Lietuviškos oikonimų lytys nelietuviškuose XVI–XIX a. šaltiniuose

LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI XL (1998) Vidas GARLIAUSKAS Litevský jazykový ústav, Vilnius LITEVSKÉ PODOBY OIKONYM V NELITEVSKÝCH PRAMENECH 16.–19. STOLETÍ V litevských historických pramenech je zaznamenáno mnoho litevských oikonym. U některých historických oikonym jsou zaznamenány také litevské podoby. Některé z nich již byly zveřejněny v různých pracích, avšak nikde nejsou podrobněji pojednány. Článek zkoumá litevské podoby historických oikonym: vymezuje je a podává přehled jejich vzniku, rozšíření, užívání a pravopisu. Na litevské podoby jiných toponym (nikoli oikonym) upozornil jako první již roku 1888 J. Spruogis. V úvodu slovníku staré Žemaitské země z 16. století, kde vysvětluje, že žemaitština a litevština jsou tentýž jazyk, uvádí několik příkladů: Дубины («по русску, а по литовску—Ожолиосъ»)1 1595, dvě dr., Gaižuva, Vilkijský vls.; Моцкося Седеймася («называема вроцщомъ по литовску») 1596, dr., Gaižuva, Vilkijský vls.; Паклуне («называема по литовску») 1595, ru., Romāiniai, Vilkijský vls. (Spruogis 1888: VII–VIII) a další. O litevských podobách jiných toponym se před druhou světovou válkou zmínil také historik K. Jablonskis. Uvedl několik příkladů z knih žemaitských soudů: Лесы зарощонные... вроцщомъ называемые По Кендаля калну ир По Жырдос Калну Антнелке Вежетя Мишкай 1599 Pužai, vidukelský vls.; Нива По Тробомис 1601 Paštuva, Vilkijský vls.; Кгрунт Анитас Паседис 1607 Ganýprova, kražský vls. K. Jablonskis tvrdil, že „Takovýchto názvů se v litevských aktech dochovalo velmi mnoho, pouze jejich malá část je však evidována“ (Jablonskis 1937: 142). Litevské podoby oikonym z Malé Litvy (Klaipėdského kraje), doložené ve starých knihách církevních zápisů, zveřejnil W. Fenzlau ve studii věnované litevským a německým podobám názvů Klaipėdského kraje (Fenzlau 1936). Porovnal v ní některé podoby týchž oikonym ze 17.–18. století a 20. století. Před druhou světovou válkou se pozornost věnovala také starým knihám církevních zápisů z Velké Litvy. V pracovním plánu Litevského jazykového oddělení Ústavu litevských studií na rok 1939, který projednávali J. Balčikonis, M. Biržiška, A. Salys, Pr. Skar- 1 Veškerý materiál vypsaný z historických pramenů (jednotlivá slova, fráze, krátké texty) se uvádí kurzivou; potřebné příklady se podtrhávají. 123 …dží, v protokolu bylo zapsáno: „Podniknout kroky na biskupských kuriích, aby se získaly staré matriky kostelů, které jsou zvláště důležité pro naše vlastní jména“2. Protože tyto knihy církevních zápisů nebyly kvůli válce a okupacím dlouho zkoumány, litevské podoby oikonym v nich uvedené jsou dodnes neznámé. Klasifikace litevských podob oikonym zapsaných v historických pramenech V historických pramenech se litevská oikonyma zapisují velmi nejednotně, proto je třeba jasně vymezit, které zapsané podoby litevských oikonym lze považovat za litevské. Je třeba objasnit také pojmy užívané v článku. Pojem litevská oikonyma označuje souhrn oikonym z celé (bývalé i současné) oblasti litevského jazyka3. Právě jim se tento článek věnuje, s výjimkou pruských a několika slovanských. Historické dokumenty zaznamenávají různé podoby těchto oikonym. Podle způsobu, jakým jsou tyto podoby zapsány, se pokoušíme určit, jaké jsou. Přesně zapsané podoby historických oikonym, které se nijak neliší od podob užívaných v litevštině, jsou l i t e v s k é p o d o b y, například: Anmaūmpuc 1584 (Spruogis: 5) = *Antaitris farnost Tverai4; Antalametėlis 1744 (Lkm JĮ II: 6)5 = 2 Kniha protokolů Oddělení litevského jazyka Litevského institutu. Protokol č. 1, 18. a 21. března 1939. Pramen je uložen v Oddělení vlastních jmen Institutu litevského jazyka. 3 Srov. pojem litevská příjmení, jehož „obsahem je souhrn příjmení osob litevské národnosti“ (Maciejauskienė 1997a: 101). 4 Oikonyma z historických pramenů se uvádějí v tomto pořadí: tmavším kurzivním písmem je uvedena litevská podoba oikonyma, za ní rok zápisu, v závorkách pramen (zkratky viz seznam zkratek), římskou číslicí svazek a za dvojtečkou strana. Za závorkami se po rovnítku uvádí rekonstruovaná podoba nebo podoba převzatá ze současných pramenů, psaná kurzivou a odpovídající historické podobě; následuje lokalizace podle členění LATSŽ II, přičemž okolí, farnost apod. jsou vypsány celým slovem a okres je uveden zkratkou. Lokalizaci nelze vždy určit přesně, protože lokalizace v historických pramenech se často neshoduje se současnou. V těchto případech jsme se snažili uvést obě lokalizace, někdy přibližnou, a proto se v článku mohou vyskytovat určité nesrovnalosti. Například lokalizace obcí v seznamu z roku 1854 pro telšskou a žemaitskou diecézi se uvádí s přesností na farnost podle zkratek LKŽ. Lokalizace obcí na mapě Nového Východního Pruska (Zanemuní) z roku 1807 se uvádí podle mapových čtverců, a to podle největšího sídla v daném čtverci: Darsūniškis, Ingavangis, Liepalotai, Meištai, Rokai, Šakiai, Ūdrija, Veiveriai, Zapyškis atd. Pokud se sídlo z mapy nachází i v LATSŽ II, uvádí se také tamní lokalizace. Stránky mapy jsou uváděny tak, jak jsou označeny na samotné mapě (1, 2, 2a atd.). Stránky některých dalších rukopisných pramenů (např. církevních matrik, některých inventářů atd.) se označují číslem a písmenem (např. 6a, 6b), což znamená, že v těchto pramenech jsou očíslovány pouze listy a písmena označují různé strany téhož listu. Lokalizace sídel v Malé Litvě je rovněž uváděna nejednotně. U sídel ze studie W. Fenzlaua, která zanikla, se lokalizace uvádí s přesností na farnost v Klaipėdském kraji, zatímco u sídel, která se zachovala dodnes, se uvádí podle LATSŽ II. Lokalizace sídel Malé Litvy, která se nacházejí v dnešní Kaliningradské oblasti, se beze změn uvádí tak, jak je uvedena ve studii Peteračio. Pokud se sídlo ze studie Peteračio nachází na území dnešní Litvy a zachovalo se, uvádí se lokalizace podle LATSŽ II. 5 Je třeba upozornit na užívání některých zkratek v článku. KĮ – kniha křestních zápisů, JĮ – kniha oddacích zápisů, MĮ – kniha zápisů o zemřelých. Písmeno N u uvedených zkratek… 124 *Antalamestis, dnes Antālamēste Saldutiškis Ut; Zaščianek Antarasztas / Wieś Kiakszty / Włość Wydzka 1731 (Inw KŻ: 15) = *Antaraštas Vidžiai (dnes Bělorusko); de Avizieniu 1769 (Ut JĮ I: 50ᵃ) = *Avižieniu, Avižieniai Leliūnai Ut; Budupis 1539 (Pėteraitis: 89) = *Būd upis Stalupėnai, Katniava, Trakėnai; Dubinikas 1898 (Anonim: 42) = nář. *Dub in ī kas, dnes Dubininkas Merkinė (dnes Marcinkónys Al); Dumczus / P. WILKOWISCENSIS 1744 (Syn: 107) = *Dumčus, dnes Dumčai Pilviškiai Vlkv; Eigietonis 1898 (Anonim: 38) = Eĭgelonys Butrimónys (dnes Pivašiūnai a Jurgeliónys Al); de Eyguliu 1686 (Mlt KĮ I: 14ᵇ) = *Eigulių Molėtai; Galinis / P. KUKUCISCENSIS 1744 (Syn: 83) = *Galinis, dnes Galiniškis Skudutiškis Mlt; de Ginuciey 1741 (Lkm KĮ II: 8ᵃ) = nář. *Ginu.c’ai., Ginučiai Linkmenys Ign; Gumbronas / P. ANUSZYCENSIS 1744 (Syn: 87) = *Gumbronas Onuškis Vrn; de loco Jodapurwey 1753 (Blnk KĮ II: 9ᵃ) = *Juodapurviai Balniṅkai Mlt; Kekkerfūle 1670 (Fenzlau: 124) = *Kekersuose, Kekersai Katyčiai Sl; de Kiemieszis 1741 (Lkm JĮ II: 3ᵃ) = Kemešys Saldutiškis Ut; Woyta Zutaticia Š: Kiemsiu 1607 (Jnš KĮ: 95ᵃ) = *Kemsìų, Kemšiai Skaistgirys Jnš; Laubenskas 1807 (NO: 2a) Veiveriai; Zaščianek Łynkadaržys 1820 (WDW) = *Linkadaržis Lavōriškės Viln; de uilla Linkawa 1618 (Jnš KĮ: 218ᵇ) = *Linkava, dnes Linkuvà město Pkr; Miasto Merecz czyli Mierkine 1898 (Anonim: 42) = Merkinė Vrn; de Melkaliadzis 1617 (Mrk KĮ: 101ᵇ) = *M’eškas’edzis, dnes Meškasalis Ąlovė Al; Mežymas / P. SVINCIANENSIS 1744 (Syn: 81) = nář. *M’e.š i.mas Švenčionys; Náragus / P. DUBINCENSIS 1744 (Syn: 48) = nář. *Na.ragas Dubingiai Mlt; Pagi Petuodžiu 1600 (Jnš KĮ: 14ᵇ) = *Peluodžių, Peluōdžiai Pašvitinys Pkr; de Villa Pietkunas 1668 (Rgv KĮ I: 3ᵃ) = *Petkūnas, dnes Petkūnai Juostininkai An; Plunge 1854 (ED: 9) Plùngė město; Sarya / P. DRUIENSIS 1744 (Syn: 84) = *Sarija, Drujā (Bělorusko); de Skaudale 1639 (Slnt KĮ: 66ᵃ) = nář. *Skau-dal’e, Skaudāliai Imbarė Krtn; Sodenay 1584 (Pėteraitis: 363) = *Sodėnai Dárkiemis, Žabynai; Zascianek soda Ganikta / Siolo Twirbuty / Wojtostwo Zaniemenskie / Wotosc Wielonska 1615 (Inw VI: 24ᵇ) = *Sodo (nář. *Soda) pastvina Veliuona; de loco [žaltakieliszkięb 1757 (Blnk KĮ II: 30ᵇ) = *Šaltakeliškės, dnes Šaltakeliai Žėva Ukm; de Villa [žlapiosios Berzies 1711 (Dt KĮ: 146ᵃ) = *Šlapiosios beržės, dnes Šlapaberžė Dotnuvà Kdn; de Upeskumpas 1810 (Mlt KĮ X: 32ᵃ) = nář. *U.p’e.s kumpas, spis. *Upės kampas Molėtai; de Utena 1741 (Ut JĮ I: 16ᵇ) = Utenà město; de Wayto ulicies 1709 (Ant KĮ I: 104ᵃ) = *Vaito ulyčios (nář. *u.li.č’a.s) Antalieptė Zr; Веліона 1584 (Spruogis: 39) = Veliuonà Jrb; Вильня 1575 (Spruogis: 54) = nář. *Vilnia, dnes Vilnius město; zkratek označuje opis příslušné knihy. Například zápis KĮ N znamená opis knihy křestních záznamů. Takové opisné knihy přepsali z originálů na samém konci XVIII. století z podnětu vilniuské diecézní správy faráři (faráři nebo vikáři). 125 Wingis / P. PODBRZEŽENSIS 1744 (Syn: 43) = *Vingis Pabėržė Viln; Žascianek Žagarait ys pusty / WŁOŚĆ MASIADZKA 1662 (ŽV Inv: 204) = *Žagaraitis Mósėdis Skd a další. Tyto litevské podoby mohou být nářeční i nenářeční. Mohou být zapsány v různých pádech, dokonce i poněkud zvláštním způsobem spjaty s cizojazyčným slovním spojením (textem). Zápis v cizojazyčném historickém prameni však musí jasně ukazovat, že podoba oikonyma je skutečně litevská, vlastní systému litevského jazyka a cizí systému kteréhokoli jiného jazyka. Takovou litevskou podobu v cizojazyčném textu lze považovat za neadaptovanou výpůjčku (lituanismus). Bez jakýchkoli pochybností mají (nebo měly) všechna litevská oikonyma litevské podoby. Většina těchto litevských podob je primární, neboť většina oikonym vznikla z jiných vlastních a obecných slov litevského jazyka a užívá se (nebo se užívala) na území litevského jazyka. Jen některá oikonyma nelitevského původu mohla mít při svém vzniku původní nelitevskou podobu, pokud přistěhovalí Nelitevci dali konkrétnímu místu nelitevské jméno a Litevci žijící v okolí toto jméno od nich brzy převzali a přizpůsobili ho podle pravidel litevského jazyka. Například místo, kde stála krčma, bylo pojmenováno de Kapanauza 1792 (Mlt KĮ VII: 109a), de Kafenhauz 1793 (Mlt KĮ VII: 114), de Kaffenauza 1796 (Mlt KĮ VII: 134a), dnes Kapanáuza Suginčiai Mlt; oikonymum Kafenhauz, pocházející z polského kafenhaus „kafenhauz“, se v důsledku adaptace v litevštině změnilo na Kapanáuza, a proto je tuto poslední litevskou podobu třeba považovat za sekundární. Podobný je i případ Jūrbarkas, který vznikl z německého Jurgenborg, a tato podoba zase z Georgenburg (Vanagas 1996: 83). V těchto a podobných případech lze mluvit o politevštění oikonym cizího původu, k němuž došlo tehdy, když se Litevci s konkrétním oikonymem seznámili a začali je sami užívat. I všechna oikonyma nelitevského původu v litevské jazykové oblasti tedy mají litevské podoby, které mohou být také zapsány v cizojazyčných historických pramenech. Litevské podoby oikonym (a dalších onym) představují nejcennější a nejspolehlivější část materiálu historické toponomastiky. Jde o autentické doklady živého jazyka zaznamenané v dokumentech, které dobře odrážejí jazyk obyvatel konkrétních míst v minulých staletích. Tyto litevské podoby by měly být zařazeny do etymologií místních jmen, ačkoli se tak dosud dělo poměrně zřídka6. Mohou sloužit jako opora při výkladu různých faktů z dějin jazyka a dialektologie. V historických pramenech se vyskytují také takové podoby litevských oikonym, které jsou zapsány se zjevnými pravopisnými chybami. Není obtížné je opravit ani rekonstruovat autentickou podobu oikonyma. Je-li chyba zřejmá (například je-li vynecháno písmeno nebo jsou písmena přehozena), je třeba takovou podobu oikonyma považovat za chybně zapsanou litevskou podobu. Litevská oikonyma zapsaná se zjevnou chybou je třeba chápat jako stará 6 Několik litevských podob je uvedeno ve výkladech etymologií názvů měst A. Vanagase (Vanagas 1996). 126 slova chybně zapsaná v litevských pramenech. Například v případě de Antalie-tes 1694 (Dgl KĮ II: 79a) by mělo být *Antalieptės, vynecháno je písmeno p; v případě Š: Nor-ma-čių 1611 (Jnš KĮ: 133b) by mělo být *Normančių, nom. *Normančiai, vynecháno je písmeno n. V případě de Normon-l-ė 1636 (Slnt KĮ: 31a) = nář. *Normon’tė; spis. *Normančiai, písmeno t je zapsáno bez vodorovné čárky. V případě Š: Zui-n-liu 1611 (Jnš KĮ: 130b) by mělo být *Žvilių, zapsáno je nadbytečné písmeno n. Někdy jsou v zapsané podobě oikonyma písmena navzájem prohozena, například de villa Vntat-sk-nies 1739 (Lkm KĮ I: 105a) – patrně chyba vycházející z nář. *Untalk’s’n’e.s. V jiných případech, kdy jsou písmena prohozena, může jít o metatezi, proto je třeba zapsané podoby považovat za litevské: de g-ri-butkiu ~1711 (Lnkv KĮ: 2a) = *Gribudkių, dnes Girbutkiai u Linkuvy, Pkr; Š. St-ri-peikiu 1607 (Jnš KĮ: 93a) = *Stripeikių a Sioto St-ir-peikiu 1614 (Jnš KĮ: 162a) = *Stirpeikių, dnes Stripeikiai v Gataučiai, Jnš. V historických pramenech se vyskytují také takové podoby, jejichž jedna morféma zůstala litevská, zatímco jiné byly pozměněny podle zákonitostí cizích jazyků, což neumožňuje považovat tyto podoby za litevské. Tyto podoby jsou částečně poslavené nebo poněmčené, avšak mají litevské koncovky, které se v jiných jazycích nevyskytují. Právě takové podoby se považují za hybridní litevské podoby oikonym. Jsou přechodné a některými rysy (zejména zachovanou litevskou koncovkou) se blíží litevským podobám, jinými (změněnými nebo nelitevskými morfémami) zase poslaveným či poněmčeným podobám. Samotný pojem hybridní litevská podoba oikonyma má poněkud jiný obsah než termín hybrid – „slovo obsahující morfémy původu z jiných jazyků“ (Gaivenis, Keinys 1990: 78). Hybridní litevská podoba oikonyma je taková podoba, v níž je alespoň jedna morféma, někdy dvě, někdy všechny morfémy, s v ý j i m k o u l i t e v - s k é k o n c o v k y, pozměněna podle zákonitostí jiných jazyků nebo není litevská. Může nastat i případ, kdy jsou v hybridní podobě zachovány všechny litevské morfémy, ale vlivem cizích jazyků se poněkud změní její fonetika. I v těchto případech však musí zůstat zachována nezměněná litevská koncovka dané podoby. Případy, kdy je v hybridních podobách oikonym litevská morféma nahrazena nelitevskou. V případě de Gryb-eniu7 1683 (Mlt KĮ: 3b) je kořenová morféma gryb- nahrazena nelitevským gryb-, srov. pol. grzyb „houba“, pol. osobní jméno Grzybowski, avšak ostatní morfémy (přípona a koncovka) jsou litevské – srov. litevskou podobu de Grybeniu 1683 (Mlt KĮ I: 3b) = *Grybenių8. Litevská předpona je nahrazena nelitevskou v případech Pod-auksztoji 1901 (Volter: 176), Marijampolė – litevská podoba by byla *Paaukštoji; pouze z Pod-kierocio parap. Łabanoro 1907 (Int ZK: 44a) – lite- 7 Analogické podoby obecných litevských slov se vyskytují také v památkách litevského jazyka, srov. t-rz-ilfdiezm tis (tři desítky) (Universitas 1991). 8 Kvůli nedokonalému pravopisu nelze vždy rekonstruovat přesnou podobu, zvláště pokud se oikonymum nedochovalo do dnešních dnů. V tomto případě lze ještě rekonstruovat *Grybenių. 127 tevská podoba by byla *Pakeročio. Litevská přípona je nahrazena poslavenou v případě z osady Vaverany, farnost Gierw-iat-u 1906 (Int ZK: 42ᵇ), srov. Gervėčių, Gervėčiai (Bělorusko); nelitevská přípona je vložena v případě z Bebrušet-k-as, farnost Maletų 1905 (Int ZK: 41ᵃ). Případy hybridních podob, jejichž jedinou litevskou morfémou je koncovka: Pagi Kozak-u 1601 (Jnš KĮ: 19ᵃ), srov. slovanské osobní jméno Kozak – litevská podoba Pagi Kazoku 1600 (Jnš KĮ: 12ᵃ) = *Kazokų, srov. litevské osobní jméno Kazõkas; z Marazówk-os 1903 (Int ZK: 36ᵃ); Nowodol-is 1901 (Volter: 216) Kybartai; z Nowosod-u 1910 (Int ZK: 49ᵇ); Podlubuwk-as 1901 (Volter: 128) Liubãvas; z osady Sos-nówk-os 1905 (Int ZK: 40ᵇ); Zasciank-as 1901 (Volter: 188) Fredà Kn. Případy, kdy se v hybridních podobách oikonym poněkud mění fonetika. V případě na Zascianku PA-c-iesartis nad Rzeką Cesarką / Wies Kaližė / Wlość Malatska 1731 (Inw KZ: 119) se nelze vyhnout fonetickému vlivu poslavené podoby pol. Cesarka (srov. litevské Siesartis, řeka v Mlt a jinde, LUEŽ: 145). Tato fonetická změna neumožňuje považovat danou podobu za litevskou. Litevská podoba by byla *Pasiesartis nebo *Pasiesartys. Podobné jsou podoby z O-rnionių 1903 (Int ZK: 37ᵃ), srov. Arniónys Mlt; z Kolokoss-u 1908 (Int ZK: 45ᵃ), z Kollokoss-u 1909 (Int ZK: 46ᵇ) – v tomto případě jde o poslavenou fonetiku a gemináty, jež jsou pro litevský pravopis netypické; srov. pol. z wiosk. Kotokossy 1903 (Int ZK: 36ᵇ), dnešní Kuolakãsiai v Inturke, Mlt. V oikonymech pruských pramenů se zaměňují znělé a neznělé souhlásky. Neznělá souhláska [t] se zapisuje písmeny -dt- v případě Wan-dt-laukey 1584 (Pėteraitis: 432), srov. *Vantlaukiai, později Vantiškiai, dvůr, k. Dárkiemis, Klišiai, Vykiškiai. V tomto případě tedy dochází k poněmčování. Obdobně se litevské znělé [d] zapisuje písmeny -tt- (což je poněmčování) v případě Wi-tt-gerey 1583 (Pėteraitis: 444), srov. Vidgiriai || Lėgiai, Pilkalnis, Málviškiai⁹, Draugupėnai. Vyskytují se případy, kdy se litevská souhláska [s] zapisuje písmeny sch, sz, které je třeba číst jako [š]: Antrau-sch-wey 1584 (Pėteraitis: 53), srov. Antrausviai Stalupėnai; Krucki-sz 1584 (Pėteraitis: 201), rekonstruovat lze *Krukis, *Krukys, později Krukiai Dárkiemis, Klišiai; de Gatakiemi-fz 1743 (Lkm KĮ II: 13ᵇ), dnešní Gãtakiemis Saldūtiškis Ut a podobně. Takový zápis [š] je třeba považovat za poněmčování (v Prusku) nebo poslavenění (v Litvě). K zápisu koncového [s] viz také s. 192–193. Někdy se na začátku slova před samohláskou nebo dvojhláskou přidává souhláska [h], která není pro litevštinu typická: H-eygirey 1785 (Pėteraitis: 114), rekonstruovat lze litevské *Eigiriai, Eigarai Ragainė, Būdviečiai – litevské podoby Eyggarey 1625, Eygerey 1625 (Pėteraitis: 114); de H-ellu 1735 (Ut JĮ I: 9ᵃ) – litevská podoba *Alių, Aliai M外ckėnai Ut. I v těchto případech jde o hybridní litevské podoby oikonym. Přidávání souhlásky [h] na začátku slov v pruských pramenech představuje poněmčování, v litevských poslavenění. ⁹ V. Pėteraitis duoda šio vv. lytį Malviškas. Bet žr. (Razmukaitė, Vitkauskas 1994: 106). 128 Určitá germanizace a slavizace se projevuje i v případech, kdy v některém morfému oikonyma (kořeni, příponě) dochází k monoftongizaci dvojhlásky, která se v litevštině obvykle nemonoftongizuje: Abst-e-nischkej 1540 (Péteraitis: 55), litevsky by bylo *Absteiniškiai, srov. pozdější Abstainiai Stalupėnai, Eitkūnai; Na Zascianku... Ant-e-siatynis / Wieś Paszeksczie Włość Malatska 1731 (Inw KZ: 127) – litevská podoba zaznamenaného oikonyma by byla *Ant(a)-ei-setinis (ant(a)- +Eisetas +-inis), srov. Aišetas jezero (LEUV: 2); siota Giedw-a-niu 1615 (Jnš KĮ: 165ᵇ), Pagi Giedw-i-niu 1599 (Jnš KĮ: 5ᵃ), Pagi Gedw-i-niu 1599 (Jnš KĮ: 5ᵃ), srov. dnešní Gedvainiai Stupurai Jnš; de villa J-o-n-i-kaiciu 1599 (Jnš KĮ: 3ᵇ) – litevská podoba *Jauneikaičių, srov. dnešní Jauneikiai Pociūnai Jnš; Villae Jurda-ciu Advocati Zutaičia 1599 (Jnš KĮ: 1ᵇ), srov. Aduo Zutaičia Pagi Jurday-ciu 1605 (Jnš KĮ: 62ᵃ) = *Jurdaičių, Jurdaičiai Buivydžiai Jnš; de Kird-y-key 1742 (Lkm KĮ II: 62ᵇ), srov. dnešní Kirdeikiai Saldutiškis Ut; de T-e-guilu 1673 (Lnkv KĮ: 40ᵃ), de [t-e-guilu 1679 (Lnkv JĮ: 12ᵇ), srov. dnešní Steigviliai Lauksodis Pkr; de [tryg-a-liszkis 1741 (Lkm KĮ II: 62ᵇ), srov. dnešní Strigailiškis Palūšė Ign; de Jot-e-niu 1682 (Rgv JĮ I: 126ᵃ), v nářečí by bylo *Jotʹeinʹú, spis. *Jotainių, Jotáiniai Ramýgala Pn aj. Podtržené podoby je třeba považovat za hybridní. V historických pramenech jsou zaznamenány podoby, které se v živém jazyce nikdy nepoužívaly. Jde o umělé podoby vzniklé chybou nebo z jiných příčin, jež zkreslují skutečné (autentické) podoby: de Padwadu 1685 (Mlt KĮ I: 11ᵇ), de Pa-daaru 1691 (Mlt KĮ I: 41ᵃ), srov. litevské podoby de Padwaru 1682 (Mlt KĮ I: 1ᵃ), de Padwaru 1686 (Mlt KĮ I: 16ᵃ) = *Padvar(i)ų, dnešní Padvariai, Gied-rai čiai nebo Padvarys, Žalvariai Mlt aj. Někdy nelze při zkreslené podobě oikonyma určit podobu autentickou: de Brabradeļu 1683 (Mlt KĮ I: 5ᵇ); de mieluntu 1689 (Mlt KĮ I: 29ᵇ); de Kowasiszku 1689 (Mlt KĮ I: 29ᵇ); de Mugin-ciu 1689 (Mlt KĮ I: 29ᵇ) aj. Za litevské podoby oikonym se tedy považují pouze ty, které se neliší od podob užívaných samotnými Litevci, nebo v nichž je zjevná chyba (je třeba je chápat jako chybně napsaná slova ve starých litevských písemných památkách). Jiné podoby oikonym, ať už hybridní¹⁰, či neautentické, se za litevské nepovažují, i když mají litevskou koncovku. 10 Je třeba mít na paměti, že některé hybridní, nebo dokonce zcela nelitevské podoby oikonym jsou nyní oficiálně uznány: Abruciovkà Šimónys Kp; Alekséjevka Lauksodis Pkr; Babiagūra Būda Prn; Budeviskas Jurgėžeriai Mrj; Chlopòvka Degučiai Zr; Čižovkà Noriūnai Kp; Dambráuka Igliáuka Mrj aj.; Dlužniavà Petriškiai Pn; Dukuvkà Bukónys Jon; Granicà Žalvariai Mlt; Jasnogūrka Kuniōnys Kdn aj.; Komisàrukvà Šimnas Al; Kalinuškà Kurkliai An; La-mantaúčižnà Gėlvonai Šr; Micháilovka Padubysys Šl; Novogrudkà Taruškos Pn; Petrovkà Daujėnai Ps; Podhaliampòlis Ubiškės Trak; Ramygolkà Truskavà Kdn; Ribičkis Čedasai Rk; Sla-budkà Baisógala Rd; Slučájus Kaniavà Vrn; Tomiluvkà Paąžuoliai Mlt; Veseluvkà Užusalial Jon, Giedraičiai Mlt; Vilénka Smálvos Zr; Vlōkiai Vandžiōgala Kn; Zaùlcai Semeliškės Trak aj. 129 Většina litevských podob oikonym zaznamenaných v historických dokumentech Litvy a Pruska psaných v jiných jazycích je poslavštěná, poněmčená či polatinštěná. Poslavštěné podoby: Sioto Czywilowo 1554 (LA: 102), srov. dnešní Čivẏliai, Suginčiai Mlt; Sioto Koseykowiczy 1554 (LA: 101), в селе Кашейкахъ 1614 (OD IX: 130), srov. dnešní Kašeikiai Suginčiai Mlt; de Mazėle 1599 (Jnš KĮ: 1ª), srov. dnešní Mažėliai, Juodeikiai Jnš; de Pažkani 1683 (Mlt KĮ I: 3ª), de Pažkancy 1683 (Mlt KĮ I: 5ª), srov. dnešní Paškonys, Luokesà Mlt; de Pokryža 1774 (Dgl KĮ III: 50ᵇ), de villa Potkrýže 1774 (Dgl KĮ III: 51ᵇ), srov. dnešní Pakryžė, Daugailiai Ut; siota... Sakowiczow 1554 (LA: 101), srov. dnešní Šakiai Skudutiškis Mlt aj.; polatinštěné podoby: de Jodališkis 1679 (Lnkv KĮ: 14ª), srov. dnešní Sodėliškiai, Pašvitinys Pkr; de Degiaſis 1678 (Lnkv JĮ: 21ª), srov. dnešní Degėsiai, Gūostagalis Pkr; de Girpetriſ 1702 (Jnšk KĮ: 32ª), srov. dnešní Girpetriai, Pūšalotas Ps; de Kautakis 1690 (Mlt KĮ I: 37ᵇ), srov. dnešní Kaulakiai, Luokesà Mlt; de Nebuvelir 1702 (Jnšk KĮ: 32ᵇ), litevsky by bylo *Nebuveliai; de Moletos 1689 (Mlt KĮ I: 29ᵇ), srov. dnešní Molėtai aj.; poněmčené podoby (v Malé Litvě): Agminischken 1542, Agminiscken 1554 (Pėteraitis: 108), srov. litevsky Akmeniškiai Įsrutis; Dröwerincken 1554 (Pėteraitis: 108), srov. litevsky Dravininkai Stalupėnai, Katniava; Trussken, Drussken 1584 (Pėteraitis: 109), srov. litevsky Druskiai Stalupėnai; Lenkaitſchen 1785 (Pėteraitis: 223), srov. litevsky Lenkaičiai Įsrutis; Nemersdorff 1554, Nemerskiemen 1785 (Pėteraitis: 264), srov. litevsky Nėmerkiemis bžk. Gumbinė; Skerstupōnen 1584 (Pėteraitis: 355), srov. litevsky Skersupėnai Stalupėnai; Thomaten (Pėteraitis: 108), srov. litevsky Tumaiciai k Pakalnė, Gàstos; Szurlig Michel (Pėteraitis: 108), srov. litevsky Žiurlikai k. Klaipėda, Kretingalė, Nėmirseta aj. Míra adaptace litevských oikonym se v různých pramenech liší: některé podoby jsou adaptovány minimálně (mění se pouze koncovka slova – nejzranitelnější morfém), jiné více a další jsou zcela změněny či přepracovány (morfologicky i foneticky). Nejdůležitější jsou minimálně adaptované podoby. Nejsou-li k dispozici žádné jiné údaje, jsou nelitevské podoby oikonym ve starých dokumentech jediným svědectvím o názvech míst, které se dochovalo do dnešní doby. Tyto podoby jsou tedy v některých případech důležité, v jiných, pokud se opakují a nepřinášejí další informace, je jejich hodnota poměrně malá. Vznik litevských podob oikonym: příčiny, místo, čas Ve 13.–15. století, možná dokonce i na počátku 16. století, zapisovali toponyma Litvy většinou cizinci, a proto jsou téměř všechny jejich podoby nelitevské (polonizované, (LATSŽ II). Taková či podobná oikonyma jsou litevskému onomastickému fondu zcela cizí, protože nevznikla na základě litevského jazyka. 130 poněmčené apod.), často zkomolené, přestože existuje několik výjimek11. Litevci však v běžném ústním projevu bezpochyby užívali pouze obvyklé podoby vlastních toponym a antroponym (srov. Maciejauskienė 1994: 27). Z prozkoumaných historických pramenů vyplývá, že litevské podoby toponym (z LDK a Pruska) se v historických pramenech začaly zapisovat častěji v 16. století. 16. století tedy představuje určitou hranici v pravopisu litevských historických toponym (zejména oikonym). Vznik a užívání litevských podob toponym v historických pramenech 16. století zhruba časově souvisí s častějším užíváním litevských podob antroponym12 (srov. Maciejauskienė 1994: 26; 1997: 111–126). Při pojednání o vzniku litevských podob oikonym je proto třeba přihlížet také ke vzniku litevských podob antroponym v historických dokumentech, neboť v pravopisu existují určité společné zákonitosti. Častější užívání litevských podob oikonym v nelitevských pramenech je třeba spojovat s velkými společenskými změnami v 16. století v Litvě a Prusku a s aktivnějším zapojením samotných Litevců do činnosti různých státních, vědeckých a církevních institucí, které vyžadovaly vzdělání, kompetence a porozumění západoevropské kultuře. Po změně státního zřízení se v pruských dokumentech od první poloviny 16. století začínají zapisovat litevské podoby oikonym a částečně se upouští od dva a půl století trvající tradice poněmčování litevských místních názvů, která se utvořila a upevnila za řádových časů. Litevské podoby oikonym, které se objevily v pruských pramenech v první polovině 16. století, jsou naprostým protikladem poněmčených a zkomolených podob litevských oikonym v kronikách křižáků a dalších pramenech z 13.–15. století a počátku 16. století. Podle dosud dostupných údajů bylo v 16. století v Prusku (na území Malé Litvy) nalezeno více než sto různých oikonym, jejichž litevské podoby byly zaznamenány13. Zdá se, že tyto příklady pocházejí z administrativních pramenů. Litevské podoby patnácti oikonym z okolí Įsrutisu, Gumbinės, Pilkalnisu a Stalupėnů byly zaznamenány již v letech 1539–1542, tedy dříve, než do Pruska přišli 11 I v pramenech z tohoto období se vyskytují podoby toponym, které by bylo možné považovat za litevské, srov. oikonyma: lappeberze 1371 (SRP II: 99) = *Šlapiaberžė, dnešní Šlapabėržė v Dotnuvě Kdn, von Werszaka bis in des koniges hoff czu Cannewa 1384 (SRP II: 699), von Canewa 1384 (SRP II: 699) = dnešní Kaniava Kaniavà Vrn; hydronymum: eyn flies vnd heist Pellesa 1385 (SRP II: 703) = Pelesà, přítok Katrõs (dnes v Bělorusku), die Katra 1371 (SRP II: 703) = Katrà, přítok Nemunu nebo Ūly, die Wake 1371 (SRP II: 704), juxta aquam vulgariter Woke 1377 (SRP II: 589) = dnešní Vókė, přítok Nerisu, Mara 1462 (KD: 66), řeka, Lebeda 1463–1467 (KD: 58), přítok Nemunu, Dzisna 1498 (KD: 26) = lidově dz'isna, bělorusky Dysna, přítok Dauguvy, Dziwa 1463–1479 (KD: 26) = lidově dz'itvà, bělorusky Ditvà, přítok Nemunu, a podobně. 12 Máme na mysli pouze ty prameny LDK a Pruska, které obsahují údaje z území obývaného Litevci. 13 Tyto údaje byly shromážděny ze studie V. Peteraitise. 