Daiktavardžio „širdis“ dariniai

LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI XXXV (1995) LIETUVIŲ LEKSIKOLOGIJOS TYRINĖJIMAI Zita ŠIMĖNAITĖ ODVOZENINY PODSTATNÉHO JMÉNA SRDCE 01. Srdce je slovo ze staré indoevropské lexikální vrstvy1, náležející do třídy slov s konkrétní sémantikou, do lexikálně-sémantické skupiny slov označujících části těla (somatismů). Akademický „Slovník litevského jazyka“ uvádí 23 významů srdce2. Toto mnohoznačné slovo se užívá široce a na jeho základě bylo vytvořeno značné množství odvozenin a dalších útvarů. Cílem článku je popsat útvary, jejichž základem je podstatné jméno srdce. Materiál byl shromážděn ze „Slovníku litevského jazyka“3 (dále LKŽ), z jeho kartotéky (dále LKŽK) a z nářečních slovníků4. Byly využity také příklady shromážděné autorkou. 02. Každý útvar se skládá ze slovotvorného základu a formantu5. Útvar je motivované slovo a jeho lexikální význam závisí na jeho složkách. Při analýze slovotvorných vztahů se vycházelo ze slovotvorné opozice6: útvar ↔ srdce. Významy probíraných útvarů jsou podmíněny sémantikou výchozího slova. Na základě srdce se tvoří odvozená a složená podstatná jména i přídavná jména. 03. Ve slovotvorném systému se výrazně uplatňuje zákonitost, že „útvar při svém vzniku vždy vychází z jednoho významu výchozího slova“7. Ne všechny významy srdce jsou z hlediska slovotvorby stejně aktivní. 1. Odvozeniny podstatného jména srdce 1. Odvozeniny vycházejí z jednoho výchozího slova. Podstatné jméno srdce může být základem pro odvozená podstatná jména a odvozená přídavná jména tvořená pomocí přípon a koncovek. 1 Sabaliauskas A. Lietuvių kalbos leksika, Vilnius, 1990, 15. 2 Slovník litevského jazyka 14, Vilnius, 1986, 850—866. 3 Slovník litevského jazyka 3—15, Vilnius, 1956—1991; 2. vyd. 1—2, 1968—1969. 4 Vitkauskas V. Slovník nářečí severovýchodních dūnininků, Vilnius, 1976; Petrauskas J., Vidugiris A. Slovník lazūnského nářečí, Vilnius, 1985; Naktinienė G., Paulauskienė A., Vitkauskas V. Slovník druskininkského nářečí, Vilnius, 1988. 5 K pojmům slovotvorného základu a formantu viz Urbutis V. Teorie tvoření slov, Vilnius, 1978, 87, 178, 208. 6 Tamtéž, 66. 7 Tamtéž, 155; dále Tichonov A. N. Словообразовательный словарь русского языка 1, Moskva, 1985, 38. 148 1.1. Odvozená podstatná jména od srdce 1.1.1. Od podstatného jména srdce se tvoří především příponové odvozeniny. Početností vynikají zdrobněliny. 1.1.1.1. Pro zdrobněliny od srdce je nejtypičtější význam vyjadřující náklonnost. Nejčastěji jde o odvozeniny s příponou -ėlė. Vychází se z přímých i přenesených významů slova srdce, např.: Š₁⁸: Kadalojas muno širdėlė, ištiesu kojas DūnŽ117⁹. Lėkė kulkelė kaip sode bitelė per protingą galvuzėlę, per mirštamą širdėlę JD1142. Š₂: Sukėsi, savo širdelę suramysi, ir vėl gerai bus Krm. Žino mano širdelė, katroj šaly mergelė KrvD137. Širdelė — ne milo skiautelė Rg. Š₃: Darbininkės rankelės juodos, bet širdelė balta LTR(Šl). Š₄: Alekseli, gaivink širdelę kaip nors End. Vaikeli, vaikeli, širdelė norėt, ale kūnelis nenori Pv. Význam vyjadřující náklonnost mají také zdrobněliny s příponami -užė (-užėlė), -ikė, -aitė, -alė, např.: Š₁: Širdikė tuk tuk, tuk tuk Lkv. Š₂: Šird užė mano, klaidūne mano, kame tave nuramdysiu? KlvD27. Mano širdaitė [je] daug meilės žodačių D117. Jaučia mano širdužėlė, neilgai čia būsiu, neilgai uliuosiu DrskD74. Š₃: Dosli širdaitė - tuščia kamaraitė Erž. Gera širdalė — plika subinė Ggr. Š₄: Nor mano širdužė saldaus mieg užėlio N40. V písních se obvykle užívají pouze zdrobněliny od srdce, nejčastěji širdelė. Ačkoli se od podstatných jmen ženského rodu obvykle tvoří zdrobněliny ženského rodu, v písních z oblasti Pruska se toto pravidlo nedodržuje. Když se mluví o srdci jako o symbolu citů, říká se širdėlis, širdytis, širdaitis, např.: Rausnės kiemelyj aug mano žiedelis, ten rimst mano širdelis RD32. Gerk gerk, mergele, gerk gerk, jaunoji, širdelyj mano laikomoji KlpD26. Kaip linksmas man širdyt[į]s yra RD198. O aš ir josiu į tą kiemelį, kur rimst mano širdaitis RD41¹⁰. Zdrobnělina od srdce užívaná v písních jako stálý přívlastek bývá ženského rodu, a to vedle podstatných jmen ženského i mužského rodu, např.: Sesule viešnėle, dalyk spodkus: tėvuliui širdelei — palši jaučiai, motulei širdelei — margos karvės VoL392(Ons). Močiute širdele, tai tau, tai tau, augina dukrelę ne sau, ne sau LTsI471. Dėku tėveliu, mielai širdele, kad mane mažą gražiai auginai TŽI153(Sn). Parein 8 Písmeno Š a významy slova „srdce“ označené čísly podle LKŽ. 9 Zkratky jsou stejné jako v LKŽ, pouze u nářečních slovníků se uvádí také stránka. 10 V písních zapsaných L. Rėzou se přídavná jména u zdrobnělin širdelis a širdužis shodují jako u podstatných jmen ženského rodu: Copak není lehké, veselé tvé srdéčko? RD83. Plné zlosti srdce mladé dívky RD1. Zdrobněliny srdce mužského rodu se v písních pravděpodobně objevily vlivem němčiny, srov. das Herz, das Herzchen. 149 tatínek, vrací se srdéčko, když nenašel koně ani sedlové brašny Niem8. Hej, kmotříčku, kmotříčku, srdíčko, proč mě nezveš na návštěvu? JD20. Babičko, maminko, babičko, srdíčko, měla jsi veliké trápení, než jsi mě vychovala? Niem4. Staral se tatínek, mé drahé srdíčko, kam pošle synáčka BsO270. 1.1.1.2. Laskavé zdrobněliny slova srdce s příponami -elė (-elytė), -užė (-užėlė, -užytė), -ytė, -ikė, -ulė se užívají také v přeneseném významu: takto se oslovuje člověk, aby se vyjádřila náklonnost a něha. Při oslovování osob se nehledí na gramatický rod: širdelė, širdytė se užívá při oslovení ženy i muže, např.: Víš, srdíčko, letos je třeba často sázet [brambory]: je nafouklá, nemusí vyrašit Pv. Ach, srdíčko moje, sousedko, povím ti velkou novinu V.Myk-Put. Tatínku, mé milé srdíčko, vychoval jsi nás tři syny jako jednoho LTR(Ktv). Mé sestřičky, má srdíčka, vy ukliďte veliký dvorec (d.) Ktv. Páni, srdíčka, kdybyste mi dovolili si tady postavit Dg. Ale jdi ty, srdíčko moje, jaký začátek, takový i konec Jnšk. Hospodáři, otče, srdíčko, co jste tomu človíčkovi provedl? Sln. Neříkala jsem jim jménem — srdíčko, miláčku, má potěcho JV880. Tak se na základě zdrobnělého laskavého významu utvořil význam laskavého oslovení: vznikl nový, nominační vztah mezi základovým slovem a významem zdrobnělého útvaru. Oslovuje se i bez zdrobnělin, např.: Srdce moje, chystej