Lietuvių kalbos kelnių pavadinimai

LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI XXXVI (1996) LIETUVIŲ KALBA: TYRĖJAI IR TYRIMAI Danutė SABALIAUSKAITĖ NÁZVY KALHOT V LITEVŠTINĚ Kalhoty jsou „oděv nošený na pase a nohou“. Pro tuto reálii neexistuje společný indoevropský název. Samotný oděv se totiž rozšířil později než opasek, čepice, plášť, sukně nebo zástěra (Hirt 1905: 364—5; Schrader 1917: 513). Mimochodem, kalhoty vznikly ze zástěry (Schrader 1917: 592). Stejně jako v celé východní Evropě se v Litvě nosily odedávna. Potvrzují to i archeologické nálezy z IX—XII století (Volkaitė-Kulikauskienė 1970: 130; Atlas 1986:107). Protože kalhoty byly jednou z hlavních součástí mužského oděvu, existuje v litevštině řada jejich názvů. Podle původu se dělí na slova litevského původu a výpůjčky. Názvy litevského původu Nejběžnějším názvem tohoto oděvu v litevštině je příznakově neutrální lexém kelnės, kėlnės: kėlis (Fraenkel 236—7; Skardžius ŽD 262). Má jej pouze litevština. Starší podoba je kėlinės. Postupně se vedle ní začala užívat také podoba kėlnės (Būga II 341; Zinkevičius II 241). Mimochodem, nejde o nijak zvláštní jev; zkrátila se i některá další slova, např. vėlnìas: vėlìnos, paskui: pasakui, štai: šitai atd. (Zinkevičius II 165). Obě zmíněné varianty názvu jsou poprvé doloženy na počátku XVII století: kėlnės – v prvním vydání slovníku K. Sirvydase (mimochodem, je tam i slovo kėlinė ve významu ponožka, kamaše) a v rukopisu z XVII století z archivu někdejšího Královce, zatímco kėlnės – v překladu Bible S. B. Chilinského a v gramatice D. Kleina (SD(1)13,32,184, kėlnė 98; Lex 51; KIGŪ 70; Ch2Moz28,24). Obě podoby se vyskytují v mnoha slovnících z XVIII—XIX století (R 58, 268, MŽ 114, 280, 358; K I 195; II 129). Slovo kėlnės je rozšířeno po celé Litvě a je hlavním názvem tohoto oděvu (DūnŽ 128; DrŽ 146; LKŽ V 527—8; DŽ 296). Kėlnės je častější pouze v lazūnském nářečí na území Běloruska (LzŽ 114). Ve spisovném jazyce se tato podoba již neužívá. V nářečích a písemných památkách z XIX—XX století se vyskytují i další varianty tohoto slova: keilìnios, kėlenės, kėlnės, kėlnįs, kėlnìos (LKŽ V 489, 507, 518, 519, 529). Podoba kėlniai je doložena již v XVII století (C I 977). Název si z litevštiny vypůjčila některá lotyšská nářečí v příhraničních oblastech Litvy, srov. lot. nář. kēlnas „totéž“ (ME II 362—3; Brencė 232). V lotyštině má však toto slovo humorný odstín (Šaudina 16). V okolí Eržvilku se vyskytuje název palaždinės (Erž 114). Avšak 167 tento význam slova je zjevně druhotný, srov. palaidinė „pánská košile nošená jako svrchní oděv, volná dámská halenka“. Ostatní názvy litevského původu jsou na rozdíl od kėlnių příznakové. Lze je rozdělit do určitých podskupin podle účelu, kvality nebo materiálu, z něhož je tento oděv ušit. Samostatnou podskupinu tvoří názvy spodních a koupacích kalhot: apatinės, apatiniai, apatininkės, apatinukės: apatinis, -ė. Apatinės ir apatinukės jsou slova spisovného jazyka, ostatní podoby se užívají spíše v nářečích (DūnŽ 28; LKŽ I 185; DŽ 19). baltinėlės „bílé spodní kalhoty“: báltas. Vyskytuje se v okolí Kupiškisu (LKŽ I 615). glaūdės, glaudinės „krátké plavky, sportovní kalhotky“: glausti, glaudūs. Slovo je zmíněno v časopise „Gimtoji kalba“ z roku 1937 (GK 1937, 138; LKŽ III 397–8). Glaūdės se doporučuje užívat ve spisovném jazyce (DŽ 177; Pricinauskaitė 42). kelnaitės, kelnėlės „krátké spodní nebo koupací kalhoty“. Kelnaitės je slovo spisovného jazyka (DŽ 296). Kelnėlės se užívá na území Běloruska v okolí Breslauje (LKŽ V 597). kričios, krytės „krátké koupací nebo sportovní kalhotky“, srov. také častější významy: krytė „rozkrok kalhot; zapínací zadní díl dětských kalhot“. Pravděpodobně je odvozeno od kristi, srov.: Tavo kritė nusileidusi, žeme velkasi (Barstyčiai). Ve významu „kalhoty“ se kritės užívá v okolí Skuodasu a v textech J. Jablonského (LKŽ VI 637). Kričios se vyskytuje ve slovnících XX století (J II 245; LKŽ VI 537). Častější