Dėl skaitvardinių būdvardžių su priesagomis „-(i)okas (-a)“ ir „-(i)opas (-a)“ kilmės

ACTA LINGUISTICA LITHUANICA XLV (2001), 3–9 O původu číslovkových přídavných jmen s příponami -(i)okas (-a) a -(i)opas (-a) SAULIUS AMBRAZAS Lietuvių kalbos institutas, Vilnius Článek pojednává o původu přídavných jmen odvozených od číslovek příponami -(i)okas (-a) a -(i)opas (-a). Analýza potvrzuje, že odvozeniny tohoto typu s deminutivní příponou -(i)okas (-a) jsou vzácné již ve starolitevských textech 16.–17. století. Mají protějšky ve slovanských jazycích a jsou mnohem starší než přípona -(i)opas (-a), která se v litevštině běžně používá při odvozování přídavných jmen od číslovek a u níž je v tomto článku naznačena genetická souvislost s postpozicí po. Ve starých písemných památkách se vedle odvozenin s -(i)opas (-a), hojně rozšířených i v současné litevštině (např.: dvejópas, trejópas, taip pat tüleriópas aj., viz Valeckienė 1994: 220), užívala odpovídající číslovková přídavná jména s -(i)okas (-a), která v současné litevštině téměř vymizela. Tendence k zániku uvedených odvozenin s -(i)okas (-a) a k prosazování odpovídajících přídavných jmen s -(i)opas (-a) se projevila již před počátkem litevské písemné tradice. V prohlédnutých starých písemných památkách¹ jsou odvozeniny těchto dvou slovotvorných typů zastoupeny v tomto poměru: Mž 2: 0; VLNE, VLNEE 4: 1; BPI–II 7: 4; C11: 1; DP 9: 3; SPI–II 3: 3; ¹SD, ³SD 3: 5; ChNT 1 (odpovídající příslovce s -(i)opai 2): 2 (odpovídající příslovce s -okai 2); SE 2: 0; v Jaknavičiusových Evangelijose z roku 1647 byl zaznamenán pouze příslovce Evangelijose ketveriopai 201₉–₁₀. Z uvedených statistik vyplývá, že číslovkových přídavných jmen s -(i)okas (-a) je u Sirvyda, Chylinského a částečně v Bretkūnasových textech přibližně tolik jako odpovídajících odvozenin s -(i)opas (-a). U ostatních jsou číslovková přídavná jména s -(i)okas (-a) mnohem vzácnější, nebo se vůbec neužívají. Liší se i rozšířenost samotných odvozenin s -(i)okas (-a). Široce známé jsou pouze dvě z nich: dvejókas (-a) „dvojí“ BPI–II 4x; CII 1111; ³SD 56; SPI–II 2x; (také [K]; P, srov. dvejokai „dvojím způsobem“ ³SD 56; N; Grž), dvejokias (-ia) SPI–II 6x; ChNT 4x (také Ds, srov. dvejõks / dvējõks, -ia DAUK; P; KLVrž; Pln, dvejokiai VALAČ, dvejõkiaip ROD – ²LKŽII 944); 1Při shromažďování materiálu jsme využili vydání starých písemných památek a slovní rejstříky i počítačové konkordance slovních tvarů Bretkūnasovy Postilės (BPI–II), Vilentovy Enchiridiono (VLNE), Evangelijų bei Epistolų (VLNEE) a Sirvydasových Punktų Sakymų (SPI–II) a Jaknavičiusových Evangelijų z roku 1647, vytvořené v Institutu litevského jazyka v rámci programu Litevské republiky pro užívání a rozvoj státního jazyka na léta 1996–2005. 2Odvozenina vienokas (-a) / vienokias (-ia), jejíž slovotvorná struktura není zcela jasná, není do zde uvedených statistik zahrnuta (viz dále). 