se na veselku: tvá nejstarší sestra se vdává LB168. Maminko, nespala jsem, srdce moje, nespala jsem (d.) Dbg. Laskavá oslovení zaznamenal již na počátku 18. století J. Brodovskis v rukopisném slovníku: Mé srdíčko, můj sokolíčku, můj zlatíčku B690. G. Nesselmann a F. Kurschat uvádějí tyto zdrobněliny slova srdce: Mé srdíčko, mé srdénko N. Aukšutis, aukštutėlis, dušelė, širdikė, širdytė KII148. Širdelė, širdikė, širdytė, širdūžė KI635. Mé srdénko, širdūžė, širdikė, žuvikė, paukštutis KI371. Ve slovníku F. Kurschata je také laskavé oslovení mužského rodu širdūkas (KI635, KII148). Mužská osoba se oslovuje zdrobnělinami mužského rodu širdelaitis, širdulis, širdulėlis, širdūkas, širdutėlis, např.: Abys tu ženu poznal, mé srdíčko, tak poslouchej! I. Tatínku, srdíčko! Dg. Srdíčko, proč pláčeš? Šts. Srdíčko, posaď se, zůstaň chvíli DrskŽ376. Stýskalo se mi po tobě, srdíčko Šts. Širdelė, širdutė, širdeliu, širdūžiu se nejen užívají jako oslovení, ale také označují milou, drahou osobu, např.: Neuvidím své srdíčko, jak se kolébá po polích domů Grk. Je tomu tak, že jsou tři tkadlenky, není tomu tak, že není mé srdíčko D29. Vypravila jsem na cestu svého milého srdíčka JV950. Její kříž těžkl, zvláště když vzpomínala na srdíčko svého milého, který se už nevrátí prš. 1.1.1.3. Zdrobněliny slova srdce s příponami -elė, -ikė, -(i)ukė, -utė se užívají ve významu malosti, když srdce označuje střední část rostlin či přístrojů nebo něco připomínající tvar srdce, např.: Byla tam jen osa stromu, samo to srdíčko Trk. Kde zvoní zvonečky 150 bez srdíček, kde hrají varhany bez prstíčků LTR(Pnd). Už se zelenají srdíčka [zakořeněné jahody] Šl. Snad tam jsou hrbolky z srdíč-, aby se vzpamatovaly Vdk. Ze zelí zůstala jen srdíčka [po škůdcích] Pc. Srdíčko je plné včel Drsk. [Lněná] srdíčka si necháváme, koudel prodáváme Er. Srdíčka [bramborových slupek] jsem nasypal praseti, sežralo je jako drak DūnŽ371. Ty se zhroutíš, srdíčka jsou malá Rs. Na srdíčku se chce vytvořit pupen Krkn. Srdíčko zvedne polovinu mlýnského kamene Tt. Bílé okenní záclonky se srdíčky J.Avyž. Srdíčka jaká to měli koupená Km. 1.1.1.4. Několik zdrobnělin od srdce s příponami -elė, -ukė, -utė, -utė, -ikė má lexikalizovaný význam. Označují se jimi části určitých věcí, vznikají botanické a zoologické termíny. LKŽ uvádí dokonce 6 významů srdíčka: střed brku, mlýnská vřetena, kolíček kolovrátku, výstupek zámku, tuha v tužce či propisce, srdcovky (Dicentra spectabilis). Srdíčky se nazývají nejen srdcovky (Š, LBŽ, LFIII470, NdŽ, Nč, Brž, Ds), ale také třeslice (Briza media LBŽ, LFII220, NdŽ), mokrýš (Parnassia palustris Kzt), penízek (Thlaspi Akm), kokoška pastuší tobolka (Capsella bursapastoris Akm). Názvy srdíčky se označují srdcovky a třeslice, například: Říkáme jim srdíčka nebo zvonečky Dsn. Říkáme jim třeslice i srdíčka DrskŽ376. Srdíčky se nazývá čeleď mlžů (Cardiidae LTE(Papildymai) 600), srdíčko je člunek tkalcovského stavu (Pj), srdíčko je tuha v propisce (Pnm). LKŽ uvádí jako samostatná pojmenování mlýnského vřetena širdėlė, širdikė, širdžikė (většinou údaje z „Lietuvių kalbos atlasas“, viz LKAI141), jde nejspíše o zdrobnělé varianty téhož významu slova srdce a měly být uvedeny v hesle srdce. 1.1.2. Od srdce se tvoří podstatná jména označující nositele vlastnosti s příponami -ininkas, -inė a koncovkou -ius. Podstatné jméno společné oběma rodům širdininkas, -ė (širdininkas, -ė; širdinykas, -ė)¹¹, utvořené příponou -ininkas, -ė, označuje osobu s nemocným srdcem, například: Jsem srdeční nemocná, babimt a omdlím Rdn. Nedejbože dožít stáří jako člověk, zůstali jsme hotoví srdeční nemocní LKŽK(Alz). Celá jeho rodina jsou srdeční nemocní, i jemu je zle DrskŽ375. Možné je i adjektivní užití, například: Žena se srdeční nemocí, takových lidí se srdeční nemocí je mnoho DrskŽ375. Stejným slovem se označuje také srdečník (Leonurus), rostlina užívaná k léčbě srdce, například: Kde roste u smrků, má drobné květy, říká se jí srdečník, sbírá se na srdce DrskŽ375. Širdinė (BTŽ) — odvozenina od srdce a přípony -inė, druhové označení rostliny: odrůda třešní pojmenovaná podle podobnosti tvaru plodu se srdcem. 11 V závorkách se uvádějí morfonologické, nářeční a koncovkové varianty, které nemají vliv na sémantiku odvozenin. 151 Širdinės – substantivum odvozené od adjektiva, označující modlitby věnované Ježíšovu srdci, např.: Anandien toks klierikaitis širdinės skaitė Grg. Substantivní deriváty s koncovkou -ius obvykle označují osoby. Širdžius, širdė souvisejí s širdies ve významu laskavého oslovení (širdie) (srov. 1.1.1.2.), např.: Co uděláš, srdíčko, J. Šek, až si na hlavu položíš [věneček z routy], ať navždy stvrdí jednotu s tvým určeným milým, svým širdžius JR91–92. Vypadnou ti zuby, vypadnou, a žádné srdíčko tě nebude milovat, nebude JV71812. Nejasným derivátem je širdžius, zaznamenané L. Ivinskisem ve Viekšniai (TŽI352), označující vývrat, pařez. Může jít také o individuální, náhodný útvar, neboť je doložen pouze jediným pramenem. Substantivum společného rodu širdžius (Dkšt, Trgn), označující člověka, který se snadno rozzlobí, lze slovotvorně spojovat jak se slovesem širsti, tak se substantivem širdis ve významu „zlost, hněv“. 1.1.3. Příponou -ystė je vytvořen název vlastnosti odvozený od substantiva širdystė, který souvisí s významovým odstínem širdies „upřímnost, dobrotivost, citlivost, soucit“. K vyjádření vlastností jsou obvyklejší abstrakta odvozená od adjektiv (srov. širdingystė, širdingumas). Širdystė se vyskytuje pouze v církevních textech: Tavęsp tikt laikaus iš širdystės brš. 1.1.4. Atypické deriváty jsou tvořeny příponami -ietė, -iena, -ulys, -esas, -asas, -ašas, -ekšnis, -eksnis, -oklis (-uoklis). Širdietė – označení osoby podle příslušnosti k určité skupině lidí: členka ženské řeholní kongregace Ježíšova srdce. Z širdies ve významu „jádro stromu“ a přípony -iena je odvozen druhový název dřeva širdiena (Mt, BTŽ). Příponou -ulys se obvykle tvoří slovesná abstrakta označující „názvy fyziologických či psychických jevů a stavů (nejčastěji abnormálních)“13, např.: dygulys, svaigulys. Širdulys je v LKŽ definováno jako „srdeční choroba“. V tomto významu může být použito i samotné substantivum širdis, srov.: Boba gavo širdulį Trg. Jedné dělali operaci, nevzpamatovala se – měla nemocné srdce Kv. Z širdies ve významu „jádro stromu“ a přípony -esas je utvořen derivát téhož významu širdėsas, zaznamenaný pouze v Priekulė, např.: To medžio širdėsas išpuvęs, netiks šindeliams. Homonymum širdėsas užívané v Žemaitsku (LKAI95, viz mapa č. 38) má význam „železný kolík prostrčený předním příčníkem vozu a nápravou“. Základem významu tohoto derivátu je sém „střed“ slova širdies, označující místo určení předmětu. Ve spisovném jazyce se užívá podoba šerdėsas, odvozená od substantiva širdis s přesněji vymezenou sémantikou. Stejnou slovotvornou strukturu a stejný význam mají deriváty utvořené příponami -asas, -ašas, -ekšnis, -eksnis. Širdasas ir širdąšas jsou doloženy 12 L. Ivinskis u tohoto slova uvádí i jiný význam, „lichotník, pochlebovač“: Pilnas meilavimos žodžiais pri moterų, širdžius, smukčius I. 13 Lietuvių kalbos gramatika 1, Vilnius, 1965, 292. 