XVI a. II pusės Kauno miestiečių lietuviškos kilmės asmenvardžiai

ACTA LINGUISTICA LITHUANICA LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI XLI (1999) Alma RAGAUSKAITĖ Ústav litevského jazyka, Vilnius OSOBNÍ JMÉNA KAUNASKÝCH MĚŠŤANŮ LITEVSKÉHO PŮVODU Z DRUHÉ POLOVINY 16. STOLETÍ Osobní jména měšťanů v Litvě již byla předmětem výzkumu. Především je třeba zmínit monografii Z. Zinkevičiuse „Litevská antroponymie“, v níž jsou analyzována antroponyma z matrik sňatků kostela sv. Jana ve Vilniusu z let 1602–1615 a z matrik křtů z let 1611–1616, a několik jeho článků (Zinkevičius 1973: 17–19; 1974a: 136–143; 1974b: 78–85; 1977; 1980: 151–156). Autor podrobně pojednal o původu a tvoření osobních jmen vilniuských obyvatel a analyzoval některé problémy utváření příjmení. Vzhledem ke specifickým rysům původu, tvoření, vývoje a dalším zvláštnostem osobních jmen měšťanů je výzkum těchto antroponym aktuální a měl by pokračovat. Cílem tohoto článku je pojednat o osobních jménech kaunaských měšťanů litevského původu z 16. století a porovnat je se současnými litevskými křestními jmény a příjmeními. Důležité bylo zjistit, kolik a která osobní jména užívaná v 16. století se nedochovala do dnešních dnů, tj. dnes již v litevském jmenném fondu nefungují. Kromě toho se jevilo jako účelné předložit slovotvornou analýzu těchto antroponym a pojednat o typičtějších slavismech. Antroponymický materiál pro tento článek byl excerpován z knih kaunaského fojta z 16. století (1561–15651, 1564–15692, 1587–15913). Jde o jedinečné historické prameny dochované od první poloviny 16. století. Tyto knihy kaunaského fojta pořizovali písaři v polštině a latině. Knihy obsahují zápisy o případech projednávaných u fojtského soudu4. Většina osob v nich zaznamenaných jsou Litevci – jak obyvatelé Kaunasu, tak příchozí (Kiaupa 1988: 28). Kaunaští měšťané jsou v pojednávaných pramenech označováni různě. Nejčastěji jsou zapisováni dvěma osobními jmény, např.: Wojciech Kiszkielentis miełczanin 1 Oddělení rukopisů Knihovny Vilniuské univerzity (dále jen VUBRS). F. 7. Nr. 13846. 2 Tamtéž. F. 7. Nr. 13844. 3 Tamtéž. F. 7. Nr. 13851. 4 Podrobný popis těchto pramenů, který uvádí údaje o místě uložení dokumentu, signatuře, stavu knihy, jazyce zápisů, správném pořadí listů a publikacích, viz Kiaupa 1988: 40–45. 145 Kowien[ki (V₃ 206)⁵, Mikołaj Pempe mieszczanin Kowien[ki (V₃ 206), Grigą Raczułf mieszczanina Kowien[skiego⁶ (V₂ 168), Macziej zalis mieszczanin Kowien[ki (V₂ 167) ir kt. Vyskytují se také označení třemi osobními jmény, např.: Sczepan Pawłowicz Dowgierdowicz Mie[czanin Kowien(ski) (V₃ 99); Vthcziny Jakubelis Janowicz fuxtulis mieszczanin Kowien[ki (V₂ 49) atd. Je důležité jasně vymezit, které antroponymy zaznamenané v historických dokumentech lze přiřadit kaunaským měšťanům. Pro analýzu byly zvoleny takové prameny, v nichž je uvedeno, že daná osoba je měšťanem. V knihách církevních matrik totiž měšťané často nebývali označováni zvláštní poznámkou. S tímto problémem se při zkoumání osobních jmen vilniuských obyvatel setkal Z. Zinkevičius (srov. Zinkevičius 1977: 46). V knihách kaunaského fojta se měšťané označují jako civis, mieszczanin, např.: Macźiel Połodeli[mieszczanin Kowienski (V₂ 281), Jakuba Sawodonya mieszczanina Kowien- skiego (kil.⁷; V₃ 324), Macźiei Odega civis Kowien(ski) (V₂ 85) atd. Z. Kiaupa takto označené osoby nazývá skutečnými městskými občany (Kiaupa 1989: 31). Byli přísahou zavázáni městu a mohli se podílet na jeho správě. Při identifikaci měšťanů jsou důležitými jazykovými prvky aktů čestné přídomky. Některé z nich označují příslušnost k měšťanskému stavu, např.: spectabilis, godny, zacny, honoratus, famatus, sławetny, circumspецtus, providus, opatrzny, honestus, uczciwy⁸. Knihy fojta města Kaunasu psali písaři, jejichž mateřštinou zřejmě nebyla litevština. Proto při zaznamenávání osobních jmen litevského původu zapisovali jejich podoby značně nejednotně. Některá antroponyma jsou zapsána poměrně správně, např.: Dwilis (V₁ 186)⁹, Kapkasionis (V₃ 185), Krutinonis (V₃ 39) atd. Mnohá z uvedených antroponym však byla různě pozměněna. Částečně to bylo způsobeno lingvistickými příčinami, zejména vzájemným působením litevštiny a polštiny (srov. Antonovič 1961: 120–140). Vzhledem k malému rozsahu materiálu (219 antroponym litevského původu) se zde omezujeme pouze na uvedení nejtypičtějších případů polonizace. ⁵ Kniha kaunaského fojta z let 1561–1565 se označuje V₁, z let 1564–1569 V₂ a z let 1587–1591 V₃. Všechna uváděná osobní jména jsou doložena v matrikách. U každého z nich je v závorkách uveden pramen a číslo folia. Při uvádění osobních jmen se snažíme zachovat autentické podoby zaznamenané v historických dokumentech. Pro zjednodušení bylo změněno jen několik specifických znaků, tj. ð – d, þ – h, ȝ – s. ⁶ Zkratky zaznamenané v historických dokumentech se rozepisují. Doplnění se uvádí v závorkách. ⁷ V článku se používají tyto zkratky názvů pádů: kilm. – genitiv, naud. – dativ, įnag. – instrumentál. ⁸ Při shromažďování materiálu k těmto účelům se vycházelo ze systému polsko-latinských termínů odrážejícího měšťanská řemesla, povolání a hierarchii titulů (Prinke 1992: 109–120). ⁹ Z důvodu stručnosti jsou zde uvedena pouze druhá osobní jména. 