„Lietuvos vietovardžių žodynas“. 1 tomas: A–B

Acta Linguistica Lithuanica LX (2009), 135 – 144 Recenze Reviews Slovník litevských místních jmen. 1. svazek: A–B1. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2009. ISBN 978-9955-704-70-6 (1 tomas), 978-9955-704-71-3 (bendras) Litevský jazykový institut po dlouhém mlčení vydal dílo odpovídající této vědecké instituci a pro ni nezbytné — Slovník litevských místních jmen, podrobnou studii názvů začínajících písmeny A a B. Většinu textu napsali dr. L. Bilkis, dr. M. Razmukaitė a habil. dr. V. Maciejauskienė. Do práce byla zapojena velká skupina významných vědců z celého světa, kteří nebyli litevisty, ačkoli v oblasti filologie vykonali mnoho práce. Sestavovatelé připravili slovník významného toponymického materiálu, s úctou uvedli úvod ke slovníku prof. A. Vanagase, jeho anglický překlad a další materiály. Téměř sto let sbíralo několik generací nadšeně údaje a nyní se je snažily důstojně shrnout. Již zesnulý prof. habil. dr. A. Vanagas všechny inspiroval vědeckým myšlením, povzbuzoval k práci a tvorbě. V době, kdy výzkum litevštiny v Institutu upadal, si tak rozsáhlá a podrobná práce, objasňující dějiny a původ vlastních jmen, zaslouží velkou pochvalu a radost — snad se rozdmýchají plamínky vědeckého výzkumu, snad se rozhýbe i nezveřejněný materiál z LKŽ a zazáří v novém světle; využita bude kartotéka čítající 450 tisíc lístků, dosud ležící ladem. Tento slovník místních jmen přináší mnoho podnětů a nadějí. Čteme názvy všemožných míst a vidíme v nich smysl svého národa pro humor i poetiku, ale také drsnější, slaným potem zalité slovo rolníka, živitele národa, nebo nějakou nečekanou slovotvornou formaci. Autoři se snaží vysvětlit původ každého slova nebo uvádět příklady z litevštiny a dalších indoevropských jazyků podle K. Būgy, J. Balčikonise, J. Gerullise, Z. Zinkevičiuse, dalších baltistů a zejména slavistů. To zvyšuje význam díla, přestože se někdy objevují jednoznačně slavisticky zaměřená vysvětlení. Přesto je hned po začátku čtení slovníku mnoho věcí nejasných, protože mnohé zůstává řádek za řádkem nevysvětleno; například proč se opakuje podobný text k nějakému údaji, 1 Sestavovatelé a autoři nejsou uvedeni na titulní straně (pozn. red.). 135 Recenzijos proč je tak obtížné najít odkaz viz heslo na několika stránkách u některého místního názvu zařazeného mimo abecední pořadí, proč uvádíme několik hesel pro tytéž názvy a podobně. Jak se stalo, že Avižlys a slova od něj odvozená připadla také novému, čtyřicet let starému městu Vnt, továrním Sirutavičių Kairiškiams a nakonec Pp (s. 245); óza z okolí Ignaliny se změnila na aizà (srov. A. Salio RRₙ 580); zcela chybí proslulá vesnice Ažiėrkų v okrese Gardinas, zničená v Bělorusku (s. 249–250); Ąžlupys (a potůček na svahu) v Btg je naprosto neslýchaná věc — toto Ąžlupio jsem ve slovníku nenašel (je to Ąžuolo lupys? — co je to za tvoření?); Ąžpurviai, Ašpurviai (s. 256) nejsou obecně kuršská, nýbrž patří Lotyšům přistěhovalým z Kuronska; východní předpona Až- není pro Drž charakteristická (s. 256), jde o něco jiného; Bakšėnai — proslulá vesnice, LKŽ obsahuje spoustu materiálu, vše se připisuje Slm, a tady už Alz; Bakšėneliai v Slm, dokonce i zkratka Bkš z Ivado je zapomenuta; i žargonové Bakūras je pro místopisné badatele radost, třeba si někdo myslí něco jiného — s. 315; keliūtė Blnk, přepsáno jako keliūtė kvůli prodloužení samohlásek? (s. 339); není uvedeno, odkud je převzato Baltagalvinė (s. 341); v Krž je Balgalvinė, nikoli Baltagalvinė (s. 345); chybí proslulá zájezdní hospoda Baltóji u Krš; Baltāšiškės, část města Druskininkai (s. 343); Lk má pouze Barborėlė, nikoli Barborėlę (s. 368); a