Jonas Palionis, par. „Mikalojaus Daukšos 1599 metų Postilė ir jos šaltiniai“

ACTA LINGUISTICA LITHUANICA XLV (2001), 187–205 RECENZE Recenze Postila Mikuláše Daukši z roku 1599 a její prameny.Vydání připravil prof. habil. dr. Jonas Palionis. Vilnius: Baltos lankos, 2000, 1331 p. Po obnovení nezávislosti Litvy zesílil také výzkum a vydávání starých písemností a některým starým autorům se dostalo zvláštní pozornosti – jejich spisy, případně spisy spolu s originály, byly vydány znovu. Do druhé skupiny patří také nové vydání Postily Mikuláše Daukši, vážící téměř pud, které se dostalo do knihkupectví v polovině roku 2001.Postily I tomu, kdo toto vydání neviděl, ale ze školních lavic si ještě něco pamatuje o Daukšovi, je už z názvu recenzovaného vydání pravděpodobně jasné, že kromě samotné Daukšovy Postily by v něm měl být také polský originál Jakuba Wujka. A skutečně tomu tak je. Je samozřejmé, že tím se rozsah vydání zdvojnásobil. A co teprve různé přílohy! Vydání začíná „Předmluvou“, kterou, jak se zdá, napsal sám editor (ale nepodepsal se pod ni). Uvádí se v ní, že: „V tomto vydání je předložen fotografický přetisk Postily Mikuláše Daukši z roku 1599 (DP) – nejrozsáhlejší tištěné litevské písemné památky 16. století – spolu s jejím polským originálem Jakuba Wujka Postilla Catholicka Mnieyza... w KRAKOWIE... 1590 (W3). Tento originál je třetím vydáním Malé katolické postily významného polského teologa, o něž se Daukša podle předpokladů (viz úvodní článek) opíral při konečné redakci svého překladu“ (s. 7). Dále se z ní dozvídáme, že fotokopie DP v tomto vydání byla pořízena z exemplářů Simona Stanevičiuse a Otona Praniauskase, který materiál pochází z kterého exempláře, že „text třetího vydání Wujka byl přetištěn skenováním z mikrofilmu, který Lietuvių kalbos institutui zaslal prof. Wojciech Smoczyński“ (s. 7), a že hlavním iniciátorem tohoto vydání byl prof. habil. dr. Vytautas Ambrazas, jemuž se děkuje stejně jako nakladatelství „Baltų lankai“ na konci „Předmluvy“ (s. 8). „Předmluva“ je tedy poměrně stručná, ale značně informativní; pomáhá litevskému čtenáři připomenout zapomenuté poznatky a zahraničního čtenáře dobře seznamuje s touto naší písemnou památkou, tím spíše, že „Předmluva“ byla přeložena také do němčiny (s. 9–10). Teprve závěrečné poděkování v litevštině a němčině adresované nakladatelství „Baltų lankai“ působí poněkud nevěrohodně, když se podíváme na „Zkratky“ vytištěné na s. 11. Z tohoto seznamu vzniká dojem, že nakladatelství „Baltų lankai“1 věnovalo konečné podobě sazby značně nedbalou pozornost a editor ji pravděpodobně také neviděl. V seznamu „Zkratek“ totiž po „vypadnutí“ zkratky adv. při jeho „porovnávání“ najednou přibylo… 1Protože v tiráži recenzovaného vydání není uvedeno jméno redaktora ani korektora (nechce se věřit, že by žádní nebyli) a je uveden pouze výtvarník Eugenijus Karpavičius, nezbývá než adresovat všechny výtky kolektivnímu subjektu – nakladatelství. 188 | RECENZIJOS do adj. = adverbium, příslovce (mělo by být adjectivum, přídavné jméno). Bohužel tento případ není jediný. Podobně se to stalo i se zkratkou dativu (pravděpodobně d.?). Takže i tentokrát se při „porovnávání“ seznamu objevilo conj. = dativus, 3. pád (mělo by být conjunctio, spojka). A proč se „provinil“ současný litevský lokál, těžko říci, ale v „Zkratkách“ se pro něj místo nenašlo, přestože v opravách chyb DP vytištěných na konci vydání se jeho zkratka in. (= inessivus) používá poměrně často (srov. s. 1306, 1307, 1308, 1311, 1312 atd.). Takové nepřesnosti v „Zkratkách“ by se v solidním vydání neměly vyskytovat, tím spíše, že bylo zamýšleno jako prestižní. Po „Předmluvě“ a „Zkratkách“ je v recenzovaném vydání otištěn úvodní článek prof. Jona Palionise „Postila z roku 1599 a její vydání“ (s. 13–22). Přehled začíná, jak se předpokládá, 25stránkovou knížkou Výňatek ze žemaitských kázání, kterou pravděpodobně připravil Stanevičius a která vyšla roku 1823 ve Vilniusu; jsou v ní přetištěny latinská a polská předmluva k DP a jedno kázání. Při jejím představování by snad ani nebylo třeba, byť jen nepřímo, pokoušet se tuto publikaci spojovat se vznikem srovnávací historické jazykovědy (s. 13), neboť k objasnění příčin jejího vydání zcela postačuje i litevský kontext. Nepochybně vznik této publikace i druhé, Stanevičiusovi připisované, vadné šestnáctistránkové