jsou slovesa odvozená od tohoto podstatného jména: kričioti „zasouvat okraje jednoho oděvu do druhého; chodit s vystrčeným zadkem“ a kričiuoti „tamtéž“ (Skaržius ŽD 516; LKŽ VI 573). pamaūtės, pamautinės „pánské spodní kalhoty“: pa(si)máuti. Je doloženo v uteńském nářečí (LKŽ IX 287). sterblės „obvykle spodní kalhoty“: sterblės „cípy starodávné ženské košile“. Ve významu „kalhoty“ se užívá pouze v okolí Telšiai (LKŽ XIII 752). trumpikės „krátké kalhotky“: trumpas. Slovo spisovného jazyka (DŽ 866; Pricinauskaitė 42). Téměř všechna uvedená označení spodních kalhot jsou doložena až z 20. století. To patrně neodráží skutečný stav. Některá z těchto označení mohla vzniknout i dříve. Označení spodních kalhot i spodního prádla obecně se však v písemných pramenech vyskytují jen zřídka — pozornost se věnuje „důležitějším“ částem oděvu. Tak je tomu nejen v litevštině, ale například i v polštině (Borejszo 24). A vůbec, podle historických údajů se spodní prádlo začalo v Evropě nosit poměrně pozdě, patrně až ve 13. století (Borejszo 23). Vlastní označení mají také speciální kalhotky pro kojence: mautinukai „dětské kalhotky s ťapkami“: máuti (LKŽ VII 952). šliaužtinukai „tamtéž“: šliaužti (LKŽ XIV 1063). Jde o novotvary, neboť samotná skutečnost vznikla nedávno. Obě slova se používají ve spisovném jazyce (DŽ 388; Pricinauskaitė 42). 168 Jak již bylo zmíněno, označení kalhot závisela nejen na jejich účelu, ale i na dalších věcech, například na barvě nebo tvaru, jinými slovy na vzhledu: dryžinės „pruhované kalhoty“: dryžas. Užívá se v okolí Kudirkos Naumiestisu (KudN 256). kérskelnės „pruhované, strakaté kalhoty“: kéršos + kél̇nės. Vyskytuje se v okolí Skuodasu (LKŽ V 625). pláčkel­nės, plačiakelnės „určitý druh širokých kalhot“: pláčios + kél̇nės. Slovo spisovného jazyka, doložené v některých slovnících 20. století (BŽ 616; LKŽ X 48,50; DŽ 569). pùskelnės „krátké kalhoty ke kolenům“: pùse + kél̇nės. Nachází se v některých slovnících 20. století (NdŽ III 47; LKŽ X 1037). Slovo spisovného jazyka. statinės „dlouhé tuhé kalhoty“: statùs, statýti. Doloženo v několika slovnících z 18.–20. století (B; N 498; NdŽ IV 91; LKŽ XIII 680). Všechna dosud probíraná označení kalhot jsou stylisticky neutrální. Odlišují se od nich stylisticky příznaková slova související s kvalitou tohoto oděvu. Označují nekvalitní, obnošené, roztrhané kalhoty: kėlinpalaikės, keilinpalai̇kės, kel̇nàpalai̇kės, kelniapalai̇kės, kél̇npalai̇kės: kél̇nės, keilinios + palai̇kis (LKŽ V 489, 519, 527, 528, 529). keleñzdros, kel̇ñčios, kel̇kšnės, kel̇nùnos, kél̇niščios, kel̇niūkštės, kel̇šės, kel̇žnos: kél̇nės (LKŽ V 507, 518, 522, 529, 530, 553). Užívá se častěji v jižní Litvě, ale vyskytuje se i jinde. tapūžos „nekvalitní ponožky nebo kalhoty“. Patrně souvisí s dalšími slovy téhož kořene, srov. tapūžinėti, tapūžinti, tapūžioti „těžce, nemotorně jít, chodit“, tapūža, tapūžis „nemotora, nemehlo“. Z dostupného příkladu, zaznamenaného v Gargždai, je obtížné určit, o jaký konkrétní oděv se jedná — ponožky, nebo kalhoty; srov.: Galėsi dabar tapūžioti į klumpius įsispyręs su sulopytom tapūžom (LKŽ XV 839). terletýnės „obvykle spodní kalhoty“: terlióti. Vyskytuje se v okolí Plungė (LKŽ XVI 74). Je třeba poznamenat, že všechna výše uvedená pojmenování litevského původu, s výjimkou kél̇nės (a variant), krìtės a statinės, se v písemném jazyce začala užívat teprve ve 20. století. Půjčená slova by bylo obtížné rozdělit do jednotlivých sémantických podskupin, protože totéž slovo má často několik významů (např. bùksvos „kalhoty; spodní kalhoty“ apod.), a proto by nemělo smysl takové slovo rozčleňovat do několika podskupin. Přejatá slova se rozdělují pouze podle toho, z jakého jazyka pocházejí. Polonismy dībkos „kalhoty“, srov. pol. dybki „punčochy, omotávky“ (LKŽ II 472). Užívá se na několika místech v okolí Vilkaviškisu a Šakiai. gàcios, gačės, gócės, góčės, góčios, górčios „spodní kalhoty“, srov. pol. gacie „tamtéž“ (Skardžius 76). Toto