ani název jezírka se nevyslovuje Sd, pouze ežerėlį (s. 383); liėkno v Škn nenajdete ani za nic, mají jen liėkną (s. 388); Bártininkai v Grdm (Gardamo??) zní jako zázrak, není to snad Grdn? — s. 389; v Rdn býval jen Bartkėvyčios dvaras a samotného Bartkėvyčią jsem viděl, než ho odvezli; všichni v Rdn i Krš mu tak říkali — s. 390; Bartkuški se podařilo najít jen stěží, v hesle Bartkaus — s. 390; Barziai Blt, Barzūnai Vlkš, Barzūpė Pgg — spojuje je zd > z (s. 395); Baukštė / Baukštininkai Klp je pouze výslovnost, pravopis je — s. 403; Bauškuralės krūmai je jen poněmčená forma, jde o Bauğštininkai, s. 404; nebo se vyrojí i další germanistické vlivy? (s. 404); Bãzė Bl — stála tam rádiová základna (místní název?). Autoři textu jsou zjevně dobře připraveni ve všech otázkách litevského jazyka, ačkoli téměř všichni členové redakční rady jsou v lingvistice autodidakti, takže stěží mohli něco opravit; měli však uvést, že dirvōnas (s. XCIX) je podoba jediného F. Kuršaitise, který kolísal v náležitém přízvuku; prūdas je nečekaně uvedeno s přízvukem na s. 269; mezi pravopisnými lexikálními zkratkami se jako nikdy předtím objevilo mnoho výpůjček: prd. = prūdas (s. CLXVIII), rv. (= ravas, ačkoli existuje také griovys), jednou revà, jindy nářeční rieva (tamtéž); jsou patrné různé kolísavé podoby a věci, které je třeba objasnit. Pro litevštinu není typické pravidlo vyslovovat stejné či asimilované souhlásky; ve slovníku se to však často pokládá za vývoj či rozšíření, ačkoli jde zřejmě o pravopis podle výslovnosti: Abriès-kelis (< *Abriėsk-kelis) — s. 8; a hláskový jev Ąžuolupys se vykládá jako jev litevské historické gramatiky, jako < *Ąžuollupis (s. 273); snad je druhým členem -upys (?). Takových odkazů je poměrně mnoho. Nejde o vývoj, nýbrž o otázky jazykové výslovnosti (zčásti také o neoficiální místní pravopis v oblastech, někdejších okresech a starostenstvích). 136 Recenzijos Není jasné, jak se stalo, že v Úvodu je uvedeno Bbr (Babrūngas) — s. CLXX, později se z něj stalo Bābrungas (a Babrungas) — s. 286 — jak je to možné, když se to ověřovalo a slyšet bylo jen Babrūngas; tak to uvádí i prof. A. Salys, který se narodil nedaleko této řeky (viz jeho spisy II 499, rovněž poslední sešit NdŽ, s. 202); stojí za pozornost, že odvozeniny od kořene babr jsou podobně jako litevské, kdežto Babraunīkai (-ykai), Babroniškė u Kaniavõs patří k nejslovanštějším od strujų (s. 287); přízvuk se klade na Bābrungenai a Babrungēnai (s. 288) — při ověřování jsem to takto neslyšel, pouze -ēnai; a také jinde se s tím kličkuje: píše se Babrungēnų kelias Plt, odkazuje se na Babrungēnai, Babrūngo prūdas je odkazem směrován jen k Babrūngas, jehož první podoba má být Bābrungas (s. 288); Bacianāi Dkšt, Bacēniškė Dkšt jsou (nebo byly) žadinské podoby, odtud mají jiné samohlásky (s. 289); Bādros je téměř výhradně z oblasti dadininků (Pnd, Šmn (jak se tam připletlo Klr?) — na s. 294 jsou zřetelně Bēdros (srov. Bēdre (-ės Pnd) s. 411. Ktč (tamtéž); Āntšvenčiai / Ántšvenčiai Všvl = Ántšvenčiai (tamtéž), zůstaly i nepřepsané podoby: Anžuolė End (?), Anžuolija Skdv, Šll (to je Pdv, Padie v yčio k.), Anžuolynė Šln, Trg, Anžuolytė Šln, Anžuolkelmis Klm, Anžuolo kakta Varn, Anžuolyt-ravis Klm (Grimzdžių k.) — s. 140 — všude jde o odvozeniny od kořene ąžuol- ze skupiny kořenů, které si zachovaly nosové samohlásky; existuje varianta Ažūorytravis Knr, ačkoli se vyslovuje anžu·lītravīs (s. 272), potůček dlouhý několik kilometrů ve dvou variantách; ãpgraužos Klm (neopakováno), ale před au tam zpravidla stojí *r̥i > rau, proto bylo slyšet ãpgraužas ~ āpgraužos, s. 144; tam, kde bude mnoho zájmenných tvarů (např. apskritasis, -oji (-oja)), byla