knížky přímo souvisí s takzvaným lituanistickým hnutím žemaitských šlechticů (srov. Mačiūnas 1997: 141–142). Vznik obou zmíněných publikací nejpřesněji vystihl již v roce 1955 prof. Jurgis Lebedys: „S. Stanevičius chtěl znovu vydat M. Daukšu kvůli kráse jeho jazyka a bohatství slovní zásoby, a tím podnítit ostatní k pěstování spisovného jazyka. Že tento cíl byl nejdůležitější, dokládá skutečnost, že do obou publikací zařadil předmluvu M. Daukši „Milému čtenáři“ (a do větší také předmluvu k M. Giedraitisovi). Touto předmluvou chtěl oslovit mládež studující na školách a inteligenci slovy M. Daukši, která vybízejí k lásce k rodnému jazyku a k péči o tvorbu vlastní literatury. PŘI USILOVÁNÍ O PRAKTICKÉ CÍLE TĚMITO PUBLIKACEMI A VE SNaze NEJEN ZPOPULARIZOVAT M. DAUKŠU, ALE TAKÉ ZÍSKAT OSTATNÍ PRO VLASTENECKOU KULTURNÍ ČINNOST (zvýraznil jsem já – J. K.), se S. Stanevičius snažil zpřístupnit staré texty, a proto při jejich přetiskování změnil pravopis a vynechal diakritická znaménka“ (Lebedys 1955: 167). Druhá publikace ovšem vyvolává řadu problémů a všechny názory, které o ní byly vysloveny, jsou hypotetické. Pochybovat o Stanevičiusově autorství však vzhledem k tomu, že se tehdy o DP nikdo jiný nezajímal, sotva máme důvod (srov. Subačius 1998: 350). Po představení Stanevičiusových publikací Palionis dále podrobně pojednává o nedokončeném vydání DP Eduardem Volterem, o zásadách jeho přípravy a uvádí důvody, které vedly k jeho zastavení (s. 13–16), i o dosud nejčastěji používaném fotografickém vydání Mykolase Biržišky z roku 1926, které podle Palionise „sice představovalo velký krok vpřed [...], nebylo však ani ono originálu adekvátní“ (s. 17). Využití tohoto vydání „pro vědecké studie navíc ztěžuje i to, že vedle překladu není uveden polský originál [...]“, a proto se nyní „novým vydáním chce vzniklá mezera zaplnit“ (s. 17). Po tomto vysvětlení přechází autor článku k úvahám o tom, proč bylo pro tisk v tomto vydání zvoleno třetí vydání Wujkovy postily (s. 17–18). Po seznámení se všemi argumenty uvedenými v článku člověk přece jen bezděčně začíná pochybovat, zda by nebylo autentičtější zvolit druhé polské vydání a z třetího uvést pouze ta místa, která ve druhém vydání Wujkovy Malé postily chybějí, protože základem překladu bylo druhé vydání; po vyjití třetího Daukša svůj překlad nejen technicky přiblížil novému vydání Wujka, ale navíc z něj přeložil ty části, které v polském druhém vydání nebyly. Že základem překladu bylo druhé vydá- RECENZIJOS | 189 …mas, svědčí o tom i věta na DP s. 504 (= 505)43–44: Popiežius Rimo / kuris ny yra Grigalus trečias liekas efl’ tikras palikūnis Petro S. (s. 1052 tohoto vydání). Ve třetím polském vydání Wujekovy postily, které vyšlo roku 1590, se na tomto místě píše Vrban siodmy 3W 50541. Jestliže tedy Daukša své vydání pečlivě redigoval podle tohoto vydání, sotva by v něm ponechal jméno papeže, který zemřel roku 15852. Wujek tedy v tomto vydání jméno změnil, Daukša však nebyl tak horlivý a ještě roku 1599 ponechal údaje ze svého překladového zdroje, ačkoli logicky vzato měl Řehoře XIII. nahradit Klementem VII., který byl nástupcem sv. Petra v letech 1592–1605. Po tomto článku a „Textologických komentářích“ (s. 23–25), které rovněž kategoricky nedokazují, že bylo nutné zvolit právě třetí vydání Wujekovy Mažosios postilės, jsou otištěny fotografické reprodukce textů Daukšova a Wujekova. Jelikož je Wujekův text otištěn poprvé, mohli bychom jej srovnávat pouze s originálem, který v Litvě není; fotografickou reprodukci DP však již můžeme porovnat s vydáním z roku 1926. Srovnání obou těchto textů okamžitě ukazuje, že fotografická reprodukce v recenzovaném vydání je podstatně horší než fotografická reprodukce z roku 1926. Ve vydání z roku 2000 jsou mnohá diakritická znaménka téměř neviditelná. Každý, kdo bude DP zkoumat, bude muset vedle tohoto vydání mít i fotografickou reprodukci z roku 1926. Hned se tedy nabízí otázka, zda nyní, kdy máme mnohem dokonalejší techniku, opravdu nelze připravit kvalitnější fotografické vydání. A pokud ano, bylo v době všeobecného nedostatku nutné reprodukovat litevský text hůře, a nebylo by lepší za tyto peníze vydat jiný, badatelům těžko dostupný nebo vůbec nezkoumaný pramen (řekněme Psalteras Dowido Jona Rėzy Psalteras Dowido nebo takzvanou Postilę Jokūbasa Morkūnase z roku 