Rytų baltų fitonimų morfeminio skaidymo ypatumai (etninės žodžių identifikacijos problematika)

ROLANDAS KREGŽDYS Ústav litevského jazyka Směry vědeckého výzkumu: srovnávací gramatika baltských a dalších indoevropských jazyků, baltské náboženství a mytologie, studium pramenů. ZVLÁŠTNOSTI MORFEMATICKÉHO ČLENĚNÍ VÝCHODOBALTSKÝCH FYTONYM (PROBLEMATIKA ETNICKÉ IDENTIFIKACE SLOV) Zvláštnosti morfologického členění východobaltských fytonym (témata etnické identifikace lexémů) Na památku baltského a indoevropeisty, profesora ALBERTASE ROSINASE (1938–2010): jeho všestranný talent byl stejně vhodný pro všechno, že bys řekl, že se narodil právě pro to, cokoli by dělal (Titus Livius). A N O T A C E Článek se zabývá zvláštnostmi morfematického členění východobaltských fytonym – vyčleňováním submorfů – a pojednává o jejich etymologickém vývoji. Určení nejmenší významové části slova je hodnoceno jako zásadní faktor, který určuje směr etymologické analýzy lexémů. Struktura morfému je analyzována nikoli atomistickou, nýbrž rekonstrukčně-pragmatickou metodou. Rekonstruovaná nejmenší zobecněná část slova, resp. formální alternant, se obnovuje na základě užití predisponujícího faktoru – hodnoty sémantémů. Předkládá se morfologická (resp. etymologická) analýza těchto fytonym: lit. pastēnis ‘rostlina z čeledi hvozdíkovitých (Malachium)’, lit. núokana ‘jedovatá rostlina z čeledi miříkovitých (Cicuta)’, lit. KLÍČOVÁ SLOVA: fytonym, submorf, sémantém, homofon, karmadhāraya kompozitum, asociativum, apelativum. KLÍČOVÁ SLOVA: fytonym, submorf, sémantém, homofon, karmadhāraya kompozitum, asociativum, apelativum. Diskusinės publikacijos / Discussion papers 137 ROLANDAS KREGŽDYS padaukas ‘kozák červený (Leccinum aurantiacum)’, lit. pasienis ‘rostlina z čeledi hvězdnicovitých, škarda (Hypochoeris)’ / lit. posaūnis ‘škarda (Hypochoeris)’, lit. póminis ‘kostřava (Festuca)’, lit. pamienis ‘srha říznačka (Dactylis glomerata)’, lit. palėpštis / palepštis ‘vytrvalá okrasná rostlina z čeledi bobovitých (Cytisus)’, lit. dial. paliepa ‘lichořeřišnice větší (Tropaeolum majus)’, lit. padraika ‘kokotice (Cuscuta), plavuň (Lycopodium), rdesno ptačí (Polygonum aviculare)’, lit. pãtaisas ‘vytrvalá výtrusná lesní rostlina z čeledi plavuňovitých s rozvětvenou lodyhou a jehlicovitými lístky (Lycopodium)’, lot. dial. apdzīras / apdziras, apdzires, apdzirenes, apdzīru- / apdzīru-zāles ‘plavuň (Lycopodium)’. ANOTACE Článek se zabývá analýzou zvláštností morfologického členění lexémů, tj. metodikou vyčleňování submorfů. Předkládá také etymologické hodnocení východobaltských fytonym. Určení strukturních hranic morfému je chápáno jako zásadní prvek, který má pro etymologickou analýzu slov největší význam. Struktura morfému se zkoumá rekonstrukčně-pragmatickou metodou, na rozdíl od metody atomistické. Rekonstrukce morfému jako formálního alternativního strukturního prvku vychází z významové hodnoty sémantému. Tyto fytonymy jsou analyzovány: lit. pastēnis ‘rostlina rodu s deseti tyčinkami a dvěma čnělkami (Malachium)’, lit. núokana ‘bolehlav (Cicuta)’, lit. padaukas ‘kozák červený (Leccinum aurantiacum)’, lit. pasienis ‘škarda (Hypochoeris)’ / lit. posaūnis ‘totéž’, lit. póminis ‘kostřava (Festuca)’, lit. pamienis ‘srha říznačka (Dactylis glomerata)’, lit. palēpštis / palepštis ‘janovec (Cytisus)’, lit. dial. paliepa ‘lichořeřišnice větší (Tropaeolum majus)’, lit. padraika ‘kokotice (Cuscuta), plavuň (Lycopodium), rdesno ptačí (Polygonum aviculare)’, lit. pãtaisas ‘plavuň (Lycopodium)’, lot. dial. apdzīras / apdziras, apdzires, apdzirenes, apdzīru- / apdzīru-zāles ‘plavuň (Lycopodium)’. 