Naujųjų skolinių atitikmenys – naujadarai

ACTA LINGUISTICA LITHUANICA LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI XLII (2000) Jurga GIRČIENĖ Lietuvių kalbos institutas, Vilnius EKVIVALENTY NOVÝCH VÝPŮJČEK – NOVOTVARY I. V posledním desetiletí se do litevštiny dostává mimořádně mnoho výpůjček. Ne všechny jsou hodnoceny stejně. Některé, obvykle mající základ v klasických jazycích, jsou tradičně přijímány, např. auditas, graferis1. Užívání takových výpůjček se omezuje pouze tehdy, začnou-li z veřejného úzu vytlačovat litevská slova označující tutéž věc (např. místo ekskliuzyvinį se navrhuje užívat išskirtiniu, místo distributorių – platintoju apod.). Nemění se ani názvy nových reálií z jiných zemí (např. etnik, specifických kulturních jevů, národních jídel, tropického ovoce, koření apod.). Může jít o poměrně široce užívané výpůjčky (např. avokada, karis, spagečiai) i velmi vzácné, takzvané exotismy (např. čiunio, hadži: V den návštěvy novinářů jedla rodina Bolivijce a Litevky k obědu tradiční bolivijský pokrm z rozdrcených a sušených brambor – čiunio LR 97 05 03. Muslimové uctívají město proroka Mekku, které navštívili, a nazývají se hadži R 96 01 06). K neměněným výpůjčkám je patrně třeba přiřadit i jevy moderní kultury, zejména výpůjčky označující směry a styly současné hudby a umění, např.: hepeningas, reivas, repas. U ostatních výpůjček se hledají litevské ekvivalenty. Výpůjčky, které je podle názoru některých třeba nahrazovat, se obvykle nazývají novými cizími slovy. Tento termín není příliš přesný2, patrně se však užívá proto, aby alespoň podmíněně odlišil přijímané výpůjčky od nežádoucích, nahrazovaných. Jev označovaný spojením nová cizí slova lze chápat jako oboustranný, zahrnující přejímání slov i vznik nových útvarů3. Přejímání a tvoření slov jsou hlavní způsoby vzniku nových slov (neboli neologismů) v jazyce (Urbutis 1978: 28–29). Takzvaná cizí slova (kvůli již zmíněné nepřesnosti tohoto označení se v tomto článku bude užívat termín výpůjčky) a jejich litevské ekvivalenty jsou projevem konkurence těchto způsobů. 1 U slova Graferio se mění pouze anglická přípona: doporučuje se užívat formu grafitininkas. 2 V některých jazykových kodifikačních příručkách se cizím slovem označuje prostě slovo cizího původu (bez předběžného hodnocení), v jiných se považuje za litevský ekvivalent barbarismu, za synonymum. Při zastávání druhého stanoviska není příliš přesné označovat za cizí slova výpůjčky, které nejsou zakázané, ale pouze nežádoucí a pro něž se navrhují ekvivalenty (např.: distributorius, lopas apod.). 3 Ekvivalenty výpůjček vznikající v důsledku jazykového kontaktu lze rovněž chápat jako určitý druh výpůjček (Haugenas 1972: 352–354, 365–372; Pažūsis 1975: 33). 33 Jak již bylo zmíněno, ekvivalenty nových výpůjček jsou určité nové útvary. Může jít o skutečné slovotvorné neologismy (odvozeniny, složeniny), sémantické neologismy4, nominativní slovní spojení. Nové věci lze pojmenovat pomocí slovních spojení sestávajících z již existujících slov, víceslovná pojmenování však nejsou vždy praktická a jazyk se jimi nedokáže vyjadřovat výhradně. V jazyce je také patrná tendence vyhýbat se homonymům a neomezené polysémii. Slovotvorba tedy plní nejdůležitější úlohu při obohacování litevské slovní zásoby (Urbutis 1978: 27–29). Zdá se, že slovotvorba by měla být také hlavním zdrojem ekvivalentů výpůjček. Nejčastěji se totiž uvádí, že nové výpůjčky přicházejí jako slova označující nové věci (moderní technologie, novou techniku, nástroje apod.). Zdálo by se, že litevské ekvivalenty navrhované jako jejich náhrada by také měly být novými slovy – neologismy. Není tomu však tak docela. To se ukáže při zkoumání ekvivalentů nových výpůjček předkládaných veřejnosti. Tento článek vychází ze dvou zdrojů: 1) oficiálního dokumentu „Nevartotinos naujosios svetimybės“ (Nepřípustná nová cizí slova), schváleného Státní komisí pro litevský jazyk (LKKN 130–132); 2) doporučujícího seznamu „Siūlomi naujųjų svetimybių atitikmenys“ (Navrhované ekvivalenty nových cizích slov) (KK 71, 84–95). Tyto zdroje nezahrnují všechny ekvivalenty navržené pro nové výpůjčky, jde však o seznamy, které prošly určitým jazykovým a společenským výběrem (srov. individuální návrhy), a lze je proto považovat za určitý model všech doporučovaných ekvivalentů. Neologismy v prvním seznamu (dále jen seznam NS) tvoří pouze přibližně čtvrtinu všech ekvivalentů výpůjček, ve druhém seznamu (dále jen seznam SA) přibližně třetinu (úplný seznam zkoumaných neologismů viz na konci článku). Proč se nové výpůjčky nahrazují novými litevskými slovy poměrně zřídka? Tento poměr je dán několika příčinami (některé jsou lingvistické, jiné extralingvistické). 1. Ne vždy je věc označovaná novou výpůjčkou skutečně nová, takže není třeba pro ni vytvářet nové litevské slovo. Např.: šopas = obchod, krám; vykendas = víkend; tyneidžeris = teenager; presa = tisk; hotelis = hotel; polisменas = policista atd. 2. Někdy se výpůjčka nahrazuje existujícími slovy litevského jazyka, která mají poněkud odlišný významový odstín než nahrazované slovo (např.: pabas = pivnice, hospoda; imidžas = image), je však sporné, zda lze takové ekvivalenty považovat byť i za sémantické neologismy. 3. Další příčinou jsou časté víceslovné (složené) ekvivalenty, z nichž téměř všechny jsou spojeními několika běžných slov nebo jejich tvarů, např.: páka; kukuřičné lupínky, lupínky s přísadami; ubytovna; alternativní hudba, kultura; nejprodávanější album, kniha, po které se jen zaprášilo; zpevňující krém atd. 4 Semantiniais neologizmais laikomos naujos žodžių reikšmės (Jakaitienė 1986: 102). 34 Nominativní slovní spojení označující novou skutečnost či pojem lze považovat za určité neologismy (Gaivenis 1980: 31), jejichž složkami však jen velmi zřídka bývají nová slova – pracovní neologismy, které jsou právě předmětem této studie. 4. Existují také ekvivalenty, jejichž grafická podoba se shoduje s podobou slov uvedených ve slovnících (často historismů, archaismů nebo dialektismů), jejich lexikální význam se však od nich vzdálil nebo je zcela odlišný. Z výše uvedeného seznamu NS lze za takové považovat šūrainį, glaustinį, (dokumentų) naikiklį, (kokteilių) plaktuvę, dėstą, tampres, timpes, dėklę, suvaztinį, smigę, ze seznamu SA pak gruzdes, iešką (m. r.), ausinuką, šveitalą. Některá (možná dokonce většina) z nich mohou být nově utvořená slova5. Například ekvivalent slova čyzburgerio, šūrainis („určitý druh sendviče se sýrem“), připomíná archaismus šūrainis („slaný mořský příboj; slaný (o mořské vodě)“ (LKŽ XIV 207), ve skutečnosti však jde o nově vytvořené, systémové odvozené slovo s příponou -ainis (srov. mėsainis, žuvainis). Že jde o dvě samostatná slova, dokládá i odlišný slovotvorný základ. Jedno je odvozeno od přídavného jména sūrus, druhé od podstatného jména sūris. Z hlediska synchronní slovotvorby tato slova spojuje pouze slovotvorný formant – přípona -ainis. Vzhledem k tomu, že mnoho ekvivalentů navrhují nikoli lingvisté, je pravděpodobnost, že se tato slova najdou ve slovnících, malá. Případy, kdy se nově utvořené slovo ukáže jako slovo, které už v jazyce existovalo, nejsou ničím novým (například neologismy J. Jablonského, později objevené v nářečích). To, že slovotvorba téměř všech podezřelých neologismů (kromě již zmíněného zřejmého pracovního homonyma šūrainis) jako by napodobovala slovotvorbu živého jazyka, je třeba hodnotit kladně: jako živou a tradiční. II. Po přehledu celkového obrazu ekvivalentů je vhodné zaměřit se na ty nejzajímavější – neologismy. Určit, zda je ekvivalent neologismem, je poměrně obtížné. Kromě již uvedených okolností (kdy má ekvivalent stejnou fonetickou podobu, ale jiný lexikální význam než slovo uvedené v LKŽ) jsou důležité i další faktory – zdroje vyhledávání, časová hranice6. 5 S podobným problémem se při zkoumání slovotvorby termínů současného jazyka setkávají terminologové (Keinys 1975: 8). 6 Pokud je litevský ekvivalent výpůjčky doložen v užívání dříve, než byl zařazen do některého nového slovníku, považuje se samozřejmě za neologismus (např. vaizdajuostė, používané místo videjuostos, bylo zařazeno do XVII. svazku LKŽ (LKŽ XVII 971). Pokud je výpůjčka nahrazena dříve vytvořeným slovem, toto slovo se za neologismus nepovažuje (např. výpůjčka skeiteris (LKKN 132) se nahrazuje slovem riedlentininku (DŽ, 658). Bohužel není vždy možné určit, zda je výpůjčka nahrazena slovem vymyšleným speciálně pro tento účel, nebo zda toto slovo v jazyce fungovalo již před příchodem výpůjčky a teprve později bylo zvoleno jako její náhrada. Hranice mezi neologismem a slovem, které neologismem není, tedy není příliš jasná ani z hlediska slovotvorby (nemluvě o sémantickém hledisku), avšak pro pojednání o slovotvorných tendencích je takový formální přístup (zejména v počáteční fázi) nezbytný. 