Mažmožiai 14, 15

Pastabos Van Langendonck, W. 2007: Theory and Typology of Proper Names. Berlin–New York: Mouton de Gruyter. Žukauskaitė, J. 1961: Kaip vartojimas jungiamuoju žodžiu ir jungtuku. In: Kazlauskas, Laigonaitė & Urbutis, red., 1961, 217–278. Rolandas Mikulskas Institut litevského jazyka ul. P. Vileišia 5, LT-10308 Vilnius, Litva Drobnůstka 14 Slovníčky nářečních textů jsou dnes podivné. Říkám to poté, co jsem se seznámil se slovníčkem v knize A. Leskauskaitė Texty z kraje Kučiūnai (2006, s. 401–425). Všichni přece víme, že nářečí a mluvy dnes existují vedle spisovného jazyka (škola, rozhlas, televize, úřady), dvojjazyčnosti (dokonce mnohojazyčnosti) a žargonu (slangu) – mluvy mládeže, žáků a úředníků. Pro vědu, etymologii slov i dějiny nářečí je nejdůležitější zděděná slovní zásoba, zatímco novinky jsou zajímavé pouze sociologicky. Zkomoleniny mezinárodních slov jsou pomíjivé; po důkladném prozkoumání se ukáže, že takové jevy jako anàlìzas, garnizònas, fabrìkė, kantòra (1!), karasėlė (2), liminãdas, litinántas ‚poručík‘, nãrvas ‚nerv‘, pìlstùkas, rãdija, šakmãtai, šoferis, šoferiauti, šoferiukas (jaká neslýchaná dzūkijská slova!), trìperis (?), vìtirinõrius ‚veterinář‘ (kvůli redukci nepřízvučného e), při bližším zkoumání neobstojí. Kraj Kučiūnai byl součástí farnosti Bérznyko (autorkou přejmenované na Béržininkai), která byla zcela polonizovaná a bojovala proti Litvě, proto je tam mnoho výpůjček; dnes se jim dokonce vysmívají a rozšířili je příslušníci bezpečnostních oddílů a jiní činitelé (zejména obchodníci): bajãvas, -à, blestvà (v textu blę.stva – s. 158, tedy zopakované cizí slovo), basanõškė (v textu basanõšku – s. 366), burtãkas (slyšel jsem v Lp, Drsk, u mladých bòrdą.kas!), cielkà (2) ‚dívka, která si zachovala panenství‘ (v textu cielkos, s. 388, opět zopakované slovo v cizím jazyce – autorka je jen politevštila), bufãikė ‚vatovaná bunda‘, dačià (?) (u Švendubrė u dvojjazyčných dã. ča), davãi ‚nehet‘, dũryti ‚dělat z někoho hlupáka‘ (z volební kampaně prezidenta Brazauskase), centrafũga (!), fãinas ‚skvělý‘, lapkà (v textu lã.pka, s. 262 – tedy čistě cizí slovo), načiãlnykas (čistě ruské slovo), pašlòvica (!) ‚přísloví‘, põdlas ‚podlý‘, pratìbnas ‚odporný, protikladný‘, tùžolas ‚těžký‘, zakõnas ‚zákon‘, zastãvas (z polského označení pro stráž) a tak dále. Již velký lotyšský učenec J. Endzelīns v recenzi prvních sešitů K. Būgova slovníku LKŽ poučoval, že neobroušené výpůjčky užívané mnohojazyčnými lidmi var- 155 Pastabos užívané nejsou předmětem dějin nářečí, nýbrž pouze odrazem mluvy (proto také J. Otrebskis zvlášť uvedl slovanská, nářečí nepřizpůsobená, neobroušená slova z mluvy v Tverečius související se správou, vyučováním apod.). Někdy autorka do slovníčku nezařazuje domácí slova – šūniažolė ‚takový plevel‘, tùs, tó ‚ten, ta‘ a další –, ale cizí výrazy, dokonce i všechny zdrobněliny a různé odchylky ve výslovnosti (kolkozas apod.), se zapisují všechny! Ani rada Institutu, ani dialektologové Institutu si nevšímají ani zkomolenin: z dasėkti nemůže být dàsiekia, dàsiėkė; v dzūkštině je pouze žiūro – nikoli žiūri; v textu diėgu· (s. 380), ale diėgas (3), iškėsti, ale iškėte – to je novinka v litevském přízvuku; v textu jsem našel podobu véntėris, ve slovníku veñteris (všude, kde jsem v Dzúkiji byl, jsem od rybářů slyšel pouze véntėris); rántauti = réntauti (ztvrdlé r) a další. V dzūkštině nebyla od Chylinského doložena redukce ai, a; upozorňovalo se na ni už za profesora J. Balčikonise a později také filozofa A. Griška z Armóniškiai a dalších, proto zůstalo nepochopeno maišãčis = maišàtis a podobně. Vesnické komunity, které pomáhaly zachovávat systémy nářeční slovní zásoby, fonetiky a morfologie, už neexistují; litevský hovorový jazyk se stává