J. Pabrėžos botanikos terminų žodynas „Sryje Balsenyyny“ (1843)

LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI XXXV (1995) LIETUVIŲ LEKSIKOLOGIJOS TYRINĖJIMAI Angelė VILUTYTĖ J. PABRĖŽOS BOTANIKOS TERMINŲ ŽODYNAS ”SRYJE BALSENYNYNY” (1834) J. Pabrėža po mnoho let shromažďoval materiály o flóře Žemaitska a pustil se do obrovského díla — psaní botanických prací v litevštině. Byla to obtížná práce, protože bylo třeba vytvořit botanickou terminologii a přizpůsobit rostlinám litevské názvy. J. Pabrėža pracoval sám, bez jakýchkoli opor, ale jako mimořádně pracovitý a vytrvalý člověk připravil rozsáhlé botanické slovníky, důležité pro vědu i dnes. Názvy rostlin J. Pabrėža shromažďoval z živého jazyka a získaný materiál využil k vytvoření vědecké terminologie. Tato práce vyžadovala podrobné teoretické zkoumání. V roce 1921 nalezl J. Elisonas v knihovně kretingského kláštera mezi rukopisy J. Pabrėži rukopisy rozsáhlého botanického terminologického slovníku „Sryje Balsenyny“ a článku téhož názvu. Protože zjistil, že tento článek poprvé pojednává o zajímavých otázkách botanické terminologie, vydal J. Elisonas článek „Poznámky k sestavení dokonalé žemaitské flóry“ (Uwagi łączące się ulozenia doskonaley Flory Zmudzkiej)1. Uvedený článek J. Pabrėži, napsaný roku 1834 polsky, lze považovat za teoretický základ slovníku (Sryje Balsenyny. Būluu Žemayt. Lotinyyniu Par Kónyga Ambrozieejó Paabrezá sóórinktu. Metusy 1834. Kretingoo. — „Litevský-latinský slovník morfologie rostlin“), který je dále zkoumán v této práci. Protože J. Pabrėža v článku probírá tytéž termíny jako ve slovníku, lze tento článek považovat dokonce za jeho úvodní část. Autorka použila článek vydaný J. Elisonasem. Článek obsahuje sedm poznámek (oddílů), v nichž J. Pabrėža uvádí, jak se tvoří názvy rostlin, podává etymologickou klasifikaci žemaitských názvů a podrobně zkoumá, z jakých slov dané názvy pocházejí. V první poznámce článku J. Pabrėža uvádí, že žemaitské názvy rostlin se nejčastěji užívají v množném čísle (in plurali numero), např.: avietes (f. pl.) ~ avietes Rubus idaeus, kvijte (m. pl.) ~ kviečiai Triticum hybernum, dagė (m. pl.) ~ dagiai Centaurea benedicta, gailė (m. pl.) ~ gailiai Ledum palustre atd. Tyto názvy v jednotném čísle (in singulari numero) označují již semeno nebo plod. Názvy stromů se užívají pouze v jednotném čísle: ašis (m. sing.) ~ uosīs Fraxinus excelsior, gtūsnis (m. sing.) 1 Elisonas J. Poznámky související s uspořádáním dokonalejší flóry Žmuďska. — Kosmos 1, 1922, 46—51; 2, 1923, 183—186; 3, 283—294. 169 ~ gluostis Salix fragilis. Názvy hub mají tvary jednotného i množného čísla. Tvary množného čísla však označují již čeleď: barawijks ~ barawijnkã (m.) ~ baravukai, kelmutis ~ kelmutė (m.) ~ kelmučiai. V dalších poznámkách článku J. Pabrėža uvádí, že žemaitské názvy rostlin lze rozdělit do dvou hlavních tříd, totiž na jednoduché (voces simplicae) a složené (voces compositae). Podle J. Pabrėži mohou názvy rostlin pocházet z různých slovních druhů. Například od