35 Tokių sunkumų kyla ir kitiems naujadarų tyrėjams (plg. Urbutis 1961: 66; Kėzytė 1973: 37–38; Keinys 1975: 8). Novotvary se obvykle vybírají na základě slovníků. Takto se zkoumají různé slovotvorné modely současné terminologie (Keinys 1975: 7–56; 1979: 155–183; 1983: 70–123). Z tohoto hlediska byla zkoumána obecná slovní zásoba, například složená podstatná jména (Urbutis 1961: 65–121). Začínají se zkoumat i rozsáhlejší soubory novotvarů: na základě korpusů a počítačově zpracovaného DŽ₃ se zaznamenávají neologismy, které se podle původu dále dělí do dvou podskupin – výpůjčky a novotvary (Mikelionienė 1998: 11). Autorka tohoto článku vycházela z I–XIX svazků LKŽ, všech vydání DŽ a TŽ a z různých terminologických slovníků (počítačová terminologická banka se teprve vytváří, proto může dojít k chybě). Avšak ani s počítačovou databází všech slovníků by nebylo možné s naprostou jistotou zaručit, že určité slovo je novotvar. Jak uvádí K. Gaivenis, slova se mohou ztratit a do slovníků se nedostat (Gaivenis 1987: 41–51). To platí zvláště pro potenciální novotvary: badatel nemůže přesně říci, které z nich považovat za nové útvary a které nikoli (Gaivenis 1987: 33–34; Urbutis 1978: 269). V tomto článku jsou za novotvary považována slova vytvořená speciálně jako náhrada výpůjčky – útvary, které dosud nebyly zaznamenány ve slovnících. Nepřihlíží se k nominativním slovním spojením (která lze, jak již bylo zmíněno, rovněž považovat za domácí novotvary) ani k možným sémantickým novotvarům. Novotvary lze zkoumat z různých hledisek – sémantického, stylisticko-konotačního a slovotvorného. Zde se zkoumá jejich tvoření: snažíme se zjistit, zda jde o typické slovotvorné útvary, a určit jejich slovotvorné tendence (srovnává se s bk, z tohoto hlediska dobře prozkoumanou terminologií7). Zkoumá se, zda litevské tvoření slov není vystaveno negativnímu vlivu jiných jazyků a zda je při pojmenovávání objektů a jevů skutečnosti slepě nenapodobuje8. „Při hodnocení každého novotvaru je třeba zjistit nejen jeho slovotvornou typologii, ale i další skutečnosti“, například „zda má jiné litevské nebo mezinárodní náhrady a jaké jsou jejich vzájemné sémantické vztahy“ (Gaivenis 1974: 30). Bylo by tedy nepřesné zkoumat ekvivalenty výpůjček odděleně od příčiny jejich vzniku – samotných výpůjček: je třeba pojednat nejen o novotvarech – ekvivalentech, které obohacují litevskou slovní zásobu, ale také o jejich vztahu 7 V takzvaných seznamech nových cizích slov se uvádí mnoho termínů nebo terminologizovaných ekvivalentů (takzvaných nomenklaturních slov), charakteristických pro veřejné užívání (např. počítačové termíny valdytuvas, spausdintuvas apod.), proto je takové srovnání účelné. 8 Většina nových výpůjček pochází z angličtiny nebo přichází prostřednictvím angličtiny, jejíž slovotvorný systém se zásadně liší od litevštiny (srov. ruštinu, jejímž prostřednictvím se dříve do litevštiny dostávala řada pojmů: slovotvorba obou jazyků má mnoho společných rysů (Kaulakienė 1974: 32)); srovnávání slovotvorby výpůjčky a jejího ekvivalentu proto může působit značně formálně (s výjimkou složenin), v počáteční fázi je však zřejmě přesto účelné, zejména ze sémantického hlediska. Nejslibnější by zřejmě bylo zkoumat slovotvorný význam výpůjčky a jejího ekvivalentu (Pažūsis 1989: 58–71), to však není cílem tohoto článku. Zde se omezujeme na stručné srovnání slovotvorné motivace a způsobu tvoření výpůjčky a jejího ekvivalentu. 36 s dalšími aspekty souvisejícími s nahrazovanými výpůjčkami (v daném okamžiku ještě nelze přesně říci, které z nich – přejatá či domácí slova – se skutečně ujmou a zakoření v běžném úzu). Pokud možno se alespoň zčásti pokoušíme nastínit i užívání ekvivalentů9. Je to účelné, ba nezbytné, protože tvoření slov je třeba považovat za počáteční (jde o tradiční přístup, který zastával již J. Jablonskis), zatímco užívání je konečným kritériem výběru ekvivalentů10. Je tedy užitečné zamyslet se nad jejich vzájemným vztahem. III. Téměř všechny nově vytvořené ekvivalenty výpůjček zařazené do seznamů NS a SA (s výjimkou adjektiv krokový a válcový, které jsou součástí složeného ekvivalentu) jsou podstatná jména. K jejich tvoření byly využity tři ze čtyř hlavních způsobů tvoření slov v litevštině: sufixace (odvozování příponami), flektivní derivace (odvozování koncovkami) a kompozice neboli skládání (složeniny). Rozdělení neologismů podle způsobu tvoření (%) 9 Vychází se z kartotéky nových výpůjček a jejich ekvivalentů (sestavila ji autorka tohoto článku). 10 Poslední kritérium není výslovně uvedeno, ale o potřebě přihlížet k názoru společnosti a úzu se hovoří již delší dobu (např. Skardžius 1997: 77, 79; Kniūkšta 1979: 90; Simonaitytė 1979: 102), zvláště se to zdůrazňuje v souvislosti s ekvivalenty nových cizích slov (D. Mikulėnienė, J. Klimavičius aj. (viz Girčienė 1997: 111–117). A to je nesporné: neologismy, které se ve skutečnosti neužívají, byť jsou velmi zdařilé, zůstanou jen mrtvými jazykovými fakty. 37 Odvozeniny s příponami Odvozeniny s příponami jsou ze všech neologismů nejoblíbenější. V uvedeném seznamu NS je jich čtrnáct, v SA jedenáct, celkem tedy bylo pomocí přípon vytvořeno dvacet pět neologismů. Podle slovotvorného základu se tyto neologismy dělí na slovesné a jmenné odvozeniny, které se dále seskupují podle slovotvorného významu. Toto dělení přináší problémy, protože „ostré hranice mezi jednotlivými slovotvornými kategoriemi zpravidla neexistují, a proto se často vedou spory o širší či užší pojetí slovotvorné kategorie a o samotnou realitu té či oné kategorie“ (LKE 142). Zde se vychází z klasifikace uváděné v LKG a DLKG. 1. Slovesné odvozeniny Dvanáct neologismů s příponami bylo odvozeno od sloves. Z nich je nejvíce názvů nástrojů. Názvy nástrojů -tuvas. Je to nejproduktivnější sufix této kategorie (LKG I 381). Pomocí něj vznikly také dva nové ekvivalenty: skrudintuvas „zařízení na opékání krajíců chleba“ a valdytuvas „funkční zařízení obsluhující (řídící) uzly místní počítačové sítě“. Navrhují se jimi nahrazovat přejatá slova tosteris11 (angl. toaster < toast „opékat, smažit v horku“) a serveris (angl. server < serve „(ob)sluhovat, řídit“). Podobnosti ve slovotvorné motivaci těchto přejatých slov a jejich ekvivalentů jsou poměrně zřejmé: odvozeniny se sufixem -er se nahrazují odvozeninami se sufixem -tuvas; základová slova byla zvolena na základě stejných či podobných rysů. Volba sufixálního tvoření je zcela pochopitelná, neboť v litevštině se většina názvů nástrojů tvoří pomocí sufixů (například takových termínů je pětkrát více než názvů nástrojů odvozených koncovkami nebo složením (Keinys 1983: 107)). Volbu konkrétního sufixu -tuvas nepochybně určoval pouze slovotvorný systém litevštiny. Anglickými odvozeninami se sufixem -er se označují nejen různé nástroje a další objekty, ale také subjekty (Beard 1990: 123–129), zatímco v litevštině mohou být označeny odvozeninami s různými sufixy. Srov. dvojice přejatých slov a jejich ekvivalentů: šrederis – (dokumentų) naikiklis, šeikeris – (kokteilių) plaktuvė, burgeris – suvožtinis, bestseleris – graibštinys, blisteris – (vaistų) lakštelis, plejeris – ausinukas, dileris – atstovas, referis – teisėjas, kileris – žudikas, menedžeris – vadybininkas a podobně. Sémantická motivace je poněkud komplikovanější. Důležitější však zřejmě není to, zda přejaté slovo ovlivnilo tvorbu ekvivalentu, nýbrž jakým způsobem. 11 Skolinių reikšmės nustatytos remiantis šiais žodynais: ALŽ 1997, ED 1995, CID 1995, PLŽ 1997, VLŽ 1997. 38 Málokteré nové reálie či pojmy vznikají výhradně na litevské půdě (Gaivenis 1980: 31), a je proto přirozené, že mnohé litevské novotvary, které je označují, „mají formu zcela naši […], avšak svým významem a pojmovým obsahem jsou přizpůsobeny označování obecných, mezinárodních pojmů“. Je jen třeba dbát na to, aby „se svou slovotvornou strukturou a obsahem nevzdálily našemu jazykovému myšlení, […] aby byly organicky začleněny do našeho úzu“ (Skardžius 1997: 280–281). Pojednávané novotvary jsou nepochybně systémové, typické, sémanticky „průhledné“ odvozeniny utvořené produktivním sufixem (odvozeniny se sufixem -tuvas lze tvořit z tranzitivních sloves různé stavby (LKG I 381; DLKG 129). Jejich základním tvarem je, jak je u takových odvozenin obvyklé, infinitiv). -iklis. Odvozeniny tohoto sufixu, druhého nejproduktivnějšího (LKG I 383), zahrnují tři názvy nástrojů: segiklis „nástroj ke spojování listů papíru“, (pranešimų gaviklis) „zařízení k přijímání zpráv“, spalviklis „barevný popisovač k označení požadovaného místa v textu“. Nahrazují se jimi přejatá slova steipleris (angl. stapler < staple „(se)spojit“), peidžeris (angl. pager < page „zavolat, přivolat někoho“), markeris (angl. marker < mark „(ozna)čit“). Přejatá slova a jejich ekvivalenty v této skupině, stejně jako ve skupině předchozí, jsou sufixální odvozeniny; v tomto případě je však sémantická motivace ekvivalentů mnohem originálnější než u první skupiny. Poněkud podobnější motivaci mají pouze steiplerio a segiklio (nástroj ke spojování / sešívání; jako náhrada tohoto přejatého slova byly navrženy také odvozeniny od