1600), zvláště když vydání DP z roku 1926 je snadno dostupné. Možná bychom přece jen měli být šetrnější a sejít se a dohodnout, které staré spisy je nezbytné vydat formou fotografické reprodukce jako první. Pak by nedocházelo k podobným případům, kdy se tentýž text bez vážného důvodu opakuje několikrát. A ještě něco: bylo by třeba zjistit, kdo dokáže takovou práci udělat nejkvalitněji, protože nechce se věřit, že s moderní technikou nelze dosáhnout úrovně roku 1926. Po fotografických reprodukcích textů DP a 3W jsou v tomto vydání otištěny opravy chyb „Errata“, připravené prof. Palionisem (s. 1304–1331). V poznámkách předcházejících seznamu oprav se píše: „Do tohoto seznamu oprav chyb byly zařazeny zřetelnější chyby překladatele nebo tisku, nebyly však zařazeny případy uvedené v opravách DP („Pāklidimus Teip patailik“)“ (s. 1304). Podobně se píše i v „Předmluvě“ představující vydání: „[...] toto vydání obsahuje [...] „Errata“ – seznam zaznamenaných chyb, které nebyly zařazeny do „Pāklidimus Teip patailik“ na konci DP“ (s. 7, německy s. 9). Jak má ale ubohý čtenář vědět, co bylo zahrnuto do Daukšových „Pākļidimuose...“, když v recenzovaném vydání nejsou? Nakladatelství „Baltų lankų“ zřejmě rozhodlo, že Daukšovy „Pākļidimai...“ nejsou potřebné, a ať se čtenář na základě zde otištěného seznamu sám dovtípí, co v nich bylo, anebo ať si vezme vydání z roku 1926, v němž jsou „Pākļidimai...“ vytištěny, a ověří si to. V „Pākļidimuose...“ jsou však kromě oprav tiskových chyb také textové doplňky, které potřebují badatelé odhodlaní srovnávat text DP s originálem. Nejspíš k tomu došlo proto, že osoba, která připravila maketu nakladatelství „Baltų lankų“, ji neviděla. Nechce se věřit, že by prof. Palionis poté, co čtenáře na dvou místech upozornil, že do nového vydání… 2 Při této příležitosti lze dodat, že zmínka o Urbanovi VII. ukazuje, že třetí vydání Wujekovy Mažosios postilės bylo vytištěno (nebo se alespoň začalo tisknout?) v září 1590, protože Urban VII. byl papežem pouze 13 dní, tj. od 15. do 27. září (Christiani 1934: 520). 190 | RECENZIJOS seznamu nejsou zařazeny opravy chyb, které uvedl Daukša, souhlasil by s tím, že se jich vzdá. Proto se samo nabízí závěr, že vydavatelství se „Páklydimu...“ vědomě či nevědomě zřeklo. Ať už je tomu jakkoli, je to kapka dehtu v sudu medu, protože v jistém smyslu nebyl v tomto vydání zveřejněn celý text DP. Z výše uvedených poznámek k „Errata“ dále vyplývá poněkud nejasná představa o tom, jak byla tato část připravena, protože se nejprve uvádí, že při „sestavování seznamu byly kriticky využity opravy uvedené v poznámkách k transliterovanému textu DP připravenému Eduardem Volterem (vycházel po částech v letech 1904, 1909 a 1927 v Petrohradu)“ a že „seznam byl doplněn příklady chyb vybranými i ze zbývající části (tj. té, kterou Volter nevydal – J. K.)“ (s. 1304). Ve druhém (posledním) odstavci těchto poznámek se píše: „Při sestavování seznamu jsme se snažili dodržovat tuto zásadu: co nejméně se vzdalovat od jazyka a pravopisného systému překladu DP a zařadit do něj co nejméně sporných případů. Proto jsme často nahlíželi také do W₃ a do nejlépe zachovaného exempláře Stanevičiusova originálu“ (s. 1304). Z citovaných poznámek není zcela jasné, zda prof. Palionis pouze „vylepšil“ Volterův seznam oprav, nebo jej při přípravě tohoto vydání také doplnil. Pečlivější studium vede k závěru, že zde otištěný seznam je vylepšeným Volterovým seznamem oprav. Zdá se, že tento závěr podporují náhodně zaznamenané, avšak do seznamu nezařazené tiskové chyby (nejsou uvedeny v seznamu DP „Páklydimus Teip pataikik“), například: 50₂₄,₃₄ DAT. SG. chrifiui, NOM. SG. chriflus, 51₂₇,₃₁,₃₇ INSTR. SG. chriltufu, GEN. SG. chriltauus, DAT. SG. chriltuy nelze přečíst, zatímco 34₂₃ GEN. SG. chriltauus se opravuje na Chriltaus (s. 1306), 89₄₄ GEN. SG. chriftaus se rovněž opravuje na Chriltaus (s. 1309). Anebo NOM. SG. M. igiies příčestí činného rodu minulého času na 76₁₆ se neopravuje na igiĝes, ačkoli se na jiném místě koncovka této formy opravuje na -ę̇s, srov. 324 (=326)₃₂ átggrėjęs se opravuje na átggrėjęs (s. 1322). Do Palionisova seznamu se nedostala ani forma PRAES. SG. 1 fiuncziu na 203 (= 205)₁₄,₁₆, ačkoli by měla být opravena na fiuncziu. Dříve vyslovenou myšlenku navíc posilují případy, kdy se v obou fotografických vydáních ze dvou chybně napsaných