přídavných jmen (voces derivatae ab adjectivis): gayle (m. pl.) Ledum palustre (ab adjectivo gaytus), aklė (m. pl.) Galeopsis versicolor (ab adjectivo aklas), kulė (m. pl.) Angelica silvatica (ab adjectivo kultus); rūksžtijnes (f. pl.) Rumex acetosa (ab adjectivo rugsztus), rėtynos (f. pl.) Scabiosa succisa (ab adjectivo retas). Názvy rostlin mohou pocházet také ze sloves (voces derivatae a verbis): kibe ~ kibiai (m. pl.) Aretum Lappa (a verbo kibti), dagė ~ dagiai (m. pl.) Centaures benedicta (a verbo dijgti), wyturės ~ wyturės (f. pl.) Convolvulus arvensis (a verbo wyturti). J. Pabrėža uvádí také složené názvy (vocabula composita), které mohou být tvořeny ze dvou podstatných jmen (substantivum cum substantivo), např.: wyłkadalge ~ wilkadalgaı (m. pl.) Iris pseudacorus (ex Wylk’s et·dalgis), warnakė ~ varnakiai (m. pl.) Senecio Jakobea (ex Warna et akis); nebo z podstatného jména a přídavného jména (substantivum cum adjectivo): geltongalwe ~ geltongalviai (m. pl.) Ranunculus acris, baltagalwe ~ baltagalviai (m. pl.) Anthemis arvensis atd. Podle J. Pabrėži lze při tvoření názvů rostlinných rodů, které odpovídají duchu žemaitského nářečí, použít kalk z latiny; název lze vytvořit z charakteristického kořene a příslušné přípony. Tato terminologická práce byla jakýmsi vodítkem pro botanická díla J. Pabrėži. Než J. Pabrėža napsal své nejrozsáhlejší dílo o systematice rostlin „Tayslõus augalų mynnys“ („Systém rostlin“), v letech 1821—1834 vytvořil několik přípravných prací, a to: „Dictionarium Botanicum Latino Samogiticum“ („Slovník názvů rostlin v latinském a litevském jazyce“), připravený kolem roku 1821, „Vardaa tayslyvnee Augimiu“ („Systematický seznam názvů rostlin“) a již zmíněný „Sryje Balsenynny Biluu Žemayt. Lotinywny“ („Abecední litevsko-latinský slovník termínů morfologie rostlin“). Poslední uvedený slovník napsal J. Pabrėža roku 1834. Tento článek si klade za cíl prozkoumat prameny a lexikografickou strukturu slovníku „Sryje Balsenynny“. Rukopis je uložen v knihovně Litevské botanické společnosti. Autorka použila fotokopii, kterou vlastní slovníkové oddělení Institutu litevského jazyka. O tomto slovníku J. Pabrėži dosud nikdo samostatně nepsal. Rukopis „Sryje Balsenynny“ (dále jen SB) má 505 stran. Je psán inkoustem. Písmo je úhledné a pravidelné, ačkoli stránky nejsou všechny stejně velké ani stejně čitelné. V textu slovníku po latinských termínech nacházíme několik zkratek: Blaff (na některých místech Bluf a Bl), Bess, Pers, Link, Rich, Wach, Grec a další. J. Pabrėža tyto zkratky ve slovníku SB nikde nevysvětluje, ale v předmluvě k „Taisliaus“, „Prajows weykala“, v oddílu „Paagalbas, kokių datiriaua 170 „nou szlowingu Geradiejų móna, tamy Reykaly“2 děkuje Janu Wolfgangovi, který mu poskytl velmi dokonalé latinské dílo M. Bluffa a C. Fingerunga „Compendium Florae Germaniae“ (Norimbergae 1825). J. Pabrėža zde zmiňuje také další díla, jejichž názvy odpovídají uvedeným zkratkám: V. S. Besser. Enumeratio plantarum hucusque in Volhynia, Podolia, Gubernia