Daiktavardžio „širdis“ semantika

LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI XXXVII (1997) LEKSIKOGRAFIJOS IR LEKSIKOLOGIJOS PROBLEMOS Zita ŠIMĖNAITĖ SÉMANTIKA PODSTATNÉHO JMÉNA SRDCE V současné lingvistice je všeobecně přijímána teze strukturalistů o systémové povaze jazyka (Ivič 1973: 71): na jazyk se nahlíží jako na systém a na slovo jako na prvek systému. Mohli bychom zmínit tvrzení francouzského lingvisty G. Guillauma (G. Guillaume), opakující se v jeho dílech, že „jazyk je systém systémů“ (Gijom 1992: 6, 12, 53). Slovník je také systém: slova jsou v něm uváděna a popisována v určitém pořadí. Každý výkladový slovník už představuje sémantické vědění. Slovníkové heslo ve výkladovém slovníku je počátkem sémantické analýzy. Lexikografové provádějí prvotní výzkum významů slov; lze dokonce říci, že „leksikografinei praktikai<...> náleží hlavní role při popisu lexikální sémantiky“ (Kotelova 1974: 48). Věda o sémantice využívá toho, co lexikografie shromažďuje a systematizuje (Kasares 1958: 63; také Kuznecova 1982: 48). Všechny práce lexikálně-sémantické analýzy vycházejí z výkladů významů uvedených ve slovnících a z jejich ilustračního materiálu. Úkolem další sémantické analýzy je nahlédnout na slovo jako na součást jazyka jako celku a určit, jak funguje ve vztahu k ostatním jazykovým prvkům. Ve 14. svazku Akademického „Slovníku litevského jazyka“ jsme lexikograficky popsali podstatné jméno širdis (LKŽ XIV 850–897): uvedli jsme 23 významů a vyčlenili přibližně 500 frazémů. V tomto článku se pokusíme prozkoumat sémantické vztahy tohoto slova k jiným slovům, najít jeho místo v jazykovém systému a objasnit sémantické zákonitosti jeho významů. Uvedeme nejobecnější sémantické rysy (sémy), které organizují mikrosystém slova širdies, a pojednáme o motivaci významů, jejich hierarchii a otázkách pravidelné polysémie. Jazykový výraz a formální stavbu slov lze popsat poměrně systematicky. Systematizace jazykového obsahu a významů slov je složitější a komplikovanější, protože většina slov je mnohoznačná. V textu se však slovo vždy užívá v jednom významu (nejvýše ve dvou). Lexikálně-sémantický systém nelze přesně vymezit, protože slova nejsou stejnorodá a jejich vztahy jsou velmi rozmanité. Univerzální sémantický systém lexika dosud nebyl vytvořen (Paulauskas 1987: 6). Bylo by třeba hned upustit od záměru sestavit sémantickou klasifikaci slov na základě jediného kritéria (Stepanov 1981: 46). Ani významy všech slov nelze popsat jedinou metodou (Fillmor 1983: 50; Jakaitienė 1988: 102). Není snadné formalizovat mnoha- 62 sémantickou strukturu významového slova, protože totéž slovo může patřit do několika lexikálně-sémantických skupin. Významy často nemají přesné hranice, liší se jejich jazykový status (Nikitin 1983: 23, 49) i jejich historický vývoj. Základní význam 1. Podstatné jméno širdis, pokud jde o základní význam (Š₁), patří do slovní třídy konkrétní sémantiky, do lexikálně-sémantické skupiny názvů částí těla (somatismů). Celou slovní zásobu jazyka uspořádávají vztahy rod–druh (hyponymické) a část–celek (partonymické) (Nikitin 1988: 73). Názvy částí těla spojují vztahy části a celku. Somatizmai yra “neskaidomos visumos” (“неразборного целого” Arutiunova 1980: 173, “неразъёмного целого” Ufimceva 1986: 122) dalys. Kūnas yra “neskaidoma visuma”, kadangi jo sudedamosios dalys iš tikrųjų negali funkcionuoti atskirai, nes priklauso nuo visumos: jas galime išvardyti – mąstymo procese jos iškyla kaip tam tikras sąvokos, – bet nė viena iš jų negali pakeisti visumos – kūno (Karaulov 1976: 133). Mezi širdies a kūno jsou partonymické vztahy: kūnas je celek, širdis je část těla. Jde o privatívní opozici (přítomnost/nepřítomnost příznaku), typickou pro hyponymii. Mezi jednotlivými názvy částí těla jsou ekvipolentní opozice (rovnocenné vztahy): jsou to partonyma označující části celku, které spojuje společný integrální séma „část těla“. Pro „nedělitelný celek“ je charakteristické topografické, konfigurační a funkční členění (Arutiunova 1980: 175): somatismy se liší polohou vzhledem k celku, tvarem a vykonávanou funkcí. Části těla můžeme rozdělit na vnější a vnitřní (vnitřní orgány). U partonyma širdis bychom mohli vyčlenit tyto diferenciální sémy: „vnitřek“, „střed“, „funkce“. Základní význam slova širdies je „vnitřní část těla, centrální orgán pohánějící krev, připomínající tvarem obrácený kužel“. 2. Srdce je důležité jako označení věci, neméně důležité jsou však i vlastnosti srdce: „V hlubinné struktuře lze všechny vlastnosti věci obecně definovat jako to, co věci náleží – její existenci, činnost, vlastnost“ (Paulauskienė 1994: 166). 2.1. Když uslyšíme slovo širdis, napadne nás otázka: čí srdce? Očekáváme upřesnění. Analýza syntagmatických vztahů mezi slovy ukazuje, s jakými slovy nebo skupinami slov může širdis tvořit spojení. Nejčastěji se opakující typická spojení pomáhají vyčlenit integrální sémy. V častých podřadných spojeních podstatných jmen se širdis určuje jiným podstatným jménem v genitivu: přivlastňovací význam přívlastek odhaluje vztahy celku a části, např.: S r d c e č l o v ě k a má přibližně velikost jeho pěsti LKŽ XIV 850 63 (V.Laš)*. Pakalausai, kapž v i r b l e l i o š i r d ė lė tik dilda, tik dilda LKŽ XIV 851 (Ml). K u m e l i o š i r d i e s duot suėstie, tai būsi sveika LKŽ XIV 850 (Lz). To b e r ž o š i r d i s jau supuvusi LKŽ XIV 865 (Krž). Iš l i n u t š i r d ž i ų marškinius, abrūsus audavo LKŽ XIV 865 (Ps). M o r k v o s š i r- d i s plona – gera morkvukė LKŽ K (Brb). Vieni lapai bebuvo, š i r d y s išimtos [k o p ū s t ų] LKŽ K (Tn). Pareisuot [namo], [išvagotų s ė t i n i ų] š i r d i k e s atkrępstysuot nū žemų LKŽ XIV 865 (Pj). K o p ū s t ų š i r d e l ė neažmėgzta LKŽ XIV 865 (Ml). Š i r d u k ė ž o l y n o pilna bičių LKŽ XIV (Drsk). Š i r- d i k e s [o b u o l i ų] kiaulei supyliau Dūn Ž 371. Pririša pri v a r p o š i r- d i e s strykelį LKŽ XIV 865 (M.Valanč). Ne vždy se přímým užitím genitivu vyjadřuje, k jakému celku srdce náleží. Příslušnost vyplývá i z jiného kontextu, např.: Č i p o k a s ilgai gyvas: išėmi š i r d į, vipšt – kruta LKŽ XIV 850 (Aln). B u l b a nedidelė, liš š i r d i s liks, kap appjaustysiu LžŽ 197. Jau leida š i r- d e l e s žalias [prigijusios b r a š k ė s] LKŽ XIV 865 (Šll). Š i r d i s išėmus iš grikų g r ū d o, palinka vienos klienos LKŽ XIV 865 (J III 162). N a g a t k o s tos yra vaistingesnės, katros tura juodas š i r d e l e s LKŽ K (Tv). Tris suriša į š i r d į, o į tarpukus po du – devyni pédai [g u b o j e] LKŽ XIV 865 (Grd). Aplink š i r d į sukas m e s t u v a i LKŽ XIV 865 (Mšk). Ant š i r d e l e s užsimauna pumpurė LKŽ XIV 846 (Krkn). Nariniai buvo ž a m b r i a i, par vidurį š i r d i s ėjo DūnŽ 371. V uvedených příkladech zastávají pozici závislého členu názvy zvířat, rostlin, plodů, květů a předmětů. Základní význam srdce (Š₁) bychom měli upřesnit sémy „člověk“, „zvíře“. Definice významu by zněla takto: „vnitřní část člověka nebo jiného zvířete, ústřední orgán pohánějící krev, připomínající tvar obráceného kužele“. Slovo srdce je jediným pojmenováním tohoto pojmu. 2.1.1. Další označení závislého členu ukazují na nové věci (jiné celky), v nichž není séma „tělo“, nýbrž se aktualizuje séma „střed“. Podstatná jména označující celek už neoznačují zvíře, ale mají sémy „věc“, „rostlina“. Tyto a další vedlejší významy probereme později (viz s. 68). 2.2. Početností se vyznačují slovesné subjektové konstrukce, v nichž srdce funguje se slovesy označujícími jeho činnost. Fungování srdce se nevyjadřuje zvláštním slovem. Obvykle říkáme, že srdce bije, tluče, např.: Š i r d i s p l a k a – dar gyvas LKŽ X 60 (Jrb). Š i r d i s m u š a su promušiais LKŽ X 792 (Ms). Tirdami pulsą sužinome, kaip dažnai š i r d i s m u š a LKŽ VIII 457 (rš). 2.2.1. Když srdce bije klidně a rytmicky, nevnímáme je. Teprve při narušení normálního rytmu je pocítíme a uslyšíme. Abychom neobvyklý tep přesněji popsali, * Ilustrační příklady jsou převzaty z „Lietuvių kalbos žodynas“, jeho kartotéky a terminologických slovníků. Použity jsou i příklady shromážděné autorkou. 