Daiktavardžių morfologiniai variantai G. Mancelio „Lettische Postill“ (1654)

LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI XL (1998) Everita MILČONOKA Institut matematiky a informatiky Lotyšské univerzity, Riga DAIKTAVARDŽIŲ MORFOLOGINIAI VARIANTAI G. MANCELIO „LETTISCHE POSTILL“ (1654) Pro staré písemné památky je charakteristické gramatické kolísání tvarů slovních druhů, o němž lze hovořit jako o jevu dějin jazyka a jeho vývoje. Morfologické varianty podstatných jmen jsou přehledně popsány na fragmentu G. Mancelia Postilly (Postiles I, fragment o rozsahu 100 stran). Výzkum využívá databázi starých textů Laboratoře umělé inteligence Institutu matematiky a informatiky Lotyšské univerzity. G. Mancelis (1593–1654) buvo išsilavinęs XVII a. žmogus Žiemgaloje ir Kuržemėje, turėjo humanitarinį ir humanistinį išsilavinimą ir, aišku, gerai mokėjo lotynų kalbą. 1637 m. hercogas Frydrichas pakvietė G. Mancelį sugrįžti iš Terbatos (dabartinis Tartu), kur jis tuo metu ėjo universiteto rektoriaus pareigas, į Jelgavą. Atvykęs G. Mancelis tapo rūmų pastoriumi, o vėliau generaliniu superintendentu. Čia dirbdamas jis parašė Postilę, kuri buvo išspausdinta 1654 m. Životu a dílu G. Mancelia je věnováno několik monografií a článků. A. Ozolas ve své monografii „Veclatviešu rakstu valoda“ zmiňuje G. Mancelia jako nejvýznamnějšího autora, který zavedl pravopisné normy. Díky němu byly jako základ spisovného jazyka zvoleny zemgalské nářeční varianty. Autoritu G. Mancelia nezlomil ani K. Fūrekeris, který navrhl ještě racionálnější pravopisný systém lotyštiny. Překladatelé Bible přijali jako základ své práce pravopisné normy G. Mancelia. Tak se ustálil pravopisný systém G. Mancelia, který byl upraven až v 18. století, kdy bylo připraveno k tisku druhé vydání Bible. E. Lamė (1933) rašė apie G. Mancelio rašybos principus, A. Augstkalnis (1930) nagrinėjo tekstologiją, P. Šmitas (1895) G. Mancelio kalbos leksikos, morfologijos ir sintaksės klausimus, o L. Berzinis šias problemas nagrinėjo stilistikos aspektu1 (1944). Iš naujesnių tyrinėjimų, skirtų 1 Lamė E. Loģiskais princips Glika rakstībā. – Filoloģijas materiāli, Rīga, 1933, 104–110; Augstkalns A. Veclatviešu rakstu apskats. – RLB Zinību Komisijas Rakstu krājums 20, 1930, 92–137; Ш м и д т П. Особенности языка латышского писателя Г. Мансели. – Живая старина. Выпуск 2. Год пятый. Санкт Петербург, 1895, 162–170; Bērziņš L. Valoda un izteiksme Manceļa rakstos. – Izglītības Mēnešraksts 1, 1944, 8–12; 2, 1944, 29–31; Darž. Endzelīne M. Apcerējums par Jūra Manceļa dzīvi un viņa literārisko darbību. – Rakst- 46 V souvislosti s G. Manceliem lze zmínit dílo J. Krēsliņše „Dominus narrabit in scripturis populorum: A Study of Early Seventeenth-Century Lutheran Teaching on Preaching and the Lettische lang-gewünschte Postill of Georgius Mancelius“ (1989). Podává přehled životopisu G. Mancelia na základě archivních materiálů2. Po rozdělení podstatných jmen z analyzovaného fragmentu (100 stran; 300 podstatných jmen mužského a 336 ženského rodu včetně gramatických tvarů) podle systému kmenů současné lotyštiny je patrné morfologické kolísání