131 k tomu přispěli významní průkopníci litevského písemnictví S. Rapolionis, J. Zablockis, A. Kulvietis a M. Mažvydas – do Pruska přišli v letech 1542–1546 (Biržiška 1990: 8, 24, 47, 79; Jovaišas 1996: 83). Už jen to, že v roce 1539 bylo zaznamenáno litevské znění devíti oikonym, ukazuje, že taková znění se mohla vyskytovat i ve starších, nedochovaných pramenech. Autor článku bohužel nemá další údaje o toponymii Malé Litvy z druhé poloviny 15. až počátku 16. století. Lze se domnívat, že v 16. století byla část pruských litevských oikonym (rozhodně ne všechna!) poměrně nová a v dokumentech dosud nezaznamenaná, takže se užívala pouze jejich litevská znění, neboť poněmčená zřejmě ještě nevznikla. Litevská znění mohli od místních litevských obyvatel zaznamenat úředníci kanceláří i Němci z Malé Litvy, z nichž ne jeden v 16. století zřejmě uměl litevsky. Po zániku řádu v Prusku se patrně vyměnili někteří písaři (úředníci i kněží), čímž se částečně přerušila tradice písařů řádu. Lze se také domnívat, že po zániku řádu se i v Prusku (podobně jako v 16. století v Litvě) objevili litevští úředníci, kteří mohli zaznamenávat litevská znění oikonym. Zdá se, že někteří z nich ještě v 16. století neuměli německy (Zinkevičius 1988: 12). Litevská znění oikonym v pruských dokumentech před vydáním první litevské knihy jsou jedním z argumentů, že i zde mohli už na počátku 16. století působit lidé píšící litevsky. Později, v polovině 16. století, po příchodu početné skupiny vzdělaných litevských protestantů do Pruska a poté, co se místní Litevci začali vzdělávat v königsberských školách, se litevská znění v různých pruských pramenech značně rozmnožila. Ze zápisu litevských jmen v pramenech Litevského velkoknížectví z 15. století lze usuzovat, že většina písařů, kteří tehdy působili v Litvě, nebyla litevského původu. Má se za to, že mnozí z nich byli „lidé, jejichž mateřským jazykem byla ukrajinština nebo běloruština“ (srov. Jablonskis 1979: 224). Litevští písaři 15. století (jichž ke konci století zřejmě přibylo) patrně psali slovanským kancelářským jazykem, snad jen někteří také latinsky. Zdá se, že téměř všichni „latinští“ písaři 15. a první poloviny 16. století, kteří pracovali v magistrátech větších litevských měst (Vilniusu, Kaunasu) nebo při kostelech, rovněž nebyli Litevci: „Kněží přicházející ze západní Evropy si s sebou přiváželi také své latinské písaře, kterých zpočátku stačilo pro skromné potřeby kostelů“ (Jablonskis 1979: 223). Koncem 15. a počátkem 16. století tedy bylo litevských písařů ještě málo. Byli to žáci, kteří přejímali písařské tradice příslušníků jiných kultur (východních Slovanů, západní Evropy) a svědomitě se jich drželi. Proto se v různých pramenech 15. století soustavně zapisovala nelitevská znění litevských oikonym a antroponym. Například v Litevské metrice, jejíž většina aktů byla sepsána slovanským kancelářským jazykem14, litevských toponym a 14 Tato tradice sahá do dob Vytautase: „Vytautas měl písaře, kteří psali latinsky, rusky, dvěma německými jazyky – jedním užívaným v Prusku, druhým v Livonsku –, arabsky a patrně i česky. Tak sotva zorganizovaná kancelář velkoknížete začala psát dokonce šesti jazyky.“; „Litva... přijala... akt východní kultury – ruský akt.“ (Jablonskis 1979: 221); 132 antroponym jsou silně slavizovaná. Je zřejmé, že písaři nelitevského původu z východoslovanských zemí už v 15. století ustavili pevnou a soustavnou tradici zápisu slavizovaných podob litevských toponym a antroponym podle východoslovanského vzoru. Tato tradice se poměrně důsledně udržovala ještě na počátku 16. století. Od první poloviny 16. století se však situace zásadně mění. V Litvě (LDK) v první polovině 16. století výrazně vzrostla potřeba písemností a písařů. Tehdy se mnoho Litevců, zvláště příslušníků vyšších stavů, naučilo psát a v litevských kancelářích se objevilo mnoho litevských písařů, kteří „změnili i samotný jazyk písemností a vnesli do něj mnoho litevských prvků“ (Jablonskis 1979: 224; srov. také Zinkevičius 1987: 122–123). Právě tehdy se z různých důvodů začaly pořizovat inventáře menších královských a o něco později i soukromých panství, v nichž byla zaznamenána četná nová oikonyma a zejména antroponyma označující neurozené osoby (Maciejauskienė 1994: 31). Určitá část antroponym (zejména druhých členů pojmenování, z nichž se později vyvinula příjmení) se v těchto dokumentech již nezapisovala podle slavizačních tradic ustálených v 15. století.15 V 16. století tedy přestal existovat jednotný a důsledný systém zápisu litevských toponym a antroponym, který se v 15. století utvořil podle východoslovanského vzoru. Litevští písaři se v některých případech vědomě či nevědomě začali odklánět od písařských tradic jiných jazyků, protože litevská antroponyma a později i toponyma začali zapisovat po svém a latinské písmo i cyrilici používali k přesnému, tj. litevskému zápisu podob toponym a antroponym. Tyto doklady zápisu je třeba hodnotit jako j e d n y z p r v n í c h p o k u s ů o v y t v o ř e n í v l a s t n í l i t e v s k é p í s e m n é k u l t u r y, neboť přesně zaznamenaná litevská znění toponym a antroponym jsou a u t e n t i c k ý m i j a z y k o v ý m i f a k t y l i t e v š t i n y. Jak bylo pojednáno výše, v Litvě (LDK) i v Prusku se tato znění vyskytují již před vydáním prvních litevských knih. „většina aktů kanceláře velkoknížete byla sepsána ‚rusky‘, tj. bělorusky“ (LM 224/4: X). 15Srov. příklady antroponym (druhých členů pojmenování) z 15. a 16. století (Maciejauskienė 1991: 53–68). V pramenech 15. století psaných kancelářskou slovanskou řečí se patronyma tvořila slovanskými příponami -ovič, -evič (výjimky jsou velmi vzácné) (Maciejauskienė 1994: 26). Zapsáno však bylo i několik litevských patronym s litevskými příponami; srov. patronyma některých studentů pocházejících z Litvy v matrikách Krakovské univerzity: Joannes Woytonis plebanus de Butslaw 1421, Michael Jeczonis de Suderwi 1428, Alexius Girmontonis de Lyda 1445, Nicolaus Minczilonis de Augmonitski 1458, Albertus Mozeykonis de Gyedroythy 1460, Stanislaus Yvasconis de Eykysky 1484 (Biržiška 1987: 38–40). Budeme-li tyto podoby považovat za patronymické, lze vyvodit, že v 15. století určitá část litevských šlechticů patronyma ještě n e s l a v i z o v a l a. Na druhou stranu je třeba upozornit, že tato patronyma se vyskytují v latinském textu. Lze proto také předpokládat, že nejde o patronyma, nýbrž o latinizované podoby genitivu singuláru osobních jmen s lat. -onis; srov. obdobné Glaponis Mons „Glapova hora“ (Glap-onis s lat. -onis) (Mažiulis 1988: 379). 133 Litevské podoby oikonym byly v Litvě nalezeny pouze v knihách zemských soudů a kostelů z poslední čtvrtiny 16. století. Protože se starší prameny tohoto typu nedochovaly, lze předpokládat, že se v Litvě začaly zapisovat o něco dříve, snad již kolem poloviny 16. století. Litevské podoby několika desítek oikonym jsou zaznamenány ve čtyřiceti knihách zemského soudu v Raseiniai (Spruogis 1888). V jednotlivých knihách se litevské podoby vyskytují po jedné či po několika, v některých z nich se nevyskytují vůbec. V roce 1599 byly litevské podoby přibližně šedesáti oikonym zaznamenány v Joniškiské farní knize (1599–1621) z území v okruhu zhruba 20 km kolem Joniškisu. Jednotlivé litevské podoby oikonym se objevují také v jiných pramenech 16. století: v knize hradního soudu v Ukmergė (1597), v inventáři církevních statků vilniuského biskupství (1595) apod. Podle dosud dostupných údajů by tedy v Litvě bylo přibližně sto různých oikonym, jejichž litevské podoby byly zaznamenány v nelitevských pramenech 16. století. Až na několik případů pocházejí všechna tato oikonyma z různých míst historické Žemaitské země. Je možné, že i v historických pramenech z jiných oblastí Litvy se nachází více podobného materiálu, dosud však byly prozkoumány jen málo. Litevské podoby toponym a antroponym byly nalezeny v textech psaných různými jazyky: kancelářskou slovanskou řečí (16.–17. století), latinsky (16.–18. století) a polsky (17.–19. století). V různých dokumentech 16. století se nachází nejen mnoho litevských podob toponym a antroponym, ale také několik litevských obecných slov¹⁶, a dokonce litevských frází¹⁷ (srov. Jablonskis 1941; Jablonskis 1979: 224–225; Zinkevičius 1987: 121–130; Zinkevičius 1988: 117–125, 146–151; k litevským frázím v latinském textu viz s. 138). Na užívání litevských podob oikonym a antroponym v litevských dokumentech měl od konce 16. století určitý vliv vznik vlastního vzdělávacího systému. Ve vznikajících vzdělávacích institucích – Vilniuské akademii, seminářích a kolejích – se tehdy vyučovalo latinsky. Kancelářská slovanská řeč proto již na konci 16. století v oblasti literatury, publicistiky a vědy přenechala velkou část svých pozic latině a zčásti také polštině, přesto však zůstala 16 Litevská obecná slova se v různých pramenech objevují přibližně od druhé poloviny 15. století (Jablonskis 1941). Je však třeba je chápat jako slova kancelářské slovanské řeči, slovanské výpůjčky z litevštiny, neboť se zapisují s nelitevskými koncovkami. Takové podoby těchto litevských slov odpovídají poslaveným podobám toponym a antroponym v nelitevských pramenech téhož období. 17 Některá toponyma 16. století zapsaná několika slovy lze považovat za litevské fráze, například: Кальниче кальнасъ Ершекетей konec 16. století = *Kalnyčio kalnas Erškėčiai (nář. *Er's'k'et'ei) vs. Treigiai, okr. Šiauduva; Куляцъ дирва Анткану брастань 1599 = *Kūlijos dirva ant kapų brastos dr. Labardžiai, okr. Káršuvas; Навяжась кальнасъ Антпялю Батакя 1584 = *Naudžiaus kalnas ant pjaunių Batakio dr. Razgainiai, okr. Viduklė; Поагла Капуретая Скнинимаст 1595 = *Po egle (nář. *agla) kepurėtaja skynimas, ves. Gaižuva, okr. Vilkija (Spruogis 1888). 134 úředním jazykem správy (v první polovině 17. století se jím psalo mnoho dokumentů). Přibližně ve druhé polovině 16. století18 vznikla v litevském kancelářském systému další velmi rozsáhlá skupina pramenů – matriky kostelů. Šlo o novinku ve Velkoknížectví litevském. V těchto knihách byla soustavně zaznamenávána litevská oikonyma a antroponyma (jde snad o nejúplnější pramen těchto onym); byly vedeny latinsky, méně často polsky. Sféra užívání kancelářské slovanské řeči se tedy dále zužovala. Každý farář19 musel během poměrně krátké doby zapsat do matrik téměř celé názvosloví své farnosti: oikonyma a antroponyma. Kněží zpočátku zřejmě neměli zkušenosti se zapisováním litevských oikonym a antroponym v nelitevském textu. Vzhledem k povaze práce (stálý kontakt s litevsky mluvícími lidmi, užívání latiny v zápisech, omezené užívání polštiny na venkově a nepotřebnost ruštiny) kněží do knih velmi často zapisovali podoby oikonym a antroponym, které jim sdělili místní litevsky mluvící obyvatelé. Tak se od konce 16. století, zejména v 17.–18. století, do kostelních knih dostalo poměrně mnoho litevských podob oikonym a antroponym. Názvosloví v kostelních knihách je proto na rozdíl od jiných písemných pramenů výrazně litevštější. Svou roli zde zřejmě hrála i okolnost, že kněží zapisovali názvoslovné údaje z první ruky, zatímco například soudní a panský úředníci mohli značnou část informací získávat prostřednictvím zprostředkovatelů, tedy nepřímo. Některé tendence v zápisu litevských oikonym v různých pramenech 16.–17. století ukazují následující příklady: Čivy̌liai (2) ves. Suginčiai, Mlt – Sioto Czywilowo 1554 (IA: 102), Pisan w czjwilach 1609 (Ukm PTA 13 887: 9b), Sioto Czywile 1636 (Inw WC: 18b), de Ciuil 1657 (Aln JĮ: 2a), de Civile 1663 (Aln JĮ: 9a), de Czyuili 1683(Mlt KĮ I: 3a), de Czyuiliu 1684 (Mlt KĮ I: 8b), de Cziuiliu 1685 (Mlt KĮ I: 13b), de Czywiliu 1688 (Mlt KĮ I: 25b), de [iuilu 1689 (Mlt KĮ I: 29b); 18 Autorovi článku se nepodařilo zjistit přesnější údaje o tom, kdy se v Litvě začaly vést kostelní matriky. Při vizitaci žemaitské diecéze v roce 1579 se však uvádí, že matriky se vedou ve Vilkiji, Veliuoně, Butkiškė, Seredžiu, Krakesė, Kražiai a Varniuose (Vizitacija: 15, 17, 41, 67, 71, 99, 107, 183, 261), zatímco se nevedou v Ariogale, Betygale, Viduklė a Kaltanėnai (Vizitacija: 91, 117, 151, 215). Ve druhé polovině 16. století tedy zdaleka ne všechny kostely v Litvě měly matriky. 19 Ve městech, například ve Vilniusu, vedli matriky některých kostelů nejen kněží, ale také sakristáni (Zinkevičius 1977: 41–43). Na venkově, jak ukazují údaje, které o sobě do matrik mnoha kostelů 17.–18. století zapisovali písaři, vedli tyto knihy pouze kněží (faráři nebo vikáři); tam, kde při kostele stál klášter, také mniši. 135 Kašeikiai (2), ves Suginčiai, Mlt – Sioto Koseykowiczy 1554 (IA: 101), ludzi Kożeykow 1554 (IA: 102), в селе Кашейкяхъ 1614 (OD IX: 130), Sioto koszėyki 1636 (Inw WC: 19ᵇ), Sioto Koszęyki 1681 (LI: 337), de Koſęyki 1690 (Mlt KĮ I: 36ᵃ), de Kaſęykiu 1691 (Mlt KĮ I: 39ᵇ); Šakiai (2), ves Skudučiškis, Mlt – siota... Sakowiczow 1554 (IA: 101), de zukutancy 1658, (Aln JĮ: 3ᵇ), de ſzakiu 1683 (Mlt KĮ I: 2ᵃ). Podoby Sioto Czywilowo²⁰ 1554 (IA: 102), dnes Čivẏliai, siota... Sakowiczow 1554 (IA: 101) = *Šakenai, dnes Šakiai; Sioto Koseykowiczy 1554 (IA: 101) = *Kašeikenai, dnes Kašeikiai, ukazují, jak se v polovině 16. století podle východoslovanské tradice zapisovaly (silně slavizovaly) litevské oikonymie. Obnovit jejich litevské podoby není tak snadné. Později, na počátku 17. století, jsou podoby týchž oikonym již bližší litevským: Pisan w cziwiliach 1609 (Ukm PTA 13887: 9ᵇ), Sioto Czywile 1636 (Inw WC: 18ᵇ), de Ciuil 1657 (Aln JĮ: 2ᵃ), de Civile 1663 (Aln JĮ: 9ᵃ), de Czyuili 1683 (Mlt KĮ I: 3ᵃ), Sioto koszęyki 1636 (Inw WC: 19ᵇ), в селе Кашейкяхъ 1614 (OD IX: 130), Sioto Koszęyki 1681 (LI: 337), de Koſęyki 1690 (Mlt KĮ I: 36ᵃ) – srov. dnešní Čivẏliai, Kašeikiai. Podoby zaznamenané na konci 17. století se neliší od dnes užívaných, a proto je lze považovat za litevské: de Czyuiliu 1684 (Mlt KĮ I: 8ᵇ), de Cziu iliu 1685 (Mlt KĮ I: 13ᵇ), de Czywiliu 1688 (Mlt KĮ I: 25ᵇ) = *Čivylių (gen. pl.); 20 Je třeba upozornit na to, že v nejstarších pramenech psaných slovanským kancelářským jazykem byly litevské přípony -ait-, -ėn-, -ūn- a podobné u odvozených oikonym z antroponym nahrazeny slovanskými příponami -ovič-, -evič-. Není pochyb o tom, že Litevci v živém jazyce užívali pouze vlastní přípony (k litevským osobním jménům se slovanskými patronymickými příponami -ovič-, -evič- viz Zinkevičius 1987: 134–135; Maciejauskienė 1994: 24–31). V případě Sioto Koseykowiczy 1554 (LA: 101) máme slovanskou příponu -ovič-. Litevská podoba tohoto oikonyma musela v 16. století znít *Kašeikenai, srov. antroponyma Symon Kayszikienas de uilla Łahu̇cie 1663 (Aln JĮ: 12ᵃ), Andreas kaſzykienas de Leluici 1686 (Mlt KĮ I: 18ᵇ) = *Kašeikėnas. S procesem odstraňování patronymických přípon, který je typický pro litevská příjmení, souvisí také střídání podob některých odvozených oikonym z antroponym: podoby těchto oikonym se v pozdějších pramenech zapisují bez přípon: srov. Sioto Koseykowiczy 1554 (LA: 101), což by bylo litevské *Kašeikenai – в селе Кашейкяхъ 1614 (OD IX: 130), Sioto koszęyki 1636 (JWC: 19ᵇ), což by bylo litevské *Kašeikiai, de Kaſęykiu 1691 (Mlt KĮ I: 39ᵇ) = *Kašeikių, Kašeikiai Suginčiai Mlt; siota... Sakowiczow 1554 (LA: 101), což by bylo litevské *Šakenai – de ſzakiu 1683 (Mlt KĮ I: 2ᵃ) = *Šakių, Šakiai Skudučiškis Mlt; de zukutancy 1658 (Aln JĮ: 3ᵇ), což by bylo litevské *Šakalėnai – de ſzakale 1743 (Ktk KĮ I: 36ᵃ), což by bylo litevské *Šakaliai, dnes Šakiai Skudučiškis Mlt; dále srov. de Ginutany 1708 (Lkm KĮ I: 3ᵇ), což by bylo *Ginutėnai – Ginuciey 1741 (Lkm KĮ II: 8ᵃ) = dnes Ginučiai Linkmenys Ign; Pagi Jauneikayciu 1601 (Jnš KĮ: 20ᵇ) = *Jauneikaičių, nom. pl. *Jauneikaičiai – Siota jauneikiu 1613 (Jnš KĮ: 148ᵇ) = *Jauneikių, dnes Jauneikiai Pociūnai Jnš; de uillā Skaraičių 1599 (Jnš KĮ: 1ᵇ) = *Skaraičių, nom. pl. *Skaraičiai – dnes Skariai Kępaliai Jnš; Kadeūkame 1595 (Spruogis: 112) = nář. *Žadėkaitė – dnes Žadėkiai Padėvytis Šil aj. K odstraňování patronymických přípon u příjmení (Maciejauskienė 1994: 7), k obdobným příponám v oikonymech (Vanagas 1996: 225–226). 136 de Kaſžeykiu 1691 (Mlt KĮ I: 39b) = *Kašeikių (gen. pl.); de ſžakiu 1683 (Mlt KĮ I: 2a) = *Šakių (gen. pl.). Tyto příklady pocházejí z území někdejších farností Molėtai a Kuktiškės (dnes farnost Suginčiai). Ukazují, jak se v nelitevských historických dokumentech postupně měnily podoby oikonym, když byla opouštěna východoslovanská tradice a utvářela se novější polská tradice zápisu. V tomto případě byly litevské podoby poprvé zaznamenány až na konci 17. století. V různých oblastech Lietuvos se doba jejich zápisu liší (16.–18. století). Kdyby se v 16.–17. století od slovanského kancelářského jazyka přešlo k litevštině, měli bychom bezpochyby již v 17. století v historických dokumentech poměrně čistý litevský místopisný názvoslovný fond. Zdroje litevských podob oikonym Existuje mnoho historických pramenů, v nichž byly zaznamenány litevské podoby oikonym. Na základě prostudovaného materiálu lze rozlišit tři nejdůležitější kritéria klasifikace historických pramenů: 1) povaha samotného pramene: matriky, soudní knihy žup, dokumenty panství (sem by patřily inventáře), Litevská metrika, seznamy, mapy a plány, různá bádání (filologická, etnografická), kancelářské dokumenty (vládní nařízení, přísahy, akty), slovníky a příručky atd.; 2) rukopis nebo publikace; 3) jazyk, v němž je pramen napsán. Toto členění vychází z materiálu prostudovaného autorem článku. Po prostudování většího počtu pramenů by bylo možné předložit poněkud jiné, podrobnější členění. Zde je uveden přehled nelitevských pramenů podle prvního kritéria. Litevské prameny (prameny obsahující oikonyma zapsaná v litevštině) jsou uvedeny samostatně. Církevní knihy Staré (XVI–XVIII. století) litevské21 církevní matriky jsou cennými historickými prameny, protože obsahují snad největší počet litevských podob oikonym. V některých z těchto knih – joniškiské KĮ (1599–1621), molėtské KĮ, JĮ (1681–1692) – jsou litevské podoby oikonym zapisovány soustavně. Také v plunžské KĮ, JĮ (1615–1660) bylo zaznamenáno přibližně sto různých oikonym, jejichž litevské podoby jsou zapsány; v knihách jiných kostelů jich byly zaznamenány desítky, několik desítek či jen několik. Celkem bylo přibližně ve třiceti církevních matrikách nalezeno asi 800 různých oikonym, jejichž litevské podoby jsou rovněž zapsány. Litevské podoby některých oikonym jsou v těchto knihách zaznamenány i několikrát desítkrát, jiné několikrát či několikrát, další jen jednou. Lze tedy tvrdit, že alespoň v části dosud neprostudovaných církevních 21Má se na mysli ta část Litvy, která byla součástí LDK. 137 matrik by se také mohly vyskytovat takové litevské podoby. Existují však knihy, v nichž nebyla zaznamenána ani jedna litevská podoba, například alantóská KĮ, JĮ (1656–1665), dievėnišké (1696–1717), pabėržské ve vilniuském okrese (dochovaly se zlomky dvou KĮ z let 1610–1612 a 1709–1712), rokiškiské KĮ (1684–1706), JĮ vilniuského kostela bernardinů (1688–1757) a další. Oikonyma (a antroponyma) v prostudovaných církevních knihách z XVII.–XVIII. století v jižní Litvě (Aukštadvaris, Dievėniškės, Merkinė, Seirijai) jsou více polonizovaná než oikonyma v knihách kostelů severně od Neris a Nemunas. I v matrikách kostelů jižní Litvy se však, byť nehojně, vyskytují litevské podoby oikonym. V církevních knihách z Daugailiai, Dotnuva, Linkmenys, Linkuva, Plungė, Salantai, Videniškiai a dalších kostelů byly litevské podoby oikonym zapisovány pouze na určitých stránkách, když se náhle změnil píšící kněz nebo mnich. V takových případech se v celé knize užívají nelitevské podoby oikonym, zatímco na jedné, několika či několika desítkách stran se vyskytuje mnoho litevských podob oikonym. Bylo zjištěno, že podobných případů je poněkud více kolem roku 1709, kdy se v důsledku moru mohlo vyměnit mnoho písařů vedoucích církevní knihy. Patrně se tak kolem roku 1710 objevily litevské podoby oikonym v matrikách z Dotnuva a Linkuva. V církevních knihách z Antalieptė, Alantós, Inturkė, Klovainiai, Kupiškis, Utena a částečně z Linkmenys, Plungė a dalších kostelů jsou jednotlivé litevské podoby oikonym roztroušeny po celé knize, takže není snadné si jich všimnout. Je třeba upozornit, že v církevních knihách některých kostelů jsou zapsána litevská obecná podstatná jména: Baptisatus est Georgius Mathiæ Terebitda et Catharinæ de Tyteyki Patrini Petrus Plitnikonis de Nowosady et Elizabeth iszdutkera (=dcera) Jarostawa de Tyteyki 1674 (Rgv KĮ I: 35b); Augustus Berzdzias (=chudý) Jatowy 1684 (Rgv KĮ I: 129a), tj. prázdný měsíc, kdy nebyl zaznamenán žádný křest; Contraxit S. Matrimonium’ d. 9 Adamus Gilis de ſeyry cu’ Mariana Keriunkiewiu... de Agariny Præsente testes Thomasz Gilis de Teyzow et Adamus Darbielucis funus (=syn) 1685 (Srj JĮ: 12a); nec non Gertrudis uel littuiszkai (=litevsky) Gendruta Jokuba’s kuze uxor omnes de Janiszki 1599 (Jnš KĮ: 1a). Politevizovaná podoba obecného slova (výpůjčky), *parapija (farnost), se objevuje v zápisu De Villa dicta Petnicies Paraphia Jzaukianensi 1670 (Krž KĮ: 200a). V joniškiské KĮ (1599–1621), kterou dále probíráme samostatně, bylo zaznamenáno několik litevských frází. Na začátku knihy, kde se soustavně užívají litevské podoby oikonym, jsou zapsány fráze: Od staré Konarzewské 1599 (Jnš KĮ: 3b) = *od staré Konarževské; De Onušaičiai z územního obvodu Upytė 1599 (Jnš KĮ: 3b) = *z Onušaičiai z územního obvodu Upytė; Kuisaýciu Kuniga Kleboną 1599 (Jnš KĮ: 4a) = *kuisaýčijského kněze faráře (nář. *kun’iga k’lebona). Litevské slovní spojení se vyskytuje v zápisu cu’ Elisabeth Bieliczu isz Toukielu 1688 (Ant JĮ: 145b) = [s] *Bielyčia (nář. *B’ė.l’ič’ų) z Taukelių. 138 Pozornost si zaslouží také osobní jméno *Žemėpatuitis, které by mohlo souviset se jménem litevského božstva Žemėpatis: Infans Magdalena Stanislai Žemepatuitis de Jucie S. Girdžjuny 1615 (Jnš KĮ: 173a). Na vnitřním okraji strany 48a Molėtai KĮ VII (1776–1797) byly zaznamenány zbytky litevského textu.22 Církevní matriky (Joniškis KĮ, Molėtai KĮ I, JĮ II), v nichž se vyskytuje obzvláště mnoho litevských podob oikonym, je třeba pojednat zvlášť, protože se od podobných pramenů výrazně liší. Nejstarší církevní matrikou v Litvě, kterou autor článku zná, je Joniškis KĮ (1599–1621). Na listech 1–80 (1599–1606) a 195–222 (1617–1618) je tento pramen psán latinsky, na listech 80–195 a 222–271 polsky. V celé matrice jsou latinsky psány názvy roků a měsíců, stejně jako latinské zápisy na listech 236, 269 a 271 o osobách, které přijaly přijímání a svátost biřmování; na druhém listu (1599) je polský zápis o novorozeném dítěti s vrozenou vadou. Podle rukopisu je zřejmé, že matriku psali čtyři až pět lidí. Ani jeden z nich nikde neuvedl své příjmení. Samotné zápisy o křtu jsou velmi různorodé a jejich způsob psaní se nejednou měnil. Na několika listech matriky nejsou oikonyma zaznamenána, v části matriky jsou uváděna pouze křestní jména osob (další členy jména pisatelé neuvádějí). V Joniškis KĮ (1599–1621) bylo zaznamenáno přibližně 200 různých oikonym, z nichž jsou doloženy také litevské podoby. Téměř všechny tyto podoby jsou uvedeny v genitivu plurálu. Na začátku pramene, v roce 1599 (strany 1a–6a), je 7523 litevských podob oikonym (70%) a 32 nelitevských (30%), z nichž 27 je slavizovaných a 5 latinizovaných. V 71 případech jsou litevské podoby zapsány v genitivu plurálu (Pagi Bujwidžiu, de Ville Norunu atd.), ve dvou případech v nominativu singuláru De Skirkawa, de Norkawa a ve dvou případech v genitivu singuláru (ville Jwoszkia, Witucia Mikucia Villce). Některé podoby oikonym jsou slavizované: de Mažele, de avla Juskayci, Pagi Lepari, Pagi Ežeki, Pagi Zdá se, že za účelem zpevnění matriky tam byl přilepen centimetr široký pruh modrého papíru, který sahá od horního okraje listu až k dolnímu. Po otočení matriky kolmo lze na tomto pruhu přečíst tato slova: yr darbus musu; myslis, zadzius. Naprosto stejný modrý pruh je vlepen na straně 49a. Pruh obsahoval text, který bohužel nelze spolehlivě přečíst, ale mohl být součástí litevského textu. Oba pruhy jsou vlepeny na místě matriky, kde jsou zapsány křty z roku 1784. Modrý papír podobný papíru na proužky se v Molėtai používal pro církevní matriky přibližně v letech 1790–1820. Tehdy mohl vzniknout text, z něhož se v pojednávaném prameni zachovaly nepatrné zlomky. Je možné, že tento litevský text byl napsán přibližně na konci 18. až na začátku 19. století, patrně přímo v Molėtai. Nasvědčuje tomu nářeční podoba zadžius. Dochované fragmenty by mohly naznačovat, že šlo o kázání. Při uspořádávání církevních matrik v letech 1832–1833 byl pojednávaný text rozstříhán; jeho proužky byly vlepeny za účelem zpevnění matriky, a tak se dochovaly až do dnešních dnů. 23 Včetně stejných opakujících se oikonym a opakujících se podob těchto oikonym. 24 Srov. také další oikonyma ze severní Litvy: Keravà (2) ves Velžys Pn, de uilla Linkawa 1618 (Jnš KĮ: 218b), dnes Linkuvà (3b) město Pkr. 139 Mateykow, Paga Trapaciow, Pagi Jauneikiow, Pagi Taukunow a další. Název města Joniškis je ve slavizované podobě zapsán 12krát (de Janiszki, de Janiszkie, de oppido Janiszki apod.). V pěti případech je Joniškis uveden v polatinštěné adjektivní podobě (omnes Janisc’eses25, de Janissce’el, pauperum Janiscensi, cuius Janisce’sis, ex opide Janiscensi). V prameni není litevská podoba názvu Joniškis zaznamenána ani jednou. Bez slavizovaných a polatinštěných podob názvu Joniškis by zůstalo 75 litevských (83,3%) a 15 slavizovaných (16,7%) podob oikonym. Je třeba vzít v úvahu také to, že v témže roce 1599 se u některých oikonym užívaly litevské i slavizované podoby. Lze tedy tvrdit, že v Joniškiské KĮ se v roce 1599 soustavně užívají litevské podoby. V roce 1607 (strany 88ᵃ–98ᵃ) se však poměr podob změnil v neprospěch litevských: nalezeno jich bylo pouze 19 (12,75%), slavizovaných až 126 (84,56%) a ne zcela jasných 4 (2,68%) (Šiota Jauneikia, Woyita Dwihuitcia Š Dwelucia, W. Balciuna Šiota Giminena, Woyta Kirny Šiota Narbuta). Ve zbývajících 36 případech není uveden název konkrétního místa bydliště, pouze se píše, že příchozí jsou z města (Z miasta), z povětu (Župickiego Powiatu), že jsou poddanými nějakého pána (poddany X Biskupa, Poddany Pana Woiny, Poddany Pana Jaracz(k)iego ir t.t.), že podléhají nějakému vojtu (Woyta Kirnaicia, Woyta Balczuna apod.), nebo je uvedena jejich stavovská příslušnost (Boiarow, 3boiarow apod.). V roce 1612 (strany 135ᵃ–145ᵃ) se litevské podoby oikonym zapisují opět častěji: je jich dokonce 78 (30,95%), slavizovaných 92 (36,50%) a nejasných, psaných s koncovkou -ia, (-ia), dokonce 82 (32,53%). Ve zbývajících 42 případech není, jak již bylo uvedeno, místo bydliště specifikováno. Litevské podoby oikonym se v této knize podobně s různou četností užívají až do roku 1617 (list 195). V letech 1617–1620 (listy 195–231) se ještě občas vyskytne oikonymum, u něhož je zapsána i litevská podoba. Na konci knihy, přibližně na posledních třiceti listech (1620–1621), nebyla zaznamenána ani jedna litevská podoba – všechna oikonyma jsou již slavizována. Molėtai KĮ, JĮ (1682–1692) psal molėtský farář Jonas Kazimieras Bržeževskis, který se v tomto prameni mnohokrát podepsal latinsky jako Joannes Casimirus Brzezewski Parochus Malatensis. Na některých stranách pramene jsou zápisy rukou jiné osoby, není jich však mnoho. V této knize je již jasně ustálena podoba zápisů; všechny jsou psány latinsky a jednotně, podle příslušných formulí křestních či svatebních zápisů. V Molėtai KĮ I, JĮ II (1682–1692) bylo zaznamenáno přibližně 250 různých oikonym, přičemž asi 150 oikonym má zapsánu také litevskou podobu. V tomto prameni jsou téměř všechny litevské podoby, stejně jako v Joniškiské KĮ, uváděny v genitivu plurálu. Litevských podob oikonym je hojně v zápisech z každého roku, i když v jednotlivých letech se nelze vyhnout určitým výkyvům. V roce 1683 v křestních zápisech 25 Tedy Janiscenses. 