morfologie nářečí sjednocena, buďte opatrní, kdo je budete používat: ž. apskritasis, východní apskritasiai, -ója a podobně (s. 156); apstabamóji Lk je třeba opravit na apstābamoji (jako také žinomoji) — s. 158; apstatēlis Tvr = apstatēlis (tamtéž); aptvarēlis a aptvarālis Jdr — nejde snad o tutéž dr. (s. 161–162); Apuōlė a apuolūs mají různé kořeny: apūolė a āpuolos, tj. Apuōlė a apuolūs (s. 162); Apušrotynēlis Vkš má příponu -ēlis (s. 167); velmi podezřelá je podoba tyrēlis: substantivum je Týrėlis Krš, Rdn, Trš, Pp a jinde, obyvatelé městečka v Šiauliai, Kuršėnai, Šaukėnai atd. vyslovují ti.rė.lis, musel jsem se kvůli tomu hádat s příbuznými, aby se ukázalo, zda to tak není (s. 165); Ātaka, Atakā je pouze pravopis — jde o Āttaka, Attaka, Atteka, související s atitekėti — s. 201; u Trš je vesnice àtuōnė, potůček àtuōni:s a podle výslovnosti by se mělo přepsat Atuonys, Atuoniai — s. 201; ašymas bude spíše odvozeno od Atvašymas, protože žemaitská nářečí zde vytrvale vypouštějí v (s. 202); Bagdāniškė Aps = Bagdõniškė (s. 296 — z žadinského nářečí); Bēltė SmlB — takový přízvuk v litevských nářečích vůbec neexistuje (s. 423). Kolísají i etymologické články: není-li to podle K. Būgy, J. Balčikonise a dalších, nejprve se sahá do slovanských a germánských oblastí, místo do vlastního baltského prostředí. Apelativum ābrē je rozhodně baltské, a do takového hesla se zapisuje Ābramas rst Dbk, Abramynė a další (s. 7). 137 Recenzijos Autory slovníku vůbec nezaujalo mimořádně hodnotné dílo J. Gerullise a Chr. Stanga „Lietuvių žvejų tarme Prūsuose“ (1933), a proto v něm nenajdeme vesnici Agilas (s. VII–VIII, 96) nedaleko Labiau, kde se ještě mluvilo litevsky, Beižgiosas „Gilijos šaka“ (s. 96), Beržynė (s. 96), Akmina (místně akmėna), aukštaitská nářečí (s. 96) a další. Z tohoto slovníku se nedozvíme nic o „Lietuvos žemėlapio vardynas“, které připravil A. Salys, Boston, Lietuvos enciklopedijos leidykla, 1956, s. 12–46. Ve vilniuském okrese je řeka Airūpė, úředníčci z okresu, kteří jsou téměř negramotní, ji pojmenovali Európa (s. 27); jako fakt je to uvedeno dokonce dvakrát, ačkoli v úvodu slovníku (s. CLXIII) je citována Europa jako náležitá podoba. Antapunė JrgA (s. 118) je od Pūnios, nikoli od Punėlės — to by byla zcela jiná podoba; zájmenné adjektivum aštrójo Švnčl pochází z á.štrasai, nikoli z aštrùsis (s. 119); jestliže Kl je Ánties kalvále (s. 123), pak na základě výslovnosti ộ.ñtes pẽ.ìke v Lk, Užv, Žr už existuje Ánties pélkė (tamtéž); Židikų ántmolis je ántmolis (s. 128); podle fonemiky nemůže galelėliai z Kur pocházet z nejstarší podoby galéjis (s. 133). Celý způsob uvádění místních jmen byl přepracován. LKŽ i všechny „Lietuvių kalbos gramatikos“ se držely významných městeček, někdejších sídel okresů a farností, kde byly stabilní i nářeční rysy. Nyní se tu jakoby přechází k příslušnosti k eldershipům, a dokonce i k jejím změnám. Mnohé takové eldershipy byly zrušeny, takže jejich velký počet nemůže pomoci určit rozšíření nářečních jevů ani samotná nářečí. Člověk se unaví i při listování seznamem zkratek, když chce určit nářeční rysy. Bylo by třeba nějaké příruční brožurky se zkratkami a upustit od uvádění kolchozů a brigád i od proměnlivosti, kdy jedna vesnice (např. Bakšėnai a další) má několik zkratek. Všichni jazykovědci známe zpaměti všechny zkratky LKŽ pro historická místní sídla (kraje, okresy, farnosti), ale zde se mnohé změnilo a ledacos je pomícháno. Snad proto, že i v úvodu zesnulého prof. A. Vanaga o transpozici nářečních místních jmen se o nářečích píše velmi vágně a naivně, ačkoli platí takový vědecký požadavek: transpozice se provádí podle korespondencí hláskových zákonů nářečí ve