4 | SAULIUS AMBRAZAS trejokas (-a) „trojnásobný“ BP₋Ⅱ 4x; ¹SD 182 (také N; KŽ; STr; AD; VRN), trejokias (-ia) SP₋Ⅱ 6x; ¹SD 18; ³SD 446; SLG₋Ⅱ 80 (také Sut, srov. trejókis, -ia KŽ; M; PRNG; KLT; PLS – LKŽₓᵥₗ 741). Jiné jsou mnohem vzácnější, např.: keturokas BP₋Ⅱ 3x, ketveriokas (-a) „čtyřnásobný“ WP 213b; SP₋Ⅱ 5x (srov. ketveriokai „čtyřnásobně“ ChNT Lk 19,8), penkiokas „pětinásobný“ ³SD 291, septyne-liokas „sedminásobný“ ³SD 401 (také Sut; N; [K]), šešeriokas (-a) „šestinásobný“ BP₍₁₁₎ 21₁₇ (také KŽ; NdŽ), šešeriokia DP 352₄₃ (srov. šešerioks, -ia M; NdŽ), šimter(i)okas (-a) „stonásobný“ DP 2x; SP₍₃₃₈₁₀₎; ChNT 2x (srov. šimterokai ChNT 2x, šimteruokai ⁵SD 353, šimtelio-kai „stonásobně“ ³SD 423), vieneriokas „jednonásobný“ DP 445₄₀ (také N, srov. vieneriokis, -ė KŽ; M). Číslovková adjektiva se sufixem -(i)okas (-a) mají protějšky ve slovanských jazycích, srov. litevské dvėjokas a staroslověnské dъvъkъ, dъvojакъ, litevské ketveriokas a staroslověnské četverakъ, litevské šešeriokas a staroslověnské šesterakъ, litevské trejokas a staroslověnské trojakъ (Vaillant 1974: 327). V litevštině i slovanských jazycích se podobně tvoří také kvalitativní zájmena, srov. litevské tók(i)s a staroslověnské takъ. Rozdíl spočívá pouze v tom, že litevská zájmena tohoto typu mají vedle sufixu *-āko- také pronominální kmen (i)is. Některá z uvedených litevských číslovkových adjektiv se sufixem -(i)okas (-a) patrně vlivem těchto zájmen přecházejí k tvarům kmene (i)io/iā (Rosinas 1988: 214–216). Je třeba poznamenat, že derivát vienók(i)s (-ia) se v nářečích užívá jak jako zájmeno „takový, jeden“, tak jako adjektivum „podobný, stejný“ (LKŽₓᵢₓ 225, 226–227); srov. také vienokias (-ia) „podobný, stejný“ VLNE 2x; ¹SD 46; ³SD 7, 87; DP 9x; ChNT 4x; VD; KŽ (srov. nevienoki „různí“ SP₁ 184₈, příslovce vienokiai „stejně“ SP₋Ⅱ 2x; SE 2x, nevienokiai „nerovnoměrně“ SP₁ 357₆), vienokas (-a) „podobný, stejný“ LEX 27a; Q 142; B 389; H; MŽ; Pošk; P; N; K; JN; L; Rtr. Obecně se v baltských jazycích sufixem *-ā-ko- (stejně jako jinými sufixy vzniklými z ide. *-ko-) nejčastěji tvoří deminutiva. V litevštině jsou zvláště rozšířena adjektivní deminutiva se sufixem -(i)okas (-a). Nacházíme je již v písemnostech 16.–17. století, zejména v Sirvydově Dictionarium Lithuanicae a v rukopisném slovníku Malé Litvy ze 17. století Clavis Germanico-Lithvana, např.: atstokas ³SD 246 (k u-kmenovému tvaru -okus srov. Skardžius 1943: 134; Palionis 1967: 131), baltokas ³SD 13, bėrokas C₁ 389, girtokas ³SD 311, ilgokas BP₋Ⅱ 147₁₅; C₁ 1150, juodokas ³SD 361; C₁ 515, laibokas ³SD 360, lipokas C₁ 1130, minkštokas C₁ 936, raudonokas ³SD 41, 164; C₁ 331, rūgštokas C₁ 372, rūgštokus ³SD 145, saldokas C₁ 573, saldokus ³SD 366, 409, siaurokas ³SD 360, silpnokas ³SD 366; C₁ 507, 524, sunk(i)okus ³SD 360, šiltokas C₁ 1159, šiurkštokas C₁ 560, tamsokus ³SD 360, tolokas ³SD 268, žalोकas ³SD 546; C₁ 331. V lotyštině se z takových adjektiv s *-āko- vyvinuly tvary komparativu, srov. litevské mažókas a lotyšské mazāks „menší“ (Endzelīns 1951: 