140 v zápisech (strany 2ª–7ª) bylo nalezeno 117 litevských podob oikonym26 (53,42%), slavizovaných 98 (44,75%), z nichž název Molėtai zapsaný jako de Malaty se objevuje 28krát (12,78%), dále dvě hybridní podoby (0,91%), viz s. 5–7, (de Sumuncių, de Mandunu), dvě nejasné (0,91%) (de Jodeni... konec slova je odtržený, de Brabradesių – nejasná autentická podoba), v šesti případech není uvedeno konkrétní místo bydliště (de districtu Uilcomirienſi, de Palatinatu Vilnensi apod.). V křestních zápisech z roku 1686 (strany 13ª–18ª) bylo nalezeno 50 litevských podob oikonym (41,32%), 70 slavizovaných (57,85%), z nichž název Molėtai zapsaný jako de Malaty se objevuje 27krát (23,31% všech podob zapsaných v daném roce); jeden nejasný případ představuje nečitelně vybledlé oikonymum (0,86%); ve třech případech není uvedeno konkrétní místo bydliště, nýbrž povět nebo vojvodství. V křestních zápisech z roku 1689 (strany 28ᵇ–35ᵃ) bylo nalezeno 77 litevských podob oikonym (38,8%), 96 slavizovaných (48,8%), z nichž název Molėtai zapsaný jako de Malaty se objevuje 27krát (13,6%), polatinštěné podoby jsou 3 (1,5%) (de Moletos), nejasných podob je 22 (11,1%) (okraje listů jsou ohlodané myšmi a místy nahnilé, takže nelze přečíst všechna oikonyma; autentickou podobu nelze určit v případech de mieluntu, de Kowasiszku, de Mugincu); ve 14 případech není uvedeno konkrétní místo bydliště, nýbrž povět nebo vojvodství. V křestních zápisech z roku 1690 (strany 35ª–38ᵇ) bylo nalezeno 84 litevských podob oikonym (51,85%), 75 slavizovaných (46,29%), z nichž název Molėtai zapsaný jako de Malaty se objevuje 30krát (18,51%), polatinštěná podoba je 1 (0,61%) (de Kautakis), nejasné jsou 2 (1,23%) (jedno oikonymum je vybledlé; autentickou podobu nelze určit v případě de Larzadyzszu); ve dvou případech není uvedeno konkrétní místo bydliště, nýbrž povět nebo vojvodství, jednou je zapsáno, že osoba pochází z Rusi (de Ruthenia). Slavizované podoby oikonym mají v zápisech ze čtyř let nepatrnou převahu: je jich 329 (49,77%), litevských 328 (49,62%), polatinštěných 4 (0,60%). Pokud vyloučíme všechny případy de Malaty, kterých se v posuzovaných letech vyskytlo 102 (15,43%), poměr litevských a nelitevských podob se výrazně změní: 328 (59,09%) litevských podob, 223 (40,18%) slavizovaných a 4 (0,72%) polatinštěné. Je patrná tendence zapisovat nelitevské podoby názvů center farností, jak ukazují Joniškiská KĮ a Molėtai KĮ I. Například v Molėtai KĮ I, JĮ II (1682–1692) se slovanské podoby názvu Molėtai de Malaty zapisují přibližně 250krát, polatinštěné de Moletos třikrát, litevské pak de Malatu 1691 (Mit KĮ I: 39ᵇ), de Maletu 1691 (Mlt KĮ I: 41ᵃ) = a *Ma.lėtu. jen dvakrát. V Joniškiské KĮ, jak již bylo uvedeno, není litevská podoba názvu Joniškis zaznamenána ani jednou. Je zřejmé, že centrum farnosti mělo jiné postavení než ostatní místa a že tradice užívání jeho názvu byly odlišné. Také v Molėtai KĮ I, JĮ II (a v dalších pramenech) je patrná výrazná tendence zapisovat pouze slavizované podoby (výjimky jsou velmi vzácné) názvů měst a městeček, větších panství- 26 Včetně stejných opakujících se podob. 141 rů podob: de Vciany – Utenà, De Kurkli – Kurkliai mstl., de Jnkėtry – Inkėtriai dv., de Łobonary – Labanóras mstl., de Antopunci – *Antāpunt- dv., de Łowmiany – Lauménai dv., de Lelijzki – Liliškiai dv., de Vntanijzki – *Untanišk- plv., de Quanty – dnešní Alantà mstl., dv. a další. U vesnic, zejména odlehlejších, méně známých nebo nově vzniklých, ležících v sousedních farnostech, se nejčastěji zapisují litevské podoby. Matriky kostelů v Joniškisu, Molėtech I a Joniškisu II ukazují, že v knihách některých venkovských kostelů bylo zapsáno mnoho litevských podob oikonym. Lze se domnívat, že na konci 16. a na počátku 17. století existovalo více knih zápisů psaných takovým či podobným způsobem. Mnohé církevní matriky z této doby se bohužel nedochovaly do našich dnů. I n v e n t á ř e z á m k ů a p a n s t v í Je třeba upozornit také na to, že litevské podoby oikonym se vyskytují v menší míře i v dokumentech litevských panství, nejčastěji v inventářích. Je jich tam však méně než v matrikách kostelů. Dokumenty panství jsou velmi rozsáhlé, ale v každém jednotlivém dokumentu jsou zaznamenána pouze jména míst náležejících ke konkrétnímu panství. Při popisu hranic panství se zapisovala také jména míst sousedních panství. Bylo zjištěno, že oikonyma z matrik kostelů a inventářů panství na témže území se zcela neshodují. Názvy samot, jejichž litevské podoby jsou zapsány v inventářích panství, často nejsou obsaženy v matrikách kostelů ze stejného období (například ve farnostech Molėtai, Kuktiškės aj.). Podařilo se najít inventáře litevských panství, které rovněž vynikají množstvím zaznamenaných litevských podob oikonym. V inventáři panství Užneris vilniuského biskupa (1731) bylo nalezeno více než 100 litevských podob. Všechna tato oikonyma jsou názvy samot27. Názvy vesnic jsou v pojednávaném prameni polonizovány, dokonce i ty, jejichž litevské podoby byly nalezeny v různých kostelních matrikách Aukštaitije. Podobně jsou oikonyma zapsána také v inventáři panství žemaitského biskupa (1662). Bylo v něm zaznamenáno 25 oikonym, názvů samot, jejichž litevské podoby byly zapsány. Názvy vesnic jsou v tomto prameni polonizovány, ačkoli v kostelních matrikách Žemaitije lze najít litevské podoby názvů týchž vesnic. Litevské podoby oikonym se vyskytují také v inventářích královských panství ze 17. století. Všechna oikonyma, stejně jako v inventářích církevních panství, jsou názvy samot. Přibližně 20 litevských podob názvů samot bylo nalezeno v inventáři vilniuského tijūnija (1636), který zahrnuje majetky panství Linkmenys, Nemenčinė a Švenčionys. Přibližně 10 litevských podob názvů samot bylo zaznamenáno v inventáři Veliuona a Baisogala (1615). 27 V pojednávaném prameni se vyskytuje mnoho dalších litevských podob toponym: hydronym (zejména názvů jezer) a několik desítek názvů pozemků. 142 Zajímavý svými litevskými podobami toponym (možných oikonym), jichž je zde zaznamenáno přibližně 80, je inventář seniorského úřadu Daugai (1719). Pouze ve čtyřech případech je však u místního názvu výslovně uvedeno, že jde o samotu (Zafcianek); v ostatních případech jsou u jednotlivých vesnic uvedeny prázdné pozemky (Włoki Puste)28 v lese (w puscie). Téměř všechny názvy prázdných pozemků jsou antroponymického původu. Přinejmenším některé z nich mohly být samotami, jejichž obyvatelé vymřeli v roce 1709. Uvedená toponyma se nijak neliší od obdobných oikonym – názvů samot – v témže či jiných pramenech. Z toho, že jsou v inventářích panství u některých názvů samot zaznamenány pouze litevské podoby, lze vyvodit, že tyto samoty nejsou tak staré jako vesnice, jejichž názvy byly polonizovány. Staré názvy vesnic již v 17. století mohly mít tradici užívání v nelitevské podobě. Knihy okresních soudů Velké množství onomastického materiálu (samozřejmě i oikonym) se nachází v knihách okresních soudů, které mají velmi velký rozsah a jejichž materiál dosud nebyl shromážděn. Článek uvádí příklady z míst již probíraných Spruogisem (Spruogis 1888) a Jablonskim (Jablonskis 1937), a také z jediné prohlédnuté knihy soudu hradu v Ukmergė (1597). V těchto pramenech bylo nalezeno několik desítek litevských podob oikonym. Litevská metrika Litevská metrika z 15. až první poloviny 16. století se vyznačuje velmi silně slavizovaným litevským názvoslovím. V knihách tohoto pramene se soustavně zapisují slavizované (slovanské) podoby litevských oikonym (zčásti i antroponym). Od 16. století a později, zejména v 17.– 28 Srov. Juszkaliszkį, Vrbanįzkį, Paczkali(sz)kis (19ᵇ, všechny Wies Arciuny); Arminiszkį, dziewonįzkį, Makaliszkį, Weyciuliszkį, Pikluszkį (23ᵃ, všechny Wies Konczany); Budryniszkis, Bafjuliszkį, Vrbaniszkį, Szabliszkis, Kowaliszkis, Karmeliszkį, Stelmaciszkis, Jekuniszkį, Szukieliszkis (24ᵃ, všechny Wies Zwirzdany); Za Marguliszkis, Ławyniszkį, Matuliszkį, Szarniszkis, Gnykiszkis, Staniszkį (26ᵃ, všechny Wies Woykontany); Jurgiszkį, Zemaytiszkį, Podziukiszkis, Czokiszkis, Marcinkiszkį, Juryszkis, Stęgiszkis, Rukiniszkis (27ᵃ, všechny Wies Skobeyki); Ławyniszkį, Weiciszkl, Matuliszkis, Mielunįkiey, Rymuliszkis, Vrbaniszkis, Pietryszkį (31ᵃ, všechny Wies Mieluny, několik jich nelze kvůli prohnilé stránce přečíst); Balkiſzkis, Stulgiszkį, Tomackiszkį, Suniszkį, gudziszkis (32ᵇ, všechny Wies Cizuny); Rymikiszkis, Struciszkį, Poiaviszkis, Marciniszkis, Kierfzuliskis, Biebieliszkis, Marciuliszkis (35ᵃ, všechny Wies Podawgi); Trunkiszkis, Szyrwekszys, Dukiszkis, Czapukiszkis, Czafusyszkis (35ᵇ, všechny Wies Andrunee); Maszniszkį, Rawoniszkis, Gudziszkis, Petryszkį, Staniekszkis, Janiszkį, Grykiszkį, fiedoriszkis, Tuniszkis (36ᵇ, všechny Wies Wiecuny); Karniszkis, Kienuciszkis, Płatuszkis, Glin[?]iszkis (37ᵃ, všechny Wies Wieciuny); Playkiszis, Jurgaliszkis, Jakubiszkis (38ᵃ, všechny Wies Meszku-cie), Marciniszkis, Kreykiszkis, Bredziszkis, Czapizskį, Rumaciszkį, Ignaliszkį, Wilkiszkį, Szuciszkis, Miłiszkį, fwir[k]iszkį, Pakiszkis, Abramas[s]iszkį (38ᵇ, všechny Wies Meszkucie). Některé názvy pozemků se opakují; může se jednat o pojmenování téhož objektu. 143 V 18. století se způsob zapisování litevských oikonym a antroponym v Litevské metrice změnil. To je však téma, které je třeba pojednat samostatně. Zda se v Litevské metrice vyskytovaly litevské podoby oikonym, nelze v současnosti říci. V některých prohlédnutých knihách Litevské metriky z 15.–16. století si autor článku takových podob nevšiml. Soupisy Několik litevských podob oikonym se nachází také v různých soupisech. Od 16. století se v Litvě sestavují soupisy oikonym. Usnesení synodu vilniuského biskupství (1744) obsahují soupisy obcí v mnoha farnostech vilniuského biskupství. V tomto prameni jsou soupisy neúplné, část obcí v nich chybí. U některých farností jsou uvedeny pouze hranice, aniž by byly obce vyjmenovány, případně je vyjmenováno jen několik z nich. V prameni bylo nalezeno přibližně 30 oikonym, jejichž litevské podoby jsou zaznamenány. Několik jich pochází z východní a jižní Litvy, dvě z farnosti Drūja (dnešní Bělorusko). Zdá se, že většina oikonym, jejichž litevské podoby jsou v tomto prameni doloženy, jsou názvy samot. Podobné, poněkud podrobnější soupisy obcí vilniuského biskupství se sestavovaly i později z podnětu biskupa I. Masalského, nebyly však vydány. Materiál z těchto soupisů nebyl pro článek shromážděn. Od počátku 19. století jsou soupisy obcí ve farnostech, zaznamenané ve zprávách o vizitacích farností, velmi podrobné. Jde o důležitý pramen oikonym, protože na konci 18. a počátku 19. století vzniklo mnoho nových obcí, které jsou v těchto soupisech již zaznamenány. Také v pramenech z počátku 19. století lze nalézt litevské podoby názvů některých malých vesnic a samot. Jeden z největších a nejzajímavějších soupisů z poloviny 19. století je rukopisný soupis místních názvů telšského a žemaitského biskupství (1854 a později). Pojednává se o něm mezi litevskými prameny, viz s. 146–147. Mapy Litevské podoby oikonym se vyskytují také na mapách29. Na německé mapě Nového Východního Pruska z roku 180730, která zahrnuje i litevskou část Zaniemenu, jsou zapsány stovky litevských podob názvů vesnic a samot. Dokud nebudou nalezeny další prameny podobného charakteru, lze tvrdit, že jde o první mapu, na níž bylo zveřejněno tolik litevských podob oikonym. Několik jich lze nalézt také na ruských mapách vydávaných za carských časů, které zahrnují území Litvy, jejich místopisné názvosloví však dosud nebylo zkoumáno. 29 Išsamiai apie senuosius Lietuvos žemėlapius žr. Vaitiekūnas 1994: 32–42. 30 Zaniemenu po rozpadu polsko-litevského státu náleželo po několik desetiletí (1795–1807) Prusku. 144 Žinynai ir enciklopedijos Litevské podoby oikonym jsou uvedeny také v polských a ruských31 příručkách z 19. století. V prohlédnuté polské encyklopedické příručce „Słownik geograficzny“32 (1880–1902) byly zaznamenány litevské podoby oikonym z různých částí Litvy (Žemaitije, Aukštaitije, Zaniemenu, s výjimkou Dzūkije). V různých svazcích SG jsou u významnějších litevských měst a některých městeček vedle polské (polonizované) podoby uvedeny také podoby litevské. Takto jsou však uvedena jména pouze těch míst, která leží severně od Neris a Nemunasu. Litevské podoby názvů měst jižní Litvy, dokonce ani těch větších a významnějších, například Alytusu, Daugai, Trakai a dalších, uvedeny nejsou. Pravda, v různých svazcích SG, zejména v dodatcích, existuje mnoho případů, kdy jsou u samot či nově vzniklých panství uvedeny pouze litevské podoby. Navíc se ve svazcích dodatků u některých litevských lokalit nachází rozsáhlejší soubor oikonym, jejichž podoby jsou uvedeny pouze litevsky. Litevským podobám oikonym v SG by se bylo vhodné podrobněji věnovat také samostatně. Výzkumy Litevské podoby litevských oikonym lze nalézt také v některých polských historických a etnografických výzkumech.33 V publikaci krakovské Akademie věd, jejímž autorem je anonymní autor a která vyšla roku 1898, jsou uvedeny litevské podoby oikonym těchto okresů: Butrimonys, Daugėliškis, Dubingiai, Giedraičiai, Jie zno, Krūonis, Kuktiškės, Linkmenys, Mielagėnai, Merkinė, Švenčionys, Onuškis, Tverečius, Valkininkai, Varėna, Žiežmariai. Tento pramen však neuvádí litevské podoby všech oikonym; na některých místech jsou promíšeně uvedeny podoby litevské i polské. U některých litevsky mluvících okresů (Molėtai, Vievis) je uvedeno jen několik litevských podob oikonym. Ostatní litevsky mluvící okresy (Adutiškis, Aukštadvaris, Dieveniškės, Musninkai, Semeliškės, Širvintos) mají všechna oikonyma ve slavizované podobě. Uvádějí se také nepřesné a zkomolené podoby. Litevské podoby oikonym Malé Litvy byly pro tento článek vybrány ze studie V. Peteraitise „Mažosios Lietuvos ir Tvankstos vietovardžiai“ (Vilnius, 1997). Uvedený materiál z nelitevských pramenů pokrývá oblast Malé Litvy a poměrně dobře ji reprezentuje. Mnohé příklady V. Peteraitise nepocházejí z matrik kostelních zápisů, nýbrž z dokumentů administrativně-právní povahy- 31 Materiál z ruských příruček vydávaných za carských časů nebyl v článku využit. 32 Dále – SG. 33 Plg. Wilija po litewsku zowie się sama Neris (ztąd Po-neris, Ponary) (Wilno 1841: 339). 145 tů.34 Bylo zjištěno, že autor zjednodušuje pravopis některých historických místních názvů. Proto jsou některé historické oikonymy Klaipėdského kraje pro tento článek převzaty ze studie W. Fenzlaua (Fenzlau 1936), v níž je materiál zaznamenán spolehlivěji. W. Fenzlau uvádí oikonyma z knih církevních zápisů v Katyčiai, Klaipėdě a Vėrdainė a několik případů odjinud. Všechny skupiny nelitevských pramenů jsou cenné a mohou obsahovat důležité údaje o litevském onomastiku, které se jinde nevyskytují. Podle prohlédnutého materiálu se zdá, že většina litevského onomastika z XV–XVI. století je obsažena v Litevské metrice, z konce XVI. až XVIII. století v matrikách kostelů a soudních knihách povětů, částečně také v dokumentech panství35. Za n e j s p o l e h l i v ě j š í ze všech pramenů jsou považovány knihy církevních zápisů36, protože materiál onomastiky (oikonyma a antroponyma – druhé členy pojmenování, z nichž se utvořila příjmení) je v nich, alespoň na území LDK, zaznamenán nejlépe. Nelitevských pramenů, v nichž lze nalézt litevské podoby oikonym, je podstatně více. Není možné je všechny obsáhnout. Tento přehled, který samozřejmě není vyčerpávající, se snaží ukázat, ve kterých skupinách pramenů lze tyto litevské podoby hledat. Litevské prameny oikonym Existují historické prameny, v nichž jsou oikonyma zaznamenána v litevštině. Tento článek se omezuje na litevské podoby oikonym v nelitevských historických pramenech, uvádí však také několik příkladů z litevských pramenů, aby bylo možné porovnat podoby v litevských a nelitevských pramenech. Protože tyto litevské prameny nejsou známy, zdá se vhodné představit je v tomto článku. V Litvě byly nalezeny pouze litevské historické prameny z XIX. století a počátku XX. století. Za litevské je lze označit jen částečně, protože ne všechna oikonyma jsou v nich uvedena v litevštině. Jedním z nejvýznamnějších takových pramenů je rukopisný seznam místních názvů telšské a žemaitské diecéze, který sestavil I. Hołowiński v roce 1854 a později (na konci XIX. století) doplnil. Oikonyma některých farností jsou v něm zapsána litevsky, oikonyma dalších polsky, takže tento pramen lze považovat za litevský jen částečně. V seznamu jsou litevské podo- 34 O pramenech onomastiky Malé Litvy, včetně těch, z nichž se materiál dostal do studie V. Pėteraitise, psal V. Drotvinas (Drotvinas 1997: 81–87). 35 Mnohé dokumenty panství se nacházejí také v soudních knihách povětů, pokud se dochovaly. Dokumenty jednotlivých archivů panství, které jsou obsaženy v soudních knihách povětů, se tedy částečně překrývají. Nejsou tam však zdaleka všechny dokumenty ani dokumenty všech panství; například tam vůbec nejsou dokumenty církevních panství. 36 Zde se má na mysli soubor církevních knih. V jednotlivých knihách může být litevská onomastika (oikonyma a antroponyma) zaznamenána velmi špatně, mnohem hůře než například v dokumentech panství. 146 Litevsky jsou zapsána jména sídel těchto farností: Arióg[a]los, Baisógalos, Biržų (seznam byl sestaven po roce 1888), Čekiškės, Dotnuvós, Eržvilko, Gaurės, Girkalnio, Grinkiškio, Gruzdžių, Joniškėlio, Josvainių, Jurbarko, Kamajų, Kelmės, Krakių, Krekenavós, Krinčino, Labūnavos, Lyduvėnų, Lygumų, Linkuvós, Liolių, Mósėdžio, Pakruojo (seznam byl sestaven po roce 1888), Pasvalio, Pašušvio, Pãvandenės, Radviliškio, Rozalimo (seznam byl sestaven po roce 1888), Saločių, Skirsnemunės, Skuodo, Smilgių (u Panevėžys), Surviliškio, Svedasų, Šeduvós, Šiaulėnų, Šiluvos, Tauragės, Užpalių, Vaškų, Viekšnių, Viešintų, Vilkijos a ještě několik dalších. Existují farnosti, jejichž oikonyma jsou uvedena ve dvou jazycích (polsky a litevsky) nebo byla opravena z polštiny do litevštiny. Jde o oikonyma farností Akmenės, Anykščių, Betygalos, Debeikių, Joniškio, Kavarsko, Kupiškio, Kurklių, Pūs aloto, Ragu vos, Subãčiaus, Traupio a Troškūnų. U farností Pabiržės a Raseinių byly kromě oikonym sepsaných litevsky připojeny také seznamy 10–20 dalších toponym. V litevských seznamech se u jmen sídel objevují stručné litevsky psané poznámky o těchto místech. Ačkoli seznamy ostatních farností byly sepsány nelitevsky, i v nich se vyskytují litevské podoby oikonym. Dalším podobným pramenem, jehož jedna část je psána polsky a druhá litevsky, je konceptní kniha zápisů snoubenců kostela v Įnturkė (Zapowiedna książka Inturskiego kościołu, 1891–1910 – ZK). Byl v ní nalezen jeden litevský zápis z roku 1895; litevsky psaná část knihy zahrnuje období 1900–1910. V nelitevské části knihy nebyly litevské podoby oikonym zaznamenány. V litevské části jsou i polské zápisy. Tato část knihy přesahuje orientační hranici 19. století stanovenou v názvu článku.37 Uvedený pramen je však důležitý, protože jeho litevská část navazuje na tradici zápisu oikonym a antroponym v církevních knihách z Molėtai z konce 17. a 18. století a z kostela v Įnturkė z 18. a počátku 19. století. Na základě litevských zápisů z počátku 20. století lze vysvětlit nejednu pravopisnou podobu oikonym z dřívějších století. Litevsky psaná část knihy kostela v Įnturkė ukazuje, jak se od způsobu zápisu, jehož tradice sahá do 17. století a který je zřejmý v zápisech oikonym a antroponym z Įnturkė z počátku 20. století, postupně přechází k pravopisu přibližně dnešnímu. Důležité jsou také litevské podoby některých oikonym z okolí Vilniusu (Lavóriškių, Pabradės, Sužionių) zaznamenané v tomto prameni na počátku 20. století. Podobných rukopisných pramenů, jako je kniha z Įnturkė, by mělo být více. Dalším rozsáhlým pramenem litevských oikonym, který lze zčásti považovat za litevský, je seznam sídel Suvalské gubernie sestavený E. Volterem, 37 Uvedená kniha z Įnturkė ukazuje, že k pravopisu „Varpas“, tedy k dnešnímu pravopisu, se přešlo přibližně v roce 1905, po zrušení zákazu tisku. Do roku 1905, dokud v Litvě neexistoval litevský tisk, neexistoval ani jednotný pravopis. To se odráží i v zápisu oikonym (Volter 1901). 147 Vydáno v roce 1901 v Petrohradě. Tento seznam uvádí oficiální ruské podoby oikonym z celé gubernie, vedle nich však také litevské nebo polské podoby, které užívají místní obyvatelé. Oikonyma mnoha litevských okresů Suvalské gubernie jsou uvedena v nominativu. Existují však okresy (Kidulių, Metelių, Raudonės, Pilviškių, Plokščių, Tamošbudžio (přibližně v okolí Liepalótus), Veiverių, Žaliosios), v nichž je část nebo alespoň několik oikonym zapsaných s nomenklaturním označením uvedeno v genitivu. Značná část litevských podob z okresu Paežeriai byla zapsána ruským písmem, mnohé z nich však byly zároveň zopakovány latinkou. Všechny litevské podoby z okresu Kaupiškiai byly zapsány pouze ruským písmem. U některých okresů (Javaravo, Mockavõs) jsou uvedeny pouze polské (popolštěné) podoby; u dalších smíšených okresů (Andžiejево, Bérznyko, Krasnápolio, Seivų) jsou vedle oficiálních ruských podob uvedeny litevské nebo polské podoby oikonym podle jazyka užívaného obyvateli. V celém seznamu se vyskytují i nespolehlivé podoby. Poměrně často se ruské a litevské názvy téhož sídla liší. Různé nesrovnalosti v tomto prameni vznikly proto, že E. Volterovi seznamy místních jmen z litevsky obývaných sídel předkládaly různé osoby, patrně úředníci okresů. Zřejmě proto se pravopis oikonym v jednotlivých okresech značně liší. Seznamy sídel Suvalské gubernie sestavené E. Volterem jsou zajímavým a cenným pramenem litevských oikonym. Jde o úplný seznam oikonym jednoho regionu, pečlivě zpracovaný, a proto jej lze považovat za poměrně spolehlivý, navzdory nepřesným podobám. Tento pramen předčí seznamy V. Kalvaitise a Vaižgantase, vydané rovněž na počátku 20. století. Kromě těchto pojednaných litevských pramenů z 19. až počátku 20. století existuje poměrně mnoho tištěných litevských pramenů z 16.–19. století, jejichž vlastní jména je třeba probrat samostatně.38 Pruské podoby toponym v historických pramenech Protože ve studii V. Pėteraitise byla zaznamenána také jedna či druhá pruská ojkonyma, je třeba upozornit na to, že v historických pramenech psaných písaři Řádu se mohou vyskytovat i pruské podoby pruských toponym. Protože pruské písemnict- 38 Oikonyma (a další toponyma) ze starých (16.–18. století) tištěných litevských pramenů nebyla shromážděna ani zpracována. Od 19. století se objevuje řada různých tištěných litevských pramenů, v nichž se vyskytuje mnoho ojkonym Malé i Velké Litvy. Patří k nim noviny („Keleivis“, „Aušra“, „Varpas“ aj.), kalendáře L. Ivinskise, kalendáře vydávané v Malé Litvě apod. Materiál z těchto pramenů rovněž nebyl shromážděn ani zpracován. Na počátku 20. století se objevují první rozsáhlejší seznamy ojkonym (uvádějí také další toponyma) v litevštině: V a i s g a n t a s. Sanrazas geografiskuju Lietuvos vardu / Dirva – Žinynas, 1904, č. 10, 35–61, č. 11, 3–29; K a l w a i t i s W. Lietuwiszkų Wardų Kletelė, Tilsit, 1910. 148 Písemnictví vzniklo téměř o 200 let dříve než litevské; podoby pruských toponym zaznamenané v historických pramenech lze hledat již od konce 13. století. Pruské písemné památky – elbingský slovníček (konec 13.–počátek 14. století), basilejský text (polovina 14. století), začátek modlitby „Otče náš“ (počátek 15. století) – ukazují, že tehdy existovali lidé, kteří psali prusky. O nezbytnosti užívání pruského jazyka se opakovaně hovoří v církevních dokumentech 15. století (Mažiulis 1966: 22–23). Prusky uměl trochu („ich kundt ein Wenig Preusch“) také mnich S. Grūnavas, autor „Pruské kroniky“, psané v letech 1517–1526, do níž vložil stostránkový německo-pruský slovníček (Mažiulis 1966: 31). Užívání pruského jazyka dokládají konečně tři pruské katechismy vytištěné v polovině 16. století. Je možné, že některý vzdělaný pruský šlechtic, který ovládal svůj jazyk, němčinu i latinu, mohl pracovat v kancelářích Řádu a zaznamenat některý místní název, zvláště v období od konce 13. do 16. století, tak, jak jej vyslovili Prusové. Protože názvy pruských sídel byly poněmčeny již ve 13. století, je málo pravděpodobné, že lze nalézt autentické podoby názvů sídel, i když i takových by se mohlo několik najít. Autenticky mohlo být zaznamenáno o něco více jiných toponym: názvů polí, jezer, lesů aj.39 Do budoucna je tedy třeba samostatně zkoumat i možné pruské podoby pruských toponym. Litevské podoby litevských toponym by mohly poněkud usnadnit výklad některých faktů pruského jazyka, neboť by mohly existovat pravopisné zákonitosti společné litevským i pruským podobám toponym. Vztah litevských podob ojkonym a antroponym k nelitevskému textu Litevské podoby litevských ojkonym v historických pramenech spolu s dalšími fakty litevského jazyka (antroponymy, apelativy, litevskými frázemi) tvoří určitý celek40. V jeho rámci by bylo vhodné zkoumat litevské podoby (toponym a 39 J. Gerullis pateikta prūsiškų vietovardžių, užrašytų su galūnėmis (Gerullis 1922: 263–264). Tad galimos prūsiškos toponimų lytys būtų: Gildestabs = *Gildestab(i)s, Semba 1331; Auctowangos = *Auktavangās, Semba 1331; Laumygarbis = *Laumigarbis, Notanga 1339; Greywa = *Greivā, ež. Luko apylinkėse 1422; Prautey = *Praut'ei, k. Semba 1436 ir kt.; dar akreiptinas dėmesys į galimas autentiškas pr. vietovardžių lytis Awynemedien = *Avin'amed'an, Varmės paribyje 1326; Bitpelkis = *Bitpelkīs plk. 1331; Budewaio = *Bud'avajā pv. Sasna, Morungenas 1315; Delycke = *Delike ež. Sasna, Morungenas 1315; Gislingen = *Gisling'an ež. Ortelsburgas 1389; Grabisto = *Grabistā, Morainiai, Štumas 1294; Grindes, Grindos = *Grindēs, *Grindās k. Semba 1267; Waixedies = *Vaiksēdīs k. Semba 1305; Algasis = *Algazīs ms. Semba 1339; Dalgantis = *Dalgantīs pv. Semba 1352 ir kt. Dėl Sembos vietovardžių rekonstrukcijų žr. Blažienė 1993. Dar plg. naujai paskelbtus prūsų vietovardžius Malunapis = *Malīnapis, vėliau liet. Malūnupiai Dárkiemio par. 1558 (Pėteraitis: 238); Berwis = *Berwīs k. Allenšteinas 1592, dėl pastarojo (Pospiszylowa 1983: 250). Panašių pavyzdžių įvairiuose šaltiniuose esama daugiau. 