kmenů. Podstatná jména kmenů o a ā jsou stabilní a téměř nemají morfologické varianty. Paradigma kmene o: Nom | Gen | Dat | Acc | Loc Sg | Zillwāhr; Pa=tehwiš | Zillwāta | Zillwātam; Pagganam | Zillwāhu; Maizeš=Reežini; Wactar=ehden | Zeetumā Pl | Zillwāti; Pāhroni | Zillwāto; Pagganā=Lauteem | Zillwāteem; Zillwāteems | Zillwāhuš; Pagganus | Darrbohā paradigma kmene jo: Nom | Gen | Dat | Acc | Loc Sg | Behrniņš; Zellsch; Jesulins | Berniņa; Zellu=Wiers | Roninjam | Behrniņu; Zelhu; Jezulīn | Wahjiņa; Muhscha' Pl | Behrniņi | Roninjo | Lautineem; Karreems | Raiminus; Zelhuš | muhschobā Ve starých textech je patrné kolísání pravopisu substantiv kmene jo v koncovce. Podle toho, jaká souhláska se používá k označení palatalizace, lze tvrdit, že v XVII. století v lotyštině ještě nebyl definitivně ... tváře. Edice pro školu a mládež. Redakce A. Dauges a V. Plūdons. Č. 1. Juris Mancelis, Riga, 1927; Blese E. Dějiny lotyšské literatury. Starší a střední období. Od poloviny XVI. století do poloviny XIX. století, Gaismas pils, 1947, 317. 2 J. Krėslinis ve své práci doplňuje Blesova tvrzení a uvádí, že ředitelem latinské školy v Jelgavě byl A. Gecelis – jeden z nejvýznamnějších překladatelů starších náboženských textů. K. Krėslinis píše, že je obtížné prokázat, jaký vliv měl A. Gecelis na G. Mancelise, zdůrazňuje však, že G. Mancelis byl žákem jednoho z prvních průkopníků lotyšského pravopisu. J. Krėslinis ve svém díle také podává přehled historických událostí, který umožňuje lépe pochopit peripetie života G. Mancelise. Uvedená literatura, vydaná a uchovávaná převážně v zahraničí, je velmi užitečná pro co nejúplnější poznání kulturní a historické situace v pobaltských zemích a Evropě v XVII. století. 47 proces asimilace, k němuž došlo3. Mancelis píše viñs, vīriñs, vārdiņš, před souhláskou -š však užíval dosud nepalatalizovanou souhlásku, např. celš, kumelš4. Morfologickou variantou by mohlo být také substantivum jēzulins, které má jinou příponu, jde však o jediné takové substantivum. Lze se proto domnívat, že toto substantivum je výpůjčkou z němčiny včetně celého afixu, nejde však o systémový jev. Lze tvrdit, že uvedené pravopisné rysy zároveň odrážejí i rysy morfologické5. paradigma kmene ijo: Nom | Gen | Dat | Acc | Loc Sg | Apoštol | Bausla | Bauslam | Bausli | Stalln Apustuls | Bausles⁶ | Bauslim | Bauslu Engels | Brahha | Bauslei | Knehweli | | | Engelam | | Pl | Burrwi | Burrwjo | Burrweem | Bauslus | Sullaini | | Apustuleem | Burrwjus Prometees⁷ | | Mirroneems | 3 Pravopis v Mancelisových textech zkoumal A. Ozolas v monografii „Veclatviešu rakstu valoda“, kde se uvádí, že Mancelis nepravidelně zapisuje hlásku [ŋ] [Ozols 1965: 167]. Slova zakončená na -ņš se však v textech vždy zapisují jako -ngs. To lze považovat za pravopisnou normu. 4 Forma celš randama taip pat ir G. Mancelio žodyne „Lettus“ [Fennell 1988: 15]. Reikia pridurti, kad kituose linksniuose vartotas minkštasis priebalsis, tai patvirtina ir Postilės knygos fragmento medžiaga, taip pat „Lettus“ žodyne minėti pavyzdžiai Gen Sg: cela barība, cela lapa, cela rādītājs, cela vīrs, Acc Sg: ceļu griezt, Nom Pl: divi ceļi [Fennell 1988: 16]. Taip pat Nom Sg sutinkama forma kumeļš, o Acc Sg forma yra kumelu, panašiai ir minėta forma „Lettus“ žodyne: kumeļa pēdi [Fennell 1988: 43]. 