spisovném jazyce (srov. s. XXI–XXII, XXIII (o Sūbačiai, Karsaškiškis a dalších)). Zjevně i v tomto případě došlo k vynechávkám, např. Aluošià ve spisovném jazyce (tj. v západní žemaitštině), Apūšvangis v západní žemaitštině a další. Tam, kde se v Litvě rozlišují přízvuky (dokonce i v Kp), se říká liėknas (2, 4), zatímco liėknas bude z nářečí, která přízvuky nerozlišují (začíná na s. 3 a často se dvě podoby uvádějí v celém slovníku). Apelativum ablingà v jazyce neexistuje (poptával jsem se, nebylo nalezeno); význam vymyslel K. Būga podle místního jména Ablingà. Pozemek mých prarodičů se jmenoval Abromáitiškė, nikoli Abromaitiškė (s. 6); přiznejme si příjmení Žemaitů Abromãvyčia, Kasparãvyčia, Silvestrãvyčia, a proto byly v Rdn pastviny Abromãvyčios ganyklos (s. 9). Abromavyčynė dr. je Kv (tamtéž), nikoli Abromavičinė. Také za proměnu Antanãvyčios v Antanavičiumi (s. 117) je třeba vytknout neúctu k Žemaitům. 138 Recenzijos V okolí Molėtů, v Čiulėnai, se nachází Aigelaĩ; podle názoru redaktora L. Bilkise jde o Eigėlaĩ. Není třeba přizpůsobovat výslovnost Žemaitů (Kln, Trg, Krtv akuopų) východním fonémům, které vznikly z výpůjček a spisovného jazyka: Žemaité realizují všechna přízvučná *a > v kmeni i v koncovkách jako > uo. Stále jako by nebyla vyřešena otázka počátečních částí slov al- a el-. Ve slovníku na s. 8 se Aldija ‖ Áldija vyskytuje ve všech nářečích, kde je e- > a-; zda bude někdy objasněna skutečnost (na mnoha místech Éldija) — s. 55, ačkoli se u Áldos nesměle uvádí ald ← eld (s. 55). Stejný problém rekonstrukce a- ‖ e- se týká i podob Aleną, Aleninė atd. (s. 60), ve všech nářečích je zde e- > a-; dokonce se hádá, že je třeba spojovat s alėti „proudit“; Alkėrius mš Dkš (u Skuodasu) — pozdní slavismy, které mají ie, a tak jsou ponechány (vždyť i miestas, slėsorius atd.) — s. 67; jsou snad Litevci schopni vyslovit Alk-kalis, Alk-kapis, a přitom bez jediné poznámky (s. 67); možné je všechno, ale nemůže se zvláštním jevit naprostá slovanskost Ālojos, když tu hned vedle je i Ālovė a aln-, alt- i další kořeny, srov. také lotyšské Elėja a další — s. 76; Amėrika v Lž, Als a jinde je pouze nářečním pravidelným prodloužením krátce přízvučné samohlásky (s. 85); kde se setkají t ir d, všude se vyslovuje jediná souhláska d — máme to tak také tvrdit (jak to pak bude všude, An Duõkiškį a mnoho dalších vůbec jsou místní názvy, jak se všude celý život vysvětlují cesty: ọn_telšūn, ọn_daubios atd. (od s. 97). Bagalìnės pievoms, Bāgaliui Vž nepomohou ani polská příjmení Bagal, Bagalski (s. 294) — jde jasně o částici be- (s nářečními záměnami ne-, te- v telšských a varnišských nářečích za širší e ve spojeních ba-, na-, ta-), jak říkávaly staré ženy, které musely na příkaz vrchnosti vyplít obrovské plochy: sanš.m člověku takové bagalėnes vã.gas Šv, ba gā.la varā er d.šis ešuokst ba gā.la vārkštọ.nt Jdr; k Vž bagal- se nalámalo tolik kopí, našlo se tolik polských a jiných příkladů, a přitom se tu jasně nabízí jen begal- (s. 294–295); forma Bagdāniškė zapsaná v Āpso podle žadininkského nářečí se má obnovit jako Bagdōniškė (s. 296); viděl jsem leccos, ale že by dzūkiské městečko přemístili do Žemaitska, to ne: Bėižionys leží v okrese Trakai, a ne v Telšiai!!! (s. 418), a navíc je celé převzaté z polštiny; Beižionių kalnas už byl znovu přesunut na své původní místo; Beldauskaičių sōdas Ššt je Baldauskaičių sōdas (s. 421) v důsledku redukce dvojhlásky al; Bėlmontas odhalil veškerou naši vychytralost (s. 423); historie ukazuje toto: A. Salys, J. Balčikonis, dokonce P. Skardžius a další nechtěli do litevských slov ve spisovném jazyce dvojhlásku ol, proto v Ndž a v písemnostech A. Salio pouze Bėlmantas; prolistujte