Regional dialectal peculiarities in the collection of holy songs „Dzismies swatas…“ (1801)

LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI XL (1998) Anna STAFECKA Latvijas Universitātes Latviešu valodas institūts, Rīga IZLOKŠŅU ĪPATNĪBAS GARĪGO DZIESMU KRĀJUMĀ „DZISMIES SWATAS...“ (1801) Sbírka duchovních písní „Dzismies Swatas...“1 vydaná v roce 1801 je jednou z nejstarších památek duchovní poezie v hornolotyšském neboli latgalském spisovném jazyce, která se dochovala do současnosti a náleží k dílům jezuitského období. Po ukončení působení jezuitů vyšla ještě ve více než 10 vydáních. Arī 1801. gada izdevums nav pirmais. Par to liecina vispirms jau garīgās cenzūras atzīme Reimprimatur, kā arī ziņas, ka vēl 20. gadsimta sākumā esot bijuši sastopami 1786. un 1793. gada izdevumi, kuri līdz mūsdienām vairs nav saglabājušies.2 Nav gan izslēgts, ka atzīme Reimprimatur varētu būt attiecināma arī uz kādu citu grāmatu, piemēram, 1771., 1786. vai 1793. gadā izdoto lūgšanu grāmatu „Nabożeństwo..“, kurā arī ir ievietotas garīgās dziesmas. Kniha obsahuje 90 duchovních písní. Mnohé z nich jsou překlady, jak dokládají podtituly v latině a polštině. Některé písně však mají pouze lotyšské názvy, a mohlo by tedy jít také o původní skladby. Umělecká úroveň písní je podle literárních vědců značně nevyrovnaná. Na základě tohoto poznatku byla vyslovena hypotéza, že na knize pracovalo několik autorů.3 Rozdíly jsou patrné také ve volbě jazykových prostředků, zejména v užívání morfologických tvarů; vznikly jednak pod vlivem již existující písemné tradice, jednak vlivem místních nářečí. Ačkoli sbírka písní z jazykového hlediska navazuje na předchozí tradici latgalského písemnictví, objevují se v ní také rysy netradiční pro ostatní písemné památky tohoto období. Především je třeba uvést, že při celkovém hodnocení této sbírky písní nelze přehlédnout, že se vyznačuje jazykem bližším místním nářečím Latgale než například dřívější díla vydaná v hornolotyšském spisovném jazyce. Článek pojednává především o morfologických zvláštnostech obsažených ve sbírce „Dzismies Swatas..“, je však třeba poznamenat, že pravopis písní poměrně přesně od- 1 Její úplný název zní „Dzismies Swatas uz Guda Diwa Kunga, Jumpr. Maryas un Diwa Swātu, izdrukowotas Poločķā pi Baznickungu Jezuitu 1801. godā“. 2 B u k š s M. Vacōkī rakstnīceibas pīminekli, Minhene, 1952, 79. 3 Podrobněji viz K a l v ā n e S. Latgaliešu literatūras sākumi (garīgā literatūra 18. un 19. gadsimtā). Shrnutí disertace k získání doktorského titulu ve filologii, Rīga, 1997, s. 16–17. 41 Odráží také jednotlivé fonetické jevy charakteristické pro latgalská nářečí. Tak jsou například samohlásky přední řady ä a ä označovány pomocí ia a iâ, například ziamiā, laimiā. Navzdory poměrně omezené slovní zásobě duchovních písní se vyskytuje také několik lexémů příznačných pro určité skupiny latgalských nářečí, například název vsi sola typický pro jižní Latgalsko, dále rei­tiskas „snídaně“, vaidi „válka“ a dyžan „velmi“, rozšířené ve východních latgalských nářečích. Větší pozornost však přitahuje zachycení morfologických zvláštností nářečí. Lze v něm rozlišit tři hlavní skupiny. I. Nejprve je třeba zmínit takové morfologické jevy nářečí, které jsou charakteristické pro většinu latgalských nářečí, nebyly však užívány ani ve starší etapě latgalského písemnictví, ani se nestaly normou latgalského spisovného jazyka v průběhu jeho pozdější kodifikace. Jako nejvýraznější příklad lze uvést tvary podstatných jmen ženského rodu v genitivu jednotného čísla a v nominativu a akuzativu