pojmenování je rozšířeno v mnoha slovanských jazycích, 169 srov. staročes. hace „kalhoty, spodní kalhoty“, rus. гачи „kalhoty; stehna, boky“, ukr. гачи „kalhoty“, srbochorv. гаће „kalhoty“ atd. Jde o slovo slovanského původu, jedno z mála názvů oděvů pocházejících z praslovanské epochy (Schrader 1917: 603; Niderle 1956: 228; Sokolovskaja 1974: 166). O jeho starobylosti svědčí i to, že si je ze slovanských jazyků vypůjčily ugrofinské jazyky, srov. fin. kaatio „bok; stehno; nohavice“, est. kaats, kaatsas „býčí kýta; široké kalhoty“, maď. gatya „spodní kalhoty“. Původ praslovanského *gatь není zcela jasný. Nejpřesvědčivější hypotézou je patrně pokus odvodit *gatь od indoevropského kořene *g̑ʰā- „jít, pochodovat“ (Brückner 131; Sławski 246; Fasmer I 397—8; Trubačev VI 106—8). Do litevštiny se toto slovo dostalo patrně již v rané době; doloženo je už v 15. století (BB2Moz28,42). Později se uvádí v některých slovnících z 19.—20. století (N 259; [K] 129; J II 72; LKŽ III 472,484). V živém jazyce se užívá v nářečích okolí Telšiai a Varniai. gãtkos, gačkos, gotkos „spodní kalhoty“, srov. pol. gatki „tamtéž“ (Skar-džius 76). V litevském písemném jazyce je doloženo v 16. století (BB3Moz 16,4). Užívá se přibližně ve stejné oblasti jako gačios, je však mnohem vzácnější (LKŽ III 7, 156, 487). Viz také gačios. gaižės „tamtéž“. Slovo nejasného původu, možná souvisí s gačiomis a gãtkomis. Nachází se pouze ve slovníku F. Kuršaitise, ale i tam se o jeho správnosti pochybuje ([K] 111; LKŽ III 48). kalaišės „kalhoty; nohavice“: kalašà „nohavice“, srov. pol. kolosza „nohavice“. Ve významu ‚kalhoty‘ se užívá na několika od sebe vzdálených místech Litvy (Kb, Krtv, Vdk; LKŽ V 103). Rusismy trūsikai „kalhotky“, srov. rus. трусики < трусы „kalhoty, spodky“. Ruské pojmenování pochází z angličtiny, srov. angl. trousers „kalhoty“. Anglické trousers < trouse pochází z galského trubhas „kalhoty“, které je samo pravděpodobně přejato ze starofrancouzského trebus „tamtéž“, a to pochází z latinského tubraci „tamtéž“. Původ posledního výrazu není jasný, možná je germánský (Klein 1658; Partridge 740; Buck 426). Jde o výraz hovorového jazyka, který není vhodný pro spisovnou litevštinu (DŽ 866). Z ruštiny jej přejali také Lotyši (Reķena 441). galifė „kalhoty vojenského střihu, úzké až ke kolenům a od kolen nahoru se rozšiřující“, srov. rus. галифе „tamtéž“. Toto pojmenování se v litevštině široce užívá (Dub 190; KudN 257; Dbč 165; Erž 147). Obvykle je vnímáno jako mezinárodní slovo francouzského původu, spojované s příjmením francouzského generála G. A. Gallifet (1830—1909). Není divu, že se od roku 1936 objevuje snad ve všech slovnících cizích slov vydaných v Litvě (TrpŽ¹ 321). Zajímavé však je, že toto slovo vzniklo nikoli ve francouzštině, nýbrž v ruštině po první světové válce (Fasmer I 338; Šanskij I(4) 16). Brzy se z ruštiny dostalo také do některých dalších slovanských jazyků a rovněž do litevštiny a lotyštiny, srov. lot. galifē (LLVV III 48). 170 Neurčité slavismy (mohl se dostat z běloruštiny, polštiny i ruštiny) pliūdres, pliūdros, pliūdros, pliūdrinės, bliūrės „velmi široké kalhoty“, srov. pol. pludry, bělorus. плудры „široké kalhoty“ (Brückner FW 120; Fraenkel 626; LKŽ X 254). V polštině je toto pojmenování poprvé doloženo v 16. století a pochází z němčiny, srov. něm. Pluderhose (Borejszo 169). Jde o slovo německého původu, které souvisí se zvukomalebným slovesem plaudern „žvanit“, srov. jeho variantu blödern „plácat nesmysly“, které mohlo znamenat také „vlát“ (Kluge 556). V litevských písemných památkách se poprvé objevilo v 17. století (Lex 68). Později je doloženo ve slovnících, sbírkách písní a novinách z 18.