slovesa sukabinti, např.: sankabė, sukabukas). Markeris a spalviklis se zásadně liší od ostatních dvojic v této skupině. Spalviklis je pouze jedním z významů slova markeris; pro další, obecnější významy se navrhují podobně motivované ekvivalenty žymiklis, žymeklis. Odvozeniny se sufixem -iklis se tvoří jak od primárních, tak od dalších sloves. Obvykle se vychází z kmene minulého jednorázového času (LKG I 383; DLKG 129); to platí také pro pojednávané ekvivalenty (srov. tvary gauti, gauna, gavo). Porovnáme-li odvozeniny se sufixy -tuvas a -iklis, jimiž se nahrazují anglické odvozeniny se sufixem -er, lze rozpoznat motivaci volby konkrétního sufixu. Odvozeninami se sufixem -tuvas se označují větší přístroje, zatímco -iklis označuje menší přístroje nebo nástroje. Toto rozlišení není náhodné. Ačkoli mezi těmito sufixy nejsou větší rozdíly, dnes se sufixem -tuvas častěji tvoří názvy složitějších přístrojů a zařízení, zatímco sufixem -iklis názvy jednodušších přístrojů, jejich částí a nástrojů, méně často názvy zařízení (Keinys 1975: 20–21). -tuvė. Do kategorie názvů nástrojů patří odvozenina tohoto sufixu gruzdintuvė „zařízení, ve kterém se kulinářské výrobky – brambory, koblihy, ryby apod. – smaží ponořené v tuku“. Podle stanovených formálních kritérií je také považována za novotvar¹². Touto odvozeninou se navrhuje nahrazovat hybridní slovo fritiūrinė (franc. ¹² Toto slovo se v úzu objevuje již v roce 1987 (např.: Fritiūrinė (gruzdintuvė) – speciální nádoba k<…>smažení v horkém tuku – fritovací nádobě (NŪE 118), do slovníků se však nedostalo. Navzdory době svého vzniku je namístě zařadit je mezi novotvary, neboť jak ukazuje uvedený příklad, bylo vytvořeno speciálně jako náhrada přejatého slova. 39 friture ‚smažení; tuk na smažení‘). Fritéza má nepochybně autentickou motivaci (viz Klimavičius 1997: 12–14). Stejně jako popsaná odvozená slova s příponou -tuvas označuje i gruzdintuvė větší přístroj než ekvivalenty s příponou -iklis. Odvozeniny s příponou -tuvė obvykle označují nástroje, jednoduché přístroje nebo nádoby (LKG I 386; DLKG 130). V tomto ohledu se gruzdintuvė poněkud liší: jde přece jen o poměrně složitý přístroj (srov. trintuvė, grūstuvė), nelze ji považovat ani za nádobu, ačkoli takové asociace mohou vznikat (srov. gruzdintuvę a keptuvę). V obou „věcech“ lze připravovat stejná jídla a dosáhnout podobného výsledku (např. bulvės fri se často nazývají dokonce i keptomis bulvėmis). Tato analogie mohla vést k volbě přípony -tuvė. Vliv mohly mít samozřejmě i jiné okolnosti. Za zmínku stojí, že hybridní výraz v ženském rodě13 je nahrazován ekvivalentem rovněž ženského rodu. To je zajímavé, protože většina názvů nástrojů je rodu mužského. Přípona -tuvas je nejrozšířenějším derivačním afixem pro názvy nástrojů, zatímco odvozenin s příponou -tuvė je podstatně méně (Keinys 1975: 20; Ambrazas 1993: 180). Například DŽ₃ uvádí přibližně dvě stě padesát odvozenin s příponou -tuvas, ale jen asi padesát s příponou -tuvė (ALKŽ 103; 415–418). Mnoho odvozenin s touto příponou se už nepoužívá nebo se nepoužívá v uvedených významech, např. již zmíněný ekvivalent přejatého slova šeikeris, (kokteilių) plaktuvė ‚tlouk; rýhovaná deska k zarovnávání slámy při pokrývání střechy; valcha‘ (DŽ₃ 562). Uvedená fakta dovolují předpokládat, že rod nahrazovaného hybridního výrazu mohl ovlivnit volbu rodu ekvivalentu14. Odvozeniny s příponou -tuvė se obvykle tvoří od primárních sloves, vyskytují se však i jiné případy, např. minkytuvė, brandintuvė, perplautuvė (LKG I 386; DLKG 130; Keinys 1975: 24), takže gruzdintuvė není netypickou odvozeninou. Většina názvů nástrojů je vytvořena pomocí přípon -tuvas a -iklis. Jejich četnost odpovídá obecnému, zřetelnému derivačnímu sklonu: obě jsou nejproduktivnějšími příponami této kategorie (LKG I 381; DLKG 129; Keinys 1975: 20–21). Užívání. Užívání ekvivalentů označujících nástroje je nejvhodnější pojednat společně. Z odvozenin s příponou -iklis se nejčastěji používá (pranešimų) gaviklis. Z veřejného úzu zcela vytlačilo přejaté slovo peidžeris. Valdytuvas je novější návrh (zařazený do některých nejnovějších počítačových slovníků, např. KTŽ 198), který má kratší tradici užívání (stále se používá dříve navržený složený ekvivalent téhož přejatého slova valdantysis kompiuteris). Ekvivalenty skrudintuvas ir gruzdintuvė také z veřejného úzu postupně vytlačují jimi 13 TŽ (s. 169) uvádí přejatou podobu rodu mužského fritūŕas. Vedle významů „tuk na smažení; smažení“ se uvádí také význam „přístroj na smažení v tuku“. Autorka článku neví, jak vznikla přejatá podoba fritūrinė, příčinou však mohlo být to, že francouzské podstatné jméno friture je rodu ženského. 14 Těžko říci, zda by rodová kategorie přejatého slova byla při navrhování ekvivalentů důležitým faktorem, protože v angličtině, z níž se dnes přejímá nejvíce (nebo jejím prostřednictvím), se rodová kategorie morfologicky nevyjadřuje. 40 nahrazovaná přejatá slova. Spalviklis je spíše záležitostí hovorového jazyka, oblíbenou mezi těmi, kdo jej znají, ale ve veřejném úzu se nevyskytuje. Jak už bylo zmíněno, jde totiž pouze o jeden z ekvivalentů slova markerio. Obecně lze o těchto ekvivalentech říci, že jako typické odvozeniny tvořené produktivními příponami snadno zdomácní. To není vůbec překvapivé: lze je považovat za potenciální neologismy, které uživatelé přijímají nejsnáze ze všech nových slov. Působí jako běžná slova a nevyvolávají psychologický odpor. Názvy dějů a výsledků děje -ionė. Poměrně nečekaný je derivát s příponou -(i)onė dėlionė „hra, při níž se z dílků skládá obrázek“. Derivátů s touto příponou tradičně není mnoho. Obvykle se tvoří od sloves s příponou -(i)oti (LKG I 297, DLKG 97), v tomto případě od dėlioti. Tradičně (formálně) lze tento derivát zařadit pouze do kategorie názvů dějů (slovesných abstrakt), jasně je však patrné, že novotvar označuje také výsledek děje (složený obrázek) a objekt (obrázek, který má být složen). To není náhodné. Mnohé názvy dějů, zejména odvozené od tranzitivních sloves, označují nejen děj, ale také jeho výsledek a objekt (LKG I 317; Ambrazas 1993: 108). Zajímavý je původ tohoto novotvaru. Navrhly jej děti a samy jej vybraly jako jeden z nejoblíbenějších ekvivalentů výpůjčky puzlis (angl. puzzle „hlavolam“). Slovotvorná motivace výrazu Dėlionės je autentická (srov. význam a formu ekvivalentu a výpůjčky). Dětský novotvar (další doporučované ekvivalenty této výpůjčky jsou dėstas, dėstinis, galvosūkis) se začal rychle šířit ve veřejném úzu, např.: ti, kdo rádi skládají puzzle („Puzzle“) LR 96 09 06; vítězům soutěží věnují puzzle LR 98 02 21; děti mají rády puzzle (puzlis) TV 98 12; různé dílky této skládačky – oceánské proudy, větry a lijáky – do sebe zapadají V 98 01 29. Takové příklady, kdy si několik publikací zvolí tentýž ekvivalent a dokonce jej užívá v přeneseném významu, svědčí o životaschopnosti tohoto novotvaru a o pravděpodobnosti, že se v jazyce uchytí. Co mohlo zapříčinit oblibu výrazu dėlionės? Derivátů s příponou -ionė není mnoho (DŽ₃ uvádí pouze 38 – ALKŽ 87–88). Z nich je jen velmi málo oblíbenějších výrazů s přízvukem na příponě (a tedy podobně znějících, zejména dětem). Jsou to kelionė, svajonė, abejonė, vakarone, ze stylisticky příznakových pak teplionė, keverzonė, terlionė (poslední výraz může asociovat s probíranou hrou, při níž se člověk dlouho „patlá“). Jedním z možných vysvětlení může být vhodná motivace. Že se tato hra spojuje právě se slovesem dėlioti, dokládají příklady z úzu: slavnost „Slož si své vysněné „Puzzle““ LR 96 09 06; bude velmi těžké složit vlastní namalované „Puzzle“; děti mají rády také takzvané „puzzles“ (taková hračka, při níž je třeba z mnoha malých obrázků složit jeden velký obraz) D 95 01 06. Příponou -(i)onė se nejčastěji vyjadřuje déle trvající děj, takže je zde velmi vhodná: složit puzzle je dlouhá a pečlivá práce, která někdy trvá i celé měsíce (podle počtu dílků puzzle). 