je, neskrývejte to — proč to úplně zatajit? Kdo bude chtít, ten to najde a bude kroutit hlavou (srov. s. 423); LKŽ I 738 belà z Rt svědčí o nezvládnutí výslovnosti cizího slova; máme to opravdu spojovat s italštinou? Bendróvės Ob = Bendróvės (s. 430); Benekainys — starou podobu zachovali sami Litevci; přikazuje se srovnávat ji s běloruštinou, s pokřivenou podobou Benekonis (s. 432); Trg, podoba Bènškiškė je nemožná (s. 434), správně je pouze Beñškiškė; klõnė Rtn = klõnė (s. 436); objevila se také Biržytė (s. 49), ačkoli v celém textu 139 Recenzijos daugiausia Biržytė yra; bišyti, -ija, -ijo J „vadinti biesu“ yra vienas autodidakto sukurtas žodis (LKŽ I² 853), kaip ir VPU studentų sukurtas „dėsningas“ miestas „miestas“, vikas „viėkas“ ir kt., apgautas net prof. V. Grinaveckis — yra tik biešyti; Pakenė K. Klv yra Pakinė (p. 507), kaip Kinė, ne polonizuota Kenà, kaip neteikiama netgi didžiųjų lenkų kalbininkų J. Otrębskio, W. Smoczyńskio ir kt.; LUEV rėmėmės K. Būga, Jo, matyt, neįsisavinta teisybės, žodžiu peikta J. Balčikonio šių eilučių autoriui; Bliovokas ir Blivokas Žl (p. 516) gali rodyti dėsnio ú > i vėlesnį plitimą; Blūdinėlis = Blūdinėlis keitimas būtinas (p. 518); į slavėjimo dúdas pūtusiems Pakaunės gyventojams būdinga Bosisuvka (p. 539), istorija nesena; painus Bož- ir Buož- šaknų klausimas: pvz., Grk tariame buožė.li, transponuota Boželė (p. 546), Babrūngo k. Božiu tarimo nežinau, pagal transponavimą turėtų tarti búožė (p. 542), bet jo vartojimo plotas nežinomas, nes nereikšmingas kaimas, tik vieni eiliniai ūkininkai; Breslaujá mst. buvusioje lietuviškoje parapijoje, Broslavas ež., o kiti sinonimai yra apslavėjusių žmonių (p. 360–361); Briánkio raistas Smn tik rašyba = Brénkio r. (p. 561); nieko nežinau dėl ež. Briédvaišio kilmės, bet Tt girdėjau apie brîvaišė ežerą (p. 567); Tárpkojis Krtv yra tarpkuojis (p. 567); Brunavà (p. 575) buvo Lietuvos parapija, išmainyta į Šventają, lietuvių buvo, kelios gyveno prie Papilės, viena doc. Ancevičiaus motina, atsimenu tarimą brũ.nava, kitų dviejų negirdėjau, visos išmirusius — nerado ir K. Garšva, nieko nerašė savo knygoje; plg. Brūniškį prie Rùsnės, Brūnupį up. prie Všv; Bruožiai, Bruoželiai ir kt. (p. 576) Blk, nes Gudijos ir Pažemaitės lietuviai o balsį pakeičia dvibalsiu uo (Erž visus o > uo), Krš apylinkėse buvo tik būdas ~ Būdos (p. 589), ne Būdai; Rdn buvo tik Bugáiliškė (p. 599), iš Bugáilos gyvenimo daug medžiagos esu užsirašęs, ypač smarki šeimininkė buvusi, ko čia pakeista tvirtagale priegaide; Bukantės takelis — tiktai mokytojų sugalvotas, liaudis nežinojo (p. 605); Bukantiškė Stk = Bukantė, kas nelenkuoja (p. 605); Smn buvo tik Būkūnykai (p. 607); Būkonto pievos ateivio žmogaus tarta pagal bažnyčios knygas = Būkanto p. (p. 609); Bulikų kunkulynė (p. 613) prastai transponuota, tiktai Bulikų kankolynė – LKŽ klaida, an > un dėsningai; Bulkšos vienkiemis Rdn = Bulkšo gyvenimas (p. 614). Takové pochybnosti a nejistoty se objevily při čtení a po přečtení celého svazku. Přivlastňovací nářeční podoby jsou značně pomíchané. Ve východní Litvě se vyskytuje ãklasai (-iai), -ója, najdeme tam tedy nejrůznější podoby (v odborných pracích habil. dr. A. Valeckienė z roku 1985 jsou uvedeny mapy jejich rozšíření: zde se píše všelijak, zřejmě podle toho, jak je sběratelé nahlásili). Aklàsis Kv, Lž, Nt, ale tam se říká á.klasis; v Markutiškė v okrese Jonava přivlastňovací tvary vůbec nemají, proto Aklasis Ežeras (s velkým písmenem, jak chtěli kolem roku 1980 pravopisci psát Pirtis, Pelkė, Vidurinė Mokykla, Bažnyčia atd.). Za Krš se široce používá tvar Upýna (u Dirvonėnai), o Akmenõs ani nevědí (s. 38). Nářečí Tilžanů na hoře Rambynas 140 Recenzijos