slov jedno opravuje a druhé nikoli. Například ve spojení mietaulagii Sūnų ACC. SG. na 244 (=246)₃₇–₃₈ Palionis opravil první slovo na mielaulagii (s. 1316), druhé však nikoli, ačkoli by se zřejmě mělo opravit na Sunų, protože stejná slovní forma 145₅₁ fânų se opravuje na fânų (s. 1312). Totéž lze říci o spojení Trėcę įžpiowęs na 319 (=321)₄₀. Forma NEUTR. Trėcę (=Trėcę) nebyla opravena, zatímco įžpiowęs bylo opraveno na įžpiowęs (s. 1321). Nebo na 323 (=325)₄₅ nacházíme O kas jókone parabfita?, ale v otištěné opravě chyb se opravuje pouze parabfita na parabfita (s. 1322), zatímco jókone se z nějakého důvodu neopravuje na jókone, ačkoli stejná forma INES. SG. 562 (=565)₂₈,₃₀ jókone se již opravuje na jókone (s. 1329). Podobně je tomu i u tvarů slova Diewas: NOM. SG. Dėwas z 357 (=359)₆ v Palionisově seznamu není, zatímco forma INES. SG. Diewų, která následuje až po slově élśgs, je opravena na Diewų (s. 1323). Takových neopravených chyb je nepochybně více, protože zde byly, jak již bylo řečeno, uvedeny pouze případy zaznamenané víceméně náhodně. Pozornější čtenář bude v mnoha případech postrádat i podrobnější zásady oprav, protože někdy není příliš jasné, proč se i stejná slova a jejich tvary opravují tak rozdílně. Chybějí-li taková vysvětlení, bývá často obtížné určit, zda se tak stalo záměrně, nebo jde o obyčejné tiskové chyby, zvláště když se někdy zdá, že se nedodržuje ani zásada deklarovaná v úvodu „Errata“: „Do seznamu nebyly zařazeny ani tvary s písmeny į, ū, která se vyskytují v pozici dlouhých samohlásek, jako například nom. pl. [...] Sunys 533 (=535)₈, [...] inf. įbwiļt 357 (=359)₃₀ atd., neboť existuje důvod domnívat se, že těmito písmeny se označovaly nejen nosovky [į], [ų], ale také dlouhé samohlásky [ī], [ū]“ (s. 1304). Zdá se, že u písmene į se tato zásada dodržuje, u ū nikoli… RECENZIJOS 191 vždy. Např. 84₄₅ INE. být v sousloví být korooti opraveno na být koróti (s. 1309), zatímco NOM. PL. 119₄₃ fuus opraveno na funus (s. 1311). Ypač daug neaiškumų kelia raidės ę, pavartotos vietoj ė, e, ia (žr. Palionis 1967: 34), taisymai: vienur ji taisoma į ę, kitur į e. Pvz., klaidingai Daukšos parašytas prielinksnis 102₃₄ be ištaisytas į bę, o 89 (= 103)₃₃ taip parašytas bę taisomas į be, bę? (su klaustuku!) (p. 1310). Iš karto norisi paklausti, kodėl pirmuoju atveju jokių abejonių nebuvo, o antruoju ėmė ir iškilo? Panašiai atsitikę ir su priešdėliu ne: 38₄ nę taisomas nę ir pastabose nurodoma, kad šis nę=ne (p. 1306), bet 53₄ ir 63₂₄ nę taisomas į ne (p. 1307, 1308), o 102₄₁ ne (ėft) vėl ištaisytas į nę (p. 1310). Arba žodžio metas INSTR. SG. forma taisoma 4 kartus, bet du kartus vienaip, o du kartus antraip: 13₃₉ metų į metu (p. 1305), 335 (= 337)₈ metų į metų (p. 1322), o 16₃₉ metų į metú (p. 1305) ir 53₁₉ metų į metu (p. 1307). Kodėl čia ę netaisoma į e, t. y. kodėl šios formos sugretintos su palyginti dažnai DP rašomomis metų ir metu, o ne su metu, belieka tik spėlioti. Tokių atvejų pasitaiko ir INES. SG. formų taisyme, pvz.: 44₃₂ metę ištaisyta į metę (p. 1307), 69₃₁–₃₂ žókonę į žókonę (p. 1308), bet 324 (= 326)₃₁ regė́timę ištaisyta į regė́timę (p. 1322). Na, o 62₃₇ mirftanciamę, ištaisytame į mirftanciamę, randame atvirkščią -ę į -e taisymą. Reikia manyti, kad čia vieną korektūros klaidą pakeitė kita, nes kitaip pastarojo taisymo paaiškinti negalima. Nebo třeba IMPER. PL. 1. osoby 21₈–₉, kélbkime se opravuje na kélbkime (s. 1305), zatímco 118₃₁ paklausíkime na paklausíkime (s. 1311) a 280 (= 282)₄₅ fugrįžkime na fugrįžkime (s. 1318). Proč se v prvním případě v koncovce ponechalo také -ę, není známo, protože jinde se v koncovkách všech časů indikativu i kondicionálu PL. 1. osoby -ę, -e zřejmě zcela oprávněně opravuje pouze na -e, např.: 63₄ turimę na turime (s. 1308), 102₄₅ išgírtime na išgírtime (s. 1310), 156₃₁ atgrę́ftumbime na atgrę́ftumbime (s. 1312), 172₂₉ parėgėtumbime na parėgėtumbime (s. 1313). K tomuto typu oprav lze částečně přiřadit pouze nejednotné opravování tvarů vlastního jména Abelis v GEN. SG.: 408 (= 410)₃₀ Ablo opraveno na Abelio, zatímco 410 (= 412)₂₃ Ablo na Abel̇o (s. 1325). Nejsou-li zásady oprav podrobněji vysvětleny, je obtížné pochopit, proč se v seznamu prof. Palionise zachází nejednotně s dvojhláskami an, en, které jsou v DP zapisovány jako ą, ę nebo ąn, ęn. Nejčastěji se neopravují, ale občas se