40 Nedokončená studie J. Lebedise se pokouší obsáhnout různé projevy užívání litevského jazyka. Soubor faktů je přehledněji pojednán z hlediska kulturních dějin a jazykovědného rozboru 149 antroponym). Jinak by bylo možné přehlédnout či nepochopit určité zákonitosti pravopisu a užívání. Jak již bylo uvedeno, litevské podoby ojkonym se zvláště často zapisují v latinských textech. Lze říci, že jsou s textem úzce spojeny, protože mnohé z nich jsou užity v genitivu plurálu (část také v singuláru). Tak by se používaly i v litevském textu. V křestní formuli se po uvedení dítěte, jeho rodičů a kmotrů, ve svatební pak manželů a svědků, bezprostředně uvádějí názvy sídel. V latinské větě se před mnoha názvy sídel píše latinská předložka de „z, od“. Lat. de vyžaduje ablativ, který se částečně shoduje s litevským instrumentálem. V latinských textech se však k lat. de často píše litevský genitiv plurálu, výjimečně i singuláru: de Akmeniu 1683 (Mlt KĮ I: 7a) = *Akmenių, Akmėniai Čiulėnai Mlt; de auxtkatniu 1715 (Dt KĮ: 166a) = *Aukštkalnių Dotnuvà Kdn; de Eyuiciu 1683 (Mlt KĮ I: 3b) = *Eivilčių, dnes Avilčiai Alantà Mlt; de Awizieniu 1769 (Ut JĮ I: 50a) = *Avižienių, Avižieniai Taurãgnai Ut aj. Je tedy zřejmé, že litevsky hovořící osoby často (i když ne vždy) uváděly názvy sídel v genitivu a písaři církevních matrik (kněží a mniši) tyto názvy nezřídka zapisovali v použitém pádě, někdy dokonce s litevským iš „z“, např.: iš Degesiu 1676 (Lnkv KĮ: 69a) = *iš Degesių, Degėsiai Gūostagalis Pkr, iš Welziu 1676 (Lnkv KĮ: 69b) = *iš Velžių; Velžiai Kiemėnai Ps, iš roponiu 1675 (Lnkv JĮ: 102a) = *iš Roponių. Stává se, že vedle lat. de je napsáno také litevské iš: De Onuszayciu iš walsciaus vpites 1599 (Jnš KĮ: 3b), tj. *Onušaičių iš valsčiaus Upytės, Upytė Pn; de Isz Jodenu 1689 (Vdn KĮ III: 50a) = *iš Sodėnų, Sodėnai Luokesà Mlt; de Szkaczunu 1757 Ut JĮ I: 33a), tj. de *(i)š kačiūnų, Kačiūnai Kūktiškės Ut aj. Někdy se místo lat. de píše lat. ex „z“, které se v latině rovněž pojí s ablativem. S lat. ex se také zapisují litevské podoby genitivu plurálu: ex Tolusioniu 1673 (Lnkv KĮ: 39b) = *Toliūšonių apod. Genitiv singuláru i plurálu se zapisuje také s lat. de Villa, ex pago, ex uilla apod.: ex uilla Puknionu ~1711 (Lnkv KĮ: 4b) = *Puknionių, dnes Puknioniai Pakruojis; ex pago skroble 1630 (Pln KĮ: 59a) = dial. *Skrobl’e (gen. sg.), spis. *Skroblio, dnes Skrõblis Bubėnai Pln; de Villa fzlapiosios Berzies 1711 (Dt KĮ: 146a) = *Šlapiosios Beržės, dnes Šlapãberžė Dotnuvà Kdn aj. nėra, apsiribojama minimaliomis pastabomis (Lebedys 1976). Naujausius duomenis kalbiniu aspektu aptaria Zinkevičius 1987: 121–131, 144–146; Zinkevičius 1988: 14–18, 107–108, 112–139, 143–156, 163–173; Zinkevičius 1990: 13–23; Jovaišas 1996: 13–31; Palionis 1995: 16–164 ir kt. 150 Vyskytují se případy, kdy se s lat. de píše nominativ: de Mełkafadžius 1617 (Mrk KĮ: 105ᵇ) = nář. *Mėškašėdžius, dnes Mėškasalis Alovė Al; de Tumasodzius 1668 (Rgv KĮ I: 3ᵃ) = *Tumasodžius, dnes Tumagalys Miežiškiai Pn; de Utena 1760 (Ktk KĮ N: 48ᵃ) = Utenà Ut; de Wieteykiey 1689 (Ant KĮ I: 16ᵇ) = Veleikiai Antalieptė Zr; de Wijeykiey 1760 (Ut JĮ I: 36ᵇ) = Vijėikiai Mockėnai Ut; de Wyjkintay 1643 (Pln KĮ: 161ᵇ) = *Viskintai Plungė a další. Poměrně často se nominativní tvary litevských oikonym v jednotném i množném čísle zapisují také s lat. de villa, de pago, ex pago, in loco apod.: de Pago Szyłasiodis 1633 (Pln KĮ: 84ᵃ) = *Šilasodis Plungė; de villa Wytkienay 1769 (Ut JĮ: 50ᵃ) = *Vitkėnai, srov. Vitkūnai Pakalniai Ut; de Vila Zwinienay 1691 (Vdn KĮ III: 50ᵇ) = Žvynėnai Žėlva Ukm; ex pago Žeymej dicto 1639 (Slnt KĮ: 60ᵇ) = Žeimiai Imbarė Krtn; In Loco Abugalijzkis 1784 (Ktk MĮ N: 183ᵇ) = *Abugališkis, dnes Būgališkis Suginčiai Mlt atd. V polských inventářích jsou litevské podoby oikonym uváděny za nomenklaturními slovy psanými polsky (sioto, zaścianek): fioto wikiežeri 1597 (Ukm PTA 13879: 228ᵇ) = *Vikežeris Dūsetos Zr; Sioto Armena / Lawnictwo Bakowc / Wotosc Wielonska 1615 (Inw V1: 15ᵇ) = *Armena Veliuona; zas cianek nazwany Kanczupis / Sioto Skjemie / Wojtostwo Zasieckie / Wolosc Boisa-golska 1615 (Inw V1: 38ᵃ) = *Kančiupis Skėmai Rd; na zascianku Pilimelis / Wies Pozusie Bojarowie / Włośń Szeszolska 1731 (Inw KZ: 152) = *Pylimėlis Šešuoliai Ukm; Zafcianek Traka Ławki / Wies Zwirdany / Włośń Dawgowska 1719 (Inw Dg: 23ᵇ) = *Trakalaukis Daùgai Al atd. V inventářích, seznamech, mapách, studiích a příručkách se oikonyma uvádějí v nominativu (výjimky jsou poměrně vzácné): Ažubalis 1900 (SG XV/I: 56) = *Ažubalis vs. Tverėčius Ign; Meystey 1807 (NO: 2) = Meištai Meištai (dnes Būbleliai Šk); Mielkintey 1584 (Pėteraitis: 53, 250) = Mielkintai || Antrudupėnai Stalupėnai, Enčiūnai; Starkey 1807 (NO: 2) = Starkai Šakiai (dnes Sintautai Šk); Upis 1898 (Anonim: 62) = Ūpis Daugėliškis Ign; Užalksninis 1854 (ED: 36) = *Užalksninis Užventis; Užusamanis 1898 (Anonim: 65) = *Užusamanis Ceikiniai Ign; Waynotrakis 1807 (NO: 2a) = *Vairotrakis Rokai Kn; Witkampis 1540 (Pėteraitis: 444) = *Vidkampis nebo *Vitkampis, později Vidkampiai Stalupėnai, Katniava, Jenkutkampiai, Tučiai; Warnośzylis 1807 (NO: 2) = *Varnošilis Meištai (Būbleliai Šk); Widuszy lis 1807 (NO: 2) = Vidušilis Liepalotai (dnes Lukšiai Šk); Wingis / P. PODBRZEZENSIS 1744 (Syn: 43) = *Vingis Pabėržė Viln; Zascianek Żagaraitis pusty / WŁOSC MASIADŻKA 1662 (ŽV Inv: 204) = *Žagaraitis Mosedis Skd; Zeymelis 1807 (NO: 1) = *Žeimelis Veliuona atd. Litevské podoby nepřímých pádů se v nelitevských tištěných pramenech (na mapách a v příručkách) užívají jen tehdy, když sestavovatelé těchto pramenů, kteří neovládají litevštinu, uvedou jiný pád než nominativ: Czerpoku 1807 (NO: 2) = *Čerpokų namísto *Czerpo- 151 kai Lukšiai Šk; Willuszu 1807 (NO: 2) = *Viliusių namísto *Wiluszey (dnes Viliūšiai Jankai Šk); Wilniuja 1893 (SG XIII: 492) = *Wilniuje namísto Wilnius apod. Pro porozumění starým litevským podobám oikonym je velmi důležitý celkový kontext pramene (nebo pramenů). Zvláště důležitý je kontext starých církevních matrik, protože se v nich vyskytuje mnoho litevských podob nejen oikonym, ale také antroponym v různých pádech. Níže proto uvádíme typičtější ukázky textů – formulí křestních a oddacích zápisů, v nichž se hojně objevují litevské podoby: Podziunů41 Aduocationis Paupera Laurentium filium Climas Padziuna et Elenos leuauerunt de fonte. Bartłomieius Kraguitis de Janiszki opidulo Vrbons Szariuitis de villa Wayniekiu cum Elula Jonela Padziula Jonedoycia uxore de eadem ut puer. 1599 (Jnš KĮ: 2b). Ve čtvrtek během oktávu Nanebevzetí P42 Panny Marie z vesnice Gimbuyciu advokacie Zutaicia Bernarda litevsky, či Bernots Mothieiaus Zawariuicia a Barboru, syn, byl vyzvednut z křtitelnice za kmotrů Powita Stanaitis z vesnice Juszkayciu advokacie Budraycia Motieium alias Matulum a také Jadwigu, manželku Stanisława Zaragauicia oba z vesnice Łąkayciu Téhož dne Trumpayciu vesnice advokacie Jonufzaycia Petra Raginam, dceru Jokuba et Gendrutos vyzvedli z křtitelnice Stasius Walenciunauitis43 Petkunauitis 1599 (Jnš KĮ: 3a) Z Onuszayciu iβ walsciaus vpitęs Bernarda, syna Mikatoiaus a Elizabethis vyzvedli z pramene Jafius Stankuns Jonelis Mothieiums a také Barbora, manželka Rymkaus oba z téže vsi jako dítě 1599 (Jnš KĮ: 3b). Dominica XII post Pentec: quæ e’ 4 Aug: Od Jeny Konarzewské Reginam Vrbona Bernotaycia et Gendrutos filiam leuauerunt de fonte Jakobs Bernotaytis Dorothea Ziaukiene ne non Anna domine Konarzewskïey filia omnes de eadem vt puer 1599 (Jnš KĮ: 3b). Eadem die villę Jwoszkia Aduocat: Stajlula Benuraicia Marta Gryciaus vzwalinaićia et Gendrute filia leuata est de fonte per Compatres Mikalaum 3b/4a Rym- 41V těchto příkladech jsou tmavším písmem zvýrazněny litevské podoby oikonym a běžná litevská slova. 42 Seznam latinských a polských zkratek je uveden na konci článku za seznamem litevských zkratek. 43 Na tomto místě byl ponechán prostor pro zapsání jména dalšího kmotra. 152 kunum et Kaſziutam Mikatoiaus Jwoszkia filiam oba jako chlapce ze stejné [vesnice]. 1599 (Jnš KĮ: 3b/4a) Kuisaÿciu Kuniga Kleboną byl pokřtěn Bartolomeus Staniula Kuisaicia syn prostřednictvím kmotrů Gaspara Patraitis Paula Tamoszaitis Barbory, dcery Jonula Petroszaicia, a rovněž Zoputy, dcery Jona Barthuszaycia, všichni ze stejné [vesnice] jako chlapec 1599 (Jnš KĮ: 4a) Tatáž Wituicia Mikucia vsi Aduocat: Dwityacia Jurgia pokřtili Augustina Jonela Bartoszayicia a AgnieszKas, syna Grycus Buczkaitis Balcius Norwidaitis, a rovněž Zaputu, dceru Jonela Ząfsajcia, všichni ze stejné [vesnice] jako chlapec. 1599 (Jnš KĮ: 4b). Aduo: Szetona. Syn Valentinus. Laurentij fiutpileuitis, Patr. Joannes Mikaita, s Barbarou, Joannisovou [ženou]. Vesnice Wilginiu 1600 (Jnš KĮ: 8b). Ad: Kalitoraus. Syn Valentinus Matulis Jurgaitis. Kmotr Mathæus Jukaitis s Gertrude Petraitis. Vesnice Kipsčia. 1600 (Jnš KĮ: 8b). Adu. Stanislai Kotlarz dcera Gregorij Mikutaitis. Kmotr. Jurgelis Janaitis s Annou Poweltaicia. Vesnice. Kazoku. 1600 (Jnš KĮ: 12a). Aduocat: Balciuna Syn. Balcius Battuszkaitis Kmotr: Matulis Wiluns s Eluta Bariuna Vesnice bariuna 1600 (Jnš KĮ: 13b). Aduo: Jurdas dcera Zophia Bartholomei Juodaitis. Kmotr. Grigas Warpininks s Lucia Zygmontowa, měšťanka z Janizek 1601 (Jnš KĮ: 18a). Aduo: Szapnag: Vesnice Sztapakia dcera. Jurgaičia Waytiek aus. Kmotr: Staniulis Mathæi s Agneſcou Pazuycia. 1601 (Jnš KĮ: 24b). Aduo: Szalciaus Vesnice Skribakią. Dcera Joannis a Hedwigis. Kmotr. Beſztauitis s Cum Agneſca Jaroszki Daugwiliene. 1601 (Jnš KĮ: 24b). Maſzkouÿ Syn Joannis Pirtininkuitis. Kmotr. Paul[us] Łatwis s Elizabeta Racſunow. Vesnice Sargunu 1604 (Jnš KĮ: 49a). Vesnice Zalensko Dcera: Anna Mathæi et Catharinae. Kmotr: Czepas s Heduige a Vrsula 1604 (Jnš KĮ: 51a). 153 Také pokřtěna An[o]stofia, dcera sigilmu’di z obce Złokiej a Agnetæ. Kmotrem Christophorof Grobajtis z obce Klepsciu s Annou z Narwajże Walużajte 1635 (Pln KĮ: 102b) Také pokřtěna Susanna, dcera Chriſtofori Dewutis a Giertrudis, kmotrem Stanislauf Wienekajtis ze Sm[i]lgiey s Criſtinou Lajgie z Pamiedey 1635 (Pln KĮ: 102b) Také pokřtěni Criſtoforu’, syn Stephani Buciuſ de Seleniey a Annæ, manželé, kmotrem Zachariaſ de Leplawkalui s Dorotheou Pietrikayte de Sieleniey 1635 (Pln KĮ: 103a) 24. ledna Pokřtěna Kateřina Joannij Czaponaſijs z Skroblu a Polonie, manželka zákonitého kněze Michaela Szyłajtis z obce Sziłofodoj s Marinou Montkayte z obce Sitosodoj 1636 (Pln KĮ: 103b) Téhož dne pokřtěna Anaſtaſia, dcera Mathiæ Gienbutaytis de Gienbutej. Cathaniſ ſierweteyti z Wytkaytey, manželé. Kmotrem Albert[us] Węctowaytis de Duowenej s Annou Gienbutajti de Gienbutej 1643 (Pln KĮ: 161b). 28. tohoto měsíce44 byl pokřtěn Georgi[us], syn Stanislai Žebytaītis a jeho manželky Zophiæ z výše zmíněné obce Žeymiej. Kmotry Vencelaus Žebyataitis a Barbara Zutaite 1639 (Slnt KĮ: 60b). rovněž45 zemřela B. je totiž dcerou Řehoře Vrbonaytis a jeho manželky Evy, z vesnice Seleney zvané Leu: Stanisla[us] Balcius. a Kateřina Lulajte 1639 (Slnt KĮ: 60b). 24. uzavřel sňatek Adam[us] Vmbrasonis z Limeykie s Marinou Kozakaycie z Jackasodžia. Svědkové: Valentin[us] Puodžiunas z Limeykie a Martinus Kazokonis z Jackasodžia 1672 (Rgv JĮ I: 111b). Téhož dne46 pokřtěn Stanisław Andreæ Krysztaponis a Eva, zeť sedláků z Tu-masodžio, Patr: Nicola[us] Rudžionis a Dorothea Rudyčia z téže vesnice, oba 1673 (Rgv KĮ I: 29b). 44tj. duben. 45tj. prvního května. 46tj. 22. ledna. 154 4 Bapᵗ[us] e’ Joannes Josephi Terbonas et Annæ Martinayčia de Kuglasodżio leg’ Patr. Joannes Siaduykas de Nowosady et Hedwigis Szczesneliene de Kuglasodżio 1673 (Rgv KĮ I: 46b). Bapt. Dorothea Thomce Bakiuno et Catharinæ Wertakaycie LC. Patrini Georgius Philippaytis et Anna Deluna o’nes de Atlanta 1682 (Rgv KĮ I: 87a). 3tia Januarii A 1683 Ego Joannes Casimirus Brzezewski Paroch[us] Malacenſis Baptizaui Christophorum Patris Geczelis de Gieciu Matris Annæ Patrini Petrus Geteżenas de Juginciu et Agneſ Junktadynie de Junktadu. 1683 (Mlt KĮ I: 2a). 21 Martii Ego Idem q sup Bap Zophia’ Patris Georgii Puciata Matris Zophiæ de Eydeciu Patrini Christophor[us] Zetenas de Czuteṅiu et Catharina Arelenia de Geciu 1683 (Mlt KĮ I: 3b). 24 Julii Bap Dauidem Patris Thomæ Tumelis [zatrelis Matris Agnetis de Bebruſu Patrini ſtephanus Miſsunas de Vndreżunu et Catharina Douaciçie de Douiociu. 1683 (Mlt KĮ I: 4b). Eode’ die Bap Michaele’ Patris Casimiri ſzaykis Matris Christine de ſzayku Patrini Kardyżus de ſzayku et Margarita Krysiwenia de Itmadu 1683 (Mlt KĮ I: 6a). 5ta 10bris pokřtil Andrewa, syna Thomæ Juſzkielenas Matky Margaritæ z Łatuyciu; kmotr Antonius Getezecis z Juginciu a Magdalena Kietewiſzenia z Łetuyciu 1683 (Mlt KĮ I: 7a). 2 pokřtil Jozephu’, syna Jacobi Kiemieykis Matky Agnetis z Kiewialu; kmotr Michael ſiemieneuicz z Zamoku a Eua Puſzynienia de Puſynu 1684 (Mlt KĮ I: 8b). 19 Augus. Ego Idem Georgium Medeykis de Gudelu Cum Anna ſzawkſzczelieciu de ſzawkſzczelu coniunxi et benedixi p’sente Cristophoro Kozak et aliis 1683 (Mlt JĮ I: 3a). Dne 21 9bris uzavřel manželství Georgius Strzelczunas z Dougale s Elisabeth Bielicziu iżs Toukielu Svědkové Martinus Tabalkis z Dougale a Casimirus Gierwis z Tateykie 1688 (Ant JĮ I: 145a). 155 Téhož dne byl pokřtěn syn Matheus, otce Joannesa ſzykinowſkase, matky pak Evy Biguzaycia, kmotr Jacobus Mazgialis z vsi Bikunay cu’ Anna Miegu[tiene?] De Villa Bikunÿ 1706 (Ant KĮ I: 170ᵃ). Téhož dne byla pokřtěna dcera jménem Lucia, otce Jacobiho Junkitas z vsi Totaykey, matky pak Anny Junkieny, kmotr Stanijlaus Zapszys z vsi Tolaykiey Cum Anna Czeputeneycia Alter Stephanus Szymanſki De ofzmianefl 1706 (Ant KĮ I: 171ᵃ). Téhož dne byla pokřtěna dcera jménem Sophia, otce Stephaniho Grygalunas z vsi Naruidzie, matky pak Luci[æ] 172ᵇ/173ᵃ...kaycia z vsi Plupay’ kmotr Stephanus Slepetys z vsi Naruidzie. Cum Lucia Grygalucia z vsi Plupay 1707 (Ant KĮ I: 172ᵇ–173ᵃ). Téhož dne byl pokřtěn syn jménem Casimirus, Jacobiho Ramelis z vsi Rukle, matky pak Sophie Dapszycia z vsi Zabicunay, kmotr Andreas Jonuſzka z vsi Rukle. Cum Maryanna Plekiowa De Villa Nuodegule 1707 (Ant KĮ I: 173ᵃ). Téhož dne47 byla pokřtěna Judith, dcera otce Joannese Bartkus, matky pak Anny Dowmaytaycia, L. Th: z místa Motienay. Kmotr Elisabeth Rakauskienie z místa Motieny, cum Joanne Matuzaytis z místa Dowmanty 1709 (Dt KĮ: 141ᵇ). Dne 22. téhož měsíce byl pokřtěn Andreas, syn otce Joannese Warpaius, matky pak Zophiæ Macanawiczaitie, L. Th: z místa Rominiey, kmotr Ioannis Raſzczauskas cu’ Eua Raczauicienie z místa Reminiey 1709 (Dt KĮ: 141ᵇ). Téhož dne byl pokřtěn kojenec Mathias, syn Casimiri ſroba a matky Cristine. Zákonnými kmotry Nicolaus Ziamaytaytytys s Elisabeth Balciunaycia, všichni z vsi ſzlapiosios Berzies 1711 (Dt KĮ: 146ᵃ). Dne 11. října jsem po předchozím trojím ohlášení oddal Petra Rukianas z Mackian, cu’ Anna Wilunicz(a) z Radziun(u), svědci Christophorus Rukianas z Mackian, druhý Czapulis Daniujis z Radziun(u) 1702 (Dgl JĮ II: 88ᵃ)⁴⁸. 47 Listopad. 48 V tomto prameni jsou křestní zápisy neuspořádaně promíšeny se zápisy o sňatcích. 156 Oddal jsem Laurenta Plekise z farnosti Dawbarycia s Kristinou z Wadeyniu. Svědkové: Casimirus, syn Christophora Dawbaras z Jakszty 1703 (Dgl JĮ II: 88a) V témže roce a měsíci49 byl dne 8. pokřtěn chlapec jménem Andreas, syn Mathiae Kuzelis a Marianny Łazinskicia z Rukszany. Kmotr: Joannes Powkstie z łziskiniey a Marianna Rukf̦icia z Rukszany 1739 (Lkm KĮ I: 106a) V témže roce a měsíci, dne 21., byla pokřtěna dívka jménem Cristina, dcera Joannise Kiszkis a matky Magdalene Trasz kicia z vesnice Patiszey. Kmotři: Christophorus Romanow-skas z Akriem iey a Regina Bilinska z vesnice ftagulany 1739 (Lkm KĮ I: 106b) V témže roce a měsíci50 dne 24. byl pokřtěn chlapec jménem Mathias, syn Andreae Balunas a matky Mariannae Naslicia z Weyśniuney. Kmotři: Ladislaus Batawecki z Wituney a Marianna Batawecka z Wituney 1740 (Lkm KĮ I: 107a) V témže roce a měsíci51 dne 29. byl pokřtěn chlapec jménem Franciscus, syn Josephi Alekna a matky Catharinae Pipiricia z Ripayciey. Kmotři: Georgius Wasilewicz z Ripaiciey a Catharina Powkstienie z Kirdeykiey 1740 (Lkm KĮ I: 109b) V témže roce a měsíci, dne 30., byla pokřtěna dívka jménem Magdalena, dcera Andreae Jowniszkis a matky Magdalenc Obielicia z Patusziey. Kmotři: Thomas Kardelis z Lyngmiany a Catharina Kindurienie z Kinduriey 1740 (Lkm KĮ I: 109b) Dne 3. dubna52 byl pokřtěn chlapec jménem Georgius, syn Alexandri Lechowicz a matky Jophia Jakatowskicia z Lamiestagalis. Kmotři: Georgius Danieykis z Płowciszkiey a Marianna Janielicia z Kukutiśzkies. 1740 (Lkm KĮ I: 110a) Dne 26. listopadu jsem po třech ohláškách požehnal sňatku mezi Georgiem Kurpe z Garbunay a Annou Kinduricia z Gieytonijzkiesz. Svědkové: Mathias Waszkiels z Garbunay a Thomas Kinduris z Pabirziey 1740 (Lkm JĮ II: 2a) Téhož dne jsem požehnal sňatku po třech ohláškách mezi Georgiem ſtaputenas z Kolw iey a Annou Jociucia z Peteniey. Svědkové: Andreas ſzatna z Patuszie a Georgius Zitenas z Weyśniuney 1740 (Lkm JĮ II: 2a) T.y. MENSIS. Xber Annius 1739. T.y. MENSIS JANUARIUS ANNUS 1740. Tedy: MĚSÍC BŘEZEN. T.y. Mensis Aprilis Annus 1740. 157 d 10’ eiusdem53 Pokřtěno děvčátko jménem Christina z Piedroniszkiey PP. Georgij Marufzka et Annae Jzukicia LL: fiman Cieykowszkas de Makszieniszki cum Cristina Gotienie de feliszkiey 1741 (Lkm KĮ II: 4a) Téhož dne a měsíce54 Pokřtěno děvčátko jménem Marianna z Apidwariszkiesz PP. Martini Rukas et Cristine Muknicia LL: Nicolaus Muknisz de Untotksznie et Sophia Kirkienie de Kirdeykiey (Lkm KĮ II: 5a) d 24.55 Baptizatus e’ infans n’ne Marta de Ripayciey PP: Georgij Urbanas et Catharine Alaknicia LL. Jacobus Alekna et Cathrina Aleknienie de Ripayciey 1741 (Lkm KĮ II: 5a) d 21. Maj Pokřtěno děvčátko jménem Regina z Peleniey PP: Petri Petenis et Christinæ Walukicia LL: Cafimirus Mazieyka de Łowciszkiey et Anna Obelien ie de Kowaley 1741 (Lkm KĮ II: 7a) d 22. téhož roku56 Pokřtěno děvčátko jménem Marianna z Łamiestagalis PP. Thomæ Winctawienas et Catharine Pawksticia LL: Michael Winclowas de Jzikuntifzkies et Catharina Umbrasienie de Gieniszkiey 1741 (Lkm KĮ II: 7a) Z těchto příkladů je zřejmé, že tam, kde se užívají litevské podoby názvů sídel, jsou velmi často psány také litevské podoby druhých členů označení osob. V těchto případech jsou oikonyma a antroponyma neadaptovanými litevskými výpůjčkami v cizím textu, do něhož jsou začleněny pouze podle pravidel litevského jazyka. Při srovnání litevských textů z (neoficiální) knihy registrace snoubenců kostela v Inturke s dříve uvedenými, tj. latinskými, texty, upoutá určitá podobnost v zápisu oikonym a antroponym. Dále je proto uvedeno několik příkladů litevských zápisů: Naszlis Antanas Laukij z ulicz. Simunčiu parf. Inturkiu Su Parnu Antalu57 Imbrasicziu z uliczios Jodenu parf. Maletu – 1895 (Int ZK: 18a). 53 Tedy LEDEN 1741. 54 Tedy d. 5. Martij. 55 DUBEN. 56 KVĚTEN. 57 Podoba není zcela jasná, ale takto je zapsána. 158 Bolesław Werikas, ženich z obce Miszkiszkiu farnosti Maletu, s Mariannou Noviniutie, nevěstou z Bambioniu farnosti Jzitos. 1900 (Int ZK: 32a). Jona Sirewiczius, svobodný, z farnosti Dubinku, z Meszkalidimio, s Agnieszkou Łamanauckicze, nevěstou z obce Wien. farnosti Sztawinagalo. 1900 (Int ZK: 32a). Ignasius Sklaustis, vdovec, z obce Rutienu, s Razaliu Tumieniuuti, dívkou z obce Wien., oba z farnosti Įtanuliszkio. 1900 (Int ZK: 32b). Adolfas Kilczauskas, ženich z farnosti Wilkorejsczio Joniszkio, s Mariannou Kierulicziu, nevěstou z Geiziunu farnosti. 1900 (Int ZK: 32b). Antanas Szurwelis, vdovec z Szniuru, s Mariannou Gobieniu, vdovou z Dudanosiu, oba z této farnosti. 1900 (Int ZK: 32b). Ignasius Zajęczkowskis, vdovec z farnosti Utos, s Teofilu Budkiaviczicziu, pannou z Szauksztialiszkias farnosti Maletu. 1900 (Int ZK: 32b). Zásady pravopisu litevských oikonym a příjmení na počátku 20. století se v tomto prameni, dá se říci, příliš neliší od zásad v odpovídajících pramenech 17.–18. století. Pravopis na počátku 20. století je jen asi více standardizovaný a neobsahuje tolik různých grafémů. V budoucnu by bylo vhodné takové litevské a nelitevské prameny podrobně porovnat; ukázala by se pak řada zákonitostí v pravopisu místních názvů a osobních jmen 17.–18. století a bylo by možné lépe porozumět některým jevům výslovnosti i některým případům slavizace. Pády litevských oikonymických tvarů Litevské oikonymické tvary jsou v probíraných pramenech doloženy v pádech jednotného čísla: nominativu, genitivu a lokálu, a v pádech množného čísla: nominativu, genitivu a lokálu. Oikonymické tvary jsou prezentovány podle těchto formálních kritérií58: v samostatném oddílu jsou uvedeny tvary jednotlivých pádů s různými koncovkami; v samostatném odstavci jsou uvedeny tvary, u nichž je táž koncovka zapsána stejným způsobem; v samostatných odstavcích jsou uvedeny tvary, u nichž jsou různé koncovky zapsány stejným způsobem; v samostatných odstavcích jsou uvedeny tvary, u nichž je táž koncovka zapsána různě. 58 Jedním z nejdůležitějších kritérií je zápis litevské koncovky. 159 V i e n a s k a i t o s v a r d i n i n k a s Tvary nominativu singuláru se často vyskytují v inventářích panství, poměrně zřídka v církevních knihách. Oikonyma zapsaná v tomto pádě jsou názvy samot a malých vesnic. Nově vzniklé jméno se singulárovým tvarem se často přesně zapisovalo s litevskou koncovkou dokonce i v první polovině 19. století. Litevské tvary zapsané v nominativu singuláru byly zaznamenány v inventáři velkostatku Veliuona a Baisógola (1615), v inventáři tijūnystė vilniuského panství (1636), v inventáři stolních statků žemaitského biskupa (1662), v inventáři statků Užneris vilniuského biskupa (1731), v usneseních synodu vilniuského biskupství (1744) aj. Je jich poněkud více v knihách církevních zápisů v Kuktiškės, Linkmenys, Raguva a po jednom či několika v Bál ninkai, Inturkė aj. Tvary nominativu singuláru de Ablinga 1638 (Pln KĮ: 131b) = Ablingà Ántkoptis Klp; Ackmena 1576 (Pėteraitis: 47) = Akmenà; Ackmena 1900 (SG XV/I: 13) = *Ackmena dv. Kvetkai Brž; de Atlanta 1682 (Rgv KĮ I: 87a) = Alantà Velykiai Pn; Sioto Armena 1615 (Inw VI: 15b) Veliuona, Armena 1807 (NO: 1) = *Armena Serėdžius, srov. Armenà řeka Veliuona (LUEŽ: 8); Armia / P. DRUIJENSIS 1744 (Syn: 84) = *Armija Drujà (Bělorusko); Beisogala městečko 1854 (ED: 52), Beisogala 1880 (SG I: 125) = osada. *B’eisogala, dnes Baisógala Rs; Berzija 1898 (Anonim: 60) = *Beržija Linkmenys Ign; Brazdygata 1900 (SG XV/I: 229) = Brazdigala Pūmpėnai (dnes Pasvalys Ps); ex Gondynga 1626 (Pln KĮ: 36a), de Gondinga 1631 (Slnt KĮ: 3a) = osada. *Gon’d’inga, Gandingà Naūsodis Pln; Gietžingata / Wies Rymucie / Włość Malatska 1731 (Inw KZ: 120) = *Gelžingala Molėtai; Gubesa 1898 (Anonim: 22) = Gubesà Giedraičiai Mlt; de Izita 1687 (Ant KĮ I: 7b) = *Izita Antãlieptė Zr; Klajpeda 1900 (SG XV/II: 88) = Klaipėda město; Kupra 1900 (SG XV/II: 197) = *Kupra Skėmai Rd; de Kretinga 1633 (Pln KĮ: 86a) = Kretingà město; de Kunciagata 1675 (Rgv JĮ I: 40b) = *Kun’c’agala, dnes Kuciagalys Miežiškiai Pn; Melnicza czyli Zakowale 1898 (Anonim: 42) = *Melnyčia Merkinė Vrn; Luszna 1807 (NO: 2) = *Lūšna Meištai (dnes Būbleliai Šk); de Nendrya 1687 (Ant KĮ I: 9b) = *Nendrija Antãlieptė Zr; Pagi Norkawa 1606 (Jnš KĮ: 74b) = *Norkava Joniškis; Zascianek Pagrunda za panským polem / Miasteczko Łyngmiany 1636 (Inw WC: 17b) = osada. *Pagrunda, srov. Pagrandà vesnice Saldūtiškis Ut; Punia 1595 (CB: 4a) = Punià Punià Al; Miasteczko Ratnicza 1898 (Anonim: 42) = Ràtnyčia Merkinė Vrn; de Rudesa 1779 (Int JĮ I: 15a) = Rudesà Inturkė Mlt; Sarya / P. DRUIJENSIS 1744 (Syn: 84) = *Sarija Drujà (Bělorusko); Szetekſzna / P. KOMAYSCENSIS 1744 (Syn: 79) = *Šetekšna, dnes Šėtekšnos Púožas Kp, 160 Šėteknos Panemunėlis Rk; Udrya 1807 (NO: 2a) = Ūdrjà Al; de loco Uta 1778 (Int JĮ I: 14b) = Ūta Joniškis Mlt; de Utena 1741 (Ut JĮ I: 16b), de Utena 1760 (Ktk KĮ N: 48a) = Utenà město; Waiguva 1854 (ED: 37) = Váiguva Klm; de Welona 1699 (Dt KĮ: 35b) = Veliuonà Jrb; Žabakšna 1807 (NO: 2a) = *Žlabakšna Darsūniškis aj. Untanawas czyli Antonowo 1898 (Anonim: 60) = osada. *Untanavas Kálta-nėnai Švnč; Zaścianek Antarasztas / Wieś Kiakszty / Włość Wydzka 1731 (Inw KZ: 15) = *Antaraštas Vidžiai (Bělorusko); na Zasc: Ante­siatas / Wieś Gada-kiemie / Woytowstwo Łabonarskie 1731 (Inw KZ: 103) = *Anteisiatas Labanòras Švnč; Apuszotas 1900 (SG XV/I: 46) = *Apušotas ves. Ramýgala Pn; Apuszrotas 1900 (SG XV/I: 46) = *Apūšrotas dv. Krākės Kdn; Augustawas 1898 (Anonim: 69) = Augustāvas Švenčionėliai Švnč; Dragunas 1807 (NO: 1) = *Dragūnas Serėdžius; Dubinikas 1898 (Anonim: 42) = *Dubinykas, dnes Dubininkas Merkinė (dnes Marcinkónys Al); Endrikawas 1898 (Anonim: 62) = *Endrikavas Daugėliškis Ign; Erzwetas / Orweta59 / 1898 (Anonim: 68) = Ėržvetas Tverečius Ign; Geibonas 1898 (Anonim: 50) = *Geibonas Vievis, srov. Geibónys Ausiėniškės Trak; Gumbronas / P. ANUSZYS CENSIS 1744 (Syn: 87) = *Gumbronas, Ōnuškis Vrn; Gudas 1807 (NO: 2a) = *Gudas Veiveriai; Kalvinas 1807 (NO: 2a) = *Kalvinas Darsūniškis; Zascianek Kapurnenas nad Je-ziorem ottkszniem / Sioto Ofttuksznie (?) / Woytowstwo Łygmianskie 1636 (Inw WC: 26b) = *Kapurnenas Liñkmenys Ign; Kazimierawas 1898 (Anonim: 43) = Kazimierāvas Varėna (dnes Nedingė Vrn); de Kučkas 1681 (Rgv KĮ I: 77a) = *Kučkas, dnes Kučkai Raguva Pn; Zascianek Kulnikas... pokoniec rez nad je-ziorem Birzulią / Wieś KVIAKIE / WŁOSC WORNIEŃSKA 1662 (ŽV Inv: 120) = *Kulnikas Varniai Tl; Laubenskas 1807 (NO: 2a) = *Liaubenskas Veiveriai; Ledas 1902 (SG XV/II: 215) = *Ledas Jósvainiai Kdn; Lukas 1807 (NO: 2a) = *Lukas Veiveriai; Melekas 1807 (NO: 2a) = *Melekas Veiveriai; Mežymas / P. SVINCIANENSIS 1744 (Syn: 81) = osada. *M’e.š.ī.mas Švenčionys; Nárāgas / P. DUBINCENSIS 1744 (Syn: 48) = osada. *Na.ragas Dubingiai Mlt; de Villa Pietkunas 1668 (Rgv KĮ I: 3a) = *Petkūnas, dnes Petkūnai Juostininkai An; Polimas 1898 (Anonim: 60) = *Polimas Liñkmenys Ign; Rokas 1807 (NO: 2a) = *Rokas Veiveriai; Rugenas 1807 (NO: 2) = *Rugėnas Liepalótai (dnes Lukšiai Šk); Скроблинас 1597 (Spruogis: 293) = *Skrobylnas ves. Medingėnai Pln; Spirgas 1807 (NO: 2a) = *Spirgas Darsūniškis; de Pago Stalgas 1639 (Pln KĮ: 136a) = Stalgas Stalgėnai Pln; Szakimas 1898 (Anonim: 24) = Šakimas Dubingiai Mlt; Tartakas 1898 (Anonim: 71) = osada. *Tartakas, dnes Tartòkas Sariai Švnč; Urbānas / P. SVINCIANENSIS 1744 (Syn: 81) = osada. *Urbanas Švenčionys; Wilkas 1807 (NO: 2a) = *Vilkas Veiveriai aj. 59 Taková polonizovaná podoba se uvádí vedle litevské. 161 de Antalepte 1687 (Ant Kǫ I: 9ᵇ) = Antālėpie Zr; de Untalamiestie 1742 (Lkm Jǫ II: 4ᵇ) = *Untalam ēst’ė., nyní Antālamėstė Saldūtiškis Ut; de Beržė 1693 (Dt Kǫ: 2ᵃ), de Beržė 1711 (Dt Kǫ: 147ᵇ) = *Beržė Dotnuvā Kdn; Miasto Merecz czyli Mierkine 1898 (Anonim: 42) = Merkinė Vrn; Pātūžė / P. ŁYNGMIANENSIS 1744 (Syn: 82) = Palūšė Ign; de Pokryžė 1770 (Dgl Kǫ III: 41ᵃ) = Pakryžė Daugailiai Ut; Plunge 1854 (ED: 9) = Plūngė měst.; Rauswė 1539 (Pėteraitis: 329) = Rausvė || Degėsiai Stālupėnai, Bildviečiai; de fatele 1741 (Ktk Jǫ I: 59ᵃ) = *Salėlė Kūk­tiškės Ut; de Sienowe 1682 (Vdn Kǫ III: 3ᵇ) = *Senovė Vidėniškiai Mlt; de loco fenobe 1760 (Blnk Kǫ II: 49ᵇ) = *Senobė Vidėniškiai Mlt; ex Szłapiaberžė 1715 (Dt Kǫ: 166ᵃ) = *Šłapiaberžė, de Sztapabierže 1740 (Dt Kǫ: 390ᵇ), de Sztapaberže 1761 (Dt Kǫ: 369ᵇ) = Šłapāberžė Dotnuvā Kdn; Schnuede 1564–1565 (Pėteraitis: 396) = Šunėdė || Šunidė, Dārkiemis, Balėtai, Lenkimai; Tarpupė 1542 (Pėteraitis: 401) = *Tarpupė, Tār­pupėnai, Įsrūtis, Kumečiai; de Villa Vliczete 1684 (Vdn Kǫ III: 10ᵃ), de Vliczete 1688 (Vdn Kǫ III: 35ᵃ) = Ūlyčėlė Žalvariai Mlt; Warrupe 1590 (Pėteraitis: 456) = *Varupė, později Vorupėnai Gumbinė, Nybudžiai, Springiai aj. de Untalksnie 1740 (Lkm Kǫ I: 106ᵇ) = nář. *Untalk’s’nė., Āntalksne Liṅkmenys Ut; Pakrižie 1898 (Anonim: 64) = nář. *Pak r’ī.ž’ie., spis. *Pakryžė Daugėliškis Ign; Papasžtie 1898 (Anonim: 67) = *Papaštė Kūk­tiškės (nyní Mindūnai Mlt); išz vien. Rudinie 1903 (Int ZK: 37ᵃ) = *Rūdvnė Įnturkė Mlt; de flapēberžie 1695 (Dt Kǫ: 12ᵃ), de flapieberžie 1695 (Dt Kǫ: 12ᵃ) = Šłapāberžė Dotnuvā Kdn; w Folwarku Wactawinie 1829 (Ktk Kǫ VIII: 32ᵃ), w Folwarkie Wactawinie 1827 (Ktk Kǫ VIII: 4ᵇ) = nář. *Va.cla.v’īnė., spis. *Vaclovynė Kūk­tiškės Ut; de Wanaginie 1780 (Aln Kǫ XVIII: 16ᵃ) = *Vanaginė nebo *Vana­gynė Alantā Mlt, Witkamergie, Witkmergie 1893 (SG XIII: 535) = *Vilkamerge, *Vilkmėrgė, nyní Ukmergė měst. aj. Ažubala 1898 (Anonim: 60) = nář. *Ažū.bala., Ažūbalė Kal­tanėnai Švnč; de Uliciela Par’ Malatensis 1788 (Int Jǫ I: 16ᵃ), de Uliczeta 1797 (Int Jǫ I: 39ᵃ) = nář. *U.l’ī.č’ėla., Ūlyčėlė Žalvariai Mlt; Pogajgala 1898 (Anonim: 60) = nář. *Pogajgala., Pāgaigalė Labanōras Švnč; Poszyta 1898 (Anonim: 22) = nář. *Paš’īla., Pašilė Giedraičiai Mlt aj. Alsodia 1898 (Anonim: 60) = nář. *Alsod’ė., spis. *Alsodė Kal­tanėnai Švnč; de Villa Untalamiestia 1745 (Lkm Kǫ II: 22ᵇ) = nář. *Untalam ē.s’t’ė., nyní Antālamėstė Saldūtiškis Ut; Blusinia 1798 (Int Jǫ I: 29ᵇ) = nář. *Blu.s’īnė., spis. *Blusynė Įnturkė Mlt; Daubarizskia 1898 (Anonim: 62) = nář. *Dau­bar’iš’k’ė., spis. Daubariškė Daugėliškis Ign; Wasiuliskzia 1898 (Anonim: 60) = nář. *Vas’ul’iš’k’ė., spis. Vasiūliškė Liṅkmenys Ign; Pūšnia / P. GIEDROY­CENSIS 1744 (Syn: 48) = nář. *Pu.s’n’ė., spis. Pūšnė Giedraičiai Mlt; Warlinia 1791 (Int Jǫ I: 29ᵇ) = nář. *Var’īnė., spis. *Varlynė Įnturkė Mlt aj. 162 In Loco Abugalįzkis 1784 (Ktk MĮ N: 183ᵇ) = *Abugališkis, nyní Būgališkis Suginčiai Mlt; Ahmaińpucб 1584 (Spruogis: 5) = *Antairis dv. Tvėrai Pln; de Untotamiestis 1740 (Lkm KĮ II: 2ᵇ) = nář. *Untolamės.t’is, de Villa Antatamiestis 1744 (Lkm KĮ II: 19ᵃ) = *Antalamestis, nyní Antalamestė Saldūtiškis Ut; Żascianek apidemis / Sioto Woŷszniuny / Wojtowſtwo Łyngmianskie 1636 (Inw WC: 25ᵃ) = *Apydėmis Palūšė Ign, srov. Apydėmis Saldūtiškis Ut; Aukštadwarys 1784 IVK = Aukštādvaris Avižieniai Viln; Auksztakalnis 1898 (Anonim: 54) = Aukštākalnis Valkininkai (nyní Jakėnai Vrn); Awilajtis 1900 (SG XV/I: 54) = *Avilaitis Antāžavė Zr; de loco Ažufienis 1754 (Blnk KĮ II: 14ᵃ), de loco Azusienį 1757 (Blnk KĮ II: 34ᵇ) = nář. *Ažu.s’e.n’is Bālninkai Mlt; Ažubalis 1900 (SG XV/I: 56) = *Ažubalis vs. Tverėčius Ign; w zascianku Ažustrupis 1831 (Ktk KĮ VIII: 82ᵃ) = *Ažustrupis Kūktiškės Ut; w Zascianku Ažuwižyntis 1829 (Ktk KĮ VIII: 30ᵇ) = *Ažuvyžintis Kūktiškės Ut; Baltuwis 1807 (NO: 2a) = *Baltuvis Veiveriai; Balnupis 1900 (SG XV/I: 77) = *Balnupis dv. Raseiniai; Beynažylis 1802 (Int KĮ: 16ᵇ) = Beināšilis Inturkė Mlt; Zascianek Blakiškis / Miasteczko Swiencianÿ 1636 (Inw WC: 34ᵃ) = *Blakiškis Švenčionys; Budwiety s 1880 (SG I: 442) = Būdvietis Zypliai (nyní Jankai Šk); Diczpalis 1807 (NO: 2a) = *Didžpalis Įngavangis Prn; Дубупис 1594 (Spruogis: 105) = *Dubupis plv. Gintiliškė; Dydwalis / P. WILKOWISCENCIS 1744 (Syn: 107) = *Didvalis Vilkaviškis; Dumsis 1898 (Anonim: 47) = *Dumsis Žąsliai Kš; Gieguzynis 1898 (Anonim: 50) = Gegužinis Krūonis (nyní Vilūnai Kš); de Genakalnis 1760 (Lkm KĮ II: 73ᵃ) = Gėniakalnis Saldūtiškis Ut; Gerwis 1807 (NO: 2a) = *Gervis Rokai Kn; Zascianek Jurgiszkis / Sioto Girminie 1636 (Inw WC: 38ᵃ) = *Jurgiškis Vidiškės Ign; de Gudakiemis 1606 (Mrk KĮ: 13ᵇ) = Gūdakiemis Merkinė Vrn; Zaścianek... Gulbinis / Włość Wydzka 1731 (Inw KZ: 13) = *Gulbinis Vidžiai (Bělorusko); Jodupis lub Czarny Ruczaj 1898 (Anonim: 69) = *Juodupis Tverėčius Ign; išz wien. Jodapurwis Łabanoro parap. 