146 Nejčastější případy substituce hlásek: a se mění na o, např.: *Sausagrobis – faušograbīja (gen.; V₁ 165; V₂ 254), *Sausakojis – faušokaiβ (V₂ 24), *Savadūonis – Sowodūonya (gen.; V₃ 122), *Sedeika (*Sėdeika?) – Jėdeyko (V₂ 215) aj. o se mění na ą, např.: *Arvydavičius – Orwidowicza (gen.; V₂ 139). au se mění na ow, např.: *Daugirdavičius – Dowgierdowicz (V₃ 99) a další. s se mění na š, např.: *Kairys – Kayriβ (V₂ 132), *Kimeklis – Kimekliβ (V₁ 144), *Plikis – Plikiβ (V₂ 156), *Skersys – Skierbiβ (V₂ 55), *Spalis – Sjpal (V₃ 18) aj. Osobní jména se většinou zapisují s koncovkami, pouze ojediněle se vyskytují případy bez nich, např.: Gotarth (V₂ 63), Jkirmont (V₃ 118), Skolondɜ (V₃ 77), βpal (V₃ 18). Byl nalezen pouze jeden případ výskytu téhož jména s koncovkou i bez ní: Lankielis (V₃ 175) a Lankyël (V₃ 222). Osobní jména vytvořená pomocí litevských patronymických přípon se obvykle zapisují s koncovkami. Pouze jedno osobní jméno s litevskou patronymickou příponou -ūnas je zapsáno bez koncovky: Swiencziun (V₃ 245). Bez koncovek se zapisují odvozeniny se slovanskými patronymickými příponami -evič, -ovič, např.: biwÿlyowicz (V₃ 210), Dwiliewicz (V₃ 154), Eÿthwÿlowicz (V₁ 10) atd. V analyzovaných historických pramenech je doloženo 900 různých osob10 – měšťanů Kaunasu – označených dvoučlenným pojmenováním. Po zhodnocení druhých členů z hlediska jejich původu byly vyčleněny dvě skupiny osobních jmen: litevského a nelitevského původu (srov. Maciejauskienė 1997b: 108). První skupina je výrazně menší. Zahrnuje 219 (24%) antroponym, druhá 681 (76%). Ve druhé skupině je 410 (~61%) antroponym odvozených od křesťanských jmen, 206 (30%) osobních jmen pocházejících z různých slovanských apelativ, 35 (5%) germánského původu a 30 (4%) nejasného původu. Článek se, jak již bylo zmíněno, zabývá pouze antroponymy první skupiny, tj. litevského původu – vznikajícími příjmeními nebo osobními jmény, která je zastupují. Zde se vychází z názoru V. Maciejauskienė, že osobní jména litevského původu jsou pouze ta, která pocházejí „z geneticky vlastních slov litevského jazyka“ (Maciejauskienė 1997b: 109). Takovými příklady uvedenými v článku jsou: *Balčius – Balcziuβ (V₂ 1), srov. litev. báltas „světlý, téměř sněhové, mléčné barvy apod.“ (LKŽ II 609–610); *Smilgius – Jmilgus (V₁ 225), srov. litev. smilgìus „ten, na jehož pozemku roste pouze tráva smilga“ (LKŽ XIII 173); *Sprindis, *Sprindys – Jprÿndzja (gen.; V₂ 85), srov. litev. sprìndis, sprindỹs „míra odpovídající vzdálenosti mezi palcem a některým dalším prstem, když jsou od sebe roztaženy“ (LKŽ XIII 515); *Stulgis, *Stulgys – Jtulgÿβ (V₂ 174), srov. litev. stulgỹs „lesní čejka (Tringa ochropus); čejka“ (LKŽ XIII 1022), stulgùs „podlouhle zaoblený, oválný; pyšný, domýšlivý“ (tamtéž, 1022–1023) aj. 10 V knihách kaunaského vogta se vyskytují případy, kdy je táž osoba zapsána několikrát. Druhý člen dvoučlenného pojmenování označující někdy tutéž osobu proto může mít varianty, srov. s. 149. Je tedy třeba počítat s určitou chybou v počtu. 147 Tvoření 219 zkoumaných osobních jmen je rozmanité. Podle něj lze rozlišit dvě větší skupiny: patronymická osobní jména a osobní jména nepatronymického původu. Druhá skupina je výrazně početnější. Zahrnuje 109 (49,7%) antroponym, např.: Pawła Belzgy (gen.; V₃ 159), Piotrowi Bridzju (už.; V₃ 159), Jana Burny (gen.; V₁ 190), pawła Jedy (gen.; V₁ 229), Mikołai Trumpoł (V₂ 60) aj. V první skupině je 67 (30,6%) patronymik. Některá z nich mají litevské patronymické přípony -aitis, -(i)onis, -(i)ūnas, např.: Mikolaia Burbaicza (gen.; V₂ 150), Macžiei Manukaiczis (V₂ 16), Bernot Narubaicził (V₁ 301); Janowi Jagminonis (už.; V₃ 157), Jurgia Jagwilanis (gen.; V₁ 77), Pawel Jaфwilanіł (V₁ 102); Pawlowy Gniewzunowi (už.; V₃ 189), Gregier Sedeikun (V₁ 275) aj. Ostatní osobní jména této skupiny jsou zapsána se slovanskými patronymickými příponami -evič, -ovič, např.: Macžieia Balłjewicza (gen.; V₂ 53), Thomas Sзpaliewicz (V₃ 146), Crȳbtoph Zagarewicz (V₃ 213); Bartholomeus Meylowicz (V₁ 129), Jana Narkowycza (gen.; V₃ 67), Janka Puфphilophiczа (gen.; V₃ 136), Jana Radwiłowicza (gen.; V₃ 107), ƒtaniławowi Wilbutowiczowi (už.; V₃ 137) apod. Část, tj. 43 (19,7%) zkoumaných antroponym litevského původu, tvoří odvozeniny s deminutivními příponami -elis (-elė), -ėlis (-ėlė), -ikas, -ikis, -ulis, -utis, např.: Mikas Karwielis (V₃ 216), Janelis Kuprelis (V₁ 110), Jakubelia Pilvelia (gen.; V₁ 