Adesyvas Chylinskio Naujojo Testamento vertime

ACTA LINGUISTICA LITHUANICA XLV (2001), 93–111 Adesiv v Chylinského překladu Nového zákona Gina Kavaliūnaitė Lietuvių kalbos institutas, Vilnius Tato studie představuje analýzu užívání adesivu v Chylinského překladu Nového zákona. Navrhuje se, že užívání adesivu na rozdíl od inessivu souvisí s živostí a že distribuci adesivu a inessivu v různých slovních druzích a jejich podkategoriích (zájmena 1. a 2. osoby, zájmena 3. osoby, vlastní jména, obecná podstatná jména atd.) určuje hierarchie živosti, jak ji formuloval Silverstein, a částečně také (v případech, kdy se živost neliší) hierarchie individuace. Adesiv a inessiv jsou v komplementární distribuci; jejich užívání je určováno kategoriálními vlastnostmi podstatného jména nebo zájmena. Ukazuje se, že názor často opakovaný v literatuře, podle něhož staré litevské písemné památky odrážejí záměnu nebo funkční splynutí adesivu a inessivu, je nepřesný. Vychází z chybného pojetí vzájemného vztahu těchto pádových forem. 0. ÚVOD Při zkoumání vztahu Chylinského překladu Nového zákona (dále: ChNT) k jeho pramenům bylo třeba věnovat značnou pozornost užívání postpozičních lokálů v tomto textu. V jazycích, z nichž byl ChNT překládán, se postpoziční lokály nevyskytují, avšak porovnáním jednotlivých postpozičních lokálů v ChNT a předložkových konstrukcí s místním významem s předložkovými konstrukcemi v pramenech lze určit určité zákonitosti užívání adesivu. Po zhodnocení míry možného vlivu pramenů lze vyvodit závěry o užívání postpozičních lokálů v litevštině Chylinského doby, nebo alespoň v Chylinského idiolektu. Dosud byly vedle zásadních prací věnovaných postpozičním lokálům, které se zaměřují především na problémy jejich tvoření (Laigonaitė 1957; Palionis 1967, Kazlauskas 2000; Zinkevičius 1980, 1982; Rosinas 1995, 2000), publikovány dvě studie zaměřené na užívání postpozičních pádů v Bretkūnasových spisech a jejich vztah ke konstrukcím originálů (Range 1995, Gelumbeckaitė 1997, 1999). Tento článek určuje ekvivalenty konstrukcí s adesivem v pramenech ChNT a vliv těchto pramenů na užívání daných konstrukcí, analyzuje funkce konstrukcí s adesivem užívaných v překladu, vymezuje hranice oblastí užívání adesivu v ChNT, upozorňuje na souvislost četnosti užívání tohoto pádu s určitými slovními druhy a gramatickými kategoriemi a pokouší se objasnit, na čem je tato souvislost založena; znovu se zabývá také problémem užívání inessivu namísto adesivu. Zde 94 | GINA KAVALIŪNAITĖ jsou analyzovány pouze údaje o Chylinského jazyce1, takže formulované závěry nelze přímo zobecnit na litevštinu 17. století jako celek; srovnání s údaji, které o užívání postpozičních lokálů ve starých litevských písemnostech shromáždili jiní autoři, však ukazuje, že užívání postpozičních lokálů v těchto památkách se od užívání v Chylinského jazyce liší jen nepatrně. Užívání konstrukcí s adesivem v překladu ChNT lze interpretovat poněkud jinak, než se dosud navrhovalo v pracích věnovaných jiným starým písemným památkám nebo postpozičním lokálům. Širší zobecňující závěry bude možné formulovat teprve tehdy, až budou shromážděny a analyzovány údaje všech autorů uvedeného období. Údaje o Chylinského jazyce jsou srovnávány s údaji z hlavního pramene překladu – Statenbijbel – a z doplňkových polských pramenů – Gdaňské bible a Brestské bible2. Protože řada argumentů svědčí o tom, že Chylinskis při překládání nepoužíval Vulgátu ani řecký Nový zákon (Kavaliaūnaitė 2001: 105–128), ekvivalenty z těchto pramenů zde nebudou uvedeny. 1. MÍSTO ADESYVU V CHYLINSKÉHO SYSTÉMU PÁDŮ 1.1. Adesiv Chylinskis užívá ze všech postpozičních lokálů nejméně. Konstrukce s adesivem tvoří 6,2% (507×) všech postpozičních lokálů3. V nizozemském originále ChNT odpovídají adesivu předložkové konstrukce in + DAT. / ACC. (58%) a by + DAT. (23%), méně často (celkem 19%) konstrukce op + DAT. / ACC., voor + DAT. / ACC. a aan + DAT. / ACC. V polských pramenech zde nacházíme konstrukce w + LOC. (60%), u + GEN. (22%), méně často (celkem 18%) przy + LOC., przez + ACC., z + INSTR, na + LOC. Mt 17,5 ChNT Tey ⇒ To je můj milovaný Syn → Můj milovaný Syn, v němž jsem nalezl zalíbení ⇒ StB Deze is mijn geliefde Sone / in den welcken ick mijn welbehagen hebbe GdB Ten jest Syn moj miły / w ktorym mi się upodobało BrAB Ten ieft moy ſyn miły ná kthorym przeſtáwam Mk 6, 14 ChNT Jonaß [...] byl vzkříšen z mrtvých, a proto v něm působí taková moc StB Joannis [...] is van den dooden opgeweckt / ende daerom wercken die krachten in hem 1Článek vychází z údajů o překladu Nového zákona. 2Dokud nebude definitivně prokázáno, že Chylinskis při překladu Brastské bible nepoužil, jsou všechna citovaná místa s ní rovněž porovnávána. 3V ChNT je celkem 8196 postpozičních lokálů, z toho: LOC. 4117× (50,2%), ADES. 507× (6,2%), ALLAT. 1706× (20,8%), ILLAT. 1866× (22,8%). Pro srovnání uvádíme statistiku užívání postpozičních lokálů v překladu Nového zákona Jana Bretkunase (údaje Jolanty Gelumbickaitė): v BNT je celkem 1286× konstrukcí s postpozičními lokály, z toho: LOC. 672× (52,4%), ADES. 82× (6,5%), ALLAT. 1456× (35,5%), ILLAT. 176× (5,6%). Vidíme, že postpoziční pády se v ChNT užívají pětkrát častěji než v BNT, ačkoli jejich procentuální rozložení v textu je velmi podobné; v ChNT tvoří mírně větší podíl než v BNT ilativ a menší podíl alativ. ADESYVAS CHYLIŃSKIO NT VERTIME 95 GdB Jan [...] vstal z mrtvých; proto se dějí zázraky skrze něj BRAB Jan [...] vstal z mrtvých / a proto se v něm projevují tyto mocné skutky Lk 1,37 ChNT Zedna⇒Neboť žádná věc není Bohu nemožná→ nemožná StB Neboť žádná věc nebude u Boha nemožná GdB Neboť žádné slovo nebude u Boha nemožné Lk 1,33 BRAB Neboť u Boha nebude žádné slovo nemožné Lk 1,56 ChNT A Maria zůstala u ní asi tři měsíce StB A Maria zůstala u ní přibližně tři měsíce GdB A Maria u ní zůstala asi tři měsíce Lk 1,52 BRAB A tak s ní pobývala Maria / jako by po tři měsíce Mt 27,43 ChNT Doufal v Boha StB Důvěřoval v Boha GdB Důvěřoval v Bohu BRAB Důvěřovala v Bohu Mk 5,33 ChNT Žena tehdy [...] věděla → vědouc, že jí [to]og StB Tu žena [...] věděla, co se jí přihodilo GdB Ale žena [...] věděla, co se jí stalo BRAB A [...] žena / věděla, co se jí přihodilo Konstrukcemi