360; Fennell 1996–1997; Vykypėl 2001: 212 a násl.). Podobná adjektiva s *-āko- existují také v dalších příbuzných jazycích, srov. latinské merācus: merus „nemíšený, nezředěný, čistý; pravý“ (Brugmann 1906: 498–500). Ve východoaukštaitském nářečí litevštiny se sufixem *-āko- hojně tvoří deminutiva také od podstatných jmen, např.: berniokas, arčiokas, akmeniokas (Skardžius 1943: 133–134; Urbutis 1965: 279–280). Deriváty tohoto typu se vyskytují také ve východních nářečích lotyštiny, avšak méně často; srov. litevské berniokas a lotyšské nářeční bērņāks, bērņāks (Rūķe-Draviņa 1959: 289–294). DĖL SKAITVARDINIŲ BŪDVARDŽIŲ KILMĖS 5 Přípona *-ko- (a některé další afixy typické pro deminutiva) se v indoevropských jazycích od nejstarších dob užívá nejen k tvoření deminutiv, ale také různých adjektiv bez deminutivního významu (srov. Jurafski 1996; Shields 2000). Například příponou *-i-ko- se v baltských (zejména pruských, viz Ambrazas 2000: 87–89) a slovanských jazycích (Boškovič 1984: 206–245) hojně tvoří substantivní deminutiva, zatímco v mnoha jiných příbuzných jazycích převážně posesivní adjektiva (Brugmann 1906: 488 a násl.; Ewald 1924). Naproti tomu přípona *-is-ko- (o jejím původu viz Ambrazas 2000: 101 a citovanou literaturu) se v baltských, slovanských a germánských jazycích (snad také keltských a thráckých, částečně i tocharských a luvijských, viz Porzig 1954: 201–202; Ivanov 1988: 53) užívá k tvoření adjektiv³, zatímco ve staré řečtině naopak k tvoření substantivních deminutiv (Petersen 1913; Chantraine 1933: 405–413). Starobylá může být také tendence tvořit příponou *-ko- číslovková adjektiva, srov. staroslověnské inokъ ‘jeden, osamělý; mnich’, gótské einaha, starohornoněmecké einag ‘jediný’, staroindické ekáka-, ekaká- ‘jediný, osamělý’, latinské ūnicus ‘jediný, zvláštní’ (Brugmann 1906: 493; Schulze 1966: 75; Vaillant 1974: 462). Není však dosud zcela jasné, kdy v baltských jazycích vznikl slovotvorný typ číslovkových adjektiv s *-āko-. Litevská číslovková adjektiva s -(i)okas (-a) mají přesné protějšky pouze ve slovanských jazycích, v ostatních baltských jazycích se nevyskytují. V pruských textech nejsou číslovková adjektiva tohoto typu doložena vůbec. V lotyštině se k tvoření číslovkových adjektiv a také uvedených kvalitativních zájmen užívá přípona zcela jiného původu, *-ā-do-, srov. litevské trejōkas, trejōpas a lotyšské trejāds, litevské kitók(i)s a lotyšské citāds (Endzelynas 1957: 100; Endzelīns 1951: 391). V litevštině je tato přípona velmi vzácná, srov. litevské kitódas a lotyšské citāds, litevské vienó das a lotyšské vienāds (Skardžius 1943: 100). Adjektiva s příponami odvozenými od determinativu *-d(h)- existují i v některých dalších příbuzných jazycích, srov. staroslověnské tvrъdъ ‘pevný’, latinské lūcidus ‘světlý, jasný, zřetelný’, vīvidus, staroirské beode ‘vitální, živý’ (Brugmann 1906: 471–472). Užívání přípony *-ā-do- k tvoření číslovkových adjektiv je však zřejmě lotyšskou inovací. Na