120), Pawel Wergelił (V₂ 203); Januз Kiermielis (V₃ 224), Jan Wawerela (V₁ 82); Tomała Knuxdzika (gen.; V₁ 293), Jakub Winxnikos (V₁ 174); Jan Winxnikisз (V₁ 174); Jan Skorulis (V₁ 125, 292; V₃ 106); Jakub Pumpuczjis (V₃ 86) aj. V některých případech mohou mít tyto přípony také patronymický význam (Zinkevičius 1977: 238; Maciejauskienė 1991: 229; 1994: 42). Pojednávaná osobní jména měšťanů litevského původu se rekonstruují z patronymik a antroponym nepatronymického původu. Rekonstruované podoby jsou označeny hvězdičkou a uvedeny v litevštině v abecedním pořadí. Poté následují osobní jména doložená v historických pramenech, na jejichž základě byla podoba antroponyma rekonstruována. Rekonstruované podoby se porovnávají se současnými jmény a příjmeními uvedenými ve „Slovníku původu litevských jmen“ (LVKŽ) a „Slovníku litevských příjmení“ (LPŽ). V některých případech je ponecháno několik teoreticky možných variant. Pokud se v současném jmenném fondu nenajdou přesné ekvivalenty, uvádí se několik typičtějších osobních jmen s odpovídajícím kořenem (nebo kmenem). Z osobních jmen doložených v pramenech se rekonstruují podoby bez patronymických přípon. Ve slavizovaných podobách antroponym se totiž zapisují slovanské patronymické přípony -evič a -ovič, předpokládá se však, že Litevci mohli v živém jazyce v mnoha případech používat litevské patronymické přípony (-aitis, -ėnas, -onis, -ūnas aj.) (srov. Maciejauskienė 1994: 25–31). Z. Zinkevičius postupoval jinak. 11 Patronymikum se definuje takto: „osobní jméno utvořené pomocí zvláštních přípon z kteréhokoli členu otcova pojmenování.“ (Maciejauskienė 1991: 16). 148 Patronymika vilňanů z počátku XVII. století s příponami -evič, -ovič rekonstruuji jako osobní jména s příponou -aitis (srov. Zinkevičius 1977: 118). Rekonstruované podoby bez patronymických přípon jsou vhodnější také proto, že táž osoba může být v pramenech zkoumaných zde často (někdy dokonce na téže stránce) označována různě – užívají se různé podoby druhého osobního jména, např.: piotr powirpanis (V1 102), piotra powirpowicza (gen.; V1 189, 262, 289, 302; V2 6, 9), piotr Powirpos (V2 50); Tomaſ Jermuxnianis (V1 168, 229), Tomaſu Jermuxniu (dat.; V1 261; V2 97, 146), Tomasa Jermuxniewicza (gen.; V1 305), Tomasu Jermuxniewiczu (dat.; V2 134), Tomas Jermuxnianib (V2 177, 235), Tomas Jermuxnib (V2 224), Tomaſ Jermuxniewicz (V1 261) atd. Při obnovování koncovek rekonstruovaných dvoukmenových osobních jmen se řídíme názorem K. Būgy, že „dvoukmenová příjmení mohou mít v nominativu jednotného čísla rovnocenně koncovky -as nebo -a i -is“ (Būga 1958: 224). V článku se užívají antroponomastické termíny, které jsou vymezeny a pojednány v monografii „Lietuvių pavardžių susidarymas“12. Pojednávaná osobní jména litevského původu jsou rozdělena na stará litevská dvoukmenová osobní jména, jejich zkrácené podoby a od nich odvozená jména s příponami a na přezdívková osobní jména (přezdívky). V tomto pořadí jsou také uvedena. Stará litevská dvoukmenová osobní jména Mezi antroponymy litevského původu u pojednávaných kaunaských měšťanů 16. století je 29 takových, z nichž lze rekonstruovat stará dvoukmenová osobní jména. Dále je uvedeno 15 takových rekonstrukcí (to představuje 19% všech obnovených osobních jmen). *Ar-vyd-as: Orwidowicza (gen.; V1 139). Srov. současné osobní jméno Arvydas (LVKŽ 80). *By-vil-is: Biwilis (V3 7), Biwilewicz (V3 45, 210), Biwylyewiczowy (dat.; V3 196). Srov. současná příjmení Bivilis, Bivylis, Bývilis, Bývilis (LPŽ I 269). *Dau-gint-as, *Dau-gint-is: Daugintowicza (gen.; V1 240). Srov. současná osobní jména Daugintas, Daugintis (LPŽ 469). *Dau-gird-a, *Dau-gird-as: Dowgierdowicz (V2 22). Srov. současné osobní jméno Daugirdas (LVKŽ 118), příjmení Daugirda, Daugirdas (LPŽ I 469). *Dau-nor-a, *Dau-nor-as: Dawnaranis (V1 247). Srov. současné osobní jméno Daunoras, příjmení Daunara, Daunora, Daunorà, Daunóras, Daunõras (LPŽ I 473–474). *Eid-vil-as: Eydwilowicz (V1 10, 54, 86, 94), Eydwilowicza (gen.; V1 107). Srov. současné osobní jméno Eidvilas (LVKŽ 136). *Go-tart-as: Gotarth (V2 23). Srov. současné osobní jméno Gótartas (LVKŽ 185). *Jag-min-as, *Jog-min-as: Jegminonis (V3 157). Srov. současné osobní jméno Jógminas, příjmení Jagminas, Jagminas, Jógminas, Jogminas (LPŽ I 783–784, 838). 12 Jejich přehled viz s. 12–19. 