Žodžių istoriją iškreipiame

Pastabos Překrucujeme historii slov Vyšla pěkně upravená a zamýšlená sbírka příkladů slovní zásoby různých nářečí Lietuvių tarmės – II dalis (nakladatelství Ústavu litevského jazyka, 2005), 64 s. (sestavily R. Bacevičiūtė, A. Leskauskaitė, D. Vaišnienė, redakce A. Laučka, M. Lučinskienė). Je určena školám, kde bude možné vše přečíst i anglicky, pokud si žáci nebudou moci přečíst a zjistit v litevštině, jak obyvatelé našich vesnic pojmenovávali a pojmenovávají předměty denní potřeby. Vycházelo se z materiálů expedic LKA a z nejdůležitějších jazykových pramenů – LKŽ, nářečních slovníků atd. V mnoha případech se dosáhlo dobrých výsledků, ale k některým věcem je třeba vyjádřit i pochybnosti. V řádcích o diūnkubilį jsou uvedena jeho synonyma minkytūvis, minkytūvas v severních žemaitských nářečích. Bohužel, minkytūvis (a minkytuvė Ms) je zaznamenáno a publikováno v LKA, 25 žem., LKŽVIII 222–223; všichni dotázaní lidé, dokonce i doktoři filologických věd a vůbec Žemaité ovládající nářečí, nejčastěji používají podobu m′i.n′k′i.tùv′s / m′i.n′k′i.tov′s, která v knížce není ani zmíněna (dotázaní Žemaité se zvlášť ošívali při variantě minkytūvo – není to snad výmysl studentů?). Výpůjčka z lotyštiny abrė se v okolí Škn, Žg podle dr. A. Jonaitytė vyslovuje „lotyšsky“ àb′r′e, stejně tak i v dunininském nářečí àb′r′i (DunŽ 21) – to bez jakéhokoli dokazování svědčí o lotyšském původu tohoto slova (badatelům však zůstane neznámý). Podobně není vše řečeno o nádobě, kterou se vytahuje voda ze studny. Historie tohoto slova je jasná. Nářečí Pruské Litvy užívala slovo kìbiras (dokládají to spisy Schleicherio, Jurkšaitise, F. Kuršaitise, LKŽV 725, J, J.Jabl; šéfredaktor K. Ulvydas, někdejší lexikografka B. Vosyl y tė je v roce 1958 do LKŽV vůbec nezapsala ve městské podobě kìbiras s pozměněným přízvukem, protože to pro ně byla nezděděná forma; sám jsem rozhovor v oddělení slovníků slyšel). Na desce (tj. disketě) je zmíněna i stará forma kìbiras, ale není zdůrazněna, je odsunuta mezi synonyma. Zdá se, že nový výzkum neproběhl (dříve, před rokem 1975, se mi podařilo zaznamenat kìbirą v SG, RSN (dokonce od vypravěče M. Deivelaitise), Šv (vesnice Būdviečiai, Pempiškiai, Tvaskučiai), také ve Vvr, dále v Birbinčiai u Klaipėdy, dokonce roku 1965 v luterské vesnici Buikiškė u Vainutu (městská podoba kìbiras, která má podle K. Būgy nový přízvuk kvůli přizpůsobení, a právě ta se předkládá dětem k učení). Historie ukazuje, že slovo kìbiro mělo poměrně rozsáhlou oblast užívání (Pruská Litva – kolébka našeho spisovného jazyka), ačkoli se těmto nářečím dokonce vyhýbáme. Škoda, že není uvedena druhá přízvuková podoba názvu jídla kastinis (srov. LKŽV 395); v okolí Klp nebylo slyšet ani bá.ltaˈs′s s′v′ėˈsc – zda nejde o jiné, horší jídlo? 125 Pastabos máslo (jmenné tvary jsou tam patrně praštàs's, žalès'is, p'ę.rmàs's atd.). Ať už jde o vymírající nářečí (mnoho místních obyvatel kvůli nepořádku, naší nekultuře i dnes odchází ze svých rodných míst), nebo o nedostatečné zachycení fonetiky nářečí, podoba je zaznamenána poněkud nedbale. Vědaras (a dešrą) se v okolí Prk, Kin, Šlu nazývá německy vọ.ršk'is / vọ.ršts ~ vùrškis, vùrš tas (tak je uvedeno i v LKŽxix 986, ale ani tam se nezkoumalo, zda jde o žemaitský zvuk o, nebo zda mu nebylo porozuměno; přinejmenším nebylo o slyšet, srov. také LKA1 85 žem. 32). Kdoví, zda se někde v Litvě vyslovuje rōpė (s. 61), jak se tvrdí dětem učícím se anglicky či vědcům – existuje jen rō·p'ę. / rō·p'ę / rūop'e a podobně; pochybné jsou také grustùvas, grustùkas na s. 48 (= grùstùvas, grùstùkas). Buďme pozornější… Vytautas Antanas Vitkauskas Lietuvių kalbos institutas P. Vileišio g. 5, 10308 Vilnius, Lietuva 126