druhé straně reliktní charakter číslovkových adjektiv s -(i)okas (-a) v litevštině ukazuje, že tento slovotvorný typ je poměrně starý. Naproti tomu přípona -(i)opas (-a), jíž se v litevštině nejčastěji tvoří číslovková adjektiva, nemá v jiných příbuzných jazycích vůbec žádné protějšky. Badatelé velmi pochybují o tom, zda v praindoevropštině vůbec existovaly přípony s *-p- (srov. Brugmann 1906: 386; Vaillant 1974: 632). Původ přípony -(i)opas (-a) je tedy třeba hledat nejspíše v samotné litevštině. Zatím jej však nelze vysvětlit. Vaillant (1974: 632) spojuje příponu -(i)opas (-a) s postpozicí -p(i), která se vyskytuje v alativních a adesivních tvarech. Z hlediska významu se však zdá bližší souvislost této přípony s postpozicí -p(o), kterou lze rozpoznat v příslovcích s -aip(o) (srov. Endzelynas 1957: 209; Otrębski 1956: 300–301). Ta jsou téměř synonymní s příslovci s -(i)opai, -okai (viz Ulvydas 1971: 435–436), srov. výše uvedené dvejōkai ir dvejōpai, dvejaip, dvejaipō TVR (²LKŽₙ 946). Kdysi mohla vedle *dvejai po existo- 3 Baltské, slovanské, germánské a snad i některé další jazyky pravděpodobně spojuje nejen adjektivní přípona *-isko-, ale také její posesivní slovotvorná funkce, srov. staroslověnské božьskъ, gótské gudisks ‘Boží’ a obdobné užití odvozeniny dieviškas ve starých litevských písemných památkách, např.: giwena iš galibes Die=wißkos SPₙ 227₂₈–₂₉. To je však již téma jiného článku. 6 | SAULIUS AMBRAZAS ti také konstrukce *dvėjo po4, jejímž adverbializováním vzniklo dvėjopai. Později, při konkurenci příslovcí s -(i)opai a -(i)okai, byly zřejmě podle vzoru číslovkových adjektiv s -(i)okas (-a) vytvořeny odpovídající odvozeniny s -(i)opas (-a). Ty se rychle staly velmi oblíbenými. S rostoucím prosazováním odvozenin s -(i)okas (-a) v deminutivním užití totiž vznikla potřeba mít zvláštní příponu k tvoření číslovkových adjektiv. Možná se z podobných důvodů specializace afixů rozšířily v lotyštině odpovídající odvozeniny s *-ādo- ŠALTINIŲ SUTRUMPINIMAI Ad – Adutiškis, okres Švenčionys. B – LEXICON GERMANICO=LITHUANICVM [...] Jacoba BRODOWSKIJE (rukopisný slovník z počátku 18. století). BP. – POSTILLA Tatai eſti Trumpas ir Praſtas Iſchguldimas Euangeliu / ſakamuiu Baſniczoie Krikſchczoniſchkoie / nůg Aduento ik Weliku. Iana BRETKUNA, faráře v Karaliaučiu v Prusku. Vydal v Karaliaučiu Iurgis Oſterbergeras. Léta Páně 1591. BP₁₁ – POSTILLA tatai eſti Trumpas ir Praſtas Iſchguldimas Euangeliu / ſakamuiu Baſniczoie Krikſchczoniſchkoie nůg Weliku ik Aduento. Iana BRETKUNA, faráře v Prusku. Vytištěno v Karaliaučiu / Iurgio Oſterbergera. Léta Páně 1591. C – Clavis Germanico-Lithvana (citováno z: V. DROTVINAS, ed., Clavis Germanico-Lithvana 1–4, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 1995–1997). ChNT – transliterované vydání překladu Nového zákona od S. B. CHYLINSKÉHO: Cz. KUDZINOWSKI, J. OTREBSKI, Biblia litewska Chylińskiego. Nowy Testament 2, Tekst, Poznań: Zakład Narodowy im. Ossolińskich, 