149 * Jog-vil-as: Jagwilanis (V2), Jagwilowiczu (užív.; V2, 24, 87, 135), Jagwila-nių (V2 129, 156), Jagwilonja (gen.; V2 209). Srov. lit. jméno Jógvilas (LVKŽ 207). *Mant-vil-a, *Mant-vil-as: Mantwilanis (gen.; V1 77). Srov. lit. jméno Mańtvilas (LVKŽ 261), též Mańtvila, Mańtvilas, Mantvilas, Mońtvila (LPŽ II 155–156, 269). *Rad-vil-a, *Rad-vil-as: Radwilowicza (gen.; V3 107). Srov. lit. jméno Radvilas (LVKŽ 306), též Radvilá, Rādvila, Radvylā, Radvilas (LPŽ II 554). *Skir-mant-as: Skirmont (V3 188). Srov. lit. jméno Skirmantas (LVKŽ 333), též Skirmantas, Skirmántas, Skirmontas, Skirmóntas (LPŽ II 742–743). *Taut-vil-as: Tauthwilanis (V1 254). Srov. lit. jméno Taūtvìlas (LVKŽ 345). *Vil-but-as: Wilbutowiczowi (užív.; V3 137). Srov. lit. jméno Vìlbutas (LVKŽ 372), též Vìlbutas, Vīlbutas (LPŽ II 1210). *Žos-taut-as: Zaſtawtaſ (V2 201), Zaſtawtowicz (V2 245). Srov. lit. jméno Žóstautas (LVKŽ 390), též Zastautas, Žóstaūtas (LPŽ II 1276, 1345). Jak je vidět, uvedená stará litevská dvousložková osobní jména jsou utvořena alespoň ze dvou desítek kmenů: ar-, by-, but-, dau-, eid-, gint-, gird-, go-, jog-, mant-, min-, nor-, rad-, skir-, tart-, taut-, vyd-, vil-, žos-. Osobní jména utvořená s těmito nebo podobnými kmeny se vyskytují také v dalších historických pramenech ze 16. století. Bylo zjištěno, že v dokumentech samosprávných institucí Kaunasu ze 17.–18. století13 počet dvousložkových osobních jmen postupně klesá. Zkrácené podoby starých litevských dvousložkových osobních jmen a jejich sufixální deriváty V pramenech bylo nalezeno pouze 6 (7%) antroponym kaunaských měšťanů, která by bylo možné alespoň teoreticky spojovat se zkrácenými podobami dvousložkových osobních jmen a jejich sufixálními deriváty. Byla rekonstruována z 10 osobních jmen zaznamenaných v pramenech. Počet těchto antroponym a jejich místo v litevském jmenném fondu jsou interpretovány nejednoznačně. Z. Zinkevičius je přesvědčen, že zkrácené podoby dvousložkových osobních jmen a jejich sufixální deriváty se v kontextu historické antroponymie vyskytovaly ve velmi hojném počtu 13 Magistrato ir vaito knyga. 1603–1629 m. – VUBRS. F 7. Nr. 13855. Magistrato knyga. 1604–1610 m. – VUBRS. F 7. Nr. 13856. Vaito knyga. 1606–1608 m. – VUBRS. F 7. Nr. 13859. Vaito, suolininkų, magistrato knyga. 1608–1616 m. – VUBRS. F 7. Nr. 13860. Suolininkų knyga. 1610–1622 m. – VUBRS. F 7. Nr. 13861. Acta cora honorato judicio scabinall civitatis Cavnen sis... ab anno domini ~ 1662 ad annum 1673. [Kauno suolininkų knyga]. – VUBRS. F 7. Nr. 13865. Magistrato ir suolininkų knyga. 1683–1773 m. – VUBRS. F 7. Nr. 13868. Aktų įrašų knyga. 1738–1749 m. – VUBRS. F 7. Nr. 13868, 2. Aktų įrašų knyga. 1743–1748 m. – VUBRS. F 7. Nr. 13868, 3. Aktų įrašų knyga. 1749–1753 m. – VUBRS. F 7. Nr. 13868, 4. 150 (srov. Zinkevičius 1988: 100). V. Maciejauskienė se domnívá, že tato osobní jména ve skutečnosti neměla v antroponymii 16.–17. století větší význam (srov. Maciejauskienė 1991: 245–248; 1997a: 130). Původ a tvoření těchto antroponym výzkumníky nijak nezpochybňují. A. Salys uvádí, že tato osobní jména vznikla zkrácením starých litevských dvousložkových antroponym, „přičemž si zpravidla zachovala kmen první části jména, anebo byla od pradávna jednosložková“ (Salys 1983: 270). P. Skardžius uvádí dva způsoby tvoření antroponym tohoto typu: 1) užívá se jedna složka dvousložkového osobního jména, např.: Noras: Nor-butas; 2) k jednomu kmeni se připojuje také část druhého, např.: Knystas: Knys-tautas apod. (Skar-džius 1943: 440–441). Z. Zinkevičius konstatuje, že ze zkrácených podob starých dvousložkových osobních jmen se tvořily různé sufixální deriváty, např.: Ginelis vedle Ginas (: Gin-tautas), Darulis vedle Daras (: Dargaila) aj. (srov. Zinkevičius 1977: 230, 237). Následující antroponyma se řadí mezi zkrácené podoby starých litevských dvousložkových osobních jmen a jejich sufixální deriváty. *Girdžius: Girdžiunos (V3 24, 90), Gȳrdžyūna (gen.; V2 238). Mohlo by jít o zkrácenou podobu dvousložkového antroponyma s komponentem gird-. Srov. k němu dvousložková osobní jména Gird-man-tas, Gird-vainas, Gird-vydas; Al-girdas, By-girdas, Dau-girdas (LVKŽ 181–182; 69, 98, 118) aj. Dále srov. dvousložkové příjmení Girdžius (LPŽ I 674). *Maniukas: Maniukaicziß (V2 16). Odvozenina se sufixem -ukas od zkrácené podoby *Manys starého dvousložkového osobního jména s kmenem man- nebo podobného jména. Srov. k němu dvousložková osobní jména Man-dravas, Man-gailas, Man-gaudas; Al-mantas, Ei-mantas (LVKŽ 257–258; 71, 140) apod. Dále srov. dvousložkové příjmení Maniūkas (LPŽ II 154). *Norka, *Norkys, *Norkus: Narkowicza (gen.; V1 243; V3 123). Mohlo by jít o zkrácenou podobu starého dvousložkového osobního jména *Norkantas nebo podobného jména. K komponentu nor- srov. dvousložková osobní jména Nór-budas, Nór-gailas, Nór-gėlas; Bei-noras, Dai-noras, Ei-noras (LVKŽ 289–290; 94, 122, 141) aj. Ke komponentu kant- srov. dvousložková osobní jména Kaṅt-minas, Kaṅt-rimas, Kaṅt-vainas; Bù-kantas, Dau-kantas, Gėd-mantas (LVKŽ 219–220; 103, 121) aj. Dále srov. dvousložková příjmení Norkà, Norkỹs, Nõrkus, Nórkus, Nórkus (LPŽ II 333–334). *Norušas, *Norušis, *Norušys: Narufajcziß (V1 301), Narufowicz (V2 209). Odvozenina se sufixem -uš- od zkrácené podoby *Norius nebo podobného jména, které vychází ze starého dvousložkového osobního jména s komponentem nor- (LVKŽ 289). Srov. k němu *Norka (viz). Dále srov. dvousložková příjmení Nãrušas, Nãrišis, Nõrušas, Nòrušis, Norušys (LPŽ II 301, 335). *Rimka, *Rimkus: Rimkowicz (V1 222). Mohlo by jít o zkrácenou podobu dvousložkového osobního jména Rìmkan-tas nebo podobného jména. Ke komponentu rim- srov. dvousložková osobní jména Rìm-butas, Rìm-daugas, Rìm-gailas; Aū-rimas, Bùt-rimas, Ei-rimas (LVKŽ 313–314; 87, 106, 141). Dále srov. dvousložková příjmení Rìmka, Rìmkus, Rìmkaus, Rymkus (LPŽ II 609–610). *Rimušis: Rȳmu/Jewicz (V2 135). Odvozenina s příponou -uš- od zkrácené podoby starého dvoukmenového osobního jména obsahujícího komponent rim-, Rìmas nebo podobně. K rim- srov. *Rimka (viz). 