0. ÚVOD Určování etnické příslušnosti slov se obvykle opírá o synergetický princip lingvistického výzkumu, tj. provádí se na základě výsledků srovnávací analýzy formální metody (určování příslušnosti lexémů k lexikálně-sémantickému hnízdu v různých indoevropských jazycích) a pragmatické, respektive slovotvorné metody (existence prvků s identickou či podobnou morfologickou strukturou). Proto se při zkoumání lexémů různých morfologicko-sémantických skupin (včetně fytonym) často určuje jejich pracovní podtřída (primární slovo, odvozenina (prefixální, sufixální, flexivní), složenina) (podrobněji viz Urbutis 1978: 181–183, 188–194, 249–262, 279–291). Určení slovotvorné podtřídy má rozhodující význam pro stanovení původu slova (bez ohledu na to, do které časové vrstvy slovní zásoby se řadí), neboť morfologická a etymologická rovina jsou v některých lingvistických dílech často vykládány jako determinující (srov. PEŽ III 13; Откупщиков 2006: 216). 138 Acta Linguistica Lithuanica LXIV–LXV Zvláštnosti morfematického členění východobaltských fytonym (problematika etnické identifikace slov) Pastaruoju metu publikuota nemaža rašinių (plg. Gliwa 2002, 2009; Gliwa, Stukonis 2008), skirtų baltų fitonimų etimologijai aprašyti, kuriuose leksemų darybinės analizės principai interpretuojami taikant logorėjos principą, mat vietoj detalios struktūrinės žodžio sklaidos pateikiami itin menkai argumentuoti, asociatyvinėmis fonetinių homofonų lyginimo prielaidomis (suponuotomis atomistinio metodo) grįsti lietuvių ir latvių augalų pavadinimų aprašai. 1. LIE. PASTĖNIS ‘ROSTLINA Z ČELEDI HVOZDNÍKOVITÝCH (MALACHIUM)’ Fytonymum litev. pastėnis ² ‘rostlina z čeledi hvozdíkovitých (Malachium)’ NdŽ, Mt1, LBŽ (LKŽe) je interpretováno jako kulturní výpůjčka z italických jazyků, a proto se odvozuje od „spätlat. / it. pasta ‘těsto, nudle’“ (Gliwa 2009: 87). Taková hypotéza by byla zcela přijatelná, kdyby it. pasta ‘těsto, makarony, pečivo; pasta; způsob, charakter; (med.) pulpa’ odráželo fytonymickou konotaci. Kromě toho by bylo správné i tvrzení Bernda Gliwy, že stopy této výpůjčky je třeba hledat v pozdnělatinských sbírkách, kdyby bylo možné středověké lat. pasta spojit s pojednávaným botanickým referentem, ale tomu tak není; srov. pozdně lat. pasta (pastum) 108b ‘těsto (stpol. cyasto)’ (viz Erzepki 1900: 73), ‘těsto, těstová hmota; pasta; nadívaná slepice’ (Niermeyer 1976: 770). Denotativní hodnota ptačince (Stellaria) nemůže být spojována s jeho obvyklou konotací, neboť tato rostlina z rodu bylin čeledi hvozdíkovitých je jedovatá, a proto se nikdy nepoužívala jako potravina (viz LTE XII 540; БСЭ IX 422); je pravda, že východní Slované (Rusové) ji velmi zřídka užívali (S. graminea) jako léčivý nápoj proti kýle (Анненковъ 1878: 343), přesto se tímto názvem nejčastěji označují jedovaté rostliny: rus. коньский вех (Анненковъ ibd.) ↔ rus. вех ‘bolehlav (Cicuta)’, rus. конобой (← rus. конь ‘kůň’ + rus. убой ‘porážka, řezání’), rus. курья / курячья слѣпота ‘slepota slepic, respektive slepičí slepota’ (Анненковъ ibd.). Farmakodynamický účinek této byliny výstižně popisuje ruské rčení: Уверяют, что коровы траву едят безвредно, пока не коснутся сладкого её корня, от которого одуревают и вскоре околевают Tver (СРНГ IV 207), tj. Tvrdí se, že tráva kravám neškodí, dokud neochutnají její sladký kořen, po němž zpitomí a brzy pojdou. Narkotizující účinek této rostliny vedl ke vzniku syntagmatického pojmenování rus. пьянная трава ‘omamná bylina, respektive ptačinec úzkolistý (S. graminea)’ (Анненковъ ibd.; БСЭ ibd.). 