adesyvu se v ChNT vyjadřuje: 1) vnitřní stav, místo nebo děj v duchovním prostoru osoby, často vnímaném jako prostor (Boží) přítomnosti či činnosti nebo jako místo, kde se lokalizují či kam směřují lidské myšlenky a emoce4: Mk 6,14 ChNT Jan [...] a proto se mohou dít tyto zázraky v něm StB Jan [...] a proto se dějí ty mocné skutky v něm GdB Jan [...] proto se skrze něj dějí zázraky skrze něj BRAB Jan [...] proto se v něm projevují tyto moci 2Tim 1,14 ChNT zachovej skrze ducha svatého, který přebývá v nás StB uchovává [...] skrze Ducha svatého / který v nás přebývá GdB Střež [...] skrze Ducha Svatého, který v nás měkčí BRAB zachovej skrze Ducha svatého, který v nás měkčí 4 Bronius Maskuliūnas (2000: 202–203) adesyvo konstrukcijas su veiksmažodžiu būti ir su kai kuriais kitais veiksmažodžiais (gyventi, rasti, užgulėti) laiko posesyvinėmis. Lokalinė ir posesyvinė adesyvo interpretacijos iš esmės viena kitai neprieštarauja, kadangi posesyvinė reikšmė gali būti laikoma pagrįsta lokalinė reikšme. Šiame straipsnyje nagrinėjamiems klausimams posesyvinės adesyvo interpretacijos galimybė įtakos neturi ir į ją nebus atsižvelgta. 96 | GINA KAVALIŪNAITĖ Mk 11,22 ChNT Ježíš odpověděl a řekl jim: Mějte víru v Boha StB I Ježíš odpověděl a řekl jim: Mějte víru v Boha GdB A Ježíš odpovídaje jim řekl: Mějte víru v Boha BrAB A Ježíš odpověděv, řekl jim: Mějte víru Boží 2) místo u někoho, pobývání v prostředí (osoby): Sk 13,7 ChNT který byl u místodržitele Sergia Paula, rozumného muže StB který byl u místodržitele Sergia Paula, rozumného muže GdB který byl u vznešeného místodržitele Sergia Paula, muže rozvážného BrAB který byl u místodržitele Sergia Paula, moudrého muže Sk 28,7 ChNT Publius /…/, který nás přijal a po tři dny nás laskavě hostil u sebe StB Publius / [jeho] pozemky /, který nás přijal a po tři dny nás laskavě hostil GdB Publius: který nás přijal a po tři dny nás přátelsky hostil BrAB Publius, který nás přijal a po tři dny nás přátelsky hostil v hostinci 3) místo mezi někým, v prostředí (několika osob). V tomto významu se užívají pouze adesivy zájmen první a druhé osoby množného čísla: Jan 14,25 ChNT Toto jsem vám říkal, když jsem byl juſimp StB Tyto věci jsem vám pověděl, by u zůstávaje GdB Toto jsem vám řekl, u was bydlící BrAB Toto jsem vám řekl, u was bydlící Sk 20,18 ChNT od prvního dne, kdy jsem přišel do Asie, jak jsem juſimp po celou dobu byl StB od prvního dne, kdy jsem přišel do Asie, jak jsem by u po celou dobu byl GdB od prvního dne, kdy jsem přišel do Asie, jak jsem s vámi po celý čas pobýval BrAB od prvního dne, kdy jsem přišel do Asie, jak jsem s vámi po celý čas pobýval Mt 13,56 ChNT A nejsou snad i všechny jeho sestry muſimp? StB A nejsou snad všechny jeho sestry by ons? GdB A nejsou snad všechny jeho sestry u nás? BrAB A nejsou snad všechny jeho sestry u nás? ADESYVAS CHYLINSKIO NT VERTIME | 97 4) místo uvnitř. Adesivy s tímto významem se v ChNT užívají velmi zřídka; v celém překladu ChNT bylo nalezeno jen několik příkladů. Jde nejčastěji pouze o adesiv zájmen třetí osoby, která zastupují podstatná jména označující neživé předměty: Mt 21,33 ChNT užflodyno Winnicžią [...] a ikafe jeyp profawina ⇒ Ipfauftuwa StB wijngaert planted e [...] ende groef eenen wijnperßback daer in GdB náládžíl winnicę[...] y wkopal w niey práłę BrAB náládžíl winnicę [...] y wkopal w niey práłę APR 1,3 ChNT kteří klaufo Zodzia toō pranaßyltēs, ir kteří uźlayko tey kaß ira paraßyta jeyp StB die hooren de woorden defer prophe tie / ende die bewaren het gene in defelve gefchreven is GdB ktorzy flucháją ßow Proroctwá tego / y záchowywáją to co w nim jeft nápīfano BrAB⁵ Adesivy podstatných jmen označujících neživé předměty se v ChNT vůbec neužívají. Obecně je adesiv v ChNT spojován především s živostí. Adesivy vyjadřující místo uvnitř, nikoli u živých bytostí nebo mezi nimi, jsou statisticky natolik vzácné, že vzniká dojem, že adesiv zájmen je v těchto případech užit setrvačností: zájmena třetí osoby mohou zastupovat podstatná jména označující jak živé bytosti, tak neživé předměty. Podrobnější analýza ukazuje, že užívání zájmenného adesivu k označení živých bytostí i neživých předmětů ve skutečnosti není samostatným a náhodným jevem, nýbrž jevem systémovým. Této otázce se budeme dále věnovat podrobněji. Tradiční význam místa u něčeho (srov. Zinkevičius 1980: 259) není v překladu Chylinského NT doložen ani jednou formou adesivu. Tuto sémantickou funkci s pohybovými slovesy dėti, nešti, primušti etc. plní aliativ (Lk 3,9; Lk 9,62; Jn 19,29; ApD 2,23; 1 Kor 7,27 etc.). 1.2. Z toho, co bylo řečeno o sémantických funkcích adesivu, vyplývá, že nejdůležitějším rysem podstatných jmen v ChNT užitých v adesivních tvarech je živé (+) – neživé (–). Adesiv lexémů označujících živé bytosti je velmi častý i v jiných starých litevských písemných památkách. Jak uvádí Zigmas Zinkevičius, toto užití představuje 70 až 100% všech případů: v Daukšově postile tvoří plurálové adesivní tvary zájmen první a druhé osoby 45% všech příkladů adesivu plurálu, v Bretkūnově postile 75%, zatímco v ChNT, Sirvydových Punktuose sakymų, Jaknavičiusových Evangeliích a Belarminově katechismu se užívají výhradně ony (Zinkevičius 1982: 33). Význam kategorie živosti a neživosti při popisu pádů vyjadřujících místo zdůraznil Wojciech Smoczyński. Uvádí, že jeden (litevský) kmen mívá zpravidla nejvýše dva lokativy. „Pozoruje se souvýskyt (I) illativu s lokativem a (II) allativu s adesivem, a to v závislosti na významu tématu: u neživot- 5 V knihovně LMA jsou uloženy exempláře Brastské bible, které jsou neúplné; chybějí v nich listy, zejména na začátku a na konci knihy. Některé příklady z Brastské bible proto nemůžeme uvést. 