1901 (Int ZK: 35ᵃ) = Jūodapurvis Labanóras Švnč; Jakubczonis 1807 (NO: 2a) = *Jakubčionis Darsūniškis; Kalnialis 1902 (SG XV/II: 44) = *Kalnelis dv. Pumpėnai Ps; Katnelis 1902 (SG XV/II: 45) = *Kalnelis dv. Ak nystà (Lotyšsko); Kentrakalnis 1854 (ED: 5) = Kentrākalnis Tvėrai (nyní Medingėnai Pln); Kieturkalnis 1902 (SG XV/II: 75) = *Keturkalnis Skaudvilė Trg; Zascianek Kimienianiszkis / Sioto możyźny / Wojtowſtwo Ozwińskie 1636 (Inw WC: 27ᵇ) = *Kimėneniškis Kazitiškis Ign; de Kriwȧgalis 1743 (Lkm KĮ II: 14ᵇ) = Krivāsalis Linkmenys Ign; de Lamiestagalis 1760 (Lkm KĮ II: 75ᵃ) = *Lames-tgalis; de villa Lapiekalnis 1757 (Lkm KĮ II: 56ᵇ) = Lāpiakalnis Linkmenys Ign; Zascianek Laudupis / Sioto Skiemie / Woitostwo Zas’eckie / Wolosc Boisa-golska 1615 (Inv VI: 38ᵇ) = *Liaudupis Skėmai Rd; Zaścianek Łynkadarżys 1820 (WDW: 82ᵇ) = *Linkadaržis Lavoriškės Viln; Łukiszkis 1898 (Anonim: 49) = Lūkiškis Krūonis Kš; Maknialaukis 1898 (Anonim: 62) = *Maknialaukis 163 Daugeliškis Ign; Måldenis 1854 (ED: 34) = *Maldenis, nyní Maldėniai Tryškiai Tl; Malūnapis 1558 (Peteraitis: 238) = pruské *Malūnapis, později litev. Malūnupiai Dárkiemis; Zascianek maszniuniškis / Sioto koniuchy / Woÿtowstwo Ozwyńskie 1636 (Inw WC: 29ᵇ) = *Mašniūniškis Kazi­tiškis Ign; de Meſkafjadźis 1617 (Mrk KĮ: 101ᵇ) = nář. *Mėšk’asėdźis, nyní Mėškasalis Alovė Al; Meſkinwietyes / P. SZESZOLENSIS 1744 (Syn: 45) = *Meškinvietis Šešuoliai Ukm; Микитлавкис 1584–1585 (?) (Spruogis: 187) = *Mikitlaukis dv. Pajūris Šil; Wieś Nareyszabalis 1820 (WDW: 82ᵃ) = *Nareiš(i)abalis Lavoriškės Viln; Naujasodis 1902 (SG XVII: 372) = *Naujasodis k. Ro-zalimas Pkr; Nausodis 1902 (SG XV/II: 372) = *Naušodis Naušodis Pln; Hanuszy(ski czyli Onuszki 1898 (Anonim: 39) = Õnuškis Õnuškis Trak; Potukalnis 1854 (ED: 2) = Pālukalnis Tvėrai Pln; Pomatdenis 1854 (ED: 34) = *Pa-maldenis Tryškiai; de Papūtakalnis 1760 (Lkm KĮ II: 70ᵃ) = Pāpilakalnis Taurāgnai Utn; Pirciupis 1898 (Anonim: 53) = nář. *P’ir’č’up’is, spis. *Pirčiupis, nyní Pirčiupiai Valkininkai Vrn; Raudanalaukis tub Czerwonopole 1898 (Anonim: 69) = nář. *Raudanalaukis Švenčionys; de Raudanupis 1821 (Int JĮ I: 110ᵇ) = *Raudonupis Inturkė Mlt; W puscie Zascianek Salawarti / Miasteczko Przetaie 1719 (Inw Dg: 41ᵃ) = *Salavartis Perloja Vrn; Simonaitis 1807 (NO: 2a) = *Simonaitis Rokai Kn; Smiltinis 1854 (ED: 2) = *Smiltinis Telšiai; Szilinis 1854 (ED: 2) = *Šilinis Telšiai; Szylwetis 1807 (NO: 2) = *Šilvietis Liepalótai, nyní Šilvietė Lukšiai Šk; Szytalis czyli Borek 1898 (Anonim: 45) = nář. *Šilalis, spis. *Šilelis Žiežmariai Kš; de Pago Szylasiodis 1633 (Pln KĮ: 84ᵃ) = *Šilasodis Plungė; Zascianek Traka Ławkij / Wies Żwirzdany / Włość Dawgowska 1719 (Inw Dg: 23ᵇ) = *Trakalaukis Daugai Al; Upis 1898 (Anonim: 62) = Ūpis Daugeliškis Ign; Užalksni̇nis 1854 (ED: 36) = *Užalksni̇nis Užventis; Užusamanis 1898 (Anonim: 65) = *Užusamanis Ceikiniai Ign; Waynotrakis 1807 (NO: 2a) = *Vainotrakis Rokai Kn; Zascianek warnalizdis / Sioto Garbunÿ 1636 (Inw WC: 37ᵇ) = *Varnalizdis Zūikos Ign; Warnoszylis 1807 (NO: 2) = *Varnošilis Meištai (Būblėliai Šk); Witkampis 1540 (Peteraitis: 444) = *Vitkampis, později Vidkampiai Stālupėnai, Katniavà, Jenkutkampiai, Tučiai; Widuszylis 1807 (NO: 2) = Vidūšilis Liepalótai (Lukšiai Šk); Jioto wi-kiezerel 1597 (Ukm PTA 13879: 228ᵇ) = *Vikėžeris Dusetos Zr; Wilkupis 1807 (NO: 2) = Vilkupis Liepalótai (nyní Lukšiai Šk); Wingis / P. PODBRZEZENSIS 1744 (Syn: 43) = *Vingis Pabėržė Viln; Zascianek Żaga-raitays pusty / WŁOSC MASIADŹKA 1662 (ŽV Inv: 204) = *Žagaraitis Mósėdis Skd; Žeymelis 1807 (NO: 1) = *Žeimelis Veliuona aj. Jestliže je oikonymum v nelitevském historickém dokumentu zapsáno s koncovkou -is, formálně se shoduje litevská koncovka -is nominativu jednotného čísla první deklinace s koncovkou -is ablativu plurálu první a druhé latinské deklinace; srov. polatinštěné podoby s -is (ablativus pluralis): de fodaliszkis 1679 (Lnkv KĮ: 14ᵃ), 164 srov. současné Sodėliškiai; de Degėjus 1678 (Lnkv JĮ: 21ᵃ), srov. současné Degėsiai; de Girpetrij 1702 (Jnšk KĮ: 32ᵃ), srov. současné Girpetrai; de Kautakakis 1690 (Mlt KĮ I: 37ᵇ), srov. *Kaulakiai, dnešní Kaūlakiai; de Nebuvėlj 1702 (Jnšk KĮ: 32ᵇ), litevsky by bylo *Nebuvėliai; de Rymucis 1691 (Mlt KĮ I: 39ᵃ), srov. dnešní Rimūčiai; de Jabanj 1702 (Jnšk KĮ: 32ᵃ), srov. dnešní Sabōniai; de Vliczelis 1689 (Mlt KĮ I: 34ᵇ), srov. dnešní *ūlyčelės, dnešní Ūlyčelė atd. Lze se domnívat, že v době zápisu měly (nebo mohly mít) tyto oikonyma množné číslo. Na stránkách matrik joniškėlského a linkuvského kostela, z nichž jsou zde uvedeny příklady, jsou všechny (nebo téměř všechny) podoby oikonym latinizovány připojením koncovky ablativu plurálu -is. Podobných případů latinizace je více v matrikách z Daugailiai, Dotnuvà, Vidēniškiai aj. V některých matrikách, například v molėtské matrice (1682–1692), je takových případů jen několik. Často je už ze samotné podoby zřejmé, že jde o latinizovaný ablativ plurálu. Není však zcela jasné, která podoba je litevská a která latinizovaná, v případech de Janižkelij 1702 (Jnšk KĮ: 31ᵃ), srov. dnešní Joniškėlis; Antkalnis 1706 (Dt KĮ: 99ᵇ), srov. dnešní Ańt̄kalnis. Domněnku, že jde o litevskou podobu, vyvrací zápis podob jiných oikonym na týchž listech pramenů: tam se zapisují pouze s latinskou koncovkou ablativu plurálu -is. Na jiných listech se tato oikonyma zapisují jinak: Joniškėlis se zapisuje de Janižkiei 1701 (Jnšk KĮ: 27ᵇ), tj. bez koncovky, Ańt̄kalnis – různě: de Antkalnia ~1702 (Dt KĮ: 296ᵇ), De antkole 1728 (Dt KĮ: 110ᵃ) a podobně. Údaje z dalších historických dokumentů ukazují, že se v 17.–19. století užívaly množné podoby těchto oikonym: de Janiskiey 1672 (Klov KĮ III: 60ᵇ), Janiszkelų arba Janiszkių porakvije. Poneveže pav.; Janiszkei⁶⁰ (Johaniszkiele); Joniszkelei božnicze mur[ine] mel[nyčia] vond[ens] Mōžupe 1854 (nebo později, ve 2. polovině 19. století) (ED: 105). Podoba -is (de Janižkelij) je tedy zapsána jako latinský ablativ plurálu. V případě podoby Antkalnis je pochybností poněkud více: není jasné, zda by podobu de Antkalnia mohla dokládat jednotné číslo tohoto oikonyma (nář. *Antkal’n’a gen. sg. „Antkalnio“). Existují totiž případy (pravda, není jich mnoho), kdy jsou oikonyma slavizována tímto způsobem: de villa Narwidzia 1775 (Dgl KĮ III: 53ᵃ), srov. Narvydžiai, de Gornia 1771 (Dgl KĮ III: 43ᵃ), srov. Garniai, de Daržinia 1770 (Dgl KĮ III: 37ᵇ), srov. Daržiniai aj. – ve všech těchto případech je slavizována koncovka nominativu plurálu -iai. Je obtížné určit, zda je podoba de Antkalnia takovým případem slavizace, nebo jde o genitiv singuláru s koncovkou zapsanou jako -ia, viz též s. 168–172. Podoba Antkalnei 1854 (ED: 95), *Antkalniai v Dotnuvà ukazuje, že v polovině 19. století existovala i množná podoba tohoto oikonyma. 60 Opraveno na Janiszkėliai. 165 Kvůli nedostatku údajů nelze spolehlivě rekonstruovat nominativ singuláru ani v těchto případech: W Zalčianku... dugnis / Miasteczko Przertaie 1719 (Inw Dg: 41a) = *Dugnis, *Dugnys (?) Perloja Vrn; Graužiupis 1898 (Anonim: 53) = *Graužiupis, *Graužiupys (?) Valkininkai Vrn; Kiaulupis / P. WILKOWISCENCIS 1744 (Syn: 107) = *Kiaulupis, *Kiaulupys (?) Vilkaviškis; Powyžis 1854 (ED: 36) = *Pavyžis, *Pavyžys (?) Užventis aj. Barčys / P. DUBINCENSIS 1744 (Syn: 48) = *Barčys Dubingiai Mlt; Digris 1807 (NO: 2a) = *Digr ys Veiveriai; Zascianek nazvaný Eglesys / MIASTECZKO POPIELANY 1662 (ŽV Inv: 232) = *Eglesys, dnešní Eglesiai Papilė Akm; Gilis 1807 (NO: 2a) = *Gylys Rokai Kn; Jāckagālis / P. ROGOVIENSIS 1744 (Syn: 72) = Jackagalys Juostininkai An; de Kiemieszis 1741 (Lkm JĮ II: 3a) = Kemešys Saldūtiškis Ut; Koris 1807 (NO: 2) = *Korys Liepalotai (Lukšiai Šk); Łowis 1898 (Anonim: 43) = *Lovys ve Varėna; Pamerkis 1898 (Anonim: 53) = *Pamerkys, dnešní Pamerkiai Valkininkai Vrn; Paniewezis 1887 (SG VIII: 771) = Panevėžys město; in loco Pagilbis 1779 (Ktk MĮ N: 176b) = Pagilbýs Saldūtiškis Ut; Poderies 1807 (NO: 2a) = *Poderys Veiveriai; Tumágālis / P. ROGOVIENSIS 1744 (Syn: 72) = Tumagalys Miežiškiai Pn; Įz ieymatis 1741 (Lkm JĮ II: 3b) = Šeimatis Taurāgnai Ut. Dumčzus / P. WILKOWISCENSIS 1744 (Syn: 107) = *Dumčus, dnešní Dumčai Pilviškiai VIkv; Gojus 1898 (Anonim: 44) = *Gojus Jiežnas Prn; Karalus 1807 (NO: 2a) = *Karalius Veiveriai; de Mełkafadzius 1617 (Mrk KĮ: 105b) = nář. *Mėškasėdžūs, dnešní Meškasalis Alovė Al; Nabagus 1807 (NO: 2) = *Nabagius Liepalotai (Lukšiai Šk); Naudžus 1807 (NO: 2a) = nář. *Naudžūs Veiveriai; Szalszus 1807 (NO: 2a) = *Šalč(i)us Veiveriai; Szullus 1807 (NO: 2) = *Šulius Meištai (Būblėliai Šk); de Tumasodzius 1668 (Rgv KĮ: 3a) = *Tumasodžius, dnešní Tumagalys Miežiškiai Pn; městečko Twerecz neboli Twereczius 1898 (Anonim: 68) = Tverėčius Tverėčius Ign aj. Jednotné genitivní tvary Bylo zaznamenáno jen málo případů užití jednotného genitivu. Některé z nich nejsou kvůli shodným koncovkám zcela jasné, neboť oikonyma se vyskytují v nelitevském textu. Tvary jednotného genitivu Pagi Mateykos 1604 (Jnš KĮ: 51a) = *Mateikos (j. jm. *Mateika) Jōniškis; De Nowiosodos 1669 (Rgv JĮ I: 108a) = *Naujasodos, srov. dnešní Naujasodė Ramygala Pn; isz ul. Palakiesos 1905 (Int ZK: 40a) = nář. *Pala.k'esos, dnešní Pāluokesa Luokesā Mlt; isz Wer denos 1722 (Fenzlau: 143) *z Verdenos, dnešní Vėrdainė Jonaičiai Šlu aj. 166 Pagi Mateykas 1604 (Jnš KĮ: 55ᵃ) = nář. *Mat'eikas (j. jm. *Mateika) Joniškis aj. ex kuteno pago 1613 (Mrk KĮ: 79ᵃ) = *Kutėno (j. jm. *Kutėnas), srov. dnešní Kūtiškės Alovė Al; de Stalgo 1638 (Pln KĮ: 128ᵃ), de pago Stalgo 1639 (Pln KĮ: 134ᵃ) = *Stalgo, dnešní Stalgas (j. jm.) Stalgėnai Pln; de Sandworo 1638 (Pln KĮ: 127ᵇ) = nář. *Sandworo, dnešní Šendvaris Šendvaris Klp; Pagi Žalensko 1604 (Jnš KĮ: 51ᵃ) = nář. *Žal'ensko, srov. *Žalinsko, (j. jm. *Žalinskas) Joniškis aj. parap. Labanora 1900 (Int ZK: 32ᵃ) = nář. *Labanora, Labanóras Švnč; de Lamiesta 1747 (Lkm KĮ II: 26ᵃ) = nář. *Lam'ėsta, Laméstas Saldutiškis Ut; ex Jtalga 1628 (Pln KĮ: 44ᵇ), ex Stalga 1639 (Pln KĮ: 136ᵇ) = nář. *Stalga, Stalgas Stalgėnai Pln aj. Miasteczko Pertojeś czyli Przetaie 1898 (Anonim: 43) = nář. *Perlojas, srov. *Perlojos, Perloją Nedingė Vrn; De Villa dicta Petnićies Paraphia Iżaukianensi 1670 (Krž KĮ: 200ᵃ) = nář. *P'ėt'n'įč'es, srov. *Pėtnyčios Šaukenai Klm aj. isz Kertojos 1901 (Int ZK: 35ᵃ) = *Kertuojos, Kertuoją Įnturkė Mlt; de Wil- kosodos 1638 (Pln JĮ: 206ᵃ) = *Vilko sodos Plungė. de Villa Berzies 1711 (Dt KĮ: 145ᵇ) = *Beržės (j. gen.), Dotnuvà Kdn; isz Jukniszkies 1901 (Int ZK: 34ᵃ) = *Jukniškės, dnešní Jūčniškiai Joniškis Mlt; z Mikolojiškies 1906 (Int ZK: 42ᵇ) = *Mikalojiškės, dnešní Mikalojiškis Joniškis Mlt; z Pabradies farnosti Korkazyskų 1908 (Int ZK: 46ᵇ) = *Pabradės, Pabradė Švnč; z Rateliszkies 1901 (Int ZK: 34ᵃ) = *Rateliškės (j. gen.), Inturkė Mlt; z Rudinies wienasedzio 1901 (Int ZK: 35ᵃ) = *Rūdynės (j. gen.), Inturkė Mlt; de Jenobies 1774 (Blnk KĮ II: 9ᵃ) = nář. *S'enob'ė.s (j. gen.), Bálninkai Mlt; z Surguszkies 1901 (Int ZK: 34ᵃ) = *Surguškės, Surguškė Įnturkė Mlt; de Villa Iżlapiosios Berzies 1711 (Dt KĮ: 146ᵃ) = *Šlapiosios Beržės, dnešní Šlapabėržė Kdn; lowczus Wilkamirgies 1675 (Jablonskis 1937: 148) = *Vilkamirgės nebo *Vilkamergės, dnešní město Ukmergė aj. de Antalietes 1694 (Dgl KĮ II: 79ᵃ) = *Antálieptės, Antá liepė Zr; išz Kirnejles maletu parapios 1902 (Int ZK: 35ᵇ) = *Kirneilės, Kirneilė Luokesà Mlt; z Pagojeś 1905 (Int ZK: 41ᵇ) = *Pagojės, Pagojė Įnturkė Mlt. Není jasné, jaká je litevská podoba oikonyma v případech de ławciszkies 1742 (Lkm KĮ II: 10ᵃ) = *Laučiškės Liñkmenys Ign; de Iżikuntiszkies 1741 (Lkm KĮ II: 7ᵃ) = *Šikuntiškės Liñkmenys Ign; de Iżudiszies 1740 (Lkm KĮ II: 3ᵃ) = *Šūdiškės Liñkmenys Ign; de Weydiżkies 1741 (Lkm JĮ II: 3ᵇ) = *Veidiškės nebo *Vaidiškės Liñkmenys Ign aj. V tomto kraji se totiž vyskytuje mnoho jednoslovných oikonym (-iškė). Ze zápisu v latinském textu můžeme usuzovat, že jde o jednotný genitiv. V případě de Kukutiszkies 1740 (Lkm KĮ I: 110ᵃ) = nář. *Kukutíšk'ė.s, dnešní Kūktiškės Ut, však jde o množné nominativní tvary. Svědčí o tom i další zápisy tohoto oikonyma v historických dokumentech. V případech, kdy oikony- 167 … se nedochovaly do našich dnů, a pokud neexistuje žádný další materiál svědčící o jeho autentické podobě, ať už jednotného, nebo množného čísla, nelze určit, jaké číslo je zapsáno v nelitevském textu: může jít jak o genitiv jednotného čísla, tak o nominativ množného čísla – tyto tvary se shodují. Ant Escherelle61 1539 (Pėteraitis: 92) = dial. *Ant Ežerėlia, kn. *Ant Ežerėlio || Bumbulai Gumbinė, Nybudžiai; porakvije. Panevėže mapa 1854 (nebo později, ve 2. polovině 19. století) (ED: 105) = dial. *Pon'ev'ež'e, Panevėžys; z obce skroble 1630 (Pln KĮ: 59a) = dial. *Skrob'l'e, Skróblis Bubėnai Pln; výsl. wienasied. Sztawinagale 1901 (Int ZK: 35a) = dial. *Šlav'i.nagal'a. Arniōnys Mlt a další; de Antepunčio 1682 (Mlt JĮ II: 1b) = *Antapunčio, dnes Antāpunte Luokesà Mlt; výsl. Czistabario Dubingiu parapios 1901 (Int ZK: 35a) = *Čistabario, *Čistabaris Dubingiai Mlt; výsl. Mesžkalidimio 1900 (Int ZK: 32a) = *Meškalydimio, Meškalydimis Joniškis Mlt; de Nounojodžio (Pln KĮ: 103b) = *Naujosodžio, dnes Nausodis Nausodis Pln; výsl. Palakajo 1903 (Int ZK: 38a) = *Palakajo, Palakajys Labanóras Švnč; z Pagilbiszko 1748 (Ktk MĮ N: 156b) = *Pagilbiškio, dnes Pagilbys Saldūtiškis Ut; výsl. ul. Poundenio Joniskzio parap. 1906 (Int ZK: 42a) = dial. *Paun'd'en'o, dnes Pavāndėnė Arniōnys Mlt; výsl. Sztawinagalo62 1900 (Int ZK: 33a), z Šlavinagalio 1907 (Int ZK: 44a) = *Šlavinagalio, dnes Šlavinà Arniōnys Mlt; de Tumasodžio 1673 (Rgv KĮ I: 29b) = *Tumasodžio, dnes Tumagalys Mėžiškiai Pn; výsl. Wilkorejsczio 1900 (Int ZK: 32b) = *Vilkaraiščio Įntur-kė Mlt a další. de Genia kalnia 1751 (Lkm KĮ II: 38a) = *G'en'akal'n'a., Gėniakalnis Saldūtiškis Ut; de Jackasodžia 1672 (Rgv JĮ I: 111b) = dial. *Jackasodž'a, dnes Jackagalys Juostininkai An; de Miestela 1776 (Aln KĮ XVIII: 48a) = dial. *M'e.s't'el'a., Miestelis (část městečka Alantōs) Mlt; de Naujasodžia 1670 (Rgv KĮ I: 17b) = dial. *Naujasodž'a, srov. Naujasodė Ramýgala Pn; de Pagilbia 1748 (Ktk MĮ N: 155b) = dial.*Pag'il'b'a., dnes Pagilbys Saldūtiškis Ut; de Raudonupia a de Raudon upia 1799 (Int JĮ I: 48a) = dial. *Raudonup'a., de Villa Raudanupia 1827 (Int JĮ I: 131b) = dial. *Raudanup'a., *Raudonupis Įnturkė Mlt; de Tumasodžia 1673 (Rgv KĮ I: 31b) = *Tumasodž'a, dnes Tumagalys, Mėžiškiai Pn; de Wienasedžia 1787 (Ktk MĮ N: 187a) = *V'e.nas'ėdž'a., *Vienasėdis Kūktiškės Ut; de Werekalnia 1699 (Jnšk KĮ: 8a), de Wierakelnia 1701 (Jnšk KĮ: 21a) = dial. *V'er'ekal'n'a Joniškėlis Ps; výsl. wienaledžio Zwir-bliszkia 1900 (Int ZK: 32a) = dial. *Ž'v'ir'b'l'is'k'a., dnes Žvirbliškės Įnturkė Mlt a další. Existuje poměrně mnoho případů, kdy jsou podoby oikonym v nelitevských historických dokumentech zapisovány s koncovkami -(i)a, -(i)ą, -(i)ą. V takových případech není vždy možné určit— 61 K tomuto oikonymu viz také s. 178. 62 Sztawinagalo je třeba číst jako *Šlavinagalio. Je zde totiž užito polského pravopisu a písmeno l označuje měkké l’. 168 … určit, zda je podoba oikonyma litevská, nebo zda jde právě o genitiv jednotného čísla. Zvláště mnoho takových případů bylo zaznamenáno v Joniškiském KĮ (1599–1621). Není zcela jasné, jak posuzovat případy, kdy je oikonymum uvedeno s probíranou koncovkou vedle nomenklaturního slova označujícího objekt, které je latinsky nebo polsky zapsáno v genitivu jednotného čísla. 63 63 Pagi Baltkaicia 1600 (Jňs KĮ: 11ᵇ); Woita Balciuna Š: Baruna 1609 (Jňs KĮ: 109ᵇ); Woÿta Jurgiela Š: Beinoraicią 1610 (Jňs KĮ: 120ᵇ); Woita Kotlarza Š: Beinora 1611 (Jňs KĮ: 128ᵇ); W: Biwoinia Š: Biwainią 1609 (Jňs KĮ: 114ᵃ); Woita Budraicia Š: Budraicią 1609 (Jňs KĮ: 110ᵃ); Woÿta Dwila Š: Buiwidzią 1609 (Jňs KĮ: 111ᵃ); Woÿta Kirni Š: Burniskią 1609 (Jňs KĮ: 113ᵇ); Woita Biwoinia S Butwilą 1609 (Jňs KĮ: 109ᵇ); Šiota Butwilą 1610 (Jňs KĮ: 118ᵃ); Woita Kirnÿ Š: Dargią 1610 (Jňs KĮ: 122ᵃ); W: Łukoszailia Š: Dargaicia 1612 (Jňs KĮ: 137ᵇ); Woita Kotlarza Š: Daukšiškia 1611 (Jňs KĮ: 130ᵃ); Woÿta Dwila Š: Draseikig 1612 (Jňs KĮ: 140ᵇ); Woÿta Dwila Š: Dranfeikia 1611 (Jňs KĮ: 134ᵃ); W: Dwila Š: Dran|feikia 1612 (Jňs KĮ: 143ᵃ); Pagi Dziugi 1601 (Jňs KĮ: 19ᵇ); Woita Jurgiela Š: Dziugią 1610 (Jňs KĮ: 120ᵃ); Aduo: Dwiluycia Pagi Dweta 1605 (Jňs KĮ: 71ᵃ); Woita Dwila Š: Dwelacią 1611 (Jňs KĮ: 130ᵇ); Woÿta Budraicia Š: Eleknaicia 1612 (Jňs KĮ: 141ᵃ); Woita kirni Š: Giedwiną 1609 (Jňs KĮ: 109ᵃ); Woÿta Baltzewicza... Š: Gi-mineną 1611 (Jňs KĮ: 131ᵃ); Woÿta Balciewicza Š: Girminia 1611 (Jňs KĮ: 132ᵃ); Aduocat Mantiurgaičia... Pagi Jatenią 1600 (Jňs KĮ: 11ᵃ); Pagi Jaunią 1600 (Jňs KĮ: 13ᵃ); Šiota Jauneikia 1607 (Jňs KĮ: 90ᵃ); villae Jwoszkia 1599 (Jňs KĮ: 3ᵇ); Woÿta Kirni Š: Jwoskią 1609 (Jňs KĮ: 112ᵃ); Pagi Juodžią 1601 (Jňs KĮ: 19ᵇ); Ad. Szapnagis... Pagi Kiepalą 1600 (Jňs KĮ: 9ᵇ); Pagi Kiepalą 1604 (Jňs KĮ: 49ᵇ); Pagi Kipią 1601 (Jňs KĮ: 18ᵇ); Pagi Krixtanavcia 1604 (Jňs KĮ: 50ᵇ); Pagi Kipscia 1604 (Jňs KĮ: 48ᵇ); Poddaničh X Plebana Š: kuisaicia 1610 (Jňs KĮ: 115ᵇ); Woÿta Lukobaicia Š: Łaumakią 1612 (Jňs KĮ: 139ᵇ); Woita Paupera Š: Lepsiuną 1609 (Jňs KĮ: 109ᵇ); Woÿta Jurgiela Š: Linkaiczią 1609 (Jňs KĮ: 109ᵃ); Woita Kirnÿ Š: Lidekią 1610 (Jňs KĮ: 116ᵇ); Woÿta Kyrnÿ Šiota Lydakią 1612 (Jňs KĮ: 140ᵇ); Woÿta Łukobaicza fioto Łukobaicia 1613 (Jňs KĮ: 153ᵇ); Woita Sebestiana Š: Mekią 1610 (Jňs KĮ: 122ᵃ); Woÿta Balciuna Š: Melnią 1610 (Jňs KĮ: 122ᵃ); Woita Biwoinia Š: Mielaičią 1609 (Jňs KĮ: 114ᵇ); Woita Augustina Š: Melwidzįą 1611 (Jňs KĮ: 125ᵇ); Woita Zutaitia Š: Normanczią 1610 (Jňs KĮ: 123ᵇ); Woita Jucia S: Normancia 1612 (Jňs KĮ: 139ᵃ); Woÿta Biwoinia Š: Noruną 1609 (Jňs KĮ: 112ᵃ); Woita Kirnÿ Š: Nuraicia 1611 (Jňs KĮ: 124ᵇ); Pagi Petodžia 1600 (Jňs KĮ: 11ᵇ); Woÿta Melwidsia Š: Pociuną 1609 (Jňs KĮ: 112ᵃ); Woita Balciuna Š: Poszupią 1609 (Jňs KĮ: 113ᵃ); Woita kirni Š: Puplasą 1611 (Jňs KĮ: 131ᵃ); Šiota Puraicia 1610 (Jňs KĮ: 121ᵇ); Woita Jurgiela Š: Rubesniką 1610 (Jňs KĮ: 121ᵇ); Woita Jurgiela Š: Rudiskią 1609 (Jňs KĮ: 113ᵇ); Woÿta Jurgiela Š: Rudiskią 1609 (Jňs KĮ: 108ᵇ); Aduoc: Szapnag. Pagi Rimdžių 1601 (Jňs KĮ: 20ᵃ); W. Kyrnÿ Š: Rimlaukią 1612 (Jňs KĮ: 138ᵇ); Woÿta Beinoraicia Š: Rimsią 1611 (Jňs KĮ: 127ᵇ); Woita Benoraicia S: Rubezią 1609 (Jňs KĮ: 109ᵇ); Pagi Sargą 1601 (Jňs KĮ: 21ᵇ); Pagi Selmekią 1600 (Jňs KĮ: 11ᵇ); Pag: Silmekią 1600 (Jňs KĮ: 15ᵃ); Pagi. Įkilwonią 1600 (Jňs KĮ: 17ᵃ); Pagi Skribakią 1601 (Jňs KĮ: 24ᵇ); Woÿta Balciuna Šiota skri-bakią 1610 (Jňs KĮ: 121ᵃ); Š: skirwainią 1612 (Jňs KĮ: 137ᵇ); woita Biwoinia Š: stapakią 1611 (Jňs KĮ: 134ᵃ); Š: sliekįą 1611 (Jňs KĮ: 132ᵇ); W: Biwoinia Š: smiligą 1612 (Jňs KĮ: 143ᵇ); Woita Dwila Š: spirakią 1611 (Jňs KĮ: 128ᵇ); Woita Jurgiela Š: Staniulą 1611 (Jňs KĮ: 125ᵇ); Woÿta Sebestiana Š: stirpeikią 1612 (Jňs KĮ: 141ᵇ); Pagi Sutkuną 1600 (Jňs KĮ: 7ᵃ); Woÿta Kotlarza Š: sut-kuną 1609 (Jňs KĮ: 110ᵃ); Woÿta Augustina Š: swirplig 1610 (Jňs KĮ: 123ᵇ); Woÿta Sebestiana Šiota Sžilmią 1611 (Jňs KĮ: 129ᵃ); Aduo: Szapnag. Pagi Sztapakią 1601 (Jňs KĮ: 24ᵇ); W: Bi-woinia Š: Stapakią 1611 (Jňs KĮ: 134ᵃ); Š: shuostikią 1612 (Jňs KĮ: 135ᵃ); Woita Dwila Š: sluofikią 1600 (Jňs KĮ: 143ᵃ); Woÿta Paupera Š: Taurakią 1610 (Jňs KĮ: 123ᵇ); Woÿta Melwidsia 169 Protože zápis koncovky slova kolísá, není zcela jasné, jak číst konec slova v případech, kdy poslední písmeno je -ą nebo -ų. Pokud tato písmena odrážejí litevské nářeční [a(.)], pak jsou možné litevské tvary genitivu jednotného čísla. Při určování litevských podob oikonym v různých pádech je třeba přihlížet také k analogickým litevským podobám antroponym a k jejich pravopisu v témže prameni. V křestních knihách z Joniškisu jsou tři jednoznačné případy, kdy je podoba oikonyma zapsaná s -a považována za litevskou, protože v témže zápisu se shodují tvary genitivu jednotného čísla antroponyma a oikonyma64: Aduocat: Balciuna Filius. Balcius Battuszkaitys Pat: Matulis Wiluns cum Eluta Bariuna Pagi bariuna 1600 (Jnš KĮ: 13b). Téhož dne ve vsi Jwoszkia Advokát: Stafula Benuraicia Marta Gryciaus vzwalinaičia a Gendrutė, dcera, byla pokřtěna od kmotrů Mikaloium 3b/4 Rymkunum a Kazziutam Mikatoiaus Jwoszkia filiam, oba z téže vsi jako dítě. 1599 (Jnš KĮ: 3b/4a). V těchto zápisech jsou podoby oikonym a antroponym totožné: cum Eluta Bariu- na Pagi bariuna – tj. „s Eliulou Bariūnovou (nář. *El'ula Bar'ūna) z vesnice Bariūnas (nář. *Bar'ūna)“, villæ Jwoszkia... Kazziutam Mikatoiaus Jwoszkia... – „tj. vesnice Ivoškis (nář. *Ivoš'k'a)... Mikalojaus Ivoškis (nář. *Ivoš'k'a)“. To, že zde může jít o litevský genitiv jednotného čísla, dokládají tyto podoby antroponym: Aduocat: Balciuna, Aduocat: Stafula Benuraicia, Marta Gryciaus vzwalinai- cia. Ještě v jednom případě máme rovněž jednoznačný tvar genitivu jednotného čísla: Téhož Wiluicia Mikucia vsi Advokát: Dwithycia Jurgia pokřtili Augustina Jonela Bartoszaycia a Agnieszku, syna Grycuse Buczkaytise Balciuse Norwidaitise, jakož i Zaputu, dceru Jonela Zaf[s]ajcia, všechny z téže vsi jako dítě. 1599 (Jnš KĮ: 4b). V případě Wiluicia Mikucia villæ *Vilučio mikučio (nář. *V'iluič'a M'ikuč'a) jde o genitiv osobního jména (dvojčlenného pojmenování). Zde pravděpodobně nejde o skutečné oikonymum, nýbrž o osobní jméno, které se ještě nestalo oikonymem. Tento případ ukazuje samotný počátek pojmenování (onymizace). Na druhou stranu je možné, že vesnice měla jméno (podobné či jiné), ale v zápisu byla označena osobním jménem. Pagi bariuna, vil- Š: Titaičia 1609 (Jnš KĮ: 111b); Woyta Jurgiela Š: Trumpaicia 1609 (Jnš KĮ: 115a); Woita Biwoinia Š: Tubiuna 1609 (Jnš KĮ: 112b); Aduo. Balciuna... pagi uſtupia 1600 (Jnš KĮ: 14b); Aduo: Budrayc.... Pagi Waydminig 1600 (Jnš KĮ: 17a); Woÿta Dwila Š: Waidminia 1609 (Jnš KĮ: 111b); Pagi Vaguna 1604 (Jnš KĮ: 54b); Woÿta Balciuna S Waiſnora 1610 (Jnš KĮ: 121b); Woÿta Kimÿ Šiota Wanaga 1609 (Jnš KĮ: 113a); Ad Jurdas... Pagi Wiknora 1600 (Jnš KĮ: 8a); W: Benoraicia Š: Wetnora 1612 (Jnš KĮ: 140b); Woÿta Jurgiela Š werbuszaicia 1612 (Jnš KĮ: 143b); Woita Ambroſa Š: 3adwainia 1609 (Jnš KĮ: 111a); Woÿtata (klaida, turi būti Woÿta) Biwoinia Š: 3elcia 1611 (Jnš KĮ: 126a); Woÿta Šebestiana Š: 3mirkla 1609 (Jnš KĮ: 111b) a mnoho dalších. 64 V příkladech jsou podtrženy litevské tvary genitivu jednotného čísla antroponym. 170 la Jwoszkia, oikonyma osobního původu rovněž ukazují, že názvy těchto konkrétních míst jsou novější, protože jsou v jednotném čísle. V těchto případech však lze jméno zapsané v genitivu již považovat za skutečné oikonymum; srov. více oikonym mužského rodu v jednotném čísle (viz s. 161, 163–164, 166). Zdá se, že litevské tvary oikonym v genitivu jednotného čísla jsou skutečně možné v případech, kdy je kvůli litevskému slovosledu ve frázi, v níž se oikonymum vyskytuje, pořadí slov změněno (jako již v rozebíraném případě Wituicia Mikucia ville), např.: de Giteno Villa 1679 (Rgv KĮ I: 46b) = místní *Git'ėna (gen. sg.), srov. Gitėnai Miežiškiai, Pn; ex kuteno pago 1613 (Mrk KĮ: 79a) = *Kūteno (gen. sg.), současné Kūtiškės Alovė Al aj. Takový litevský genitiv jednotného čísla je možný díky litevskému slovosledu. Srov. také případ Walunu ville 1599 (Jnš KĮ: 4a) = *Valiūnų kaimo, Valiūnai Buivydžiai, Pociūnai Jnš. Že v Joniškiské KĮ může být v nejednom případě možný litevský genitiv jednotného čísla oikonyma, ukazují obdobné tvary antroponym zapsané v tomto pádě. Tvary oikonym jako Pagi Kipsčią 1600 (Jnš KĮ: 8b), Pagi Sargą 1601 (Jnš KĮ: 21b), Pagi Sztapakią 1601 (Jnš KĮ: 24b), Pagi Skribakią 1601 (Jnš KĮ: 24b) a mnohé další, zejména ty, které se vyskytují v latinských zápisech, by snad mohly být považovány za litevské, neboť jejich litevskost jakoby potvrzují další údaje z daného pramene. Je však třeba upozornit, že koncovka antroponym zapsaných v genitivu jednotného čísla má téměř ve všech případech (výjimky jsou vzácné) podobu písmene -a (Jurgaitia, Jwoszkia, Szetona, Staniula Kuisaicia, Jonula Petroszaicia, Jona Barthuszaycia aj.) a jen zřídka se vyskytuje jiné písmeno (-ą, -ę, -ą). Autor článku o Joniškiské KĮ nevypsal všechna antroponyma, a proto je obtížné říci, kolik případů antroponym je celkem, v jejichž tvarech genitivu jednotného čísla se zapisuje -ą, ę, ą apod. V zaznamenaných případech se objevují Gedžią, Matetę (= místní *G'edž'a, *Mat'el'a): Aduo: Staſjula Pagi Gaſciunu Fil. Anna Stephani Mixaytis Pat: Thomas Mikatoiūns cum Baniuta Gedžią 1601 (Jnš KĮ: 20b). Aduo: Beynoraitis, Pagi Eiktaycia. Fil: Magdalena Matetę Kuraitis Pat: Laurentius Stanaytis cum Jedwiga Jonufzaytis 1601 (Jnš KĮ: 20a). To ukazuje, že nosové znaky a písmena s čárkou mohly označovat dlouhé samohlásky. Antroponyma v genitivu jednotného čísla se však téměř ve všech případech zapisují písmenem zakončeným na -a, zatímco oikonyma, jejichž pád by mohl být totožný, nejčastěji na -ą, mnohem méně často na -ą nebo -a (viz příklady uvedené v poznámce 63). Není tedy zcela jasné, zda lze předpokládat, že různě zapisovaná písmena na konci slova odrážejí stejný zvuk (nebo zvuky); srov. zda v případech Pagi Kipsčią 1600 (Jnš KĮ: 8b), Pagi Sargą 1601 (Jnš KĮ: 21b), Pagi Sztapakią 1601 (Jnš KĮ: 24b) je třeba číst -ą, -ą stejně jako -a v případech Jurgaitia, Jwoszkia, Szetona aj. Je třeba upozornit, že také v Plungéské KĮ a JĮ (1615–1660) se vyskytují oikonyma zapsaná písmenem -ą, například ex Kapstatą 1628 (Pln KĮ: 51a), ale není zcela jas- 171 né, jak interpretovat -ą. Některé příklady ukazují, že v podobných případech mohla písmena -ą, -ą označovat litevské [-a], například de Witkafodas 1639 (Pln KĮ: 135ᵇ) = místní *Vilka sodos. Zdá se, že formálně mohou být oikonyma i antroponyma v Joniškiské KĮ zakončená na -ą, -ę, -ą, ę v genitivu jednotného čísla, avšak ne ve všech případech. Jsou-li podobné tvary užity s polskými nomenklatorickými výrazy, například se slovem sioto, lze pochybovat, zda je lze považovat za litevské: Š: Mietaicia 1609 (Jnš KĮ: 114ᵇ), Š: staniulą 1610 (Jnš KĮ: 115ᵃ), Šiota Jakiskiją 1612 (Jnš KĮ: 135ᵃ) aj. Tvary oikonym v Joniškiské KĮ zapisované na konci slova jako -ą, -ę, -ą, ę tedy nejsou zcela jasné a je třeba je v budoucnu dále zkoumat. Tvary, které se formálně nijak neliší od takových podob jako Pagi Baltkaicia a mnohé další tvary z matrik jiných kostelů zakončené na -(i)a (kromě rozebraných případů, kdy je v latinské frázi litevský slovosled), nelze považovat za litevské, protože materiál těchto pramenů litevskost nepotvrzuje. V případech de Katnaberza 1724 (Dt KĮ: 199ᵇ), de Maciana 1724 (Dt KĮ: 200ᵃ), de Daržinia 1770 (Dgl KĮ III: 37ᵇ), de Gornia 1771 (Dgl KĮ III: 43ᵃ), de villa Narwidzia 1775 (Dgl KĮ III: 53ᵃ), de villa Szyrwidzia 1775 (Dgl KĮ III: 54ᵇ), de Pumpucia 1770 (Vdn KĮ II: 16ᵃ), de Sauginia 1771 (Vdn KĮ II: 17ᵇ), de Villa Kaironia 1771 (Vdn KĮ II: 18ᵃ) Szlawanta 1807 (NO: 2a) Įngavangis, Obszruta 1807 (NO: 2a) Įngavangis aj. jsou různé litevské koncovky oikonym polonizovány. de Miliaus 1684 (Mlt KĮ I: 9ᵃ) = *Miliaus, současné Miliai Mindūnai Mlt. J e d n o t n é m í s t n í k V nelitevských pramenech o Litvě byl jednotný místník zaznamenán pouze jednou: Wilniuja 1893 (SG XIII: 492) = *Ve Vilniuje, Vilnius. Jak již bylo uvedeno, tato podoba vznikla proto, že nelitevští redaktoři publikace neznali nominativní podobu tohoto oikonyma. V církevní knize z Katyčiai se vyskytují také oikonyma zapsaná v jednotném místníku. Na počátku 20. století byla tato oikonyma pomnožná. Lze se domnívat, že patrně existovalo nářeční pomnožné nominativní *Meišlauk'e „Meišlaukiai“, které mohl mluvčí jiného nářečí nebo nelitevský písař (kněz) chápat jako ženský nominativ jednotného čísla *Meišlaukė. Proto patrně mohly vzniknout takové umělé podoby jako *Meišlaukėje, *Uostiškėje, *Šilgalėje (jednotný místník): Meišzlaukė-je 1669 (Fenzlau: 122), srov. dnešní Meišlaukiai, Usėnai Šlu, Ustjiskėje 1669 (Fenzlau: 122), srov. Uostiškiai, Katyčiai Šlu, Szilgalleje 1669 (Fenzlau: 122), srov. dnešní Šilgalai, Pagėgiai, Rukai, Stoniškiai aj. Je těžké uvěřit, že by tato oikonyma byla v 17. století pouze jednotná a ve 20. století již pouze pomnožná. 