64 tlukot srdce si přibližujeme pomocí přirovnání, např.: Srdce běží jako motor, nohy se úplně pletou, srdce se rozbuší LKŽ K (Slnt). Srdce jako by se chvělo LKŽ K (Trk). Srdce se třese, tuk tuk tuk jako ovčí ocas LKŽ K (Sd). Srdce buší, jako by do něj někdo tloukl paličkou LKŽ VI 774 (NmŠ). Jeho srdce bušilo, jako by do něj někdo tloukl kyjem LKŽ VI 776 (Rdž). Srdce se už třepotalo jako chycený ptáček LKŽ XIII 554 (Vaižg). Srdce poskakuje v hrudi jako hříbátko LKŽ K (Pc). Ne vždy výraz srdce bije znamená klidnou činnost srdce. V mnoha kontextech sloveso bít označuje prudké bušení srdce, např.: Když zvedám vědro, začíná mi srdce bušit LKŽ VIII 457 (Sem). Mladý zemřel: měl bušící srdce (trpěl srdeční chorobou) LKŽ VIII 447 (Šts). Dostal jsem nemoc – bušení srdce LKŽ VIII 447(Imb). Totéž lze říci také o významech zvratných sloves bít se, tlouci se, bušit se, tlouci se, např.: Srdce mi buší, nemohu se hýbat (pracovat) LKŽ VIII 457 (Švnč). Srdce se bije, tluče, jako by mělo vyskočit LKŽ XIV 851 (Grv). Srdce tak buší – bum bum bum LKŽ XVII 23 (Jrb). Srdce buší – nebolí LKŽ XVI 576 (Smln). O srdci, které prudce a hlučně buší, se říká, že duní, klokotá, duní, bouchá, buší, buší tlumeně, tluče, tiká, ťuká, tluče, buší, tepá. Těmito slovesy tlukotu, která označují činnosti vyvolávající zvuk, se popisují různé aspekty srdeční činnosti, např.: Srdce začalo dunět, šel jsem k doktorovi LKŽ K (Slnt). Srdce jen klokotá, když pomyslím na rvačku LKŽ I₂ 1146 (Gs). Tvoje srdce duní jako nevěsta po svatebním obřadu LKŽ II₂ 855 (Vlk). Dívám se, co se tu děje, a srdce už mi buší LKŽ II₂ 857 (Užv). Srdce mi několikrát zabouchalo a otevřel jsem ústa DünŽ 79. Spadl jsem do brambor, a srdce jen buší, bojím se, aby to někdo neslyšel LKŽ XIV 851 (Slv). Tak jsem se unavil, že mi srdce začalo ťukat LKŽ XV 740 (Rod). Když jsem se dozvěděl, že ke mně přijeli ženichovi příbuzní, srdce mi jen ťukalo LKŽ XIV 851 (Mrc). Tak jsem se lekl – srdce jen buší a kolena se třesou LKŽ XIV 850 (Gs). Když se unavím, srdce začne bušit LKŽ XVII 22(Šil). Nevýslovně se radoval, jeho srdce bušilo v hrudi LKŽ XVII 198 (LC 1883, 40). 2.2.2. Zvukomalebné sloveso kvaksėti může označovat také neklidné bušení srdce, např.: Srdce jen kváká, když ty boty dřou [nohu] LKŽ VI 1036 (Gs). Srdce kváká jako slepice: kva, kva, kva LKŽ K (Aln). 2.2.3. Prudkou a neklidnou činnost srdce pomáhá popisovat řada sloves pohybu: srdce běží, letí, pobíhá, poskakuje, zmítá se, třepotá se, třepetá se, bouří, skáče, poskakuje, třese se, kymácí se, kolébá se, zmítá se, např.: Ale když není dobře hlavě, ani hlavě, ani srdci; srdce začne běžet, chvět se LKŽ K (Lk). Když srdce běží (je nemocné), říká se, že člověk je krásný LKŽ XIV 852 65 (Klk). Už jsem se tolik vyděsil, že srdce jen tluče, jen tluče LKŽ XIV 851 (Rs). Srdce ještě tluče: vzpamatuje se, ještě neumřel LKŽ VII 308 (Plt). Tak jsem se ve spánku vyděsil, že mi srdce málem puklo LKŽ XIV 850 (Pc). Srdce se třese, třese, jestli je to od očí, nevím LKŽ VII 154 (Al). Až mi srdceposkakuje radostí LKŽ X 75 (Ėr). Pikčiurnovi pořád ještě bušilo srdce LKŽ X 120 (I.Simon). Srdce buší LKŽ XV 120 (Skrd). Srdce buší, když pracuješ DūnŽ 272. Z bažiny se srdce rozbušilo, začalo strašně prudce tlouct LKŽ XV 229 (Užp). Je mi moc zle, srdce mi moc poskakuje, moc buší LKŽ K (Aln). Srdce mi tluče LKŽ XVII 239 (Vdk). Srdce mi úplně buší LKŽ XV 634 (Kv). Srdce mi buší a buší – to už bude změna počasí LKŽ XV 754 (Ml). Srdce mi buší, natahuji nohy DūnŽ 117. Trhavý, neklidný tlukot srdce vyjadřují slovesa třást se, chvět se, třepat se, píchat, cukat, tlouct, bušit, pulzovat, tepati, např.: Jakmile si lehnu na levý bok, srdce se mi začne třást!LKT 313 (Ob). Srdce se mi začne třást, bušit – vařím listy jahodníku, hrách LKŽ XIV 851 (Mlt). Srdce se celé chvěje, a takový je ten vzduch LKŽ K(Rnv). Jak se srdce chvělo, a tak i všechny žíly LKŽ K(Trk). Vypil jsem devátou, srdce se mi třese LKŽ XVI 426 (LTR(Grš)). Poslouchej, jak srdíčko vrabčáka jen píchá, jen píchá LKŽ II, 546 (Mlt). Srdce se moc škube a dusí mě v hrdle LKŽ XVI 977 (Švnč). Poslouchej, jak mi srdíčko buší LKŽ XIV 850 (Skd). Srdce mi buší, až se hýbe hrudník LKŽ XVII 208 (Rod). Každé srdce buší, když se vzpomíná na svobodu dávných časů LKŽ XVII 294 (S.Dauk). Vyděsil jsem se, až mi srdce buší LKŽ XVII 295 (Vv). 2.2.4. Vedlejší význam sloves označujících tlukot a pohyb související se srdcem je určen výlučným subjektem srdce. Pro přesnější popis různých odlišností činnosti srdce se volí slovesa vyjadřující děje, které lze srovnávat s prací srdce. Převládá nominativní hledisko, nikoli obraznost, proto se tyto významy nepovažují za přenesené. Výklad těchto vedlejších významů jako „prudce, nepravidelně tlouct“ si žádá upřesnění: jde o srdce (tak je význam nejčastěji vykládán v LKŽ, bohužel však nedůsledně). Ve 15. svazku LKŽ se za základní nesprávně považuje význam sloves taksėti a taksenti související se srdcem. Ve heslovém hnízdě slovesa tuksėti je tento význam uveden jako vedlejší, zatímco základní význam souvisí s konkrétní činností vydávající zvuk. DŽ₃ taksėti vykládá jako „tvaskėti“ a dokládá spojeními Srdce taksi, Hodiny taksi, ačkoli v DŽ₂ byly vymezeny dva významy označující různé děje. Heslová hnízda sloves tvinkčioti a tvinksėti nejsou ve výkladových slovnících současného jazyka zcela přesná. Podle DŽ₁ (DŽ₂, DŽ₃) srdce buší, tepe a pulzuje. V 17. svazku LKŽ je základním významem sloves tvinkčioti a tvinksėti „pulzovat trhavě“, vedlejším pak „prudce tlouct, bušit (o srdci)“. Pozornost upoutává věta A. Jušky: Žíla tepe, srdce buší. Nejjasnější spojení by byla: srdce bije, krev pulzuje, žíly tepou. 66 DŽ₁ (DŽ₂, DŽ₃) srdce duní, bije, buší, plasta, plazda, poskakuje, taksi, tvaksi, tvakčioja, tvaska, tuksi, tvinkčioja a tvinksi. Podle údajů LKŽ pouze ve slovníku A. Jušky srdce dunksčioja, kiūksi, kiūščioja, klekčioja, tvaksčioja, pouze u F. Neselmana – dunda, pouze v Clavis – lekioja (C II 245), pouze u F. Ruigia a K. G. Milka – leketuoja (R 226, MŽ 301). Ve starých písemných pramenech srdce kiūkauja, plasta, trukteri, např.: Srdce neklidně buší, když slyší, že je chválena DP 440. Tvé srdce bude plesat radostí PK 94. A když [David] odřízl cíp Saulova [pláště], jeho srdce sebou trhlo LKŽ XVI 982 (BB 1 Sam 24, 6). 2.2.5. Různé zvláštnosti srdeční činnosti pomáhají vyjadřovat opakovaná zvukomalebná citoslovce: bluk, dunk, dunks, dunkt, dusku, dvakt, kadakšt, kiūst, klapt, kop, kva, lek, plast plupt, pur, put, tak, takš, tuk, tuks, tūks, tū(k)st, tunk, tunkst, tvak, tvaks, např.: Jakmile jsem to uslyšel, srdce mi: bluk, bluk! LKT 157 (Grz). Srdce pořád buší: dukt dukt LKŽ II₂ 810 (Rd). Srdíčko Advikė buší: dunks, dunks, dunks! LKŽ II₂ 857 (I. Simon). Když poběžíš na ten kopec, ani srdíčko nebudeš cítit, zdá se, dunkt dunkt dunkt LKŽ K (End). Srdce mi dusku dusku a otevřel jsem ústa DünŽ 80. Dvakt dvakt srdce začalo bít LKŽ II₂ 935 (Šts). Srdce jen kadakšt kadakšt buší LKŽ X 42 (Kdl). Kiūst kiūst srdce buší a vlasy mi z toho strachem vstávají na hlavě LKŽ V 925 (J II 139). Srdce bije tak rychle: klapt, klapt, klapt LKŽ XIV 850 (Ant). Jen je slyšet, jak nám buší srdce: kop, kop, kop LKŽ VI 345 (tsp). Srdce kváká jako slepice: kva, kva LKŽ K (Aln). Když jsem se honil s krávami, srdce mi lek, lek, lek, lek – už nemůžu nic LKŽ VII 297 (Plt). Když se člověk lekne – srdce plast plast LKŽ X 74 (Skn). Marii se hrůzou srdce strašně rozbušilo: plupt, plupt... je to slyšet už z dálky LKŽ X 364 (Sl 72). Přepadne mě to – srdce mi pur pur LKŽ XIV 851 (Krž). Srdce buší jako pytel plev: put, put LKŽ X 1117 (rš). Srdce jen tak tak tak bije, jen se zvedá LKŽ XV 733 (Pv). Srdce mi buší v hrudi, až to sama slyším: takš takš takš [bije] LKŽ XV 742 (Pt). Srdce tuk tuk – jde jako po niti LKŽ XVI 1071 (Prn). Tukst tukst, srdce mi – to je mi ale zle! LKŽ XVI 1074 (Mžš). Tūks tūks – takhle srdce buší LKŽ XVI 1075 (Mžš). Spadl jsem do postele a srdce mi tunk tunk tunk buší LKŽ XVII 22 (Šts). Srdce se tak tluče: tunkst tunkst tunkst LKŽ XVII 23 (Jrb). Srdce tvak tvak tvak LKŽ XVII 208 (Gršl). Mému srdíčku tvaks tvaks tvaks! LKŽ XVII 208 (Žem). Nejčastěji užívaným citoslovcem označujícím tlukot srdce je tuk LKŽ XVI 1071 (Dkš, Lkv, Krš, Ėr, Ssk aj.), zatímco ostatní jsou doložena jen jednou či několikrát. Do svazků LKŽ se nedostala citoslovce bluk, kiūst, klapt ani významy citoslovcí dunkt, kva, pur související se srdcem. DŽ₁ uvádí pouze jedno citoslovce označující tlukot srdce, plast, ale nevyčleňuje je jako samostatný význam. V DŽ₂ a DŽ₃ je uvedeno jako samostatný význam a vysvětleno synonymem tuk, které do těchto vydání slovníku zařazeno nebylo. Slovesná spojení, v nichž se nominativ srdce pojí se slovesy označujícími tlukot a 67 pohybovými slovesy (a odpovídajícími zvukomalebnými výrazy) ukázal, jak se popisují činnosti vykonávané srdcem, „orgánem pohánějícím krev“. 