41 -(t)inis. Jiný ekvivalent výpůjčky puzlis, synonymum výše probíraného výrazu dėlionės, dėstinis, by bylo nejspíše vhodné zařadit do kategorie názvů výsledků děje (patří sem i podstatná jména označující objekt děje). Ocitl by se na periferii této kategorie, protože v současném jazyce se deriváty této kategorie s příponou -(t)inis jednoduše netvoří. Je pravda, že deriváty s příponou -(t)inis podobného významu se někde řadí mezi názvy nositelů slovesné vlastnosti (např. megztinis, muštinis), přičemž se zdůrazňuje, že se zejména „názvy neživých věcí“ blíží názvům výsledku a objektu děje (LKG I 323; DLKG 107), jinde pak mezi názvy výsledků děje (Ambrazas 1993: 96). Lexikální význam výrazu dėstinio (co je určeno ke skládání (objekt) a co je složeno (výsledek děje)) by však dával důvod zařadit jej do kategorie názvů výsledků děje. Důležitá je také formální stránka: uvádí se, že v současném jazyce se přípona -(t)inis pro názvy nositelů slovesné vlastnosti připojuje ke kmeni infinitivu, např. kinky­tinis, raliuotinė (LKG I 323; DLKG 107–108)15. Systematicky utvořeným derivátem by tedy bylo dėstytinis. Ať už by tedy výraz dėstinis byl považován za název nositele slovesné vlastnosti, nebo za název výsledku děje, ocitá se na periferii kategorie jako nesystematický derivát s příponou -(t)inis. Formálně lze tento novotvar samozřejmě považovat také za odvozeninu s příponou -inis od podstatného jména (od koncovkového derivátu dėstas, dalšího ekvivalentu výpůjčky puzlis), sotva však lze v tomto případě spatřovat sémantickou motivaci. Jak již bylo zmíněno, ze všech ekvivalentů výpůjčky puzlis je nejoblíbenější dėlionė. Doklady užití jeho synonyma dėstinis nebyly nalezeny. -inis. Podobné problémy přináší i další novotvar: smiginis „hra, při níž se do kruhového očíslovaného terče házejí šipky“. Jde o ekvivalent výpůjčky dartas (dart­sas) (angl. darts < dart „šipka“). Slovotvorná motivace tohoto novotvaru je rovněž originální. Formálně by jej, stejně jako výše probíraný výraz dėstinį, bylo možné považovat za derivát s příponou -inis od podstatného jména smigis (další doporučovaný ekvivalent této výpůjčky) nebo smigė (tak se navrhuje nazývat nástroj této hry – šipku). Mnohem zřetelnější je však vztah mezi smiginio a smigti než mezi smiginio a smigės. Tento novotvar by zřejmě bylo nejlogičtější, stejně jako výraz dėstinį, zařadit do kategorie názvů výsledků děje; srov. deriváty s příponou -inis doložené ve starých písemných památkách, např. apsukinìs, atplėšinìs aj. (Ambrazas 1993: 95). V takovém případě se, stejně jako výše probíraný výraz dėstinis, ocitá na samé periferii kategorie. O užívání výrazu smiginio viz s. 52. -inys. Novotvar graibstyns „nejprodávanější (obvykle o knize, ale může jít i o něco jiného) zboží“ je třeba považovat za slovesný derivát s příponou -inys a rovněž jej zařadit do kategorie názvů výsledků děje. Stejně jako mnoho dalších podobných derivátů jej lze chápat také jako objekt děje: knihu určenou ke koupi (k níž se lidé hrnou). 15 Tam se také uvádí, že část takových derivátů může být utvořena z příčestí minulého činného (srov. Skardžius 1996: 258). 42 Deriváty se sufixem -inys jsou z hlediska slovotvorby nejčastěji spojeny s primárními, méně často s verby smíšeného typu (LKG I 369), jde tedy v tomto případě o útvar, který není právě nejtypičtější. Typické je, že neologismus nevychází z infinitivního kmene. Jako ekvivalent graibstinys se navrhuje nahradit výpůjčku bestseleris (angl. best „dobrý“, sell „kupovat, prodávat, obchodovat“) – namísto složené výpůjčky se tedy navrhuje jednoslovný sufixální derivát (ostatní navrhované ekvivalenty jsou dvouslovné: perkamiausia (srov. jeden z možných doslovných překladů slova bestselerio, gerai perkama), graibstoma knyga („kniha, po níž se jen zapráší“) (albumas). O užívání neologismu je ještě předčasné hovořit, protože jde o poměrně nový návrh (nejsou zaznamenány žádné případy užití). Výpůjčka, místo níž se navrhuje ekvivalent graibstinys, je oblíbená a často se objevuje v tisku; jen příležitostně se v nějaké serióznější publikaci místo bestselerio volí jeden ze složených ekvivalentů – perkamiausia knyga, někdy se vedle výpůjčky, patrně z stylistických důvodů, užívají opisné varianty labiausiai, geriausiai, labai gerai perkama, populiariausia (a podobně) knyga. Jazyková praxe tedy volí buď výpůjčku, nebo spojení s neutrálnějším slovesem pirkti. Graibstyti (a tedy i graibstinys) má zřejmě příliš výrazný stylistický odstín. Názvy nositelů dějové vlastnosti -utis (-učiai). Plurálový derivát se sufixem -utis kibučiai je třeba považovat za označení nositelů dějové vlastnosti. Tímto slovem se navrhuje nazývat jednotlivé díly výše probírané dėlionės. Namísto jediné výpůjčky puzlis se tedy navrhují hned tři možné litevské ekvivalenty dėlionė, dėstas, dėstinis (pro označení hry) a zvláštní pojmenování jejích dílů. Sotva je to účelné. Příklady užití tohoto neologismu nejsou zaznamenány (namísto výpůjčky se obvykle užívá již zmíněný ekvivalent dėlionė a rozlišovat obecné označení hry a jejích dílů není přinejmenším ve veřejném úzu příliš potřebné). -ukas. Do téže kategorie patří i derivát se sufixem -ukas užkandukas. Nelze jej označit za typický derivát tohoto sufixu, protože deriváty s ním se nejčastěji tvoří z nepředponových sloves (LKG I 328). Užkanduką se stejně jako jeho dubleta užkandis doporučuje užívat místo výpůjčky snekas (angl. snack „svačina“). 2. Jmenné deriváty Jmenných sufixálních derivátů je o jeden více než slovesných – třináct neologismů. Názvy nositelů jmenné vlastnosti -ainis. Největší skupinu jmenných derivátů tvoří názvy nositelů jmenné vlastnosti. Nejproduktivnější je sufix -ainis: kromě již zmíněného siūrainio 43 (viz s. 35), zařadit také mėsainis „teplý sendvič z rozříznuté kulaté housky a mletého masa“, žuvainis „teplý sendvič z rozříznuté kulaté housky a ryby“, dešrainis „teplý sendvič z naříznuté podlouhlé housky a párku“, javainiai „vločky z různých obilovin (opražené, drcené) se sušeným ovocem, sekanými ořechy a dalšími přísadami, obvykle se jedí s mlékem, jogurtem, džusem apod.“ Těmito odvozeninami s příponou se nahrazují složené výpůjčky, s výjimkou podstatného jména javainiai: čyzburgeris (angl. cheese „sýr“ + burger „houska“), hamburgeris (angl. ham „šunka“ + burger „houska“)16, fišburgeris (angl. fish „ryba“ + burger „houska“) a hotdogas (angl. hot „horký“ + dog „pes“). Způsoby tvoření výpůjček a jejich ekvivalentů se tedy liší, ale sémantická motivace některých dvojic je částečně podobná. Lexikální význam základových slov novotvarů širainis, mėsainis ir žuvainis je stejný jako u prvních složek výpůjček, které nahrazují. Tuto shodu patrně nezpůsobilo slepé následování jiného jazyka, nýbrž objektivní skutečnost: základová slova mėsa, sūris ir žuvis označují jediné rozlišovací znaky těchto sendvičů (srov. jiné složené ekvivalenty navrhované pro tytéž výpůjčky: mėsos (sūrio, žuvies) suvožtiniai). Slovotvorná motivace názvů dešrainis a hotdogo je zcela odlišná. To je pochopitelné: výpůjčka má přenesený význam. Podobnosti v motivaci ekvivalentu javainiai a výpůjčky miusliai, kterou nahrazuje (něm. Müsli „kaše, kašička“), nejsou příliš zřejmé (srov. návrh jazykových nadšenců košiai). Všechny uvedené ekvivalenty jsou typické odvozeniny s příponou -ainis: jsou utvořeny z podstatných jmen a označují pokrmy. Srov.: DŽ₃ uvádí celkem přes padesát odvozenin s touto příponou (ALKŽ 464), z nichž téměř polovina označuje právě pokrmy. Není mnoho známějších a častěji užívaných názvů: saldainis, sausainis, tešlainis, riestainis. V minulosti se k pojmenování pokrmů užívalo mnohem více odvozenin s touto příponou, např. avižainis, miežainis, medainis, uogainis, kopūstainis, aguonainis apod. (LKG I 347). Nové útvary tedy nejen vhodně doplňují skupinu tradičních odvozenin s příponou -ainis, ale tuto příponu také „oživují“. Užívání. To, že se přípona -ainis stává populární, dokládá nejen pět oficiálně doporučovaných ekvivalentů, ale i další odvozeniny navrhované jazykovými nadšenci (kramtainis, grūdainiai, sviestainis apod.). Nejdůležitější však je, že novotvary s touto příponou postupně vytlačují z užívání výpůjčky. Například nejdříve navržená odvozenina s touto příponou, dešrainis (namísto oblíbeného hotdogo), kterou část veřejnosti zpočátku přijala poměrně nepřátelsky, postupně zdomácňuje. Šíří se také jeden z ekvivalentů slova hamburgerio – mėsainis (uvedený složený ekvivalent se neužívá). Navrhovaný ekvivalent výpůjčky čyzburgerio, širainis, patrně nahradí nyní užívané mėsainis su sūriu. Poslední výraz je přesnější: širainis je totéž co mėsainis, jen ještě se sýrem. Těžko říci, zda se složené pojmenování volí kvůli své přesnosti, nebo zda se jednoduše nechce vydat ještě další 16 Hamburgeris pochází z názvu města Hamburk, ale v USA, kde se takové sendviče masově rozšířily, byla část slova burger chápána jako bandelė (tak je toto slovo nyní definováno i ve slovnících), počátek slova ham jako kumpis, a později byla podle stejného modelu vytvořena slova čyzburgeris, fišburgeris. Z hlediska synchronního popisu je tedy třeba všechny uvedené výpůjčky považovat za složeniny. 