Kijovien­si etc. collectarum (Vilnae 1822). Species plantarum seu Enchiridium Botanicum etc. Curante Dr. C. H. Persoon (Petropoli 1817). C. Linnei Genera Plantarum etc. Curante Dr. Joan. Jac. Reichard (Francofurti ad Moenum 1778). Linc. Handbuch zur Erkennung etc. (Berlin 1829). Monografija Skrzypow przez J. P. Vaucher Genewy. Tłumaczenie z francuzkiego przez W. J. Pannę Alexandrę Wolfgang. (Wilno 1826). Neexistují žádné údaje o tom, že by J. Pabrėža používal nějaký slovník botanických termínů. V úvodu SB „Keletas žodžių pri skaitytojaus“ J. Pabrėža vysvětluje účel slovníku: údajně je pro čtenáře velmi cenný, protože obsahuje nejen latinská „bylės“ (termíny), ale také žemaitská slova; navíc je tento slovník údajně jediný, neboť „daugiau veikalų žemaitinių pri to menciaus privalų skaitytojas nedasilauks“. Ve slovníku je zkratka Grec, která ukazuje, že J. Pabrėža překládal názvy termínů nejen z latiny, ale také z řečtiny. Někdy se vedle latinských termínů nachází řecké slovo, například: augime (~ augymė) — planta (phytos), barzda — barba (pogon), dagtys (~ dantys) — dens (odon), akouts (~ akuotas) — arista (athera), aplink — circa (peri), po — intra (hypo), balnaskūris (~ balnaskūris) — leucodermis atd. Uspořádání SB je jednoduché: slova jsou zapsána podle litevské abecedy ve dvou sloupcích, vlevo jsou jednoslovné a víceslovné litevské termíny, vpravo jejich latinské ekvivalenty. Litevská slova jsou od latinských oddělena pomlčkou. Všechna latinská slova jsou podtržena rovnou čarou. Na okrajích je mnoho doplňků. Někde jsou u slov uvedeny dokonce gramatické značky, např.: adjec., adver., conjunctio atd. Autor slovníku uvádí u termínu také jeho zdrobnělé podoby, přidává příslušné přípony, např.: warpa ~ warpeely (varpelė), warpuuty (~ warputė), warpyyky (~ warpikė), žyydis (~ žiedas), žydeelis (~ žiedelis), žyiditeelis (~ žiedytelis), gisla (~ gysla) (vena), gisleely (~ gyslelė) (venula). Vedle dalších podobných termínů se uvádějí také adjektivní podoby odvozené od substantiv, např.: blakstienaa (~ blakstienai) — blakstieniigs (~ blakstieningas), blakstienots (~ blakstienotas), skiida (~ skyda) — skidoots (~ skydotas) — skidoouts (~ skyduotas), kóópka (~ kuopka), kóúpkkóóuts (~ kuopkuotas), kóúpkinynis (~kuopkininis) atd. Slovesa jsou stejně jako v jiných slovnících té doby uvedena v první osobě, např.: atweró (~ atveru) — aperio, dabojó (~ dabojų) — observo, dalyjó (~ daliju) — divido, geemó (~ gemu) — nascor atd. K popisu stonků, listů, květenství a dalších částí rostlin uvádí J. Pabrėža také spojení s příčestími, např.: atsyremąs strajós (opírající se sté- 2 P a b r ė ž a A. Prajows weykala. — P a b r ė ž a A. Botanika arba Taislius Auguminis (rukopis), 1843, III. 171 blo) — incumbens anthera, atgaal kni̇̇ḃas (~ atgal kniḃas) — retro spectans, nóóslẹṅkas laps (~ nuslenkąs lapas) — decurrens folium, kyylsṫas žydis (~ kilstąs žiedas) — ascendens flos, kyylsṫati siekla (~ kilstanti sėkla) — ascendens semen, prikliṁbati kaaruna (~ priklimbanti karūna) — adhaerens