152 pouze v Atlase litevského jazyka, viz LKAI95(Akm, Žr, Tv) a LKAI95(Pln), širdėkšnis se dostal ze slovníků F. Ruigyse, K. G. Milka a F. Neselmana do slovníků F. Kuršaitise a A. Kuršaitise. Posledně jmenovaní zaznamenali také širdėkšnį. Odvozeniny těchto slov s příponou -(i)ninkas (-nykas) — širdėšninkas (širdėšininkas, širdėšnykas), širdāšnykas, širdėkšninkas (širdėkšnykas, širdėčnykas) (viz LKAI95, mapa č. 38) — je třeba srovnávat s rus. сердечник téhož významu. Ze všech těchto variant se nejčastěji užívá širdėšninkas. Ze slovníku K. G. Milka přešlo do pozdějších slovníků (N, [K], Ndž, KŽ) odvozené slovo s příponou -oklis širdoklis, jehož význam „otvor pro protažení jádra“ se opírá o sém širdies „střed“. Slovo téhož významu uvedl A. Kuršaitis také s příponou -uoklis: širduoklis (jde nejspíše o důsledek záměny hlásek o a uo v Pruské Litvě). 1.2. Odvozená přídavná jména od širdies 1.2. Od podstatného jména širdis se tvoří přídavná jména s příponami -ingas, -a; -iškas, -a; -ytas, -a; -ėtas, -a; -inis, -ė a s koncovkou -us, -i. 1.2.1. Přídavné jméno širdingas, -a, tvořené příponou -ingas, -a, může označovat: a) vlastnosti motivované odstínem významu slova širdis „upřímnost, dobrota, citlivost, soucit“, např.: Ach, Litevci, moji srdeční bratři! K. Donel. A já vám přeji z upřímné lásky S. Dauk. — Děkuji, srdečně děkuji Bb. On nemá srdce LžŽ257. Nebyli to lidé se srdcem Užv. b) vlastnosti motivované významem slova širdis „zlost, hněv“, např.: Zlostný muž se může snadno začít bít DrskŽ375. Proč jsi dnes takový zlostný? Rš. Zlostné včely Zt. — Zlostí pohroužený Trgn. Ty jsi tam ani prstem nepřiložil! A ještě máš tu drzost! Lp. c) velkou míru vlastnosti související s významem širdis „dřeň stromu“, např.: Tyto borovice jsou dobré dřevo: jsou plné dřeně Paj. Uřízne si borovici takovou, aby nebyla plná dřeně, ale bělová LKŽK(Kpč). — Strom má dobrou dřeň Dglš. Dřeň není měkká KlvrŽ. Do slovníků (H, CII172, R, MŽ) se nejprve dostaly významy přídavného jména širdingas, -a označující kladné vlastnosti. V těchto významech se přídavné jméno užívalo ve starých písemných pramenech, např.: A taková veliká srdečná a nevýslovná radost MP87. Pohni nás k srdečné mírnosti MKr21. Významy tohoto přídavného jména označující vlastnosti spojené se zlostí jsou příznačné pro nářečí východní Litvy. Význam přídavného jména širdingas, -a „odvážný, neztrácející odvahu“ (B209, CI264, BBAg2,4,M) je sémantickou výpůjčkou: v litevštině neexistuje podobný význam slova širdis, který by jej mohl motivovat. 1.2.2. Přídavné jméno širdūs, -i má podobné významy související s dobrotou a zlostí srdce jako přídavné jméno širdingas, -a, např.: Je to taková zlostná žena Jrb; Nedráždi ho, protože je velmi vznětlivý Ds. Tahle řeč byla velmi nepříjemná V. Piet. Z hlediska tvoření bychom je mohli spojovat také se slovesem širšti (s výjimkou příkladu z Jurbarka, který je zřejmě zkrácenou podobou od 153 upřímný nebo paširdus). 1.2.3. Přídavné jméno -ytas, -a vytvořené příponou širdytas, -a označuje vlastnosti související s významem „zlost, hněv“ slova širdies, např.: Ale ir širdytas: ani ažujudint nemožna Arm. Širdytas arklys LKŽK(Dv). Buičiai geras: dar neregėjau širdyto nė karto Dv. Anys širdyti vienas su kitu Ščn. 1.2.4. Přídavné jméno -iškas, -a vytvořené příponou širdiškas (širdiškas), -a označuje vlastnost motivovanou základním významem slova širdies „ústřední orgán krevního oběhu“, a to na základě podobnosti tvaru, např.: Širdiškas lapas — su gilía trikampiska išpjova lapkočio prisėgimo vietoje BTŽ. Ištisiniai lapai būna skydiški, širdiški, inkstiški, iet iški, strėliški LKŽK(rš). Ve starších textech toto přídavné jméno označuje vlastnost, kterou lze spojovat s významovým odstínem slova širdies „upřímnost, dobrota, citlivost, soucit“ (srov. širdingas, -a), např.: Širdiška (tikra) meilė ir mielaširdingystė BBPvP2, 1—2. Bežadis pražado anuos žodžius, pilnus gailystos širdiškos SPI175. 1.2.5. Přídavné jméno -ėtas, -a vytvořené příponou širdėtas, -a označuje vlastnosti související s významem „ústřední orgán krevního oběhu“ slova širdies, a to na základě podobnosti tvaru, např.: Tabokų lapai dideli, širdėti, kurių skvarma it širdis yra S. Dauk. Širdėti drobių raštai Ggr. L. Ivinskis uvedl význam tohoto přídavného jména „velikost vlastnosti“, který spojuje s významem slova širdies „jádro stromu“. 1.2.6. Přídavné jméno -inis, -ė vytvořené příponou širdinis, -ė označuje vlastnosti související s významem „ústřední orgán krevního oběhu“ slova širdies, a to na základě příslušnosti, účelu a podobnosti tvaru, např.: Širdinis raumuo DŽ. Kad būtų širdinių vaistų davę, tai būt ligą nustūmę LKŽK(Pl). Širdiniai lapai DŽ. V textech bylo nalezeno toto přídavné jméno označující vlastnosti související s významem „jádro stromu“, např.: Širdinė lenta pasilikti neimam nesusirietusi rš. 1.2.7. V „Postile“ M. Daukši je užito archaické pronominální přídavné jméno širdyjęjis, -ji, které lze spojovat se širdimi jako symbolem lidských citů a vnitřního světa, např.: Klausykime jo ne tiektai ausimis kūningomis, bet toli daugęs širdyjęjomis DP493. 2. Odvozeniny od podstatného jména širdis 2. Složeniny se opírají o dvě základová slova. Širdis se jako složka složeného slova může spojovat s podstatným jménem, přídavným jménem, slovesem, číslovkou a předložkou. V gramatikách současné litevštiny se předponová jména považují za předponové odvozeniny¹⁴. A. Paulauskienė zdůrazňuje, že „odvozeniny se opírají o jedno základové slovo, zatímco složeniny o syntaktickou konstrukci — slova 14 Gramatika litevského jazyka 1, 423.; Gramatika současného litevského jazyka, Vilnius, 1994, 145. 