pestrým. Nesledujeme otázky nářeční lexikografie (např. teorii F. Filina, německou lexikografii, lotyšskou) a zveřejňujeme i neobjasněné jevy mluvy (vždyť takto zdůrazňované báldai, od Žemaitů báldai (2), přicházejí do mluv z obchodů; je třeba uvést, odkud pocházejí, a netvrdit, jako by šlo o údaj odedávna existující. Uvidíme, jaký bude slovník nářečí všech Dzúků od téže autorky – jaká směs opakovaných cizojazyčných a žargonových údajů (vždyť zde není vůbec jasné, zda nebaščikas je skutečně nebaščikas). Tuto knihu je třeba používat obezřetně: byla připravena nekriticky, její účel i spolehlivost jsou nejasné. 15. drobnost Zdálo se a zdá se, že naše spisovná řeč má téměř dokonale uspořádaná místní jména zaznamenaná z živé mluvy (zásluhou péče a výzkumu K. Būgy, J. Balčikonise, K. Almina, A. Salise, A. Vanaga, V. Maciejauskienė a dalších lingvistů). Beru do rukou knihu vedoucího oddělení místních jmen LKI (dříve sekce) K. Garšvy Lietuvių kalbos paribio šnektos (habilitační práce) a čtu v ní zkreslená místní jména, která nebyla převzata z živé mluvy. Litevci z Rodūnie říkali jen Plikiai, -ių (4), nikoli Plikiai (2) – s. 26; je nutné nazývat starobylé Bérznyką jménem Beržininkais (s. 31)? Šlynakiemis bude nejspíš Šlynakiemis (s. 33), Radžiūčiai (s. 33) = Radžiūčiai, do Telšių 156 Pastabos (s. 46, v lingvistice zcela novinka) = do Télšius (3), Skúodą (s. 46) = Skúodą, Dūkšto (s. 59, 291) (gen. sg.) = Dūkšto, Brūnaviškis (s. 102) = Brūnava (1). Také přízvuky velmi kolísají, například: tėvas (2×, s. 35) = tėvas (3), tuoj (s. 41) = tuõj, kyla (s. 50) = kýla, valgíui (s. 54) = valgìui, šėlti (s. 54) = šėlti, plienas (s. 56) = pliēnas, pūota (s. 56) = puõta, kiemas (s. 56) = kiēmas, bū́ra (s. 66) = býra, negiėst (s. 101) = negiėsta, tj. „nezpívá“, aviėts (s. 101) = avietės (stažený přízvuk), tū-kart (s. 106) = tãkart, salýkla (s. 106) = salýkla, valnìste. = valnìste. (s. 122), bėkt (s. 274) = bėgt, bėg’ō – s. 281 (= b’ė˙g’ō), žiēmō – s. 281 (= ž’iemō). Je pochopitelné, že nás ještě učili za prof. J. Balčikonise, že východní Litevci obtížně rozlišují přízvukové intonace, když jsou hlavním přízvukem zdůrazněny dvojhlásky ie, uo a dlouhé samohlásky e, o, i, u; není tedy vůbec překvapivé, že to vědecká redaktorka L. Grumadienė (nyní Kalėdienė) neslyší, je zcela bez nářečí, dokonce s nádechem žargonu. Taková je nyní situace naší lingvistiky. Dříve, za J. Balčikonise, se snažili do LKŽ a Institutu vůbec nepřijímat lidi bez nářečí. Možná proto se v Kupiškio tarmės žodyne K. Vosylytė v tomto případě vyznačuje pouze místo přízvuku (ačkoli jsou tam i pochybné věci). Za novinku v našem dialektologickém výzkumu bylo prohlášeno změkčování koncovky -siu v budoucím čase, 1. os. sg. dūosu, nešižanysu – s. 274 (zda tu nejde o jiný dějový sufix podle akad. Z. Zinkevičiuse) – jde však o problém známý v Zt, Brt, Pjv, zaznamenaný v PrL, Tóvėje, u Labguvós, na rozsáhlých územích žemaitského nářečí aj. Kniha postrádá pečlivost, ať se snažíte sebevíc, přestože je velmi potřebná: Litevci ponechaní sami za hranicemi Litvy, na které Litva zapomíná, energicky přecházejí k jiným etnikům (dobře, že dr. M. Sivickienė zaznamenala mnoho lexika z Málkavy, Litvinkos a dalších míst). V dějinách jazyka po tom zůstanou alespoň nějaké škrábance. Vytautas Antanas Vitkauskas Litevský jazykový institut ul. P. Vileišio 5, LT-10308 Vilnius, Litva Co je to za nejasné jméno jezera Vazbys? Nevelké jezero o rozloze 5,6 ha jménem Vazbys1 se nachází v obci Utena, 7 km od Uteny, vpravo od silnice do Kuktiškės, jižně od vesnice Kymėnai a západně od Galinavy. Jazykovědci Aleksandru Vanagovi jsem říkal, že takový zápis- 1 Názvosloví řek a jezer Litevské SSR. Vilnius: Státní nakladatelství politické a odborné literatury, 1963, 188. 157