151 Přezdívková osobní jména (přezdívky) Mezi zkoumanými antroponymy kaunských měšťanů litevského původu převažují přezdívková osobní jména. Lze je spojovat s konkrétními podstatnými jmény, přídavnými jmény a slovesy litevského jazyka. Níže je uvedeno 63 (74%) antroponym této skupiny, rekonstruovaných ze 180 osobních jmen doložených v pramenech. *Balčius: Balcijųf (V₁ 301), Balcžia (gen.; V₂ 1). Srov. současné příjmení Balčius (LPŽ I 170). *Balsys: Bolβia (gen.; V₁ 295), Bolβia (gen.; V₃ 215), Balβiewicza (gen.; V₂ 53). Srov. současná příjmení Bálsis, Balsys (LPŽ I 176). *Belzga: Belzga (V₃ 138, 159). Možná souvisí s litevským bélzginti „plácat nesmysly“ (LKŽ I 742). *Braidys: Broÿdβiu (užití; V₂ 184); Broÿdʒifβ (V₂ 213). Z litevského braidýti „brodit se; šlapat při brodění“ (LKŽ I 184) nebo podobně. *Bridžius: Bridžiu (užití; V₃ 220). Srov. současné příjmení Bridžius (LPŽ I 308). *Burba: Burba (V₂ 53), Burbaicžia (gen.; V₂ 150). Srov. současné příjmení Būrba (LPŽ I 353). *Burbažentis: Burbožięčis (V₁ 107), Burbožetifβ (V₂ 126, 190, 236, 248), Burbožentis (V₃ 32, 157, 181, 187). Složené antroponymum: *Burb-a-žentis. První komponent je z osobního jména *Burba nebo podobně, srov. současné příjmení Būrba (LPŽ I 353), druhý z litevského žéntas „manžel dcery; zeť žijící v domě manželky“ (DLKŽ 954)¹⁴. *Burna: Burny (gen.; V₁ 190). K burn- srov. současná příjmení Burnáitis, Burnalis, Burneikà, Burnéika, Burneikis, Burnekaitis, Burnelaitis, Burnélis, Burnialis, Burnỹs aj. (LPŽ I 358–359). *Dvylýs: Dwilis (V₁ 112, 186; V₂ 450), Dwiliβ (V₂ 58). Srov. současná příjmení Dvilýs, Dvylis, Dvylýs (LPŽ I 549). *Gniaužius: Gniewżiuβ (V₁ 159), Gniewzunowi (užití; V₃ 113, 184). Srov. osobní jméno *Gniaužis (Zinkevičius 1977: 144). *Juodis, *Juodys: Jedy (gen.; V₁ 229), Jodiβ (V₁ 146; V₂ 201). Srov. současná příjmení Júodis, Juodỹs (LPŽ I 858). *Kabald is: Kobaldiβ (V₂ 21). Z litevského kabálda „ten, kdo jde pomalu, belhaje se a kolébaje; chromý, mizera“ (LKŽ V 4–5). *Kairis, *Kairys: Kavris (V₁ 112, 163), Kairis (V₁ 265), Kayriβ (V₁ 315), Kayriβ (V₂ 132). Srov. současná příjmení Kairis, Kainỹs (LPŽ I 888). *Kapk asys: kapkasionis (V₃ 185). Z litevského kapakasis, -ė „ten, kdo kope jámu na hřbitově; hrobník“ (LKŽ V 222). *Karvelis: Karwielis (V₃ 216). Srov. dnešní příjmení Karvėlis (LPŽ I 936). *Keida: Kieidÿ (gen.; V₃ 67, 90). Srov. osobní jméno *Keida (Zinkevičius 1977: 153). ¹⁴ Dėl sudurtinių asmenvardžių su sandu žent- dar žr. Maciejauskienė 1973: 177–181; 1991: 30. 152 *Keliuotis: Kieliocsja (gen.; V₂ 127). Srov. dnešní příjmení Keliotis, Keliuotis (LPŽ I 968–969). *Kimeklis: Kimeklif (V₁ 144), Kimeklis (V₁ 229), Kỹmeklỹa (gen.; V₂ 12). Srov. dnešní příjmení Kimėklis (LPŽ I 995). *Kirmėlis: Kiermelia (gen.; V₁ 154; V₃ 195), Kiermielis (V₃ 224). Srov. dnešní příjmení Kirmela, Kirmelaitis, Kirmėlė, Kirmėlėvičius, Kirmėnas (LPŽ I 1001). Dále srov. Kirmėliai, ves Juostininkai, An (LATSŽ II 135). *Kiškelžentis: Kiškielžentis (V₃ 52), Kiįkielžentis (V₃ 231). Složené osobní jméno: *Kiškel-žentis. První člen je z osobního jména *Kiškelis nebo podobného; srov. dnešní příjmení Kiškelis (LPŽ I 1006), druhý z litevského žentas „manžel dcery; zeť, který se přiženil do domu manželky“ (DLKŽ 954). *Kojelė: Kaiėla (V₁ 72), Kajėla (V₂ 73, 205, 248). Srov. dnešní příjmení Kojėlė (LPŽ I 1039). *Kriugždikas, *Krugždikas: Kruzdika (gen.; V₁ 293). K podobě kriugžd-, kruogžd- srov. dnešní příjmení Kriugždà, Krugždà, Krùgždas (LPŽ I 1083, 1089). *Kuprelis: Kuprelis (V₁ 110). Srov. dnešní příjmení Kuprėlis (LPŽ I 1128). *Lankelis: Lankielis (V₃ 175), Lankýel (V₃ 222). Srov. dnešní příjmení Lankėlis, Lankialis (LPŽ II 21). *Lauželis: Lawželis (V₁ 132). K podobě lauž- srov. *Laužius (viz). *Laužius: Lawžus (V₁ 78). Srov. dnešní příjmení Laužius (LPŽ II 37). *Meilius, *Meilus: meylowicз (V₁ 4, 129, 135, 143, 154; V₂ 3), Meÿlowicza (gen.; V₁ 4), Mieilowicза (gen.; V₁ 154), Meiliowicзu (instr.; V₁ 143), Meÿtu (instr.; V₂ 4), Mieitowicзu (instr.; V₂ 217). Srov. dnešní příjmení Meilius, Meilus (LPŽ II 199–200). *Oželis: Ozelib (V₁ 275), Azelis (V₂ 5), Ozelis (V₃ 60). Srov. dnešní příjmení Ožėlis (LPŽ II 356). Dále srov. *Ožys (viz). *Ožys: Azyb (V₂ 151), Ozjis (V₃ 110). Srov. dnešní příjmení Ožys (LPŽ II 357). *Pajuodėlis: Poyodelis (V₂ 85, 149), Poiodelib (V₂ 136, 217, 218). Z litevského pajúodėlis „tmavolící, tmavovlasý; zčernalý, načernalý, nepořádník, otrhanec“ (LKŽ IX 133). Dále srov. současné příjmení Pajúodis (LPŽ II 369). *Paršelis: porſſela (gen.; V₁ 58), Parſzelis (V₁ 137, 147), porſelib (V₁ 308), Porſelia (gen.; V₂ 26, 50, 63, 81, 198), Porſelis (V₂ 84; V₃ 109). Srov. současné příjmení Paršėlis (LPŽ II 397). *Pavirpas: powirpanis (V₁ 102), powirpowicзa (gen.; V₁ 189, 262, 289, 302; V₂ 6, 9), Powirpos (V₂ 50). Mohlo by pocházet z litevského pavirpis, -ė „vodič, výčepník“, pãvirpas „chudák, nuzák“, pavìrpa „dráždič“ (LKŽ IX 698) či podobně. *Pempė: Pempe (V₂ 206). Srov. současné příjmení Pémpė (LPŽ II 427). *Pilvelis: pilwelvę (gen.; V₁ 65, 187), pilwelia (gen.; V₂ 149). Srov. současné příjmení Pilvėlis (LPŽ II 458). *Plikažentis: Plikozentis (V₃ 59, 139, 252), plikozentis (V₃ 201). Složené osobní jméno: *Plik-a-žentis. První složka pochází z osobního jména *Plikis či podobně, srov. současná příjmení Plikis, Plikỹs (LPŽ II 476), druhá z litevského žentas „manžel dcery, muž přiženěný do rodiny“ (DLKŽ 954). 153 *Plikis, *Plikys: plikis (V₂ 156, 167, 216). Srov. současná příjmení Plìkis, Plikỹs (LPŽ II 476). *Pumputis: Pumpuczis (V₂ 197; V₂ 86, 104). Srov. současná příjmení Pùmputis, Pum̃putis, Pumputis, Pumputỹs (LPŽ II 532). *Račius: Raczuɟ (V₂ 33, 44, 168). Srov. současné příjmení Rãčius (LPŽ II 550). *Rudis, Rudys: Rudiewicz (V₃ 19). Srov. současná příjmení Rùdis, Rudỹs (LPŽ II 630). *Saldžius: saldzuɟ (V₂ 102). Srov. současné příjmení Saldžius (LPŽ II 664). *Sausagrobis: ʃauſagrabjà (gen.; V₁ 165; V₂ 54). Z litevského sausagrõbis „ten, kdo je vyschlý, hubený“ (LKŽ XII 204). *Sausakojis: ʃauſokajau (dat.; V₁ 147), ʃauſokais (V₂ 224), ʃauſokajɟ (V₂ 24). Z litevského sausakojis „ten, kdo má suché, tenké nohy“ (LKŽ XII 205). *Savad(u)onis: Sowodonyà (gen.; V₃ 122), Sowodonyà (gen.; V₃ 324). Srov. osobní jméno *Savad(u)onis (Zinkevičius 1977: 193). *Sedeika, *Sėdeika: ʃedeikowicɟ (V₁ 183, 275; V₂ 191), ʃedeikuna (gen.; V₂ 85), ʃedeika (V₂ 153), ʃedeiko (V₂ 215). Srov. současná příjmení Sedėika, Sedeika (LPŽ II 690). Dále srov. osobní jméno *Sedeika (*Sėdeika?) (Zinkevičius 1977: 193). *Skalandis: Skolondɟ (V₃ 77). Srov. současné příjmení Skalandis (LPŽ II 728). *Skarulis: Skorulis (V₁ 125, 292; V₃ 106). Srov. příjmení Skarùlis (LPŽ II 732). *Smilgius: ʃmilugus (V₁ 225). Srov. příjmení Smilgìus (LPŽ II 771). *Spalis: ʃpal (V₃ 18), ʃpaliewicz (rod.; V₃ 146), Spalyewicz (V₃ 225), ʃpalifa (křest.; V₃ 225). Srov. příjmení Spãlis, Spalỹs (LPŽ II 780). *Sprindis, *Sprindys: ʃpryndzia (křest.; V₂ 85). Srov. příjmení Sprindis, Sprindỹs (LPŽ II 786). *Stangelis: Stangielia (křest.; V₃ 120). K stang- srov. příjmení Stangáitis, Stangỹs (LPŽ II 800). *Stirta: Stỹrta (V₁ 275; V₂ 58, 148). Souvisí s litevským stirta „velká hromada navršené slámy, obilí nebo sena; velká hromada něčeho“ (LKŽ XIII 826). Dále srov. litevské stìrti „tvrdnout, stávat se nepružným; stávat se nehybným, tuhnout, brnět (obvykle následkem chladu nebo poruch krevního oběhu; špinit se nečistotami, zašpinit se)“ (LKŽ XIII 826–827). *Stulgis, *Stulgys: ʃtulgɟ (V₂ 174). Srov. příjmení Stùlgis, Stulgỹs (LPŽ II 845–846). *Šermukšnis: ʃermuxnianis (V₁ 168, 229), ʃermuxnia (křest.; V₁ 256), ʃermuxniu (příj.; V₁ 261; V₂ 97, 146), ʃermuxniewiczɟ (křest.; V₁ 305), ʃermuxniewiczu (příj.; V₂ 134), ʃermuxnianif (V₂ 177, 235), ʃermuxnif (V₂ 224), ʃermuxniewicz (křest.; V₁ 261). Srov. příjmení Šermùkšnis (LPŽ II 914). *Trumpas: Trumpa (křest.; V₁ 161), Trumpof (V₂ 60). K trump- srov. příjmení Trùmpa, Trumpáitis, Trumpáuskas, Trumpávičius, Trùmpius aj. (LPŽ II 1073–1074). *Uodega: Odega (V₂ 57, 173, 208). Srov. osobní jméno *Uodega (Zinkevičius 1977: 211). *Varnažentis: Wormoʒięciowicz (V₁ 231). Složené antroponymum: *Varn-a-žentis. První složka pochází z osobního jména *Varna či podobného, srov. příjmení Várna, Várnas (LPŽ II 1165), druhá z litevského žéntas „manžel dcery; zeť žijící v domě manželky“ (DLKŽ 954). 