to nedokázali nijak vyslovit akmenbalė (alespoň akmenbalė) — s. 41, zatímco v Krš je pouze ākmino dirvōnas (tamtéž); v Tl se vyslovuje akmenōute, stejně jako v Ub, Šts (tamtéž); v Plt si mezi sebou říkají kūliarežis, kdežto Akmeniės rėžis jen příchozí (tamtéž). Fiktivní jsou přivlastňovací místní názvy Akranglioja Rait, Akranglioji Lp, Akruglioji Dg (s. 49), zatímco vedle nich stojí velmi pravidelný tvar Akruglės (tamtéž); znovu se objevilo spisovné Aukštasis namísto Áukštastiai — s. 232; na s. 242–243 se upustilo od žemaitských podob Avėtymo, Avėčios a dalších; Baltōsios várnos raistėlis = Baltōsios várnos raistėlis (s. 346); Baltūlis Mtz, nedaleko zastávky před Valkininkai, nahradil podobu ostatních Litevců baltāsis (s. 348); Lzd nemá tvar Akmenuotasis, pouze Akmenuotas (přinejmenším přidávají tusāi, zatímco v Škt i ve spisovném jazyce je akmenuōtasis (s. 47)). Otázkou je, zda jsou názvy hospodářství pojmenovaných po jejich majitelích místními názvy. Nějaký Aleksandráičio dvůr v Trš je zcela zapomenutý; stejně jako Alejūno vienkiemis Rdn (podobný tvar také v Rt) — s. 58; určují-li místní název příjmení vlastníků půdy, když si s ním dnes nikdo nespojuje její majitele (s. 133); výsledkem výslovnosti a pravopisu je zdvojování mnoha podob nebo změna přízvuku: Ánt sieniai Plt (vyslovuje se ánčėinė), Ántsietuvis Nmk = Ántsietuvis (vyslovuje se únčítuvis), Ántsakiai ir Ánčakiai Rs = Ántsakiai (s. 135). Ántšyšiai, Ántšyšiai, Ántšyšių pievos Ktč = Ántšyšiai, -ių pievos (tamtéž) = Ántšyšiai. Litevština nemá pravidlo vyslovovat stejné nebo asimilované souhlásky. Často se to pokládá za vývoj či rozšíření, ale nejspíš jde o pravopis podle výslovnosti: Abriès-kelis (< *Abriesk-kelis) — s. 8 atd. Takových odkazů je poměrně mnoho. Nejde o vývoj, nýbrž o otázky jazykové výslovnosti (zčásti také o neoficiální pravopis „místní“ podoby v okresech, někdejších obcích a seniūnijích). Mezi vzácnými odchylkami v přízvuku bude snad Lìeptas „potůček“ údajně odvozeno od liéptas (s. 43) = liėptas; v žádném nářečí se neklade přízvuk na Aleksėikos Grnd (s. 59), ani na Aleksėikos ar Alekseikos (s. 59), a pravopis není náš; Akūlovo vienkiemis Rdn snad pochází z vesnice starověrců Dubiniai z dob Stolypinových (s. 51); Akūotninkai se již objevili ve „Slovníku Vilniuského kraje“; litevista J. Vosylius, který po návratu ze Sibiře pracoval na autobusovém nádraží ve Vilniusu, tento název zaslechl a v roce 1961 se zaradoval (slyšel Okuótnikai), není důvod o tom pochybovat (s. 52); jak se Aliksnynai dostalo z východních nářečí do Skdv, není známo; všude tam mi říkali Alksnynai (dokonce alksninai) — s. 63; Alijōsis Vp z Alijōsius, protože v nářečí ’u > i; Alyvà má téměř všude v Litvě dva přízvukové vzory, zde se však změnilo na vzor první. Alyvinis, Alyvos sódas (zejména sōdnas pouze Alyvų) — s. 66; ukazuje se, že liėknas v Lenkimai je Lėknas (omlouvám se, liėknas, že jsem to neověřil?) — a ten liėknas úplně zmizel) — s. 68; jedna žena z Kartenai mi řekla pouze 141 Recenzijos Kūlupis esąs, ne Aklūlupis (p. 75); priešdėlio ant- (prieš p, b tariami am-) dariniai žodžiuose kirčiuojami tvirtagališkai: Ámbrastve Vkš, ne Ámbrastvė (p. 83); kokio kalbėsenos stiliaus tarimo junginiai An Bōbriškį, An Bareikiūs (p. 89) ir kitur tariama, nežinia; Vakarų aukštaičių Šātrija (p. 95) išmokta tarti iš mūsų mokyklų prastos kalbos vos ne visoje Lietuvoje, nes buvo nuo amžių taisyklės -ija formos savi yra 2 kirčiuotės, o tarptautiniai žodžiai komūnija, litānija, Graīkija, jei neturi kokio lietuvių prisidėjimo, kūrimo Vokietijā, Prancūzijā ir kt.; Angeliškis Užv iš naujai išmokto ā.nūola kažin ar turi e (p. 99); į Angerklio keitimą Ingerkliu