5 M. Rudzīte při popisu palatalizace souhlásek v nářečích uvádí, že -s po -ņ- na konci slova se v celém jazyce změnilo na -š, např. viņš, vīriņš. Dále vysvětluje, že G. Mancelis ještě v roce 1638 píše wiņgs (=viņš) a Wierings (=vīriņš). Podle M. Rudzīte „dosud tedy přinejmenším v některé oblasti k asimilaci nedošlo“ [Rudzīte 1993: 324]. Autorka vysvětluje, že -s po l na konci slova se v mnoha nářečích změnilo na -š, např. celš, žalš. G. Mancelis na konci slova užívá -š po -ļ-: Zellßch (=celš), diwi Zetti (=ceļi). 6 Forma bausles by mohla odrážet starší písařskou tradici, protože nejsou k dispozici další údaje, které by umožňovaly považovat ji za morfologickou variantu substantiva. Jelikož má německé substantivum das Gebot „příkaz“ v Gen Sg koncovku -es, lze uvažovat o jejím vlivu na Mancelisovy texty. Substantivum bauslis má navíc jinou koncovku Dat Sg, totiž bauslei. To naznačuje, že v dané době mělo substantivum bauslis varianty kmenů ē a io. Domnívám se, že v celé knize Postily by bylo možné nalézt další formu, která by tuto hypotézu potvrzovala. Jelikož není substantivum kmene ē bausle doloženo ani ve slovníku „Lettus“, ani ve slovníku Mīlenbacha–Endzelīna, nelze tyto tvary Gen Sg a Dat Sg definitivně vysvětlit. 7 Tvar provietes by bylo možné vysvětlit jako formu substantiva kmene ē; v jednom kontextu se vedle sebe vyskytují koncovky mužského a ženského rodu: (..) Tādeh wōgālawōb 20. Seitnbh mißi šmābti Prometees air allasch waigādami waiga- 21. jušchi / [28, 19–21]; 48 Vedle podstatných jmen s kmenem ijo se v tvarech Nom Sg vyskytují také koncovky kmene o. Tato vlastnost je patrná i v jiných pádech, např. Nom Sg bauslis, Gen Sg bausla, Acc Sg bausli, bauslu; Nom Sg engels, Dat Sg engēlam. Tvary Dat Sg kmene ijo ukazují, že forma -im, která se vyskytuje v současné lotyštině, ještě nebyla v Mancelisově Postilė rozšířená a převládaly formy s -am/-'am, např. bauslam, engēlam, sulainam, vāciešam. Vedle paradigmatu kmene ijo se v Nom Sg vyskytují podstatná jména s tvarem kmene o, např. apuztuls, blēds, ēzels, engels, proviets, timermans, vilizters. Dalo by se tvrdit, že zde došlo k redukci krátké samohlásky v poslední slabice, není však jasné, proč redukce nepostihuje i ostatní slova. Všechna uvedená podstatná jména jsou přejatá, a tato morfologická vlastnost tedy může souviset s adaptací přejatých slov v systému lotyštiny. paradigma kmene ū: Nom | Gen | Dat | Acc | Loc Sg | ſeetus; Chriſtus; Chriſt; Ieſus | 2llus; Chriſti; Ieſu Chriſti | (tam Kunaham); Ieſu Chriſto | Wāddus; (Kunahu) Ieſum; (Koninju) Chriſtum; Ieſum | V Mancelisově Postilė není mnoho souhláskových podstatných jmen ani podstatných jmen kmene u; vedle běžných podstatných jmen kmene u, např. medus, se vyskytují také vlastní jména, jako Jezus, Kristus aj., která mají latinské skloňovací paradigma. (Při skloňování vlastních jmen se používá systém latiny: koncovka Gen Sg -ī; Dat Sg -ō; Acc Sg -um. Je třeba také uznat, že skloňování vlastních jmen