44 ještě jeden novotvar. V každém případě by taková volba svědčila o tom, že uživatelé jazyka cizí jazyk slepě nenapodobují. Žuvainis se nemůže rozšířit, protože už není co jím nahrazovat: dříve užívané obecné označení sendviče fišburgeris nahradilo patentované (a tedy nepřeložitelné) „Fishmac“. Novotvar javainiai úspěšně konkuruje doporučovanému složenému ekvivalentu dribsniai su priedais (tento pokrm se nazývá také sausais pusryčiais). Uvedené ekvivalenty bezpochyby zcela vytlačily výpůjčky, které nahrazují, z veřejného úzu (tisku, televize apod.). V běžné řeči se však tyto výpůjčky stále poměrně aktivně užívají, ale pozorování umožňují předpokládat, že odvozeniny s příponou -ainis postupně pronikají i do mluveného jazyka. -inys. Dalším novotvarem této skupiny je odvozenina s příponou -inys skiautininys „přehoz ušitý z ústřižků“. Jde o ekvivalent výpůjčky kviltas (angl. quilt „prošívaná přikrývka; prošívat“). Motivace tohoto ekvivalentu je autentická. Většina odvozenin s příponou -inys je vytvořena ze sloves, například také od textilu odvozená slova siuvinys, mezginys, nėrinys apod. Skiautinys by se mohl řadit také k posledně uvedeným, pokud bychom jej považovali za odvozeninu slovesa skiausti „přikládat jedno k druhému boky“ (LKŽ XII 856). Sotva by však bylo přesné tak postupovat: sloveso skiausti se už neužívá (není ani v DŽ₃). Skiautinys (odvozenina od podstatného jména) není ojedinělý útvar; srov. významově podobné odvozeniny s touto příponou a podobným způsobem tvoření: drobiny s, žab inys, žirginys (LKG I 346; DLKG 116; Keinys 1975: 45). Tento ekvivalent se užívá v tisku. -inė. Do stejné slovotvorné kategorie názvů nositelů jmenné vlastnosti lze patrně zařadit také odvozeninu s příponou -inė užrašinė „poměrně velký speciální ‚zápisník‘ s kalendářem, kalkulačkou, přihrádkami na psací potřeby a vizitky, oddílovými a abecedními rejstříky, mnoha oddíly apod.; může být i elektronický“. Základ odvozený od podstatného jména je pro odvozeniny této kategorie s příponou -inė typický (takový základ mají téměř všechny odvozeniny: LKG I 343; DLKG 115). Odvozeniny s touto příponou se mohou tvořit z podstatných jmen různé stavby (tamtéž). Odvozenin podstatných jmen z příponových podstatných jmen není mnoho, nejsou však ani výjimkou, např. užmiestinė (DŽ₃ 888). Užrašinė se navrhuje místo výpůjčky organizeris (angl. organizer < organize „organizovat, plánovat, (uspořádávat), rozkládat“). Výpůjčka i ekvivalent jsou odvozeniny s příponou, jejich sémantická motivace se však zásadně liší. Možná právě nepříliš přesná motivace brání šíření novotvaru (nepodařilo se najít doklady jeho užívání). -ukė. Do stejné kategorie lze zařadit také ekvivalent výpůjčky bodžio (angl. body „tělo“) glaustinukė „přiléhavý pletený oděv, zpravidla spojený s kalhotkami“. Jde o novotvar s autentickou motivací. Za jeho základní slovo je třeba považovat glaustinis, uváděné také jako dubleta glaustinukės. Odvozeniny s příponou -ukas, -ė často souvisejí s přídavnými jmény s příponou -inys, která mohou být užívána substantivně i samostatně, bez přípony -ukas, -ė, a mohou mít odvozeniny s významem -inukas, -ė (LKG I 349; DLKG 118; srov. apatinės, apatinukės „kalhoty nošené pod oděvem“ (DŽ₃ 18)). Tento novotvar lze samozřejmě považovat také za odvozeninu slovesa glausti. V LKG a DLKG se podobné odvozeniny považují za označení nositelů jmenné vlastnosti, např. rauktinukas, rastinukas (349; 118). Glaus- 45 tinukė jako nejvhodnější ze všech navrhovaných ekvivalentů vlastnosti bylo zvoleno označení firmy obchodující s tímto oblečením. Díky reklamě vytlačilo z veřejného užívání výpůjčku. -alas. Za označení nositelů vlastnosti pojmenované podstatným jménem lze považovat také odvozeninu s příponou -alas maistalas ‚méně hodnotné, nezdravé, avšak rychle a snadno konzumovatelné jídlo, např. hamburgery, hot dogy, popcorn apod.‘ Nahrazuje výraz junk-food (angl. junk ‚méně hodnotný, nekvalitní‘ + food ‚jídlo‘). V tomto případě je dvojslovný útvar nahrazen jednoslovným (vedle něj se navrhuje také kalk menkavertis maistas ‚méně hodnotné jídlo‘). Maistalas je stylisticky motivovaný, má pejorativní přídech typický pro některé odvozeniny s touto příponou (např. niekalas, birzgalas) a je netypickou odvozeninou s příponou -alas. Zaprvé je odvozenin s touto příponou, které nejsou vytvořeny ze sloves, velmi málo, zadruhé i ty zpravidla souvisejí s přídavnými jmény (LKG I 357; DLKG 121), např.: baltalas, riebalas. Odvozenin ze substantiv je jen několik: dnes již neužívaná slova draugalas ‚přítel‘, sniegalas ‚pěnkava obecná, žluva‘ (Skardžius 1996: 173). Substantivní odvozeninu s příponou -alas tedy lze v současném jazyce považovat za ojedinělý jev: netypický osamocený útvar, který zřejmě navrhli jazykoví nadšenci na základě formální analogie (srov. gėralas, skaitalas apod.). Označení nositelů vlastnosti pojmenované podstatným jménem jsou tedy odvozeniny s příponami -ainis, -inys, -inė, -ukė a -alas. Nejproduktivnější je první přípona (pět neologismů), ostatní mají po jednom. Množství odvozenin s příponou -ainis by nemělo příliš překvapovat: patří mezi tři nejproduktivnější přípony (po -ininkas, -ė a -inis, -ė), jimiž se tvoří takové termíny (Keinys 1975: 45). Označení osob podle povolání (činnosti) Jde o odvozeniny s příponou -ininkas: vadybininkas ‚specialista na řízení‘, riedutininkas ‚člověk jezdící na kolečkových bruslích‘ (zařazeno do STŽ, s. 453) a autostopininkas ‚člověk, který zastavuje projíždějící auta a cestuje jimi zdarma‘. Tento neologismus se od ostatních zde probíraných liší tím, že byl vytvořen z neslovanského složeného slova. Minėtieji atitikmenys yra daiktavardžių vadyba, riedutis, autostopas (TŽ 1985: 56) vediniai. Jie rekomenduojami vartoti vietoj skolinių skeiteris (angl. skater ‘čiuožėjas’ < angl. skate ‘čiuožti’; plg. angl. roller-skates ‘riedučiai, ratukinės pačiūžos’ < angl. roll ‘riedėti’), menedžeris (angl. manager < manage ‘vadovauti, tvarkyti’) ir neadaptuoto žodžių junginio hitch-hiker (angl. hitch-hike ‘keliauti autostopu’ < hitch ‘sustojimas’, hike ‘kelionė’). Ir skoliniai, ir jų atitikmenys yra priesagų vediniai. Riedutininko ir autostopininko motyvacija iš esmės skiriasi nuo jais keičiamų skolinių, o vadybininko iš dalies panaši; skiriasi tik darybos pamatas: anglų kalbos daiktavardis yra veiksmažodžio vedinys, o lietuvių – daiktavardžio (vadyba angliškai management). 46 Typické odvozeniny se slovotvorně produktivní příponou přijímá veřejnost bez většího odporu. To platí i pro výše zmíněné odvozeniny s příponou -ininkas. Poté, co bylo navrženo nahradit Menedžerį výrazem vadybininku, tento výraz během krátké doby vytlačil výpůjčku z veřejného užívání. V hovorové řeči se samozřejmě užívají oba. Riedutininkas a autostopininkas jsou poměrně nové ekvivalenty mnohem méně častých výpůjček, proto je na hodnocení jejich užívání ještě brzy. Názvy míst Do této kategorie patří odvozenina s příponou -inė kėglinė. Navrhuje se jí nahradit výpůjčka kėgelbanas (něm. Kegelbahn < Kegel ‚kuželky‘ + Bahn ‚dráha‘). STŽ (s. 207) uvádí, že zmíněná výpůjčka je nevhodná a má být nahrazena víceslovným ekvivalentem kėglių takas. Tento ekvivalent se uvádí také v seznamu SA a odvozenina s příponou se navrhuje proto, že kėgelbanu se nepřesně označuje i místo, kde se hraje kuželky. Složené slovo je tedy opět nahrazeno odvozeninou s příponou. Kėglinė jako typické pojmenování místa (srov. kavinė) by mělo snadno zdomácnět (jsou doloženy případy jeho užití v tisku). Jak již bylo zmíněno, odvozeniny se jmennými a slovesnými příponami jsou zastoupeny téměř stejně (13: 12). Není jasné, zda tento poměr odpovídá rozložení odvozenin v bk, protože statistické údaje nejsou k dispozici. V terminologii jsou častější odvozeniny slovesné, které tvoří více než dvě třetiny všech odvozenin s příponami (Keinys 1975: 8). Velké množství ekvivalentů tvořených příponami není překvapivé (je jich 1,3krát více než všech ostatních neologismů). Mezi litevskými substantivy je odvozenin s příponami několikanásobně více než všech ostatních útvarů (LKG I 380; DLKG 86). 3. Složeniny Druhým nejčastějším typem tvoření ekvivalentů jsou složeniny. Je jich čtrnáct: v seznamu NS pět, v SA devět. Z nich jedenáct má jako druhou složku podstatné jméno a tři sloveso. Složeniny s druhou jmennou složkou Pět složenin s druhou jmennou složkou patří do skupiny složenin s oběma jmennými složkami. Jsou to banglentė, „speciální prkno k jízdě na vlnách“, jímž se nahrazuje přejaté slovo serfingas (angl. surfing < surf „příboj, vlněn퓹⁷, burlentė „speciální prkno s plachtou k pohybu po vodní hladině“, přejatého slova 17 Anglické slovo surfing se označuje jako banglenčių sportas („surfování“; banglentė se anglicky řekne surfboard), avšak v seznamu NS jsou jak banglentė, tak banglenčių sportas uvedeny jako ekvivalenty jediného přejatého slova serfingas (srov. rus. серфинг STŽ 59). 