corolla, priṡykyyṡas koots (~ prisikišęs kotas) — contiguus stipes. Není známo, zda proto, že SB bylo přípravným dílem k dalším pracím J. Pabrėži, nebo proto, že chápal terminologii morfologie rostlin příliš široce, najdeme ve slovníku také samostatně uvedená příslovce, číslovky, zájmena, předložky, a dokonce částice: abejur (~ abejur) — utrimque, apaar (~ apar) — praeter, auksztaa (~ aukštai) — alte, auksztesnee (~ aukštesniai) — altius, daar (~ dar) — nondum, jpate (~ ypačiai) — deorsim, jaau (~ jau) — iam, dó (du) — duo, seeptiny (~ septyni) — septem, pęękts (~ penktas) — quintus atd. Ve slovníku je mnoho složených (většinou dvouslovných) termínů. Dvouslovné termíny se nejčastěji skládají z podstatného jména a přídavného jména nebo z příslovce a přídavného jména. Obvykle jsou zařazeny podle abecedy druhé složky, přičemž první složka se opakuje, např.: sieklyniič́zė daugiawaly (~ sėklinyčia daugkevalė) — pericarpium multivalve, sieklyniič́zė dwykiawaaly (~ sėklinyčia dvikevalė) — pericarpium multivalve, sieklyniič́zė ketórkiawaaly (~ sėklinyčia keturkevalė) — pericarpium tetravalve, nóóugs akouts (~ nuogas akuotas) — nuda arista, nóóugs ražis (~ nuogas ražis) — nudus culmus, nóóugs styibs (~ nuogas stiebas) — nudus caulis, nóóugs žydis (~ nuogas žiedas) — nudus flos, laapinta galweely (~ lapinta galvelė) — foliosum capitulum, laapinta keeky (~ lapinta kekė) — foliosus racemus, laapinta koupka (~ lapinta kuopka) — foliosus calyx, laapinta paklooty (~ lapinta paklotė) — foliosus involucrum, laapinta waarpa (~ lapinta varpa) — foliosa spica, kekieetaa rypkóóuts (~ kekėtai ripkuotos) — racemoso verticillatus, kekieetaa sodieets (~ kekėtai sudėtas) — racemoso compositus, kekieetaa waarpots (~ kekėtai varpotas) — racemoso spicatus, paarmaatomaa plieweets (~ permatomai plėvetas) — pellucide membranaceus, paarmaatomaa spóágóóuts (~ permatomai spūoguotas) — pellucide punctatus atd. Pokud jsou druhové termíny uvedeny u vedlejšího (adjektivního nebo participiálního) členu, zachovává se přirozené pořadí členů slovního spojení, např.: sóódieta keeky (~ sudėta kekė) — compositus racemus, sóódieta kóóupka (~ sudėta kuopka) — compositus calyx, sóódieta óóuga (~ sudėta uoga) — composita bacca, sóódieta waarpa (~ sudėta varpa) — composita spica atd. Složené termíny o třech a více slovech jsou ve slovníku většinou také zapsány abecedně a slova se spojují postupně, např.: dóbóltaa atrýristy taapa (~ dubultai atriesti lapai) — duplicato revoluta folia; dóbóltaa dweeytos laps (~ dubultai dveitotas lapas) — duplicato binnatum folium; dóbóltaa isiaussty taapa (~ dubultai įsiiausti lapai) — duplicato involuta folia; plaaukaa penóklyynee szakoothyjyn skidooty (~ plaukai penukliniai šakotieji skydoti) — pili lymphatici ramosi scutati; plaaukaa penóklyynee szmotóóutyjyn (~ plaukai penukliniai šmotuotieji) — pili lymphatici articulati atd. U některých litevských termínů jsou v obyčejných závorkách, někdy za slovem kyteep (~ kiteip), uvedeny také mezinárodní termíny: rasodnós (kyteep iinspekts) 172 ~ rosodnas (jinak inspektas), wylnieets (jinak rólngiǿóts) ~ vilnetas (jinak rulongiuotas). Ve slovníku jsou termíny přeložené do polštiny: augimniíčźe istoryynu (~ Botanika historyczna), augimniíčźe nó’mriedy (~ Botanika ekonomiczna), augimniíčźe skyrtynyyny (~ Botanika opisowa), augimniíčźe zolyny (~ Botanika lekarska). J. Pabrėža pocházel z okolí Lenkimů. Ve svém rodném přímořském žemaitském nářečí, kterým se mluví v okolí Kretingy, psal také botanická díla. Již v úvodu „Taisliaus“ J. Pabrėža uvedl: ”Psal jsem nikoli pro Litevce (kteří si snad mohou najít mnohem lepší pisatele než já), nýbrž pro pravé Žemaity”3. Jazyk slovníku ”Sryje Balsenyny” je rovněž žemaitský (jak ve fonetice a morfologii, tak v lexiku). Pravopis J. Pabrėži je však velmi osobitý. V předmluvě k ”Taisliaus” píše J. Pabrėža o pravopisu svého díla (Apey Rasztuyny (Ort-hographia) kokios čźe jėmiaus apey apsyyrykymus wertus pataysyyty). Autor zde říká, že ”reiszkios rašziau teyp, kayp anyi diikaa žemaytyszkamy Liyžówiej bruungz”4. Ve slovníku J. Pabrėža používá polskou abecedu, kterou přizpůsobuje fonetice nářečí. ”Baalsiu (Litera) brunzgyyma tóu pati óźtaykiau, koks ju kalboj lęękysz koy pri gala ómžiaus bówa”5. Souhlásky č, š, ž odpovídají cz, sz, z, např.: dwysz oonis (~ dvišonis), szaknys (~ šaknis), aszeely (~ ašelė). Měkce vyslovované č, š, ž se označují ćź, śź, ź, např.: ćźesnakinis (~ česnakinis), śźerióóuts (~ šeriúotas), sieklyniíčźe (~ sėklinyčia). Tvrdá souhláska l se označuje ł: blakstienaa (~ blakstienai), taps (~ lapas), avšak: daugeleee (~ daugeliai), aukszliis (~ aukšlys). Samohláska i odpovídá spisovnému y, na konci slova pak i nebo į, např.: augimys (~ aygymės), ira (~ yra), bi (~ by), pati (~ patį). Samohláska ó je mezi o a u a odpovídá žemaitskému ǫ, např.: dóbóltaa pjuklóóuts (~ dubultai pjūkluotas), atbókósee dątiets (~ atbukusiai dantėtas), kódla (~ kudla). Dvojhlásky ay, au, ey, yi, óy, óu ve spisovném jazyce odpovídají ai, au, ei, ie, oi, uo, např.: labay (~ labai), lapóóuts (~ lapuotas), lyižów eelis (~ liežuvėlis), kóupka (~ kuopka), styibs (~ stiebas), ketwersyynis (~ ketversienis). Dvojhláska ei se na konci píše místo iai: dydeesney (~ didesniai), labiausey (~ labiausiai), někdy však J. Pabrėža používá také ee: daugelItee (~ dau-gialyčiai). Ve slovníku dvojité aa označuje koncovku ai, např.: daugingaa (~ daug-in-gai), dątietaa (~ dantėtai), baltaa (~ baltai), źyidaa (~ žiedai): samohlásky ee znamenají ~ iai: atbókósee (~ atbukusiai), gruudla pee (~ grūdlapiai). Dvojité samohlásky aa, ee, ii, oo, uu, yy se podle J. Pabrėži mají psát tehdy, když slabiku ”dó kaartó ylgesney reikia ysztarty nekayp kad buutu wy-ina”6. Dvojité samohlásky tedy ve slově označují také přízvučnou nebo prodlouženou samohlásku, 3 P a b r ė ž a A. Tamtéž, V. 4 P a b r ė ž a A. Tamtéž, XI. 5 P a b r ė ž a A. Tamtéž, XI. 6 P a b r ė ž a A. Tamtéž, XI. 173 např.: kaszeely (~ käsėlė), keelny (~ kelniė), waarpa (~ varpa), moorkaa (~ morkai), ruutaa (~ rūtai) atd. Pravopis