154 spojení¹⁵ rozšiřuje pojem složeniny tím, že vyčleňuje složeniny druhého typu, utvořené z jednoho samostatného slova a jiného pomocného slova. Předponová jména utvořená od podstatného jména širdis svou slovotvornou strukturou odpovídají složeninám utvořeným ze dvou samostatných slov. Složená slova jsou ekvivalenty slovních spojení¹⁶. V jazyce obvykle vedle sebe fungují slovní spojení odpovídající složeninám. Význam složenin určuje vztah mezi významy obou základových slov. Širdis může být prvním nebo druhým komponentem složeného podstatného či přídavného jména. Typy zkoumaných složenin jsou uvedeny v tabulkách 1—4¹⁷. 2.1. Složená podstatná jména 2.1.1. Širdis jako první komponent složeniny tvoří složená podstatná jména spojením s podstatnými jmény a slovesy. 2.1.1.1. Š + D. širdis stojící na prvním místě určuje druhý komponent a označuje, že pojmenovaná věc je určena pro širdžiai — „ústřední orgán krevního oběhu“: širdaląšiai, širdžažolė (širdžolė, širdžiažolė, širdžžažolė), širdžiažolynis (širdžiažolynis). V textech se význam těchto slov často výslovně objasňuje: Širdžiažolė tik nuo širdies sopėjimo Nč. Širdžolių arbata nu širdies mušimo LTR(Kltn). Širdžiažolynių paieskot reika — gerai anys širdžiai Klt. V Tirkšliai bylo zaznamenáno slovní spojení odpovídající výrazu širdaląšius: Kas ten tokie par širdies lašai? Trk. J. Pabrėža označoval širdžažolė složeným termínem širdies žolės a výrazem širdies žolelėmis pojmenoval hvozdík kropenatý (Dianthus deltoides). Do slovníků se nejdříve dostalo slovo širdžolė: ve slovníku K. G. Milka (1800) tak byla pojmenována kopretina řimbaba (Pyrethrum parthenium). Širdžažolė je dodnes živým nářečním názvem léčivé rostliny z čeledi hořcovitých (Centaurium), který botanici uznali jako termín (LBŽ). širdis stojící na prvním místě určuje druhý komponent a označuje, že pojmenovaná věc náleží k širdžiai, „ústřednímu orgánu krevního oběhu“: širdakaulis (Rz), širdiplėvė (MedŽ425). 2.1.1.3. širdis stojící na prvním místě označuje, že věc pojmenovaná druhým komponentem připomíná srdce, má tvar srdce. Jde o botanické termíny: širdlapis (oman, Inula Mt, KŽ), širdlapėčiai (pstroček dvoulistý, Majanthemus lifolium LBŽ, LFlI543, NdŽ). Druhý komponent těchto útvarů označuje část rostliny a složená podstatná jména pak metonymicky pojmenovávají samotné rostliny. 2.1.1.4. Š + V. Když širdis stojící na prvním místě označuje předmět děje vyjádřeného slovesem, máme názvy osob širdėdis, -ė; ¹⁵ P a u l a u s k i e n ė A. Morfologie litevského jazyka, Vilnius, 1994, 88. ¹⁶ V a l e n t a s S. Vztahy mezi složenými slovy a syntaktickými konstrukcemi, Vilnius, 1979, 3. ¹⁷ V tabulkách označuje písmeno Š podstatné jméno širdis, ostatní písmena pak složky složeniny podle toho, ke kterému slovnímu druhu náležejí jejich základová slova: D — podstatné jméno, B — přídavné jméno, V — sloveso, Dl — příčestí, S — číslovka, P — předložka. 155 širdėda; širdgraužis (širdgraužis), -ė. Souvisejí s ustálenými slovními spojeními (frazeologismy) širdį ėda, širdį graužia, např.: Kdo by tu litoval takového širdėdže Stl. — Z dětí teď nic dobrého není, jen srdce užírají Drsk; Takový šílenec rodičům jen srdce užírá — širdgraužis ropucha! DūnŽ371. — Malé děti hrbí záda, velké hryžou srdce LTR(Vl). LKŽ uvádí s příznakem neol. a otazníkem Vaižgantův výraz širdžiasargis, který je pouze nejasně významovým spisovatelovým novotvarem. 2.1.1.5. K tomuto slovotvornému typu patří názvy rostlin širdgloba a širdžiamušiai. Botanický termín širdgloba vytvořený J. Pabrėžou označuje metonymicky srdečník (Leonurus). V Kaltanėnech bylo zaznamenáno synonymum širdžažolė širdžiamušiai, např.: Širdžiamušių je v komoře navěšeno a nasušeno; ona má nemocné srdce LKŽK (Klt). 2.1.1.6. Skupina odvozenin, v nichž je první složka širdis subjektem nebo objektem děje vyjádřeného slovesem ve druhé složce, připomíná svým významem slovesná abstrakta¹⁸: širdaskaudis — bolest srdce, širdgėla — bodání u srdce. Širdoplakis vychází z doslovného slovního spojení a označuje děj: Z čeho se mi ten širdoplakis přihodil? Jd. Ostatní složeniny tohoto typu vycházejí z přenesených slovních spojení (frazeologismů) a označují stav: širdąpykis, širdąplakis, širdąskaudis (širdskaudis), širdąskudis, širdgaila, širdgela (širdgela, širdgelė, širdigėla, širdgilas, širdgila, širdgyla, širgilas), širdgrauža (širdgriauža, širdągriauža), širdperša (širdperšas, širdperšis), širdplėša. Porovnejme užití složenin a slovních spojení, např.: Dobře, že mám letos kapky: všechny širdąpykiai léčí Plt. — Srdce se zlobí, nemám chuť vůbec nic jíst Vvr. Najedl se, a stoná kvůli nevolnosti A1884,186; Upadl jsem do širdskaudis DūnŽ371. — Tak srdce bolí — a přitom se nic nestalo End. Nemáš děti — nemáš starosti o srdce Klt; Budeš mít širdgela, až tě bude srdce bodat, bude se svíjet J. Takový širdgelą jsem si od syna vytrpěl! Ss. Po celý náš život se střídají širdgilas s radostí S.Dauk. — Když se na ni dívám, srdce mě bodá Rs. Ještě větší strach a bolest srdce jsi mi působil, když jsi na mě ukazoval očima PP38; Zase se objevila širdgrauža Ms. Taková širdągriauža přišla, že nevíš, kam se vrtnout! LKŽK(Žlp). — Co tě hryže u srdce, matičko? Pvn. Není to snad takové hryzení srdce, když je dítě takové prostopášné! Nmn; Vypustil jsi slovo bez rozmyslu, a druhého už srdce zabolí Vdžg. — Srdce mě jaksi píchá — snad tuší neštěstí Užv. Do slovníků se jako první dostalo širdperša. Tuto složeninu nacházíme ve slovníku K. G. Milka v heslovém hnízdě širdis. Širdgėla byla poprvé zaznamenána roku 1890 v novinách „Tiesos prietelius“. Širdplėša je slovníkové slovo (Š, Rtr, BŽ220, NdŽ, KŽ), širdąplakis byl zaznamenán v Salantech, zatímco širdąskaudis, širdgaila a širdgrauža mají po jednom dokladu z písemných pramenů. Pro Žemajty je typické širdgilas (S.Dauk, M.Valanč, Žem, Kv, Als, Šts, Sd). Ze složenin se stejným lexikálním významem — širdąplakis, 18 Srov. Lietuvių kalbos gramatika 1, 464. 156 širdaskaudis, širdgaila, širdgėla, širdgilos, širdgrauža, širdperša, širdplėša — ve spisovném jazyce se ustálily širdgėla a širdperša jako synonyma výrazu „zármutek“ (užívaného už v textech M. Daukši)19. 