ą, ę opravuje na ąn, ęn a ą, ęn také na an, en, např.: 315 (= 317)₂₄ nulidė́dąnçziu opraveno na nulidė́dąnçziu INSTR. SG. (s. 1321), 228 (= 230)₉pršt. znaménko opraveno na znaménko (s. 1315) (ale u 10₃₄ pažėklėtos se opět z neznámého důvodu e neopravuje ani na ę, ani na ęn či en, nýbrž na pažėklėtos (s. 1305), ačkoli má být pažėklėtos), zatímco 448 (= 450)₂₃ daggan se opravuje na dangun (s. 1326) a 244 (= 246)₂₇ lėndą na lėndą (s. 1316). A když se v témže kořeni namísto in v DP tiskne i, jež se opravuje různě, není to vůbec jasné, např.: 124₁₀ liktmuži opraveno na linktmuži INSTR. SG. (s. 1311), zatímco 214 (= 216)₂₄,₅₂ likfmumo, likfmibes na likfmumo, likfmibes GEN. SG. (s. 1315). Jak vysvětlit takové opravy: 309 (= 311)₈ penigų na penigų GEN. PL. (s. 1321) a 331 (= 333)₂₁ penigāmas na penigāmus (s. 1322)? V těchto případech asi nestačí říci, že při opravách se „snažili držet této zásady: co nejméně se odchýlit od jazyka překladu DP a jeho pravopisného systému…“ (s. 1304); chtěli bychom se také dozvědět, jak se tuto zásadu snažili dodržovat. Nejjednodušší a nejsnazší by samozřejmě bylo vysvětlit všechny zmíněné nejednotnosti korektorskými chybami, kterých je bohužel v seznamu oprav sestaveném Palionisem opravdu mnoho. Protože však není vůbec nutné je podrobně probírat, jsou dále uvedeny klasifikované seznamy chyb zjištěných v opravách. 192 | RECENZIJOS TABULKA 1. NESPRÁVNĚ OPSANÁ SLOVA Z DP Strana a řádek DP | Vytištěno | DP | J. Palionis opravuje | Poznámky | Strana vydání z roku 2000 2725 | šwęntûjų | šwęntûjų | šwęntûjų | INSTR. SG. | 1306 11445 pršt. | Newalooe | Newaloiė | Newaloie | INES. SG. | 1311 169 (= 171)39 | nupinė | nupinė | nupinė | PRAET. 3 | 1313 174 (= 176)35 | gailėimųų | gailėimųų | gailėimu (má být gailėimu) | INSTR. SG. | 1313 188 (= 190)31 | fuḳėlninp | fuḳėlninp | fuḳėlninp | 1314 188 (= 190)35 | kėlės | kėlės | kėtes | PRAET. 3 | 1314 190 (= 192)2 | fuŕikulūus | fuŕikulūus | surŕkulūus (tj. fuŕikulūus) | 1314 191 (= 193)10 | įbmințigai | įbmințigai | įbmințigai | ADV. | 1314 191 (= 193)14 | prodėjęs | prodėjęs | pradėjęs | 1314 191 (= 193)34 | přihodilo se | přihodilo se | přihodilo se (tj. přihodilo se) | NEUTR. | 1314 200 (= 202)25 | našeho | našeho | našich (tj. našich) | 1314 213 (= 215)18 | radost | radost | radost | 1315 213 (= 215)38 | radostnost | radostnost | radostnost (tj. radostnost) | 1315 228 (= 230)4 | církve | církve | církve | GEN. SG. | 1315 233 (= 235)50 | ani starých bytí |... bytí | ani starých bytí | 1316 237 (= 239)32 | které | které | které | ACC. PL. | 1316 255 (= 257)3 | kteří | kteří | kteří (tj. kteří) | 1317 255 (= 257)46 | věcí | věcí | věcí | GEN. PL. | 1317 256 (= 258)8 | zmenšeného | zmenšeného | zmenšeného (tj. zmenšeného) | 1317 265 (= 267)5 | krevního | krevního | krevního | GEN. SG. | 1317 RECENZIJOS | 193 Strana a řádek DP Vyšlo tiskem DP Opravil J. Palionis Poznámky Strana vydání z roku 2000 271 (= 273)14 tikrųjų tikrųjų tikriiu (t. b. tikriųjų) INSTR. SG. 1318 271 (= 273)45 ataūlitų ataūlitų ataūbičių COND. 3 1318 277 (= 279)11 fawus fawųs fawus (t. b. fawųs) 1318 281 (= 283)5 brągęlnis brągęlnis brągęfnis (t. b. brągęlnis) NOM. SG. 1318 286 (= 288)21 trupųčio trúpųčio trupuczo (t. b. trúpųczo) 1319 290 (= 292)34 nefkālų nefkālų nefkālu (t. b. nefkālu) NEUTR. 1319 295 (= 297)51 priwalų priwalų priwalu (t. b. priwalų) NEUTR. 1320 304 (= 306)53 będru będri będru (t. b. będri) INSTR. SG. 1320 306 (= 308)20 tųri tūri turi (t. b. tūri) PRAES. 1 (tj. 3) 1320 310 (= 312)33 pažiltų pažiltų pažiltu (t. b. pažiltų) 1321 311 (= 313)4 ųžmųbę ųžmųbę ųžmųbę (t. b. ųžmųbę) PRAET. 3 1321 315 (= 317)37 Wieβpati Wiéβpati Wieβpati (t. b. Wiéβpati) DAT. SG. 1321 317 (= 319)35 mažgas mážgas mažgas (t. b. mážgas) 1321 319 (= 321)25 būlių jų Dievų ... Diéwų ... Diewu (t. b. ... Diéwų) 1321 322 (= 324)26 Wjenas Wjénas Wienas (t. b. Wiénas) NOM. SG. 1321 325 (= 327)48 galętą... įftraukt’ galéta... įftraukt’ galęty (t. b. galéty)... įftraukt’ COND. 3 + INF. 1322 194 | RECENZIJOS Strana a řádek DP Vytištěno DP J. Palionis opravuje Poznámky Strana vydání z roku 2000 327 (= 329)40 prilaktōe prilaktōie prilaktōieu 1322 329 (= 331)9 žōdžio žōdžio žōdžio (t. b. žōdžio) 1322 332 (= 334)46 pūt̄tauj pūt̄tauj pūt̄tauj PRAES. 