98 GINA KAVALIŪNAITĖ ných názvech míst – (I), u živých (zejména osob) a u názvů osob – (II). Neexistuje však takové téma, u něhož by se tvořil zároveň loc[ativus] a ill[ativus], stejně jako ade[ssivus] a all[ativus]“ (Smoczyński 2001: 215). Typologické výzkumy ukazují, že kategorie živosti se gramatikalizuje, tj. gramatické vlastnosti, které nějak souvisejí s živostí, jsou pravidelně vyjadřovány těmi slovními druhy (nebo jejich subkategoriemi), které se ze své podstaty častěji užívají k označení živých bytostí. Je samozřejmé, že zájmena první a druhé osoby obvykle označují lidi, a proto pravidelněji vyjadřují gramatické vlastnosti související s živostí (lidstvím); toto užití lze zobecnit na všechny členy dané kategorie, tj. adesiv zájmen se užívá i v těch méně častých případech, kdy zájmeno neoznačuje živou bytost, např.: Mt 10,11 ChNT A → A když do některého města nebo vesnice přijdete → vejdete, ptejte se, kdo tam → v něm je hoden → hoden StB Ende in wat ftadt ofte vlecke ghy fult inkomen / onderfloeckt wie daer in weerdigh is GdB A do ktoregokolwiek miáfta álbo miáfteczká wnidźiecie / wywiádûjcie się ktoby w nim tego był godźien BrAB A do ktorego miáfta ábo wśi wnidźiecie / wywiádûjcie śię kthoryby w niej był godźien V přirozené HIERARCHII ŽIVOSTI (animacy hierarchy) zaujímají jednotlivé slovní druhy a jejich subkategorie určitá místa podle toho, jak často v běžných, prototypických situacích označují živé bytosti. Pojem hierarchie živosti zavedl do lingvistiky Michal Silverstein, který zkoumal distribuci modelů nominativního a ergativního značení podmětu (agenta) a předmětu tranzitivní věty podle slovních druhů a jejich subkategorií v australských domorodých jazycích (Silverstein 1976: 122 a násl.). Tento pojem se široce užívá při zkoumání a popisu mnoha dalších jazykových jevů souvisejících s kategorií živosti. Zde je třeba zmínit především systémy gramatického rodu. Jolanta Mindak (1990) úspěšně využívá pojem hierarchie živosti při popisu systémů gramatického rodu ve slovanských jazycích. Pojem hierarchie živosti se široce užívá i v novější lingvistické literatuře a zohledňují jej některé publikace o jmenných kategoriích (např. přehled Stephena Andersona, vydaný v populární kolektivní monografii o syntaktické typologii, kterou editoval Timothy Shopen). Silversteinova hierarchie živosti je zde (viz tabulku 1) představena tak, jak ji ve svém článku stručně podává Anderson (1985: 183): TABULKA 1. HIERARCHIE ŽIVOSTI ADESYVAS CHY LINSKIO NT VERTIME 99 Statistika užití adesivů v ChNT poměrně přesně odpovídá zde uvedené klasifikaci. Adesivní tvary se v ChNT užívají s touto četností: TABULKA 2. ČETNOST UŽITÍ ADESIVU V ChNT PODLE SLOVNÍCH DRUHŮ A JEJICH SUBKATEGORIÍ Adesivy zájmen první osoby — sg. manimp (44×), pl. mū simp (21×) Adesivy zájmen druhé osoby — tavimp (21×), pl. jū simp (59×) Adesivy zvratného zájmena — savimpi (61×) Adesivy vlastních jmen — Kristusiep (65×), Viešpatiep (55×), Jėzusiep (47×), Die wiep (44×), Tė viep (11×), Sūnumpi (4×), Simon iep (4×) atd., celkem 177 adesivů vlastních jmen Adesivy ukazovacích zájmen a zájmen třetí osoby — jampi, tampi, kitampi (90×) Adesivy vztažných zájmen — kuriampi, kampi (23×) Adesivy označení osob — žmogumpi (8×) Adesivy přídavných jmen — gyvampi (1×), tikrampi (1×), išmint ingampi (1×) Adesivy označení živých bytostí (nikoli lidí) a neživých předmětů — žádné Jak ukazují uvedené údaje, nejčastější jsou adesivy zájmen první a druhé osoby a zvratného zájmena (206×), následují adesivy vlastních jmen (177×), na třetím místě jsou adesivy ukazovacích, osobních zájmen třetí osoby a vztažných zájmen (113×), nejméně časté jsou adesivy označení osob (8×) a přídavných jmen (3×). V ChNT se neužívají adesivy označení ani živých bytostí (nikoli lidí), ani neživých předmětů. To, že se vlastní jména užívají častěji než ukazovací zájmena a zájmena třetí osoby, v tomto případě systém nenarušuje. V neutrálním textu se slova dievas, tėvas, sūnus užívají jako obecná jména, zde jsou však označení křesťanského Boha a jeho osob pokládána za vlastní jména a tato slova se v Písmu svatém vyskytují statisticky častěji než v neutrálním textu. Stupnice hierarchie živosti je součástí širší HIERARCHIE INDIVIDUALITY (individuation hierarchy), o niž se ve svých pracích opírá mnoho lingvistů. S tímto pojmem se úspěšně pracuje při popisu různých morfosyntaktických jevů, zejména těch, které souvisejí se systémy užívání pádů — Alan Timberlake použil pojem individuality objektu při zkoumání užívání genitivu záporového v ruštině, zatímco John Hopper a Sandra Thomp- 100 | G I N A K A V A L I Ū N A I T Ė son ją taikė kaip tranzityvumo parametrą (Timberlake 1975: 123–139; Hopper, Thompson 1980: 251–299). Individualumo hierarchijos skalėje pagal reiškiamą individualumo kiekį skiriamos tokios semantinės opozicijos: 3. TABULKA: HIERARCHIE INDIVIDUALITY vysoký stupeň individuality nízký stupeň individuality vlastní obecné živé neživé jednotné číslo množné číslo konkrétní abstraktní Sémantické rysy adesivů užívaných v ChNT přesně odpovídají zde uvedeným rysům vysokého stupně individuality: většinu adesivů tvoří vlastní jména, užívají se adesivy jmen označujících živé bytosti, převažují adesivy v jednotném čísle, užívají se pouze adesivy zájmen prvního a druhého stupně množného čísla (nejtěsněji související s gramatikalizovaným živým), neužívají se adesivy abstraktních podstatných jmen. Analýza jazykových dat Chylinského tedy potvrzuje sklon, jehož si všiml Zinkevičius, užívat tvary adesivu při mluvení o živých bytostech. Častěji se užívá adesiv u těch slovních druhů a jejich subkategorií, které zaujímají vyšší pozice v hierarchii živosti. Rozdíly ve frekvenci užívání adesivu v rámci jednoho slovního druhu (tj. tam, kde je stupeň gramatikalizované živosti stejný) lze popsat na základě hierarchie individuality. 