2.1.2. Širdis jako druhá složka složeniny tvoří složená podstatná jména, když se spojuje s podstatnými jmény, přídavnými jmény a předložkami po, prie. 2.1.2.1. S + Š, PŘ + Š. Složená podstatná jména, jejichž druhá složka širdis se spojuje s podstatným nebo přídavným jménem, mají přenesený význam. Jde o metonymická složená podstatná jména (bahuvrihi), „která svým slovotvorným významem označují pouze část věci, ale ve skutečnosti slouží jako názvy celé věci“20. 2.1.2.1.1. Širdis, název části těla, může být užito ve významu „celého“ člověka: jde o synekdochu, kdy se celek označuje částí, např.: Aha, cožpak je na světě málo všelijakých srdcí! Skr. Šťastný ten, komu připadlo takové srdce: milostné pouto nepřestává ani po smrti jednoho z nich Vaižg. Na tomto užití jsou založena metonymická označení osob: akmenširdis, -ė; atviraširdis, -ė; silpnaširdis, -ė a podobně. Lexikální význam odvozeniny označuje osobu, jejíž vlastnosti popisuje první slovo. Pro metonymické odvozeniny tohoto typu je typičtější adjektivní užití21, proto je později probereme jako složená přídavná jména. 2.1.2.1.2. Jestliže širdis označuje střed květu nebo část těla živočicha a přídavná jména vyjadřují výrazný fyzický rys, jde o metonymická skupinová pojmenování rostlin a živočichů: nuogaširdžiai (srdcovka nádherná, Dicentra spectabilis Ds), siauraširdžiai (podkmen obratlovců, bezlebeční, Acrania E, NdŽ). Podobně je utvořen metaforicko-metonymický botanický termín auksaširdė (vratič obecný, Tanacetum vulgaris LBŽ). 2.1.2.2. PŘ + Š. Z širdies s předložkami po (předpona pa- přímo odpovídá předložce po)22 a prie jsou odvozena podstatná jména paširdė (paširdis, paširdžiai, paširdžiai) a prieširdis (pryširdis, pryširdis, prieširdė, pryširdė). Obě složeniny označují místo podél nebo pod srdcem, „ústředním orgánem krevního oběhu“, např.: Dal mu pěstí do paširdis, až se skrčil Jd. Není dobře, bolí mě záda u paširdžiai DūnŽ248. Před srdcem bolí J. Hříbě se rozběhlo do prieširdėn Š. Porovnejme odpovídající předložkové konstrukce, např.: Pořád mě píchá pod srdcem LKT198(KzR). Nevěsta u nohou, sestra u hlavy, matička u srdíčka D20. Do slovníků se jako první dostaly pryširdė (Q260) a pryširdis (C1919,R202, MŽ268). Pro Žemajty jsou typičtější plurálové varianty paširdžiai (Als, Šv, Škn, Skd), paširdžiai (KlvrŽ, Ms). Prieširdis má řadu odvozených významů, které všechny souvisejí se sémémem místa. Zvláštním významem se vyznačuje termín prieširdis, ustálený v anatomii, 19 Viz Dabartinės lietuvių kalbos žodynas, Vilnius, 1993 (dále DŽ³). 20 Gramatika litevského jazyka 1, 438. 21 Tamtéž, 449. 22 Paulauskienė A. Min. veik., 93. 157 označující část srdce — „každou ze dvou horních srdečních dutin (artium cordis)“, např.: Srdce má dvě síně a dvě komory V.Las. Podobně může být ve významu části užito i paširdė: „srdeční vak (pericardium)“ (Ndž). 2.2. Složená přídavná jména 2.2.1. Š + D. Širdis, vystupujíc jako první složka složeniny, tvoří ve spojení s podstatnými jmény složená přídavná jména a označuje, že věc vyjádřená druhou složkou má tvar podobný srdci: širdlapis (širdžialapis), -ė; širdžia vaisis, -ė, např.: Širdlapiai virginijské tabáky — listy jsou srdčité, vykrojené a převislé S.Dauk. Širdžialapė kaldezija (Caldesia parnassifolia) LBŽ. Širdžiavaisis riešutmedis (Juglans cordiformis) LFIII188. 2.2.2. Širdis jako druhá složka složeniny tvoří složená přídavná jména ve spojení s podstatnými a přídavnými jmény, číslovkami a předložkami. 2.2.2.1. B + Š. Nejpočetnější jsou složená přídavná jména vytvořená z přídavného jména a širdies23. Když širdis jako označení části těla metonymicky znamená osobu a přídavná jména v první složce složeniny vyjadřují vnější nebo vnitřní vlastnosti, jde o přídavná jména popisující osoby. 2.2.2.1.1. Přídavná jména stojící v první složce složeniny určují širdį a popisují fyzické vlastnosti osoby: šilpnaširdis, -ė; stiprašaširdis, -ė; sveikaširdis, -ė, např.: Je taková slabého srdce, skoro nic neudělá Gs. Lidé silného srdce Klm. V jazyce se užívají odpovídající volná slovní spojení, např.: Mám velmi slabé srdce, pořád mě u srdce svírá Alv. Mé srdce je velmi silné, srdce vůbec necítím Kvr. Ona... měla silné srdce DP116. 2.2.2.1.2. Přídavná jména stojící v první složce složeniny určují širdį a popisují vnitřní, duševní vlastnosti v doslovném nebo přeneseném významu. V jazyce se užívají odpovídající volná slovní spojení i ustálená slovní spojení (frazeologismy), např.: a) gailiaširdis, -ė — Má soucitné srdce, soucítí Pv; geraširdis, -ė — V nouzi pomůže — člověk dobrého srdce Dgč; jautriaširdis, -ė — Bylo mu těžko, má citlivé srdce LKŽK(Pl). piktaširdis, -ė — Má zlé srdce, rozzlobil se Rm. Aby si cizinec nemyslel, že je to člověk zlého srdce S.Dauk; b) kietaširdis, -ė — Kdo má tak tvrdé srdce, že by nevzdychal? D. Pošk. Lidé s tvrdým srdcem dávají přednost tmě před světlem KN198; lengvaširdis, -ė — Je velmi lehkého srdce: požádáš ho — co má, to dá Ds. Také má lehké srdce LKŽK(End). 23 V litevských složeninách se nejčastěji opakuje jako druhá složka označení částí těla, viz Valentas S. Min. veik., 38. 158 měkkosrdý, -á — To dítě má měkké srdce, přináší bobule DrskŽ376; slabosrdý, -á — Kdo má slabší srdce, ten pořád věříval na čerty Žg; chladnosrdý, -á — Otec má přece pořád chladné srdce, nezajímá ho [, jak se dětem daří] LKŽK(Všn). drsnosrdý, -á — Kdo má drsné srdce, ten nedá pin; upřímnosrdý, -á — Bůh dobře činí těm, kdo mají dobré a upřímné srdce DP30. V LKŽ a LKŽK bylo nalezeno přes 40 složených přídavných jmen tohoto typu tvoření (mielaširdis, -ė; milaširdis, -ė; siauraširdis, -ė — přejímky). Většina z nich se užívá pouze v písemnostech a slovnících. Z textů M. Daukšy pochází mėilaširdis, mielaširdis (srov. 1. milosierny), piktasirdis: Mėilaširdis ir geradaris Viešpatis DP263. Palaiminti mielaširdžiai, nes mielaširdumą ingis DP532. Piktaširdžiai karaliūs DP99. M. Mažvydas v Katechismu užíval odvozeniny dalšího stupně mylasirdingas (Mž353), mylasirdystė (Mž577), mylasirdingystė (Mž489), mielaširdystė (Mž98). V slovníku K. Sirvyda nacházíme mielaširdingą (SD¹81, SD154), a ve slovnících F. Haka, P. Ruigia a K. G. Milka jsme našli také lengvaširdingą, lengvaširdystę. V pozdějších slovnících počet slov tohoto typu tvoření stále narůstal. V