2.3. Za zmínku stojí slovesná spojení, v nichž se srdce pojí se stavovými slovesy označujícími bolest skaudėti, sopėti, mygti, spausti, varstyti apod. Tehdy je srdcem ve akuzativu (někdy v nominativu) vyjádřen objekt, který zakouší stavy spojené s bolestí, např.: Bolí mě srdce před špatným počasím LKŽ XIV 851 (SmIn). Ať se rozbolí hlava, nebo srdce – nedovoláš se pomoci LKŽ XIV 851 (Klt). Pracoval jsem víc – svírá mě srdce LKŽ XIV 851 (Klt). Srdce svírá, přílohy k ratáliím s kyselým mlékem LKŽ XIV 851 (Tv). Bolesti bodají srdce LKŽ XIV 851 (Krkl). 2.4. Zůstala nezodpovězena otázka: jaké je srdce? V podstatných jménech ve spojení srdce je toto podstatné jméno blíže určováno přídavnými jmény označujícími jeho fyzické vlastnosti: silné, nemocné, pomėnke, špatné, dobré, rozšířené, zesláblé, např.: Mé srdce je velmi silné, srdce necítím LKŽ XIV 851 (Kvr). Muž neměl zdraví, srdce měl nemocné LKŽ K(Šts). Mé srdce je pomėnke, velmi bolí LKŽ XIV 852 (Krž). Krev v srdci je velmi špatná, v plicích – všechno je rozpadlé LKŽ K(Sdb). Srdce je dobré, proto je i silné LKŽ XIV 851 (Ps). Srdce je rozšířené a zesláblé LKŽ XIV 852 (Pst). Když jsme pojednávali o významu srdce „centrální orgán pohánějící krev“, uvedli jsme, že tento fyzický objekt charakterizují jeho činnosti, fyzické počitky, které zakouší, a fyzické vlastnosti, jež jsou pro něj charakteristické. Vedlejší významy 1. Vraťme se k podstatným jménům ve spojení, v nichž se srdce pojí s genitivem přivlastňovacím (srov. s. 63–64). Když podstatná jména označující celek nevyjadřují zvíře, nýbrž názvy rostlin nebo věcí, přenáší se pojmenování srdce na jiné objekty na základě podobnosti jeho polohy vzhledem k tělu. Tak vznikají zvláštní významy motivované významem základním. Srdcem se označují různé a) středové části rostlin, plodů a květů a b) věcí: a) Š15 – „měkčí vnitřní část stromu“, Š16 – „vlákno uprostřed lněného stonku“, Š17 – „vnitřní část některých druhů zeleniny“, Š18 – „středové lístky klíčku“, Š19 – „vnitřní část plodu, jádřinec“, Š20 – „střed květu“, Š21 – „jádro zrna“, b) Š22 – „střed stohu – obvykle tři svázané snopy“, Š23 – „střední tyč, osa vrhačky“, Š24 – „osa mlýnských kamenů, vřeteno“, Š25 – „srdce zvonu“, Š26 – „střední část pluhu, plužní čepel“, Š27 – „lať spojující přední nápravu vozu se zadní, spojnice, výstuž“, Š28 – „špalík u vodorovného kolovrátku, který drží příčku s vřetenovými sloupky, řepa“. 1.1. Synonymem většiny vyjmenovaných významů – Š15–19, Š22–25 – je slovo šerdìs. 68 Střední část stromu nazýval K. Sirvydas ve svém slovníku jádrem (SD¹²⁷), zatímco v „Punktų sakymai“ – srdcem, např.: A já si vezmu tolik z vysokého cedrového srdce LKŽ XIV 865 (SP I 310). F. Ruigys a K. G. Milkus ve svých slovnících překládali „Mark im Baum“ jako jádro (R 251, MŽ 335), zatímco „Kern im.Holz“ jako srdce (R 222, MŽ 296). Už v prvních slovnících se střední část stromu nazývala dvěma způsoby, jejím hlavním označením je však jádro. Význam podstatného jména srdce „jádro stromu“ (Š₁₅) je doložen v prvních slovnících, ostatní sekundární významy (Š₁₆–₂₈) jsou novější a vznikly později. V nářečích se často užívají významy „jádro stromu“, „střední lístky výhonku“, „střed snopu“. Význam „jádro zrna“ je zaznamenán ve výkladovém slovníku A. Jušky (JII 162), „střední část pluhu“ ve „Slovníku severovýchodních zemědělských nářečí“ V. Vitkauskase (Dūn Ž 371). Přepážka a cívka kolovrátku, označované jako srdce v okolí Gruzdžiai a Juodupė podle údajů „Atlasu litevského jazyka“ (LKA I 91, LKA I 127), by byly okazionálními významy. „Střed snopu“ se v Žemaitsku nazývá nejen jádrem LKŽ XIV 647 (Ms, Rs, Šts, Slnt, Erž), ale také jonem LKŽ K (End, Plt), křížem LKŽ VI 585 (MTt VIII 110) (Trk), tripedžiem LKŽ XVI 897 (Vž), zatímco v Suvalkiji – babou LKŽ I₂ 959 (Grl, PnmA, Prn, Vl). 1.2. Vedlejší významy slova srdce označující nové objekty – střední části rostlin a předmětů – jsou neutrální, tzv. lexikální metafory (KTŽ 123), které jsou běžné v mnoha jazycích (Ufımceva 1986: 122). Považují se za přímé-nominativní, protože mají věcnou funkci a jsou synonymy jiných slov (srov. Kėzytė 1961: 235). Taková sekundární nominace je charakteristická i pro další somatismy. Na základě podobnosti polohy v prostoru mají zvláštní významy také hlava, zub, ucho, nos, ruka, noha aj., např.: H l a v a m a k o v i c e SD 140. H l a v a z e l í měkká LKŽ III 79 (J). H l a v a p i p y LKŽ III 80 (Šts). Udělá h l a v u, z u b y a h r a b a n a DrskŽ 92. Z u b y v i d l í LKŽ II₂ 266 (B). Zdeformuj z u b y p i l y, už to nejde LKŽ II₂ 266 (Vvr). H ř b e n y h á č k u zachytily se LKŽ II₂ 266 (Jnšk). Řídce z u b y h ř e b e n e, ošklivě češe len LKŽ II₂ 266 (Rdm). Urazil u c h o h r n c e LKŽ I₂ 502 (Gs). Odlomilo se u c h o s í t a LKŽ I₂ 503 (Kb). U š i b a t ů LKŽ I₂ 503 (Ms). U c h o v r t á k u se vychýlilo LKŽ I₂ 503 (Pls). Neucpi n o s k l o b o u k u – voda poteče dovnitř LKŽ VIII 871 (Gdl). N o s l a n ě nasazuje se železo LKŽ VIII 871 (Grv). N o h a p o s t e l e R 69, MŽ 92. N o h a k o š e R 342, MŽ 457. N o h a k o s y, zasazená do násady kosy LKŽ VI 291 (Srv). Vytři n o h y m l ý n k u, už jsem domlel LKŽ VI 291 (Pgr). R u k o j e ť p l u h u se ulomila LKŽ XI 156 (Rdš). R u k o j e ť b a r a n ě LKŽ XI 156 (Kb). R u k o j e ť [ž e r n o v ů] sestavená ze dvou prken DrskŽ 295. 2. V pozici závislého členu nominálních podřadicích spojení se mohou vyskytovat různé složené objekty, např.: Z Užventisu vedla cesta směrem k Varniai, do s r d c e Ž e m a i t i j e LKŽ XIV 69 865 (trš). V Durneliai se nacházelo samo srdce panství: zděné domy, rozlehlé zahrady (ps). LKŽ XIV 865 (Vlk). Srdcem lodi je atomový reaktor LKŽ XIV 865 (tsp). Označení srdce se přenáší na základě podobnosti funkce a její důležitosti. Mohli bychom rozlišit sémy „funkce“, „důležitost“, „centrum“. Tento význam (Š14) je přenesený, protože má výrazné citové zabarvení a obraznost. 3. Na základě podobnosti tvaru se jako srdce označují útvary, které mají podobu orgánu pohánějícího krev (Š29), např.: Nebyl tu mistr Jonas Draika, který by zdobil střechy koníky a do okenic vyřezával jetele a srdce LKŽ XIV 866(K.Saj). Uprostřed ozdobných výřezů je vyřezáno srdce LKŽ XIV 866 (I.Simon). Taková srdíčka si tam koupili LKŽ XIV 866 (Km). 4. Séma „tvar“ se aktualizuje i tehdy, když se srdce (Š30) nazývá určitá barva karet, označená znaky ve tvaru srdce. Toto označení přišlo spolu s příslušnou reálií a je doloženo ve slovnících tohoto století (Š, NdŽ). Synonyma jsou jádro LKŽ XIV 647 (NdŽ, Slnt), čirvas LKŽ II 131 (Dkš, Er, Kp, Lnkv), čirva LKŽ II 131 (Gs, Ss, Grž) a raudė, raudis (NdŽ). 5. Abstraktní význam slovu srdce přisoudil K. Sirvydas: Koniec spraw... Konec práce, dokončení, srdce, jímž se každá věc dělá SD 102. V jeho slovníku srdce (Š31) znamená cíl; aktualizuje se séma „důležitost“. 