2. UŽÍVÁNÍ ADESIVU NAMÍSTO INESIVU A NAOPAK 2.1. V literatuře o postpozitivních lokálech se tomuto problému věnuje značná pozornost. Příčiny zaměňování inesivu a adesivu se vysvětlují dvojím způsobem. Většina badatelů zastává názor, že rozdíl mezi funkcemi adesivu a inesivu zanikl přímo v jazyce (Laigonaitė 1957: 27; Palionis 1967: 120, 170; Rosinas 1995: 65; 2001: 140–143; Gelumbec kaitė 1996: 158; 1997: 189–190; Maskuliūnas 2000: 205–206), zatímco jiní se domnívají, že jejich užívání v textech přeložených z Lutherovy Bible bylo podmíněno vlivem předloh: „Die Frage, ob diese Vertauschung eine volkssprachige Grundlage hat, möchte ich verneinen. [...] Ich nehme also an, daß die Vertauschung von Adessiv und Lokativ (Inessiv) letztlich vorlagenabhängig ist“ (Range 1995: 99–101). Analýza ukázala, že významy adesivu a inesivu v ChNT se poměrně jasně liší. Význam adesivu se v ChNT pojí především s živostí a místem. Inesiv se naproti tomu nikdy neužívá k označení děje v mysli živých bytostí; vyjadřuje místo děje nebo předmětu, čas děje, místo mezi něčím a rozšíření. Adesivy první a druhé osoby množného čísla se užívají k označení místa mezi něčím a rozšíření něčeho; zájmena třetí osoby mají podobu inesivu množného čísla: protože v hierar- ADESYVAS CHYLINSKIO NT VERTIME 101 chii živosti zaujímala nižší místo, neměla již tvary adesivu množného čísla. Podstatná jména vyjadřující tento význam se rovněž vyskytují pouze v inesivu množného čísla. Kaip matyti iš Czesławo Kudzinowskio sudaryto Indekso (1964), ChNT nėra nė vieno asmenvardžio, įvardžių aš, tu, leksemų Dievas, Tėvas, Jėzus, Kristus ir pan. įsėvyu. Iš 4117 ChNT pavartotų įsėvyų vos keletas reiškia gyvas būtybes. Tai daugiskaitos įsėvyai žmonėse (9x), pranašuose (5x), visuose (1x) ir vienaskaitos įsėvyai žmoguj (1x), boboj (1x), motinoj (1x). Tuos kelis atvejus toliau ir aptarsime: 1) inesiv množného čísla žmonėse (9×): Mk 10,27 ChNT U lidí je to nemožné, ale ne u Boha. U Boha jsou totiž všechny věci možné. StB U lidí je to nemožné, ale ne u Boha: neboť u Boha je možné všechno. GdB U lidí je to nemožné, ale ne u Boha, neboť u Boha je možné všechno. BrAB U lidí to jest nemožné / ale u Boha / neboť u Boha je všechno možné Lk 18,27 ChNT Co je lidem nemožné, Bohu je možné StB Věci, které jsou lidem nemožné, / jsou možné Bohu GdB Co je u lidí nemožné / je možné u Boha BrAB To co ieſt niepodobno v ludźi / podobno ieſt v Bogá Protože se v probíraných příkladech mluví o živých osobách, měli bychom zde očekávat adesiv, tím spíše, že v odpovídajících místech překladových předloh jsou užity typické ekvivalenty adesivu. Vznik inesivu žmonėse bychom zde mohli vysvětlit tím, že Chylinskis vůbec neužíval podstatná jména v adesivu množného čísla, a protože ve svém jazykovém systému neměl potřebný tvar adesivu, užíval místo něj inesiv. Tuto domněnku potvrzuje i adesiv Diewiep užitý ve stejné pozici a se stejným významem v sousedním místě. K vyjádření místa mezi něčím užíval Chylinskis adesiv množného čísla zájmen první a druhé osoby, pokud se však tento význam vyjadřuje podstatným jménem nebo zájmenem třetí osoby, má vždy podobu inesivu množného čísla. 2) množné číslo inessivu pranašuose (5×): ApD 13,40 ChNT co bylo řečeno pranabołe StB ’t gene geleſcht is in de Propheten GdB to, co bylo řečeno w Prorocẽch BrAB to, co bylo řečeno w Prorocẽch Inessiv pranašuose znamená „v prorockých knihách“, takže v tomto případě místo označené inessivem nesouvisí s živostí. Čistě teoreticky by bylo možné v takové pozici užít i adesiv, 102 | GINA KAVALIŪNAITĖ protože slovo pranašas, užívané k označení díla, lze gramaticky interpretovat jako životné (podle principu gramatické životnosti) nebo neživotné (podle principu reference). Chylinskis se ve svém překladu řídí druhým principem. Navíc je třeba i v tomto případě při vysvětlování volby inessivu mít na paměti, že v textu Chylinského NT nejsou vůbec doloženy množné tvary adesivu podstatných jmen. 3) množné číslo inessivu visuose (1×): Ef 4,6 ChNT Jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, skrze všechny a jufimp wifole StB Jeden Bůh a Otec všech / který je nade všemi / i skrze všechny / a v u alle GdB Jeden Bůh a Otec všech / který je nade vším / a skrze všechno / a we wβyſtkich was BrAB Jeden Bůh a Otec všech / který je nad všemi věcmi / a skrze všechny věci / a we wβytkich was Zde se inessiv užívá v typickém významu adesivu. I tuto výjimku však lze vysvětlit stejným důvodem jako v předchozích případech: zobecňující zájmeno visas nemělo v deklinačním systému ChNT tvar množného čísla adesivu. V Chylinského jazyce se užívají pouze množné tvary adesivu zájmen první a druhé osoby, která v hierarchii životnosti zaujímají první místo: musimpi, musiṁp ir jusiṁpi, jusiṁp. 4) lokál jednotného čísla žmoguj (1×): Ef 3,16 ChNT aby byl posílen mocí skrze jeho ducha ve vnitřním člověku StB být mocně posíleni skrze jeho Ducha v niterném člověku GdB mocí upevněni skrze jeho Ducha ve vnitřním člověku BrAB byli mocně upevněni skrze jeho Ducha / ve vnitřním člověku Forma adesivu žmogumpi se v ChNT obecně používá (7×) a v tomto případě lze vznik lokálu skutečně popsat jako „zmatení“. Místo plurálového adesivu se z již probraných důvodů používá plurálový lokál žmonėse; již existoval „vysoký“ systém, takže analogicky mohl být i zde zaveden lokál jednotného čísla žmoguj. Vliv překladových zdrojů zde nemůžeme rozpoznat, protože většině konstrukcí s adesivem v originálech odpovídají v tomto případě použité konstrukce nizozemské in + DAT a polské w + DAT. 5) lokály jednotného čísla boboj (x) a motinoj (1×): 2Tim 1,5 ChNT neboť si připomínám nepředstíranou víru, která je v tobě a která nejprve přebývala v tvé babičce Loile a tvé matce Eunice; a jsem přesvědčen, že přebývá i v tobě ADESYVAS CHYLINSKIO NT VERTIME | 103 StB Když si připomínám nepředstíranou víru, která je v tobě a která nejprve přebývala v tvé babičce Lois a v tvé matce Eunice, jsem přesvědčen, že přebývá také v tobě. GdB Připomínám si tu nepředstíranou víru, která je v tobě a která nejprve přebývala v tvé babičce Loidě a v tvé matce Eunice; jsem přesvědčen, že přebývá i v tobě. BrAB Připomínám si tu víru, která je v tobě nepředstíraná a která nejprve přebývala v tvé babičce Loidě a v tvé matce Eunice; jsem přesvědčen, že je i v tobě. Adesyva nemá v ChNT tvary *bobaip ani *motinaip. Vůbec se nevyskytuje adesyv žádného substantiva ženského rodu; v ChNT se užívá jediný adesyv ženského zájmena ji, tvar jeyp (7×). Lze se domnívat, že Chylinskis, který vůbec neužíval adesyvní tvary substantiv ženského rodu, zvolil místo nich inesyvy bobo a motinoj. Otázka, proč v celém překladu NT není ani jeden adesyv substantiva ženského rodu, by si zasloužila samostatný výzkum⁵. Ani v tomto případě nelze vysledovat vliv překladových pramenů. V celém ChNT jsme tedy našli pouze několik případů, v nichž byl užit inesy v substantiv označujících osoby. Obvykle se v takových případech (s výjimkou žmoguje) místo adesyvu užívá pouze inesy v těch slovních druhů, jejichž adesyvní tvary se v Chylinského jazykovém systému vůbec nevyskytují. 