živém jazyce jsou takové odvozeniny vzácné: jde o slova písemností a slovníků. Přídavná jména utvořená ze širdis a určujícího přídavného jména, která charakterizují osoby, lze užívat jako přídavná jména i jako podstatná jména, např.: Byla to počestná, měkkosrdá ženička, která měla ráda zvířátka Vaižg. Všichni jsou měkkosrdí V.Piet; Vroucí srdce dáreček se rozběhl po veselém LzP. Vítr zvedá plachty jako vroucí srdce Vaižg. Tato okolnost vedla k tomu, že LKŽ je uvádí velmi různě, podle dostupných příkladů: atviraširdis, -ė; bailiaširdis, -ė; kiltaširdis, -ė se klasifikují jako substantivizovaná přídavná jména, drąsiaširdis, -ė; rūstaširdis, -ė jako přídavná jména, geraširdis, -ė; lengvaširdis, -ė jako přídavná jména i substantivizovaná přídavná jména, kilniaširdis, -ė; piktaširdis, -ė jako substantivizovaná přídavná jména i přídavná jména. Kietaširdis, -ė a minkštaširdis, -ė jsou uvedena v samostatných heslech jako přídavná jména a substantivizovaná přídavná jména, tedy jako homonyma (ačkoli kietširdis, -ė má společné heslo). Od X. dílu LKŽ se začaly systematičtěji uvádět obě gramatické značky a slučovat do jednoho hesla slova analogického tvoření, např.: sausaširdis, -ė; silpnaširdis, -ė; šaltaširdis, -ė; šiurkščiaširdis, -ė; švelniaširdis, -ė. Metonymická přídavná jména charakterizující osoby jsou v LKŽ uváděna různě podle dostupných dokladů. V „Slovníku současné litevštiny“ by se měly odrážet tendence jazykového úzu a složeniny stejného typu tvoření by měly být klasifikovány jednotně24. Do třetího vydání slovníku bylo zařazeno 13 složenin, jejichž základní slovo širdis je určeno přídavným jménem: 7 se klasifikuje jako přídavná jména, 6 jako podstatná jména s mužským i ženským rodem. 24 Viz P a u l a u s k a s J. Redigování slovníku po skupinách slov. — Kalbos kultūra 49, 1985, 6–14. 159 Není jasné, podle jakého principu se složeniny se stejným slovotvorným významem a se stejným prvním členem zařazují k jednomu či druhému slovnímu druhu: atlapaširdis, -ė; geraširdis, -ė; jautriaširdis, -ė — jsou přídavná jména, kdežto atviraširdis, -ė; kietaširdis, -ė; minkštaširdis, -ė; piktaširdis, -ė — podstatná jména. Významy těchto složenin jsou vysvětlovány velmi chaoticky. Tvary považované za podstatná jména jsou definovány označením osoby slovy člověk nebo kdo, avšak ne vždy se přitom využívají slova, z nichž jsou utvořeny, např.: atviraširdis, -ė — otevřený, upřímný člověk; lengvaširdis, -ė — mírný, shovívavý člověk; kilniaširdis, -ė — člověk ušlechtilého srdce; minkštaširdis, -ė — člověk citlivý, soucitný. Výklady složenin považovaných za přídavná jména jsou ještě rozmanitější: atlapaširdis, -ė — otevřený, který se se vším svěřuje; gailiaširdis, -ė — ten, kdo má soucitné, dobré srdce; geraširdis, -ė — upřímný, soucitný; grynaširdis, -ė — čistého srdce, upřímný; jautriaširdis, -ė — mající citlivé srdce, citlivý; meiliaširdis, -ė — laskavý; tyraširdis, -ė — ten, kdo má čisté srdce, čestný. Při uvádění složenin tohoto typu ve slovnících by bylo možné označit jejich dvojí gramatickou kategorii: adj., smob. Při definování lexikálního významu by bylo přesnější vyjádřit jejich slovotvorný význam a pokud má význam adjektivního členu přenesený význam, zvolit synonymum, např.: atlapaširdis, -ė — mající otevřené srdce, otevřený; atviraširdis, -ė — mající otevřené srdce, upřímný; geraširdis, -ė — mající dobré srdce; kietaširdis, -ė — mající tvrdé srdce, necitlivý; tyraširdis, -ė — mající čisté srdce, čestný. Dvojí gramatická kategorie a výklad slovotvorných významů by metonymické složeniny dostatečně jasně vymezily, takže ilustrační slovní spojení DŽ³ „dobrosrdečný člověk, člověk s čistým srdcem“ by byla zbytečná. 2.2.2.1.3. Když srdce jako druhá složka složeniny znamená „jádro stromu“ a přídavné jméno v první složce označuje fyzickou vlastnost, máme přídavné jméno vyjadřující vlastnost věci: kiauraširdis, -ė, např.: Kiauraširdis medis cigarnyčioms dirbti Ggr. 2.2.2.2. Podstatné jméno + srdce. Složená přídavná jména utvořená z podstatného jména a slova srdce mají podobný vlastnostní význam jako složeniny utvořené z přídavného jména a slova srdce. Názvy zvířat, rostlin a materiálů v první složce metaforicky popisují duševní vlastnosti. Jde o metaforicko-metonimické útvary. 2.2.2.2.1. Názvy zvířat v první složce složeniny označují, komu srdce patří. Metaforicky se popisují duševní vlastnosti člověka: arklaširdis (arklaširdis), -ė; karveširdis, -ė; kiškiaširdis, -ė; šunširdis, -ė; žuikširdis, -ė. V jazyce fungují odpovídající ustálená slovní spojení (frazeologismy), např.: Tas vyras yra arklaširdis, t.y. jo širdis kieta kaip arklio J. Reik gero arklaširdžio tokius vaikus mušti DūnŽ32. 160 – Máš-li koňské srdce, ten…: Nebuď bezcitný, slituj se nad dítětem! Šl. Vychovávat bez práce, a [jsou] to samí darebáci, LKŽK(Rdn). – Má psí srdce, když žene nemocného Pj. 2.2.2.2.2. Názvy rostlin a materiálů v první složce složeniny označují, z čeho je srdce „uděláno“. Složeninami tohoto typu se metaforicky nejčastěji popisují duševní vlastnosti člověka: akmenširdis (akminširdis), -ė; auksširdis, -ė; geležširdis, -ė; medžiaširdis (medžiaširdis), -ė; šiaudaširdis, -ė; šudširdis, -ė. V jazyce fungují také odpovídající ustálená slovní spojení (frazeologismy), např.: Ot akmenširdis tavo Jonas: kap ėmė mušti arklį, tai nesekė ir atprašyt Vrn. Akmįnširdžių vaikų yra DūnŽ24. – Reik akmino širdį turėti tokį ligonį išganti DūnŽ24. Akmenies širdes užkietėjusiy žmonių DP181. Reik akmens širdį turėt, ka nepasigailėtum Gs. Pouze v Šatėse byl zaznamenán výraz molaširdis, který metaforicky popisuje fyzickou vlastnost člověka, např.: Ana molaširdė, ar akėtas, ar duobėtas — viską ėda Šts. Metaforicko-metonimických složenin tohoto typu není mnoho: arklaširdis, šunširdis jsou v Žemaitsku poměrně časté, zatímco karvelširdis LTR(Šll), kiškširdis rš, šiaudaširdis Vd, zuikiaširdis V.Kudir jsou pouze ojedinělá slova z písemných pramenů. Vyznačují se substantivizací a stejnými problémy lexikografického zpracování jako útvary odvozené od přídavného jména a slova širdies: v DŽ³ najdeme přídavné jméno auksaširdis, -ė, zatímco LKŽ uvádí, že jde o podstatné jméno obou rodů. 2.2.2.3. Číslovka + srdce. Z číslovek vienas, du, devyni a podstatného jména širdis jsou utvořena složená přídavná jména vienširdis (vienaširdis), -ė; dviširdis, -ė; devynširdis, -ė. 2.2.2.3.1. Číslovka vienas v první složce označuje „jednotu, soudržnost“. Jde o přídavné jméno popisující osobu a označující člověka stejného smýšlení: Anuodu vienširdžiai. Existují také odpovídající slovní spojení s přeneseným významem, např.: Sandara, viena širdis SD76. Bus visų šventųjų viena sandara ir viena širdis DP542. Vienos širdies būti KII188. Džūkai devyną vieną širdį tūrį Vs. K. Sirvydas přeložil polské jednomyślny slovy vienaširdis, sandarus (SD76). V Postile M. Daukši je užito příslovce vienaširdžiai: Viešpats Dievas, kuris daro gyventi vienaširdžiai namuose DP457. Od K. Sirvydy až po A. Kuršaitise je ve slovnících doloženo vienširdis (vienaširdis), užité ve Vydūnově písni (Mes, Lietuvos vaikai, stovėsim vienaširdžiai); zůstalo slovem náboženských textů a slovníků. 