1958 (bylo použito také Cz. KUDZINOWSKI, Biblia litewska Chylińskiego. Nowy Testament 3, Indeks, Poznań: Państwowe Wydawnictwo Naukowe, 1964). Dauk – spisy Simona DAUKANTA (1793–1864). DP – Poſtilla CATHOLICKA. Tai eſt: Iſguldimas Euangeliu kiekwienos Nedelos ir ƀwetes per wſſus metus. Kúnigo MIKALOJUS DAVKSZA, Métnikų kanauninko / z kėliſkó pergùldita. [...] W Wilniui / Drukárnioi Akademiós SOCIETATIS IESV. A. D. 1599 (použito: Cz. KUDZINOWSKI, Indeks-słownik do „Daukšos Postilė“ 1–2, Poznań: Wydawnictwo Uniwersytetu im. Adama Mickiewicza w Poznaniu, 1977). Ds – Dūsetos, okres Zarasai. Grž – Grūžiai, okres Pasvalys. H – VOCABVLARIVM LITTHVANICO-GERMANICVM ET GERMANICO-LITTHVANICVM [...] Ausgefertiget von Friederich Wilhelm HAACK [...] Halle, [1730] Stephanus Orban, Univerſ. Buchdr. Jn – spisy Kazimierase JAUNIUSE (1848–1908). K – F. KURSCHAT, Littauisch-deutsches Wörterbuch. Halle a. S.: Verlag der Buchhandlung des Waisenhauses, 1883 (značkou [K] jsou označena slova uvedená Kuršaitisem v hranatých závorkách). Klt – Kaltanėnai, okres Švenčionys. KlvrŽ – Žemaičių Kalvarija, okres Plungė. KŽ – A. KURŠAITIS, Lietuviškai-vokiškas žodynas 1–4, Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht, 1968–1973. L – Lietuviškos ir angliškos kalbos žodynas. Sestavil Antanas LALIS [...] Chicago, 1915. 4 Zde je třeba mít na paměti, že předložka po se v litevštině odedávna pojí s několika pády. Některé konstrukce si přímo konkurují, např.: po dešinei ir po dešinės, po tam ir po to apod. (o tom všem viz Fraenkel 1929: 144 nn.). Podobně se kdysi mohla užívat i odpovídající postpozice po, srov. vztah lokálů s postpozicí -p(i) ke konstrukcím s předložkou prie(g) ve starých písemných památkách (viz Rosinas 2001: 136 nn.). DĖL SKAITVARDINIŲ BŪDVARDŽIŲ KILMĖS 7 LEX – Lexicon Lithuanicum (citováno podle: V. DROTVINAS, ed., Lexicon Lithuanicum, Vilnius: Mokslas, 1987). LKŽ – Slovník litevského jazyka 1–17, Vilnius. M – M. MIEŽINIS, Lietuviszkai-latviszkai-lenkiszkas žodynas, Tilžė, 1894. Mž – Martyno MAŽVYDO (1520–1563) raštai (remtasi: D. URBAS, Martyno Mažvydo raštų žodynas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla, 1996). MŽ – Littauſch=deutſches und Deutſch=littauiſches Wörter=Buch [...] rozšířil a upravil [...] Chriſtian Gottlieb MIELCKE, kantor v Pillckallenu. [...] Königsberg, 1800. Vytištěno a vydáno v dvorní tiskárně Hartungſchen. N – Wörterbuch der Littauischen Sprache od G. H. F. NESSELMANNA. Königsberg: Verlag der Gebrüder Bornträger. 1850. NdŽ – M. NIEDERMANN, A. SENNAS, A., BRENDERIS, A. SALYS, Lietuvių rašomosios kalbos žodynas 1–5, Heidelberg: Carl Winter Universitätsverlag, 1932–1968. P – spisy Jurgise PABRĖŽY (1771–1849). Pln – Plùngė. Plng – Palangà. Pls – Pelešà, okres Varanavo, Bělorusko. Pošk – spisy Dionyza POŠKY (asi 1757–1830). Prng – Paringys, okres Ignalina. Q – rukopisný slovník ze 17. století (blízký Lexicon Lithuanicum a Clavis Germanico-Lithvana), který se před druhou světovou válkou nacházel v knihovně Královecké univerzity (Msc. 83). Rod – Ródūnia, okres Varanavo, Bělorusko. RTr – J. RYTERIS, Lietuviškai-latviškas žodynas, Ryga, 1929. 