154 *Vergelis: Wergelia (gen.; V2 200), Wergelić (V2 203), Wergielić (V2 210). Srov. příjmení *Vergelis (Zinkevičius 1977: 216). *Vinkšnikas, *Vinkšnikis: Winxnikos (V2 174), Winxnikis (V2 174). K základu vinkšn- srov. dnešní příjmení Vinkšna, Vinkšnaitis, Vinkšnas, Vinkšnėlis, Vinkšnys (LPŽ II 1225). *Voverėlė: Wawerela (V1 82). K základu vover- srov. dnešní příjmení Voveraitis, Voveras, Vóverė, Voverė, Vóveris, Voveris aj. (LPŽ II 1256). *Žagaras: Zagarewicz (V3 213). Srov. dnešní příjmení Žagaras (LPŽ II 1307). *Žalis, *Žalys: Zalis (V2 167). Srov. dnešní příjmení Žalis, Žalys (LPŽ II 1311). *Žeimis, *Žeimys: Ziemianis (V1 173). Srov. dnešní příjmení Žeimis, Žeimys (LPŽ II 1320). *Žvirblis, *Žvirblys: Zwierbla (gen.; V1 116). Srov. dnešní příjmení Žvirblis, Žvirblys (LPŽ II 1354). Jak již bylo uvedeno, mezi osobními jmény litevského původu převažují právě uvedená přezdívková antroponyma. To může souviset také se specifiky zkoumaných pramenů. U soudu rychtáře se nejčastěji projednávaly drobné případy nižších vrstev měšťanstva (srov. Kiaupa 1988: 27). Analýza zápisů ukazuje, že právě přezdívky byly příznačné pro příslušníky těchto vrstev, například pro drobné řemeslníky apod.: Ythcзywy Gregier Sedeikowicz Miełczanin Kowien(ski) (V1 183); Kieziu бewczu Kowien(skiemu) (akuz.; V2 62); jana Kieidÿ Kożemiaki¹⁵ człowieka Kowien(skiego) (gen.; V3 90) atd. Z druhých členů 219 označení měšťanů bylo rekonstruováno 84 osobních jmen litevského původu ze 16. století; jejich porovnání se současnými křestními jmény a příjmeními ukázalo, že 64 (76%) z nich se užívá i dnes. Část z nich, totiž 7 (8% všech rekonstruovaných) přezdívkových antroponym, má mezi současnými příjmeními ekvivalenty stejného původu, ale odlišného tvoření. Jsou to *Keida (V3 67, 90) – současné příjmení Keidaitis, *Kirmėlis (V1 154; V3 195, 224) – současné příjmení Kirmėlė, *Lauželis (V1 132) – současné příjmení Laužys, *Stangelis (V3 120) – současné příjmení Stangys, *Trumpas (V1 161; V2 60) – současné příjmení Trùmpa, *Vergelis (V2 200, 203, 210) – současné příjmení Vergūtis, *Vinkšni- kas, *Vinkšnikis (V2 174) – současné příjmení Vinkšna. Dalších 13 (16%) obnovených měšťanských antroponym se nedochovalo do dnešních dnů a nemá ekvivalenty v současném souboru jmen. Jsou to *Belzga (V3 138, 159), *Braidys (V2 ¹⁵ Jak je patrné, v knihách kaunaského rychtáře z druhé poloviny 16. století se čestný titul měšťanů, jejich řemeslo a živnost uvádějí v polštině nebo latině. Byly však zaznamenány případy, kdy je název řemesla či povolání uveden litevským lexémem, například: Mikotaia Burbaicžia [kultodailidy (gen.; V2 150) – z litevského skūltas „starobylá říční loď poháněná vesly“ (LKŽ II 1128) a dailidė, dailýda, dailýdė, dailydė „výrobce nábytku, truhlář; stavitel domů“ (LKŽ II 223). Srov. také з Ythcзyйm panem Janem poczywilowiczem [kilie]iwem Miełczaninem Kowien(skim) (instr.; V2 244) aj. Tento jev byl zaznamenán také v joniškiské křestní knize z let 1599–1621 (Lietuvos valstybės istorijos archyvas. F. 1196. Ap. 1. B. 76), kde jsou zapsáni tito měšťané Joniškisu: Caspari Meſinika, omnes de oppidulo Janiſki 1599 (Jnš 1); Grigas Warpininiks... ciues Janiſki 1601 (Jnš 18). Podobné zápisy lze patrně nalézt i v dalších dokumentech k dějinám litevských měst. Na tuto skutečnost upozornil při výzkumu osobních jmen měšťanů Vilniusu z počátku 17. století Z. Zinkevičius (Zinkevičius 1977: 60). 155 184, 213), *Burbažentis (V₁ 107; V₂ 126, 190, 236; V₃ 32, 157, 181, 187), *Gniaužius (V₁ 159; V₃ 113, 184), *Kabaldis (V₁ 21), *Kapkasys (V₃ 185), *Kiškelžentis (V₃ 52, 231), *Pavirpas (V₁ 102, 189, 262, 289, 302; V₂ 6, 9), *Plikažentis (V₃ 59, 139, 201, 252), *Sausakojis (V₁ 147; V₂ 54), *Savadonis (V₃ 122, 324), *Stirta (V₁ 275; V₂ 58, 126,148), *Uodega (V₂ 57, 173, 203). ZÁVĚRY 1. Po prozkoumání 900 dvoučlenných pojmenování kaunských měšťanů zaznamenaných v knihách kaunského rychtáře z 16. století (1561–1565, 1564–1569, 1587–1591) bylo konstatováno, že 219 (24%) jejich druhých osobních jmen (formujících se příjmení) může být litevského původu. 2. V pramenech, o nichž je řeč, byly zaznamenány případy polonizace některých osobních jmen: substituce hlásek, užívání slovanských přípon v antroponymech litevského původu, vynechávání koncovek a podobně. 3. Antroponyma kaunských měšťanů litevského původu (druhé členy dvoučlenného pojmenování) byla osobní jména nepatronymického původu i patronymika. Ta byla tvořena litevskými příponami -aitis, -onis, -ūnas a slovanskými -evič, -ovič. Část osobních jmen měla zdrobňovací přípony -elis (-elė), -ėlis (-ėlė), -ikas, -ikis, -ulis, -utis. 4. Z osobních jmen litevského původu, která byla předmětem výzkumu, bylo rekonstruováno 84 nepochybných antroponym. Mezi nimi bylo 15 starých dvousložkových jmen (19%), 6 zkrácených dvousložkových osobních jmen a jejich odvozenin s příponami (7%) a 63 přezdívkových jmen (74%). 5. Srovnání rekonstruovaných osobních jmen se současnými křestními jmény a příjmeními ukazuje, že 64 (76%) z nich se užívá i dnes. Část, tj. 7 (8% všech rekonstruovaných), antroponym má mezi současnými příjmeními protějšky stejného původu, avšak odlišného tvoření. Dalších 13 (16%), která se nedochovala do dnešních dnů, nemá v současném jmenném fondu žádné protějšky. Přijato 20. 3. 1999 LITERATŪRA A n t o n o v i č A. 1961: Антонович А. К. Язык судебной актовой книги Ковенского земского суда 1566–1567 г.