6. Pozornost si zaslouží slovesná spojení, v nichž instrumentál podstatného jména srdce označuje příčinu stavu, který postihuje aktéra: stůně srdcem, leží srdcem, zemřel srdcem (totéž mohou vyjadřovat také odpovídající modifikovaná spojení s předložkou s), např.: Když má nemocné srdce nebo kolem srdce, tyto léky jsou dobré LKŽ XIV 853 (Klt). Žena měla nemocné srdce DūnŽ 355–356. Ležela v nemocnici se srdcem LKŽ XIV 853 (Krš). Ležel jsem v nemocnici se srdcem LKŽ XIV 853 (Kb). Jde, padne a zemře s tímhle srdcem DrskŽ 375. To srdce jí bušilo a bušilo nepřetržitě – a zemřela na srdce LKŽ XIV 850 (Kpc). V poslední větě je srdce užito ve dvou významech: základním (Š1) – „ústřední orgán pohánějící krev“ – a vedlejším (Š2) – „srdeční onemocnění“. Vedlejší význam dokládají také nominální spojení, v nichž jsou v pozici řídícího členu názvy léků nebo léčivých bylin a předložka od s genitivem slova srdce označuje účel řídícího členu, např.: Tyto [léky] jsou proti srdci LKŽ K(End). Ratiliai proti srdci LKŽ XIV 854 (Dgč). Pije byliny proti srdci DrskŽ 231. 6.1. Zvláštní metonymický vztah „část těla“ – „nemoc této části těla“ je vlastní mnoha somatismům. Jde o příklad pravidelné polysémie. Podobná spojení nacházíme s názvy částí těla oko, ústa, hlava, ledviny, játra, krk, kosti, břicho, plíce, předsíň, žaludek, čenich, žaludek, bok, střeva, vnitřnosti a dalšími, např.: Celý život nebyl nemocný na oči LKŽ XII 576 (Všv). Co tady 70 vaříš? – Prober se z očí LKŽ VIII 902 (Brt). Onemocněl jsem ústy LKŽ XII 577 (Kps). Hlava onemocněla LKŽ XII 574 (Kp). Trpí ledvinami LKŽ IV 117 (OG 215). Šalvěj byla na krk DūnŽ 363. Prase pošlo na krk LKŽ V 92 (Skr). Stařec onemocněl kostmi LKŽ V 430 (Ds). Břichem břichem umírali kdysi LKŽ IX 1025 (Ck). Čím byl nemocný, plícemi nebo játry? – Nejdřív plícemi LKŽ X 15 (Šts). Zemřel na plíce LKŽ X 89 (Prk). Nemoc je patrná z vyrážky, děti trpí předsíní LKŽ XI 341 (Šts). Ale takové děti trpí žaludkem LKŽ XII 896 (Brs). Kořeny řebříčku jsou dobré na žaludek LKŽ XII 896 (Kv). [Krávy] měly nemoc čenichu a paznehtů LKT 152 (Žg). Krilauninkai jsou nemocní od žaludku dobře DūnŽ 331. Zemřel na žaludek LKŽ XII 1039 (Skdv). Letos jsem onemocněl bokem LKŽ XIV 737 (Lnt). Bolelo mě bříško, a přitom jsem jedl všechno LKŽ K (Ant). Zemřel na břicho LKŽ K (Klt). Bajoras se od střev kroutí jako kost DrskŽ 356. Na střeva, na játra ta bylina LKŽ K (Pls). Příklad této metonymie nacházíme už v Postile J. Bretkūna: Jak vidíme jednoho nemocného na hlavu, oči, uši, ruce, nohy, jiného na srdce, jiného na břicho a dalšího na celé tělo, takže nemůže ani chodit, ani pracovat BP I 89. Onemocněl střevy, protože mu oteklo celé tělo BP I 112. V LKŽ je pravidelný odvozený význam somatismů „nemoc části těla“ výslovně vyčleněn pouze u hesel srdce (významový odstín) a předsíň (samostatný význam) (v jednojazyčných slovnících litevštiny a ruštiny je tento význam zachycen jen málo, viz Babickienė 1985: 234). Existenci tohoto významu potvrzuje skutečnost, že se od něj tvoří názvy osob podle jejich charakteristické vlastnosti příponou -ininkas, -ė: širdininkas, -ė; kaulininkas, -ė; plautininkas, -ė; skilvininkas, -ė; skrandininkas, -ė; inkstinin-kas, -ė, např.: Širdinykai celá jeho rodina DrskŽ 375. V jeho domě je nyní sanatorium pro tuberkulózní a ledvináře LKŽ V 433 (Rm). Plicní pacient je tak vyhublý jako hřebík LKŽ X 117 (Rdn). Jsem žaludkář: je to rozemleté dobré březové uhlí LKŽ XII 896 (Skdv). Žaludkáři si navzájem ukazovali jazyky a hádali se, kdo ho má bělejší LKŽ XII 1039 (trš). Lidí s nemocnými ledvinami je nyní velmi mnoho LKŽ K(Rdn). Je třeba zmínit význam slovesa turėti „mít nějakou nemoc či neduh, být něčím nemocný“, který se realizuje v objektových spojeních, kde je závislým členem název nemoci, např.: On asi má nějakou nemoc, když tak plive LKŽ XVII 104 (Pn). Jsem nemocný, mám rýmu LKŽ XVII 104 (Trk). Vždyť nevíš, jestli máš rakovinu, nebo ne LKŽ XVII 104 (End). Mám bušení srdce LKŽ XVII 104 (Rš). Při psaní dopisu najednou zhasl u stolu: měl nemocné srdce LKŽ XIV 853 (Vž). Byl tak nemocný, měl nemoc bříška LKŽ K(Antr). A nevěděl jsem, že má tu žaludeční nemoc LKŽ K(Yl). Sloveso turėti v tomto významu tvoří spojení také s výše probíraným somatismem 71 metonymický význam „nemoc tělesné části“, např.: Jedné provedli operaci, nevzpamatovala se – měla nemocné srdce LKŽ XIV 854 (Kv). Ten se pozvedl, upadl – měl nemocné srdce LKŽ K (Grv). Dítě má nemocné srdce LKŽ X 700(Šts). Kdo má nemocná játra, nemůže vypít ani skleničku LKŽ XVII 104 (Nmk). Metonymie „nemoc tělesné části“ je eliptická (Pikčilingis II 273–274): říkáme trpí srdeční chorobou, plicní chorobou, chorobou kostí, zkráceně pak – trpí srdcem, plícemi, kostmi. 7. Ve slovesných spojeních mohou předložky u a na s genitivem slova srdce zastávat pozici příslovečného určení místa. Jsou-li řídícím slovem slovesa označující dotyk (kontakt) glaũsti (nebo citoslovce glust), spausti, dėti, segti, pak genitiv širdies označuje místo, kde se děj odehrává, např.: K srdci si tisknu starou kopýtku smutkėlio B.Braz. Chtěl bys jen zpívat o lásce, obejmout svět, přivinout ho k srdci, sladce políbit s láskou! Mair. Milu milu stisk, k srdíčku se přitul (říká se při mazlení dítěte) LKŽ XIV 854 (Grž). Pevně, pevně přitiskl hlavu k srdci Vaižg. Tak ti položíme větvičku routy, tak ti ji připneme k tvému srdíčku LKŽ XIV 854 (Drsk D 145). Položiv ruku na srdce, řekni si alespoň sám: „Není to pravda, není to pravda!“ LKŽ XI 159 (V.Bub). Vracíme se – vojáček se založenýma rukama na srdci, zastřelený LKŽ XIV 854 (Lpl). Položiv tři prsty pravé ruky nejprve na čelo, potom na srdce LKŽ XIV 854 (DK 16). V těchto spojeních širdies (Š₃) znamená „místo na hrudi, pod nímž je srdce“. Jde o metonymické nahrazení jedné části těla jinou částí těla, mezi nimiž je vztah sousednosti. V podobných kontextech se synonymně může užívat somatismus krūtinė, např.: Přitiskl si ho k hrudi a šátkem mu zakryl hlavu V.Krėv. Tak rád bych všechny přitiskl k hořící hrudi Mair. Všechno zanecháš, ruce složíš na hrudi, odpočineš si (zemřeš) LKŽ XI 152 (Aps). Metonymický vztah „část těla“ – „místo, pod nímž se tato část těla nachází“ nacházíme také v sémantickém systému somatismů viduriai, pilvas a inkstai, např.: Rádi jsme leželi na břiše u rybníka. Nėr. Byl mokrý až po břicho LKŽ IX 1026 (Pun). Zase se bude zapřísahat a bít se do břicha, že už to neudělá Alk (Pikčilingis II 245). A všechno, co se plazí po břiše LKŽ IX 1026 (BB3Moz11, 42). Chytil se za břicho a začal velmi křičet LKŽ K(Žb). Místo drahého pásu si jejich bedra opásává provazy LKŽ IV 117 (SP I 9). 8. V subjektových spojeních může srdce vystupovat se slovesy označujícími stavy, které zakouší, např.: Mé srdce cítilo, že jsi v Raseiniai LKŽ XIV 854 (Rs). Srdce cítí – bude zle LKŽ K(Varn). Mé srdíčko cítí, že tu dlouho nebudu, dlouho se nepobavím LKŽ XIV 854 (DrskD 74). Také jsem to tušil, mé srd- 72 tu neštěstí LKŽ VII 34 (Ut). Vycítit vycítila mé srdíčko, že to tak bude, jen to neřeklo nahlas LKŽ IV 334 (Tr). Srdce se bojí, toho Jonise si nevezmu, nehodí se LKŽ XIV 855 (Trk). Srdce se polekalo těch řečí o válce LKŽ XIV 855 (Šts). Kdybych se za tebe nevdala, srdíčko by se neradovalo! LKŽ II₂ 1014 942 (KrvD 17). Ačkoli by srdce rodičů jakkoli toužila poskytnout jim alespoň nějaké vzdělání, bohužel na to nejsou prostředky, není nazbyt ani haléře LKŽ XVI 942 (Žem). Po takové lásce tedy touží mé srdce? Žem. Zde v pozici subjektu srdce neoznačuje část těla, nýbrž pojmenovává „celého“ člověka. V tomto případě jde o klasický přenos významu založený na kvantitativních vztazích mezi věcmi, takzvanou synekdochu: celek je označen částí (Pikčilingis II 261–263). Tutéž situaci lze slovesy cítit, tušit, vycítit, bát se, polekat se, radovat se, toužit vyjádřit jednodušeji, bez podstatného jména srdce – prostě pomocí označení osob (nebo zájmen, která je zastupují, případně vyjádřených pouze osobními tvary sloves), např.: Copak tušíš, kde bydlí ten človíček? LKŽ IV 318 (Kp). Já jsem také tušil, že to tak bude LKŽ VII 834 (Trgn). On vycítí, kdo to mohl udělat LKŽ IV 334 (Žl). Bojí se jako čert kříže LKŽ I₂ 557 (LTR). Polekal jsem se, a z toho mám nemoc LKŽ I₂ 558 (Šts). Radoval ses, když ses díval na děvčata LKŽ II₂ 1014 (Als). Já jsem tolik toužil po vzdělání LKŽ XVI 941 (Grd). Dívky po vdávání touží LKŽ XVI 941 (Pv). Metonymická spojení se srdcem vyjadřují myšlenku citověji, upřímněji. Různé způsoby vyjádření jsou patrné v lidových písních, např.: Budeš plakat, dceruško, bude plakat tvé srdíčko LKŽ XIV 854 (DrskD 142). Ví