47 vindserfingas18 ekvivalent (angl. windsurfing „windsurfing“ < wind „vítr“ + surf „příboj, vlnění“), garsajuostė „magnetický pásek k záznamu a reprodukci zvuku“, jímž se nahrazuje audiokasete (lat. audio „slyším“ + fr. cassette „krabička“), dantisiūlai „speciální nitě k čištění zubů“, nabízené místo přejatého slova flosai (angl. floss „surové hedvábí“) a vaizdajuostė „magnetický pásek k záznamu a reprodukci obrazu a zvuku“, jímž se nahrazuje přejaté slovo videokasete (lat. video „vidím“ + fr. cassette „krabička“). Tři uvedené novotvary se navrhují jako náhrada složených přejatých slov (banglentė, garsajuostė, vaizdajuostė). Podobnosti v motivačním vztahu mezi složkami spojují dvojice přejatých slov a ekvivalentů vaizdajuostė a videokasetė (srov. další užívaný ekvivalent vaizdo kasetė), garsajuostė a audiokasetė (srov. složený ekvivalent garso kasetė). Všechna tato složená podstatná jména lze považovat za determinativní – první složka vymezuje, zužuje význam druhé složky. Podstatná jména tohoto typu jsou typická pro spisovný jazyk (Urbutis 1961: 68). Všechna jsou tvořena z podstatných jmen bez přípon a předpon. To odpovídá také tendencím při tvoření složených podstatných jmen s oběma jmennými složkami (Urbutis 1961: 75). Tři složeniny mají spojovací samohlásku, dvě ji nemají. To odpovídá tendencím spisovného jazyka (viz Urbutis 1961: 77). Spojovací samohlásky a a i se, jak je u takových složenin obvyklé, shodují se samohláskami na konci kmenů základových slov první složky (garsas, vaizdas, dantis). Čtyři novotvary jsou utvořeny z přídavného jména a podstatného jména. Jde o ekvivalent sauskelnes „nepromokavé jednorázové kalhotky pro kojence“, jímž se nahrazuje přejaté slovo pampersai (angl. pampers < pamper „rozmazlovat, hýčkat“), didkepsnis „velký kus masa k pečení nebo pečeně“, navrhovaný místo přejatého slova steikas (angl. steak „velký kus masa (ryby) k pečení; taková pečeně“), didmaišis „velký pytel na ukládání nákladu“, ekvivalent přejatého slova bigbegas (angl. big „velký“, bag „pytel, taška, kabelka“), greitmaistis „jídlo připravené předem a podávané velmi rychle v určitých občerstveních“, navrhované místo anglického slovního spojení fast-food (fast „rychlý“, food „jídlo“). Ze zmíněných složenin se dvě navrhují jako náhrada přejatých slov o dvou složkách (didmaišis, greitmaistis). Dvojice těchto ekvivalentů a slov, která nahrazují, spojují zjevné podobnosti ve slovotvorné motivaci. Podobnosti v sémantické motivaci lze nalézt také mezi didkepsnis a steikas. Tyto novotvary je rovněž třeba považovat za determinativní. Jejich slovotvorný význam se přibližně shoduje s významem lexikálním. Všechny tyto složeniny, stejně jako složeniny první skupiny, jsou utvořeny ze základových slov, jejichž kmeny se rovnají kořenům (didkepsnis ir didmaišis by se vykládaly jako „velký pytel“, „pečeně“, avšak slovotvorně se člení na didis (srov. „velký“ DŽ₃ 120) + „pytel“, „pečeně“, srov. didstintė, didmiestis a podobně). 18 Anglickým slovem windsurfing se označuje burlenčių sportas, avšak v seznamu NS se jako ekvivalent přejatého slova vindserfingas uvádí nejen burlenčių sportas, ale také burlentė. 48 Žádné složené slovo z této skupiny nemá spojovací samohlásku. Tento sklon je charakteristický pro litevštinu, v níž více než polovina složených slov tohoto typu nikdy nemá spojovací samohlásku nebo se častěji užívá bez ní (Urbutis 1961: 87). Dva neologismy jsou utvořeny ze slovesa a podstatného jména. Jde o synonyma s autentickou sémantickou motivací gruzdataukiai a gruzdintaukiai ‚tuk na smažení ve fritéze‘, navrhovaná jako náhrada přejatého slova fritiūras (franc. friture ‚způsob přípravy pokrmu, při němž je pokrm ponořený v tuku‘). I tato složená slova je třeba považovat za determinativní. První části obou slov nejspíše souvisejí s přítomným časem základových sloves, ačkoli jako slovotvorný základ mohla být použita i jiná základní forma (u prvních slovesných částí, které nesouvisejí s příčestími, forma často neukazuje, se kterým ze tří základových slovesných kmenů jsou takové části více spjaty (Urbutis 1961: 100). Složená slova, jejichž první část souvisí obecně se slovesem nebo pouze s některou jeho základní formou, jsou poněkud méně častá než ta, která souvisejí s příčestími minulého času (Urbutis 1961: 96). Jak je pro složená slova tohoto typu příznačné, první část tvoří kmeny bez předpon a druhá část se opírá o podstatné jméno, jehož kmen se rovná kořeni. Neobvyklé je pouze to, že základové sloveso složeniny gruzdintaukiai není primární. Gruzdataukiai mají spojovací samohlásku a. To není pro litevštinu příliš typické, neboť většina útvarů s první slovesnou a druhou jmennou částí se vždy, nebo alespoň častěji užívá bez spojovací samohlásky; je to však odůvodněné, protože jiné útvary tohoto typu mají právě takovou spojovací samohlásku (Urbutis 1961: 100). Rozložení složených slov podle první části nelze označit za zcela tradiční. Složená slova v obecném jazyce se dvěma jmennými částmi představují větší podíl (tři čtvrtiny) všech podstatných jmen s druhou jmennou částí (v terminologii přibližně 60%), zatímco jejich ekvivalenty tvoří o něco méně než polovinu. Složená slova s první adjektivní částí představují v obecném jazyce více než pětinu podstatných jmen tohoto typu (v terminologii přibližně 22%), jejich ekvivalenty pak o něco více než třetinu. Složená slova s první slovesnou částí (po číslovkové) jsou v obecném jazyce vzácná (v terminologii 3,4%), zatímco ekvivalenty tvoří téměř pětinu (DLKG 151; Urbutis 1961: 68; Keinys 1983: 75). Složená slova s druhou slovesnou částí U zbývajících tří složených slov je druhá část slovesná a první jmenná. Jsou to dažasvydis ‚hra napodobující ozbrojený boj, při níž se používají pušky nabíjené barvou‘, jímž se nahrazuje přejaté slovo peintbolas¹⁹ (angl. paintball < paint ‚barva‘ + ball ‚míč‘), rinkodara ‚organizace prodeje výrobku, zahrnující stanovení ceny, průzkum poptávky a přípravu reklamy‘, která 19 Peintbolas, kitaip dažasvydis (STŽ 1996: 381). 49 se navrhuje jako náhrada přejatého slova marketingas (angl. marketing < market ‚trh‘), a odašveitis ‚krém odstraňující zrohovatělé částečky kůže‘, jeden z ekvivalentů přejatého slova pilingas (angl. peeling < peel ‚loupat se (o kůži)‘). Ze všech tří dvojic přejatých slov a jejich ekvivalentů by podobnost slovotvorné motivace spojovala pouze dažasvydis a peintbolas (a to pouze u jedné z částí). Marketing, kožní peeling a paintball mají v první jmenné složce vyjádřen objekt děje označeného slovesem (tento vztah je typický pro většinu derivátů tohoto typu (Urbutis 1961: 106): dělat trh, obrušovat kůži, vrhat barvy. Slovesné deriváty se střídáním kořenových samohlásek jsou nečetné, avšak ie: ȳ je oblíbeným střídáním (Urbutis 1961: 109–110). S druhou složkou -svydis existuje několik sportovních termínů, např. vodní pólo, vzdušný hokej. Všechny tyto složeniny mají spojovací samohlásku (v obecném jazyce téměř polovina, v terminologii třetina se užívá bez ní, viz Urbutis 1961: 110; Keinys 1983: 111): dvě a, jedna o. Obecně mají složeniny tohoto typu nejčastěji spojovací samohlásku a, kterou se obvykle spojují pouze kmeny na a (jako i v tomto případě) a na o podstatných jmen, zatímco spojovací samohláska o je mnohem vzácnější a obvykle se užívá tehdy, když je první složkou podstatné jméno s kmenem na o (Urbutis 1961: 110). Takže rinkodara by byla netypickým, ale rozhodně ne ojedinělým derivátem tohoto typu: jak uvádí Urbutis (1961: 110), podstatná jména s kmenem na a (nejčastěji neologismy) s jinými spojovacími samohláskami (z nichž poněkud častěji se vyskytuje pouze -o-) je třeba považovat za výjimky. Např.: plynovod, ropovod, tvorba cen, vlastivěda, lesnictví apod. Často užívané složeniny a nově tvořené, nikomu nevadící a společensky přijatelné „výjimky“ by snad mohly vést k předpokladu, že spojovací samohláska o se v takových složeninách již nepovažuje za výraznou odchylku. Tento sklon je patrný i při tvorbě termínů, zejména s druhou složkou -tyra, -skyra a -dara (Keinys 1983: 111). Jak již bylo uvedeno, složených slov s druhou jmennou částí je jedenáct, zatímco s druhou slovesnou částí pouze tři. Není překvapivé, že prvních je téměř třikrát více než druhých: složená slova prvního typu tvoří téměř tři čtvrtiny všech složených podstatných jmen v současné litevštině (LKG I 437; DLKG 151). Složené neologismy jsou oblíbené. Jako náhrada přejatých slov se jich skutečně navrhuje nemálo, např. garsaspynė, telefons pynė, akmenstūmis, dribvaisiai, grūdvaisiai, vaisgrūdžiai, didžprekiai, kritribė, didžturgis, komplaužys, tampkelnės, vaizdaskiautės apod. O oblibě a přijatelnosti složených slov svědčí také jejich užívání. Například žiniasklaida velmi rychle vytlačilo neadaptované vyjádření mass-media (do uvedených seznamů se nedostalo, protože je v psaném veřejném jazyce vzácné) i víceslovné ekvivalenty užívané souběžně s cizím výrazem (prostředky masového informování veřejnosti (komunikace, dorozumívání). Ze stránek publikací a z reklamy zmizely pampersai, které nahradily sauskelnės; stále častěji se v serióznějších publikacích dává přednost výrazu rinkodara před marketingo. Videokazeta a audiokazeta úspěšně konkurují přejatým slovům s dlouhou tradicí užívání video- a audiokasete, a vhodnost sportovních termínů banglentė a burlentė pro uživatele vůbec nevzbuzuje pochybnosti (podle téhož modelu se snadno tvoří a ujímají i další neologismy, 50 např., orientė). Další složené ekvivalenty jsou dostatečně nové návrhy, které se ještě nemohly příliš rozšířit (k dispozici je jen několik dokladů užití didmašio, odaševičio), většina z nich má konkurenty. Šíření výrazů Gruzdautaukiams, gruzdintaukiams zřejmě brání ekvivalenty fritiūro, které se začaly užívat dříve: kepamasis aliejus, gruzdinamasis aliejus, riebalai gruzdintuvėms. Dantisiūliai a greitmaistis mají také konkurenty – ekvivalenty víceslovných výrazů se stejnými kořeny; užívají se například výrazy dantų siūlai, greitas maistas. Které z nich se v jazyce ustálí, zatím není jasné. Složeniny snad lákají svou průhlednou stavbou a významem. Problémem však bývá, že jsou často dlouhé a nepraktické. Poměr složenin a odvozenin s příponami (14: 25) není typický. Jak se uvádí v LKG (I 253), DLKG (86), v kodifikované spisovné litevštině je odvozenin s příponami více než všech ostatních typů útvarů, zatímco takových ekvivalentů je jen několikrát (téměř dvakrát) více než složenin, tedy jednoho z typů útvarů. Mezi probíranými novými ekvivalenty je tedy složenin více než obvykle v živém jazyce. 