г. Дис. [...] канд. филол. наук, Вильнюс. B ū g a K. 1958: Apie lietuvių asmens vardus. – Rinktiniai raštai 1, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla, 201–269. DLKŽ – Dabartinės lietuvių kalbos žodynas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla, 1993. K i a u p a Z. 1973: Kauno miesto senojo archyvo likimas. – Lietuvos TSR mokslų akademijos darbai. Ser A 2(43), 125–140. K i a u p a Z. 1974: Vilniaus ir Kauno vaito teisminės galios raida XV–XVIII amžiais. – Lietuvos TSR mokslų akademijos darbai. Ser A 4 (49), 83–90. K i a u p a Z. 1988: Kauno miesto vaitas ir jo aktų knygos XVI–XVII a. pirmojoje pusėje. – Lietuvos miestų istorijos šaltiniai, Vilnius: Mokslas, 25–46. 156 Kiaupa Z. 1989: Miestietis, miesto pilietis ir miestėnas. – Mokslas ir gyvenimas 6, 31. LATŠ – Lietuvos TSR administracinio-teritorinio suskirstymo žinynas 2, Vilnius: Mintis. LKŽ – Lietuvių kalbos žodynas 1–2, Vilnius: Mintis, 1968–1969; 5, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla, 1959; 9, Vilnius: Mintis, 1973; 12–13, Vilnius: Mokslas, 1981–1989. LPŽ – Lietuvių pavardžių žodynas 1–2, Vilnius: Mokslas, 1985–1989. LVKŽ – Kuzavinis K., Savukynas B. Lietuvių vardų kilmės žodynas, Vilnius: Mokslas, 1994. Maciejauskienė V. 1973: Naujosios dvivakienės lietuvių pavardės su asmenvardiniu sandu. – Lietuvos TSR Mokslų akademijos darbai. A ser 1(42), 177–181. Maciejauskienė V. 1991: Lietuvių pavardžių susidarymas, Vilnius: Mokslas. Maciejauskienė V. 1993: Kriaunų parapijos XVII–XVIII a. asmenvardžiai. – Lietuvių kalbotyros klausimai 32, 34–99. Maciejauskienė V. 1994: Lietuvių pavardės: raida ir kilmė (habilitacinis darbas), Vilnius. Maciejauskienė V. 1997a: Vienkamieniai lietuviškos kilmės vardai XVI amžiuje. – Darbai ir dienos 4(13), 111–133. Maciejauskienė V. 1997b: Dėl lietuvių pavardžių (asmenvardžių) klasifikavimo. – Baltistica 32(1), 101–109. Prinke Rafał. T. 1992: Poradnik genealoga amatora, Warszawa: Polonia. Salys A. 1983: Mūsų lietuviškieji vardai. – Raštai 2, Roma: Lietuvių katalikų mokslo akademija, 267–284. Skardžius P. 1943: Lietuvių kalbos žodžių daryba, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Zinkevičius Z. 1973: Kaip vadinosi vilniečiai. – Mokslas ir gyvenimas 4, 17–19. Zinkevičius Z. 1974a: Зинкявичюс З. К вопросу о литовско-польских языковых контактах по данным антропонимии города Вильнюса начала XVII века. – Балто-славянские исследования, Москва: Наука, 136–143. Zinkevičius Z. 1974b: Vilniaus gyventojų vardai XVII a. pradžioje. – Žodžiai ir žmonės, Vilnius: Mintis, 78–85. Zinkevičius Z. 1977: Lietuvių antroponimika. Vilniaus lietuvių asmenvardžiai XVII a. pradžioje, Vilnius: Mokslas. Zinkevičius Z. 1980: Зинкявичюс З. К истории литовских личных имен восточно-славянского происхождения. – Балто-славянские этноязыковые контакты, Москва: Наука, 151–156. Zinkevičius Z. 1988: [Rec.] Lietuvių pavardžių žodynas 1: A–K. – Baltistica 24(1), 94–105. SUTRUMPINIMAI avd. – asmenvardis db. – dabartinis, -ė pvd. – pavardė PERSONENNAMEN LITAUISCHER HERKUNFT DER KAUNASER STÄDTER AUS DER 2. HÄLFTE DES 16. JAHRHUNDERTS Zusammenfassung Die Untersuchung der in den Büchern des Kaunaser „Vaitas“ (Verwalters) aus dem 16. Jh. (1561–1565, 1564–1569, 1587–1591) vorliegenden 900 zweigliedrigen Personenbezeichnungen der Kaunaser Städter führt zum Schluß, daß 219 (24%) der zweiten Personennamen (die sich herausbildenden Familiennamen) litauischer Herkunft sein könnten. 157 In den erwähnten Quellen sind gewisse Anzeichen der Slawisierung mancher Personennamen zu beobachten: Substitutionen von Lauten, Gebrauch von slawischen Suffixen in Anthroponymen litauischer Herkunft, das Nichtaufzeichnen von Endungen u. ä. Die Anthroponyme litauischer Herkunft der Kaunaser Städter (die zweiten Komponenten der zweigliedrigen Bezeichnung) waren Personennamen nichtpatronymischer Herkunft und Patronymika. Die letzteren wurden mit den patronymischen litauischen Suffixen -aitis, -onis, -ūnas und den slawischen -evič, -ovič gebildet. Ein Teil der Personennamen wies die diminutiven Suffixe -elė, -ėlis (-ėlė), -ikas, -ikis, -ulis, -utis auf. Aus den untersuchten Personennamen litauischer Herkunft gelang es, 84 Anthroponyme zu rekonstruieren, die keinem Zweifel unterliegen. Unter ihnen liegen vor: 15 (19%) uralte zweistämmige litauische Personennamen, 6 (7%) Abkürzungen zweistämmiger Anthroponyme sowie Ableitungen von diesen mit Suffixen, 63 (74%) – Spitznamen. Der Vergleich der rekonstruierten Personennamen mit den litauischen gegenwärtigen Vornamen und Familiennamen zeigt, daß 64 (76%) noch heute gebräuchlich sind. Ein Teil – 7 (8%) aller rekonstruierten Anthroponyme – hat unter den gegenwärtigen Familiennamen Entsprechungen der gleichen Herkunft, die sich aber ihrer Wortbildung nach unterscheiden. Die übrigen 13 (16%) sind bis auf den heutigen Tag nicht erhalten geblieben, haben keine Entsprechungen unter den Anthroponymen der Gegenwartssprache. 158