2.2. Podobně jako Chylinskis užívali adesyv první a druhé osoby a zvratného zájmena také autoři jiných starých písemných památek. Albertas Rosinas (2001: 140) uvádí, že „podystém osobních participiálních zájmen a zvratného zájmena (právě tato zájmena zaujímají v hierarchii živosti první místo – G. K.) v Daukšových textech nemá inesy v; místo něj se užívá adesyv, jímž se nejčastěji vyjadřuje vnitřní stav“. Tato skutečnost plně odpovídá jazykovým údajům Chylinského. Aniž bychom z tohoto hlediska zvlášť prozkoumali všechny staré písemné památky, nelze říci, v textech kterých autorů osobní zájmena a zvratné zájmeno vůbec neměly inesy vní tvary. Podle Rosinových údajů chybějí inesy vní tvary participiálních zájmen nejen v Daukšových textech, ale také v Petkevičiusově katechismu a v Sirvydových textech (Rosinas 1995: 17, 20; 2001: 140). Inesy v těchto zájmen se užívá pouze u Bretkūna a 5 Lze na základě toho, že užívání adesyvu v ChNT velmi důsledně odpovídá charakteristikám hierarchií živosti a individuality, a s přihlédnutím k jazykovému faktu, že Chylinskis užívá adesyvní tvary zájmen i substantiv ženského rodu mnohem méně často než adesyvy mužského rodu, předpokládat, že ženský rod zaujímá v hierarchii individuality nižší místo? Na to, že se adesyvy substantiv ženského rodu užívají méně často než u mužského rodu, upozornil také Range (1995: 100). Literatura se o postavení mužského a ženského rodu v hierarchiích živosti a individuality nezmiňuje, je však možné, že ženský rod by v této hierarchii mohl zaujímat nižší místo. Je zajímavé, že v některých slovanských jazycích, v nichž je akuzativní tvar shodný s genitivem spojen s živostí, nabývají substantiva ženského rodu gramatikalizovaných rysů živosti nedůsledně: srov. rus. ja znaju étix mal’čikov, étix devušek (Acc. = Gen.), ale pol. widzę tych chłopców (Acc. = Gen.): widzę te dziewczyny (Acc. = Nom.) (o vztahu kategorií rodu a živosti podrobněji viz Mindak 1990). 104 | GINA KAVALIŪNAITĖ Ve Vilentových textech. Příčiny tohoto výjimečného užívání v textech těchto autorů by bylo třeba hledat samostatně. Adesyv užívaný Daukšou také souvisí se stupněm živosti. Potvrzují to Rosinovy údaje, podle nichž „ve větách se slovesy būti, gyventi a dalšími se užívá pouze adesyv participiálních zájmen a zvratného zájmena, zatímco u zájmen vyjadřujících rod a jmenných výrazů se vedle adesyvu často užívá také inesy v“ (2001: 141). Na rozdíl od Chylinského užíval Daukša tvary množného čísla adesyvu označení osob poněkud jinak: Apė ką Augūltinie p S. Ambraziejep ir kitūfiámp fenūliámp Daktarūfiámp daug ‘kaitit’ gali DP 36933–34; turėtų wiłładós matóne Diewiep ir gerūgiámp žmonełėmp DP 678–9 (citováno podle Rosinas 2001: 141). Z toho můžeme usuzovat, že v Daukšově idiolektu byla oblast gramatikalizace živosti či individuality vyjadřovaná užitím adesyvu poněkud širší než v Chylinského jazyce, ačkoli mezi užíváním adesyvu u obou autorů nelze spatřovat zásadní rozdíl. 2.3. Při pojednávání o záměně inessivu a adesivu v jazykovém systému je třeba jasně vymezit, co se takovou záměnou rozumí a podle jakých kritérií ji lze určit. Mnozí autoři, kteří psali o neutralizaci inessivu a adesivu, uvádějí příklady, v nichž se adesiv a inessiv užívají v jedné jmenné frázi: nė regi Dwãlios f. žmogup atgimdītame DP 25535–36; žmonełe bediewiũłemp ir neybti-kumūłemp DP 4452–53 (příklady z Daukšovy postily jsou citovány podle Palionis 1967: 170). Taková místa se obvykle citují jako typické příklady záměny inessivu a adesivu. Užívání inessivu a adesivu v jednom slovním spojení však záměnu adesivu a inessivu nedokládá. Toto užití vysvětluje vzájemný vztah pojednávaných pádů. Protože užívání adesivu a inessivu závisí na kategoriálních vlastnostech jmen (tyto pády se užívají podle hierarchií živosti a individuálnosti), jsou mezi nimi v komplementární distribuci. K tomuto závěru dospívá Wojciech Smoczyński, který při popisu vztahu inessivu a illativu a adesivu a allativu píše: „Realnie mamy [...] do czynienia z dwiema izofunkcyjnymi parami form o dystrybucji komplementarnej, która jest regulowana semantyką rzeczownika“ (Smoczyński 2001: 215). Z hlediska distribuce tedy inessiv a adesiv fungují jako varianty jednoho pádu. Tím lze vysvětlit, proč se v jedné jmenné frázi, jejíž složky jsou spojeny shodou, mohou užívat jak adesiv, tak inessiv, a přesto zůstává shoda neporušena. Tento vztah odráží sémantickou strukturu inessivu a adesivu: složka spojená se sémantikou pádů (místo, lokalizace) je oběma pádům společná. Doplňkové kategoriální sémy se označují nezávisle na sobě, v rámci jedné jmenné fráze. Adesiv a inessiv v těchto případech netvoří opozici samostatných pádů. To, že se v jedné jmenné skupině vedle sebe užívá inessiv i adesiv, nedokazuje, že by se užívaly promiscue, protože jejich užívání je podmíněno kategoriálními vlastnostmi jména. ADESYVAS CHYLINSKIO NT VERTIME | 105 Analyzujme další příklady uváděné jako ilustrace záměny inessivu a adesivu: kaipo ſchwentaie Euangelyaie parafchit / ira. ſ. Matheupj tapagaliauſiagi Galwagi MžK 24₇₋₉; Matehulſiep Dwieu Defſymtu Pirmoi Cap. DP 1₄₋₅; a nejen jiní lidé Jordanip jsou pokřtěni BP₁₁ 239₁₁₋₁₃ (citováno podle Range 1995: 101). Vidíme, že při označení místa nesouvisejícího s živostí (ſchwentaie Euangelyaie, tapagaliauſiagi Galwagi, Dwieu Defſymtu Pirmoi Cap.) se užívá inessiv, zatímco uvnitř konstrukce je právě osobní jméno Matheupj, Matehulſiep vyjádřeno adesivem. Hydronymum Jordanip užité v Bretkūnově postile mohlo být jako vlastní jméno spojeno s osobním jménem, a tak se zde mohl analogicky objevit adesiv. S ohledem na tyto obecné strukturální rysy užívání inessivu a adesivu se můžeme pokusit formulovat kritéria, podle nichž lze určit, zda se tyto pády skutečně zaměňují, či nikoli. Zánik významového rozdílu mezi inessivem a adesivem lze prokázat pouze na základě případů, kdy se na různých místech, avšak ve stejných kontextech bez zřetelného funkčního rozdílu užívají inessivy a adesivy téhož slova (téhož slovního druhu). Jde právě o místa, kde se inessivy a adesivy zájmen užívají k vyjádření jak vnitřního stavu a místa v prostředí jedné osoby či několika osob, tak místa u neživých předmětů. V Chylinského překladu je takových případů jen několik: Mt 23,21 ChNT pryſiekt per