množného čísla s koncovkami -is, -ys. Ačkoli se ve sbírce písní ve většině případů užívají tvary převzaté z dolnolatgalského pravopisu s koncovkami -as, -es, jako například už v samotném názvu knihy čteme „Dzismies Swatas“, a nikoli „Dzismis Swatys“, jak by to znělo ve většině latgalských nářečí, poměrně často se přesto užívají také koncovky -is, -ys, například, atraun sirdi munu nu milibas ziamis 13;* Raudit pi smiertis 47; Wyssas tyucis leyta 47; Uz Diwa walis wyss adsadudamis 82; Kas mañ nu naudys un bogotieybys, Jo natureszu swatas myužeybys? 89 Užívání koncovek -is a -ys v písních však není vždy důsledné; možná je někdy určovala potřeba rýmu. Tak například v písni ke cti sv. Jiří čteme: Tys launigs Cezars, byudams optom tapnys, Aproka Tiewi dzil iksk korstas wapnys 71. Naproti tomu tvar genitivu jednotného čísla slova zeme má obvykle nářeční koncovku -is, například, nu milibas ziamis 13; stōios uz ziamis ktaia 24; nu sausas ziamis upi tačinowi 120. Jak je patrné již z citovaných příkladů, vedle sebe se užívají podstatná jména ženského rodu s koncovkami -as, -es v genitivu jednotného čísla a v nominativu a akuzativu množného čísla. * Citováno podle vydání z roku 1821. 42 Vzhledem k tomu, že v předchozích písemných pramenech v latgalštině z tohoto období se již užívání koncovek -as a -es stalo tradicí, často se vyskytující koncovky -is a -ys ve sbírce „Dzismies Swatas“ svědčí o poměrně silném vlivu místních nářečí. V rozsáhlé oblasti východních a jihovýchodních nářečí Latgale je koncovkou dativu a instrumentálu množného čísla podstatných jmen kmene ē koncovka -om, jíž předchází změkčená souhláska, jako například aglom, up’om apod. V latgalských písemných pramenech se však takové tvary neujaly. Výjimkou je zkoumaná sbírka písní, v níž se vyskytují ve třech písních: ar..dzis miom 25; Diwu gudynoy ar dzismiոմ 112; Ar zwąygzniom krunieyta 115. II. Ve sbírce „Dzismies Swatas..“ se vyskytují také morfologické zvláštnosti charakteristické pro střední a východní nářečí Latgale, které nejsou typické pro starší období latgalských písemných pramenů. Nejprve je třeba zmínit varianty reflexivních formantů sloves odvozených pomocí předpon, které i dnes v nářečích vytvářejí stabilní a trvalé areály. Jāatzīmē, ka pirmajos latgaliešu rakstu avotos, it īpaši 1753. gadā izdotajā evaņģēliju tulkojumā „Evangelia Toto Anno..“ dominē atgriezeniskais formants -si-. Tas visai bieži sastopams arī citos šī perioda rakstos. Taču krājumā „Dzismies Swatas..“ tas konstatēts retāk, piemēram, apswyierszonu, apsigrižies 56, parasti -si- sastopams vārdā apsižaloj ‘apžēlojies’ (arī visos vēlākajos šī perioda izdevumos). Vairumā gadījumu dziesmās lietots Latgales dienvidu un rietumu izlokšnēm raksturīgais variants, kad atgriezeniskais formants -sa- lietots aiz priedēkļiem, kuri beidzas ar patskani vai nebalsīgu līdzskani, un -za- aiz priedēkļiem ar z. Ve sbírce „Dzismies Swatas..“ rovněž převládá tato varianta, například pasasteydzas 12, nasaroda 96, izapildieios 25. Ve dvou písních však nacházíme také variantu užívající -sa- a -za-, charakteristickou pro střední a východní nářečí Latgale: -sa- pouze po předponách zakončených neznělou souhláskou, ve všech ostatních případech pak -za-. V těchto písních tedy čteme: nazanias letuma 90; wiertis nazagryb 91; Łayks pazacielts 91. Ve dvou písních se vyskytují také adjektiva se sufixy -ink- nebo -enk-, charakteristická především pro východní a střední nářečí Latgale: i mozinkus barnus [nāve] szkin kay drywâ ziernus 91, Un uz winia, mozenkinia, tay tab pasiwersimies’ 25. Sbírka „Dzismies Swatas..