172 Pomnožný nominativ Mnoho podob pomnožného nominativu se vyskytuje v Malé Litvě (což je dáno povahou pramenů – nejde o církevní knihy), na mapách, v seznamech a příručkách; poněkud více jich je v církevních knihách z Bálninkai, Klóvainiai, Lińkmenys, Linkuvà, Salantai, Utenà a Vidėniškiai. Podoby pomnožného nominativu de Akriemiev 1739 (Lkm KĮ I: 10⁶ᵇ) = Akrìemiai Kazitiškis Ign; Alsintisžkey 1807 (NO: 1) = *Alsintiškiai Serėdžius; Andruschey 1590 (Pėteraitis: 51) = Andrušai || Endrušai Dárkiemis, Žabynai; de Antamakėy 1691 (Vdn KĮ III: 50ᵇ) = Antãmakiai Bálninkai Mlt; Asmucžey 1807 (NO: 2) = *Asmūčiai Šakiai; de loco Ažūfiley 1754 (Blnk KĮ II: 17ᵃ), de loco azuzyley 1754 (Blnk KĮ II: 15ᵃ) = Ažūšiliai Vidėniškiai Mlt; Azutrakiey 1743 (Lkm KĮ II: 14ᵇ) = *Ažūtrakiai Lińkmenys Ign; de Bernatjžkiey 1743 (Lkm KĮ II: 16ᵃ) = nář. *B'er.na.t'iš'-k'ai, dnešní Bernótiškis Tauragnai Ut; Bredzey 1807 (NO: 2) = Briedžiai Šakiai; Buley 1807 (NO: 2) = *Buliai Liepalótai (Lukšiai Šk); Buszkępeley 1807 (NO: 2) = *Buškelpeliai Šakiai; de Dayniey 1743 (Lkm KĮ II: 14ᵃ) = Dainiai Žuikos Ign; de Dienawagiey 1777 (Vdn KĮ II: 67ᵇ) = Dienavagiai Giedraičiai, Žalvariai Mlt; Daney 1807 (NO: 1) = *Daniai Serėdžius; Zulkiney 1584 (Pėteraitis: 95) = Čiūlkiniai Gumbinė, Nybudžiai, Gerviškėnai; de Vila Daubarjžkiey 1691 (Vdn KĮ III: 50ᵃ), de Vila Dawbarjžkiey 1691 (Vdn KĮ III: 50ᵃ) = *Daubariškiai Vidėniškiai Mlt; de Daugelisżkiey 1740 (Lkm JĮ II: 1ᵇ) = *Daugelìškiai, dnešní Daugelìškis Ign; Degelgirey 1584 (Pėteraitis: 100) = *Degelgiriaì, později Deglagiriaì || Raubai Dárkiemis, Balėtai; Dirsey 1807 (NO: 2) = Dirsiai Liepalótai (dnešní Lukšiai Šk); de Gayweniey 1742 (Lkm KĮ II: 12ᵃ) = Gaivėniai Saldūtiškis Ut; Graszɡirey 1584 (Pėteraitis: 142) = *Gražgiriai (?), později Grisgiriai Dárkiemis, Žabynai; de Vila Grodziey 1691 (Vdn KĮ III: 50ᵇ) = Grúodžiai Paąžuoliai Mlt; Kalwey 1807 (NO: 1) = Kálviai Veliuona Jrb; Kalwey 1807 (NO: 2a) = Kálviai Vėveriai (dnešní Ašmintà Prn); Klewiney 1807 (NO: 2) = Kleviniai Liepalótai (dnešní Lukšiai Šk); Kreiwey 1807 (NO: 1) = Kreiviai Liepalótai (dnešní Kriūkai Šk); Kruckey 1584 (Pėteraitis: 201) = Krukai Dárkiemis, Klišiai; Kubiley 1584 (Pėteraitis: 201) = Kubìlėliai || Juodeliai Galdãpė; Kujey 1807 (NO: 2) = Kūjai Meistai (dnešní Kazlų Rūdà Mrj); ex villa Kuley 1639 (Slnt KĮ: 60ᵃ), de kuley 1639 (Slnt KĮ: 64ᵃ) = Kuliaì Kuliai Pln; Kumpupey 1807 (NO: 2) = Kumpupiai Šakiai; Pagi Mickey 1597 (Pėteraitis: 246) = Mikiai || Mekai Stãlupėnai, Bildviečiai; de loco Miley 1733 (Aln KĮ IV: 1ᵃ) = Miliai Mindūnai Mlt; de Nameykszcey 1765 (Ut JĮ I: 44ᵃ) = *Nameikščiai, dnešní Nemeikščiai Mockėnai Ut; de Naszteikiey 1784 (Dgl KĮ III: 86ᵃ) = nář. *Našlaik'ai, dnešní 173 Našloniškis Spitrėnai Ut; Ratkemey 1584 (Pėteraitis: 322) = *Radkiemiai, Ra-dokiemiai Dārkiemis, Žabynai, Balupenai; Ratadelej 1539 (Pėteraitis: 321) = *Ratadāliai Pilkalnis, Kusai; de Jeliskziey 1741 (Lkm KĮ II: 4a) = *Seliškiai, Seliškės Saldutiškis Ut; ex uilla Jeleney dicta 1639 (Slnt KĮ: 60b) = Selėniai Sateikiai Pln; ex friebalėy65 1643 (Pln KĮ: 161b) = *Šrėbaliai Plungė; Schepetzei 1584 (Pėteraitis: 384) = Šepečiai Išrutis, Didlaukiai, Žvirbliai; Szaulei druhá polovina 19. století (ED: 40) = Šiauliai město Šl; de villa Įzytaykey 1776 (Dgl KĮ III: 61b) = nář. *Š'ilai'kai, dnešní Šileikiškės Mągučiai Zr; Szylgaley 1807 (NO: 2) = Šilga-liai Šakiai; de villa Šiožiniew 1782 (Dgl KĮ III: 84b) = Šiožiniai Daūgailiai Ut; Schuppinej 1557, Schuppeney, rok neuveden (Pėteraitis: 397) = Šupiniai || Šiupiniai Ragainė, Kraūpiškas, Girėnai; de Villa Tareyley 1737 (Aln KĮ IV: 11a) = Tarailiai Suginčiai Mlt; Teipeney 1807 (NO: 2a) = *Taipenai, *Teipenai (?) Ūdrija Al; Telszei 1854 (ED: 2) = Telšiai město Tl; de villa uziemiszkey 1741 (Dgl KĮ III: 88b), de villa Uziemizkey 1785 (Dgl KĮ III: 88b) = *užėmiškiai (?), dnešní Užėniškės Baibiai Zr; Ussescherey 1590 (Pėteraitis: 423) = Užėžeriai Galdapė, Dūbininkai, Ežergaliai; de Warkaley 1689 (Vdn KĮ III: 39a) = *Varkaliai Vidėniškiai Mlt; Warneteckey 1591 (Pėteraitis: 218) = *Varnatekiai, později Laukiai || Vainotai Stalūpenai, Bildviečiai; de Wieteykiey 1689 (Ant KĮ: 16b) = Veleikiai Antālieptė Zr; de Wijeykiew 1760 (Ut JĮ I: 36b) = Vijeikiai Mockėnai Ut; de Wyjkintay 1643 (Pln KĮ: 161b) = *Viskintai Plungė a další. ex uilla Bajdotay 1639 (Slnt KĮ: 60b) = Baidotai Notėnai Skd; de Garbunay 1740 (Lkm JĮ II: 2a) = Garbūnai Žuikos Ign; Goczukay 1807 (NO: 2) = *Goči(u)kai Šakiai; Jessai 1590 (Pėteraitis: 154) = Jasai Išrutis; Krikschtenay 1577 (Pėteraitis: 199) = Krikštenai Dārkiemis, Žabynai; Kurszenai 1854 (ED: 32) = Kuršėnai město; de Mielnikay 1761 (Ktk KĮ N: 49a) = v lidové řeči Mel-nikai, oficiálně Melninkai Suginčiai Mlt; de villa... mamenay 1769 (Ut JĮ: 50a) = nář. *Ma.m'enai, dnešní Momėnai Kūk­tiškės Ut; de Loco Motenay 1709 (Dt KĮ: 141b) = *Motėnai Dotnuva Kdn; de Pikczunay 1691 (Vdn KĮ III: 50b) = Pik-čiūnai Vidėniškiai Mlt; de Pikcunay 1776 (Dgl KĮ III: 61b) = Pikčiūnai Daūgailiai Ut; de villa Radziunay 1782 (Dgl KĮ III: 84b) = Radžiūnai Spitrėnai Ut; Rokay 1807 (NO: 2a) = Rokai Kn; Sodenay 1584 (Pėteraitis: 363) = *Sodėnai, později Sōdarai Dārkiemis, Žabynai; de Villa Spitrenay 1707 (Dgl JĮ II: 216a) = Spitrėnai Spitrėnai Ut; Jtraupay 1642 (Pln JĮ: 222a) = *Straupai Plungė; Twerai porokvije 1854 (ED: 5) = Tvėrai Pln; de Wyjkintay 1638 (Pln KĮ: 161b) = *Viskintai Plungė; de villa Wytkienay 1769 (Ut JĮ: 50a) = *Vitkenai, srov. dnešní Vitkūnai Pakalniai Ut; de Vila Zwinенay 1691 (Vdn KĮ III: 50b) = Žvynėnai Želva Ukm; de Zlybinay 1642 (Pln JĮ: 221b) = Žlibinai Žlibinai Pln aj. 65 Tečka nad písmenem ė může být náhodná skvrnka inkoustu. 174 Případy, kdy je koncovka nominativu množného čísla [-ai] zapisována písmeny -(i)ei: Ackmeninei 1564 (Peteraitis: 47) = Akmenynai ‖ Akmenyne Stālupeņai, Pilupeņai; Meystey 1807 (NO: 2) = Meištai Meištai (dnes Būblėliai Šk); Mielkintey 1584 (Peteraitis: 53, 250) = Mielkintai ‖ Antrudupėnai Stālupeņai, Enciūnai; Starkey 1807 (NO: 2) = Starkai Šakiai (dnes Sintautai Šk); de Villa Wanagiew 1734 (Aln KĮ IV: 3ᵃ) = *Vanagai Kurkliai An; Witkey 1584 (Peteraitis: 444) = *Vitkai (?), Vidkampiai Stālupeņai, Katniavà, Jenkutkampiai, Tučiai a další. V žemaitských pramenech – v knihách církevních a okresních soudů – se vyskytuje řada případů, kdy jsou zaznamenány žemaitské podoby nominativu množného čísla: de Brukale 1658 (Krž KĮ: 28ᵃ) = nářeč. *Brukal'e, Brukaliai Krāžiai Klm; de Dylpłże 1616 (Pln KĮ: 2ᵃ), ex Dilpße 1629 (Pln KĮ: 56ᵇ) = nářeč. *D'il'p'š'e, Dilbšiai Paukštakiai Pln; de Giedminale 1671 (Krž KĮ: 214ᵃ) = nářeč. *G'ed'm'inal'e, dnes Gedminiai Krāžiai Klm; Kancyde 1585 (Spruogis: 127) = nářeč. *Kapsu'd'e, Kapsūdžiai panství Gandiṅga (dnes Žlibinai Pln); de Kaupale 1657 (Krž KĮ: 6ᵃ) = nářeč. *Kaupal'e, dnes Kaupai Krāžiai Klm; de Kumzayte 1636 (Pln KĮ: 104ᵃ), ex Komzaite 1629 (Pln KĮ: 56ᵇ) = nářeč. *Komžait'e, Kumžaičiai Kuliai Pln; de kule 1632 (Pln KĮ: 75ᵃ) = nářeč. *Kul'e, Kuliai Kuliai Pln; ex Lipgire 1629 (Pln KĮ: 55ᵃ) = nářeč. *L'įp'g'ir'e, de liepgiere 1633 (Pln KĮ: 87ᵃ) = nářeč. *L'en'g'er'e, Liep̆g iriai Šateikiai Pln; de liplaukale 1636 (Pln KĮ: 105ᵃ) = nářeč. *L'iplaukale, srov. *Lieplaukalai Plūngė; de moncže 1618 (Pln KĮ: 5ᵇ) = nářeč. *Monč'e, Mančiai Grūšlaukė Krtn; de Māzunale 1659 (Krž KĮ: 48ᵇ) = nářeč. *Mažunal'e, dnes Mažūnai Kelmė Klm; de Narwayße 1616 (Pln KĮ: 1ᵇ), ex Norwaiße 1628 (Pln KĮ: 44ᵇ), de Norwaysze 1636 (Pln KĮ: 104ᵇ) = nářeč. *Narvaiš'e, *Norvaiš'e, Narvaišiai Šateikiai Pln; Пельдайме 1590 (Spruogis: 226) = nářeč. *P'eldait'e panství Gandiṅga, srov. Peldžiai Kiaunoriai Klm; de Pago Rapsaite 1633 (Pln KĮ: 84ᵃ) = nářeč. *Rapšait'e, Rapšāičiai Stalgėnai Pln; de Rezgale 1658 (Krž KĮ: 23ᵇ) = nářeč. *R'iezgal'e, Rezgaliai Krāžiai Klm; Сипаӯме 1589 (Spruogis: 290) = nářeč. *S'irait'e, Sirāičiai Kiaunoriai Klm nebo Gadūnāvas Tl; de Jrebale 1616 (Pln KĮ: 2ᵇ), de pago Srebale 1632 (Pln KĮ: 78ᵇ) = nářeč. *S'r'iebal'e Plūngė; ex Stanele 1629 (Pln KĮ: 57ᵇ) = nářeč. *Stan'el'e, Stanėliai Pln; Стипбаӯме 1598 (Spruogis: 300) = nářeč. *s't'irbait'e, de Stirbate 1636 (Pln KĮ: 105ᵃ) = nářeč. *S't'irbat'e, Stirbāičiai Plāteliai Pln; de Tabale 1660 (Krž KĮ: 71ᵇ) = nářeč. *Tabal'e, Tabaliai Pākražantis Klm; Варнаӯме 1590 (Spruogis: 36) = nářeč. *Varnaīt'e, Varnāičiai panství Žarėnai (dnes Mėdingenai Pln); Жадейкайме 1595 (Spruogis: 112) = nářeč. *Žad'eikait'e, dnes Žadeikiai Pādievytis Šll; de Žebre 1664 (Krž KĮ: 117ᵃ) = nářeč. *Ž'eb'r'e, Žėbriai Kelmė Klm a další. de Kumzaycia 1636 (Pln KĮ: 104ᵇ) = nářeč. *Kumžaič'a, Kumžāičiai Kuliai Pln; de Rapszaycia 1636 (Pln KĮ: 105ᵃ) = nářeč. *Rapšaič'a, Rapšāičiai Stalgėnai Pln a další. 175 Diedey 1584 (Pėteraitis: 99) = nářeč. *D'ed'ei, Dėdžiai, Galdāpė, Tolminkiemis; Kalniučė kalnas Erškėčėi konec 16. století (Spruogis: 126) = nářeč. *Kal'n'ič'ė kalnas Eršk'ėt'ei, srov. *Kalnyčio kalnas Erškėčiai v obci Treigiai v okrese Šiauduva (dnes Laukuva Šil); de Kaczeytey 1638 (Pln KĮ: 161ᵇ) = nářeč. *Kač'ait'ei, Kačičiai Žalgiris Ktrn; de Kapsudey 1638 (Pln KĮ: 163ᵇ) = nářeč. *Kapsud'ei, Kapsudžiai Žlibinai Pln; de Klepsztey 1638 (Pln KĮ: 162ᵇ) = nářeč. *K'l'ep'š't'ei, Klipščiai Sendvaris Klp; de Moſtaytey 1638 (Pln KĮ: 162ᵇ) = nářeč. *Mostait'ei, Mostáičiai Lapiai Klp; de Pamiedey 1634 (Pln KĮ: 102ᵇ) = nářeč. *Pam'ed'ei, srov. *Pamedžiai Plungė a další. Případy s koncovkou nominativu množného čísla -ys: Eigietonis 1898 (Anonim: 38) = Eigel onys Butrimónys (dnes Pivašiūnai a Jurgeliónys Al); Wiežonis 1898 (Anonim: 35) = Vėžionys Alovė (dnes Daugai Al) a další. V pramenech se vyskytuje jen několik málo podob nominativu množného čísla ženského rodu: de Kukuliszkies 1740 (Lkm KĮ I: 110ᵃ) = nářeč. *Kukut'išk'e.s, Kukt iškės Ut; Užkarklinies 1854 (ED: 36) = *Užkarklynės Užventis Klm; de Wesalkiszkęb 1678 (Lnkv KĮ: 18ᵃ) = nářeč. *V'esal'k'išk'es, dnes Vesėlkiškiai Linkuvà Pkr a další. Norgieliszkias 1898 (Anonim: 38) = Norgeliškės Butrimónys (dnes Punià Al); de Villa Vefelkiskas přibližně 1711 (Lnkv KĮ: 4ᵇ) = nářeč. *V'esel'k'iškas, dnes Vesélkiškiai Linkuvà Pkr a další. V litevských historických pramenech je obtížné rozlišit podoby nominativu množného čísla a genitivu jednotného čísla, viz s. 167–168. Množné genitivní tvary Množné genitivní tvary se soustavně zapisují v knihách Joniškisu a Molėtů (přibližně 350 různých oikonym). Nacházejí se v knihách církevních zápisů v Alantě, Daugailiai, Klovainiai, Linkmenys, Linkuvě, Raguvě, Uteně, Vidėniškiai a dalších. Několik takových podob bylo nalezeno také na mapě Nového Východního Pruska (1808). Množné genitivní tvary de Antapunciu 1692 (Mlt KĮ I: 45ᵃ) = *Antapūnčių Molėtai; de Eydeciu 1682 (Mlt KĮ I: 1ᵃ) = *Ediečių, dab. Aidiečiai Čiulėnai Mlt; de Eygiahu 1683 (Mlt JĮ II: 3ᵃ), de Eygietu 1687 (Mlt JĮ II: 7ᵃ) = *Eig'e.lu, dab. Aigelai Čiulėnai Mlt; de Eysietu 1689 (Mlt JĮ II: 5ᵇ) = *Eisetų Molėtai; de Akmeniu 1683 (Mlt KĮ I: 7ᵃ) = *Akmenių, Akmeniai Čiulėnai Mlt; de Vndrey kieniu 1683 (Mlt KĮ I: 5ᵇ) = tarm. *Un'd'r'eik'ėnu, Andreykieniu 1827 (Ktk KĮ VIII: 5ᵃ) = *Andreikėnų, Andreikėnai Kūktiškės Ut; de auxtkatniu 1715 (Dt KĮ: 166ᵃ) = *Aukštkalnių Dotnuvà Kdn; de Eyuiciu 1683 (Mlt KĮ I: 3ᵇ) = *Eivilčių, dab. Avilčiai Alantà Mlt; 176 de Awizieniu 1769 (Ut JĮ I: 50ᵃ) = *Avižienių, Avižėniai Taurāgnai Ut; de Aza-ru 1683 (Mlt KĮ I: 4ᵃ) = tarm. *Ažaru, bk. *Ežeru, Ežerai Molėtai; de Azubelu 1684 (Mlt KĮ I: 9ᵃ) = *Ažubalių, Ažūbaliai Molėtai; de Baliszku 1672 (Klov KĮ III: 61ᵇ) = *Bališkių, Bališkiai Rozalimas Pkr; de Bolszyszkiu 1672 (Klov KĮ III: 88ᵃ) = *Balsiškių, de Balgu 1677 (Lnkv JĮ: 21ᵃ) = *Balsių, dab. Balsiai Klōvai-niai Pkr; ex Bernataiciu 1618 (Pln JĮ: 178ᵃ) = *Bernataičiu Plungė; Pagi Berženu 1600 (Jnš KĮ: 10ᵃ), Pagi Berženiu 1604 (Jnš KĮ: 55ᵃ) = *Beržėnų, Bėržėnai Rūdiškiai Jnš; de Villa Beržensku 1711 (Dt KĮ: 145ᵃ) = *Beržinskų Dotnuvā Kdn; Czerpoku 1807 (NO: 2) = *Čerpokų Liepalōtai (dab. Lukšiai Šk); de Dauciunu 1685 (Mlt KĮ I: 13ᵇ), Dowciunu 1684 (Mlt KĮ I: 7ᵇ), Dowczu-nu 1689 (Mlt JĮ II: 10ᵃ) = *Daučiūnų Molėtai; Pagi Daugataiciu 1600 (Jnš KĮ: 16ᵃ) = *Daugalaicių, Daūgalaičiai Stupurai Jnš; Pagi Daugielu 1603 (Jnš KĮ: 45ᵇ), Š: Daugieliu 1610 (Jnš KĮ: 119ᵇ), Sioto Daugielu 1613 (Jnš KĮ: 155ᵃ) = *Daugelių, Daugėliai Kužiai Šl nebo Daugėlaičiai Meškuičiai Šl; iš Degiesiu 1676 (Lnkv KĮ: 69ᵇ) = *Degėsių, Degėsiai Gūostagalis Pkr; Pagi Donilu 1600 (Jnš KĮ: 14ᵇ), S. Donilu 1616 (Jnš KĮ: 192ᵃ) = *Donylių, Donýliai Skaistgirys Jnš; de uilla Dauidu ~1711 (Lnkv KĮ: 4ᵇ) = *Davydų, dab. Dovydai Gružiai Ps; Pagi Drabayciu 1600 (Jnš KĮ: 17ᵇ) = *Drabaičių Joniškis; Pagi Drąsutaičiu 1600 (Jnš KĮ: 12ᵃ), Siota Drasutaičiu 1613 (Jnš KĮ: 146ᵃ) = *Drąsutaičių, Drąsutāičiai Satkūnai Jnš; Š. Drasuciu 1615 (Jnš KĮ: 172ᵇ) = *Drasučių, srov. Drąsučiai Kuršėnai Šl; Sioto Draseiku 1613 (Jnš KĮ: 153ᵇ) = *Drąseikių, Drąseikiai Buivydžiai Jnš; Pagi Gajciunu 1599 (Jnš KĮ: 6ᵃ) = *Gasčiūnų, Gasčiūnai Stupurai Jnš; Gribu 1807 (NO: 1) = *Grybų Kaūnas; z grudziu 1683 (Vdn KĮ III: 5ᵇ), de Grodziu 1692 (Mlt KĮ I: 44ᵇ), de Grodziu 1777 (Vdn KĮ II: 69ᵇ) = *Gruodžių, Gruōdžiai Paažuōliai Mlt; Janiszkelių arba Janiszkių porakvie 1854 (nebo později, 2. polovina 19. století) (ED: 105) = tarm. *Jan'išk'el'u, *Jan'išk'u, dab. Joniškėlis Ps; de villa Juszkayciu 1599 (Jnš KĮ: 3ᵃ) = *Juškaičių, Juškāičiai Juodeikiai Jnš; De komzayciu 1631 (Pln KĮ: 73ᵃ) = tarm. *Komžaič'u, Kumžāičiai Kuliai Pln; de kulu 1637 (Slnt KĮ: 40ᵃ) = *Kulių, Kuliai Kuliai Pln; de Leplaw-kalu 1635 (Pln KĮ: 103ᵃ) = *Lieplaukalių Plungė; de Lukosławkiu 1643 (Pln KĮ: 156ᵇ) = *Lukoslaukių Plungė; de... Mazielu 1599 (Jnš KĮ: 1ᵃ) = *Maželių, Maželiai Juodeikiai Jnš; de Mazrimu 1636 (Pln KĮ: 105ᵃ) = *Mažrimų Plungė; Mitzkowietzu 1584 (Pėteraitis: 249) = *Mickoviečių, srov. Mickavičiai ||Žaibai, Puodžiūnai; de neſukuciu 1643 (Pln KĮ: 159ᵃ) = tarm. *N'ešuk'č'u, Nešu-kuōčiai Paukštakiai Pln; De petrafayčiu 1631 (Pln KĮ: 73ᵃ) = *Petrašaičių Plungė; ex pago puskarayčiu 1631 (Pln KĮ: 73ᵃ) = *Puškaraičių Plungė; De pur-wayčiu 1631 (Pln KĮ: 74ᵃ) = *Purvaičių, Purvāičiai Žlibinai Pln; ex pago Rapšayciu 1631 (Pln KĮ: 68ᵃ) = *Rapšaičių, Rapšāičiai Stalgėnai Pln; de feray-ciu 1631 (Pln KĮ: 71ᵃ) = *Šeraičių Plungė; de Radziunu 1682 (Mlt JĮ II: 2ᵇ), ij Radziunu 1702 (Dgl JĮ II: 88ᵃ), iz Radziunu 1702 (Dgl JĮ II: 88ᵃ) = *Radžiūnų, 177 Radžiūnai Spitrėnai Ut; Siota Raibių 1614 (Jnš KĮ: 161a) = *Raibių Joniškis; de Rakieciu 1690 (Ant KĮ: 25b) = tarm. *Rak’eč’u. Antalieptė Zr; Pagi Ramoszkiu 1601 (Jnš KĮ: 22a) = *Ramoškių, Ramoškiai Skaistgirys Jnš; de pago Repjajciu 1633 (Pln KĮ: 83b), de repbayčių 1631 (Pln KĮ: 71a), de repbayčių 1631 (Pln KĮ: 72a) = *Repšaičių, dab. Rapšaičiai Stalgėnai Pln; de Rekietajciu 1640 (Slnt KĮ: 70b) = *Reketaičių, srov. Rekėtė Imbarė Krtn; Sabaczschu 1540 (Pėteraitis: 341) = tarm. *Saba(i)čių, Sabaičiai Stalupėnai, Miëlkiemis; Šiota Salgeikiu 1609 (Jnš KĮ: 114a) = *Salgeikių Joniškis; de Jakotu 1675 (Lnkv JI: 100a) = *Sakalų, Sakalai Stačiūnai Pkr; de Jangawiļkiu 1679 (Lnkv JI: 12b) = *Sangaviškių Linkuvà Pkr; iz ialenu 1711 (Dt KĮ: 297a) = *Šelėnių Dotnuvà Kdn; de Skroblu 1634 (Pln KĮ: 102b) = *Skroblių, dab. Skróblis Bubėnai Pln; de Skruzdiėnu 1638 (Pln KĮ: 128a) = *Skruzdenų Plungė; de fukþtybkiu 1619 (Pln JĮ: 179b) = *Šiukštiškių, de Sandwaro Szukxtixkiu 1619 (Pln JĮ: 179b) = *sendvario (tarm. *sandvaro) Šiukštiškių Plungė; de Wiezelu 1689 (Vdn KĮ III: 39b) = *Vėželių, Vėželiai Luokesa Mlt; de Pažkaniu 1682 (Mlt JĮ I: 1b) = tarm. *Paška.n’u., de Pažkoniu 1691 (Mlt KĮ I: 42b) = *Paškonių, Paškónys Luokesa Mlt; Telšių pa-rakvije 1854 (ED: 2) = *Telšių, Telšiai; de Vliczeliu 1689 (Mlt JĮ II: 10b), de Vlicieliu 1691 (Mlt KĮ I: 41a), de Vliczelu 1685 (Mlt KĮ I: 12a) = *Ūlyčėlių, Ūlyčėlė Žalvariai Mlt; Usu 1807 (NO: 2) = *Ūsų, Ūsai Šakiai (dab. Lukšiai Šk); de Vadoktu 1678 (Rgv KĮ I: 119a) = *Vadoklių, Vadókliai Vadókliai Pn; Villa Waydminiu 1599 (Jnš KĮ: 4a), S: Waidminiu 1613 (Jnš KĮ: 148b) = *Vaidminių, Vaidminiai Skaistgirys Jnš; Willuszu 1807 (NO: 2) = *Viliušių Meištai (dab. Viliušiai Jankai Šk); Wirbaszu 1807 (NO: 2a) = *Virbaš(i)ų Kaunas a další. Lokál množného čísla V kostelní knize v Katyčiai (dříve Klaipėdský kraj) jsou oikonyma zapisována v lokálu množného čísla: Kubs Krauleidys... Krauleidžūfe 1670 (Fenzlau: 124) = *Krauleidžiuose, Krauleidžiai Katyčiai Šlu; Agutte Ullozaite... Ulložūse 1669 Fenzlau: 124) = *Ulozuose, Ulozai Katyčiai Šlu; Tumosas Waidžentaitis... Waidžėnčiųfe 1672 (Fenzlau: 124) = *Vaidžėnčiuose, současné Vaižėnčiai Katyčiai Šlu aj.; v litevských pramenech byl lokál množného čísla zaznamenán pouze jednou: de Rakieciosie 1694 (Ant KĮ: 41b) = nářečně *Rak’eč’a(.)s’e Antalieptė Zr. Složená oikonyma Případy, kdy se oikonymum zapisuje dvěma slovy: Ant Escherelle 1539 (Pėteraitis: 92) = *Ant Ežerėlia, *Ant Ežerėlio ‖ Bumbulai, Gumbinė, Nybudžiai; Еймпачъ Вингисъ 1591 (Spruogis: 110) = *Eitros (nářečně *Eitras) Vingis v. při řece Eitře v okrese Tverai Pln. 178 u řeky Eitry v okrese Tverai Pln; Parph: Surwilijcensis de Villa Kalnu berze⁶⁶ 1713 (Dt KĮ: 156ᵃ) = *Kalnų Beržė, současná Kalnaberžė; de Kula soda 1634 (Slnt KĮ: 13ᵃ), de Kule soda 1631 (Slnt KĮ: 5ᵇ), de Kule soda 1634 (Slnt KĮ: 15ᵇ) = *Kulio (nářečně *Kul’e) soda, de Kulef soda 1640 (Slnt KĮ: 80ᵃ) = *Kulės (nářečně *Kul’es) soda Salantāi Krtn; Zascianek Soda Ganikta / Sioto Twirbuty / Woytostwo Zaniemenskie / Wotosc Wielonska 1615 (Inw VI: 24ᵇ) = *Sodo Ganykla Veliuona; de Stalga sodos 1638 (Pln KĮ: 128ᵃ) = *Stalgo (nářečně *Stalga) sodos, současné Stalgas Stalgėnai Pln; de Jito sodu⁶⁷ 1616 (Pln KĮ: 2ᵃ) = *Šilo sodų Plungė; ex sito fodos 1625 (Pln KĮ: 35ᵇ), ex syto sodos 1628 (Pln KĮ: 45ᵃ), ex jyto sodos 1628 (Pln KĮ: 45ᵃ), ex silo sodos 1628 (Pln KĮ: 47ᵇ) = *Šilo sodos Plungė; de Szilo Jodos 1639 (Pln KĮ: 135ᵃ), de Sztapia bierzie 1758 (Dt KĮ: 339ᵃ) = *Šlapia Beržė, de Villa fzlapiosos Berzies 1711 (Dt KĮ: 146ᵃ) = *Šlapiosios Beržės, současná Šlapaberžė Dotnuvà Kdn; de Witkafodos 1639 (Pln KĮ: 135ᵇ) = *Vilko (nářečně *Vilka) sodos Plungė; de Wayto vlicies 1709 (Ant KĮ II: 104ᵃ) = *Vaito ūlyčios (nářečně *u.l’įč’a.s) Antālieptė Zr. Složky složeného oikonyma se často zapisují dohromady: de Kulasoda 1631 (Slnt KĮ: 4ᵇ) = *Kulio (nářečně *Kul’e) soda Salantāi Krtn; Liepukalnas 1854 (ED: 3) = *Liepų Kalnas Telšiai; de Preyfafodof 1635 (Pln KĮ: 103ᵃ), de Prejfofodos 1635 (Pln KĮ: 103ᵃ) = *Preišo (nářečně *P’r’eiša) sodos Plungė; Michael fzytatyš de Pago Sziłofodof 1636 (Pln KĮ: 103ᵇ), de Pago Sitosodos 1636 (Pln KĮ: 103ᵇ) = *Šilo sodos (gen. sg.) Plungė; De Upeskumpas 1810 (Mlt KĮ X: 32ᵃ) = nářečně *U.p’e.s Kumpas, spisovně *Upės Kampas Molėtai aj. Zdá se, že ve všech případech můžeme druhou složku složeného oikonyma soda považovat za nomenklatorické slovo, srov. varianty: de Stalga sodos 1638 (Pln KĮ: 128ᵃ) = nářečně *Stalga sodos, spisovně *Stalgo sodos a de Pago Stalgas 1639 (Pln KĮ: 136ᵃ) = Stalgas (nom. sg.) Pln; ex Stalga 1639 (Pln KĮ: 136ᵇ) = nářečně *Stalga (gen. sg.), současné Stalgas Stalgėnai Pln. V některých případech se nomenklatorické slovo označující sídelní místo zapisuje litevsky (sodos), v jiných latinsky (Pago). Existují i další podobné příklady, srov. de fukbtybkiu 1619 (Pln JĮ: 179ᵇ) = *Šiukštiškių a de Sandwaro Szukotxi̇ckiu 1619 (Pln JĮ: 179ᵇ) = *sendvario (nářečně *sandvaro) Šiukštiškių v Plungė. Podobný je zřejmě i případ de Wayto vlicies 1709 (Ant KĮ II: 104ᵃ) = *Vaito ūlyčios (nářečně *u.l’įč’a.s) Antālieptė Zr. Taková složená místní jména tedy zřejmě nejsou skutečná. ⁶⁶ Srov. de katnaberze 1694 (Dt KĮ: 9ᵇ). ⁶⁷ Může jít také o soda. 179 Některé pravopisné zvláštnosti litevských podob oikonym v cizojazyčných pramenech 16.–19. století Pojednat o pravopisu litevských podob oikonym v cizojazyčných historických dokumentech není snadné. Jsou totiž zapsány v textech různých jazyků (latinských, kancelářské slovanštiny, polštiny a němčiny). Pravopis podob oikonym závisí na několika faktorech, které uvádíme v pořadí podle důležitosti: a) v jakém jazyce jsou zapsány, b) v oblasti jakého nářečí byly zapsány, c) zda je zapisovala osoba litevského původu (znalá litevštiny), d) zda písař psal litevsky, či nikoli, e) v jaké písařské kanceláři (státní, církevní nebo soukromé) pracoval. To odhaluje řadu pravidelností, které umožňují vysvětlit mnoho případů pravopisu probíraných podob. Snad nejdůležitějším aspektem pravopisu litevských podob oikonym, o němž je třeba pojednat, je pravopis samohlásek a dvojhlásek, který se značně liší a odchyluje od dnešního. V mnoha případech je zvlášť problematický vokalismus konce slova, neboť, jak již bylo uvedeno, koncovka je nejzranitelnější morfém a podle toho, jak je zapsána, lze konkrétní podobu oikonyma považovat za litevskou, nebo nikoli. O pravopisu samohlásek a dvojhlásek se obtížně pojednává také proto, že se v něm prolínají jevy různých nářečí, spisovného jazyka a cizích jazyků i různé pravopisné tradice. Tyto jevy nelze vždy od sebe odlišit. Pravopis souhlásek naproti tomu nepůsobí větší problémy, protože se souhlásky označují podobně jako dnes a k pojednání o jejich pravopisu je jen několik jednotlivých případů. Přehled pravopisu samohlásek Krátká samohláska [a] se označuje písmenem a: A-ckmen-a 1576 (Pėteraitis: 47) = Akmenà || Akminija Pakalnė; de A-poku 1706 (Ant KĮ II: 88ᵇ) = *Apuokų Antálieptė Zr; Na Žaščian’ A-pidemis / Miasteczko Łabonary / Woytowstwo Łabonarskie 1731 (Inw KZ: 101) = Apýdemis Saldūtiškis Ut; de A-tt-a-d-a-we-nav 1696 (Kp KĮ IX: 37ᵃ) = *Atadavėnai Kupiškis; de A-zub-a-liev 1743 (Lkm KĮ II: 14ᵇ) = *Ažubalial Linkmenys Ign; de B-a-jorale 1638 (Slnt KĮ: 45ᵃ) = Bajorāliai Imbarė Skd; de Br-a-fesiu 1683 (Mlt KĮ I: 5ᵇ) = *Bradesių Molėtai; Bud-a-wietis 1539 (Pėteraitis: 89) = *Būdawietis, později Būdsedžiai || Butsedžiai Gumbinė, Vałtarkiemis; Ville D-a-gailu 1599 (Jnš KĮ: 3ᵇ) = *Dagailių Joniškis; Daub-a-rrūle 1672 (Fenzlau: 124), srov. Daubarai Pagėgiai Šl; Dubi-nik-a-s 1898 (Anonim: 42) = nář. *Dub in’ikas, součas. Dubininkas Merkinė (součas. Marcinkónys Al); Siota g-a-wenaiciu 1616 (Jnš KĮ: 194ᵃ), srov. Gavėnáičiai Meškuičiai Jnš; de Gud-a-kiemis 1606 (Mrk KĮ I: 14ᵃ) = Gùdakiemis Merkinė Vrn; ex uilla C-a-lauu ~1711–1712 (Lnkv KĮ: 7ᵃ), srov. Kalevai Pakruojis Pkr; de Kriwas-a-lis 1740 (Lkm KĮ I: 110ᵇ) = Krivášalis Linkmenys Ign; Zascianek Kul-nik-a-s... pokoniec rez nad jeziorem Birzulią / Wies KVIAKIE / WŁOSC 180 WORNIENSKA 1662 (ŽV Inv: 120) = *Kulnikas Varniai Tl; Laubensk-a-s 1807 (NO: 2a) = *Liaubenskas Veiveriai; na Zaścianku Lep-a-s-a-ta / Wieś Skietdy / WŁOSC SOŁOCKA 1731 (Inw KZ: 47) = nář. *Liepasala, kniž. *Liepasalė Šalakas Zr; Zaścianek Lynk-a-daržys 1820 (WDW: 82b) = *Linkadaržis Lavoriškės Viln; de villa Link-a-w-a 1618 (Jnš KĮ: 218b) = *Linkava, součas. Linkuvà Pkr; de m-a-ne yciu 1694 (1695?) (Dgl JĮ II: 63a), srov. Manei čiai Sudeikiai Ut; de M-a-teliu 1689 (Mlt KĮ I: 34b), srov. Matėliai Inturke Mlt; Mežym-a-s / P. SVINCIANENSIS 1744 (Syn: 81) = nář. *M'e.š'i.mas Švenčionys; de N-a-praley 1696 (Ant KĮ I: 51b) = nář. *Napral'ai, Naprėliai Žukliškės Zr; Nárág-a-s / P. DUBINCENSIS 1744 (Syn: 48) = nář. *Na.ragas Dubingiai Mlt; de P-a-berze 1693 (Ant KĮ I: 37a) = Pabėržė Daugailiai Ut; Zaścianek P-a-giris / WIES SKIRPSCIE / WŁOSC OLSIADŽEKA 1662 (ŽV Inv: 119) = *Pagirys Alsėdžiai Pln; na zascianku Szczurys y P-a-kalnis / Wies Rubikaicie / Włość Szeszolska 1731 (Inw KZ: 154) = *Pakalnis Šešuoliai Ukm; Na Zascianku P-a-pirtis / Wieś Samawy / Włość Jeżioroska 1731 (Inw KZ: 50) = *Papirtys Degučiai Zr; P-a-pliney 1597 (Pėteraitis: 275) = Paplyniai || Pabaliai Stalūpenai; P-a-t-a-le 1828 (Ktk KĮ VIII: 13b) = Patalė Pakaniai Ut; de Pikt-a-g-a-liu 1670 (Rgv KĮ I: 14a) = *Piktagalių, srov. součas. Piktagalys Šeimyniškiai An; de villa R-a-dziunay 1782 (Dgl KĮ III: 84b) = Radžiūnai Spitrėnai Ut; de villa Sk-a-raičiū 1599 (Jnš KĮ: 1b) = *Skaraičių, součas. Skariai Kepėliai Jnš; S. Skrib-a-kiu 1613 (Jnš KĮ: 149b), srov. Skribakiai Bučiūnai Jnš; Скроблин-а-съ 1597 (Spruogis: 293) = *Skroबलynas k. Medingėnai Pln; Zaścianek soda G-a-nikl-a / Sioto Twirbuty / Wołostwo Zaniemienskie / Wołosc Wielonska 1615 (Inw VI: 24b) = *Sodo Ganykla Veliuona Jrb; Sw-a-rūje 1670 (Fenzlau: 124), srov. Svarai Katyčiai Šlu; Urbán-a-s / P. SVINCIANENSIS 1744 (Syn: 81) = nář. *Urbanas Švenčionys; de V-a-doktu 1678 (Rgv JĮ I: 119a), srov. Vadókliai Pn; de Wien-a-sedziu 1777 (Vdn KĮ II: 69b), srov. *Vienasedžių Vidėniškiai Mlt; de Z-a-biczunu 1694 (Dgl JĮ II: 61b), srov. Zabičiūnai Antalieptė Zr; de z-a-d-a-wayniu 1707 (?) (Dgl KĮ II: 182b), srov. Žadavainiai Daugailiai Ut; Ž-a-deukaūme 1595 (Spruogis: 112) = nář. *Žad'eikait'e, Ža-deikiai Pãdievytis Šll aj. Dlouhá přízvučná samohláska [a] se označuje písmenem a: Unt-a-tamiestia 1745 (Lkm KĮ II: 22b) = nář. *Untalam'e.s't'e., součas. Antãlamėstė Saldūtiškis Ut; de Ant-a-lepte 1687 (Ant KĮ I: 9b) = Antãlieptė Antãlieptė Zr; de Ant-a-makey 1691 (Vdn KĮ III: 50b) = nář. Antãmakiai Balninkai Mlt; Zaścianek Ant-a-rasztas / Wieś Kiakszty / Włość Wydzka 1731 (Inw KZ: 15) = *Antaraštas Vidžiai (Bělorusko); de B-a-lizkiu 1672 (Klov KĮ III: 88a), srov. Bāliškiai Rozalimas; de Bey-n-a-[żi-liś 1802 (Int KĮ: 16b) = Beinãšilis Inturke Mlt; de Bruk-a-le 1658 (Krž KĮ: 28a) = nář. *Brukal'e, Brukãliai Kražiai Klm; Na Zasciankach... D-a-ry-mas / Wies Eydėcie / Włość Malatska 1731 (Inw KZ: 125) = *Darymas Molėtai; 181 de kahn-a-berže 1694 (Dt KĮ: 9ᵇ) = Kalnāberžė Surviliškis Kdn; de G-a-takiemis 1740 (Lkm KĮ II: 1ᵇ) = Gātakiemis Saldūtiškis Ut; de Kriw-a-salis 1740 (Lkm KĮ I: 110ᵇ) = Krivāšalis Liñkmenys Ign; de Mažun-a-le 1659 (Krž KĮ: 48ᵇ) = nář. *Mažunal’e, dnes Mažūnai Kelmė Klm; Nár-á-gas / P. DUBINCENSIS 1744 (Syn: 48) = nář. *Na.ragas Dubingiai Mlt; ʃ-a-kiu 1683 (Mlt KĮ I: 2ᵃ), srov. Šakiai Skudūtiškis Mlt aj. Litevská krátká samohláska [a] se v řadě případů zapisuje písmenem o: 3ascianki Aukszciob-o-lis / Wieś Antabaty / Włość Tauroginska 1731 (Inw KZ: 67) = *Aukščiobalis Taurāgnai Ut; de B-o-reykiu 1683 (Mlt KĮ I: 4ᵇ) = *Bareikių, Bareikiai Molėtai Mlt, de k-o-pciunu 1677 (Lnkv KĮ: 88ᵇ) = *Kapčiūnų, Kapčiūnai Joniškėlis Ps; v Zascianku P-o-grauzie 1829 (Ktk KĮ VIII: 37ᵃ) = Pagraužė Sugínčiai Mlt; de Pokolniu 1739 (Ut KĮ I: 15ᵃ), de P-o-kolniu 1740 (Ut KĮ I: 15ᵇ) = Pakalnių Pakalniai Ut; de P-o-kryže 1770 (Dgl KĮ III: 41ᵃ) = Pakryžė Daugailiai Ut aj. O hláskách zapisovaných písmeny -ą, -ą viz s. 168–172. Dlouhá (přízvučná) samohláska [o] se zapisuje písmenem o: 3ascianki Aukszci-o-bolis / Wieś Antabaty / Włość Tauroginska 1731 (Inw KZ: 67) = *Aukščiobalis Taurāgnai Ut; de Get-o-galiu 1685 (Vdn KĮ III: 19ᵇ), srov. dnešní Gėliōgaliai Bálninkai Mlt; Gumbr-o-nas / P. ANUSZYSCENSIS 1744 (Syn: 87) = *Gumbronas Onuškis Vrn; Zascianek Pang-o-laukis / WŁOŚĆ MASŁADŻKA 1662 (ŽV Inv: 204) = *Pangolaukis Móšėdis; Sioło R-o-czkiu 1613 (Jnš KĮ: 153ᵃ) = Rōčkiai Juodeikiai Jnš; Pagi R-o-piniku 1600 (Jnš KĮ: 7ᵃ), srov. Rōpininkai Kepāliai Jnš; de Sien-o-we 1682 (Vdn KĮ III: 3ᵇ) = *Senovė Bálninkai Mlt; Pagi Skilw-io-niu 1600 (Jnš KĮ: 12ᵇ), srov. Skilvioniai Saugėlaukis Jnš; ʃtr-o-pale 1631 (Slnt KĮ: 3ᵇ) = nář. *Stropale, Stropėliai Kūlupėnai Krtn; de Zam-o-ku 1683 (Mlt JĮ II: 2ᵇ), srov. Zamōkai Mindūnai Mlt; ex uilla Zid-o-niu ~1711–1712 (Lnkv KĮ: 3ᵇ), srov. Židōniai Joniškėlis Ps aj. Dlouhá (nepřízvučná) samohláska [o] se zapisuje písmenem o: de Villa Jack-o-s-o-dzius 1671 (Rgv KĮ I: 23ᵃ) = *Jackasodžius, de Jackas-o-džia 1672 (Rgv JĮ I: 111ᵇ) = nář. *Jackasodž'a, spis. *Jackasodžio, Jackagalỹs Juostinininkai An; S-o-denay 1584 (Pēteraitis: 363) = *Sodēnai, později Sodarai Dārkiemis, Žabynai; de Isz ʃ-o-denu 1689 (Vdn KĮ III: 36ᵇ) = *Sodėnų, Sodėnai Luokesà Mlt; de Tumas-o-dzius 1668 (Rgv KĮ I: 3ᵃ) = *Tumasodžius, dnes Tumagalỹs Miežiškiai Pn; Ull-o-žūse 1669 (Fenzlau: 124), dnes Ulozai Katyčiai Šlu aj. Dlouhá přízvučná samohláska [o] se zapisuje písmenem a: de Jan-a-niu 1672 (Klov KĮ III: 61ᵇ), srov. dnešní Janōnys Lauksōdis Pkr; de J-a-niskiey 1672 (Klov KĮ III: 60ᵇ) = nář. *Ja.n’iš’k’ai (?), dnes Joniškėlis mst. Ps; de Wili-a-cziu 1777 (Vdn KĮ II: 66ᵃ), srov. dnešní Vilijōčiai Luokesà Mlt; de Zam-a-ku 1683 (Mlt KĮ I: 1ᵇ), srov. dnešní Zamōkai Mindūnai Mlt aj. 182 Dlouhá přízvučná samohláska [o] se zapisuje písmenem (i)a také v oikonymech z oblasti, kde se dnes vyslovuje [a], [ă]: Až-ia-nis 1898 (Anonim: 64) = nář. *Až'an'i.s, Ožio- nys Naująsis Daugeliškis Ign; Beci-a-nis 1898 (Anonim: 64) = nář. *B'ec'a- n'i.s Žuikos Ign; Jan-ia-nis 1898 (Anonim: 64) = nář. *Jan'an'i.s, Janiōnys Naująsis Daugeliškis Ign aj. Dlouhá nepřízvučná samohláska [o] se zapisuje písmenem a: de Bern-a-tiszkiey 1743 (Lkm KĮ II: 16ᵃ) = nář. *B'erna.t'is'k'ai, dnes Bernōtiškis Linkmenys Ign; de D-a-tnawa 1706 (Dt KĮ: 96ᵇ), srov. Dotnuva Kdn; na zascianku Kierm-a-fzelis / Wies Krewny / Włość Szeszolska 1731 (Inw KZ: 153) = nář. *Kerma.s'el'is Šešuoliai Uk'm aj. Zápis samohlásek [a] a [o] v litevských historických oikonymech je poměrně matoucí a složitou záležitostí. Dokládají to následující příklady: Eua D-a-niwenia de D-a-niu 1684 (Mlt KĮ I: 8ᵃ) = *Danių, Eua D-o-nienia de D-o-niu 1690 (Mlt KĮ I: 39ᵇ) = *Donių, srov. také Andree D-a-nis de D-a-nie 1687 (Mlt KĮ I: 21ᵃ), dnes v mluvě obyvatel pouze Dōniškiai VK – takový kořen dokládají všechny litevské prameny 20. století, ale of. Daniškiai (nesprávná podoba) Suginčiai Mlt; de L-e-luciu 1683 (Mlt KĮ I: 7ᵃ), de L-e-luciu 1686 (Mlt KĮ I: 18ᵃ) = *Lelučių nebo *Lėlučių – de L-e-luciu 1686 (Mlt KĮ I: 18ᵃ), de L-a-lyuciu 1683 (Mlt KĮ I: 7ᵃ) = nář. (dnes) *La(.)lučiu, srov. také de L-ey-luciu 1688 (Mlt KĮ I: 25ᵇ), avšak dnes of. L-o-lūičiai (nesprávná podoba) Suginčiai Mlt. Není jasné, proč se v 17. století v případech, kdy se zapisuje písmeno o (v nepřízvučné pozici by se mělo psát a), píše de m-o-kiliu 1682 (Mlt JĮ II: 1ᵃ), de M-o-kiliu 1690 (Mlt KĮ I: 35ᵇ)⁶⁸, což by mohlo ukazovat na přízvuk na první slabice *Mōkylių (?) – dnes = nář. ma.k'il'u, of. Mokyliai Suginčiai Mlt; de mik-a-tojuney 1781 (Dgl KĮ III: 83ᵇ), srov. dnešní of. Mik-o-lojūnai Daugailiai Ut; mestiali Pusz-o-totia; na trhu Pusz-o-totia 1653 zemský soud v Upytė (Jablonskis 1937: 147) = *Pušalote (lok. sg.) a srov. Pušalotas Ps aj. Z uvedených příkladů je zřejmé, že osoby, které tyto oikonymy zapisovaly, ne vždy dokázaly přesně rozlišit a zapsat litevské samohlásky [ā] a [o] nebo litevské [ă] a [o]. Vzhledem k nedokonalému (kolísavému) pravopisu nelze rozlišit samohlásku [e] od [ė] ani tyto od dvojhlásky [ie]. Samohláska [ė] se zapisuje písmeny ie, kde písmeno i je značkou měkkosti, například: de Villa Berz-ie-s 1711 (Dt KĮ: 145ᵇ) = *Beržės; de Villa [z]lapiosios Berz-ie-s 1711 (Dt KĮ: 146ᵃ) = *Šlapiosios Beržės, dnes Šlapaberžė Dt Kdn; de fenob-ie-s 1774 (Blnk KĮ II: 9ᵃ) = nář. *S'enob'e.s; de Untalksn-ie 1740 (Lkm KĮ I: 106ᵇ) = nář. *Untalk's'n'e, Añtalksnė Linkmenys Ign aj. K zápisu samohlásky [ė] písmeny e, ia, ie viz také s. 167–168. ⁶⁸ Srov. oikonymy, jejichž dlouhá samohláska [o] se v nepřízvučné pozici v oblasti utenišského nářečí mění v [a]: de Maletu 1691 (Mlt KĮ I: 41ᵃ = nář. Ma.l'etū, Molėtai městys; mamenay 1769 (Ut JĮ I: 50ᵃ = nář. Ma.m'enai, Moménai Kūtiškės Ut aj. 183 I když je digraf ie napsán tam, kde by měl být dvojhláska [ie], ještě to neznamená, že se tam skutečně vyskytuje, například: de Azusieniu 1683 (Mlt KĮ I: 3ᵇ) = dial. *Ažu.s'e.n'u. – digraf ie označuje = dial. [e.]