Baźnicų į a/.../ ir per ghi kurſey giwena jeyp → joy StB Ende wie ſweert by den tempel / die ſweert by den ſelven / ende by dien die daer in woont GdB A kto przysięga ná Kościoł / przysięga náń / y ná tego ktory w nim mieſka BRAB A kthoby kolwiek przysięgł ná kościoł / przysięgać náń / y ná tego ktory w nim mieſka Taková místa lze považovat za příklady „záměny“ pouze částečně, protože užívání adesivu u zájmen je odůvodněné i tehdy, když zastupují neživé předměty, neboť zájmena zaujímají v hierarchii živosti velmi vysoké postavení. V Chylinského překladu Nového zákona lze však tímto způsobem odůvodnit pouze užívání adesivu u zájmen třetí osoby mužského rodu zastupujících neživé předměty. Chylinskis totiž užíval zájmena třetí osoby jednotného čísla mužského rodu, která nahrazují podstatná jména označující živé i neživé předměty, pouze v adesivu (76×), s jedinou výjimkou (Jk 1,25). Poněkud odlišně se užívají zájmena třetí osoby jednotného čísla ženského rodu. Jejich vyjadřování se obvykle rozlišuje: inessiv se užívá pouze místo zájmen nahrazujících podstatná jména označující neživé předměty, zatímco adesiv se užívá bez tohoto rozlišení (v Mt 1,20; Mk 5,33; Lk 1,56 nahrazují adesivy zájmen třetí osoby jednotného čísla ženského rodu podstatná jména žmona a Marija, zatímco v Mt 21,33; Mt 23,21; Řím 1,17; Zj 1,3 podstatná jména bažnyčia, evangelija, pranašystė, vynvyčia). Zájmena třetí osoby ženského rodu jsou tedy v Chylinského překladu slabým článkem, v němž začíná směšování inessivu a adesivu. 106 | G I N A K A V A L I Ū N A I T Ė V literatuře jsou příklady tohoto typu uváděny z písemností Bretkūna, Daukši a Sirvydase; většinu příkladů zde tvoří užití inessivu a adesivu zájmen třetí osoby v témže kontextu: není iumpi teyibes PS₁ 130₁₈–₁₉; není iuole [wejkatos PS₁ 125₂₀–₂₁; … Dwalia S. būwo iamimp DP 429₃₂–₃₃; Dwaliá S. būwo iame DP 426₃₉–₄₀ (citováno podle Maskuliūnas 2000: 206). Takové nejednotné užívání mohlo vzniknout v důsledku ukazovací funkce zájmen: v různých kontextech mohou označovat jak živé bytosti, tak neživé předměty. 2.4. Na rozdíl od textů probíraných výše se zájmena užívají v Bretkūnových písemnostech. Zde se vnitřní stav osoby či osob i děj v jejich vědomí vyjadřují inessivem zájmena první a druhé osoby a zvratného zájmena (na rozdíl od Chylinského), jakož i adesivem, např.: Ale nemá kořene fawimp BNT Mt 13,21; Farizeus pak stál tak sám faw eie modle se BNT Lk 18,11; A oni řekli fawija BNT Lk 20,5; Satanas fawija → fawije rozdělen jest BNT Lk 11,17; Zdaliž nehořelo srdce naše mulūi BNT Lk 24,2 (citováno podle Gelumbec kaitė 1997: 189). Je však třeba mít na paměti, že v takové pozici bývají inessivy v Bretkūnově překladu NT nezřídka nahrazovány adesivem: myslili fawei → fawip BNT Lk 12,17; řekli fawije → fawip BNT Lk 18,4; [světlo, které tawije →tawipi jest BNT Lk 11,35; poznáte, jak já Tiewieie →Tiew+pi jsem, a vy manije →manipi a já iuſuie → iuſuie / iuſuia →iuſipi BNT Jn 14,20; (citováno podle Gelumbec kaitė 1996:157; 1997: 189). Z uvedených příkladů nahrazování inessivu adesivem vidíme, že Bretkūnas pochyboval o vhodnosti inessivu v takové pozici a vnímal rozdíl mezi oblastmi užívání probíraných pádů. Range (1995: 99–101) vysvětluje toto nejednotné rozlišování oblastí užívání vlivem překladových předloh. Je zcela pravděpodobné, že německá konstrukce in + DAT. mohla vytvářet příznivé podmínky pro výskyt inessivu v takových pozicích (ačkoli v Chylinského překladu neměla tato konstrukce na užívání adesivu žádný vliv). Německé konstrukce a + ACC. v týchž pozicích podněcovaly Bretkūna k tomu, aby alespoň občas nahrazoval inessiv adesivem. K takovým náhradám pravděpodobně přispívaly nejen překladové originály, ale také Bretkūnův jazykový cit či jeho pochybnosti o vhodnější podobě. Verzi, že Bretkūnas vnímal rozdíl mezi adesivem spojovaným s živostí a inessivem spojovaným s místem, potvrzují také údaje Gelumbec kaitė (1999: 217), podle nichž se v BNT adesiv nenahrazuje inessivem, když se vyjadřuje děj ve vědomí osoby (osob) nebo lokalizace procesů vědomí. Inessiv (aliativ) se v BNT čas od času opravuje na adesiv také tehdy, když se mluví o místě mezi něčím či o rozšíření v nějakém prostředí: ADESYVAS CHYLINSKIO NT VERTIME 107 těch věcí, které mufui → mufip se staly BNT Lk 1,1; zázraky, které iufui → iulip se dějí BNT Lk 10,13; mluvil jsem k vám iufump → iufipi, když jsem byl s vámi BNT Jn 14,25 (citováno podle Gelumbeckaitė 1996: 157; 1997: 191–192). Jde už o jiný typ užití inesivu a adesivu, vzniklý za odlišných okolností: adesivní význam pobytu u někoho, v něčím prostředí je velmi blízký významu místa mezi něčím, rozšíření v něčím prostředí. Lze si dokonce představit, že význam pobytu u někoho je významem jednotného čísla adesivu, zatímco význam pobytu v něčím prostředí, rozšíření mezi něčím, je významem množného čísla adesivu, srov.: Kdež byl velikým pánem na Kypru, mocným a moudrým člověkem ChNT ApD 13,7; Seferis pak praví, že je všechno naše v nás? ChNT Mt 13,56. V ChNT se význam místa mezi něčím nebo rozšíření uvnitř vyjadřuje nejen adesivem množného čísla zájmen první a druhé osoby, ale také (pokud je tento význam vyjádřen členy zaujímajícími nižší pozici na škále individualizace – zájmenem třetí osoby nebo podstatným jménem) inesivem množného čísla nebo předložkovými konstrukcemi: Idand teyſe Zokona galetu but ibpildita mufimp ChNT Rom 8,4; Tey kalbėjau jumu, budama iufimp ChNT Jn 14,25; Kaſ neg aukbta ira zmoneſa ChNT Lk 16,15; ir turejo łofka wiſoſe zmoneſa ChNT ApD 2,47; <Togdel> kad tada atajo Samarytone yop, praſe jo kad → idand pafiliktu → atliktu jofe ChNT Jn 4,40. Nemůžeme říci, že Chylinskis v těchto případech zaměňoval oblasti užití inesivu a adesivu při vyjadřování místa mezi něčím. Naopak, jejich hranice cítil velmi jemně: více individualizované slovní druhy či jejich subkategorie (zájmena první a druhé osoby) vyjadřoval adesivem množného čísla, méně individualizované (zájmena třetí osoby a podstatná jména) pak inesivem množného čísla. Podobně užíval Jonas Bretkūnas v biblickém překladu adesiv množného čísla zájmen k vyjádření místa mezi něčím (nejčastěji v opravách). Jestliže se místo nebo rozšíření mezi něčím označuje podstatným jménem, i u něj (stejně jako v Chylinského překladu) stojí v inesivu (Gelumbeckaitė 1997: 191–192): karalyſte Diewa terpei iufu → iufipi BNT Lk 17,21; pawildeia atimti apgiedinima mana, ſmonieſa → tarp ſmoniu BNT Lk 1,25 (citováno podle Gelumbeckaitė 1996:157; 1997: 91). Na rozdíl od Chylinského užíval Bretkūnas k vyjádření významu místa mezi něčím také inesivy množného čísla zájmen první a druhé osoby: těch věcí, které mului → mufip se staly BNT Lk 1,1; zázraky, které iufui → iufip se dějí BNT Lk 10,13 (citováno podle Gelumbeckaitė 1997: 191). Vidíme, že v Bretkūnově biblickém překladu je oblast užití adesivu užší než v ChNT, zatímco oblast užití inesivu je podstatně širší: 1) Bretkūnas na rozdíl od Chylinského živé bytosti 108 GINA KAVALIŪNAITĖ ve významu místa v duchovní sféře užíval inesiv prvních a druhých osob zájmen i zvratného zájmena, ačkoli jej někdy opravoval na adesiv; 2) ve významu místa mezi čím užíval Bretkūnas na rozdíl od Chylinského také plurálový inesiv zájmen první a druhé osoby. Takové Bretkūnovo užití můžeme považovat za zaměňování inesivu a adesivu. V jiných starých písemných památkách byly nalezeny pouze případy zaměňování inesivu a adesivu zájmen třetí osoby. Příčiny takového zaměňování pravděpodobně tkví v samotném jazykovém systému: hranice významů inesivu a adesivu se u různých autorů mohly lišit. V jazykovém systému některých autorů bylo užívání adesivu spojeno s vyšším stupněm individualizace (Chylinskis), zatímco jinde (Daukša, Sirvydas) mohla oblast jeho užití zahrnovat i členy s nižším stupněm individualizace. Otázku, proč se v Bretkūnových písemných památkách užívá inesiv mnohem šířeji než u jiných autorů, je třeba zkoumat samostatně. 3. ZÁVĚRY VZTAH K PŘEKLADOVÝM PRAMENŮM. Hlavními ekvivalenty adesivních konstrukcí užívaných v ChNT jsou předložkové konstrukce s lokálním významem ol. in + DAT. / ACC. (58%) a pol. w + LOC. (60%); méně často na odpovídajících místech nacházíme ol. by + DAT. (23%) a pol. u + GEN. (22%). Zbytek tvoří ekvivalenty ol. op + DAT. / ACC., voor + DAT. / ACC., aan + DAT. / ACC. a pol. przy + LOC., przez + ACC., z + INSTR. Nebyly zaznamenány žádné tendence, které by ukazovaly, že některé z těchto konstrukcí podporovaly užívání adesivu. Adesivní konstrukce, které analyzujeme v textu a které odpovídají by + DAT., jsou při opravách občas nahrazovány konstrukcemi pas + ACC., su + INSTR., není však důvod tvrdit, že tyto opravy byly podmíněny překladovými prameny. UŽÍVÁNÍ. Adesivní konstrukce označují místo v duchovní sféře živých bytostí, místo u někoho či v něčím prostředí a místo mezi čím, jakož i rozšíření (v tomto významu se užívají pouze plurálové adesivy zájmen první a druhé osoby). Místo v neživých věcech označují adesivní konstrukce v ChNT obzvlášť zřídka; bylo nalezeno jen několik takových případů. Ve významu místa u čeho se adesiv v ChNT neužívá. Adesivní význam v ChNT přímo souvisí s gramatikalizovanou živostí, tj. častěji se užívají adesivní tvary těch slovních druhů, které označují živé bytosti. Adesivy užívané v ChNT přesně odpovídají škále hierarchie živosti podle Silversteina (nejčastěji se vyskytují adesivní tvary zájmen první a druhé osoby, o něco méně často vlastních jmen a zájmen třetí osoby, ještě méně často označení osob; adesivní tvary označení živých bytostí [nikoli lidí] a neživých věcí se nevyskytují) i znakům individualizace v hierarchii individualizace (častěji se užívají adesivy vlastních jmen a slovních druhů, které v hierarchii živosti zaujímají vyšší místo; singulárové formy adesivu jsou nesrovnatelně častější než plurálové a užívají se pouze adesivy konkrétních podstatných jmen). To potvrzuje Zinkevičiusův závěr, že tvary adesivu mají sklon častěji se užívat při mluvení o živých bytostech, i Smoczyńského závěr, že mezi adesivem a inesivem, resp. aliativem a illativem, existuje vztah doplňkové distribuce podle opozice živost: neživost. UŽÍVÁNÍ INESIVU MÍSTO ADESIVU A NAOPAK 1. Takové případy, kdy se inesiv a adesiv užívají v jedné konstrukci a princip shody není porušen (I. Matheiu[p] tapagaliauſiagi Galwagi MŽK 24₇,₉; ira and wilo ir per wiø, ir julump wiole ChNT Ef 4,6 apod.), nelze považovat za zaměňování inesivu a adesivu ADESYVAS CHYLINSKIO NT VERTIME | 109 fakty; oba tyto pády se užívají ve významu místa, adesivem jsou vyjádřeny slovní druhy nebo jejich kategorie, které zaujímají vyšší postavení v hierarchii individualizace, resp. živosti, zatímco inessivem slovní druhy vyjadřující menší míru individualizace a jejich podkategorie. Zde se hovoří o doplňkové distribuci podmíněné sémantickými rysy. 2. Ačkoli se adesivy plurálu zájmen první a druhé osoby v ChNT užívají ve významu místa mezi něčím a rozprostření, inessivy plurálu zájmen třetí osoby juose a inessivy plurálu žmonėse nelze považovat za příklady záměny adesivu a inessivu, protože plurál zájmen třetí osoby a podstatných jmen jako slabě individualizovaná kategorie neměl v Chylinského jazyce tvary plurálu adesivu. Proto se zde místo adesivu užívá inessiv. Podobně je tomu i v jiných starých textech: žmonele bediewiufemp ir neyßtikumiufemp DP 4452–53 aj. 3. V Chylinského jazyce jsou hranice významů inessivu a adesivu zřetelně rozlišeny a téměř nikdy nedochází k jejich záměně. V celém NT bylo nalezeno jen několik takových příkladů; někdy je z nepozornosti místo adesivu užit (zájmeno třetí osoby) v inessivu a následně opraven na adesiv (Mt 23,21). 4. Za nepochybné případy záměny inessivu a adesivu v Bretkūnových textech je třeba považovat užití inessivu a adesivu zájmen první a druhé osoby a zvratného zájmena (fshwieſumas kuris tawịe → tawipi je BNT Lk 11,35 etc.) k označení místa v duchovním prostoru živých bytostí, a také inessiv a adesiv plurálu zájmen první a druhé osoby k označení místa mezi něčím (tų daiktų, kurie mului → mulip nusidawė BNT Lk 1,1 etc.). V jiných starých textech dochází k záměně inessivu a adesivu, když se zájmena třetí osoby užívají k označení místa v duchovním prostoru živých bytostí (Dwalía S. būwo iame DP 42639–40; Dwalía buwo iamimp DP 42632–33) a když se inessivy a adesivy plurálu zájmen třetí osoby nebo vlastních jmen a označení osob užívají k označení místa mezi něčím (nera iumpi teyßibes PS₁ 13018–19; nera iuole [weykatos PS₁ 12520–21; turėtų wilładós malóne Diewiep ir gerūliamp žmoneleſemp DP 678–9; žmonele bediewiufemp ir neyßtikumiufemp DP 4452–53). ZNAČKY [...] – lacuna žmog[us] – doplněná zkratka → – změněno na ⇒ – synonymum {...