labai gerai pastebėta, bet neatkreiptas dėmesys (p. 99), nes ir Anturkės / Inturkės klausimo nekelta, nes minima tik Inturkė (p. CLCXXII) viena forma, o žodynai kiek teikė — net neminimas čia NdŽ ir LKŽ ir t.t., rytiečių ant- ir int- santykiavimas ilgai truko, įsigalėjo int-, bet buvę tarta ir ūnturk’e. Āntupio lenkimai iš Žlg, nesamo kaimo ar miestelio tai Krg, Krt, tikriausiai kolūkio, nes ānt- žodžio ar kokio trumpinio neturi — p. 137; Žemaičiuose pakeistas vietovardis Āntagluonis Trg (Vaīdlai) vietoj humoristinio Minkštapaūčiai, bet tai nepaveldėta (p. 113); Ateistų kapaī tiktai nuo 1975 metų, kai kilo antireliginė isterika, dabar beveik nebežinoma (p. 204); vėl atsirado, kaip „tikras“ faktas Trgn sūduvā „klampynė“ (p. 219) — tai iš fantazijos srities; Aukščioja ilg ame straipsnyje (p. 221–226) įvardžiuotinių formų nelabai sutvarkyta iš A. Valeckienės nurodytų Vidurio Lietuvos ir pietų aukštaičių šnektų; Rsn iš sakytojo Deivilaičio girdėta 1958 m. Aūkšt Ši:sà (t + š = č taip skambėjo man tada = Aukšta Šyšā (p. 228 — Aukšt Šyšos pievos; Aukštakalnis Mlt (Čiulėnų k.) pramanas, neišgirsta tvirtagalė priegaidė (p. 227), taip esą ir Dglš, apslavejusiuose po Joninių žudynių Dbg (p. 227); iš Varn tarimo Aukštāpė.Įkė nukeltinis kirtis skiemenyje ė.l palaikytas pagrindiniu (p. 229); įtartinas Nv, Kv, Pp Aūkštdvaris; Mlt (tuose Čiulėnuose). Atrodo, kad daug kas yra fonetikos reiškinių plotų nesuvokimas; iš Lz yra Babrėnai (p. 287) ir Bebrėnai (p. 410), o kilmės pavardės bemaž tos pačios surašytos (Babrāitis, Babrānskas, Babbravičius — p. 287 ir Bēbris, Bebravičius, Bebrun- — p. 410); Bedinikei Užv siunčiamosios Bedinės niekaip neradau (p. 413), čia gali būti Bēdinikė, nes ē išliktų į Bgs santrumpą iš LKŽ lyg ir čia nusinešęs, nes čia jau nespjauta į valsčiaus Glv trumpinį (p. 295); Bajorėlis Žlb yra tik Bajorēlis (p. 308); sukirčiuota plyniā, net *plynià, plýnė (p. 309); Bālvis ež. Trš yra prie Pabalvės k., dabar stumiantis senąjį vardą iš gyvenimo (p. 351); dvejopos Bambl- ir Bumb- šaknys iš tų pat vietų: Bambalynės kūlynai Stp (Joniškis didysis) — p. 354 ir Bumbalinė K lov, Pušalotas p. 615; Bāmbėnai Int[urkė] Mlt ir Bùmbalis / Bumbalýs Jon — p. 615; kodėl Rdn bumbeikė (? bọmbė.k.lė) aiškinama žodžiu bumbėtti, o ten yra tik bọ.mb = bámba iš bọmbėte, p. 615; 354; Bambinai (Paš) = Skd (p. 354) ir Bùmbinai (Il) p. 616 — teisus A. Vanagas; Bambliāi su visu lizdu p. 142 Recenzijos 354–355 a Bumbliȧi rovněž se všemi položkami v hnízdě — první hnízdo je velmi dobré, transponováno zcela rozumně, zatímco ve druhém většina položek transponována není (s výjimkou Stlg, Rait; třikrát je přízvukováno žvyrduobė = žvyrduobė, což člověka přivádí k zoufalství); totéž platí pro další vztahy Bamb-Bumb: bylo třeba sledovat bamb- > bumb- a suvalkijský případ s tvarem bumbėti, tedy z hlediska onomatopoie; jsou v Lkm dvě jezera: Bandinis — s. 356 a Bundinis — s. 618 (zjevně něco uniklo kontrole); stará modlitbička... Když už se pustili do vytváření zkratek, vytvořili některé, ale nezařadili je do seznamu, např. Pšk (2*) — s. 474; Bijūtiškis vždy patřil k Mlt a předváděl se tam skvělý východoaukštaitský dialekt, nikoli jazyk vyučujících na VU, kteří teskní po polštině šlechtických Poláků (s. 475; jak se v kolchozní kanceláři v Plnk (taková vesnice neexistuje) z Bikavos up. Vn (s. 476) stala Bikavà (s. 475), je těžké pochopit (a dokonce i tu Bikavą směrují k údajně skutečnější podobě Bikavà, tamtéž); co zde autoři nepochopili na bilijišo (Ant, Mlt) — je to slovo odvozené od jubiliejaus „jubilea“: slavnosti k jubilejnímu roku 1900 se konaly na hradištích Šatrija, Girnikai, Medvegalis a jinde, tak se tomu říkalo a tehdy tam