. Nelitevsky psané prameny tedy některé fonetické rysy litevských podob oikonym, dá se říci, nezachycují. V litevských podobách oikonym se vůbec nerozlišují dlouhé samohlásky litevštiny [ī] [ū] a krátké litevské [ĭ], [ŭ]. Písmena y a i se užívají střídavě a v některých případech označují [ī], v jiných [ĭ]. V matrikách Plungė, KĮ, UĮ (1615–1660) se někdy dlouhá (nosová) samohláska [ū] v genitivu plurálu zapisuje písmenem u; v matrice Linkuva KĮ (1670–1711) je jeden případ, kdy je dlouhá (nosová) samohláska [ū] v daném pádu zapsána písmeny on: de Vendzindz-ion ~1711 (Lnkv KĮ: 7ᵃ), srov. dnešní Vienžindžiai Grūžiai Ps. Je třeba upozornit na skutečnost, že v matrice Joniškis KĮ (1599–1621) se samohlásky [u], [ū] (v přízvučné pozici) střídají s dvojhláskou [ui] (v přízvučné pozici), a to buď v podobách týchž oikonym, nebo v antroponymech a oikonymech od nich odvozených: Aduo: Zutayc Pagi Gimb-u-ciu... Pat: Augustinus Gimb-u-tis 1599 (Jnš KĮ: 3ᵃ) – Villæ Gimb-uy-ciu Aduocationis Zutaycia 1599 (Jnš KĮ: 3ᵃ), srov. dnešní Gimbūčiai Skaistgirys Jnš; Pagi K-u-sayčiu 1600 (Jnš KĮ: 7ᵃ) – K-ui-sayčiu Kuniga Kle bona levatus est de fonte Bartolomeus Staniula K-ui-saicia filius 1599 (Jnš KĮ: 3ᵇ) = *Ku(i)saičių, dnes Kūisiai, Kuisėliai Satkūnai Jnš; de Lel-u-ciu 1683 (Mlt KĮ I: 7ᵃ), de Lel-u-ciu 1686 (Mlt KĮ I: 18ᵃ) = *Lelučių (*Lelūčių?), srov. také de Leyt-u-ciu 1688 (Mlt KĮ I: 25ᵇ) – de Lel-ui-ciu 1686 (Mlt KĮ I: 18ᵃ), de Lal-uy-ciu 1683 (Mlt KĮ I: 7ᵃ) = dnešní dial. *La(.)luič'u., srov. úřední Lolūčiai Suginčiai Mlt; Aduo: Beynorayč. Pagi Wayžg-u-ciu Fil: Anna Valentini Dudaytis Pat: Joannes Wayžg-ui-tis cum Gendre Vileyku ycia 1601 (Jnš KĮ: 20ᵇ), dnes Vaizgūčiai Gataučiai Jnš aj. Dvojhlásky Dvojhláska [ai] se zapisuje písmeny ai, aj, ay apod.: de B-aj-dot-aj 1639 (Slnt KĮ: 60ᵇ) = Baidotai Notėnai Skd; de Bikun-ay 1706 (Dgl KĮ I: 170ᵃ) = Bikūnai Sudeikiai Ut; Villæ Dag-ai-lu 1599 (Jnš KĮ: 3ᵇ) = *Dagailių Joniškis; Pagi Daugat-ai-ciu 1600 (Jnš KĮ: 16ᵃ) = *Daugailaičių, Daugalaičiai Meškuičiai Šl; Ś. Dow-ay-niu 1612 (Jnš KĮ: 144ᵃ) = *Dovainių Joniškis; Pagi Drąsut-ai-čiu 1601 (Jnš KĮ: 12ᵃ), Pagi Drąsut-aj-ciu 1601 (Jnš KĮ: 23ᵃ) = *Drąsutaičių, Drąsutaičiai Satkūnai Jnš; Pagi Dwit-ay-čiu 1601 (Jnš KĮ: 21ᵇ) = *Dvilaičių, dnes Dvelaičiai Skaistgirys Jnš; Endrik-ai-czūse 1669 (Fenzlau: 116) = dial. *Endrikaičiuose, Endrikaičiai Pagėgiai Šlu; de G-ay-lužu 1690 (Mlt KĮ I: 37ᵃ) = *Gailiušių, Gailiūšiai Mindūnai Mlt; Na Zaściankach... Karwar-ay-stis / Wies Rymucie / Włość Malatska 1731 (Inw KZ: 120) = *Karvarais tis Molėtai aj. 184 Je třeba také upozornit na skutečnost, že v matrice Joniškis KĮ (1599–1621) se dvojhláska [ai] v antroponymech a oikonymech od nich odvozených střídá s dvojhláskou [ui]: Nicolaus Bauk-ui-tis... Pagi Batk-ay-cia 1600 (Jnš KĮ: 11ᵇ), srov. dnešní Bálkaičiai Saugėlaukis Jnš; Aduo: Dwit-uy-č Pagi Dwit-ay-čiu 1601 (Jnš KĮ: 21ᵇ), srov. dnešní Dveláičiai Skaistgirys Jnš; Patr.’ Joannes Drob-uy-tis... Pagi Drab-ay-ciu 1600 (Jnš KĮ: 17ᵇ) = *Drabaičių, *Drobaičių (?) Joniškis; de uillâ Skar-ai-čiu 1599 (Jnš KĮ: 1ᵇ) – cum Helena Skar-ui-čia Pagi Skarią 1600 (Jnš KĮ: 14ᵇ), srov. dnešní Skariai Kepaliai Jnš aj. Dvojhláska [ai] se zapisuje také písmeny ei, ey, iey: Zascianek Azur-ey-stis / Wieś Łokaie / Włość Malatska 1731 (Inw KZ: 103) = *Ažuraistis Molėtai; de Bumbien-ey 1751 (Lkm JĮ II: 11ᵃ) = *Bumbėnai Linkmenys Ign; de G-ey-dzie-kalnis 1786 (Skdt KĮ: 30ᵇ) = *Gaidžiakalnis Skudutiškis Mlt; de G-ey-dziu 1683 (Mlt KĮ I: 2ᵃ), de G-iey-dziu 1690 (Mlt KĮ I: 37ᵇ) = *Gaidžių, Gaidžiai Čiulėnai Mlt; de G-ey-gatu 1685 (Mlt KĮ I: 13ᵃ) = *Gaigalų, Gaigalai Alanta Mlt; de G-ey-luȥu 1682 (Mlt JĮ II: 1ᵃ), de G-iey-luȥu 1690 (Mlt KĮ I: 38ᵃ) = *Gailiušių, Gailiušiai Mindūnai Mlt; de G-ey-zuciu 1683 (Mlt KĮ I: 5ᵇ), de G-ey-ziuciu 1685 (Mlt KĮ I: 13ᵇ) = *Gaižučių, *Gaižučiai, dnes Padvarniai Alanta Mlt aj. Takový zápis dvojhlásky [ai] písmeny ei může odrážet dvě věci: a) polonizaci, b) nářeční rysy (například [ai] se může vyslovovat jako [ei] apod.). Je třeba upozornit na to, že v historických oikonymech a antroponymech se dvojhláska [ai] častěji zapisuje jako ey v matrikách kostelů Alanta, Antalieptė, Inturkė, Kriaunos, Linkmenys a Molėtai. Dvojhláska [au] Dvojhláska [au] se zapisuje písmeny (i)au: Au-kszkykéje 1669 (Fenzlau: 122), srov. dnešní Auškýkiai Šlu; de au-xzta Duaris 1753 (Upn KĮ II: 8ᵇ) = *Aukštadvaris, srov. Aukštādvaris Kulvā Jon; Bried-au-ssay 1539, Bred-au-sej 1542 (Peteraitis: 84) = *Briedausiai, později Bredūnai Stalupėnai, Pilupėnai; de Vila D-au-barjzkiey 1691 (Vdn KĮ III: 50ᵃ) = *Daubariškiai Vidėniškiai Mlt; De Villa D-au-biey 1706 (Dgl KĮ I: 170ᵃ) = *Daubiai Daugailiai Ut; Pagi D-au-gataiciu 1600 (Jnš KĮ: 16ᵃ) = Daugalačiai Meškuičiai ŠI; de D-au-gieliszkey 1740 (Lkm JĮ II: 1ᵇ), dnes Daugėliškis Ign; Pagi Gat-au-čiu 1600 (Jnš KĮ: 16ᵃ) = *Gataučių, Gataučiai Gataučiai Jnš; de G-au-reliey 1740 (Lkm KĮ I: 107ᵃ) = Gaurėliai Žuikos Ign; Zascianek Iszt-au-żas / WIES NVGARE / WŁOSC GORDOWSKA 1662 (ŽV Inv: 150) = *Išlaužas Paukštakiai Pln; Pagi J-au-nei-kayciu 1601 (Jnš KĮ: 20ᵇ) = *Jauneikaičiai, Siota j-au-neiku 1613 (Jnš KĮ: 148ᵇ) = Jauneikiai Pociūnai Jnš; Zascianek J-au-rys / Wies Kiiele / Włość Malatska 1731 (Inw KZ: 122) = *Jaur- Molėtai; Na Zasciaňku K-iau-klinis / Wieś Szaduykie / Włość Tauroginska 1731 (Inw KZ: 76) = *Kiauklinis Taurāgnai Ut; K-iau-lupis / P. WILKOWISCENSIS 1744 (Syn: 107) = *Kiaulupis Vilkaviškis; Zascianek Ł-au-duṗis / Sioto Skiemie / Woitostwo Zasieckie / Wolosc Boisagols- 185 ka 1615 (Inw VI: 38ᵇ) = *L(i)audupis Skėmai Rd; de L-au-ksteniey 1742 (Lkm JĮ II: 4ᵇ) = Laukštėniai Kazitiškis Ign; Zaścianek Lepat-au-kis / Wieś Andrzeiu-ny / Włość Ježioroska 1731 (Inw KZ: 47) = *Liep alaukis Zarasai; de Mil-iau-s 1684 (Mlt KĮ I: 9ᵃ) = *Miliaus (název jedné usedlosti), Mil iai Mindūnai Mlt; Greg orij Jkawdajitis... de Sk-au-dale... Catharina Jk-au-dayte 1639 (Slnt KĮ: 66ᵃ) = srov. *Skaudal'e, Skaudaliai Imbarė Krtn a jinde. Dvojhláska [au] se poměrně často zapisuje písmeny (i)aw: de Antak-iaw-nia 1757 (Lkm JĮ II: 17ᵃ) = srov. *Antak'aun'a.. viz Antakiaunis, srov. Kiauneliškis Liūkmenys Ign; Liūkmenys Ign; de Vila D-aw-barįzkiey 1691 (Vdn KĮ III: 50ᵃ) = *Daubariškiai Vidėniškiai Mlt; D-aw-ksze 1639 (Slnt KĮ: 59ᵇ), de D-aw-ksze 1637 (Slnt KĮ: 35ᵇ), de D-aw-kįbe 1640 (Slnt KĮ: 79ᵇ) = srov. *Dauk'ś'e, Dau-ksčiai Skd; Zaścianek Jodat-aw-kis / Wieś Andrzeiun y / Włość Ježioroska 1731 (Inw KZ: 47) = *Juodalaukis, srov. Juod alaukiai Kavoliškės Zr; de Jad-aw-glu 1696 (Ant KĮ I: 52ᵃ) = srov. *Ja(.)daug'l'ai, mělo by být *Juodaugliai, dnes Jodaugiai Žūkliškės Zr; de Kr-aw-ieliu 1686 (Mlt KĮ I: 17ᵃ) = *Kraujelių, Kraujėliai Mindūnai Mlt; de Sk-aw-dale 1634 (Slnt KĮ: 14ᵇ), de sk-aw-dale 1637 (Slnt KĮ: 34ᵃ) = srov. *Skaudal'e, Skaudaliai Imbarė Krtn; de β-aw-kle 1636 (Slnt KĮ: 32ᵇ) = srov. *Šauk'l'e, Šaukliai Mósėdis Skd a jinde. Dvojhláska [au] se po palatalizované souhlásce někdy (ale ne vždy) zapisuje eu, (i)ew, například: de K-ew-ſzyniu 1684 (Mlt KĮ I: 8ᵃ) = *K(i)aušinių, dnes Kaušiniai Inturkė Mlt; de Kr-eu-ielu 1684 (Mlt KĮ I: 8ᵃ) = *Kraujelių, Kraujėliai Mindūnai Mlt; de Pak-iew-nis 1740 (Lkm KĮ II: 3ᵃ) = Pakiaunys Liūkmenys Ign a jinde. Takový zápis litevské dvojhlásky [au] písmeny aw, ew apod., jsou-li v oikonymické podobě zachovány litevské morfémy, je třeba považovat pouze za pravopisnou záležitost a zřejmě jej ve většině případů nelze pokládat za slavizaci. Litevská dvojhláska [au] se tak zapisuje v nejednom rukopisném i tištěném litevském prameni ze 17.–19. století. V nejstarším rukopisu litevského textu ze sedské nářeční oblasti (1771)69 se dvojhláska [au] důsledně zapisovala písmeny aw, v tištěné verzi však všude písmeny au: Kuniga Jona Domazewicz-iau-s, Pįżor-iau-s, JEZ-AU Chriſt-au Swenc-iau-įami Sakramenti, Tą Szwec-iau: Sakramenta, noredams T-au wisu ger-iau-s tarn-au-t a další. Je tedy zřejmé, že zápis dvojhlásky [au] písmeny aw či au je zde pouze otázkou pravopisné tradice. Také v některých jiných rukopisech, například v přísahách psaných litevsky v 17. století, které vydal K. Jablonskis 69 Srov. Kuniga Jona Dômaszewić-iaw-s... Piszor-iaw-s, Jez-aw Christ-aw Swenciausiami Sakramenti, Tą Szwec-iaw-si Sakramenta, ku ger-iaw-sey T-aw stužity, Sp-iaw-dimus (plivání), Kunas Brang-iaw-sis, Jzganitoj-aw, par Swencz-iaw-si Kuna ir Kr-aw-ij, prasz-aw, o Jez-aw mil-aw-sis, ant To Attor-iaw-s Szwenć-iaw-siami Sakramenti, patr-aw-k sirdis musu, ing Karaliste Dang-aw-s (Subačius 1997). 186 V textech ze soudních knih okresů Ukmergė a Upytė se dvojhláska [au] v litevských slovech (obecných i vlastních jménech) nejčastěji zapisuje písmeny aw, někdy také au: d-aw-g (mnoho) 1624, zemský soud Upytė; miestali Puszotota un turg-aw-s, prie s-aw wirwe suryst liepies, teyp d-au-gal 1653, zemský soud Upytė; Asz Iozephas Kazt-aw-skas, ia milistas pana Kasak-aw-ska panas P-aw-sza, mana Tamasz-aw-s kumet 1669, soud kapituly Ukmergė; su didzia dr-aw-gia zmoniu, io milista ponas t-aw-czus 1675, soud kapituly Ukmergė (Jablonskis 1937: 146–148). V dalších tištěných litevských pramenech – v anonymní gramatice litevštiny „Universitas Lingvarum Litvaniae“ (1737)70, která odráží nářečí střední Litvy, v nejstarší památce žemaitského nářečí „Ziwate“ (1753)71 a v knížce poezie A. Strazda (1818)72, jež reprezentuje nářečí Kriaunos východní aukštaitštiny, se dvojhláska [au] rovněž zapisuje písmeny au a aw. Anonymní gramatika „Universitas“ měla v LDK značný vliv (Subačius 1998: 40) a mohla přispět k upevnění tradice zápisu litevské dvojhlásky [au] písmeny aw, zejména v první polovině 18.–19. století. Dvojhláska [au] se zapisuje také písmeny ow: de D-ow-ciunu 1684 (Mlt KĮ I: 7b) = *Daučiūnai Molėtai; de D-ow-iociu 1689 (Mlt KĮ I: 10a) = *Daujočių, Daujočiai Giedraičiai Mlt; de Pt-ow-ciszkey 1740 (Lkm KĮ II: 2b) = *Plaučiškiai, dnes Plaučiškės Saldūtiškis Ut; išz T-ou-kielu 1688 (Ant I: 145b) = *z Taukelių, Taukėliai Daugailiai Ut a podobně. 70 Písmeny (i)au se zapisují případy P-àu-kſztis, Križ-iau-s, Sk-àu-dus, didz-iau-fias, bràng-iàu-ſias, Au-kſzcz-iau-ſias, D-au-g, d-au-gumas, ſp-àu-dziu, kt-au-ſju, àu-ginu, kt-au-piu, r-au-ginu, t-au-žiu, pt-au-dziu, pt-àu-kiu, b-au-biu, d-au-žiu, àu-gi kial-au-daw, kial-au-k, kial-au-jas (cestuje), ſk-au-da, ſk-audejo a další; písmeny (i)aw – K-iaw-ſzinis, J-aw-tis, Kriz-iaw-ger-iaw-ſias, Kalba... brang-iaw-ſia, Sàldz-iaw-ſias, Taw, Saw, d-àw-gio, kt-aw-ſineju, Gir-iaw (chválil jsem), Gir-daw-aw, dz-iaw-gios, t-aw-kiu, tr-aw-kiu, j-àw-cziu, ſn-aw-dziu, kt-aw-ſiu, Medziodaw-aw, Kial-iaw-ju, kialaudaw-aw, kel-aw-k, kel-aw-janti, r-aw-nu, dz-iaw-nu, mok-aw, mok-iaw, mokidaw-aw, regiej-aw-s a další (Universitas 1991). 71 V „Ziwate“ se litevské [au] důsledně zapisuje písmeny (i)aw: atfyg-aw-ty, Aw-kšč-iaw-ſis, b-iaw-ri-be, d-aw-g, d-aw-gibe, d-aw-gumas, g-aw-ty, g-aw-na, k-aw-las, k-aw-lelus, kt-aw-pies, kr-aw-jes, kr-aw-jes (j. č. nom.), kr-aw-je (j. č. gen.), kr-aw-jeys (mn. č. instr.), puyk-iaw-ſis, r-aw-donas, r-aw-doty, r-aw-doj-aw, f-aw-le, žyn-aw a další (Girdienis, Girdienienė 1997). 72 Písmeny (i)au se zapisují případy pl-au-kitie (plaukyti), nieužj-au-czie (neužaučia), Sz-au-ksiu, au-kszcz-iau-sis, Prigt-au-sk, nupi-au-tas, tab-iau, au-ksa (zlata), au-kszcz-iau-sia, pranasz-au-iu, s-au-ſete, p-au-ksztielis, maž-iau-sia (nejmenší), Kl-au-sik mieras Artai-au (poslyš, milý oráči), Jez-au-s, Jez-au, cziszcz-iau-s, J-au-tielis, J-au-czias, Au-szra, b-au-bdamas; a další; písmeny aw – par Kunigą UNTANA DRAZD-AW-SKA, j-aw, g-aw-ni (dostáváš), s-aw (sobě), mat-aw (vidím), t-aw (tobě), ugin-aw (živu), brundin-aw (vařím), sirpin-aw (srpnu), n-aw-iu (nář. nauju, tj. nový, j. č. akuz.), Niekam szkadas nie dar-aw / Miszkan j-aw-cziu nie war-aw (Nikomu škodu nedělám / Do lesa volů nevyháním), suktai-aw (složil jsem), s-aw-ſeta, cud-aw-nam, Prasz-aw, t-aw-kan, i-aw (již). 187 Takový zápis litevského [au] v oikonymech (i antroponymech) lze vysvětlit nejen slavizací. Litevské [au] se zapisuje písmeny (i)ou, ow v těchto pramenech: poměrně zřídka v druhé části „Punktai sakymų“ K. Sirvydase (1644)73, poměrně často, avšak ne ve všech případech, v „Uwogos“ M. Smolského (Smalščia) (1823)74. Případy zápisu dvojhlásky [au] písmeny (i)ou se vyskytují také v „Universite“ (1737)75. Kromě toho se takové případy objevují i v některých rukopisných textech (Jablonskis 1937: 148, viz dále). Někteří autoři píšící v aukštaitských nářečích v přízvučné pozici vnímali první složku dvojhlásky [au] při cirkumflexové intonaci jako [o] a zapisovali ji písmenem o76. Neišpažn-ou (neišpažinau), nepadar-iou (nepadariau), buw-ou (buvau), tol-ou-s (toliau), med-ou-s (medaus) a další (Širwids 1929); sak-ou (sakau), Dung-ou-s (dangaus), atskl-ou-pus (atsik l až upus), žmog-ou (žmogau), d-ou-gu-mas (daugumas), par s-iou-ru bromu (siaurą), o keyp s-iow-ras ir unksztus ir ke-las (siauras); atn-ou-jinou (atnaujinau) a další (Uwogos 1823). Srov. de Pt-ow-ciszkiey 1740 (Lkm KĮ II: 2b) = *Plaučiškiai, dnes Plaučiškės Saldūtiškis Ut. Podobně někteří autoři píšící v aukštaitských nářečích v nepřízvučné pozici vnímali první složku dvojhlásky [au] jako [a], a proto ji zapisovali písmenem o, jako by zde byla cirkumflexová intonace77: sweyks karal-ou, Izrael-ou-s, Jazaus Chryft-ou-s a další (Širwids 1929); daw-iow kapu asztonaliku, mana Mikatoi-ow-s arkli, daw-iow kapu dvide-simt 1669 soudní proces v ukmergském kapitulním statku a další (Jablonskis 1937: 148); Viln-ou-s, atn oujin-ou a další (Uwogos 1823). Srov. de D-ow-iociu 1689 (Mlt KĮ I: 10a) =*Daujočių, Daujočiai Giedraičiai Mlt. Proto není vhodné se domnívat, že v takových případech docházelo ke slavizaci. Množství příkladů ukazuje, že se v Litvě přinejmenším v 17.–počátkem 19. století dvojhláska [au] v různých litevských pramenech zapisovala různě. Rozma- Neišpažn-ou, nepadar-iou, turei-ou, sweyks karal-ou, daug-iou-s, buw-ou, tol-ou-s, Izrael--ou-s, Jazaus Chryft-ou-s, ir kori med-ou-s aj. (Širwids 1929). Srov. Viln-ou-s, sak-ou, Dung-ou-s, atskl-ou-pus, žmog-ou, d-ou-gumas, par s-iou-ru bromu, o keyp s-iow-ras ir unksztus ir kelas, lab-iou-s, be skeycz-iou-s ira mana griekay, j-ou, diel Dung-ou-s kr-ou-ju sawa prateja, unt kriz-iou-s, bi-ou-ribes, greicz-iou-s, kas j-ou-czias unt grieku smertelnu, tunk-iou-s, Karal-ou-s, Nutrotij-ou wisa ir sau pati prapuldz-iou unt amžiu, rona j-ou-czias, dž-iou-gias, niesij-ou-cziu, teyp d-ou-gal, musz-iou, dar-iou, atn-ou-jin-ou, g-ou-tumem aj. Existuje však mnoho případů, kdy se [au] zapisuje písmeny (i)au: r-au-da, apr-au-dot, Gier-iau-s, s-au, nesis-au-gam, sunk-iau-sioj, didž-iau-sias, d-au-gina, miel-au-sia, razumn-iau-sias, Ape Szwin cz-iau-siu Kamuniju, t-au-kia, ale tu nie j-au-czias ir nie arklis, s-aule, visu tawa kr-au-ju, maton-iau-sias aj. (Uwogos 1823). Plg. kėcz-iow (kenčiau), kėjdaw-ow (kęsdavau) (Universitas 1991). Na tuto skutečnost upozornil autora článku V. Mažiulis. Srov. tvrzení A. Laigonaitė, „že nepřízvučné dlouhé slabiky se ve spisovné litevštině vyslovují v zásadě podle jediného modelu. A ačkoli jsou vnímány jako cirkumflexové..., nebylo by přesné říkat, že mají intonaci...“ (Laigonaitė 1978: 17). 188 ... se zapisuje jak v toponymech, tak v antroponymech. Pokud se v historickém prameni zachovala litevská morfologie oikonyma, zápis dvojhlásky [au] písmeny aw, ew, ou, ow a podobně patrně nelze považovat za slavizaci. Jde o určitou pravopisnou tradici, která vznikla vlivem slovanského, zejména polského pravopisu. Je třeba upozornit také na to, že obdobně kolísá i zápis pruského [au] v obecných slovech a toponymech. Uvedená dvojhláska se zapisuje nejen písmeny au, ale také ou, ew či podobně: cr-au-yo E 160, kr-aw-ia III 73₁₄, kr-ew-ley II 13₁₈, kr-aw-ian III 75₁₁ (Mažiulis 1981: 281), D-au-ben 1346 a D-ou-ben 1340, D-aw-gayn 1405; Blendel-au-k 1423, Bolel-au-cs 1342, Gunel-au-ken 1331 a Bog el-aw-ken 1419, G-aw-sisl-aw-ks 1339, Gunl-aw-ke 1349; K-au-caliskis 1331 a K-aw-kowangen 1314; K-au-then 1404, K-iau-te a K-ew-te, K-eu-the, K-yaw-te 1258, Gertep-eaw-ne 1406; Cr-au-neynen 1426 a Cr-aw-neynen 1411/1419, Cr-aw-nen 1419 a podobně (Gerullis 1922). Dvojhláska [ei] O dvojhláskách [ei] a [ai] viz s. 173–175. Dvojhláska [uo] Dvojhláska [uo] se zapisuje písmeny uo v případech de Az-uo-zeru 1688 (Mlt KĮ I: 23ᵇ), srov. Ažuožerai Inturkė Mlt; Š. D-uo-bedziu 1612 (Jnš KĮ: 137ᵇ), srov. Duobėdžiai Saugėlaukis Jnš; Pagi J-uo-dziu 1601 (Jnš KĮ: 18ᵇ), srov. Juódžiai Gataučiai Jnš; de Villa Kr-uo-peley 1706 (Dgl KĮ II: 218ᵃ) = Kruopėliai Baibiai Žr; ex L-uo-ma 1673 (Rgv KĮ I: 29ᵇ) = *Luoma Raguvà; de Pabat-uo-sze 1757 (Lkm KĮ II: 57ᵇ) = *Pabaluošė Svnč; Pagi Pet-uo-dziu 1600 (Jnš KĮ: 14ᵇ), Pagi Pet-uo-dziu 1605 (Jnš KĮ: 62ᵇ) = Peluodžiai Pašvitinys Pkr; Pagi Szt-uo-stikiu 1604 (Jnš KĮ: 52ᵃ), srov. Šluostikiai Buivydžiai Jnš aj. V Joniškiském KĮ, Daugailském KĮ a JĮ se vyskytuje řada případů, kdy se dvojhláska [uo] zapisuje také ve slavizovaných podobách oikonym: Pagi D-uo-bedziow 1606 (Jnš KĮ: 74ᵇ), Sioto D-uo-bedzie 1614 (Jnš KĮ: 162ᵃ), srov. Duobėdžiai Saugėlaukis Jnš; de D-uo-bie 1707 (Dgl KĮ II: 179ᵃ), srov. Duobiai Daugailiai Ut; Š. i-uo-deikiow 1615 (Jnš KĮ: 170ᵃ), srov. Juodeikiai Juodeikiai Jnš; Š. J-uo-dziu 1611 (Jnš KĮ: 130ᵃ), Š. i-uo-dziow 1616 (Jnš KĮ: 191ᵃ), srov. Juódžiai Gataučiai Jnš; de Kr-uo-pele 1712 (J) (Dgl KĮ II: 205ᵃ), srov. Kruopėliai Baibiai Žr; de N-uo-degule 1707 (Dgl KĮ II: 180ᵃ), srov. Nuodėguliai Sudeikiai Ut; Pagi P-uo-dziunow 1605 (Jnš KĮ: 73ᵇ); Š. P-uo-dzjuni 1615 (Jnš KĮ: 173ᵃ), srov. Puodžiūnai Bučiūnai Jnš; Š. sl-uo-stikia 1612 (Jnš KĮ: 144ᵃ), srov. Šluostikiai Buivydžiai Jnš aj. V týchž pramenech se vyskytuje řada obdobných příkladů antroponym. Monoftongizovaná dvojhláska [uo>a] se v nepřízvučné pozici v pramenech z oblasti utenišského nářečí zapisuje písmenem a: de J-a-dawglu 1696 (Ant KĮ I: 52ᵃ) = nářeč. *Ja(.)daugl'u, spisovně by bylo *Juodauglių, dnes Jodaugiai Žukliškės Žr; de Villa J-a-delzkielu 1733 (Aln KĮ IV: 1ᵇ) = nářeč. *Ja(.)diš'k'e'l'u, spisovně *Juodiškėlių, dnes Juodiškiai Alanta Mlt. 189 Analogické případy antroponym: Nicolaus Gr-a-dis de Dusiaty 1704 (Ant JĮ I: 160a) = nář. *Gra(.)d'is, spis. *Gruodys; Micháel K-a-litis78... de Villa Pod-krzyze Parochie Dusiat. 1780 (Dgl KĮ III: 76b) = nář. *Ka(.)l'it'is, spis. *Kuoly-tis. Dvojhláska [uo], která je v nepřízvučné pozici v oblasti uteniského nářečí v současnosti monoftongizována, se nejčastěji zapisuje písmenem o: iz D-o-biu 1702 (Dgl KĮ II: 57b) = nář. *Dab'u, Duobiai Daugailiai Ut; de Grab-o-stu 1689 (Mlt KĮ I: 34b) = nář. *Grabastu, srov. Gabuostas (2) jezero (LUEŽ: 51); de J-o-ciu 1683 (Mlt KĮ I: 6a) = *Jač'u, Juočiai; de J-o-daku 1682 (Mlt JĮ II: 44b) = *Jadak'u, Juodakiai Žėlva Ukm; de J-o-daniu 1683 (Mlt KĮ I: 3a) = nář. *Ja(.)d'ėnu, Juodėnai Čiulėnai Mlt; Zascianek Vz-o-li-nis / Wieś Butkuny / WŁOSC SOŁOCKA 1731 (Inw KZ: 36) = nář. *U.žal'ini.s Salakas Zr; de villa N-o-de-guley 1782 (Dgl KĮ III: 85a) = nář. *Nad'ėgul'ai, Nuodėguliai Sudeikiai Ut; de Pagrab-o-sciu 1692 (Mlt KĮ I: 44b) = nář. *Pagrabaś'č'u, Pāgrabuosčiai Vidėniškiai Mlt; de Pauai-o-nis 1743 (Ktk KĮ I: 37a) = nář. *Pavajan'i.s, Pāvajuonis Suginčiai Mlt aj.; v oblasti širvintského nářečí: Zascianek J-o-dela / Włość Szeszolska 1731 (Inw KZ: 156) = nář. *Ja.d'ėla Šešuoliai Ukm; v oblasti šiaulského nářečí: P-o-dżianu Aduocationis Papera Laurentium filium Padziuna et Elenos 1599 (Jnš KĮ: 2b) = nář. *Padž'unu, Puodžiūnai Bučiūnai Jnš; Pagi ḃt-o-fikiau 1603 (Jnš KĮ: 44a) – nebo písmenem e, tj. [a] po tvrdém [l]: villæ Szt-e-sty-kiu 1599 (Jnš KĮ: 2b) = nář. *Šlaś't'ik'u, dnes Šluostikai Buivydžiai Jnš. Srov. také v oblasti kaunaského nářečí: de Wel-o-na 1699 (Dt KĮ: 35b) = Veliuona, Prabaszc̀iu Wel-o-nos 1823 (Nezabitauskis 1996: 54) = Veliuonos Jrb. Dvojhláska [uo], která není v přízvučné pozici monoftongizována, se zapisuje písmenem o v oblasti uteniského nářečí: de Az-o-zeru 1683 (Mlt KĮ I: 7a) = Ažūžeriai Inturkė Mlt; de P-o-dziu 1769 (Ut JĮ I: 50a) = *Puodžiu, Puodžiai Mockėnai Ut; v oblasti panevėžyského nářečí de K-o-lingu 1669 (Klov KĮ III: 41a) = *Kuolingų, Kuólingai Pušalotas Ps; v oblasti šiaulského nářečí: de Pakr-o-śte 1700 (Dt JĮ: 68a) = Pakruóste Survilškis Kdn atd. V oblasti žemaitského nářečí se dvojhláska [uo] monoftongizovaná na [u] zapisuje písmenem u: de neszuk-u-ciu 1643 (Pln KĮ: 159a) = nář. *N'eśukuč'u, Nešukuočiai Paukštakiai Pln; Zápis dvojhlásky [uo] písmenem o tedy zdaleka nelze ve všech případech považovat pouze za polonizaci, zejména tam, kde se v nářečních podobách oikonym odráží mo- 78 Příjmení Kalytis se patrně spojuje s příjmením Kalità LPŽ I 879, zřejmě slovanského původu. Uvedená antroponyma však lze spojovat se základem kuol-, srov. Agata Kuolowa de Czyvki 1708 (?) (Dgl JĮ I: 202b), Stob odnik Jakub Kolunas... Zaścianek Biržuny / WŁOSC SOŁOCKA 1731 (Inw KZ: 43). Antroponymum Kalita bylo zaznamenáno v inventáři klíče Drūkšiai: Stas Kalita, Krzystoph Kalita, Jan Kalita, Piotr Kalita – všichni z vesnice Didzi kalitowie 1682 (Inw KD: 45a). 190 noftongizovaná dvojhláska [uo]. Kromě toho existuje nejeden litevský pramen, v němž se litevská dvojhláska [uo] zapisuje písmenem o i v těch pozicích, kde se v nářečích vyslovuje [uo]. Srov. kuk-o-i (kukúoji),, d-o-du (dúodu), P-o-tam (púolam) aj. (Strazdas 1991); su sousu d-o-nu (dúona), uszp-o-ta (užpúola), n-o-g wisa nupteszia ir apn-o-gina (nuóg, apnúogina), Kam-o-jas (kamúojas) aj. (Uwogos 1823). Zápis souhlásek Afrikáty V litevských podobách oikonym v latinských textech se litevské afrikáty [č], [dž] často zapisují písmeny dӡ, c: Pagi Bujwi-dӡ-iu 1599 (Jñš KĮ: 5ᵃ) = *Bui vydžių, Buivydžiai Buivydžiai Jnš; Dow-c-iunu 1684 (Mlt KĮ I: 7ᵇ), de Dau-c-iunu 1685 (Mlt KĮ I: 13ᵇ) *Daučiūnų Molėtai; Pagi Dwitay-c-iu 1604 (Jnš KĮ: 53ᵇ) = *Dvilaičių, dab. Dveláičiai Skaistgirys Jnš; de Jokubay-c-iey 1705 (Dt KĮ: 94ᵃ) = *Jokūbaičių, Jokūbáičiai Gudžiūnai Kdn; de maney-c-iu 1694 (1695?) (Dgl JĮ II: 63ᵃ) = *Mane ičių, Maneičiai Sudeikiai Ut a další. Existuje však řada případů, kdy se litevské afrikáty [č], [dž] zapisují písmeny dӡ, cӡ, cz, ć apod.: Pagi Dwitay-ć-iu 1601 (Jnš KĮ: 21ᵇ); Woyta Dwibucia Š. Dwelai-cӡ-iu 1606 (Jnš KĮ: 87ᵇ), Woyta Dwilia... Sioto Dwetai-cӡ-iu 1613 (Jnš KĮ: 148ᵇ) = *Dvelaičių, dab. Dveláičiai Skaistgirys Jnš; Dow-cz-unu 1689 (Mlt JĮ II: 10ᵃ) = *Daučiūnų Molėtai; de Jackaso-dӡ-ia 1672 (Rgv JĮ I: 111ᵇ) = dial. *Jackosadžʼa. (gen. sg.), nyní Jackagalys Juostininkai An; ӡascianek naӡwany Kan-cӡ-upis / Sioto Skiemie / Wojtostwo Zasiećkie / Wolosc Boisagolska 1615 (Inv VI: 38ᵃ) = *Kančiupis Skėmai Rd; de Tumaso-dӡ-io 1673 (Rgv KĮ I: 29ᵇ) *Tumasodžio (gen. sg.), de Tumaso-dӡ-ia 1673 (Rgv KĮ I: 31ᵃ) = dial. *Tumasodžʼa. (gen. sg.), nyní Tumagalys Miežiškiai Pn a další. Lze se domnívat, že v latinských textech se afrikáty nezapisují (nebo zapisují nekonzistentně), protože v latině nejsou. V textech psaných polsky se afrikáta [č] zapisuje poměrně důsledně, zatímco [dž] nekonzistentně. Afrikáty [č], [dž] se poměrně důsledně užívají v Ragu vos KĮ (1668–1688). V latinských textech se litevské sykavé souhlásky [š], [ž] často zapisují písmeny f, s, z, ӡ apod.: de Joway-s-u 1671 (Lnkv KĮ: 26ᵃ) = *Jovaiš(i)ų, Jovaišiai Lauk sodis Pkr; S: s-tapiakiu 1607 (Jnš KĮ: 94ᵇ) = *Šlap(i)akių, dab. Šlapakiai Kėpaliai Jnš; de f-tapeberzie 1695 (Dt KĮ: 12ᵃ), de f-lapieberzie 1695 (Dt KĮ: 12ᵃ) = Šlapiaberžė Dotnuva Kdn; ij f-ia ziniu 1703 (Dgl JĮ II: 88ᵃ) = dial. *Šʼaʼžʼinʼu., Šióžiniai Daugailiai Ut; sioto wikie-z-erij 1597 (Ukm PTA 13879: 228ᵇ) = *Vikežeris Dusėtos Zr; Siota 3-mirklu 1616 (Jnš KĮ: 193ᵇ) = *Žmirklių, Žmirkli ai Rudiškiai Jnš, de Z-uru 1683 (Mlt KĮ I: 3ᵇ) = *Žiūrų, Žiūrai Luokesà Mlt; de villa 3-iulu 1599 (Jnš KĮ: 3ᵃ), Woyta Balciuna Š: 3-ilu 1611 (Jnš KĮ: 130ᵇ) = *Žvilių Joniškis; de Vila Z-winenay 1691 (Vdn KĮ III: 50ᵇ) = Žvynėnai 191 Žélva Ukm a další. Takový zápis litevských sykavých souhlásek [š], [ž] bez diakritiky a vynechávání digrafu sz pro [š] mohly vzniknout vlivem latinského pravopisu, protože latina sykavé souhlásky nemá. Litevské sykavé souhlásky [š], [ž] se zapisují písmeny β, sz, ž, z apod.: A-ž-ubalis 1900 (SG XV/I: 56) = *Ažubalis Tverečius Ign; Pagi β-tapakiu 1600 (Jnš KĮ: 6ᵇ), Pagi Sz-tapakiu 1603 (Jnš KĮ: 45ᵃ) = *Šlapakių, Šlapakiai Kepāliai Jnš; ex fz-lapiaberze 1715 (Dt KĮ: 166ᵃ) = Šlapiaberžė Dotnuva Kdn; U-ž-alksnis 1854 (ED: 36) = *Užalksnis Užventis; U-ž-usamanis 1898 (Anonim: 65) = *Užusamanis Ceikiniai Ign; ex pago Ž-eymej dicto 1639 (Slnt KĮ: 60ᵇ) = Žeimiai Imbarė Krtn a další. Lze se domnívat, že ty podoby oikonym, v nichž se nezapisují afrikáty a sykavé souhlásky, je třeba považovat za litevské, protože se vyskytují i litevské texty, v nichž se rovněž nezapisují; srov. patrawk s-irdis musu, S-wen-c-iausiam (Subačius 1997) atd. Litevský souhláskový foném [k] se zřejmě někdy zapisuje písmenem c vlivem latinské pravopisné tradice: ex uilla C-alauu ~1711–1712 (Lnkv KĮ: 7ᵃ) = *Kalevų, Kalevai Pakruojis Pkr; C-olauckis 1556 (Pėteraitis: 195) = *K(u)olaukis || Koliškiai Isrutis, Didlaukiai; de C-ubiliu 1679 (Rgv KĮ I: 63ᵃ) = *Kubilių Raguvà Pn; Šiota C-uta-ycziu 1606 (Jnš KĮ: 87ᵇ) = *Kutačių, Kutáčiai Stačiūnai Pkr; Taur-c-alnis 1539 (Pėteraitis: 403) = *Taurkalnis, později Taurkalniai Stalupėnai, Pilupėnai, Puodžiūnai. V pramenech GDL se podle polského pravopisu litevská souhláska [l] zapisuje písmenem t, i když ne vždy, a [l'] písmenem l: Woyta Dwi-l-ia... Sioto Dwe-t-aicziu 1613 (Jnš KĮ: 148ᵇ) = *Dvelaičių, nyní Dveláčiai Skaistgirys Jnš; Pagi β-t-apakiu 1600 (Jnš KĮ: 6ᵇ) = *Šlapakių, Šlapakiai Kepāliai Jnš; ex uilla Ca-l-auu ~1711–1712 (Lnkv KĮ: 7ᵃ) = *Kalevų, Kalevai Pakruojis Pkr; de Cubi-l-iu 1679 (Rgv KĮ I: 63ᵃ) = *Kubilių Raguvà Pn; de Napra-l-ey 1696 (Ant KĮ I: 51ᵇ) = dial. *Napral'ai, srov. Napreliai Žukliškės Zr a další. Existují případy, kdy se litevská souhláska [s] na konci slova zapisuje písmeny fz, sz apod.: Antmeschkera-sz 1564 (Pėteraitis: 53) = *Antmeškeras, později Antmeškiai Darkiemis, Žābynai; de Apidwariszkie-sz 1741 (Lkm KĮ II: 5ᵃ) = *Apidvariškės (l) Linkmenys Ign; de Gieytoniszkię-sz 1740 (Lkm JĮ II: 2ᵃ) = *Geitoniškės Linkmenys Ign. Příjmení, v nichž je litevské [s] rovněž zapisováno na konci slova, je mnohem více. Podobné případy lze nalézt také v litevských textech: Ganit karwies aszka-sz, kiawtes, ir pitkas awietes 1818 (Strazdas 1991); Ignasius Sklaustis naszli-sz ulicz. Rutienu 1900 (Int KZ: 32ᵇ). Lze předpokládat, že v případech, kdy se v kmeni slova vyskytuje [š], mohl zápis litevského [s] písmeny sz vzniknout v důsledku určité vzdálené asimilace, a proto jej nelze považovat za polonizaci. V případech Krucki-sz 1584 (Pėteraitis: 53) = *Krukis, *Krukys nebo později Krukiai Darkiemis, Klišiái; de Gatakie mi-fz 1743 (Lkm KĮ II: 13ᵇ) = Gātakiemis 192 Saldūtiškis Ut a podobně je třeba takové označování [s] považovat za poněmčování (v Prusku) nebo za polonizaci (v Litvě), viz s. 128. Z tohoto fragmentárního přehledu pravopisu oikonym vyplývá, že při srovnání pravopisu slov ve starých litevských písemných památkách a litevských podob oikonym byly zjištěny společné zákonitosti. Tyto zákonitosti dovolují tvrdit, že to, co bylo dříve při probírání oikonym a zejména antroponym v nejednom případě vysvětlováno (nebo se vysvětlit pokoušelo) polonizací 79, lze chápat jako určitou pravopisnou tradici, nářeční jevy nebo jinak. Je třeba upozornit na to, že historická oikonyma a antroponyma zaznamenaná v nelitevských pramenech nelze vystopovat ve starých litevských písemných památkách. Srovnáním údajů o jménech v historických pramenech a ve starých písemných památkách lze konstatovat, že jmenné doklady zachycené v historických pramenech tvoří určitou část našich starých jazykových památek, která vykazuje společné pravopisné zákonitosti charakteristické i pro další staré památky našeho písemnictví, zároveň se však vyznačuje určitou specifičností. Litevské podoby historických oikonym (stejně jako četné litevské podoby antroponym) byly nejčastěji zaznamenávány v historických dokumentech určených pouze k praktickým účelům. Tyto dokumenty nebyly určeny k tisku. To je jeden z důvodů, proč se pravopis oikonym i antroponym tolik liší. Nikdo se nestaral o přesný zápis jmenných dokladů, v tehdejší době to nebylo aktuální.80 Jednotný zápis týchž dokladů se příliš neřešil, protože neexistovala ustálená a jasnější kritéria. Srovnáme-li pravopis slov v nemnohých litevských rukopisech ze 17.