–19. století (Q 391; K 321; JD 835; LC 1883,6). Toto pojmenování bylo zřejmě známé v Malé Litvě; užívá se v západní aukštaitštině kaunaského nářečí a vyskytuje se v okolí Raseiniai, Kėdarny a Klaipėdy (LKŽ I 929; X 254). šarovarai, šaravārai, šaravārai, šaravōrai „dlouhé široké kalhoty“, srov. pol. szarawary, rus. шapoвapы „široké kalhoty“, ukr. шapoвapa „kalhoty“. Ruština převzala toto pojmenování z turečtiny, srov. tur. šalvar „kalhoty“, a to z perštiny, srov. pers. šalvār „tamtéž“, odvozené od pers. šāl „stehno“. Do polštiny se slovo dostalo v 16. století přes maďarštinu, srov. maď. salavári „kalhoty“ (Fasmer IV 410; Borejszo 181). V litevštině je toto slovo poprvé doloženo na počátku 19. století (D. Pošk). Mohlo se objevit i o něco dříve, protože se vyskytuje ve sbírkách písní z 19. a počátku 20. století (LB 345; JD 410, 930, 959; BsO 402). Mimochodem, je možné, že podoby šaravārai, šaravārai a šaravōrai zaznamenané tehdy a v těchto sbírkách pocházejí z polštiny, srov. pol. szarawary. Dnes se již neužívají (LKŽ XIV 514, 515). Podoba šarovārai se objevila až ve 20. století a možná by měla být spojována s rus. шapoвapы (LKŽ XIV 525). Názvy německého původu bikšės, bikšvės, bikšvos, bikšios, bikšvės „kalhoty“, srov. východopruské něm. bekse, dolnoněm. büze „tamtéž“ (Alminauskis 31). Slovo německého původu, srov. něm. Buze „tamtéž“, které vzniklo z *buck-hose „kalhoty z kozí kůže“, dále srov. angl. buckskin „kalhoty z jelení kůže“ (Kluge 115; Pfeifer 189). Slova se střídajícím se v v pozici mezi souhláskou a samohláskou nejsou v litevských nářečích příliš vzácným jevem, srov. brastà // brastvà, ląstà // ląstvà. K takovým podobám se zřejmě přizpůsobila i přejatá slova, srov. liekarstva // liekarsta, morkvà // morkà (Zinkevičius LD 199). Lietuvių raštų kalboje žodis pasirodė XIX a. (bikšios — S.Dauk; A 1885,340; bikšvės — J I 207; JD 181). Pavadinimas paplitęs vakarinėse Lietuvos tarmėse (LKŽ I 813, 814). Lotyšské bikses „kalhoty“ se užívá nejen v nářečích, ale i ve spisovném jazyce. Jde o základní lotyšské označení kalhot (Sehwers 11, 234; ME I 926; Karulis I 126; LLVV II 89). Zajímavé je, že toto slovo se rozšířilo v mnoha zemích střední a severní Evropy 171 zemích: srov. pol. nářeční buksy, est. pūksid, švéd. byxor, nor. bukser, island. buxur, dán. bukser. Všude označuje kalhoty. büksos, büksvos, büksvės „kalhoty, spodky“, srov. něm. Buxe „tamtéž“. Původ tohoto slova není zcela jasný. Předpokládalo se, že se do litevštiny dostalo z polštiny, srov. pol. buksy „tamtéž“ (Skardžius 48). Pravděpodobně je však stejně jako bikšės germanismem, zvláště s ohledem na to, že se užívalo v Malé Litvě a nachází se v mnoha jejích písemných památkách od počátku 18. století (Urbutis B XXVII(1) 6–7; Q 278; B; Kabelka 64; R 210; MŽ 280; B 63). Ještě ve druhé polovině 19. století bylo toto označení v Malé Litvě známo: „Muži v létě nosili tkané kalhoty... V zimě to byly büksvos zhotovené z sukna“ (Kapeleris 346). Dnes je mnohem méně rozšířené než bikšės; vyskytuje se v oblasti mezi Raseiniai, Jurbarkasem a Veliuonou (JD 1375; LKŽ I 1144). Viz také bikšės. raitūžės, raitūžės „starodávné kalhoty; jezdecké kalhoty“, srov. něm. Reithose „jezdecké kalhoty“ (LKŽ XI 86). Slovo německého původu, srov. reiten „jezdit na koni“ + Hose „kalhoty“. Vyskytuje se v tisku 19.–20. století a užívá se v některých částech Suvalkije (Tat; J II 72; KŽ 2052). ùndružės „spodky“, srov. něm. Unterhose „tamtéž“. Slovo německého původu, srov. unter „pod“ + Hose „kalhoty“. Je možné, že se do litevštiny dostalo prostřednictvím kurské nářeční oblasti, srov. kurské underūžes „tamtéž“ (Pietsch 76–78). Užívají je západní Žemaité (Vaičiulytė 123). Lotyšské výpůjčky bikšės „kalhoty“. O tomto slově již byla řeč; jde o germanismus. Užívá se však také na několika místech severovýchodní Litvy — v okolí Biržů a Rokiškisu (LKŽ I 813). Sem se muselo dostat z lotyštiny, srov. lot. bikses „kalhoty“. kleitos „kalhoty“, srov. lot. kleita „šaty“. V tomto významu se slovo vyskytuje pouze v Joniškisu (LKŽ VI 36). Jinak lotyšská výpůjčka kleitã znamená i v litevštině šaty. Do lotyštiny se toto označení dostalo z němčiny (Sehwers 50, 233; EH I 613; LLVV IV 258). Má germánský původ, srov. angl. cloth „oděv“, nizozem. kleed „totéž“. Dále se ho pokoušejí spojovat se staroangl. clōðan „připevnit“ (Kluge 375; Pfeifer 666; Klein 302). Názvy blízké mezinárodním slovům Samostatnou podskupinu tvoří výpůjčky blízké takzvaným mezinárodním slovům. Nejčastěji jde o slova, která do litevštiny nedávno pronikla z ruštiny. V některých případech však může být jejich zdrojem i jiný jazyk. džinsai „kalhoty ušité z džínoviny“. Do litevštiny se slovo mohlo dostat z ruštiny nebo angličtiny, srov. angl. jeans, rus. джинсы „totéž“ (Pričinauskaitė 41). Anglické označení oděvu vzniklo z názvu látky, srov. angl. jean „velmi pevná bavlněná tkanina“. Toto slovo bylo převzato ze staré francouzštiny, srov. Genes „Janov, italské město“ (Klein 827). 172 Označení se užívá po celé Litvě. Objevilo se nedávno spolu s příslušnou reálií. kališonai, kalsõnai „dlouhé spodky“, srov. rus. кальсоны, pol. kalesony, franc. caleçon, špan. calzones „totéž“. Do ruštiny se slovo dostalo na počátku 19. století z francouzštiny (možná prostřednictvím polštiny) (Fasmer II 171; Šanskij II 33). Francouzština si je vypůjčila z italštiny, srov. it. calzoni „kalhoty“, které souvisí s it. calza „punčocha“. To pochází z latiny, srov. lat. calceus „bota“ (Dauzat 129; Buck 425). Označení se vyskytuje v hovorové litevštině. pantalonai „spodky, kalhoty“, srov. rus. панталоны, franc. pantalons, it. pantaloni, špan. pantalones, angl. pantaloons „totéž“ aj. Název vznikl ve francouzštině z franc. pantalon „šašek, šprýmař“. To pochází z italštiny, srov. it. pantalone „totéž“, které zase vzniklo podle postavy z tradiční italské frašky jménem Pantaleone, která nosila úzké kalhoty (Klein 1121; Oxford 647; Buck 425; Fasmer III 198–9). V litevštině se toto označení objevilo přibližně v první polovině 20. století (TrpŽ¹ 728). Nyní z užívání postupně mizí. pižama „v Indii — široké kalhoty z lehké látky“, srov. rus. пижама, pol. piżama, angl. pyjamas, něm. Pyjama „totéž“. Do evropských jazyků se slovo dostalo přes angličtinu z hindského pāejama nebo urdského pā-jāma „totéž“ (Klein 1112; Pfeifer 1063; Fasmer III 259). Výpůjčka se do litevštiny dostala patrně v první polovině 20. století (TrpŽ¹ 770). Užívá se ve spisovném jazyce, avšak mnohem častějším významem tohoto slova je „lehký domácí a noční oděv sestávající z halenky a kalhot“. Tento význam má i ve všech výše uvedených jazycích (LKŽ X 47; DŽ 568). šortai „krátké kalhoty nošené v létě“, srov. angl. shorts, rus. шорты „totéž“. Anglické označení vzniklo z přídavného jména short „krátký“ (Webster 1073). Stejně jako džinsai jde o nedávnou výpůjčku, poměrně rozšířenou v hovorové litevštině (Prūcinauskaitė 42; LKŽ XV 263). Jak vidíme, litevština má pro tento oděv značné množství názvů — asi 40 (nepočítáme-li různé fonetické varianty a stylisticky příznaková slova odvozená od slova kelnės). Přibližně polovina z nich vznikla na půdě litevského jazyka. Nejdůležitější je neoznačené lexéma kelnės. Baltské jazyky nemají pro tento oděv společné označení. Kromě slova bikses, užívaného ve spisovné lotyštině a převzatého z němčiny, je v nářečích poměrně častý germanismus ūzas, srov. pobaltskou něm. hosen, švéd. huso (ME IV 410–1; Reķena 441; Karulis II 460). V pruských písemných památkách se nacházejí dvě označení tohoto oděvu: germanismus broakai „určitý druh kalhot“, srov. středodolnoněm. brōk „totéž“ (Mažiulis I 158; Toporov I 253), a slovo nejasného původu lagno „kalhoty“, které se V. Mažiulis pokouší spojovat s pruským podstatným jménem *laknas „prudce se pohybující, letící“ (PKP II 279; Toporov IV 416–8). Další názvy litevského původu jsou sémanticky nebo stylisticky konotované. 