4. Odvozeniny s koncovkou Málo využívaným slovotvorným postupem jsou odvozeniny s koncovkou. V seznamu NS je jen jeden jednoznačný novotvar tohoto typu smigis (synonymum dříve probíraného smiginio: viz s. 42); v seznamu SA jsou dva odvozené tvary s koncovkou, které nejsou zaznamenány ve slovnících: ieška ‚systém rádiového vyhledávání‘, jímž se nahrazuje výpůjčka peidžingas (angl. paging < page ‚někoho zavolat‘), a striksė ‚dívka, která během přestávek sportovních utkání tančí a povzbuzuje tým‘, navrhovaná místo neadaptovaného slova cheerleader (angl. cheer ‚radostně zdravit, souhlasit, povzbuzovat‘ + leader ‚vedoucí, vůdce‘)20. Odvozenina s koncovkou nahrazuje odvozeninu s příponou (ieška / paging) a složené slovo (striksė / cheerleader). Z hlediska slovotvorby jsou si smigis a darts(as) bližší. Základ ekvivalentů byl zvolen na základě jiných sémantických rysů než u výpůjček. Všechny tyto ekvivalenty jsou odvozeniny od sloves. To odpovídá tendencím současné litevštiny: asi čtyři pětiny odvozenin s koncovkou jsou utvořeny od sloves (Urbutis 1961: 57), v terminologii je jich ještě více – 90,8 procenta (Keinys 1979: 155). Ieška a smigis lze považovat za substantiva dějová odvozená od sloves. První z nich je odvozeninou s nejčastější koncovkou a svým významem se, stejně jako většina takových odvozenin, jen málo liší od dějového substantiva s příponou -imas (srov. LKG I 303). Většina dějových substantiv s koncovkou -a je utvořena od primárních sloves s předponou, nejsou však vzácné ani odvozeniny, které jsou slovotvorně ve vztahu k jiným (i nepředponovým) slovesům, ačkoli tyto slovesa většinou ani nemají 20 K nim lze přiřadit také výše zmíněné možné novotvary smigė, ieškas, tamprės, timpės, gruzdės. 51 typických přípon, např.: ryma (LKG I 304; DLKG 99). Takový je i pojednávaný novotvar ieška. Smigis je chápán nejen jako označení děje, ale také jako název objektu. Takový slovotvorný význam je vlastní části slovesných abstrakt (Keinys 1979: 157). Deriváty tohoto zakončení jsou v jazyce také velmi časté. Od derivátů s jinými zakončeními se odlišují tím, že častěji označují jednorázový, krátce trvající děj (LKG I 304–305; DLKG 99–100). Formálně-li vyčleníme dějový význam smigio, je to také zřejmé: šipka smigis trvá jen okamžik. Tento novotvar tedy lze považovat za typický derivát se zakončením -is. Další derivát se zakončením striksė označuje činitele. Novotvar je poměrně překvapivý, protože vlastní pojmenování činitelů tvořená pomocí koncovky jsou vzácná (obvykle se tvoří pomocí přípon) a většinou mají pejorativní význam (Keinys 1979: 176). Zřejmě je pociťován i pejorativní významový odstín výrazu striksės, neboť tento novotvar, ačkoli je zařazen do STŽ (s. 533), se v užívání nešíří. Používá se opisné vyjádření nebo slovo s obecným významem. Např.: během minutových přestávek obdivovali pružnost tanečníků R 96 02 03; v sálech se objevily „fandící skupiny“ vlastních týmů – tanečníci. Samy účastnice chtějí, aby se jim říkalo „soubor profesionálních tanečníků“ LR 95 01 06. Jak ukazují uvedené příklady, slovotvorný význam striksės, „ta, která poskakuje“, nevystihuje podstatu označovaného objektu. Při navrhování ekvivalentů je důležité dbát nejen na funkčnost (v tomto případě krátké a vhodné slovo), ale také na slovotvorný význam, zejména na sémantiku základového slova21. Poněkud odlišný je příběh derivátu se zakončením – smigio. Jeho uživatelé jej neodmítli: až navržený výraz smigis se začal šířit ve veřejném užívání (např. v televizi: nedotýkej se terče na šipky LNK 97 02 24), avšak jako termín byl do STŽ (s. 496) zařazen příponový derivát smiginis, který výraz smigį vytlačil. Že derivát se zakončením byl skutečně přitažlivý a stojí za připomenutí, ukazuje oficiální klub tohoto sportu, pojmenovaný podle něj: Ve Vilniusu je jeden oficiální sportovní klub šipek „Smigis“ LR 98 05 05. Jak vyplývá z uvedených údajů, uživatelé příznivě přijímají vhodně motivované deriváty se zakončením. Jsou skutečně praktické i pro jazyk – zejména z hlediska úspornosti. Deriváty se zakončením jsou krátké, jasné a přesné (Keinys 1979: 157). 21 To, že motivace je mimořádně důležitým faktorem, dokládá osud dvou navržených derivátů se zakončením ieško (peidžeris) a pojednávaného výrazu (radijo) ieškos (peidžingas), které tvoří sourodý systém. Druhý návrh se vžil, zatímco peidžeris se začalo spontánně nazývat pranešimų gavikliu (nikoli systémově iešku). Tento výběr v užívání zřejmě způsobila sémantická motivace ekvivalentů, kterou veřejnost nepřijala. Peidžingas je systém rádiového vyhledávání: kdo chce předat informaci osobě, která má pranešimų gaviklį (peidžerį), zavolá do centra rádiového vyhledávání a sdělí zprávu operátorce, která ji předá účastníkovi. Prostřednictvím rádiového spojení se tedy vyhledává účastník. Peidžeris je zařízení, které přijímá signály (zprávy) vysílané systémem rádiového vyhledávání – přijímá zprávy. Ačkoli oba nahrazované výrazy mají stejný kořen (peidžingas a peidžeris), v užívání se prosadily jejich ekvivalenty s různými kořeny. Takové příklady znovu potvrzují, že výpůjčky téměř neovlivňují způsob, typ ani motivaci slovotvorby navrhovaných náhradních ekvivalentů. 52 Deriváty se zakončením jsou na druhém místě za příponovými deriváty (LKG I 251; DLKG 86). Poměr ekvivalentů těchto výrazů ke složeninám v uvedených seznamech (3: 14) by naznačoval tendenci odporující tradičnímu rozložení slovotvorných útvarů (substantiv) v jazyce: derivátů se zakončením je možná o něco více než složených substantiv (DLKG 86), nebo přibližně stejně (Urbutis 1961: 65). V seznamech je však složených novotvarů téměř pětkrát více než derivátů se zakončením. Tento poměr mohl být zčásti způsoben jedním z předem stanovených formálních kritérií pro vymezení novotvarů: slovo, které je sice v LKŽ uvedeno s jiným významem, se za novotvar nepovažuje (jak již bylo zmíněno, některá z nich mohou být také nově utvořená slova, nikoli jen slova litevského jazyka, jimž byl navrácen nový význam). I kdybychom však takové možné novotvary připočetli, poměr složenin a derivátů se zakončením by stále neodpovídal poměru těchto útvarů v bk. Lze se domnívat, že nadbytek složenin vznikl vlivem jiných jazyků. Sotva však lze toto podezření doložit. Složených ekvivalentů je čtrnáct, zatímco nahrazovaných složených výpůjček pouze šest. Nesložená výpůjčka tedy může být nahrazena složeným ekvivalentem, což je poměrně překvapivé: litevština má méně rozvinuté skládání slov, a proto je v konvergentní slovotvorbě pravděpodobnější, že anglická složenina bude vyjádřena derivátem (Pažūsis 1989: 65). Naopak devíti složeným výpůjčkám jsou navrženy ekvivalenty vytvořené pomocí přípon či zakončení. To ukazuje, že mezi slovotvorným způsobem nahrazované výpůjčky a způsobem utvoření navrženého litevského ekvivalentu pravděpodobně neexistuje přímá souvislost. Takového množství složenin bychom se ve skutečnosti možná ani nemuseli podivovat, neboť jedním ze zaznamenaných trendů v tvorbě novotvarů je relativní nárůst složených slov (ve srovnání s příponovými deriváty a deriváty se zakončením) (Gaivenis 1980: 31). O tom, že se poměr derivátů se zakončením a složenin v jazyce posledních desetiletí mění ve prospěch složenin, svědčí také výzkumy terminologie: skládání slov zde zaujímá druhé místo po příponovém odvozování (Keinys 1979: 155; 1983: 70). Zároveň se však uvádí, že možnosti derivátů se zakončením dosud nejsou plně využity a při tvorbě terminologie v různých oborech by se o ně bylo možné a dokonce žádoucí opírat více (tamtéž, 1979). Zřejmě bychom to měli zohlednit i při navrhování ekvivalentů. Závěry 1. Novotvary tvoří přibližně třetinu až polovinu všech ekvivalentů navrhovaných pro nová cizí slova v seznamech NS a SA. Tento poměr ovlivnilo několik příčin: 1) nové cizí slovo ne vždy označuje novou věc, a proto je nahrazováno již existujícím litevským slovem; 2) časté jsou víceslovné (složené) ekvivalenty, jejichž složkami bývají zpravidla stará litevská slova nebo jejich tvary; 3) ekvivalenty, jejichž grafická podoba se shoduje s litevskými slovy uvedenými ve slovnících, ale jejichž lexikální význam se od nich vzdálil nebo je zcela odlišný, se na základě formálního kritéria (slovníkem zaznamenaný útvar) z hlediska slovotvorby (s výjimkou slovotvorného homonyma) nepovažují za novotvary. 