mé srdíčko, ve které zemi je děvče LKŽ XIV 854 (KrvD 137). Když se mluví o lidských citech a náladách, lokál podstatného jména srdce obvykle označuje místo citů, prožitků a myšlenek, např.: V srdci cítím bolest a tíhu: jako by mi na prsou leželo těžké břemeno LKŽ XIV 857 (J.Bil). Je mi až hanba, že ve mně mohly vzniknout takové pocity LKŽ XIV 857 (J.Jabl). Co tedy v lidském srdci zmírní pomstu? A.Mišk. A v srdci je tak černo a děsivo V.Myk-Put. Ach, maminko, stará hlavičko, nevěděla jste, co je v mém srdíčku LKŽ XIV 857 (D 117). Říkám bolestivé, nepříjemné věci. Dlouho se hromadily v srdci a je třeba je říci nahlas, alespoň sám sobě M.Mart. Pomyslel jsem si v srdci, že z těch hrachových lusků nebude zrno LKŽ XIV 857 (Krž). Slovo dlouho zůstává v srdci – buď opatrnější LKŽ XIV 856 (Krš). Srdce není jen místem citů: znamená více – veškeré prožitky, celý duchovní svět, např.: Tvůj život neprodloužím, ale kéž by někdo znal mé srdce... R.Gran. Jak moc jsem tu chudinku miloval, kdybys jen znal mé srdce! LKŽ XIV 856 (Erž). Jaké to srdce musí zůstat v takovém rozvratu (v rodině, kde spolu lidé nevycházejí) LKŽ XIV 856 (Klb X 126) (Krtn). Aktualizuje se sém „vnitřek“ základního významu somatismu srdce a pro- 73 přenáší se z fyzického světa do světa duchovního: tento orgán se stává symbolem lidských citů a nálad, centrem prožitků (Š₄). Je to nejméně určitý a nejotevřenější význam: k jeho popisu nestačí vymezit sému „duchovní“, prolíná se v něm metonymické i metaforické užití tohoto slova. Tento význam je symbolem: nejde jen o přenesení významu, ale také o „rozšíření přeneseného významu“ (Daujotytė 1984: 96). Časté jsou metafory, v nichž genitiv slova srdce jako přívlastek označuje kvalitu jevu: hlas srdce, řeč srdce, slovo srdce, teplo srdce, světlo srdce, slzy srdce, rána srdce. Takových metaforických epitet je v poezii mnoho. Význam srdce v poetickém jazyce dokládá četnost jeho užívání. Tímto podstatným jménem člověk vyjadřuje vše, co tvoří jeho podstatu – jak z fyzického, tak z duchovního hlediska. V Maironisových „Jarních hlasech“ je srdce nejčastěji a v největším počtu případů (ve více než polovině básní, 54 ze 100) použité slovo (Jurgaitienė 1970: 136). Je také nejčastějším slovem v lyrice S. Nėrisové (475 výskytů, viz Alekna 1980: 171, 382). 8.1 Přenesený význam srdce se názorně ukazuje při srovnání dvojic protikladných slov rozum – city, rozum – srdce, hlava – srdce, např.: 1) Pletou se mi city a rozum už nic neříká V.Myk-Put. Kéž by někdo přišel a uklidnil ji, projasnil jeho rozum i city A.Mišk. 2) Útlak jako kámen tíží srdce i rozumy, útlak spoutává ruce i nohy Vaižg. Idea Litvy, která ovládla jeho rozum i srdce, jako by povznesla Mindaugase nad jeho dobu J.Marcin. Víra lidí bude slabá, kolísavá, nedosáhne k srdci ani k rozumu LKŽ XIV 308 (A.Baran). Kolikrát mi zkušenost rozumu radila, abych mlčel před srdcem Mair. 3) Srdce se naplnilo city, hlava myšlenkami LKŽ XIV 856 (A.Vien). Srdce často řekne to, čemu hlava nerozumí LKŽ XIV 854 (J.Bil). V mládí nám vládne srdce, ve stáří hlava LKŽ XIV 858 (Pln). S rozumem v hlavě a láskou v srdci nikde nezahyneš LKŽ XIV 858 (Sim). Rodina bývala taková: otec hlava, matka – srdce LKŽ XIV 858 (Sri). Sémantické protiklady užité v témže kontextu zdůrazňují obsah přenesených významů hlavy a srdce a ukazují jejich společný základ přenesení. Hlava je část těla, v níž uložený mozek podmiňuje lidské myšlení a tvoří základ duševní činnosti. Sémantické souvislosti hlavy a rozumu jsou tedy založeny na vztahu fyziologických funkcí organismu (metonymický vztah „část těla místo její funkce a vykonávané činnosti“, Pikčilingis II 251). Přímá funkční souvislost mezi srdcem (Š₁) – „orgánem, který pohání krev“ – a srdcem (Š₄) – „centrem lidských citů, nálad a prožitků“ – neexistuje, protože srdce city „nevyrábí“. Odedávna je však známo spojení psychiky se změnami probíhajícími v organismu (somatickými změnami). Srdeční rytmus se poruší nejen při nemoci a těžké práci, ale také při leknutí, rozrušení či velké radosti. Srdce je orgán, který nejcitlivěji reaguje na lidské duševní prožitky. 8.2 K vyjádření vnitřního, psychického světa člověka lze užít také podstatné jméno duše. V Matoušově evangeliu čteme: Miluj Hospodina, svého Boha, 74 celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí Skv Mt 22, 37. Srdce a duše jsou spojeny v Postile M. Daukšy: Jestliže nás naše srdce nebo duše neobviňuje, máme tedy důvěru v Pána Boha DP 223. Jak krásně jsi zachovával své srdce a duši DP 307. Srdce a duše jsou významově blízká synonyma: v některých kontextech se navzájem nahrazují, v jiných se doplňují. Srdce je hmotným označením duše, vnitřního světa člověka. Duše je sémanticky širší slovo, zahrnuje neurčitý obsah srdce a stojíc vedle srdce je upřesňuje, např.: Všechna hnutí končí tragicky, jestliže člověk zapomene, že má srdce a duši, nevyslovitelnou podstatu svého bytí, kterou lze snad jen v hudbě, poezii (a modlitbě) tušit S.Geda. Dohlížela na ně, pečovala o ně a tento jemný ženský vliv vytříbil a zjemnil jejich povahu, srdce, duši Vaižg. Prosím, ať mě zasáhne blesk, ať vítr, který strhává závoj a odhaluje mé tělo, obnaží mé srdce a duši B.Radz. Ó, celé své srdce, celou svou duši jsem ti obětoval s ušlechtilostí!.. Mair. Ú-ú – sténající vítr proniká do srdce i duše S.Ner. Zde je několik příkladů užití srdce a duše, které vyjadřují tentýž obsah, např.: Lidské srdce je jako děravý pytel: zloba, láska, krása – vejde se do něj všechno B.Sruog. Za takových nocí každý pocítí, jak nesmírná síla milovat, trpět a radovat se se skrývala v duši B.Radz. Odpusť, Aleliumai... Ne slovy – odpusť v hloubi srdce LKŽ XIV 857 (K.Saj). V hloubi duše jsem hned pochopil, že jde o podvod LKŽ XII 518 (A.Vencl). 8.3. Autoři prvních litevských písemných památek užívali podstatné jméno širdis také jako označení citů a vnitřního světa člověka, např.: Mé srdce se raduje z tvé spásy Mž 530. V srdci dej pocítit tebe Mž 482. Ptej se, člověče, svého vlastního srdce, jaký je tvůj život LKŽ XIV 859 (BP II 285). Srdce králů je však nevyzpytatelné BB Pat 25, 3. Zármutek naplnil vaše srdce DP 215. Modlitba srdce, nikoli úst, stoupá k nebi DP 538. Spím, ale mé srdce bdí DP 79. Tento přenesený význam zaznamenaly i první slovníky, např.: Doufá v něco srdce SD 449. Přemýšlím, uvažuji v srdci SD 391. Žal, mrzutost, neklid, rozhořčení, starost srdce SD 63. Srdce buší R 86, MŽ 113. Je mi úzko u srdce LKŽ XIV 855 (B). Co má srdce na srdci, to jazyk pronáší LKŽ XIV 859 (C II 623). V náboženských textech se zdůrazňuje význam duchovního života člověka, proto se v nich často vyskytuje označení srdce a metaforicky se hovoří o půdě srdce, semeni v srdci, např.: A zde ať každý sám sebe prohlédne a uvidí, jaká je půda jeho srdce DP 101. Máme... půdu svého srdce dobře obdělávanou, přinášející semeno Božího slova LKŽ XIV 858 (SE 47). Semeno přijalo jeho srdce LKŽ XIV 858 (MP 101). Slovo to vyjmu, které bylo zaseto do jejich srdcí1 Ch¹ Mr 4, 15. 75 V M. Mažvydových spisech je širdis užito 118krát (Urbas 1996: 363–364), zatímco v Postile M. Daukši přibližně 600krát (Kuzinowski 1977: 282–284). 8.4. V prvních překladech Bible se k vyjádření významu nitra člověka a duchovního světa užívají také somatismy inkstai, iščios, viduriai, např.: Ledviny mé velmi touží poskytnout mi útočiště LKŽ IV 117 (ChJob, 19, 27). A mé nitro (na okraji ledviny) se raduje, když tvé rty mluví pravdu BBPat 23, 17. A Josef rychle odešel, neboť se jeho nitro vzňalo touhou po jeho bratru LKŽ K (Ch 1 Moz 43, 30). Takový význam těchto somatismů je typický pro jiné jazyky, v našich nářečích se neužívá, proto musí být v LKŽ uveden jako cizí prvek. V nejnovějších překladech Bible se překládá somatismem širdis, srov.: To trokšta širdis mano krūtinėje ST Job 19, 27. Džiūgausiu visa širdimi, kai tavo lūpos dorai kalbės ST Pat 23, 17. Ir jis pasiskubino išeiti, nes jo širdis buvo susigraudinusi dėl jo brolio Skv 1 Moz 43, 30. 