–18. století se zápisem oikonym a antroponym v nelitevských historických dokumentech na území LDK, uvidíme víceméně stejný obraz: kolísá pravopis dvojhlásek [au] a [uo], dvojhlásky [ie] a samohlásek [e], [ė], někdy i samohlásek [a] a [o] aj. Máme-li litevský rukopisný text, v němž jsou litevská slova zapsána nedokonale, nepochybujeme, že jde o litevská slova (nepolonizovaná), a snažíme se určit, jaký je jejich pravopis a jaké jsou jeho zákonitosti. Stejně tak bychom měli přistupovat i ke kolísavému, často nedokonalému pravopisu litevských podob oikonym a antroponym, nikoli z pohledu dnešní doby, nýbrž s ohledem na chápání tehdejší doby (tj. 16.–18. století). Tehdejší písaři – kněží, mniši, ba i úředníci panství a soudů – zřejmě nejednou velmi přesně zapisovali litevské podoby oikonym i antroponym, činili tak však na základě písemné tra- 79 Srov. Zinkevičius 1977: 98-101; Maciejauskienė 1991: 172-173, 178; Maciejauskienė 1993: 82; Maciejauskienė 1994: 18–22. 80 Srov.: „... podoby osobních jmen se značně lišily, dokonce i při pojmenování téže osoby“ (Zinkevičius 1991: 19). 193 …dicemi, protože většina z nich zřejmě nikdy nepsala litevsky. Kromě toho se pravopis litevských písemných památek 16.–18., ba i 19. století velmi liší. Poněkud menší rozmanitost pravopisu lze pozorovat ve starých tištěných litevských textech, kde jsou patrnější snahy o úpravu psaného jazyka. V rukopisných pramenech, zejména nelitevských, v nichž je zaznamenáno mnoho onomastického materiálu, lze jen obtížně postřehnout jednotnější zápis litevských oikonym nebo antroponym. Mnohé písaře, kteří zaznamenávali litevské podoby oikonym a antroponym, můžeme přirovnat k žákům první třídy, kteří se sotva naučili psát a dělají mnoho chyb: jednou zapíší tatáž slova lépe, podruhé hůře. Můžeme proto hovořit o určitých projevech agrafie – neschopnosti přesně a adekvátně zaznamenat některá fakta litevského jazyka. Závěry Článek se zabývá dosud nezkoumaným tématem – litevskými podobami historických oikonym. Téma je důležité z několika hledisek: poprvé jsou zveřejněny a pojednány nejstarší zaznamenané litevské podoby oikonym, přičemž souhrn těchto zápisů je chápán jako systém; poprvé se na základě zápisu pokoušíme vymezit, které podoby v nelitevských historických pramenech lze považovat za litevské, a ukazuje se, s jakými obtížemi se lze setkat při určování litevskosti některých z nich; odhalují se některé paralely v užívání a zapisování oikonym a antroponym; poprvé se odhalují paralely mezi litevskými podobami oikonym v historických dokumentech a pravopisem starých litevských slov a pojednávají se opakující se zákonitosti. Litevské podoby oikonym se v historických pramenech objevují od 16. století: v Prusku (od roku 1539), v Litvě (v poslední čtvrtině 16. století), lze však předpokládat, že se začaly zapisovat o něco dříve. Je třeba upozornit, že tyto podoby se v historických pramenech Litvy i Pruska objevily ještě před vydáním prvních knih. To podporuje argumenty, že ještě před prvními litevskými knihami existovaly litevské písemné texty jak v Prusku, tak v Litvě. Nejstarší doklady zápisu litevských podob oikonym a antroponym je tedy třeba hodnotit jako jedny z prvních pokusů o vytvoření vlastní litevské písemné tradice. Je třeba poznamenat, že od počátku 16. století se v litevských historických dokumentech začínají častěji zapisovat také litevské podoby antroponym. Zvláště mnoho jich nacházíme v historických pramenech z druhé poloviny 16. století, kdy se začínají zapisovat i litevské podoby oikonym. Pravopis a užívání litevských podob antroponym a oikonym spolu z mnoha důvodů neoddělitelně souvisejí, zejména proto, že značná část oikonym je antroponymického původu. Vzhledem k omezenému množství onomastického materiálu z Malé Litvy nelze předložit podrobnější závěry o vztahu mezi užíváním a pravopisem oikonym a antroponym v tomto regionu. 194 Lze tvrdit, že v 16. století došlo v historických dokumentech Pruska i Litvy ke skutečnému převratu v zapisování podob oikonym: zavedené tradice zapisování oikonym, které se po dobu přibližně dvou a půl století utvářely na základě němčiny (v Prusku) a východoslovanských jazyků (v Litvě), byly zčásti přerušeny a začaly se zapisovat litevské podoby oikonym a antroponym. Jednou z nejdůležitějších příčin této změny byl v 16. století příchod litevských písařů do kanceláří. Postupně opustili tradice zapisování litevských oikonym a antroponym, utvořené před 16. stoletím v podstatě podle cizího ducha litevského jazyka, a řídili se německými vzory (v Prusku) a východoslovanskými vzory (v Litvě). V Litvě ovlivnily zápis litevských podob oikonym církevní matriky, které se od druhé poloviny 16. století začaly vést latinsky. Ve značné části z nich (zdaleka ne však ve všech) se při zápisu litevských oikonym upustilo od východoslovanské tradice, zatímco jiné tradice (založené na polštině) se teprve utvářely. Litevské podoby ukazují, že v 16.–17. století ještě nebyla ve Velké ani Malé Litvě ustálena tradice užívání litevských oikonym v polštině a němčině. Hojnost litevských podob svědčí o tom, že písaři v některých případech znali pouze podoby užívané samotnými Litevci. To znamená, že v místech, odkud byly tyto podoby zaznamenány, se mluvilo pouze litevsky. Jen v pramenech 16. století byly zaznamenány litevské podoby dvou set různých oikonym. V nelitevských pramenech Litvy a Pruska ze 17.–18. století jich bylo nalezeno přibližně tisíc. Nejvíce litevských podob historických oikonym bylo nalezeno v litevských katolických církevních matrikách ze 16.–18. století – jsou v nich zaznamenány litevské podoby mnoha názvů vesnic (asi 800). Zvláště hojně se zapisují v matrikách kostela v Joniškisu (1599–1621), nejstarším dochovaném prameni tohoto druhu v Litvě, a v matrikách kostelů a farností v Molėtai (1682–1692). V inventářích litevských panství jsou zaznamenány litevské podoby mnoha názvů samot (asi 180). Od 18. století se litevské podoby oikonym objevují také v seznamech, od 19. století pak i v dalších pramenech (na mapách, v příručkách, studiích apod.). Výjimečnou a dosud nejstarší známou mapou s četnými litevskými podobami je mapa Nového Východního Pruska (Suvalska) z roku 1808. Lze předpokládat, že v dosud neprostudovaných nelitevských pramenech ze 17.–19. století mohou být stovky takových podob. Litevské podoby oikonym byly nalezeny v textech psaných latinsky, německy, polsky, rusky i slovanskou kancelářskou řečí. V textech každého jazyka se dodržovaly odlišné pravopisné tradice a v nejednom případě vznikly potíže s určením litevskosti některých podob oikonym. Na základě pozorovaných zákonitostí zápisu byly navrženy kritéria pro rozlišování litevských podob oikonym. Lze se domnívat, že litevské podoby oikonym jsou podoby užívané samotnými Litevci, přesně zaznamenané v historických pramenech, které nezkreslují jejich morfologii a dostatečně dobře odrážejí jejich fonetiku. Jedním z kritérií je nepovažovat za slavizaci, germanizaci apod. ty jevy, které lze vysvětlit pravopisnou tradicí nebo které lze vyložit… 195 vyskytovat se i ve slovech starých litevských písem. Ve většině případů nelze považovat za slavizované označení dvojhlásky [au] písmeny (i)aw, (i)ow, ew, cyrilicí ав, dvojhlásky [ai] písmeny ei, ey, dvojhlásky [uo] písmenem o, v určitých případech také souhlásky [s] písmeny -sz na konci slova atd. Litevské podoby oikonym jsou zaznamenány v historických pramenech téměř z celého území dnešní Litvy, z Malé Litvy (dnešní Kaliningradská oblast) a z některých příhraničních oblastí Lotyšska, Polska a Běloruska sousedících s Litvou. Článek nepředkládá veškerý dostupný materiál, nýbrž pouze nejcharakterističtější příklady, přibližně 300 oikonym. Ukázalo se, že při zkoumání starých oikonym a jejich podob, zejména litevských, je velmi důležité zohlednit lingvistický a kulturní kontext. Lingvistický kontext zahrnuje všechny ostatní podoby oikonym (oslavizované, poněmčené, polatinštěné), všechna antroponyma, všechna litevská slova, která se v nelitevských pramenech vyskytují v menším množství, a konečně stará litevská písemnictví. Patří k němu prostředí každého oikonyma (fráze, věta, text) i samotný jazyk, v němž je dokument sepsán. Oikonymum nelze vytrhnout z nelitevského textu (fráze), pokud s ním souvisí, tj. je zapsáno v nepřímém pádě. Oikonymum téhož kořene nelze oddělit ani od antroponyma, pokud je napsáno vedle něj. Do příslušného kontextu patří také soubor historických pramenů, z něhož lze získat údaje o vývoji konkrétního místního jména. Jestliže například několik různých pramenů týkajících se téhož místa nebo sousedních míst zaznamenává stejnou skutečnost, lze ji považovat za spolehlivou. Litevské podoby jsou nejcennější, avšak nikoli příliš rozsáhlou částí materiálu oikonym. V širším kontextu jsou litevské podoby oikonym (stejně jako antroponym) důležité pro dějiny jazyka a zvláště pro historickou dialektologii, protože prameny zaznamenávají materiál také z litevských regionů, které nemají rané staré písemné památky. Je však třeba mít na paměti, že vedle málo početných litevských oikonym se užívají oslavizované, polatinštěné (LDK) a poněmčené (Prusko) podoby, bez nichž se při výzkumu vlastních jmen rovněž nelze obejít. Litevské podoby oikonym a antroponym v historických pramenech, jakož i litevská slova a fráze, které se v nich vyskytují, doplňují údaje o užívání litevštiny na různých místech Litvy. Doručeno 1998 09 22 ZKRATKY Litevské Inv – inventář JĮ – kniha oddacích zápisů KĮ – kniha křestních zápisů 196 LNM – Litevské národní muzeum LN MMB – Litevská národní knihovna Martyna Mažvyda LVIA – Litevský státní historický archiv MAB – Knihovna Akademie věd N – opis matričních knih (křestních, oddacích nebo úmrtních) RS – oddělení rukopisů SA – staré akty (zkratka signatury LVIA) a. – století bk. – spisovný jazyk dab. – nynější, současný dgs. įn. – instrumentál plurálu dgs. kilm. – genitiv plurálu dr. – půda dš. – pravostranný (přítok) dv. – dvůr ež. – jezero int. – přítok k. – vesnice kr. – levý (přítok) kt. – jiný, jiní liet. – litevský, litevština lot. – latinský, latina m. – rok mot. g. – ženský rod mst. – město mstl. – městečko naszl. – vdovec of. – oficiální p. – stránka pan. – podobně parap., parf., pa’p. atd. – farnosti plg. – srovnej plv. – panský dvůr pus. – na straně pv. – louka tarm. – nářeční, nářečí t.y. – to jest ulicz. – ulice (= vesnice) vien. – samoty vienasied. – samostatného statku vls. – okres vns. kilm. – genitiv jednotného čísla vns. vard. – nominativ jednotného čísla vns. viet. – lokál jednotného čísla žr. – viz 197 Polské Inw. – (Inwentarz) inventář Ś., Ś, S – (Śiola) vesnice W. – (Woyta, Woita) rychtáře Latinské Ad.; Adu., Aduo.; Aduocat: a pod. – (Aduocati, Aduocatus, Aduocationis) rychtáře, rychtářství An’o – (Anno) roku atq’ – (atque) také B., Bap, Bapt.; Bapt’, Bapt(us)’ a pod. – (Baptisavi, Baptisatus, Baptisata a pod.) pokřtil jsem, pokřtěný, pokřtěná B Virginis – (Beatae Virginis) blahoslavené Panny Coniug a pod. – (Legitimorum Coniugum) zákonných manželů Cu’ – (cum) s d – (die) den 10bris – (Decembris) prosince d 10’ – (die decima) desátého dne de eade’ – (eadem) odtamtud, z téhož místa e’ – (est) je Eode’ ead’. – (eodem), (eadem) téhož (dne) Fil: – (Filius, Filia) syn, dcera gen. sg. – (genetivus singularis) – genitiv jednotného čísla Legitimoru’ – (legitimorum) zákonných Leg’, LC., Legit Legitimoru’ Parentu’ – (Legitimorum Parentum) zákonných rodičů L. Th: – (Legitimi Thori) zákonného manželství LL., LL:; Leua’, Leu’, Lau’, Lev: a podobně – (Levantes) svědkové matrim’ – (matrimonium) manželství n’ne – (nomine) jménem 9bris – (novembris) listopadu P. – (Parochiae) farnosti Pag. – (Pagi) vesnice Parent’, Parentu’ – (Parentum) rodičů Pat:; Patr:, Patr’, Prin, Post Pentec: – (post Pentecostem) po Letnicích p’rente – (presente, tj. praesente) za přítomnosti, při účasti Pr’ini, PP., PP: apod. – (Patrini) kmotři 1ma – (prima) první q – (qui) který q sup Bap – (qui super Baptisavi) kterého jsem dříve (předtím) pokřtil 5ta – (quinta) pátý (den) 2dus – (secundus) druhý sup – (super) dříve 3tia – (tertia) třetí, třetí (den) 3bus, trib – (tribus) třem 198 v’o – (vero) skutečně, ano vterq’ – (vterque) jeden i druhý PRAMENY A JEJICH ZKRATKY Církevní matriky Aln KĮ IV – Kniha křestních záznamů č. 4 kostela v Alantě (1733–1740), uložená v archivu kostela v Alantě. (Vypsány oikonymie za čtyři roky – z nich byl vybrán potřebný materiál). Aln KĮ XVIII – Kniha křestních záznamů č. 18 kostela v Alantě (asi 1760–1780; značně ohořelá, zachoval se pouze střed knihy), uložená v archivu kostela v Alantě. Ant KĮ I, Ant JĮ I, Dgl KĮ I, Dgl JĮ I – několik knih křestních a oddacích záznamů kostelů v Antalieptė a Daugailiai (oba bývalé filiální kostely farnosti Dusetos), svázaných střídavě do jedné knihy (1686–1731), uložených v archivu kostela v Daugailiai. Blnk KĮ II, Dgl JĮ II – Kniha křestních záznamů č. 2 kostela v Balnininkai (1752–1772), uložená v archivu kostela v Balnininkai. Blnk KĮ III – Kniha křestních záznamů č. 3 kostela v Balnininkai (1772–1798), uložená v archivu kostela v Balnininkai. Dgl KĮ II, Dgl JĮ II – Kniha křestních a oddacích záznamů č. 2 kostela v Daugailiai, svázaná v jedné knize (1693–1714), uložená v archivu kostela v Daugailiai. Dgl KĮ III – Kniha křestních záznamů č. 3 kostela v Daugailiai (1760–1785), uložená v archivu kostela v Daugailiai Dt KĮ – Kniha křestních a oddacích záznamů kostela v Dotnuva (1693–1764), uložená v archivu kostela v Dotnuva. Int JĮ I – Kniha oddacích záznamů č. 1 kostela v Inturkė (1771–1827), uložená v archivu kostela v Inturkė. Int KĮ I – Kniha křestních záznamů č. 1 kostela v Inturkė (1794–1812), uložená v archivu kostela v Inturkė. Int ZK – konceptní kniha evidence snoubenců kostela v Inturkė (1890–1910), uložená v archivu kostela v Inturkė. Jnš KĮ – Kniha křestních záznamů kostela v Joniškis (1599–1621), LVIA F. 1196 Ap. 1 B. 76. Jnšk KĮ – křestní matrika kostela v Joniškėliu (1699–1720), VUB RS F. 201–35. Klov KĮ III – křestní a oddací matrika v Klovainiai, č. 3 (1655–1675), LNM R–474. Kp KĮ IX – křestní matrika v Kupiškis, č. 9 (1690–1708), MAB RS F. 268–128. Krž KĮ – křestní matrika kostela v Kražiai (1657–1672), LVIA F. 1521 Ap. 1 B. 4. Ktk KĮ I, Ktk JĮ I – křestní a oddací matrika kostela v Kuktiškės, č. 1 (1739–1744), uložena v archivu kostela v Kuktiškės. Ktk KĮ VIII – křestní matrika kostela v Kuktiškės, č. 8 (1827–1832), uložena v archivu kostela v Kuktiškės. Ktk KĮ N, Ktk MĮ N – křestní a úmrtní matrika v Kuktiškės (1699–1796) (opis), LVIA F. 604 Ap. 13 B. 36. 199 Lkm KĮ I, Lkm JĮ I – křestní a oddací matrika kostela v Linkmenys, č. 1 (1708–1740), uložena v archivu kostela v Linkmenys. Lkm KĮ II, Lkm JĮ II – křestní a oddací matrika kostela v Linkmenys, č. 2 (1740–1760), uložena v archivu kostela v Linkmenys. Lnkv KĮ, Lnkv JĮ – křestní matrika v Linkuva a oddací matrika, svázané v jedné knize (1671–1712), uloženo v MAB RS F. 42–1. Mlt KĮ I, Mlt JĮ II – křestní matrika kostela v Molėtai, č. 1 (1682–1692), kniha oddací matriky č. 2, svázané do jedné knihy, uloženo v archivu kostela v Molėtai. Mlt KĮ VII – křestní matrika kostela v Molėtai, č. 7 (1776–1797), uložena v archivu kostela v Molėtai. Mlt KĮ X – křestní matrika kostela v Molėtai, č. 10 (1807–1814), uložena v archivu kostela v Molėtai. Mrk KĮ – křestní matrika kostela v Merkinė (1604–1618), LVIA F. 154 Ap. 1 B. 1. Pln KĮ, Pln JĮ – křestní matrika kostela v Plungė (1615–1660) LVIA F. 154 Ap. 1 B. 1. Rgv KĮ I, Rgv JĮ I – křestní a oddací matrika v Raguva, č. 1 (1668–1688), LN MMB F. 125–15. Skdt KĮ – křestní matrika kaple ve Skudutiškisu (dříve farnost Molėtai) (1756–1786), uložená v archivu kostela v Kuktiškės. Slnt KĮ – křestní matrika kostela ve Skilandžiai (Salantai) (1631–1640), LN MMB RS F. 100–407. Srj KĮ – křestní matrika kostela v Seirijai (1679–1724), MABRS F. 136–47. Upn KĮ II – křestní a oddací matrika kostela v Upninkai č. 2 (1749–1774), LN MMB F. 130–2214. Ut JĮ – oddací matrika v Uteně (1729–1776), uložená v archivu kostela v Uteně. Vdn KĮ II – křestní matrika kostela ve Videniškiai č. 2 (1771–1781), uložená v archivu kostela ve Videniškiai. Vdn KĮ III – křestní matrika kostela ve Videniškiai č. 3 (1682–1692), uložená v archivu kostela ve Videniškiai. DALŠÍ RUKOPISNÉ PRAMENY CB – Cathalogus Beneficiorum totius Diæcesis Vilnen’ pro ut in antiquis regeſtris reperiuntur fideliter conſcriptus in Anno 1595. (Inventář církevních statků vilenské diecéze z roku 1595) MAB RS F. 43–472. ED – Executorium decretum de limitibus dio[cesiae] Telsensis seu Samogitiensis. Latum ab Jll[ust]rissimo et Reverendissimo Domino Metropolitano Ignatio Hołowiński. Vilnæ. 1854. in quarto 74.81 Pramen je uložen v oddělení onomastiky LKI. Inw Dg – Inventář starostství Daugow[ského] Jeho Jasnosti pana Kon[stantina Brzo[tow[ského, kastelánana Mscifławského, starosty Daw- 81 V jiných publikacích je tento pramen uváděn takto: Hołowiński I. Rukopisný seznam místních názvů telšské a žemaitské diecéze, uložený v Litevském jazykovém institutu (Vanagas 1996: 317). 200 gowskiego Orańskiego Przełayskiego82 Předloženo Jeho Milosti panu Janu Staniulewiczovi roku83 9. května, 3. den. (Inventář Daugaiského starostenství z roku 1719) LN MMB RS F. 130–1748. Inw KD – Inventář klíče Dryświatského k vilenskému hospodářství, mnou Stephanem Hryniewiczem zrevidovaný roku 1682. (Inventář klíče Drūkšiai z roku 1683) VUB RS F. 4–1789. Inw KZ – INVENTÁŘE klíčů Zawileyských, náležejících k vilenskému biskupství... 1731. (Inventář statků za řekou Neris vilenského biskupství z roku 1731) VUB RS F. 57–B53, 103. Posledně uvedený inventář byl vydán v publikaci: Описание рукописнаго отделения Виленской Публичной Библиотеки. Выпускъ второй. Вильна, 1897, 65–152.84 Inw WC – Inventarz Ciwnustwa Wilenskiego... 1636. (Vilniaus tijūnystės 1636 m. inventorius) VUB RS F. – 1 F. – 14. Inw VI – Inwentarze Wielonskie, 1615. (Veliuonos ir Baisogalos karališkųjų dvarų inventoriai). VUB RS F. 4 – 36830 (A –3918). IVK – kartotéka historických místních názvů, uchovávaná v oddělení onomastiky Institutu litevského jazyka. Ukm PTA 13887 – soudní akty hradu Ukmergė, 1609. VUB RS F. 7 – 13887. Ukm PTA – Ukmergės pilies teismo aktai, 1597. VUB RS F. 7 – 2/13879. WDW – Vizitace za léta 1820–1828 vilenského, pobojského a oszmiańského děkanátu. (Vizitační akty vilenského, Pabaiského a Ašmenského děkanátu, 1820–1828) LVIA F. 694 Ap. 1 B. 3670. VK – kartotéka místních názvů z živého jazyka, uchovávaná v oddělení onomastiky Institutu litevského jazyka. ŽV Inv – Žemaičių vyskupo stalo valdų inventorius, 1662. LN MMB RS F. 93–2019. LITERATURA A VYDANÉ PRAMENY Anonim – Oblast litevského jazyka v gubernii Vilna [podepsal Anonim]. Krakov, 1898. (Strojopis) MAB RS F. 29–209. B i r ž i š k a V. 1987: Lietuvos studentai užsienio universitetuose XIV–XVIII amžiais, Chicago. B i r ž i š k a V. 1990: Aleksandrynas 1, Vilnius. B l a ž i e n ė G. 1993: Sembos prūsų vietovardžiai. Humanitarinių mokslų daktaro laipsnio disertacija, Vilnius (mašinraštis). D r o t v i n a s V. 1997: Mažosios Lietuvos vardyno šaltiniai. – Lietuvių kalbotyros klausimai 38, Vilnius, 81–87. F e n z l a u W. 1936: Die deutschen Formen der Litauischen Orts- und Personennamen des Memelgebiets, Halle/Salle. G a i v e n i s K., K e i n y s S. 1990: Slovník jazykovědných termínů, Kaunas. G e r u l l i s G. 1922: Die altpreußischen Ortsnamen, Berlin und Leipzig. G i r d e n i s A., G i r d e n i e n ė D. 1997: 1759 metų „Ziwato“ indeksas, Vilnius. 82 Tak je to napsáno. Mělo by být Prętayskiego. 83 Na tomto místě není rok uveden, je zde ponecháno prázdné místo. 84 V publikaci není vždy zachován pravopis originálu, někdy se mění i některé podoby oikonym; proto jsou příklady v článku uvedeny z rukopisu. 201 IA – Historický archiv. Litevské inventáře 16. století 1. Shromáždil K. Jablonskis. Kaunas, 1934. J a b l o n s k i s K. 1937: Kelios XVII amžiaus lietuviškos priesaikos ir kitos lietuvių kalbos liekanos Didžiosios Lietuvos Kunigaikštystės aktuose. – Archivum Philologicum 6, Kaunas, 142–148. J a b l o n s k i s K. 1941: Lietuviški žodžiai senosios Lietuvos raštinių kalboje. Kaunas. J a b l o n s k i s K. 1979: Dějiny a jejich prameny, Vilnius. J o v a i š a s A. 1996: Martynas Mažvydas, Kaunas. KD – Kodeks dyplomatyczny katedry y diecezii Wilenskiej (1387–1507). Indeksy, 1, Kraków, 1996. L a i g o n a i t ė A. 1978: Akcentologie litevského jazyka, Vilnius. LATSŽ II – Příručka administrativně-územního členění Litevské SSR 2, Vilnius, 1976. L e b e d y s J. 1976: Lietuvių kalba viešajame gyvenime XVII–XVIII a, Vilnius. LJ – Lietuvos inventoriai XVII a. Sudarė K. Jablonskis ir M. Jučas, Vilnius, 1962. LM 224/4 – Litevská metrika (1522–1530) 224/4, Vilnius, 1997. LUEŽ – Rejstřík názvů litevských řek a jezer, Vilnius, 1963. M a c i e j a u s k i e n ė V. 1993: Osobní jména v kriaunské farnosti v 17.–18. století. – Otázky litevské jazykovědy 32, Vilnius, 34–99. M a c i e j a u s k i e n ė V. 1994: Lietuvių pavardės: kilmė ir raida. Habilitacinis darbas, pateiktas humanitarinių mokslų kalbos krypties habilituoto daktaro laipsniui gauti, Vilnius. M a c i e j a u s k i e n ė V. 1997: Vienkamieniai lietuviškos kilmės vardai XVI amžiuje. – Darbai ir dienos 4(13), Kaunas, 111–129. M a c i e j a u s k i e n ė V. 1997a: Klasifikace litevských příjmení. – Baltistica 38(1), Vilnius, 101–109. M a ž i u l i s V. 1966: Památky pruského jazyka, Vilnius. M a ž i u l i s V. 1981: Památky pruského jazyka 2, Vilnius. M a ž i u l i s V. 1988: Prūsų kalbos etimologinis žodynas 1, Vilnius. N e z a b i t a u s k i s K. 1996: Naujas mokslas skaitymo dėl mažų vaikų Žemaičių ir Lietuvos, Vilnius. NO – Topografisch-Militärische-Karte vom vormaligen Neu Ost Preußen oder dem jetzigen Nördlichen Theil Herzogthums Warschau, nebst dem Russischen district... Berlin, Hrsg. vom D. F. Sotzman, 1807. MAB RS K–1203. OD – Опись документов Виленскаго Центральнаго Архива древних актовых книг 9, Вильна, 1912. P a l i o n i s J. 1995: Lietuvių rašomosios kalbos istorija, Vilnius. P e t e r a i t i s V. 1997: Místní názvy Malé Litvy a Tvanksty, Vilnius. P o s p i s z y l o w a A. 1983: Pruské názvy na mapě olštýnského komornictví ze 17. století. – Acta Baltico-Slavica 15, Wrocław aj., 243–269. R a z m u k a i t ė M., V i t k a u s k a s V. 1994: Slovník přízvukování místních názvů, Vilnius. SG – Geografický slovník Polského království a dalších slovanských zemí 1–15, Varšava, 1880–1902. Syn – Synodus diocesana Vilnensis Ab Illustrissimo, Excellentissimo ac Reverendissimo Domino D. Michaele Joanne Zienkowicz Dei & Apostolicae Sedis Gratia Episcopo Vilnensi In Ecclesia Cathedrali Sua, Vilnae, 1744. SPR II: – Scriptores rerum Prussicarum 2, Leipzig, 1863. S p r u o g i s J. 1888: – Географический словарь древней Жомойтской земли XVI столѣтія, составленный по 40 актовымъ книгамъ Россіенскаго земскаго суда Архива-рикусуомъ Виленскаго Центральнаго Архива древнихъ актовыхъ книгъ губерній Виленской, Ковенской, Гродненской–и Минской Иваномъ Яковлевичемъ Спрогисомъ, Вильна. S t r a z d a s A. 1991: Giesmės sviétiškos ir šventos. Faksimilinis leidinys, Vilnius. 202 Subačius G. 1997: Sedos Švč. Sakramento brolijos XVIII a. lietuviškas Jono Domaševičiaus tekstas. – Seda. Žemaičių praeitis 5, Vilnius, 64–71. Subačius G. 1998: Žemaičių bendrinės kalbos idėjos Vilnius. Širvydas 1929: Širvydis. Punktay sakimu (Punktų kazan)... von Dr. Franz Specht, Göttingen. Universitas 1991: Universitas linguarum Litvaniae, Vilnius. Uwogos 1823: Uwogos ape iżganimu duszios katras unt garbes Pona Dieva ir pažitka dwasiška iżdawje Jo milsta85 Kunigas Mikota Smólski Kanounikas Wilnious, Dziekonas, Klebonas Swedasu, Vilnius. Vaitiekūnas S. 1994: Lietuviškos kartografijos istorijos bruožai. – Lietuvos mokslas 2/1(2), Vilnius, 32–42. Vanagas A. 1996: Lietuvos miestų vardai, Vilnius. Wilno 1841: – Wilno od początków jego do roku 1750 3, Przez J. I. Kraszewskiego, Wilno. Vizitacija 1998: – Žemaičių vyskupijos vizitacija (1579), Vilnius. Volter E. 1901: – Списки населенныхъ мѣстъ Сувалкской губернии какъ материалъ для историко-этнографической географии края, Санктпетербургъ, 1901. Zinkevičius Z. 1977: Lietuvių antroponimika, Vilnius. Zinkevičius Z. 1987: Lietuvių kalbos istorija 2, Vilnius. Zinkevičius Z. 1988: Lietuvių kalbos istorija 3, Vilnius. Zinkevičius Z. 1990: Lietuvių kalbos istorija 4, Vilnius. LITEVSKÉ PODOBY OIKONYM V NELITEVSKÝCH PRAMENECH 16.–19. STOLETÍ Shrnutí Tato studie zkoumá oikonymii v nelitevských pramenech 16.–19. století: její vznik, rozšíření, pravopis a užívání. V Prusku jsou takové podoby doloženy již kolem roku 1540. V Litvě se objevují v listinách z poslední čtvrtiny 16. století. V pruských, respektive litevských pramenech 16. století je doloženo přibližně 200 různých litevských podob oikonym, zatímco v pramenech 17.–18. století jich najdeme téměř 1000. Ještě bohatší na doklady je 19. století. Mnoho litevských podob je doloženo v matrikách katolických kostelů (přibližně 800 různých oikonym). Litevské podoby oikonym jsou zaznamenány ve všech oblastech, kde se dříve užívala litevština. Litevské podoby oikonym úzce souvisejí s podobami antroponym, která se často zapisovala již v 16. století. Předpokládá se, že výskyt litevských podob v nelitevských pramenech 16. století lze vysvětlit působením litevských písařů v kancelářích. 16. století znamená zlom v zápisu oikonym, neboť tehdy se alespoň částečně upustilo od 250 let trvajících tradic germanizace (v Prusku), respektive slavizace (v Litvě podle východoslovanského vzoru) litevských oikonym a začaly se zapisovat podoby oikonym užívané mezi Litevci. V článku jsou stanovena kritéria pro litevské podoby oikonym: důležité je, aby byla zachována morfologie zaznamenané podoby a aby se v ní nevyskytovaly kombinace písmen, které z hlediska fonetiky neodpovídají litevskému zvukovému systému a které způsobují slavizaci nebo germanizaci zaznamenané 85 Patrně jde o tiskovou chybu. Mělo by být milysta nebo milysta. 203 Odrážejí podoby. Litevské podoby oikonym se vyskytují v následujících případech: Ahnaŭmpuco 1584 = *Antaitis; Zaščanek Antarašstas 1731 *Antaraštas; de Awizieniu 1769 = *Avižienių, Avižieniai; Budupis 1539 = *Būdupis; Dubinikas 1898 = *Dub'in'i'kas, Dubininkas; Dumczus 1744 = *Dumčus, Dumčai a další. Některé fonetické zvláštnosti litevštiny se v litevských podobách oikonym neodrážejí kvůli nedokonalému pravopisu. Litevské podoby oikonym doložené v historických listinách se porovnávají se slovy z některých starolitevských písemností a zjišťují se společné zákonitosti pravopisu. Na základě těchto zákonitostí se na některá psaní oikonym, která byla dříve považována za slavizovaná, nahlíží z jiného hlediska. Litevské podoby oikonym jsou důležité pro dějiny litevského jazyka a historickou dialektologii, protože zaznamenávají nářeční zvláštnosti litevských oblastí, které nemají staré písemné památky. 204