1 První takový botanický termín uvedl ve svém díle Žolynas. Dalis II. Lietuvos augalų žodynas ir augalų taislas (Vilnius, 1906) kupiškėnský rodák Povilas Matulionis (více o něm viz LE XVII 527–529); lze tedy předpokládat, že takový lexém mohl být užíván na území východoaukštaitských Kupiškėňanů. Diskusinės publikacijos / Discussion papers 139 ROLANDAS KREGŽDYS Byliny s neurodynamickým účinkem se v litevských nářečích často označují složeninami typu karmad-hāraya: v kupiškėnském nářečí litevštiny litev. dial. siùtžolė ‘máta rolní (Mentha arvensis’² Mt – její přípravky se používaly k uklidnění nervů a uvolnění křečí (Gritėnienė 2006: 136); litev. dial. pasiùtžolė 1 ‘(bot.) stonková rostlina z čeledi kokoticovitých, kokotice (Cuscuta)’ J; LBŽ, Lnkv; ‘stonková rostlina z čeledi kyprejovitých, kyprej vrbice (Lythrum salicaria)’ Mt (LKŽe); ‘galinsoga (Galinsoga (tato rostlina byla zavlečena z jihoamerického kontinentu – podrobněji viz Кернеръ фонъ-Марилаунъ II 660; LE VI 495))’ (Gliwa ibd.) (← litev. dial. pàsiutas ‘šílenství, zběsilost, řádění’ Pš ↔ litev. dial. pasiutỹs 3ᵇ, pasiutìs 3ᵇ ‘tamtéž’ Jnšk, Šd, Rm, respektive litev. siùtas 2 ‘velký hněv, zuřivost’ NdŽ, Ds, Ps, Vl, Klov, Ll, Žsl, Adm³; ‘zuření, řádění’ Trgn; ‘zlobení, dovádění’ Jd, Kn; ‘velká touha’ Slm; ‘vzteklina’ Ds; ‘člověk zběsilý, jednající rychle’ NdŽ, Kp (LKŽe) + litev. žolė 4 ‘rostlina s nedřevnatou nadzemní částí, která v zimě odumírá; pícniny požírané dobytkem; rostliny pokrývající nějakou plochu, jejich porost; druh této rostliny používaný jako píce; rostlina s určitou praktickou funkcí; semena různých rostlin; květina; plevel; léčivá bylina; (mn.) nálev nebo odvar z těchto léčivých bylin; (mn.) prostředek k čarování; (mn.) rostliny vhodné k jídlu; (mn.) rostliny určené k obřadům (LKŽe⁴)’, jejíž konotaci Aurelia Gritėnienė (2006: 172) zřejmě vykládá nesprávně⁵, neboť morfologicko-sémantická struktura fytonyma není dána funkční vlastností ‘velmi plodný plevel, rychle se šířící a obtížně vyhubitelný’ (Gritėnienė ibd.), nýbrž farmakodynamickými vlastnostmi vyvolávat neurofyziologické účinky; dobytek, který ji pozřel, se totiž otrávil (LTE II 250) a z drobné kokotice ‘C. epithymum’ se připravoval prostředek proti melancholii (Анненковъ 1878: 118). Fytonymum s takovou morfologickou strukturou se užívá také v oblasti západních aukštaitských Kauniškanů: litev. dial. pasiùtžolė ‘taková bylina podobná kopřivě, která však nežahá; galinsoga (?)’ Guobai (KRŽ II 56). Lze tedy opatrně předpokládat, že litev. pastėnis ‘rostlina z čeledi hvozdíkovitých (Malachium)’ lze vykládat jako litevský útvar odvozený od *pas-iu-t-enis (s absorpcí kořenového -iu-, srov. litev. dial. gyvenà 3ᵃ ‘život, bytí’ A 1883, 2 Srov. substantivum litev. siùtžolė 1 ‘(bot.) máta rolní (Mentha arvensis)’ Mt, NdŽ; ‘blín (Hyoscyamus)’ rš. (LKŽe). 3 Zvýrazněné odkazy na areálové body a písemné prameny (zkratky) jsou z hlediska lokalizace integrální součástí rozšíření pojednávaných lexémů v nářeční zóně, tj. slova s odlišnou morfologickou strukturou předpokládají slovotvorně primární a sekundární formy. 4 Areální určení sémantického extenzionálu slov, jejichž nářeční lokalizace není pro pojednávaný problém informativní, viz LKŽe. 5 Srov. litev. dial. p a s i ù t dagis ‘durman obecný (Datura stramonium)’ Krp, p a s i ù t rope ‘tamtéž’ Akm; slovotvorně-sémantickou strukturu určuje působení rostliny na organismus člověka či zvířete, tj. při otravě se „s i l n ě p o d r á ž d í c e n t r á l n í n e r v o v á s o u s t a v a, č l o v ě k j e j a k o b y p o m a t e n ý“ (Gritėnienė 2006: 170–171). 140 Acta Linguistica Lithuanica LXIV–LXV Rytų baltų fitonimų morfeminio skaidymo ypatumai (etninės žodžių identifikacijos problematika) 15, BŽ 142, Ll, Rt, J, Žem; „způsob života, stav“ Vdk, Up, Pvn, J; „životopis“ rš. (LKŽe; DünŽ 95) ← litev. gyvén-sen-a 1 „způsob života“ BŽ 305, Skd, Šts (LKŽe))⁶ ← litev. dial. pasiutas „šílenství, běsnění, řádění“ Pš (↔ litev. dial. pasiutỹs 3ᵇ, pasiutìs 3ᵇ „tamtéž“) + (sekundární) sufix *-enjo- (podrobněji viz Skardžius I 234–237), nikoli označení italského těsta – Gliwova domněnka je proto zřejmě třeba zásadně korigovat. 