2 SG. 1322 335 (= 337)33 būwe būwe buwo (t. b. būwo) 1322 336 (= 338)9 sudekite sudekite sudekite (t. b. sudekite) 1322 337 (= 339)19 žmonemns žmonémns žmonemus (t. b. žmonémus) 1322 338 (= 340)27 didžeulių didžéulių didžeulių (t. b. didžéulių) ACC. DU. 1322 342 (= 344)8 klanfe klānfe klaufe (t. b. klāufe) PRAET. 3 1323 351 (= 353)25 piktūlius piktūlius piktūlius (t. b. piktūlius) 1323 360 (=362)19–20 nufidėiūlių žmoių lidí důvěřivých lidí důvěři-vých (tj. lidí) GEN. PL. 1324 378 (= 380)3 rozumnému rozumnému rozumnému NOM. PL. 1324 379 (= 381)35 jízdí jízdí jezdí (tj. jezdí) PRAES. 3 1324 394 (= 396)12 jak jak jak (tj. kāip) 1325 398 (= 400)14 gatęs gatęs gates (t. b. gatęs) FUT. 3 1325 404 (= 406)55 Apāftātai Apāftātai Apāftatai (t. b. Apāftātai) 1325 434 (= 436)11 piktiėmus piktiėmus piktiemus (t. b. piktiėmus) 1326 450 (= 452)23 tiektai tiektāj tiek tai (t. b. tiektāi) 1326 471 (= 473)17 fwętes fwętes fwętās NOM. SG. 1327 RECENZIJOS 195 Strana a řádek DPVytištěnoDPOprava J. PalionisePoznámkyStrana vydání z roku 2000 473 (= 475)₄₅vienų žódžiųvienų žódžiųjednoho žódžiųINSTR. SG.1327 474 (= 476)₅₁–₅₂pawaiždopawaiždopawaiždo1327 475 (= 477)₃₅lėkhuisėkhuilėktai (tj. sėktai)DAT. SG.1327 477 (= 479)₃ApałtatasApáłtatasApaḟtatas (t. b. Apáḟtatas)1327 478 (= 480)₅₀bitołiųbitółiųbitołiu (tj. bitóliu)1327 510 (= 511)₁₇–₁₈žėminiųžėminiųžėminiu (tj. žėminiu)1328 518 (= 519)₆belnełibelnełibernełi (tj. bernėli)ACC. SG.1328 518 (= 519)₁₀žódžiųžódžiųžódžiu (tj. žódžiu)INSTR. SG.1328 531 (= 533)₂₁łękołękotąko (t. b. łęko)PRAES. 31329 535 (= 537)₃₅vź dūdinėjevź dūdinėjevźdūdinėje (t. b. vźdūdinėje)PRAES. 31329 553 (= 556)₃₉βwętųβwętųβwętu (t. b. βwętų)INSTR. SG.1329 568 (= 571)₄₁vź f wirovź f wirovźf wiro (t. b. vźf wiro)1330 594 (= 597)₂₁βwie umoβwie úmoβwielumo (t. b. βwielúmo)1330 601 (= 604)₃₁tarnytarnųtarnu (t. b. tarnú)INSTR. SG.1330 610 (= 613)₅₃gaiwagaiwágałwa (t. b. gałwá)NOM. SG.1330 614 (= 617)₂₅–₂₆gáłiųgáłygáłiu (t. b. gálu)PRAES. 1 SG.1330 618 (= 621)₁₂melłtusmėłłtusmelłtųs (t. b. mėłłtųs)SUP.1331 619 (= 624)₁₀išłųyte ełtišłųnte ełt’išłųte ełt (t. b. išłųnte ełt’)1331 196 | RECENZIJOS TABULKA 2. VYNECHÁNO V OPRAVÁCH JONA PALIONISE DP DIAKRITICKÁ ZNAMÉNKA Strana a řádek DP Vytištěno Oprava J. Palionise Mělo by být Poznámky Strana tohoto vydání 9₃₃ vžtūrėtą vžtūretą vžtūrėtą ACC. SG. 1305 24₂₁ wertų wertu wertų INSTR. SG. 1306 25₂₉ Tetráacha Tetrarcha Tetrárcha INSTR. SG. 1306 26₁₃ Wirβpatáwimo Wieβpatavimo Wieβpatáwimo 1306 28₁₃ Swetóp Szwetop Szwetóp 1306 35₅₁ źmoįų źmonių źmonių GEN. PL. 1306 47₁₁ bêdrą bedra bêdrą ACC. SG. 1307 54₅₃ Bernrádus Bernardus Bernárdus NOM. SG. 1307 68₂₉ lawų lawu lawų INSTR. SG. 1308 75₄₀ auré aure auré 1309 90₂₉ iβwadžió io iβwadžioio iβwadžióio 1309 95₁₃ tęięus tūięus tūięus orig.: tudžicž 1310 107₁₀ Wiéβpati Wieβpati Wiéβpati ACC. SG. 1310 111₄₃ djęną dieną diéną 1311 138₂₄ táužomę taužome táužome 1311 141₆ tūdie ludie lūdie PRES. 3 1311 150₁₁ didęlnių didelniu didelnịų INSTR. SG. 1312 158₁₉ falβiwų falβiwu falβiwų NOM. DU. 1312 164₂₂ ęio eio éio PRAET. 3 1312 201 (= 203)₇ muſúmp muſump muſúmp 1314 213 (= 215)₅₁ ámžimas amžinas ámžinas NOM. SG. 1315 232 (= 234)₈ atšiųšių atļųšiu atšiųšių 1316 233 (= 235)₅₀ .../ nei mókſłu .../ nei mokſłu .../ nei mókſłu INSTR. SG. 1316 RECENZIJOS | 197 Strana a řádek DP Vytištěno Opraveno J. Palionisem Mělo by být Poznámky Strana tohoto vydání 247 (= 249)13 hrudek hrudkem hrudku INSTR. SG. 1316 251 (= 253)35 náruč náručím náruč INSTR. SG. 1316 252 (= 254)12 funùs funus funùs 1317 268 (= 270)25 metų metu metų INSTR. SG. 1317 281 (= 283)48 Wieβpñutės Wieβpñatės Wieβpñatės 1318 302 (= 304)29–30 willą Pópiejiſtą willą Popiejįſta vůli papežství NOM. SG. 1320 304 (= 306)25 který kteří který 1320 321 (= 323)13 šlechtici šlechtice šlechtici ACC. SG. 1321 341 (= 343)34 poučení poučení poučení PRAET. 3 1323 374 (= 376)39 kteří kteří kteří 1324 388 (= 390)9 milost milost milost NOM. SG. 1325 388 (= 390)12 toto toto toto 1325 391 (= 393)31 neprospěšně neprospěšně nopɼlnái ADV. 1325 392 (= 394)8 njéko nieko njéko 1325 402 (= 404)51 taczęų taczeu taczęų 1325 409 (= 411)12 diėnų dieną diėną ACC. SG. 1325 423 (= 425)43 ſartús ſaitus ſaitús orig.: okowy 1325 457 (= 459)20 praſtólių praſtóliu praſtóliu 1326 458 (= 460)5 ráka rąka ráka NOM. SG. 1326 472 (= 474)17 ӡótag ӡotag ӡótag 1327 530 (= 532)28 pro přátele pro nepřátele pro nepřátele orig.: nieprzyjacióły 1329 545 (= 548)35 přišel přišel přišel PRAES. 