J. Pabrėži je velmi osobitý, nejednotný a přímo vybízí k tomu, aby mu byla věnována samostatná podrobná práce. Některé termíny, které J. Pabrėža v tomto slovníku použil, jsou pro terminologii morfologie rostlin potřebné i dnes. V „Botanickém terminologickém slovníku“ (1965) nacházíme tyto Pabrėžovy botanické termíny: šepečiuotas lapas (folium hispidum, шершавый лист), masitý stonek (caulis carnosus, мясистый стебель), plėnėtas stiebas (caulis tunicatus, стебель снабженный оболочкой-туникой), plaukuotas stiebas (caulis pilosus, волосистый стебель), holý stonek (caulis nudus, голый стебель), mėsingas stiebas (caulis carnosus, мясистый стебель), nykštęs rinkys (annulus fugax), patenkś rinkys = stálý kroužek (annulus persistens), paslankus rinkys (annulus mobilis), aštuonžiedė ripka = osmikvětý přeslen (verticillus octoflorus, восьмицветковая мутовка), tikroji uoga (bacca vera, истинная ягода), lapūnas (frons, листоватое слоевище), terlytėlės (cyphellae, цифеллы) atd. Ačkoli je mnoho termínů vytvořených J. Pabrėžou zastaralých a liší se od těch, které se používají dnes (au gynė = rostlina, augmynyčia = botanika, žolinyčia = herbář, bragas = okolík, kuopka = kalíšek, sėklinyčia = plod), jeho botanická díla jsou však důležitá jako první pokus o vytvoření litevské terminologie v tomto oboru. Závěry 1. Při přípravě rozsáhlého slovníku morfologie a systematiky rostlin v žemaitském nářečí J. Pabrėža připravil několik pomocných děl. Takovou přípravnou prací je jeho slovník „Sryje Balsenyyny“. 2. Při psaní tohoto díla se autor opírá především nikoli o nějaký slovník, nýbrž o latinsky psaná botanická díla M. Besseria, M. Bluffa, D. H. F. Linka, C. H. Persona a L. C. M. Richarda, která mu opatřil profesor Vilniuské univerzity J. Wolfgang. 3. Jednoslovné a složené termíny jsou ve slovníku uvedeny abecedně. Druhové termíny jsou utvořeny v souladu s přirozeným způsobem spojování slov v litevštině. Vedle latinských termínů jsou uvedeny i řecké a polské ekvivalenty. Lexikografická technika slovníku „Sryje Balsenyyny“ se neliší od jiných rukopisných slovníků té doby. 4. Některé termíny použité ve slovníku „Sryje Balsenyyny“ se v terminologii morfologie rostlin používají dodnes. SLOVNÍK BOTANICKÉ TERMINOLOGIE „SRYJE BALSENYYNY“ OD J. PABRĖŽY Shrnutí J. Pabrėža (1771–1849) jako první vytvořil litevskou botanickou terminologii. Příspěvek pojednává o terminologickém slovníku „Sryje Balsenyyny“. Slovník vyšel v roce 1834 a má 505 stran. Hlavní pozornost článku je věnována zkoumání dvou základních otázek: 1) zkoumají se prameny a 174 2) lexikografická stavba slovníku. Ve slovníku J. Pabrėžy se vyskytují zkratky, například Bluff, Bess, Link aj. Jde o zkrácená příjmení, o která se J. Pabrėža opíral při sestavování svého slovníku. Ve slovníku jsou botanické termíny uváděny v abecedním pořadí. Podle způsobu tvoření lze rozlišit termíny tvořené jedním slovem a dvěma slovy (jednoduché a složené). Některé termíny uvedené ve zmíněném slovníku neztratily svůj význam ani dnes. 175