2. LITEV. NÚOKANA „(BOT.) JEDOVATÁ ROSTLINA Z ČELEDI MIŘÍKOVITÝCH (CICUTA)“ Název litev. niúokana 1 „(bot.) jedovatá rostlina z čeledi miříkovitých (Cicuta)“ BŽ 99; Mt, rš, LBŽ (LKŽe), označující jedovatou vytrvalou bylinu z čeledi miříkovitých, není uveden ani v litevských etymologických slovnících Ernsta Fraenkela (LEW) a Wojciecha Smoczyńského (LEŽ); Gliwa (2002: 3) jej vykládá jako odvozeninu s předponou nuo- a kořenem -kan-, který podle domněnky autora předpokládá sloveso litev. kanóti/kãnōti Brs „hubit, zabíjet; trápit, mučit“ G 89, Arch XVI 395, Jn, J; „umírat, scházet, umřít“ Pns, Lzd; „hladovět, špatně se oblékat, strádat, trápit se“ M, Rmš; „jíst s chutí, ládovat se“ Lnkv (LKŽe). Sémémy *„to, čím trpí“, *„to, co mučí“, které autor hypotézy rekonstruuje, jsou samozřejmě sémanticky věrohodné jako doklad konotace jedovaté rostliny. Takové domněnce však nelze věřit pro nedostatek morfologické analýzy (Gliwa (2002: 3–5) uvádí dokonce tři výklady původu tohoto fytonyma: 1) předpona nuo- + -kan-; 2) předpona nuo- + -kand- (tato možnost předpokládá mimořádně neúspěšný Fraenkelův pokus (LEW 216) zdůvodnit původ slovesa litev. kanóti (viz dále)); 3) *nuok- + sufix -an-), což také vede k hledání jednoznačné etymologie tohoto slova. 6 Dosud se běžně tvrdí, že litev. dial. gyvenà je primární deverbativum od slovesa litev. gyvénti „být živ, existovat; zakoušet, prožívat; být na určitém místě; mít přístřeší, útočiště“ (LKŽe) (viz Būga II 68; Skardžius I 229); pravda, Pranas Skardžius (I 548) vyslovil málo podloženou hypotézu, že toto sloveso je denominativum od litev. dial. gyvenà. Takovým úvahám nelze věřit z velmi prostého důvodu – velmi omezeného areálu litev. dial. gyvenà a velmi širokého areálu užívání slovesa litev. gyvénti (tj. ve všech litevských nářečích a podnářečích (!!!)). Je proto spolehlivější tvrdit, že litev. dial. gyvenà ← litev. gyvénsena – je reflexem zvratného tvaru *gyvenā-si (srov. litev. dial. mùšenos „bití se“ < *mušenā-si (Skardžius I 229)), jehož absorpční podoba litev. dial. gyvenà nemůže být v žádném případě vykládána jako základ slovesa litev. gyvénti, neboť poslední podoba je denominativum od adjektiva litev. gývas, -à 3 „mající život, žijící, nezemřelý; nespící, nevyspalý, probuzený, vstalý“ (LKŽe; k jeho původu podrobněji viz LEW 154–155), tedy je třeba předpokládat denominativní sémému slovesa „být živ“, srov. příklady totožného slovotvorného modelu: adj. litev. graudùs, -ì 4 „dojemný, chudý, smutný, žalostný; prudký, zlý; nepříjemný, přísný; krutý“ (LKŽe) → sloveso litev. graudénti „zarmucovat, ochuzovat; litovat, bědovat; vyhrožovat, zastrašovat; stěžovat si, naříkat, bědovat, litovat; vyhrožovat; mírně hřmít, zahřmívat; otužovat, zpevňovat“ aj. (viz Skardžius I 549). Diskusinės publikacijos / Discussion papers 141 ROLANDAS KREGŽDYS Na základě rekonstrukce pracovní slovní kategorie strukturálního základu lexému lze předpokládat, že jde o substantivum slovesného původu (nomen actionis), které časem sémantickou konkretizací získalo významový odstín typický pro nomen abstractum; srov. litev. dial. kānas 2, 4 „lakomec, skrblík; konec“ (LKŽe) → litev. nuo-kana *„to, co způsobuje smrt“ (jako litev. dial. núo-maras 1 „(med.) nervová choroba, epilepsie“ (LKŽe) ↔ litev. māras 4 „vysoce nakažlivá epidemická nemoc (pestis); epidemie této nemoci; s m r t, u m í r á n í“ (LKŽe; Skardžius I 442, 454)), tj. strukturální složka tvořeného slova, respektive předpona nuo-, způsobila změnu pracovní významové kategorie. Uvedené substantivum litev. kanas „konec, smrt“, které předpokládá substantivum litev. kanybà „vyschlý, hubený člověk“ J II 28 (Skardžius (I 92) si jeho původem nebyl jist), zřejmě nelze spojovat ani se slovesem litev. kąsti „chňapat, svírat, zraňovat zuby; řezat; bodat; jíst, ukusovat; žrát; štípat; hlodat“ (LKŽe), ani se slovesem litev. kęsti „pociťovat, zakoušet bolest, nepříjemnost či trápení, trpět; být trpělivý, čekat; vydržet, snést“ (LKŽe) (LEW 214–215; Gliwa ibid.), neboť odráží defektivní podobu s absorbovaným kořenem -pa-: substantivum litev. kāpas 4 „místo, kde je pohřben zesnulý; navršená hromada zeminy na tomto