8 slov označuje spodní kalhoty, 2 — speciální dětské kalhotky, 5 173 popisuje vzhled tohoto oděvu. Celkem 15 názvů má určitý hanlivý odstín. Za zmínku stojí, že všechny uvedené názvy mají obvykle jasně vymezený význam. V písemném jazyce jsou litevské názvy původu zaznamenány teprve od 20. století, s výjimkou kelnės (a variant kelenės, kelinai) (17. století) a statinės (18. století). Z nich se 9 užívá ve spisovném jazyce. Bylo nalezeno 20 názvů kalhot převzatých z jiných jazyků. Podmíněně je lze rozdělit do dvou větších skupin: na dříve přejatá slova a na slova, která se do litevštiny dostala nedávno. Slova náležející do první skupiny jsou obvykle velmi vzácná a vyskytují se pouze v jednotlivých nářečích nebo textech. Jejich význam již není tak jasně vymezen; táž lexéma může někdy označovat několik oděvů nebo druhů téhož oděvu, srov. kleitos „kalhoty“, kleitā „šaty“; būksvos „kalhoty“, „spodní kalhoty“. Proto se třídí pouze podle jazyka, z něhož byla přejata. Nejvíce bylo nalezeno slavismů — 9 (5 polonismů, 2 rusismy, 2 neurčené slavismy). Byly zjištěny také 4 germanismy a 2 lotyšismy. Do spisovného jazyka se nedostaly a postupně mizí z užívání, ačkoli některé z nich jsou v litevských písemných pramenech doloženy již poměrně dávno: gačios, gātkos — 16. století, pliūdrės, būksos — 17. století. Druhou skupinu přejatých slov tvoří názvy blízké mezinárodním slovům. Je jich 5, z nichž 3 se užívají ve spisovném jazyce. LITERATŪRA Atlas 1986: Istoriko-etnografičeskij atlas Pribaltiki. Odežda. Riga. Hirt H. 1905: Die Indogermanen. Ihre Verbreitung, ihre Urheimat und ihre Kultur. Strassburg. Bd. 1. Niderle L. 1956: Slavjanskie drevnosti. Moskva. Schrader O. 1917: Reallexikon der indogermanischen Altertumskunde. 2. Aufl., hrsg. von. A.Nehring. Berlin, Leipzig. Bd. 1. Sokolovskaja A. S. 1974: Lingvogeografija i etimologija nekotorych nazvanij odeždy i obuvi. — Problemy kartografirovanija v jazykoznanii i etnografii. Leningrad. Volkaitė-Kulikauskienė R. 1970: Drabužiai. — Lietuviai IX—XII amžiais. Vilnius. LITERATŪROS SANTRUMPOS A — Aušra. Laikraštis išleidžiamas Lietuvos milėtoju. Tilžėje 1883—1886. Alminauskis — Alminauskis K. Die Germanismen des Litauischen. Teil 1: Die deutschen Lehnwörter im Litauischen. K.[,]1934]. B — Brodowskij J. Lexicon Germanico-Lithvanicum et Lithvanico-Germanicum (Rankraštinis vokiečių-lietuvių kalbų žodynas, du tomai, apie 1740 m.). BB — Biblia tatai esti wissas Schwentas Raschtas Lietuwischkai pergulditas per Janną Bretkuną Lietuvos Plebong Karaliaucziuje (1590 m. rankraštis). Borejszo — Borejszo M. Nazwy ubiorów w języku polskim do roku 1600. Poznań, 1990. Brencė — Brencė M. Latvių kalbos leksikos lituanizmai. Vilniaus universiteto diplominis darbas. Vad. V.Urbutis. V., 1962. Brückner — Brückner A. Słownik etymologiczny języka polskiego. Kraków, 1927. 174 Brückner F. W. — Brückner A. Litu-slawische Studien. I Teil: Die slawischen Fremdwörter im Litauischen. Weimar, 1877. BsO — Ožkabalų dainos. Surinko J. B a s a n a v i č i u s. Shenandoach, Pa. 1902 m. T. 1–2 (Skaitmenys rodo dainos numerius). Buck — B u c k C. D. A Dictionary of Selected Synonyms in the Principal Indo-European Languages. Chicago, 1949. Būga — B ū g a K. Rinktiniai raštai. V., 1958–1961. T. 1–3. BŽ — B a r o n a s J. Rusų lietuvių žodynas. Antras naujai parašytas kirčiuotas leidimas. Kaunas, 1933. C — Clavis Germanico-Lithuana (Buv. Karaliaučiaus archyvo dviejų tomų rankraštis, parašytas tarp 1673–1701). Ch — C h i l i n s k i S. B. Bible su didžiu dabojimu perguldita Lietuvos žmonėms ant išganittingos naudos. London, 1660. S.Dauk — Simonas Daukantas (1793–1864), jo raštai. Dauzat — D a u z a t A. Dictionnaire étymologique de la langue française. Paris, 1954. Dbč — Dubičiai. V., 1989. DrŽ — N a k t i n i e n ė G.; P a u l a u s k i e n ė A., V i t k a u s k a s V. Druskininkų tarmės žodynas. V., 1976. Dub — Dubingiai. V., 1971. DūnŽ — V i t k a u s k a s V. Šiaurės rytų dūnininkų šnektų žodynas. V., 1976. DŽ — Dabartinės lietuvių kalbos žodynas. V., 1972. EH — E n d z e l ī n s J., H a u z e n b e r g a E. Papildinājumi un labojumi K. Mūlenbacha Latviešu valodas vārdnīcai. Riga, 1934–1946. S. 1–2. Erž — Eržvilkas. V., 1970. Fasmer — F a s m e r M. Etimologičeskij slovar’ russkogo jazyka. M., 1964–1973. T. 1–4. Fraenkel — F r a e n k e l E. Litauisches etymologisches Wörterbuch. Heidelberg-Göttingen, 1955–1965. GK — Gimtoji Kalba. Bendrinės kalbos laikraštis. Kaunas, 1933–1941. J — Литовский словарь А. Юшкевича с толкованием слов на русском и польском языках. Санкт Петербург, 1897–1922. Т. 1–3. JD — Lietuviškos dainos užrašytos par A n t á n ą J u š k é v i č ę. Kazanė, 1880–1882. T.1–2 (Skaitmenys rodo dainos numerius). K — K u r s c h a t F. Littauisch-deutsches Wörterbuch. Halle, 1883. ([] dedama prie žodžių, kurių tikrumu Kuršaitis abejoja). Deutsch-littauisches Wörterbuch. Halle, Bd. 1, 1870. Bd. 2, 1874. Kabelka — K a b e l k a J. Kristijono Donelaičio raštų leksika. V., 1964. Kapeleris — K a p e l e r i s K. Kaip senieji lietuvininkai gyveno. — Lietuvininkai. V., 1970. Karulis — K a r u l i s K. Latviešu etimoloģijas vārdnīca. Riga, 1992. T. 1–2. Klein — K l e i n E. A Comprehensive Etymological Dictionary of the English Language. Amsterdam, London, New York, 1966–1967. Vol. 1–2. KlGr — Pirmoji lietuvių kalbos gramatika. 1653 metai. V., 1957. Kluge — K l u g e F. Etymologisches Wörterbuch der deutschen Sprache. Berlin, 1957. KudN — Kudirkos Naumiestis. V., 1990. KŽ — K u r š a i t i s A. Lietuviškai-vokiškas žodynas... Göttingen, 1968–1973. T. 1–4. LB — Litauische Volkslieder und Märchen aus dem preussischen und dem russichen Litauen, gesammelt von A. L e s k i e n und K. B r u g m a n n. Strassburg, 1882. LC — Lietuviszka Ceitunga, iszeinanti kas utarninką. Klaipėda, 1877–1889. Lex — Lexicon Lithuanicum, parengė V.Drotvinas. V., 1987 (Rankraštinis XVII a. vokiečių-lietuvių kalbų žodynas). LKŽ — Lietuvių kalbos žodynas. V., 1956–1991. T.1–15. 175 LLVV — Latviešu literārās valodas vārdnīca. Rīga, 1972—1989. S. 1—7. LzŽ — P e t r a u s k a s J., V i d u g i r i s A. Lazūnų tarmės žodynas. V., 1985 Mažiulis — M a ž i u l i s V. Prūsų kalbos etimologinis žodynas. V., 1988—1993. T.1—2. ME — K. M ū l e n b a c h a Latviešu valodas vārdnīca, redigējis, papildinājis turpinājis J. E n d z e l ī n s. Rīga, 1923—1932. S.1—4. MŽ — M i e l c k e Ch. G. Littauisch-deutsches und deutsch-littauisches Wörterbuch. Königsberg, 1800. N — N e s s e l m a n n G. H. F. Wörterbuch der Litauischen Sprache. Königsberg, 1851. NdŽ — N i e d e r m a n n M., S e n n A., B r e n d e r F., S a l y s A. Lietuvių tašomosios kalbos žodynas. Lietuviškai-vokiška dalis. Heidelberg, 1932—1968. T.1—5. Oxford — The Oxford Dictionary of English Etymology. Edited by C. T. Onions. Oxford, 1985. Partridge — P a r t r i d g e E. Origins. A Short Etymological Dictionary of Modern English. New York, 1983. Pfeifer — Etymologisches Wörterbuch der Deutschen... durchgesehen und ergänzt von Wolfgang P f e i f e r. Berlin, 1993. Bd.1—2. Pietsch — P i e t s c h R. Fischerleben auf der Kurischen Nehrung. Berlin, 1982. PKP — M a ž i u l i s V. Prūsų kalbos paminklai. V., 1981. T.2. D.Pošk — Dionizas Poška (1745—1830). Lenkiškai-lietuviškas žodynas (Lietuvių literatūros ir tautosakos instituto rankrašt ynas) ir kiti jo raštai. Pričinauskaitė — P r i č i n a u s k a i t ė A. Drabužių ir jų detalių pavadinimai — Kalbos kultūra, 1977. T.32. P.41—44. Q — K r a u z ė s (vadinamasis) žodynas. (Buv. Karaliaučiaus archyvo rankraštinis vokiečių-lietuvių kalbų XVIII a. žodynas). R — R u h i g P. Littauisch-deutsches und deutsch-littauisches Lexicon. Königsberg, 1747. Reķena — R e ķ ē n a A. Amatniecības leksika dažas Latgales dienvidu izloksnēs un tās sakari ar atbilstošajiem nosaukumiem slāvu valodās. Rīga, 1975. SD(1) — K. Sirvydo žodyno pirmasis leidimas (apie 1620m.). Sehwers — S e h w e r s J. Sprachlich-kulturhistorische Untersuchungen vornehmlich über den deutschen Einfluss im Lettischen. Berlin, 1953. Skardžius — S k a r d ž i u s P. Die slawischen Lehnwörter im Altlitauischen. — Tauta ir žodis, 1931. T.7. Skardžius ŽD — S k a r d ž i u s P. Lietuvių kalbos žodžių daryba. V., 1943. Slawski — S ł a w s k i F. Słownik etymologiczny języka