9. V některých kontextech se význam širdies, symbolu citů, zužuje a stává se určitějším. Lokál Širdies může označovat místo, v němž se nachází nikoli cit, ale milovaná osoba, např.: Kol akis užmerksi, vaikas būs širdėj[e] LKŽ K(Rdn). Čion yr širdy mergelė LKŽ XIV 857 (JD 155). Perniek visos kalbužės, kad yr širdy bernužis LKŽ XIV 857 (BsO 61). Kad ir su kitais kalbėjau, tavę širdelėj turėjau (d.) LKŽ XIV 856 (Mlk). Ei bernyty tu mano, ei jaunasis tu mano, ar mylėsi tu mane, ar laikysi širdyje? LKŽ XIV 856 (KlvD 20). Argi jau man nėra vietos tavo širdyje V.Krėv. Genitiv Širdies může označovat nikoli vlastnost věci či jevu, ale osoby. Jeho význam se pak stává velmi adjektivním a sémanticky se přibližuje přídavným jménům mielas, mylimas, např.: Juk tu žinai, širdies bernyti, mane dvare nesėdint LKŽ XIV 857 (KlvD 275). Neraudok, širdies vaikeli, liūlia, liūlia...Neramus širdies vaikelis neužmiega S.Ner. Širdies prietelius Lex 48. Podstatné jméno širdis se stává symbolem lásky, náklonnosti a oddanosti (Š₅). Slovesná spojení, v nichž se akuzativ širdies pojí se slovesy pažadėti, paskirti, prisikalbėti, patraukti, pavilioti, jsou velmi metaforická a blíží se úrovni frazeologismů, např.: Ty se mnou mluvíš, slibuješ mi srdce, a když se napiješ, podáš ruku jiné LKŽ III 653 (Žž). Asi už jsi své srdce někomu zaslíbila LKŽ XIV 859 (J.Dov). Vzpomínáš, mládenče, jak jsi něžně mluvíval, dokud sis svou milou srdíčko k sobě nepřemluvil (d.) LKŽ XIV 859 (Plv). Dívka se usměje a získá si srdce DrskŽ 375. Nedávej si růži do vlasů: svým mladým srdcem tě zláká Mair. Když se hovoří o mladém, nestárnoucím srdci, vyjadřuje se tím rovněž myšlenka lás 76 ní, věčnost tohoto citu, např.: Jsi starý, ale srdce máš pořád stejné, nestárne LKŽ XIV 859 (Krš). Když je člověk starý, srdce má mladé LKŽ XIV 859 (Rdn). Vím, že už mě šedivé tváře o nic nepožádají – ať aspoň v hrudi srdce nestárne V.Myk-Put. 10. Přídavná jména, která ve jmenných spojeních vystupují jako závislé členy, mohou označovat nejen fyzické (viz 3. 7.), ale také duševní vlastnosti srdce, např.: Všichni lidé se přece nerodí ze zlata, ale s dobrým srdcem LKŽ XIV 860 (Stl). V nouzi je nablízku, člověk dobrého srdce LKŽ XIV 860 (Dgč). Ten člověk má citlivé srdce LKŽ XIV 861 (Dkš). Má soucitné srdce, soucítí LKŽ XIV 861 (Pv). Má zlé srdce, rozzlobil se LKŽ XIV 861 (Rsn). Má shovívavé srdce, tj. odpustí ti, že ses rozzlobil LKŽ I₂ 391 (J I 131). Najali si děti na hlídání, byli to hrozní lidé Dunž 219. Zajisté je mnoho hlupáků, kteří ubohého sedláka pro jeho nešťastné srdce pokládají za pošetilého blázna K.Donel. V tomto případě má srdce význam, který pomáhá charakterizovat člověka: pokládali bychom je za symbol duševních vlastností člověka, jeho povahy a sklonů (Š₆), např.: Kdyby všichni lidé měli stejné srdce, bylo by zle LKŽ XIV 860 (Skr). Nemám takové srdce, abych si stěžoval LKŽ XIV 860 (Vgr). Já už mám takové srdce, že na dobrého člověka nedokážu zapomenout LKŽ XIV 860 (Skr). Miluji tě víc pro tvé srdce než pro korunu LKŽ XIV 860 (J.Balč). 10.1. Š₆ je doloženo v prvních slovnících, nacházíme je ve starých písemných památkách, např.: Srdce jako matčino R 262. Otcovské srdce nepřechází LKŽ XIV 860 (CI 396). Dobré přání, dobré srdce SD¹ 22. Opatřete si zbraně a buďte statečného srdce LKŽ XIV 861 (BB 1 Mak 3, 58). Bůh dobře činí těm, kteří mají dobré a upřímné srdce DP 30. 10.2. Aby se lidská povaha popsala obrazněji a působivěji, používají se přirovnání, např.: Srdce lidí jsou jako kameny: jedni druhé ustavičně požírají LKŽ XIV 860 (Krš). Mužské srdce je kámen, ženské – vosk LKŽ XIV 862 (Erž). Jeho srdce je jako železo: v noci nic nebere, nikdo ho v noci neprobudil LKK XIII 124 (Grv). Říká se i bez srovnávacího výrazu, prostě že člověk má kamenné, zlaté, tvrdé, měkké, chladné srdce. Symbolický význam srdce ve spojeních s přeneseně užitými přídavnými jmény, která označují duševní vlastnosti člověka, vytváří podmínky pro vznik frazeologismů různě charakterizujících člověka. 11. Srdce užité s přídavnými jmény označujícími duševní vlastnosti může synekdochicky označovat osobu vyznačující se určitými duševními vlastnostmi (Š₇), např.: Ale copak na světě není všelijakých srdcí! LKŽ XIV 862 (Skr). Ach, srd- 77 dis, aby ho hrom – když leží – udeřil! LKŽ XIV 862 (Žl). Tak se hroutí zdi, den ode dne smutnější, a zarmucují její bouřlivé srdce, nejedno Mair. Zlé srdce nemá rádo písně LKŽ XIV 862 (TŽ V 602 (Al). 12. Srdce bez přívlastku může označovat přímo lidskou vlastnost. Tehdy vyjadřuje dobré duchovní vlastnosti: upřímnost, dobrotu, citlivost, soucit (Š₈), například: Když není srdce, jsou cizí domy, cizí pole LKŽ XIV 862 (Dkš). Děkuji, za srdce děkuji LKŽ XIV 862 (Bb). Za srdce – srdce, za kámen – kámen LKŽ XIV 862 (An). Své děti jsem učila srdci D.Mušinskas. Velmi dobrého člověka lze přirovnat k srdci, například: Ach, teto, ty jsi srdce, ne člověk, tak dobrá, tak dobrá B.Radz. 12.1. Metonymický vztah „část těla místo vlastnosti“ (Pikčilingis II 251) je vlastní i dalším somatismům: hlava může znamenat přemýšlivost, znalosti, nehet – zručnost, jazyk – výřečnost, například: Na tu práci je potřeba hlava LKŽ III 78 (Jnšk). Co ten dokázal svými nehty, co všechno vyrobil! LKŽ VIII 498 (Mžk). Jedni si vydělávají na chleba nehty, druzí hlavou LKŽ IX 773 (PPr 55). Ta má ale jazyk LKŽ VII 458 (KlvrŽ). Její jazýček – tu ani čert nepomluví LKŽ VII 458 (Ukm). 13. Srdce má zvláštní hodnotu, proto se říká například: Miluj ho jako svého bratra, jako své vlastní srdce LKŽ XIV 858 (Tat). Miluje jako srdce, svazuje jako zloděje (zavinovat dítě) LKŽ XIV 859 (LTR). Sema hodnoty se aktualizuje, když se srdce používá v pozici přívlastku jako stálý epiteton (Š₉) a plní funkci atributu, například: Babičko, maminko, babičko srdíčko, měla jsi velikou dřinu, než jsi mě vychovala? LKŽ XIV 864 (Niem 4). Sestřičko, hostitelko, rozděl spodky: tatínkovi srdíčko – šedí voli, mamince srdíčko – strakaté krávy LKŽ XIV 864 (VoL 392 (Onš). Doprovází ji maminka srdíčko, poupátko z bílého stříbra (d.) LKŽ XIII 556 (Mrc). Takové zobecněné zdrobnělé užití slova srdce je typické pro lidové písně: zdrobněliny slova srdce jsou obvykle citovými průvodci výrazů maminka a tatínek. 14. Sema hodnoty se zvlášť výrazně uplatňuje, když se srdce používá jako oslovení (Š₁₀), například: Srdíčko moje, vypravte se na veselí: vaše nejstarší sestra se vdává LKŽ XIV 864 (LB 168). Sestřičko, srdíčko, routičko, nejmilejší kvítku, nejdražší zlatíčko, ušij svaté Anně, ušij! LKŽ XIV 864 (Lp). Neříkala jsem jim jménem, – srdíčko, miláčku, má radosti LKŽ XIV 864 (JV 880). Laskavé zdrobněliny slova srdce se užívají přeneseně jako oslovení, aby vyjádřily náklonnost a něžnost. Význam laskavého oslovení, který vznikl na základě zdrobněliného významu vyjadřujícího něžnost, se zobecnil pro osoby obou pohlaví (Šimėnaitė 1995: 150). 14.1. Podobně se metaforicky oslovuje blízký, milý člověk zdrobnělými názvy ptáků, bobulí, květin, zlata, stříbra či jiných příjemných, krásných a cenných věcí (Šimėnaitė 1990: 66–67). Taková laskavá oslovení jsou doložena 78 již na počátku XVIII. století v rukopisném slovníku J. Brodovského: Moje srdéčko, můj sokolíčku, můj zlaťoušku LKŽ XIV 864 (B 690). 14.2. Význam oslovení „srdce“ dal podnět k přezdívání člověka dobré, mírné povahy nebo toho, kdo toto oslovení neustále používá, jmény Širdelė, Širdelynas, Širdytė, Širdūkis, Širdukė, Širdutė a dokonce Širdelienė (L Pr 406). Stejný původ by mělo příjmení Širdukas zaznamenané ve „Slovníku litevských příjmení“ (LPŽ II 936 (Kv). 15. Milá, drahá, milovaná osoba může být nazývána prostě srdíčkem, srdéčkem (Š₁₁), např.: Neuvidím své srdéčko, jak se kolébá po polích domů LKŽ XIV 863 (Grk). Jsou tu, jsou tu tři tkadlenky, není tu, není tu mé srdéčko LKŽ XIV 863 (D 29). Synonymy těchto příkladů by byly milovaný, -á; drahý, -á. 16. Zajímavé je, že srdce ne vždy znamená lásku či dobrotu. Ve spojení se slovesy (pa)imti, užeiti, pereiti je synonymem hněvu (Š₁₂), např.: Kvůli takovým činům mě popadá poslední hněv LKŽ XIV 864 (Arm). Jak mě na něj popadl hněv! LKŽ XIV 864 (Pun). Tak mě přepadl hněv, že jsem se málem rozplakala LKŽ XIV 864 (Srv). Už zase mluvím hezky, vida, hněv mě přešel LKŽ XIV 865 (Dl). 