místě; vršek jámy, pahorek“ (LKŽe; o jeho původu podrobněji viz PEŽ I 270–271) + sufix -ana- > litev. dial. kāpana „hynutí, umírání“ Ls (LKŽe) / litev. dial. kāpanos „smrt, strach“ Rumbonys (okres Alytus) (viz Skardžius I 228), srov. sloveso litev. kâpanoti / kapanóti „pohybovat vleže rukama a nohama ve snaze osvobodit se, zachránit se; zmítat se; těžce pracovat; těžce jít, prodírat se; být velmi nemocný, být na umření; umírat, skončit, zdechnout“ (LKŽe; Skardžius I 505). Litev. núokana (< předpona nuo- + ka-pa-na „konec, smrt“) tedy není deverbativum, nýbrž denominativum, předpokládající protosémému *„to, co působí smrt, respektive rostlina smrti“. 3. LITEV. PADUKAS „KŘEMENÁČ (LECCINUM AURANTIACUM)“ Substantivum litev. padaukas „křemenáč (Leccinum aurantiacum)“ (LBŽ 466) odvozuje Gliwa (2009: 87) od slovesa litev. padūkti, ačkoli konstatuje: „Přenos pojmu na houbu není příliš věrohodný [...]“. Při výkladu původu pozdních litevských neologismů – a takový je zřejmě i probíraný název houby – by jedním z predisponujících argumentačních faktorů mělo být významové zdůvodnění, bez něhož lze každou, i tu nejdůmyslnější domněnku pokládat za příklad kazuistické analýzy. Název tohoto fungonyma je zcela jasně motivován pracovním základem, tj. litev. (výpůjčka) padálka (< le. podolek, bělorus. надалак) 1 „spodní okraj oděvu, lem, spodní pás (↔ ‚padurkas‘ (Skardžius I 161)); spodní část starodávné ženské košile, klín; deska připevněná šikmo ke stěně budovy’ (respektive litev. 142 Acta Linguistica Lithuanica LXIV–LXV Rytų baltų fitonimų morfeminio skaidymo ypatumai (etninės žodžių identifikacijos problematika) dial. padálkas 1 „dolní okraj oděvu, spodní lem, obruba“) ↔ *padauka7 (s -al- > -au-; tato změna je zvláště typická pro výpůjčky, srov. litev. kalniėrius (< 1e. kol-nierz) 2 [K], J, kalniėrius 1 „límec“ ↔ litev. dial. kauniėrius 2 „tamtéž“ (LKŽe; Zinkevičius 1966: 164) < bltr. кауне́р; litev. kaldrà (< 1e. kołdra) 4 Krok, 2 NdŽ „přehoz na postel, pokrývka, přikrývka“ (resp. kaldra) ↔ litev. dial. kaudrà „pokrývka, vatovaná přikrývka“ < bltr. кой́дра, ale vyskytuje se to i ve starých zděděných slovech: litev. alka „oběť“ / alkas „svatyně, zalesněný pahorek“ ↔ litev. aukà, aukas „tamtéž“ (další příklady viz Zinkevičius 1966: 102, 164) (k litev. aukà viz Mažiulis 2008: 92) ↔ adj. litev. dial. padurkìnis, -ė 2 „s podurkem, prodloužený podurkem“ K I 608 (LKŽe), subst. litev. dial. padurkìniai „krátké košile, které jsou pak prodlouženy“ Nč (Skardžius I 252), tj. lze rekonstruovat podobu adj. litev. dial. (výp.) *padalkinis „nerovný (zvrásněný, protože sešívaný) jako podurek“ > subst. litev. dial. (výp.) *padaukas „houba s nerovným, zvrásněným třeněm“, neboť stonek kozáka „je otrhaný“ (LTE IX 343). Lze tedy opatrně předpokládat, že tento fytonym patří do lexikální skupiny výpůjček ze slovanských jazyků a slovotvorné skupiny denominativ. 4. LITEV. PASIENIS „(BOT.) ROSTLINA Z ČELEDI HVĚZDNICOVITÝCH, DŽIUGŪNĖ (HYPOCHOERIS)“, LITEV. POSAĪNIS „(BOT.) DŽIUGŪNĖ (HYPOCHOERIS)“ Jazykovou kuriozitou lze označit pokus o objasnění původu fytonym litev. pasienis, posainis (viz Gliwa 2009: 87–88), neboť slova jsou analyzována atomistickou analytickou metodou. Chyby sestavovatelů LKŽ proto nejsou opravovány, nýbrž jsou předkládány kazuistické popisy lexémů nejen baltských, ale i řeckých. I laikovi je jasné, že 7 Srov. litev. dial. padaukas „ovinek na nohy“ (< litev. dial. padalkas „dolní okraj oděvu, spodní lem, obruba“), který sestavovatelé LKŽ zřejmě chybně spojili s litev. dial. padaukas „darebák, ničema“ (deverbativum od slovesa litev. padūkti „zešílet, zuřit“), neboť s posledně uvedeným jej nelze sémanticky srovnávat – denotativní ani konotativní hodnota těchto lexémů se neshoduje; sekundární -au- místo původního -al- ve výpůjčce u litev. dial. padaukas dokládá v LKŽe řada frazeologických příkladů: į padaukùs