polskiego. Kraków, 1952—1985. T.1—5. Šanskij — Š a n s k i j N. M. Ètimologičeskij slovar’ russkogo jazyka. M., 1963—1982. T.1—2 (tom 2 pod red. N. M. Š a n s k o g o). Šaudina — Š a u d i ņ a V. Lituānismi dažās Lietuvas pierobežas sēliskajās izloksnēs (Aknīste, Gārsene, Laši, Prode). Disertācijas kopsavilkums filoloģijas doktora grāda iegūšanai. Rīga, 1994. Tat — T a t a r ē A. (1805—1889), jo raštai. Toporov — T o p o r o v V. N. Prusskij jazyk. Slovar’. M., 1975—1990. T.1—5. TrpŽ — Tarptautinių žodžių žodynas. Red. J. Ž i u g ž d a. Klaipėda, 1936. Trubačev — Ètimologičeskij slovar’ slavjanskich jazykov. Pod red. O. N. T r u b a č e v a. M., 1974—1993. V.1—19. Urbutis B XXVII(1) — U r b u t i s V. Senosios lietuvių kalbos slavizmai. — Baltistica, 1992. T.27(1). P.4—15. Vaičiulytė — V a i č i u l y t ė O. Klaipėdos šnektos žodynas (valstiečių buitiškoji leksika). Vilniaus valstybinio universiteto diplominis darbas. Vad. V. Vitkauskas. V., 1977. Webster — Webster’s New Collegiate Dictionary. Springfield, Massachusetts, 1977. Zinkevičius — Z i n k e v i č i u s Z. Lietuvių kalbos istorija. V., 1984—1992. T.1—5. 176 Zinkevičius LD — Z i n k e v i č i u s Z. Lietuvių dialektologija. V., 1966. KITOS SANTRUMPOS angl. — anglų brus. — baltarusių ček. — čekų dan. — danų dial. — tarminis est. — estų ide. — indoeuropiečių isl. — islandų isp. — ispanų it. — italų kuršinink. — kuršininkų lat. — latvių lenk. — lenkų lot. — lotynų norv. — norvegų oland. — olandų pers. — persų plg. — palygink pranc. — prancūzų rus. — rusų s. — senoji serb-chorv. — serbų-chorvatų suom. — suomių šved. — švedų t.p. — taip pat turk. — turkų ukr. — ukrainiečių vengr. — vengrų vok. — vokiečių žem. — žemaičių Kb — Kabeliai, Varėnos r. Krtv — Kurtuvėnai, Šiaulių r. Vdk — Viduklė, Raseinių r. NAMES OF TROUSERS IN THE LITHUANIAN LANGUAGE Summary This article deals with the lexical- semantical subgroup of the names of trousers. About 30 of them might be found in Lithuanian (phonetical variants are even more abundant). Some of them are neutral both stylistically and semantically, others, on the contrary, describe the quality or the purpose of the object. There is no common Indo-European name for the said object. Therefore there are many borrowings in Lithuanian (about 50 per cent). By the way, the same situation is observed in other languages. The general name of this article of clothing is a neutral lexeme kėlnės ”trousers”. It is used all over Lithuania. It was first recorded in the written language at the beginning of the 17th century. The other names of Lithuanian origin may be subdivided according to the form (e.g., plačiakėlnės: plačios ”wide” + kėlnės ”trousers”), colour (dryžinės: dryžas ”striped”) or the purpose (šliaužtinukai: šliaužti ”crawl”). One more group might be singled out: it would contain stylistically marked words (kelnapalaitės: kėlnės ”trousers” + palaikis ”shabby”, terletýnės: terlioti ”to soil”). All the names of Lithuanian origin except kėlnės and statinės ”stiff trousers” ap- 177 peared in written Lithuanian only in the 20th century. Nearly half of them are use in Standard Lithuanian. The borrowings are subgrouped only according to the language they come from: 9 borrowings stem from Slavic (dibkos, gačios, gaižės, galūfė, gatkos, kalaišės, pliūdršarovārai, trūšikai), 4 from German (bikšės, būksos, raitūžės, ūndrūžės) and 2 from Lithuanian (bikšės, kleitos). Some of them adopted in Lithuanian rather long ago, but they are seldom used at present. They are known only in some Lithuanian dialects or found in some writings. These words are not used in Standard Lithuanian. The other group of borrowings consists of the so-called international words. There are 5 of them (džinsai, kalisōnai, pantalōnai, pižamà, šortai). They appeared in Lithuanian only in the 20th century, and it is difficult to say which language they came from. 3 of these words are in common use in Standard Lithuanian. 178