3, orig.: navštěvuje 1329 560 (= 563)9 dobrých dobrého dobrých INSTR. SG. 1329 609 (= 612)14 mókıtinių mokıtiniu mókıtiniu INSTR. SG. 1330 198 | RECENZIJOS TABULKA 3. NEPŘESNĚ UVEDENÝ ŘÁDEK SLOVA A MÍSTO Strana a řádek DP uvedené J. Palionisem Má být Vytištěno J. Palionisem opraveno Poznámky Strana tohoto vydání 89 (= 103)₄₄–₅₀ 89 (= 103)₄₉–₅₀ gardumimus garduminus 1310 116₁₆ 116₁₅ miełafir dürmo miełafir dürmo 1311 116₁₈ 116₁₇ Czę (tekste Czę) jau Czę tau 1311 159₂₀ 159₂₆ Szęłta Szębta NEUTR. 1312 162₁₇ 162₂₇ kartų kartų INSTR. SG. 1312 168₈ 168₆ metų metu INSTR. SG. 1312 227 (= 229)₄₉ 227 (= 229)₄₈–₄₉ Augugulinas Auguf tinas 1315 229 (= 231)₄₆ 229 (= 231)₄₅–₄₆ tōbis tōbis 1315 231 (= 233)₂₂ 231 (= 233)₂₃ palik(mintoie palik(mintoie NOM. SG. 1316 231 (= 233)₂₃ 231 (= 233)₂₄ atfiusių atfiusių 1316 231 (= 233)₄₁ 231 (= 233)₄₂ tos tas NOM. SG. M. 1316 247 (= 249)₁₃ 247 (= 249)₁₂–₁₃ grumžd imų grumždimu (tj. grumžd imų) INSTR. SG. 1316 276 (= 278)₈ 276 (= 278)₇–₈ apewejždėtus apewejždėtus COND. 3 1318 314 (= 316)₄ 314 (= 316)₄–₅ gerėlnis gerėlnis 1321 328 (= 330)₁₆ 328 (= 330)₁₅–₁₆ fuderimo fuderino 1322 338 (= 340)₂₉ 338 (= 340)₂₉–₃₀ ąntamę ąntr ame 1322 342 (= 344)₂₈ 342 (= 344)₂₉ palsipūtės palsipūtus NOM. SG. F. 1323 349 (= 351)₁₈ 349 (= 351)₁₇–₁₈ litpnėlnjis litpnėlnis 1323 349 (= 351)₂₆ 349 (= 351)₂₆–₂₇ fwetitimas fwetimas 1323 359 (= 361)₄–₅ 359 (= 361)₄ vžmokėlsių vžmokėsiu (?) 1324 369 (= 371)₄₀ 369 (= 371)₄₁–₄₂ paβwéntina paβwéntina PRAES. 3 1324 369 (= 371)₄₆ 369 (= 371)₄₇ gėdeimo gėdeimu INSTR. SG. 1324 471 (= 473)₂₉ 471 (= 473)₃₀ mótę móte NOM. SG. 1327 RECENZIJOS 199 Strana a řádek DP uvedené J. Palionisem Mělo by být Vytištěno J. Palionisem opraveno Poznámky Strana tohoto vydání 543 (= 546)22 543 (= 546)21 chráníce... nevinnou chráníce... nevinnou ACC. SG. „nevinnost“ 1329 543(=546)36 543(=546)35 tam tam 1329 544(=547)3, 11 544(=547)3 išnumiruliu z mrtvých 1329 544(=547)14, 15 z mrtvých J. Palionis neopravuje 10112 10112 pršt. godincziuin godincziuiu (gal godincziū́?) GEN. PL. 1310 11245 pršt. 11245 kjtas (tekste: kjtás) kitas (turėtų būti kitás) ACC. PL. 1311 14642 14642 pršt. Chriftans Chriftauus 1312 167(=169)38 167(=169)38 pršt. idaut idant 1313 177 (= 179)49 177 (= 179)49 pršt. waišiu waišių (kodėl ne waišių?) GEN. PL. 1313 202 (= 204)32 202 (= 204)32 pršt. Lutae Lucae = Lukášův 1314 204 (= 206)17 204 (= 206)17 pršt. pāšiutfus pāšiuftas (kodėl ne pāšiuf tas?) NOM. SG. 1314 206 (= 208)40 206 (= 208)40 pršt. knnu kunų GEN. PL. 1314 211 (= 213)22 211 (= 213)22 pršt. Aprikings (dž̄eugfmo) Aprikimas (?) orig.: Omyl-ne (wefele) 1314 216 (= 218)21 216 (= 218)21 pršt. teit ateit 1315 233 (= 235)18 233 (= 235)18 pršt. hudie ludie PRAES. 3 1316 243 (= 245)38 243 (= 245)38 pršt. fwielumu βwielumu INSTR. SG. 1316 254 (= 256)37 254 (= 256)37 pršt. mokfio mokfło 1317 Kromě chyb zaznamenaných v tabulkách se v seznamu oprav sestaveném prof. Palionisem objevují i jednotlivé chyby, např.: 220 (= 222)16 místo paſauli by mělo být paſauli a. sg. (s. 1315); 425 (= 427)17 místo kukidėli by mělo být kukaidėli a. sg. (s. 1325); 298 (= 300)41 místo ſbwedęs by mělo být 200 | RECENZIJOS fβwedęs (s. 1320), a 513 (= 514)₁₈ prigavau není praet. 2 sg., nýbrž praet. 1 sg. (s. 1328). Také 327 (= 329)₈ pawijdeię (s. 1322) a 536 (= 538)₄₂ parpūłt by měly být parpūlē (s. 1329), nejde o praet. 3, nýbrž o nominativy plurálu mužského rodu příčestí činného minulého času, a měly by tedy být označeny jako nom. pl. (srov. Kudzinowski 1977: 89, 105). Nelze mlčky přejít opravy prof. Palionise označené hvězdičkou, která „označuje chybu zaznamenanou ve fototypickém vydání z roku 1926“ (s. 1304). V tomto fotografickém vydání by tedy neměly být. Ve skutečnosti tomu tak ale není úplně, neboť, pokud se nemýlím, z 19 takových oprav se 5, tj. 81₄₇ (s. 1309), 162₂₁ pršt. (s. 1312; mimochodem, v obou vydáních je vidět nikoli Dukáuni i, nýbrž Dukáuni ii), 286 (= 288)₂₀ (s. 1319), 304 (= 306)₂₀, ₂₂–₂₃ (s. 1320), fakticky shoduje. Snad by bylo možné ve dvou případech – 81₄₇ a 286 (= 288)₂₀ – diskutovat o pravopisu, totiž zda je v recenzovaném vydání vytištěno palibts (tak v vydání z roku 1926), nebo palibls, a zda má ve slově tůkßtąntis dvojhláska q „větvičku“, či nikoli (tak v vydání z roku 1926). Jde však již o pravopisné záležitosti a jejich opravy by bylo nejlepší po zaznamenání rozdílu uvést samostatně. V seznamu oprav jsou ale také takové opravy, u nichž je hvězdička nezbytná, a přesto chybí (viz tabulka 4). TABULKA 4. OPRAVY, U NICHŽ BY MĚLA BÝT HVĚZDIČKA Strana a řádek DP | Vytištěno v tomto vydání | Vytištěno ve vydání z roku 1926 | Oprava J. Palionise | Poznámky | Strana tohoto vydání *356 (= 358)₉ | pritraukė | prietaukė | prietraukė | PRAET. 