eiti „obrátit se v nic, skončit, zaniknout“; nè padauko (nebeliko, neberado) „ani stopy, ani čichu“; padaukais eiti (išeiti, nueiti) „obrátit se v nic“; padaukais nueiti (išeiti) „zmizet, odejít“; padaukais nunešti „odnést do neznáma“; po padaukais „(klet.) k čertu“, tj. slovní spojení litev. dial. padalkais išeiti „zchudnout“ (resp. synonymní frazeologismus ubagais išeiti) předpokládá, že litev. dial. padáuka 1 „otrhanec, tulák“ je slovotvorně-sémantickým kontaminantem dvou litevských slov: litev. dial. padalkas „ovinek na nohy“, resp. „spodní část oděvu“, a litev. dial. padaukas „darebák, ničema“. Pejorativní konotace litev. dial. padáuka 1 „tulák“ tedy není určena povahovými rysy referentu (resp. dováděním, řáděním, neboť ten, kdo dovádí, není tulákem), nýbrž sociálním postavením, jehož jedním z designátů je starý, sešívaný oděv. Diskusinės publikacijos / Discussion papers 143 ROLANDAS KREGŽDYS subst. litev. pasienis „(bot.) rostlina z čeledi hvězdnicovitých, džiugūnė (Hypochoeris)“ LBŽ, Mt (LKŽe) zřejmě nelze spojovat se subst. litev. pasienis 1, pãsienis 1 „místo u stěny uvnitř místnosti nebo zvenčí; okraj některé země, pohraničí“ (LKŽe), ačkoli tak uvádí LKŽ, neboť jejich referenční konotace se liší: tato rostlina nebyla hodnotnou pícninou, resp. šťavnatou, hustou rostlinou, ani rostlinou podobnou celku hustě rostoucích rostlin (stěně⁸), nýbrž bylinou suchých lesů z čeledi hvězdnicovitých (Compositae), konkrétně džiugūnė tečkovaná (H. maculata) nebo džiugūnė kořenatá (H. radicata) – žlutokvětá rostlina vysokých luk, okrajů lesů a křovin (viz LE V 317). Spojovat suchou bylinu se stěnou nebo s nějakým objektem označujícím hranici tedy zřejmě nelze. Původ názvu této rostliny – asocionymu (k termínu viz Bussmann 2006: 101; Crystal 2008: 41, 349) – zřejmě není příliš složitý; motivován je jeho hyperonymním fytonymem, tj. subst. litev. džiugūnė „(bot.) rod rostlin z čeledi hvězdnicovitých (Hypochoeris)“ P, LBŽ (LKŽe), které je třeba odvozovat nikoli od slovesa litev. džiaugtis „radovat se, veselit se“ aj. (LKŽe) (resp. litev. dial. džiūgas „ten, kdo se z něčeho snadno raduje“ ↔ džiugà „radost; ten, kdo se z něčeho snadno raduje“ (LKŽe)), jak tvrdí Gliwa (tamtéž), přičemž uvádí nesprávný sémantický slovotvorný protějšek řec. ὑποχαίρειν „mírně jásat, radovat se“, řec. ὑποχολoίς „rostlina rodu čekanka (Cichorium)“ (LS 1644), které spolu geneticky nesouvisejí, ačkoli Gliwa tvrdí opak (viz níže), nýbrž od subst. litev. dial. džiūgas „žemaitský plot z klestí, stavěný z rozvětvených smrčků“ (LE V 316) ← litev. *džiu-ža-gas „tamtéž“ (s absorpcí kořenného -ža- druhé složky; zkrácením -ū- v důsledku odstranění -ža-, resp. sémantické neutralizace slovotvorných složek) < *džiūt-žagas „tamtéž“ (k slovotvornému protějšku srov. subst. litev. mėšla-minỹs „kůň (který šlape po hnoji)“ – viz Skardžius I 435) ← sloveso litev. džiūti „vyschnout, vysychat; tvrdnout ztrátou šťáv; mizet odpařováním; vadnout, slábnout, zanikat, hynout (o rostlinách); hubnout, chřadnout; trpět tuberkulózou“ (LKŽe) + subst. litev. žãgas 4 „velká venkovní kupa sena, slámy či obilí, stoh, kužel; (pl.) velké množství něčeho; přenosná střecha na kůlech, pod níž se ukládá seno, sláma aj.; hranice dříví, prutů apod.; žaiginys; kupa; spojení krokví; velký prut, roští, suchá větev; ohrada ze stromů a větví; nemalý prut, rákos“ (LKŽe) (srov. litev. dial. žãgaras 3ᵇ „větvička bez listí, prut“ (KRŽ II 524), tj. litev. džiugūnė předpokládá séma „suchá, vyschlá (nebo k vysychání náchylná) bylina“ (proto je také označována jako bylina suchých lesů, jak bylo uvedeno výše), nikoli „veselá bylina“ – právě takovou konotaci této rostlině připisuje Gliwa. Lze tedy opatrně předpokládat, že i litev. pasienis odráží hyperonymní referent a jeho konotaci: *pasie-ty-nis „takový (-á) jako sietynas“, resp. „suchá, vyschlá bylina = džiugūnė“ < předpona pa- + subst. litev. sietýnas 1 „ozdoba ze slámy; 8 Srov. sémantický extenzionál litev. siena 1: „svislá část budovy; její vnitřní či vnější povrch; (pl. přen.) o budově, instituci; vysoká ohrada, přepážka; svislá boční plocha něčeho; základní část; hustá, sevřená řada něčeho; míra délky tkaniny (čtyři sloupky osnovy); délka tkaniny; značka označující stěny tkalcovského stavu; mez, hranice; hranice státu, země, kraje“ (LKŽe). 