} – nečitelné Γ – začátek opravy ∠ abc\>– vymazáno ZKRATKY Acc. – accusativus (akuzativ) ADES. – adessivus (místní pád označující polohu v blízkosti) ALLAT. – allativus (směrový pád označující pohyb do blízkosti) DAT. – dativus (dativ) 110 GINA KAVALIŪNAITĖ GEN. – genitivus (genitiv) ILLAT. – illativus (směrový pád označující pohyb dovnitř) INSTR. – instrumentalis (instrumentál) pol. – polsky LOC. – locativus (místní pád označující polohu uvnitř) NOM. – nominativus (nominativ) hol. – nizozemsky ZKRATKY BNT – NOVÝ ZÁKON. Do litevského jazyka přeložil Jonas Bretkūnas, farář v Labguvě. 1580. Citováno podle Range J.D., Scholz, Fr. (eds.), NOVÝ ZÁKON. Do litevského jazyka přeložil Jonas Bretkūnas [...] 1580, faksimile rukopisu 7 a 8, 1991, Paderborn-München-Wien-Zürich. BP – POSTILA, to jest stručné a prosté vyložení evangelií [...] od Jonase Bretkūnase, litevského faráře v Královci v Prusku. Vytištěno v Královci u Georga Osterbergera. Léta Páně 1591. BrAB – Svatá bible, to jest knihy Staré a Nové smlouvy, věrně přeložené ze židovštiny, řečtiny a latiny do polštiny, [Brest], 1563. ChNT – Czesław Kudzinowski, Jan Otrębski, Chylinského litevská bible. Nový zákon 2, Text, Poznań: Národní ústav Ossolińských, 1958. DP – KATOLICKÁ POSTILA, to jest výklad evangelií na každou neděli a svátek po celý rok. Od kněze Mikalojuse Daukši, kanovníka medininkského, přeloženo z polštiny. Se svolením a povolením představených ve Vilniusu, v tiskárně akademie Tovaryšstva Ježíšova. Léta Páně 1599. GdB – Svatá bible, to jest knihy Staré a Nové smlouvy, pečlivě a věrně přeložené ze židovského a řeckého jazyka do polštiny [...], [Gdaňsk], 1632. MžK – CATECHISMVS PRAſty Sjadei, umění čtení, psaní a písně pro křesťanství a pro malé děti nově sestavené v Královci, VIII. dne měsíce srpna, roku narození Božího. M.D.XLVII. PS – PĚT KÁZÁNÍ od adventu až do postu, v litevském jazyce, s výkladem do polštiny, od kněze KONSTANTINA SZYRWIDA / teologa Tovaryšstva Ježíšova / vydáno se svolením představených. Ve Vilniusu v tiskárně akademie Tovaryšstva Ježíšova roku M.DC.XXIX. StB – Bible, to jest celé Písmo svaté, obsahující všechny kanonické knihy Starého i Nového zákona. Z pověření vysoce mocných pánů generálních stavů Spojených nizozemských provincií [...] věrně přeloženo z původních jazyků do našeho nizozemského jazyka [...] a společným usnesením nizozemských církví opraveno tiskových chyb a omylů nalezených v prvním tisku. V Amsterdamu, vytištěno u vdovy po zesnulém Paulu Aertszovi van Ravelsteinovi [...] roku 1657. LITERATŪRA ANDERSON, S. R. 1985: Inflectional morphology. Shopen, T., ed., Language Typology and Syntactic Description 3, Grammatical categories and the lexicon, Cambridge etc.: Cambridge University Press., 151–201. FRAENKEL, E. 1929: Syntax der litauischen Postpositionen und Präpositionen, Heidelberg: Carl Winter. GELUMBECKAITĖ, J. 1996: Vulgatos prielinksnių konstrukcijų santykis su inesyvu J. Bretkūno „Evangelijos pagal Luką“ vertime. Baltistica 31 (1), 155–161. GELUMBECKAITĖ, J. 1997: Postpoziciniai vietininkai J. Bretkūno „Evangelijos pagal Luką“ vertime. Baltistica 32 (2), 179–202. GELUMBECKAITĖ, J. 1999: Linksnių ir prielinksnių konstrukcijų vartosena Jono Bretkūno „Evangelijos pagal Luką“ vertime. Daktaro disertacijos rankraštis, Lietuvių kalbos institutas. HOPPER, P. J., THOMPSON, S. A. 1980: Transitivity in grammar and discourse. Language 56, 251–299. ADESYVAS CHYLINSKIO NT VERTIME 111 KAVALIŪNAITĖ, G. 2001: Chylinskio Naujojo Testamento vertimas ir jo šaltiniai: įrašai bei teksto taisymai. Acta Linguistica Lithuanica 44, 105–128. KAZLAUSKAS, J. 2000: Lietuvių kalbos istorinė gramatika. I d., Rinktiniai raštai 1, parengė A. Rosinas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. KUDZINOWSKI, Cz. 1964: Biblia Litewska Chylińskiego. Nowy Testament 3, Indeks, Poznań: Państwowe Wydawnictwo Naukowe. LAIGONAITĖ, A. 1957: Pašalio vietininkai dabartinėje kalboje. Lemchenas, Ch., red., Kai kurie lietuvių kalbos gramatikos klausimai, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla, 21–39. MASKULIŪNAS, B. 2000: Dėl vieno posesyvumo raiškos atvejo senuosiuose raštuose. Baltistica 34 (2), 199–208. MINDAK, J. 1990: Językowa kategoria żywotności w polszczyźnie i słowiańszczyźnie (na tle innych języków świata). Próba ujęcia typologicznego, Wrocław: Ossolineum. PALIONIS, J. 1967: Lietuvių literatūrinė kalba XVI–XVII a., Vilnius: Mintis. RANGE, J.-D. 1992: Kommentierte Edition des Bandes 7 der altlitauischen Bibelübersetzung (Evangelien und Apostelgeschichte) von Joh. Bretke, Labiau 1580. Habilitationsschrift, vorgelegt dem Fachbereich 13 Romanistik–Slavistik der Westfälischen Wilhelmsuniversität Münster. RANGE, J.-D. 1995: Allativ und Adessiv in altlitauischen Texten des 16. Jahrhunderts. Linguistica Baltica 4, 96–102. ROSINAS, A. 1995: Baltų kalbų įvardžiai: morfologijos raida, Vilnius: Vilniaus universitetas. ROSINAS, A. 2000: Ines yvo ir adesyvo formų kilmės ir raidos klausimu. Baltistica 34 (2), 173–183. ROSINAS, A. 2001: Mikalojaus Daukšos tekstų įvardžių semantinė ir morfologinė struktūra, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. SILVERSTEIN, M. 1976: Hierarchy of features and ergativity. Dixon, R.M.W., ed., Grammatical categories in Australian languages, New Jersey: Humanities Press (Australian Institute of Aboriginal Studies, Linguistics Series, 22), 112–171. SMOCZYŃSKI, W. 2001: Przypadki lokalne języków bałtyckich. Id., Język litewski w perspektywie porównawczej, Kraków: Wydawnictwo Uniwersytetu Jagiellońskiego, 214–216. TIMBERLAKE, A. 1975: Hierarchies in the genitive of negation. Brecht, R. D., Levine, J. S., eds., Case in Slavic, Columbus, Ohio: Slavica Publishers, 338–359. ZINKEVIČIUS, Z. 1980: Lietuvių kalbos istorinė gramatika 1, Vilnius: Mokslas. ZINKEVIČIUS, Z. 1982: Lietuvių kalbos postpoziciniai vietininkai. Baltistica 18 (1), 21–38. Gina Kavaliūnaitė Lietuvių kalbos institutas Antakalnio g. 6, 2055 Vilnius, Lietuva gina.kav偏[email protected] Gauta 2001 10 04