16.1. Jen širší kontext pomáhá rozlišit protikladné významy téhož slova, např.: Lidé neměli srdce LKŽ XIV 862 (Užv). I vrabec má srdce! (říká se o někom malém, zlém) LKŽ XIV 865 (Krok). Srdce zahrnuje všechny city a nejrůznější rozpoložení, lze tedy pochopit, že může vyjadřovat nejen dobrotu, ale i hněv (o polárních významech téhož slova a archaičnosti tohoto jevu viz podrobněji Erm anytė 1996: 53–59). 16.2. Z těchto protikladných významů srdce se odvozují přídavná jména s protikladnými významy širdingas, -a; širdus, -i a podstatné jméno širdžius, např.: a) Ten srdečný člověk, ač byl naším sousedem, miloval každého litevského druha K.Donel. Je to taková srdečná žena LKŽ XIV 900 (Jrb). Vypadnou ti zuby, vypadnou, a srdíčko už nebude milovat, nebude LKŽ XIV 900 (JV 718). b) Je velmi hněvivý, raději ho nedráždi LKŽ XIV 849 (Dbg). Nedráždi ho, protože je velmi vznětlivý LKŽ XIV 900 (Ds). Je z ní opravdový vztekloun: jen tak tak v hněvu nezabila krávu LKŽ XIV 900 (Trgn). Významy těchto odvozenin spojené s hněvem lze z hlediska slovotvorby vztáhnout k významu srdce „zlost, hněv“ a ke slovesu širsti „hněvat se, vztekat se“ (Šimenaitė 1995: 153, 152). Zjevné sémantické vztahy mezi srdcem (Š₁₂) a širsti, širdytis nejsou typické (Skardžius 1943: 487, 534; FrnW). Slovotvorně nerozčlenitelné základní sloveso širsti má vlastní slovotvorné paradigma. 16.3. Je třeba upozornit na to, že srdce ve významu „zlost, hněv“ se nejčastěji užívá v jižní a východní Litvě (LKŽ XIV 864–865). Tento význam se nevyskytuje 79 ve starých písemných památkách a slovnících. Poprvé byla zaznamenána v rukopisném orientálním slovníku (RtŽ). 16.4. Synonyma hněvu širdas* a širsmas jsou zaznamenána pouze jednou (LKŽ XIV 846, 905), zatímco množné podstatné jméno širdai „zlosti, hádky“ je častější, např.: Bez srdce se s sousedy neobejde LKŽ XIV 845 (Prng). Z celého srdce se pohádali LKŽ XIV 845 (Lp). 16.5. Somatismus širdis ve významu „zlost, hněv“ užívají Lotyši (ME III 843–844, ĒIV III 351, LLVV VII2 324), Bělorusové (TCBM V1 439) a Rusové (ССРЛЯ XIII 683, podrobněji viz Šanskij 1985: 227). V těchto jazycích, stejně jako v chetitštině, albánštině a arménštině, lze označení širdies srovnávat se slovesem téhož kořene užívaným ve významu „hněvat se“ (Tischler 1980: 524). 16.6. Význam „zlost, hněv“ má také somatismus tulžis, např.: Vždyť se nezlobím, jen si lokni a zklidni svou žluč LKŽ K(J.Balč). Vylil jsem všechnu žluč, hned je mi lehčeji LKŽ K (Dbk). Původní význam mezinárodních slov melancholie, splín označujících negativní pocity souvisí s řeckými somatismy žluč (cholē) a slezina (splēn). K. Sirvydas překládal melancholii spojením tulžis prდეგusi (SD 145). 17. V subjektivních spojeních se širdis může pojit se slovesy označujícími fyzické a fyziologické stavy, které zakouší, např.: Jez, na co máš chuť, a pij, po čem tvoje srdce touží LKŽ XIV 863 (Btg). K é ž se mé srdéčko napije sladkého spánku LKŽ XIV 863 (N 40). S r d c e s e z o t a v i l o, když jsem se napil vody LKŽ XIV 863 (J I 147). Z a ž í h á n í s r d c e, když se člověk tak sladce nají DūnŽ 313. S r d c e s e z v í r á po takovém mléčném pokrmu LKŽ XIV 863 (Ggr). Mě začalo pálit srdce, když jsem uviděl krev LKŽ XIV 863 (Jž). Z v r a c í s e m i, je mi na zvracení DūnŽ 256. Z v r a c í s e m i LKŽ1 15, 65; SD 31. Širdis v těchto příkladech touží, žádá si, chce, zotavuje se, pálí, svírá se, zvedá se z něj žaludek, je mu na zvracení: jeho stav závisí na kontextu souvisejícím s fyziologickými potřebami, nejčastěji s jídlem či jinými tělesnými reakcemi. Synekdochicky označuje osobu reagující na fyziologické podněty; je centrem životních funkcí. Tento význam bychom definovali takto: „symbol reakcí, potřeb a fyziologického stavu lidského organismu“ (Š13). 17.1. Definice tohoto významu slova širdis v DŽ3 je příliš konkretizovaná: „žaludek, hrdlo jako základ chuťového (vzácněji čichového) reflexu“. Širdis není ani žaludek, ani hrdlo. Opět se setkáváme se vztahy části a celku: širdis je symbolem člověka, nositele fyziologických pocitů a reakcí. * Ve 14. svazku LKŽ je uvedena věta z Bible J. Bretkūnase, v níž bylo slovo nesprávně rozluštěno jako širdas (LKŽ XIV 846 (BB Na 2,1): má být smirdas. Slovo širdis(2) uvedené v „Synonymickém slovníku“ A. Lyberise s odkazem na heslo pyktis (Lyberis 1980: 425) není doloženo kartotékou akademického „Slovníku litevského jazyka“. 80 ZÁVĚRY Lexikálně-sémantická struktura podstatného jména srdce by byla následující: 1. „vnitřní část těla, centrální orgán pohánějící krev, připomínající tvar obráceného kužele“. 2. „nemoc tohoto orgánu“. 3. „místo na hrudi, pod nímž se tento orgán nachází“. 4. přen. „tento orgán jako symbol lidských citů a nálad, centrum prožitků, vnitřní svět“. 5. přen. „tento orgán jako symbol lásky, přízně a náklonnosti“. 6. přen. „tento orgán jako symbol duchovních vlastností člověka, charakteru a sklonů“. 7. přen. „osoba vyznačující se určitými duchovními vlastnostmi“. 8. „upřímnost, laskavost, citlivost, soucit“. 9. scom.ppr.dem. „laskavé přízvisko“. 10. scom. ppr. dem. „laskavé oslovení“. 11. scom ppr. dem. „milovaný, -á; drahý, -á“. 12. přen. „zlost, hněv“. 13. přen. „tento orgán jako symbol reakcí lidského organismu, jeho potřeb a fyziologického stavu“. 14. přen. „nejdůležitější část, střed, centrum“. 15. „měkčí střední část dřeva, jádro“. 16. „vlákna ve středu lněného stébla“. 17. „střední část některých druhů zeleniny“. 18. „lístky uprostřed klíčku“. 19. „střední část plodu, semeník“. 20. „střed květu“. 21. „jádro zrna“. 22. „střed snopu – obvykle tři svázané snopy“. 23. „střední tyč, osa cepu“. 24. „osa mlýnských kamenů, vřeteno“. 25. „srdce zvonu“. 26. „střední část pluhu, radlice“. 27. „lať spojující přední část vozu se zadní, příčka, spojovací tyč“. 28. „špalík u vodorovného kolovrátku, který drží příčku se sloupky cívky, řepa“. 29. „kulatý útvar, jehož horní část je prohnutá dovnitř a spodní se zužuje do špičky“. 30. „karta označená červenými znaky ve tvaru srdce“. 31. „cíl“. Polysémie podstatného jména širdis je smíšená (viz schéma, s. 82), ačkoli první, základní séma „orgán pohánějící krev“ motivuje všechny přímé i přenesené významy, které spojují společné sémy (viz tabulku, s. 83; znaménko plus ukazuje, že séma dané séma obsahuje). 81 Schéma významů podstatného jména širdis 82 Sémy a sémazy podstatného jména širdis SRDCE; SÉMY; SÉMAZY; S₁; S₂; S₃; S₄; S₅; S₆; S₇; S₈; S₉; S₁₀; S₁₁; S₁₂; S₁₃; S₁₄; S₁₅–₂₂; S₂₃–₂₈; S₂₉; S₃₀; S₃₁; část; celek; funkce; porucha funkce; forma; centrum; vnitřek; vnějšek; fyzický; duchovní; člověk; zvíře; věc; složené objekty; důležitost; hodnota; emocionální: pozitivní, negativní; teplotní; kontext; abstraktní. + 83 Lze rozlišit dvě skupiny významů slova širdies. 1) První skupinu tvoří nominativní (denotativní) významy: základní význam označující vnitřní část těla (orgán) člověka nebo jiného zvířete a vedlejší významy pojmenovávající jiné objekty skutečnosti. Vybledlé metafory, kdy jsou podobné věci pojmenovávány podle části těla, jsou typické pro mnoho somatismů: jde o univerzální přenos významu „část těla“ – „část věci“. 2) Druhou skupinu významů tvoří vedlejší přenesené významy vyjadřující vnitřní, duchovní svět člověka. Jde o frazeologicky vázané významy odhalující symbolický obsah slova širdies. Opozice tělo – srdce, která vyjadřuje vztah celku a části, se při rozvíjení systému významů slova širdies stává hlavní opozicí přímého a přenesených významů, sémantickou opozicí těla – ducha, hmoty – ducha. Srdce se přenáší z oblasti fyzické činnosti do oblasti psychické a spojuje dvě strany světa – hmotný a duchovní svět. Podstatné jméno širdis není pouze somatismem. Srdce je mikrosystém, který nejrůznějšími asociačními vazbami propojuje hmatatelnou část věcí, konkrétního hmotného světa, s neviditelným, neurčitým duchovním světem. Toto slovo je nejobsáhlejší metaforou: jeho systém významů, podmíněný důležitostí reálie, je výrazným příkladem antropocentrismu jazyka. LITERATURA A PRAMENY A l e k n a V. 1980: Salomėjos Nėries poezijos dažnumų žodynas. – Literatūra ir kalba 16, 167–423. A r u t i u n o v a N. D. 1980: Арутюнова Н. Д. К проблеме функциональных типов значения. Аспекты семантических исследований, Москва: Наука, 156–249. B a b i c k i e n ė Z. 1985: Reguliariųjų išvestinių reikšmių pateikimas aiškinamuosiuose lietuvių ir rusų kalbų žodynuose. – Lietuvių kalbotyros klausimai 24, 223–235. BB – Biblia, tedy celé Svaté Písmo přeložené do litevštiny J a n e m B r e t k ū n a s e m. Litevský farář v Královci (rukopis z roku 1590). BP – Postilla... Janem B r e t k ū n a s e m... v Královci... 