3 | 1323 *462 (= 464)₃₇ | kitūs | kitu | kitus | | 1326 *466 (= 468)₈ | furifßtūmbei | furifßtūmbe: | furifßtumbei | COND. 2 SG. | 1327 *470 (= 472)₃₄ | nei | mi | nei | | 1327 *471 (= 473)₄₀–₄₁ | Angelas | Angetae | Angelas | | 1327 *513 (= 514)₂₃ | wilfiemus | wifu i emus | wif i emus | | 1328 *564 (= 567)₅ | tū | ti | tū | INSTR. SG. | 1329 *594 (= 597)₂₅ | Chriſtuie | Chriſtnie | Chriſtuie | | 1330 *595 (= 598)₁₈ | fβwetų | fβwetų | fβwetų | GEN. SG. | 1330 *619 (= 622)₂₆ | źémes | źemes | źémes | GEN. SG. | 1331 Shrneme-li to, lze patrně říci, že recenzované vydání DP není příliš spolehlivé. Mnohým zde zmíněným chybám a přehlédnutím by se samozřejmě dalo snadno předejít, kdyby nakladatelství „Baltų lankų“, tak štědře podporované státními institucemi, neusnulo na vavřínech a úžeji spolupracovalo s editorem. Nyní však vzniká dojem, že editor pracoval jedním způsobem a nakladatelství jiným, neboť přece jen se nechce věřit, že by takový znalec starých písemností, jako je prof. Jonas Palionis, alespoň většinu zmíněných nedostatků nezaznamenal. RECENZIJOS 201 LITERATŪRA CHRISTIANI, L. 1934: La chronologie des papes, des origines à Pie XI. Tu es Petrus. Encyclopédie populaire sur la papauté, Paris: Librairie Bloud et Gay, 491–529. KUDZINOWSKI, Cz. 1977: Indeks–słownik do „Daukšos Postilė“ 2, Poznań: Wydawnictwo Naukowe Uniwersytetu Adama Mickiewicza. LEBEDYS, J. 1955: Simonas Stanevičius, Vilnius: Valstybinė grožinės literatūros leidykla. MACIŪNAS, V. 1997: Lituanistinis sąjūdis XIX amžiaus pradžioje, Vilnius (leidykla nenurodyta). PALIONIS, J. 1967: Lietuvių literatūrinė kalba XVI–XVII a., Vilnius: Mintis. SUBAČIUS, G. 1998: Žemaičių bendrinės kalbos idėjos, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. Juozas Karaciejus Lietuvių kalbos institutas Antakalnio g. 6, 2055 Vilnius, Lietuva Gauta 2001 12 06 VYTAUTAS SIRTAUTAS, REGINA PETKEVICIENĖ, ČESYS GRENDA, RINKTINIAI KALBOTYROS STRAIPSNIAI [Šiauliai:] Šiaulių universiteto leidykla, 2001, 288 p. 2001 metais Šiaulių universiteto Lietuvių kalbos katedros profesoriui Vytautui Sirtautui suėjo 80 metų, o docentams Reginai Petkevičienei ir Česiui Grendai – po 70. Visi trys jie apie 40 ar daugiau metų dirba toje pat Šiaurės Lietuvos aukštojoje mokykloje (anksčiau tai buvo Šiaulių pedagoginis institutas) ir kartu su kolegomis parengė šimtus lietuvių kalbos ir literatūros, tūkstančius pradinių klasių pedagogikos ir metodikos bei kitų specialybių mokytojų, parašė ar sudarė ne po vieną mokomąją knygą studentams, vadovėlių aukštosioms mokykloms (V. Sirtautas ir vidurinėms mokykloms), paskelbė po šūsnį mokslo, metodikos ir kalbos populiarinamųjų straipsnių, aktyviai dalyvauja mokslinėse konferencijose. Sukaktuvių proga sumanytai sumestinei knygai iš savo rašinių aruodo po žiupsnelį straipsnių parinko patys autoriai ir, kaip pasakyta redaktorių kolegijos pasirašytoje pratarmėje, kai kuriuose straipsniuose ką ne ką dar pataisė ar patikslino. Knygą sudarė universiteto Lietuvių kalbos katedros vedėjas prof. K. Župerka, į redaktorių kolegiją, be jo, įėjo Humanitarinio fakulteto dekanė doc. G. Kačiuškienė (pirmininkė) ir universiteto prorektorius doc. J. Pabrėža. Kiekvieno kalbininko dalis knygoje pradedama gražia brandaus amžiaus nuotrauka ir šiltai perteiktu gyvenimo aprašymu. Prof. V. Sirtautą skaitytojams pristato prof. K. Župerka, doc. R. Petkevičienę – doc. G. Kačiuškienė, o doc. Č. Grendą, daug metų buvusį Šiaulių pedagoginio instituto Lietuvių kalbos katedros vedėju, – doc. J. Švambarytė. Po to dedama kiekvieno autoriaus daugiausia kalbos mokslo darbų rinkiniuose įvairiu metu skelbtų straipsnių. Dalys baigiamos kalbininkų darbų bibliografijomis (prof. V. Sirtauto įdėti 1999 m. atskira knygele išleistos bibliografijos rodyklės papildymai ir 1998–2000 m. darbai). Bibliografijas sudarė Mokslinės Šiaulių universiteto bibliotekos Bibliografijos skyriaus vedėja R. Jakutienė. Tokia yra kalbamos knygos sandara.