1SD – první slovník K. SIRVYDAS (vychází se z: K. PAKALKA, ed., Senasis Konstantino Sirvydo žodynas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 1997). 3SD – DICTIONARIVM TRIVM LINGVARVM In ſum Studioſæ Iuventutis, AVCTORE CONSTANTI-NO SZYRWID [...] Tertia editio recognit & aucta. VILNÆ, Typis Academicis Societatis JESV. Anno Domini M. DC. XLII. (vychází se z: K. PAKALKA, ed., Pirmasis lietuvių kalbos žodynas, Vilnius: Mokslas, 1979). 5SD – DICTIONARIVM TRIVM LINGVARVM In ſum Studioſæ Iuventutis, AVCTORE R. P. CONS-TANTIN SZYRWID [...] Quinta editio recognita & aucta. VILNÆ, Typis Academicis Societatis JESU. Anno Domini M. DCC. XIII. SE – SUMMA Abá Trumpas išguldimas EWANIELIV / SZWENTU Per Wīlus meatus / dienomis Nedelos / Báž=ničioje Krikščioniſkoje ſkaytoma [...] KIEDAYNISE, DRVKA WOLA, IOCHIMAS IVRGIS RHE-TAS, Meatu Poná, 1653 (opíráno o: A. JAKULIS, „Knygos Nobažnystės“ leksika 1, Klaipėda: Sauliaus Jokužio leidykla-spaustuvė, 1995). SLG – GIESMES TIKIEJIMY KATHOLICKAM PRIDARANCIAS [...] Auctore SALOMONE MOZER-KA SLAWOCZYNSKI [...] VILNÆ, Typis Academicis Societatis IESV, Anno Dni 1646 (citováno z: J. LEBEDYS, ed., S. M. Slavočinskis. Giesmes tikėjimui katalickam priderančios, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla, 1958). SP – PŘÍRUČKA KÁZÁNÍ od Adventu až do Postu, litevským jazykem, s výkladem v polštině OD kněze KONSTANTINA SZYRWYDA [...] vydána VE VILNIU V Tiskárně Akademie Societatis IESV Roku M. DC. XXIX. Str – Strūnáitis, okres Švenčionys. Sut – Žodini̇kas Letuwiszkay-Łotiniszkay-Lenkiszkas. Od faráře Dominika SUTKIEWICZE Domikona tikra Letuwnika su didelu wargiu Isztaysitas (1848) (rukopis). TVr – Tverėčius, okres Ignalina. Valanč – spisy Motiejuse VALANČIUSE (1801–1875). VD – spisy VYDŪNA (Viliause STOROSTY, 1868–1953). 8 | SAULIUS AMBRAZAS VLNE – ENCHIRIDION Malý katechismus / pro pomocné plebány a kaznádije / napsaný německým jazykem doktorem Martinem Lutherem. A z německého jazyka do litevského úplně a věrně přeložený / Bartholomějem WILLENTHOU, plebánem v Královci na Steindammu. Vytištěno v Královci Jiřím Oſterbergerem / léta Páně M. D. LXXIX. VLNEE – Evangelia a epištoly / nedělí a svátečních dnů [čtení / kostelní křesťanská / úplně a věrně přeložená do litevské řeči / Bartholomějem WILLENTOU / plebánem v Královci na Steindammu [...] Vytištěno v Královci Jiřím Oſterbergerem / léta M.D. LXXIX. VRN – Varėna. WP – rukopisná Postila z Wolfenbüttelu ze XVI. století: ISCHGVLDIMAS EVANGELIV PER WISVS METVS. SVRINKTAS DALIMIS ISCH DAVGIA PASTILIV [...] (citováno z: J. KARACIEJUS, ed., Wolfenbüttelio Postilė, Vilnius: Žara, 1995). LITERATŪRA AMBRAZAS, S. 2000: Daiktavardžių darybos raida II. Lietuvių kalbos vardažodiniai vediniai, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. BOŠKOVIČ, R. 1984: Основы