“ stejně jako ostatní latgalské písemné prameny staršího období důsledně zachycuje tvary kondicionálu charakteristické pro nářečí Jižního Latgale, s -m- a odlišnými koncovkami pro každou osobu. Avšak jednotlivé 43 v písních se setkáváme s užitím tvarů 1. a 2. osoby jednotného čísla namísto 1. a 2. osoby množného čísla, například, Kab diel’ tewis pracawotum, Debes dabotum 2. lpp. kab mes celus Towus sorgotum 2; kab mes Debes’ nupielnieytum 94. Nelze vyloučit, že je to dáno básnickým rytmem, stejně dobře se zde však může odrážet mísení osobních tvarů charakteristické pro střední a východní nářečí Latgale. Ve zpěvníku je sporadicky zaznamenán také tvar 2. osoby množného čísla s -tu (tu itu 15), který je typický pro rozsáhlou oblast nářečí ve východní a severní části Latgale. III. V jednotlivých písních se odrážejí úzce lokální zvláštnosti nářečí Latgale. Tak například se v některých písních setkáváme s tvary akuzativu množného čísla maskulin, u nichž došlo k zániku koncového vokálu, což je typické pro některá západní nářečí Latgale, například, graks mozgojam 7, Zōboks uz Towu maucja kōju 72, Judins..teyrums neyazley 96, tyka mierdeyt barns 112; srov. nářeční podoby: tync pl’ieš Nicgalē, ak. kūks v Preiļi. Ve dvou písních se vyskytuje tvar pati určitého zájmena pats v akuzativu jednotného čísla, vytvořený podle vzoru i-kmenů, který je dnes doložen pouze v jednotlivých nářečích jižní Latgale; pati Kungu uz krysta pakora 49, Un pec’ Tawu pati, I tus barnu moti smierts nukawn 91. Ve zpěvníku jsou zaznamenány také společné tvary nominativu a akuzativu množného čísla feminin užívané po předložkách, které se vyskytují v některých současných západních a jižních nářečích Latgale, například, kas neredz ar acis 35, caur tos towas mukas 41, ar Debies moksoy 42, Smierts’ uz lauds’ stieydzas 92; srov. nářeční podoby: m’ežs klāusuōs ār āuss, têirums vêrās ār acs v Kalupē, ài āuzys, ài gryūdim nukāisēja ve Škaunē, bràuc da kūozys v Līksně. Zmínit lze také komparativní konstrukce s předpozicí aiz, které se ve zpěvníku vyskytují, například, ayz wyssu dorgumu toboku tur skaystumu 24, Skaystoku pamiets’ misu ayz lilijay 82, ayz wysu miliga 67. 44 Takové konstrukce jsou jako zastaralé zaznamenány také v některých současných latgalských nářečích, například skāistuo ka Miuorānā aiz vysys draudzīs Asūnē, jaunēibā jis b’eja styprōkais aiz vysim, v Līvāni. Byla zaznamenána také konstrukce s předložkou par, charakteristická pro většinu nářečí. Skaystoks biei par liliju 117. Celkově lze ve sbírce duchovních písní „Dzismies Swatas..“ pozorovat rozmanitost variant morfologických tvarů. Jazykové jevy vyskytující se v písních, které jsou typické pro různé místní nářeční oblasti, umožňují usuzovat, že sbírku mohlo sestavit několik autorů z různých míst Latgale. Obdrženo 1998 04 15 NÁŘEČNÍ ZVLÁŠTNOSTI VE SBÍRCE PÍSNÍ „DZISMIES SWATAS…“ (1801) Shrnutí Článek se zabývá regionálními nářečními zvláštnostmi ve sbírce písní „Dzismies Swatas…“. Hlavní pozornost je věnována variantám morfologických tvarů. Analyzovaný materiál umožňuje dospět k závěru, že tuto knihu sestavilo několik autorů zastupujících různé oblasti Latgale. Regionální nářeční zvláštnosti ve sbírce posvátných písní „DZISMIES SWATAS…“ (1801) Shrnutí Článek se zabývá analýzou regionálních nářečních zvláštností zachycených ve sbírce duchovních písní „Dzismies Swatas..“. Hlavní pozornost je věnována variantám morfologických forem. Analyzovaný materiál umožňuje dospět k závěru, že tuto knihu sestavili různí autoři zastupující různé oblasti Latgale. 45