2.2.2.3.2. Číslovky du a devyni v první složce označují počet částí širdies ve významu ‚semenné komory‘, např.: Kad merga dvilypi, arba dviširdį, obulį savalgo, tad dvynus kartą pagimdanti LTR. Ką valgai? – Devynširdį [obuolį] Ss. 2.2.2.3.3. Číslovka du v první složce označuje počet částí širdies ve významu ‚jádro stromu‘, např.: Dviširdį medį nedek į budinką: sako, perkūnas trenkęs Šts. 2.2.2.4. Předložka + srdce. Přídavné jméno širdis utvořené z podstatného jména be a předložky beširdis (beširdis), -ė označuje vlastnosti vyjádřené významem slova širdies at- 161 barevný odstín „upřímnost, laskavost, citlivost, soucit“, jeho nepřítomnost, např.: Se srdcem bezcitným se těžko žije LžŽ35. Dostal takového bezcitného muže, že by se rozplakala LKŽK(Gs). Krutý, bezcitný člověk LL11. Panovnice, bezcitná panovnice, chci žít... A.Vien. Bezcitná smrt ho (Jaunių) vyrvala z našeho středu K.Būg. Užívají se také odpovídající slovní spojení, např.: Ta je bezcitná, bez slitování DünŽ87. Copak jsou takové ty její děti také bezcitné? End. Jak jste bezcitné, člověk leží celou noc i celý den, a vy si toho ani nevšímáte LKŽK(Sdb). Tvé písně jsou bezcitné S.Nėr. Často se bezcitný, -á užívá substantivně, např.: Bezcitný, přivázal štěně na návětrné straně a ono kňučí Ds. Bezcitného se srdcem nezalekneš Sim. Krutost, bezcitný čin LL127. Ach, slitujte se, bezcitní! Vd. Prokletý bezcitník, který mu ďábelskými drápy vyrve poslední naději Mair. DŽ³ bezcitný, -á je uvedeno pouze jako podstatné jméno. Z dostupných příkladů však vidíme, že se toto slovo užívá neméně často čistě adjektivně; jeho užití v predikativní pozici a ve spojeních s podstatnými jmény abstraktního významu rovněž ukazuje, že jde o přídavné jméno, např.: Buď ty tak bezcitný DünŽ45. Ty kamenný, bezcitný, necitelný, ničeho si nevážíš, ani matky, ani snoubenky, ani syna, ani Litvy P.Dirgėla. Bezcitné myšlenky, bezduché myšlenky, copak mě přemůžete? Mair. Nebudeš někdy litovat těchto bezcitných slov? rš. 2.2.2.5. Zvláštní slovotvornou stavbu má přídavné jméno nuoširdus (nuširdus), -i. Vlastnost, kterou vyjadřuje, vychází ze vztahu k širdies s významovým odstínem „upřímnost, laskavost, citlivost, soucit“; lze je spojovat se slovním spojením od srdce, např.: Upřímná, hodná dívka DünŽ225. — Vy jste člověk od srdce J.Balč; Upřímné tak mluví, až bys nevěřil KlK9,74(Jdr). V prvních slovnících přídavné jméno nuoširdus, -i chybí, je v nich pouze příslovce nuoširdžiai (SD25, 48, 335, 382, R202, MŽ268), převzaté ze starých písemností (DP546, PK48, SP1330). V Postile M. Daukši je užito i samotné přídavné jméno, např.: Dává zkroušenost, zármutek a upřímnou lítost nad hříchy DP326. Ve spisovném jazyce se nuoširdus, -i a širdingas, -a užívají synonymně. 2.2.2.6. Nejasnou slovotvornou stavbu má přídavné jméno paširdus, -i, zaznamenané v okresech Jurbarkas, Raseiniai a Šilutė. Jeho význam a sémantická motivace jsou stejné jako u přídavného jména nuoširdus, -i, např.: Dobrý, upřímný člověk Vn. Taková upřímná žena byla v Erž. 2.2.3. Metonymické slovotvorné typy složených přídavných jmen (D + Š, B + Š) jsou potenciální. U mnoha takových útvarů zaznamenaných ve Slovníku litevského jazyka je uveden pouze jeden pramen. Možná nebylo nutné zaznamenávat složeniny s ne zcela jasným významem: nejasné písemné giliasirdės teorijos, pochybné kiltasirdis, zaznamenané v Merkinė. Za básnická slova bychom považovali přídavná jména karčiasirdis, medinširdis, saulaširdis. Není nutné je zařazovat do svazku Dodatků ke LKŽ, např.: Mnohé naději navrácenou.../ Vlož zázrak svého kouzla / Do bezútěšného hluchého srdce — / On slyší jen svou bídu J. Baltrušaitis. Všelijaké byliny klíčí, / u bílé vyschlé cesty / děti se slunečným srdcem a ban- 162 dos M. Martinaitis. A od svých vnuků, těch dřevěnosrdců, nemůže očekávat ani soucit se svým stářím, ani porozumění. Dřevěnosrdec je přece i Darius, dřevěnosrdec, a vnučka — ta je ještě dřevěnosrdečnější... R. Granauskas. Jen ve Vaižgantových spisech nacházíme rozpolcené srdce, drsné srdce, něžné srdce a svěží srdce: Dobilai naslouchá, jak si šeptem povídají jejich sousedé — rozpolcená srdce, žvaginiai. Kdybys jen chtěl, utekl bys a vypustil střeva drsno-srdcovým tesákem — taková je touha po pomstě, která se rodí. Kazys byl něžného srdce, nebyl krutý. Mládeži, ty svěží srdce, vždyť sám cítíš, jak jen ty jediný umíš milovat nebo nenávidět. Neobvyklá, ojedinělá jsou přídavná jména Šatrijos Ragany a Vaižgantase vytvořená ze srdce a slovesa či příčestí, např.: Všechny strasti hlodají srdce, to je jen sen Pč. Všechno zahalila svou šedou pláštěnkou mlha tížící srdce Pč. V okolí nebyli žádní další ochránci srdce, kteří by mohli odvést jejich pozornost jinam, odlákat je Vaižg. Tak se dostáváme na periferii jazyka. Ne náhodou jsou v LKŽ za neologismy považována slova hlubokosrdný, -á; srdcechránící, -í; srdcetíživý, -á. Závěry 1. Podstatné jméno širdis je slovo s produktivní slovotvornou sémantikou. Rozvinutý systém jeho významů vedl k rozmanitosti odvozenin. Odvozeniny mají samostatné významy motivované sémantikou slovotvorného základu. Při tvoření slov se uplatňují jak doslovné, tak přenesené významy slova širdis. 2. Samostatnou skupinu odvozenin tvoří odvozená a složená podstatná jména a přídavná jména. Většina odvozenin slova širdis jsou složeniny. Nejproduktivnějším slovotvorným typem je B + Š. Většinu odvozených podstatných jmen tvoří zdrobněliny. Nejméně je odvozenin s koncovkou. 