není zcela pravidelné, protože vedle tvaru s -i v Gen Sg, např. Kristi, se vyskytuje i tvar s -u, např. Jezu; také vedle Dat Sg s -o, např. Kristo, je tvar s -u, např. Jezu, avšak v Acc Sg u tvarů Jezum i Kristum je užita latinská koncovka Acc Sg.) paradigma kmene ē: Nom | Gen | Dat | Acc | Loc Sg | Paſſaule; Needra | paſſaules | Paſſaulei | Paſſaul; Silli; Needru | Paſſauleh; Sillū Pl | Snymeſ; reiſas | | Drebbehm | Drebheſ; Nahwas | Paddebbeſſes (..) Schis Deſitais gir Chriſtus taſ 26. Kungs / taſ Deſitais fattnu tee ſwahki Prometees und Koninji 27. ghribbeuſchi redſeht [561, 25–26]. 49 Podstatná jména kmene ē mají více morfologických variant než podstatná jména kmene a. Několik morfologických variant mají tvary Acc Sg podstatných jmen kmene ē: a) převládají bezkoncovkové tvary, např. brūt, dvēsel, mut, pasaul (26 případů); b) méně častá je koncovka -u, např. atraitnu, nāvu, niedru, reizu (6 případů); c) současná jazyková forma s koncovkou -i se vyskytuje pouze dvakrát: nāvi, sili. Uvádí se, že koncovka Acc Sg -u vznikla podle vzoru podstatných jmen kmene a, tento tvar však v Mancelisových textech není příliš rozšířený, protože úryvek z Postilė odráží převahu bezkoncovkového tvaru. L. Berzinis v díle „Valoda un izteiksme Mancel̦a rakstos“ uvádí, že koncovky slov nejsou všude pravidelné a bezkoncovkové tvary se vyskytují jako Acc Sg i Nom Sg (Berzin̦š 1944: 1, 142). paradigma kmene i: Nom | Gen | Dat | Acc | Loc Sg | Ahwis; Affin̦s; Wehste; Wall̦ta | Debbes; Debbe̦es | Wall̦tai | Affin̦i; Enghela-Wehst; Debbes; Wall̦tu | Nackțn Pl | Ahwis (divi); Wall̦tes | Durwo-Sargs | Ahweem; fahr̦tim | Sin̦is; Wehste̦s | Affin̦ies Nejvíce morfologických variant se vyskytuje v paradigmatu kmene i: zde byly zaznamenány staré tvary Nom Sg, jako například slovo avis: bett / ta tōm buhb̦ 19. Deema Wab̦ru Basn̦ā p̦irrde̦i̦s / attal Mah̦ab̦ p̦ahr- 20. ghai̦s ta labba Ahwis to Dweb̦elles Barr̦ibu att-ahr̦ammoh̦t / 21. Deewam par Ghod̦u / to Ewed̦eenu n̦he Elim̦tod̦ams / bett 22. Deewa Wab̦ru allașh appoh̦madams ib̦șdieboh̦t. [94 18–22] ir balksnis: Křídla jsou s Ghod̦u nebo Meeru / 30. to win̦jam Deews deb̦wis / factah̦ affoh̦s / faugama Bal̦knis 31. Turn̦eh̦y [46 29–31]. Podstatná jména kmene i v současné lotyštině cilts a valsts Mancelis používá jako podstatná jména kmene ā, zatímco vēsts jako podstatné jméno kmene ē. Ve ztrnulém adverbiálním tvaru kārt kārtim je doložena stará koncovka podstatného jména Dat Pl -im: 14. Ka nu / factu es / Leela Nabbafiba bn / to Kunghu Jefu 15. Christo peed̦fammoh̦t / jar-ah̦ds / tad leec̦t Wings tomahr sch̦o Lee- 50 16. tu řekni těm mužům s velkou úctou za jednu noc / 17. kolem každého dne s kouřem tak často to tlačil / vše 18. Laur byl kouřen a vytlačoval ten oheň. [54 14–18]. E. Blese, který prozkoumal lotyšsko-německý slovník J. Langija z roku 1685 (s krátkým popisem lotyšské gramatiky), tvrdí, že „i obecně v 17. století způsobovala podstatná jména i-kmenů a souhláskových kmenů autorům velké bolesti hlavy; také v Mancelisových spisech tyto kmeny dosud nemají žádný pevný systém“.8 Vpostile se nachází několik podstatných jmen, jejichž rod se