сравнительной грамматики славянских языков. Фонетика и словообразование, Москва: Высшая школа. BRUGMANN, K. 1906: Grundriss der vergleichenden Grammatik der indogermanischen Sprachen Bd. 1. T. 2, Strassburg: Karl J. Trübner. CHANTRAINE, P. 1933: La formation des noms en grec ancien, Paris: Librairie ancienne Honoré Champion. ENDZELĪNS, J. 1951: Latviešu valodas gramatika, Rīgā: Latvijas Valsts izdevniecība. ENDZELYNAS, J. 1957: Baltų kalbų garsai ir formos, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla. EWALD, F. 1924: Die Entwicklung des k-Suffixes in den indogermanischen Sprachen, Heidelberg: Carl Winter Universitätsverlag. FENNELL, T. G. 1996–1997: Comparatives and superlatives in early Latvian grammars. Linguistica Baltica 5–6, 115–127. FRAENKEL, E. 1929: Syntax der litauischen Postpositionen und Präpositionen, Heidelberg: Carl Winter’s Universitätsbuchhandlung. IVANOV, V. V. 1988: Балто-славяно-тохарские изоглоссы. Балто-славянские исследования 1986, Москва: Наука, 45–60. JURAFSKI, D. 1996: Universal tendencies in the semantics of the diminutive. Language 72 (3), 533–578. OTREBSKI, J. 1956: Gramatyka języka litewskiego 3. Nauka o formach, Warszawa: Państwowe Wydawnictwo Naukowe. PALIONIS, J. 1967: Lietuvių literatūrinė kalba XVI–XVII a., Vilnius: Mintis. PETERSEN, W. 1913: The Greek Diminutive Suffix -ισκο-, -ισκη, New Haven-Connecticutt: Yale University Press. PORZIG, W. 1954: Die Gliederung des indogermanischen Sprachgebiets, Heidelberg: Carl Winter Universitätsverlag. ROSINAS, A. 1988: Baltų kalbų įvardžiai, Vilnius: Mokslas. ROSINAS, A. 2001: Mikalojaus Daukšos tekstų įvardžių semantinė ir morfologinė struktūra, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. RŪKE-DRAVINA, V. 1959: Diminutive im Lettischen, Lund: Håkan Ohlssons Boktryckeri. SCHULZE, W. 1966: Kleine Schriften, Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht. SHIELDS, J. K. 2000: The Hittite word for ‘son’ and the origin of the Indo-European diminutive suffix *-lo-. Indogermanische Forschungen 105, 17–142. SKARDŽIUS, P. 1943: Lietuvių kalbos žodžių daryba, Vilnius: Lietuvos mokslų akademija. Dėl skaitvardinių būdvardžių kilmės 9 Ulvydas, K. 1971: Prieveiksmis. Ulvydas, K., red., Lietuvių kalbos gramatika 2, Vilnius: Mintis, 425–542. Urbutis, V. 1965: Daiktavardžių daryba. Ulvydas, K., red., Lietuvių kalbos gramatika 1, Vilnius: Mintis, 261–473. Vaillant, A. 1974: Grammaire comparée des langues slaves 4, Paris: Editions Klincksieck. Valeckienė, A. 1994: Būdvardžių daryba. Ambrazas, V., red., Dabartinės lietuvių kalbos gramatika, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla, 141–238. Vykypėl, B. 2001: Zwei lettonistische Bemerkungen. Šefčík, O., Vykypėl, B., eds., Grammaticvs. Studia linguistica Adolfo Erharto quinque et septuagenario oblata, Brno: Masarykova universita v Brně, 211–223. Saulius Ambrazas Lietuvių kalbos institutas Antakalnio g. 6, 2055 Vilnius, Lietuva [email protected] Gauta 2001 12 10