3. Analýza slovotvorných opozic (odvozenina↔širdis) umožňuje tvrdit, že slovotvorně nejproduktivnější je základní význam slova širdies „ústřední orgán krevního oběhu“. Právě ze somatismu širdis se tvoří: 1) zdrobněliny vyjadřující náklonnost s příponami -elė, -ikė; 2) názvy nositelů vlastnosti s příponami -inin-kas, -inė, -ietė, -ulys; 3) přídavná jména s příponami -inis, -ė; -iškas, -a; -ėtas, -a; 4) složená podstatná jména: Š + D — názvy věcí a rostlin, B + Š — názvy osob a zvířat, P + S — názvy věcí, Š + V — názvy osob, stavů a dějů; 5) složená přídavná jména: Š + D označuje vlastnosti věcí podle podobnosti, B + Š metonymicky označuje fyzické vlastnosti osoby. 4. Přenesený význam slova širdis „symbol lidských citů a nálad, centrum prožitků, vnitřní svět“ tvoří sémantický základ pro: 1) zdrobněliny vyjadřující náklonnost s příponami -elė, -užė (-užėlė), -aitė, -elis, -užis, -aitis, -ytis; 2) archaické přídavné jméno širdyjis, -ji; 5. Z přeneseného významu slova širdies „vlastnosti lidského charakteru, sklony, 163 „postoje“ se tvoří zdrobněliny s příponami -elė, -aitė, -alė. 5.1. Tento významový odstín „upřímnost, dobrota, citlivost, soucit“ je sémantickým základem tvoření: 1) názvu vlastnosti odvozeného od podstatného jména příponou -ystė; 2) přídavných jmen s příponami -ingas, -a; -iškas, -a a s koncovkou -us, -i; 3) předponových přídavných jmen beširdis, -ė; nuoširdus, -i; paširdus, -i. 5.2. Další významový odstín „osoba vyznačující se určitými duševními vlastnostmi“ pomáhá porozumět motivaci produktivního typu složených přídavných jmen B + Š (a jemu blízkého typu D + Š), která charakterizují osoby. Somatismus širdis, který metonymicky označuje osobu, dal základ vzniku početné skupiny metonymických přídavných jmen. Přídavná jména tohoto typu nejsou pro živý jazyk typická; jde spíše o slova z písemných pramenů a slovníků. Není nutné zaznamenávat ve slovnících všechny pravidelné deriváty, neboť většina z nich zůstane jen slovy jednotlivých autorů. 6. Širdis ve významu „jádro stromu“ dala základ těmto derivátům: 1) zdrobnělinám s příponami -elė, -ukas; 2) netypickým názvům nositelů vlastnosti s příponami -iena, -esas; 3) přídavným jménům s příponami -ingas, -a; -inis, -ė; -ėtas, -a; 4) složeným přídavným jménům kiauraširdis, -ė (B + Š), dviširdis, -ė (S + Š). 7. Rozvinutý systém tvoření slov od podstatného jména širdis zjevně dokládá, že většinu slovní zásoby jazyka tvoří deriváty. 1. Složená podstatná jména s druhým substantivním členem I. člen II. člen Co je vyjádřeno prvním určujícím členem Příklady Š D účel Názvy rostlin širdžolė (širdžolė, širdžiažolė, širdžiažolė), širdžiažolynis (širdžiažolynis) Názvy věcí širdžialąsiai příslušnost Názvy věcí širdakaulis, širdiplėvė 4 I složka II složka Co označuje jako určující složku I Příklady podobnost Názvy rostlin širdlapis, širdlapėliai B Š charakteristická výrazná vnější, fyzická vlastnost Označení osob slabosrdý, -á; silnosrdečný, -á; zdravosrdý, -á Názvy rostlin nuogaširdžiai Názvy zvířat siauraširdžiai charakteristická výrazná vnitřní, duchovní vlastnost Označení osob otevřeného srdce, -á; upřímný (upřímný), -á; dobrosrdečný (dobrosrdečný), -á a podobně. D Š příslušnost Označení osob arklaširdis (arklaširdis), -ė; karvelširdis, -ė; kiškiaširdis, -ė; šunširdis, -ė; šunširdà; zuikiaširdis, -ė materiál Označení osob akmenširdis (akmiñširdis), -ė; auksaširdis, -ė; geležaširdis, -ė; medžiaširdis (medžiaširdis), -ė; molaširdis, -ė; šiaudaširdis, -ė; šūdširdis, -ė Názvy rostlin auksaširdė P být Š nedostatek Označení osob beširdis (beširdis), -ė 165. I. složka II. složka Co označuje první určující složka Příklady Označení věcí po místo před-srdce (před-srdce, před-srdce, před-srdce, před-srdce, před-srdce, před-srdce) u místo předsíň (předsíň, předsíň, předsíň, předsíň, předsíň) 2. Složená podstatná jména s druhým slovesným členem I. člen II. člen Co označuje první řídící člen Příklady Š V objekt děje Označení osob širdągraužis (širdągriaužis), -ė; širdąėdis, -ė; širdėda; širdžiasargis, -ė Názvy rostlin širdgloba Abstraktní označení stavů širdąskaudis (širdskaudis), širdąskudis, širdgaila, širdgėla (širdgėla, širdgėlà, širdigėla, širdgilas, širdgila, širdgyla, širgilas), širdgrauža (širdgriauža, širdągriauža), širdperša (širdperšas, širdperšis), širdplešia 166 První složka Druhá složka Co vyjadřuje první řídící složka Příklady subjekt děje Názvy rostlin širdžiamušiai Abstrakta děje širdoplakis Abstrakta stavu širdāpykis, širdāplakis 3. Složená přídavná jména s druhou jmennou složkou První složka Druhá složka Co vyjadřuje první určující složka Příklady Š D podobnost širdlapis (širdžialapis), -ė; širdžiavais is, -ė B Š charakteristický výrazný vnější, fyzický rys kiauraširdis, -ė, silpnaširdis, -ė; skeltaširdis, -ė; stipriaširdis, -ė, sveikaširdis, -ė charakteristický výrazný vnitřní, duševní rys atlapaširdis, -ė; atviraširdis (atviraširdis), -ė; geraširdis (geraširdis), -ė a podobně. D Š příslušnost arklaširdis (arklaširdis), -ė; karvelširdis, -ė; kiškiaširdis, -ė; šunširdis, -ė; zuikširdis, -ė materiál akmenširdis (akminširdis), -ė; auks širdis, -ė; gelž aširdis, -ė; medžiaširdis (medžiaširdis), -ė; molaširdis, -ė; šiaudaširdis, -ė; šūd širdis, -ė 167 I. člen II. člen Co je vyjádřeno prvním určujícím členem Příklady S Š počet viensirdis (vienaširdis), -ė; dviširdis, -ė; devynširdis, -ė Dl Š vlastnost děje graužiaširdis, -ė bez od po Š nedostatek původ původ beširdis (beširdis), -ė; nuoširdus (nuširdus), -i; paširdus, -i 4. Složená přídavná jména s druhou slovesnou složkou I. složka II. složka Co vyjadřuje I. řídící složka Příklady Š V předmět děje širdėadis, -ė; širdžiaslėgis, -ė SLOVA UTVOŘENÁ OD PODSTATNÉHO JMÉNA ŠIRDIS (SRDCE) Résumé Tato studie se zabývá slovy utvořenými od podstatného jména širdis. Cílem je odhalit slovotvorný potenciál tohoto slova a ukázat vztahy utvořených slov k významovému základu tohoto slova. Na tvoření slov se podílejí vlastní i přenesené významy podstatného jména širdis. Lze konstatovat, že při tvoření slov je nejaktivnější vlastní význam „hlavní orgán krevního oběhu“. Vyčleněné skupiny tvoří odvozená a složená podstatná jména i odvozená a složená přídavná jména. Utvořená slova mají různé významy, motivované sémantikou jejich slovotvorného základu. 168