1591. I. a II. díl. B. Braz – B. B r a z d ž i o n i s, jeho spisy. Ch¹– Litevská bible Chylińského. Nový zákon 2, Text, Poznań: Národní ústav Ossolińských ve Vratislavi, 1958; 3, Rejstřík, Poznań: Státní vědecké nakladatelství, 1964. D a u j o t y t ė V. 1984: Lyrikos teorijos pradmenys, Vilnius: Mokslas. K. Donel – K. D o n e l a i t i s (1714–1780), jeho spisy. DP – Postilla Catholicka... od kněze M i k a l o i v D a v k s z ą... přeloženo z polštiny... ve Vilniusu, v tiskárně Akademie... 1599. DrskŽ – N a k t i n i e n ė G., P a u l a u s k i e n ė A., V i t k a u s k a s V. Slovník druskininské nářeční mluvy. Vilnius: Mokslas, 1988. DunŽ – V i t k a u s k a s V. Slovník nářečí severovýchodních dünininků. Vilnius: Mokslas, 1976. DŽ₁ – Slovník současné litevštiny, Vilnius: Státní nakladatelství politické a vědecké literatury, 1954. DŽ₂ – Dabartinės lietuvių kalbos žodynas, Vilnius: Mintis, 1972. DŽ₃ – Slovník současné litevštiny, Vilnius: Nakladatelství vědy a encyklopedií, 1993. 84 ĒIV III – Kagaine E. Slovník nářečí Ērgeme 3, Riga: Zinātne, 1983. Ermanytė I. 1997: Kelios pastabos apie enantiosemiją. – Lietuvių kalbotyros klausimai 37, 53–59. Fillmor Č. 1983: Филллмор Ч. Об организации семантической информации в словаре – Новое в зарубежной лингвистке 14, Москва: Прогресс, 23–60. FrnW – E. Fraenkel. Litevský etymologický slovník 1–2, Heidelberg-Göttingen, 1955–1965. Gijom G. 1992: Гийом Г. Принципы теоретической лингвистики, Москва: Прогресс. R. Gran – R. Granauskas, jeho spisy. Ivič M. 1973: Lingvistikos kryptys, Vilnius: Mintis. Jakaitienė E. 1988: Leksinė semantika, Vilnius: Mokslas. Jurgaitienė I. 1970: Maironio “Pavasario balsų” dažnuminis žodynas. – Literatūra 13(1), 133–153. Karaulov J.N. 1976: Караулов Ю.Н. Общая и русская идеография, Москва: Наука. Kasares Ch. 1958: Касарес Х. Введение в современную лексикографию, Москва: Издательство иностранной литературы. Kėžytė S. 1961: Perkeltinės žodžio reikšmės ir jų pateikimas “Lietuvių kalbos žodyne”.– Lietuvių kalbotyros klausimai 4, 233–253. Kotelova N. Z. 1974: Котелова Н.З. Искусственный семантический язык (теоретические предпосылки). – Вопросы языкознания 5, 48–63. V. Krėv – V. Krėvė-Mickevičius (1882–1954), jo raštai. KTŽ – Gaivenis K., Keinys S. Kalbotyros terminų žodynas, Kaunas: Šviesa, 1990. Kudzinowski Cz. 1977: Indeks-słownik do “Daukšos Postilė” 2, oprac. Cz.Kudzinowski, Poznań:Wydawnictwo naukowe uniwersytetu im. Adama Mickiewicza. Kuznecova Ė. V. 1982: Кузнецова Э.В. Лексикология русского языка, Москва: Высшая школа. Lex – Lexicon Lithuanicum, připravil V. Drotvinas. Vilnius: Mokslas, 1987 (Rukopisný německo-litevský slovník ze 17. století). Lyberis A. 1980: – Sinonimų žodynas, Vilnius: Mokslas. LKA I – Atlas litevského jazyka 1, Lexika, Vilnius: Mokslas, 1977. LKT – Lietuvių kalbos tarmės, Vilnius: Mintis, 1970. LKŽ I₂–II₂ – Slovník litevského jazyka 1–2, Vilnius: Mintis, 1968–1969. LKŽ III–XVII – Slovník litevského jazyka 3–6, Vilnius: Státní nakladatelství politické a vědecké literatury, 1956, 1957, 1959, 1962; 7–9: Mintis, 1966, 1970, 1973; 10–15: Mokslas, 1976, 1978, 1981, 1984, 1986, 1991; 16–17: Nakladatelství vědy a encyklopedií, 1995, 1996. LKŽ K – kartotéka „Slovníku litevského jazyka“. LLVV VII₂ – Slovník spisovného lotyšského jazyka 72, Riga: Zinātne, 1991. LPr – Butkus A. Lietuvių pravardės, Kaunas: Aesti, 1995. LPŽ II – Slovník litevských příjmení 2, Vilnius: Mokslas, 1989. LzŽ – Petrauskas J., Vidugiris A. Lazūnų tarmės žodynas, Vilnius: Mokslas, 1985. Mair – Maironis (J.Mačiulis) (1862–1932), jo raštai. J. Marcin – Justinas Marcinkevičius, jeho spisy. M. Mart – M. Mart inaitis, jeho spisy. ME III – K. Mühlenbach a. Slovník lotyšského jazyka. Redigoval, doplnil a pokračoval v něm J. Endzelīns 3, Riga: vydání Kulturního fondu, 1927–1929. V. Myk-Put – V. Mykolaitis-Putinas (1893-1967), jo raštai. A. Mišk – A. Miškinis (1905–1983), jo raštai. Mž – Mažvydas. Nejstarší památky litevského jazyka do roku 1570... Kaunas: vydání Ministerstva školství, 1922. MŽ – Litevský-německý a německo-litevský slovník...od Christiana Gottlieba Mielckeho... Královec: vytištěno a vydáno v dvorní tiskárně Hartungů, 1800. 85 Naž I–V – Niedermann M., Senn A., Brender F., Salys A. Slovník litevského spisovného jazyka 1–5, litevsko-německá část, Heidelberg: Carl Winter Universitätsverlag, 1932–1968. S. Nėr – S. Nėris (1904–1945), jos raštai. Nikitin M. V. 1983: Никитин М.В. Лексическое значение слова, Москва: Высшая школа. Nikitin M. V. 1988: Никитин М.В. Основы лингвистической теории значения, Москва: Высшая школа. Paulauskas J. 1987: Sistemin is lietuvių kalbos žodynas, Vilnius: Mokslas. Paulauskienė A. 1994: Lietuvių kalbos morfologija, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla. Pikčilingis J. II: Stylistika litevského jazyka 2, Vilnius: Mokslas, 1975. PK– Polski z Litewskim Katechism... Nakładem... Máłcherá Pietkiewicza...W Wilnie: Drukował Stanisław Wierzejski...1598. R – Littauisch-Deutsches und Deutsch-Littauisches lexicon... gesammelt von Philipp Ruhig... Königsberg: Druckts und verlegets I. H. Hartung, 1747. B. Radz – B. Radzevičius (1940–1980), jo raštai. SD – Dictionarium trium lingvarum... Avtcore... Constantino Szyrwid...Qvinta editio...Vilnae. SD¹ – první vydání téhož slovníku (asi 1690). Skardžius P. 1943: Lietuvių kalbos žodžių daryba, Vilnius. Skv – Svaté písmo Starého a Nového zákona... Přeložil a komentář připojil kněz J. Skvireckas... I–V sv. – 1913–1937, VI sv. – 1911. B. Sruoga – B. Sruoga (1896–1947), jo raštai. ССРЛЯ XIII– Slovník současného ruského spisovného jazyka 13, Moskva-Leningrad: Vydavatelství Akademie věd SSSR, 1962. ST – Svaté písmo. Starý zákon. Překlad z hebrejštiny a řečtiny, kněz A. Rubšys. Putnam. CT: „Krikščionis Gyvenime“, 1994–1995. Stepanov J. S. 1981: Степанов Ю.С. Имена. Предикаты. Предложения, Москва: Наука. Šanskij N. M. 1985: Шанский Н.М. В мире слов, Москва: Просвещение. Šimėnaitė Z. 1990: Maloniniai kreipiniai. – Kalbos kultūra 59, 65–67. Šimėnaitė Z. 1995: Daiktavardžio širdis dariniai. – Lietuvių kalbotyros klausimai 35, 148–168. Tischler J. 1980: Hethitisches etymologisches Glossar. Mit Beiträgen von Günter Neumann. Lieferung 3. – Innsbrucker Beiträge zur Sprachwissenschaft 20, 403–600. ТСБМ V, – Výkladový slovník běloruského jazyka 5₁, Minsk: Běloruská sovětská encyklopedie Petra Brouky. Ufimtseva A. A. 1986: Уфимцева А. А. Лексическое значение, Москва: Наука. Urbas D. 1996: Martyno Mažvydo raštų žodynas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla. Vaižg – Vaizgantas (J.Tumas) (1869–1933), jo raštai. Žem – Žemaitė (J.Žymantienė) (1845–1921), jos raštai. Zkratky ostatních pramenů jako v LKŽ. SÉMANTIKA SUBSTANTIVA ŠIRDIS Shrnutí Ve 14. svazku díla „Lietuvių kalbos žodynas“ (vydávaného Ústavem litevského jazyka a literatury Litevské akademie věd) je z lexikografického hlediska popsáno substantivum širdis. V tomto článku jsou zkoumány sémantické vztahy tohoto slova k jiným slovům, aby bylo možné určit místo analyzovaného substantiva v jazykovém systému a rozpoznat jeho různé významy. Při analýze sémantiky slova širdis jsou probírány paradigmatické, respektive syntagmatické 86 vlastnosti séme a také motivace významů a jejich hierarchie, jakož i otázky pravidelné polysémie. Substantivum širdis neslouží pouze k označení vnitřní části těla. Širdis zahrnuje mikrosystém, v němž jsou zastoupeny konkrétní významy i abstraktní významy vztahující se k neostře vymezeným pojmům duchovního světa. Tento systém zjevně zprostředkovává antropocentrický charakter jazyka. 87