změnil. Jsou doložena také ve slovníku „Lettus“ nebo v „Phraseologia Lettica“, např. Nom Sg balksne a balksnis; Nom Pl bėdas a bėdi; Nom Sg jūris a jūre. Některé příklady lze vysvětlit Mancelisovými pokusy najít jakožto řečník odpovídající rytmus pro svou postilu, např. nolįkdami tos darbus tās tumsības un aplikdami tos brunus tās ticības; nebo: tu svētu dienu nesvėti un neei baznīcā / nemāceis pātarus un Dieva dziesmus; některé příklady však zůstávají nejasné: miela tapa (podst. jm. mieles) nebo: tiem citiem trim lieliem piliem. Také Mancelisem užívaná forma actiniem (Acc Pl acis, Dat Pl acīm, acīms; ale actiniem). Ve slovníku Mühlenbacha-Endzelīnse je uvedeno deminutivum actina (Mülenbachs 1923–1925: I, 9), ale není zde zmínka o tom, že by mohlo existovat i v mužském rodě. Toto deminutivum není ani ve slovníku „Lettus“, ani v „Phraseologia Lettica“, T. Fennell však při pojednání o podstatných jménech ženského rodu s koncovkami mužského rodu ve slovníku „Latvian-German Dictionary“ J. Langija (1685) zmiňuje i existenci takové formy (Fennell 1991: 344). T. Fennell tvrdí, že k těmto případům může docházet vlivem tamnieckého nářečí. J. Endzelīns v „Gramatice lotyšského jazyka“ uvádí takové příklady, neboť „ve všech livonských nářečích ženské tvary vymizely“ (Endzelīns 1951: 461–464). G. Mancelis užíval také zajímavou formu Acc Pl pūkus: Mnoha lidem však nedopřeje, aby své šesté smysly svému mladému věku podřídili, nýbrž aby svou mysl a vůli před Boha postavili. Proto se, člověče, nevzdaluj od Krista. [96 5–8]. G. Mancelis znal podstatné jméno kmene ijo pukis. Tomu nasvědčuje forma Nom Sg pukis, Dat Pl no pukiem, Acc Pl pūkus lasīt uvedená ve slovníku „Lettus“ [Fennell 1988: 74], stejně jako věta uvedená v „Phraseologia Lettica“ 8 E. Blese uvádí, že „obecně již spisovatelům 17. století obě tyto skupiny (kmeny i-kmenů a souhláskových kmenů – pozn.) působily z hlediska kmenů a flexe velké bolesti hlavy a ani v Mancelisových spisech není v těchto kmenech žádný pevný systém“ (Blese 1936: 577). 51 dievs ģērb tos puķus [Fennell 1989: 94], Mülenbacho-Endzelyno žodyne užfiksuota G. Mancelio vartota forma puķis (Mülenbachs 1925–1927: II, 405). Tuo būdu yra paaiškinama tokia Postilės Acc Pl forma. Ve fragmentu postily se vyskytují variantní tvary podstatného jména siksna o-kmene a ā-kmene: kurpes siksna a kurpes siksnus atraisīt; v G. Mancelisově postile se také vyskytuje dnes již neznámý tvar podstatného jména ijo-kmene solis ā-kmene sola, tj. Acc Pl soļas vedle tvaru Dat Pl soļiem. Ve slovníku „Lettus“ je doložen tvar kmene ā sola [Fennell 1988: 87], v „Phraseologia Lettica“ pak tvary: Nom Sg sola, sole, Acc Sg ne vienu solu viņš manis priekšā ne ir spēris [Fennell 1989: 94]. Slovník Mühlenbacha-Endzelīnse uvádí tvar podstatného jména kmene solis a suola, který užíval G. Mancelis (Mülenbachs 1927–1929: III, 1137). G. Mancelis znal tvary obou kmenů a užíval je ve své postile. V analyzovaném úryvku Mancelovy Postilės se vyskytují dvě variantní koncovky Dat Pl: starší -ms a novější -m, např. acīms, durvīm̄s a acīm, durvīm, burviem, akmeniem. L. Berzinis vysvětluje, že -s v tvarech Dat