také začala lituanistická činnost (s. 479); Bimbalìnė se žertem označovala obecným podstatným jménem kumetynas „čeledník“ (s. 481); Bliorkis Bsg je skutečně jen domněnka (s. 516), správně má být Bliurkės (Bliùrkis (s. 520), Bsg, protože u io došlo k otevření (krátké ’o z ’u); ale proč to opakovat? Bliūdìnėlis ež. Ign a tři bliūdìnėliai Klt jsou tvary s příponou -ėlis (s. 518); Blazài Kin a = Blazāi — samohláska a a souhláska z se objevily vlivem kursininků mluvících lotyšsky (s. 522); Bobutės Išimtinė ar. Vkš „starobní důchod“ (běžné obecné slovo) — s. 531; Bolševikas nj. hanlivé slovo (s. 536); Botāgas pv. Krš a = Vatā.ga (s. 541); podstatou otázky Blėnda (s. 512) a Blinda (s. 514–515) je postavení dvojhlásky en v nářečích; výslovnost se na mnoha místech liší a kolísá, ale je třeba ji alespoň spojit s oblastí zachování en > in: zachování en dokládají Krž, Rg, Btrm, Rtn, Grdn, Jkn, Msn (pokud je to správně), zatímco Auk, Kltn, Pkn, Čk, Rsn, Jsv a další je nepodporují; zjevně tedy dochází ke kolísání, případně jsou nejisté i zápisy a nejasná pravidla transpozice; Blérbalė je jen pravopis (s. 512 > zápis *Blerbbalė není vhodný; Bliatkiškė Trk je zcela nevhodný pravopis či transpozice; Blindalėlis Žlb (s. 515) — je příliš zliterárněno — přípona -ėlis a podobně. Bumbalinė je Bambalinė kvůli am > um (s. 615), stejně tak Bumbalynė Pšl bude také Bambalinė (am > um, zatímco i s přízvukem se prodlužuje; tamtéž); Bùmbalis / Bumbahýs Jon (Berž) má rovněž am > um (tamtéž); nemluvím už ani o Rdn bọ.mb –bámba, bambėti, ne bumbėti (s. 619), tedy o praménku Bumbeikė, Bumbeikės, nikoli o praménku (s. 615); Bumbinai II = Bambinai má am > om, považovat um za správné — A. Vanagas má pravdu (s. 616); Buojis má mnoho podpůrných údajů (s. 620), zatímco Bojinės Štk je jako slovo cizího původu nadměrně přizpůsobeno (s. 534); v Krš býval dvůr Bùrbos (podle příjmení majitele), 143 Recenzijos Po otcově smrti zůstaly tři dcery, nazývané Burbikėmis, které studovaly na západních univerzitách; jedna, která se dostala do Polska, se stala významnou vědkyní chemičkou Burbo, s příjmením *Burbikis nemá nic společného; od Burbikių a také tomuto bývalému panství všichni v Krš říkají Burbikėmis, mládež v Burbikėse pořádá taneční zábavy atd. (s. 623); a když se v Krš rozdělovalo panství Kvotkėlių dobrovolníkům, název byl „politevštěn“ na Bijūnėliais, příjmení Bijūnėlio je tedy bezcenné (s. 475); proč je Burkštinas spojován s beranem, když má význam jantaru, alespoň to mělo být připomenuto (s. 628); Bušeikos kelnės L1 jsou Mušeikos Kelnės (s. 636); Šatrija byla do Plt přenesena učiteli, stejně jako přezdívku spisovatelky šíří nějaká stranická vůdkyně (s. 640). Těžký úkol si na sebe vzala skupinka onomastiků, kterou nepodporuje redakční tým složený z vědeckých osobností, jež se s lituanistikou seznámily jen povrchně. Pokud se i nadále nebude znát historie místních názvů, soustava fonetických zákonitostí a jejich územní rozšíření ani údaje o přízvuku, bude se chybovat ještě více a zavádět budeme celou jazykovědu. Nenapsal jsem všechno; učitelé si mohou něco najít sami, jen je třeba chtít poznat podstatu. Teď člověk kamkoli pohlédne (žemaitsky), všude na něco narazí. Do tak významného díla bych zařazoval méně nepodstatných údajů (lesy Būnkėrių), opatrněji bych zacházel s předměty žertů obsahujícími názvy států či světových stran — to si z nás dělají legraci Litevci. Například žemaité z Kuršėnů měli na pozemcích statkáře Gruževskise Jeruzolimą; už dávno, před pětadvaceti lety, se tomu zasmáli a nechali toho. Vytautas Antanas Vitkauskas Lietuvių kalbos institutas P. Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius, Lietuva 144