53 2. Téměř všechny novotvary (s výjimkou několika přídavných jmen, která jsou součástí složeného ekvivalentu) jsou podstatná jména. Při tvorbě ekvivalentů byly využity tři ze čtyř základních způsobů tvoření slov v litevštině: nejvíce derivačních přípon (25), téměř o polovinu méně složenin (14) a velmi málo derivátů tvořených koncovkou (3). Prefixální derivace nebyla využita vůbec. Tradičně jsou prefixální deriváty nejméně častým typem ze všech odvozenin (podstatných jmen), a proto by zřejmě ani zde tento trend neměl příliš překvapovat. Takový poměr odvozenin je v rozporu s jejich tradičním rozložením v jazyce. Za tradiční lze považovat pouze velké zastoupení derivátů s příponou: je jich 1,3krát více než všech ostatních odvozenin. Vysoký podíl složenin není zcela neočekávaný, neboť výzkumy z posledního desetiletí odhalily tendenci k jejich nárůstu. Tento proces by zřejmě neměl být spojován pouze s vnějšími faktory, tedy s vlivem germánských jazyků, v nichž jsou složeniny mimořádně oblíbené. Výzkum tvoření výpůjček a jejich ekvivalentů by ukázal, že mezi slovotvorným způsobem nahrazované výpůjčky a slovotvorným způsobem navrhovaného litevského ekvivalentu pravděpodobně neexistuje přímá souvislost. 3. Slovotvorná motivace většiny novotvarů je původní. Existují dvojice výpůjček a ekvivalentů, jejichž sémantická motivace je podobná, liší se však způsobem tvoření. Dvojic, u nichž jsou podobnosti ve slovotvorné motivaci zjevné, je velmi málo (tyto ekvivalenty jsou systémové, typické, sémanticky „průhledné“ odvozeniny). 4. Je nutné zkoumat užívání výpůjček a jejich ekvivalentů a na základě těchto výzkumů nabízet veřejnosti přijatelné, náležitě motivované novotvary, které mají větší šanci se v jazyce ujmout. Doručeno 28. 5. 1999 Seznam pojednávaných neologismů stopař (hitch-hiker) SA surfovací prkno (serfingas) NS windsurfové prkno (vindserfingas) NS dentální nit (flosai) SA paintball (peintbolas) NS párek v rohlíku (hotdogas) NS skládačka (puzlis, pūzlė) NS skládačka (puzlis, pūzlė) NS velký steak (steikas) NS velký pytel (bigbegas) SA zvuková kazeta (audiokasetė) SA pager (peidžeris) SA body (bodis) NS bestseller (bests elleris) SA rychlé občerstvení (fast-food) SA gruzdataukiai (fritéza) SA gruzdintaukiai (fritéza) SA gruzdintuvė (fritéza) SA vyhledávání (paging) SA javainiai (müsli) NS kėglinė (bowling) SA kibučiai (puzzle) NS maistalas (junk food) SA mėsainis (hamburger) NS odašveitis (peeling) SA riedutininkas (skater) NS rinkodara (management) SA pleny (Pampers) NS segiklis (sešívačka) NS skiautinys (quilt) SA 54 opékač (toster) SA šipkař (šipka, darts) NS šipkař (šipka, darts) NS barevník (fix) SA fanynka (cheerleader) SA sýrový burger (cheeseburger) NS svačinka (snekas) NS zápisník (organiz(e)r) NS vedoucí (manažer) SA obrazový pás (videokazeta) SA čistič (server) SA rybí burger (fishburger) NS ZKRATKY ALKŽ – Reverzní slovník současné litevštiny / sestavila V. Žilinskienė, Vilnius: Ústav matematiky a informatiky, 1995. ALŽ – Anglų–lietuvių kalbų žodynas, Vilnius: Žodynas, 1997. CID – Cambridge International Dictionary of English, Cambridge: Cambridge University Press, 1995. D – deník „Diena“. DLKG – Gramatika současné litevštiny, Vilnius: Nakladatelství vědy a encyklopedií, 1994. DŽ₃ – Slovník současné litevštiny, Vilnius: Nakladatelství vědy a encyklopedií, 1993. ED – English Dictionary, London: HarperCollins Publishers, 1995. GK – Rodný jazyk. KK – Jazyková kultura. KTŽ – Výkladový anglicko-litevský slovník počítačových termínů, Kaunas: Smaltija, 1997. LKE – Encyklopedie litevského jazyka, Vilnius: Ústav vědeckého a encyklopedického vydavatelství, 1999. LKG I – Gramatika litevského jazyka 1, Vilnius: Mintis, 1965. LKKN – Usnesení komise pro litevský jazyk, Vilnius: Nakladatelství vědy a encyklopedií, 1998. LKŽ I–XIX – Slovník litevského jazyka 1–2, Vilnius: Mintis, 1968–1969; 3–6, Vilnius: Státní nakladatelství politické a vědecké literatury, 1956–1962; 7–9, Vilnius: Mintis, 1966–1973; 10–15, Vilnius: Mokslas, 1976–1991; 16–17, Vilnius: Nakladatelství vědy a encyklopedií, 1995–1996; 18–19, Vilnius: Ústav vědeckého a encyklopedického vydavatelství, 1997–1999. LNK – Svobodný nezávislý kanál (TV). LR – deník „Lietuvos rytas“. NŪE – Namų ūkio enciklopedija, Vilnius: Vyriausioji enciklopedijų redakcija, 1987. PLŽ – Prancūzų–lietuvių kalbų žodynas, Vilnius: Margi raštai, 1997. R – deník „Respublika“. STŽ – Sporto terminų žodynas, Kaunas: Lietuvos kūno kultūros institutas, 1996. TV – časopis „Tavo vaikas“. TŽ – Tarptautinių žodžių žodynas, Vilnius: Vyriausioji enciklopedijų redakcija, 1985. V – týdeník „Veidas“. VLŽ – Vokiečių–lietuvių, lietuvių–vokiečių kalbų žodynas, Vilnius: TEV, 1997. 55 LITERATŪRA Ambrazas S. 1993: Daiktavardžių darybos raida. Lietuvių kalbos veiksmažodiniai vediniai, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla. Beard R. 1990: The Nature and Origins of Derivational polysemy. – Lingua 81, 101–140. Gaivenis K. 1974: Naujadaras naujadarui nelygu. – Kalbos kultūra 27, 27–30. Gaivenis K. 1980: Naujadarai ir naujažodžiai. – Mokslas ir gyvenimas 2, 31. Gaivenis K. 1987: Margas žodžių pasaulis, Vilnius: Mokslas. Girčienė J. 1997: Seminaras svetimybių tema. – Kalbos kultūra 69, 111–117. Haugenas E. 1972: Хауген Э. Процесс заимствования. – Новое в лингвистике 6, Москва: Прогресс, 344–382. Jakaitienė E. 1986: Dėl semantinės motyvacijos, kaip kodifikavimo kriterijaus. – Kalbotyra 37 (1). Kaulakienė A. 1974: Darybiniai vertiniai tiksliųjų mokslų terminijoje. – Kalbos kultūra 27, 30–32. Keinys S. 1975: Priesaginė lietuviškų terminų daryba. – Lietuvių kalbotyros klausimai 16, 7–56. Keinys S. 1979: Galūninė terminų daryba. – Lietuvių kalbotyros klausimai 19, 155–183. Keinys S. 1983: Lietuviškų sudurtinių terminų daryba. – Lietuvių kalbotyros klausimai 22, 70–123. Kėzytė S. 1973: „Parduotų vasarų“ nauji žodžiai. – Kalbos kultūra 24, 37–43. Klimavičius J. 1997: Fritiūrinė – gruzdintuvė, fritiūras – keptaukiai. – Gimtoji kalba 2, 12–14. Kniūkšta P. 1979: Lingvistinis ir socialinis kodifikacijos santykis su norma. – Lietuvių kalbotyros klausimai 19, 85–91. Mikelionienė J. 1998: Naujažodžiai Vytauto Didžiojo universiteto kompiuteriniame tekste. – Jono Jablonskio konferencija „Nauji kalbos reiškiniai ir jų vertinimas“. Pranešimų tezės. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 11–12. Pažūsis L. 1975: Vadinamieji tarptautiniai žodžiai Šiaurės Amerikos lietuvių kalboje. – Mūsų kalba 2, 33–39. Pažūsis L. 1989: Konvergencinė žodžių daryba. – Kalbotyra 40(1), 58–73. Simonaitytė V. 1979: Socialiniai veiksniai ir žodžių daryba. – Lietuvių kalbotyros klausimai 19, 101–109. Skardžius P. 1996: Rinktiniai raštai 1. Lietuvių kalbos žodžių daryba, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla. Skardžius P. 1997₁: Bendrieji sumetimai. 7. Tarmybės, naujadarai ir svetimybės. – Rinktiniai raštai 2, 76–85, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla. Skardžius P. 1997₂: Verstiniai ir reikšminiai skoliniai. – Rinktiniai raštai 2, 277–281, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla. Urbutis V. 1961: Dabartinės lietuvių kalbos sudurtinių daiktavardžių daryba. – Dabartinė lietuvių kalba, Vilnius: Valstybinės politinės ir mokslinės literatūros leidykla, 65–121. Urbutis V. 1978: Žodžių darybos teorija, Vilnius: Mokslas. NEOLOGISMS AS EQUIVALENTS OF NEW BORROWINGS Summary New borrowings and their Lithuanian equivalents are a two-fold phenomenon covering the process of borrowings and the evolution of new derivatives. It may include semantic neologisms, nominal word-groups and true derivative neologisms. After having investigated the lists of new borrowings and their equivalents submitted to the society, it has turned out that the latter comprise about one third of all equivalents. 56 Almost all newly-made equivalents are nouns. They have been produced on the basis of three out of four modes of derivation of the Lithuanian language; the majority of them are suffixation derivatives (25), about half as many are compounds (14) and just a few inflexional derivatives (3). Prefixation has not been employed at all. The proportion of inflexional derivatives to compounds (3: 14) would testify to a tendency that is contrary to the traditional distribution of derivatives in a language where compounds are nearly as numerous as inflexional derivatives. However, the proportion is not completely unexpected. One of the tendencies of the evolution of neologisms is a relative increase of compounds (as compared to prefixation and inflexional derivatives). It is only the high number of suffixation derivatives that can be attributed to the traditional modes of derivation – there are 1.3 times as many suffixation derivatives as there are other derivatives. Traditionally, the prefixation derivatives are the least productive, therefore the tendency is not surprising. Most borrowings are systemic and belong to the neologisms of typical derivation. No negative influence of other languages has been observed. 57