Pl zaniklo již před dobou G. Mancelise, písemná tradice však zachovává starší podobu Dat Pl. Ani ve starých písemných památkách však není důslednost zachována všude, neboť již na první stránce Postilės čteme: „…nosūtīja Jēzus divi no saviem mācekļiem und sacīja uz tiem“ (I 1), zatímco v Reminis cere – v nedělním textu – se píše: „neklājas tiem bērniem to mais jem̄t und priekš sun̄iem mest“ a „no drusciņiems“ (I 296). L. Berzinis dochází k závěru, že koncovka -s v tvarech Dat Pl je ještě známa v XVII. století, není však povinná a autor si může zvolit, které tvary bude užívat (Berziņš 1944: 2, 30). Je patrná tendence, že užívání novější koncovky -m je charakteristické především pro podstatná jména mužského rodu; takových tvarů je 82%. Statistické údaje potvrzují, že z analyzovaných tvarů Dat Pl si ženský rod zachoval starší koncovku -ms lépe než rod mužský, a to v poměru 33% ku 8%. Materiál z Postilės umožňuje konstatovat, že koncovka Dat Pl s -m již v XVII. století převažuje, zatímco podstatná jména ženského rodu si zachovávají také starší koncovku Dat Pl s -ms. V současné lotyštině platí pravidlo, že jedna prepozice řídí stálý pád, zatímco některé prepozice řídí dva pády; v takovém případě je to však spojeno s rozdílem ve významu. Při zkoumání prepozic caur, iekšan, no, pēc, pie, uz, virs lze pozorovat dvě tendence: 1) podstatná jména mužského rodu se po prepozici v jednotném čísle užívají pouze s pádem Acc Sg; 2) u podstatných jmen ženského rodu po prepozici v jednotném čísle převládá pád Gen Sg, ačkoli vedle něj se užívá také pád Acc Sg. D. Nytinia monografijoje „Prielinksnių sistema latvių raštų kalboje“ (Nītiņa 1978: 207) teigia, kad pirmuosiuose latvių raštų paminkluose prielinksnių vartojimas atspindi įvairias kuršių bei žiemgalių vidurio tarmių ypatybes. Tai parodo prielinksnių valdymas. Būtent G. Mancelio darbams būdingas toks Acc var- 52 …ování v jednotném čísle po všech genitivních předložkách (mužský rod 100%). Takové zvláštnosti ve vazbě se vyskytují nejen v Kuronsku a Žemaitsku, ale také na severozápadě Vidzeme, a proto se v jazyce písemností udržely až do druhé poloviny XIX století. (Z ostatních předložkových konstrukcí, u nichž bychom mohli očekávat tvar Gen Sg podstatného jména mužského rodu, byl zaznamenán pouze jeden příklad – no nenieka. Lze předpokládat, že tato ustálená forma byla známa již v XVII. století a že ji G. Mancelis, když slyšel lidi používat takové rčení, užil i ve své Postille.) Morfologické varianty umožňují zkoumat jazykové zvláštnosti jednoho z nejvýznamnějších autorů XVII. století a zároveň potvrzují, že variabilita mluveného jazyka se odráží také v jazyce písemností. Přijato 17. 4. 1998 LITERATŪRA A u g s t k a l n s A. Veclatviešu rakstu apskats. – RLB Zinību Komisijas Rakstu krājums 20, 92–137. B ē r z i ņ š L. 1944: Valoda un izteiksme Manceļa rakstos. – Izglītības Mēnešraksts 1, 8–12; 2, 29–31. B l e s e E. 1936: Nīcas un Bārtas mācītāja Jāņa Langija 1685. gada latviski-vāciskā vārdnīca ar īsu latviešu gramatiku. Pēc manuskripta fotokopijas izdevis un ar apcerējumu par Langija dzīvi, rakstību un valodu papildinājis E. Blese, Dr. phil., Latvijas universitātes profesors, Rīgā, 577. B l e s e E. 1947: Latviešu literatūras vēsture. Vecākais un vidējais posms. No XVII g.s. vidus līdz XIX g.s. vidum, Gaismas pils, 317. E n d z e l ī n e M. 1927: Apcerējums par Jura Manceļa dzīvi un viņa literārisko darbību. – Rakstnieku sejas. Sērija skolai un jaunatnei. A. Dauges un V. Plūdoņa redakcija. Nr.1. Juris Mancelis, Rīgā. E n d z e l ī n s J. 1951: Latviešu valodas gramatika, Rīgā, 1100. F e n n e l l T. G. 1988: A Latvian-German Revision of G.Mancelius’ Lettus (1638), Melbourne, 110. F e n n e l l T. G. 1989: A Latvian-German Revision of G.Mancelius’ Phraselogia Lettica (1638), Melbourne, 150. F e n n e l l T. G. 1991: Feminine Nouns with Masculine Terminations in Johannes Langius’ Latvian-German Dictionary (1685). – Journal of Baltic Studies, Vol. 22, No. 4, 339–346. K r ē s l i ņ š J. 1989: Dominus narrabit in scripturis populorum: A Study of Early Seventeenth-Century Lutheran Teaching on Preaching and the Lettische lang-gewnschte Postill of Georgius Mancelius. – Doctoral Dissertation, Stockholm, 123–131. L ā m e E. 1933: Loģiskais princips Glika rakstībā. – Filoloģijas materiāli, Rīgā, 104–110. M a n c e l i u s G. Lang-gewnschte Lettische Postill, Das ist: Kurtze un Einfltige, jedoch Schriftmässige Auslesung un Erklärung der Sonntglichen und vornehmsten Fest-Evangelien, so im Frstenthumb Curhland und Semmgallen, auch im überdnische Liefflande, so weit die Lettische Sprache sich erstrecket, gelehsen werden... Verfertigt Durch GEORGIUM MANCELIUM Semgallum... Erster Theil. Vom Advent biss zum Fest der Hochheiligen Drey-Einigkeit. Riga... 1654. 555 S. und 6 unpag. S. Druckfehler; S. 1–100. – Tekstas elektronine forma laikomas Latvijos universiteto Matematikos ir informatikos instituto Dirbtinio intelekto laboratorijoje. 53 Mūlenbachs K. 1923–1932: Latviešu valodas vārdnīca. Rediģējis, papildinājis, turpinājis J. Endzelīns, Rīgā, I, 1923–1925; II, 1925–1927; III, 1927–1929; IV, 1929–1932. Nītiņa D. 1978: Prievārdu sistēma latviešu rakstu valodā, Rīgā, 249. Ozols A. 1965: Veclatviešu rakstu valoda, Rīgā, 626. Rudzīte M. 1993: Latviešu valodas vēsturiskā fonētika, Rīgā, 382. Шмидт П. 1895: Особенности языка латышского писателя Г. Манцелия. – Живая старина, вып. 20, Санкт Петербург, 162–170. THE MORPHOLOGICAL VERSIONS OF SUBSTANTIVES OF G. MANCELIUS „LETTISCHE POSTILL“ (1654) Summary ‘The Morphological Versions of Substantives in the Fragment of G. Mancelius’ Sermon Book Lettische Postill’ (1654)’ deals with the introduction to the language peculiarities of one of the most important authors of the 17th century – G.Mancelius. Some trends of Dat Pl ending’s development are mentioned. The fact that the modern ending -m was dominating in the 17th century has been proved by examples from Sermon Book. Morphological versions covering all stems of substantives and reflecting some cases of substantive transition from one gender into another provide information not only on language of G.Mancelius’ work, but they confirm that versions of spoken languages have their reflections in the written language as well. 54