144 Acta Linguistica Lithuanica LXIV–LXV Rytų baltų fitonimų morfeminio skaidymo ypatumai (etninės žodžių identifikacijos problematika) taková bylina rostoucí podél břehů řek’, předpokládajících konotát s u c h é r o s t l i n y, respektive s u c h é t r á v y, srov. Reikia, kaip ažušals upė, prišienaut s i e t y n o, tai žiemą bus kuom po keltuom klot Btrm (LKŽe), tj. lze předpokládat sémém ‘steliva’: litevský dial. kél­tuoas 1 ‘hovězí dobytek, zvíře’ ↔ kél­tuva 1, keltuõ 3ᵃ ‘hovězí dobytek, zvíře’ (sing. collect.) stádo dobytka, stádo, hovězí dobytek; pracovní zvíře; (nadávka) dobytek’ (LKŽe). Subst. litevský posainis 2 ‘(bot.) džiugūnė (Hypochoeris)’ NdŽ; LBŽ (LKŽe), rovněž asociativní, je zřejmě slovotvorně i sémanticky spojitelné se subst. litevským džiugūnė, jehož hyperonymickým referentem je subst. litevský dial. džiugas ‘žagotinový žemaitský p l o t, který se zhotovuje z rozvětvených smrčků’, tj. lze předpokládat sémém ‘ohrazování, proplétání’, a proto rekonstruovat podobu *p o - s u - k a i n i s ‘ten, který se zapichuje, proplétá, ohrazuje’ (< praef. po- + verb. litevský dial. sukáinoti ‘zplstit, zaplést’ Brž, Ppl, J ↔ verb. litevský dial. káinioti ‘zapichovat, plést, ohrazovat (ledabyle, provizorně, špatně)’ Er, Bsg; ‘ucpávat spáry mezi trámy mechem, koudelí nebo něčím jiným’ BŽ 208; ‘zamotávat se, proplétat se’ Brž; ‘družiti se, přátelit se’ J; ‘být nemocný, churavět’ Grg (LKŽe) – slovotvorná souvislost tohoto slovesa s botanickou nomenklaturou je doložena v LKŽ, srov. subst. litevský k a i n ė ‘(bot.) Coremium’ Mt (LKŽe), tj. část houby vyživující ji, tvořená shlukem konidioforů) → *po-sainis ‘dtto’ (s -uk- a b s o r p c í). Pokud jde o etymologický vztah mezi řec. ὑποχαίρειν ‘mírně se radovat, těšit se’ a řec. ὑποχοιρίς ‘rostlina z čeledi čekankovitých (Cichorium)’ (LS 1644), lze konstatovat, že tyto lexémy nemají nic společného kromě praef. ὑπο-, neboť řec. ὑποχοιρίς nepochází z verb. řec. χαίρειν ‘radovat se, veselit se; být spokojen’, nýbrž ze subst. řec. χόιρος ‘prase; sele’, protože zvířata se živí kořeny a listy čekanky (LS 1732) (LE IV 29). Slované, kteří tento řecký termín přeložili morf po morfu, užívají několik slov odrážejících morfologickou sémantickou strukturu fytonyma se zoonymním základem: rus. dial. рыло свиное трава ‘Cichorium Intybus L.’ (Анненковъ 1878: 98), proto je rus. dial. свинникъ, поросятникъ ‘Hypochoeris’ (Анненковъ 1878: 173) třeba chápat nikoli jako úzusová, nýbrž jako hybridní kulturní výpůjčky odrážející morfologickou sémantickou strukturu řec. ὑποχοιρίς (← praef. ὑπο- ‘vyjadřující posesivní konotaci’ + řec. χόιρος ‘prase; sele’). 5. LIT. PÓMINIS ‘(BOT.) KOSTŘAVA (FESTUCA)’ Litevské póminis 1 ‘(bot.) kostřava (Festuca)’ NdŽ; Mt, LBŽ (LKŽe) vykládá Gliwa (2009: 83) jako deverbatívum (od verb. litevského minti ‘šlapat, dusat; našlápnout, postavit se, opírat se nohama; oddělovat vlákna od pazdeří; zpracovávat, měkčit; tlačit šlapku, pedál; jít, kráčet’ (DLKŽ⁵), lotyšské mīt ‘šlapat, pošlapávat, dusat’); předpokládá se význam ‘r o s t l i n a o d o l n á v ů č i p o š l a p á n í’. Takový výklad Gliwy by byl přesvědčivější, kdyby autor hypotézy uvedl příklady fytonym s odpovídající tvorbou (pre- Diskusinės publikacijos / Discussion papers 145 ROLANDAS KREGŽDYS fixálními slovesnými deriváty (!!!)), které by podle analýzy prefixálních derivátů provedené Skardžiem (I 442, 446) měly odrážet jeden ze tří sémantických typů: 1) nomina resultati (acti); 2) nomina actionis; 3) nomina agentia. Bohužel deverbatíva litevštiny, která Gliwa uvádí jako údajně příbuzná, předpokládají buď nomen resultati (acti) s kauzativní konotací ‘rostlina, po níž se šlape (ta, po níž se má šlapat) / pošlapaná, rozšlapaná / změkčená apod.’ (srov. litevské mỹnė ‘len určený k lámání’), tj. lze rekonstruovat sémém *‘to, co se má rozšlapat, změkčit’, nebo nomina actionis: litevské mỹnė ‘lámání lnu’; linamynis ‘dtto’, pa-myna / pamina ‘Holzteil, das die Füße einer Bank verbindet, Schemel, Stufe; Trift, vom Vieh zertrampelte Stelle’), nikoli sémém s kontrastní konotací rekonstruovaný autorem hypotézy, *‘rostlina odolná vůči pošlapání’; rostlina tedy nemá být spojována s konotátem ‘odolná vůči pošlapání’, nýbrž s významem ‘snadno pošlapatelná’. Gliwa vůbec nevysvětluje původ flektivního formátu –is, který není natolik bezvýznamný, aby jej bylo možné pominout. Pokud by výklad původu slova, který uvádí autor zmíněné hypotézy, byl správný, kmenová podoba by měla odrážet konotaci nomina loci, srov. litevské mỹnė ‘bažina, Schwingrasen’ (viz také Skardžius I 450; o vztahu kmenů s kmenovým vokalismem ē ↔ i̯ō podrobněji viz Endzelīns 1957: 64–65; Endzelīns 1951: 425–426; PEŽ II 17; Kregždys 2010a: 65). Ještě více pochybností vyvolává interpretace kořenové samohlásky, tj. Gliwa (Gliwa, Stukonis 2008: 66; Gliwa 2009: 83) rekonstruuje podobu *pa-mynis a údajně předpokládá, že kořenové *-y- je původní a stálo na místě druhotného zkráceného -i-. Nedostatkem Gliwovy hypotézy je absence fonologické analýzy forem s praef. po- v jižní žemaitské varnišské nářeční skupině (představitelem této dialektální oblasti byl Laurynas Ivinskis, narozený v obci Bimbalų, okres Užventis, nedaleko Klovainiai (LE IX 198)), ačkoli Vytautas Vitkauskas sestavil slovník blízkého severovýchodního nářečí žemaitských dūnininků – východních varnišků (DūnŽ). Pro tuto nářeční oblast je charakteristický opačný vývoj, než uvádí Gliwa, tj. prodlužování samohlásky (radikálního prvku následujícího po praef. po-) v nepřízvučné pozici – lze předpokládat kvalitativní defonologizaci – prodlužování hlásky⁹ (X) nebo zachování dlouhé (Y), respektive krátké (Z) samohlásky v nepřízvučné pozici: litevský dial. (žem.) pódūkraY ‘nevlastní dcera’ (DūnŽ 273), srov. subst. litevské pód ukrė ‘nevlastní dcera’ (DūnŽ ibd.) ↔ litevské dukrà 2/4, dūkrà 2 ‘dcera’ aj. (LKŽe), pópūtisX ‘člověk velmi náchylný k nemocem, neduživý člověk’ (DūnŽ 275) ← subst. litevský dial. (žem.) pópa ‘rána’ (DūnŽ ibd.) + suff. (demin.) litevské -ūtjō- > subst. litevské pópūtis ‘neduživý člověk, který rychle prochladne a rychle se zahřeje’ (viz Skardžius I 362–363, 451)¹⁰; subst. litevské ⁹ S takovými změnami by se neměly spojovat formy se střídáním samohlásek: adj. litevský dial. (žem.) póbùgštis, -ė ‘poněkud bojácný, dost plachý’ (DūnŽ 273) ↔ verb. litevský dial. (žem.) baugšténti ‘strašit’ (DūnŽ 43) ↔ litevský dial. (žem.) pabūgimas ‘leknutí’ (DūnŽ 55). ¹⁰ Sestavovatelé LKŽ zřejmě nesprávně považují podobu s dlouhou kořenovou samohláskou za původní a uvádějí ji jako první vedle variant s krátkým kořenovým vokalismem, srov. subst. litevský dial. pópūtis 1, pópūtis 1, poputỹs 3ᵃ ‘puchýř; vřed; neduživý, citlivý člověk’ (LKŽe). 146 Acta Linguistica Lithuanica LXIV–LXV Rytų baltų fitonimų morfeminio skaidymo ypatumai (etninės žodžių identifikacijos problematika) dial. (žem.) póbėgisY „rychlá chůze, běh apod.“ (DūnŽ 272) ↔ lit. dial. (žem.) bė́gimas „tamtéž“ (DūnŽ 44); adj. lit. dial. (žem.) pódrūktis, –ėY „poměrně statný, tlustý“ (DūnŽ 273) ↔ adj. lit. dial. (žem.) drūktas „tlustý, zdravý, silný apod.“ (DūnŽ 76); adj. lit. dial. (žem.) pógudris, –ėZ „celkem chytrý“ (DūnŽ 273) ↔ adj. lit. dial. (žem.) gùdras „rozumný, chytrý“ (DūnŽ 104); adj. lit. dial. (žem.) póilgis, –ėZ „poněkud dlouhý (o délce předmětu); trvající poněkud dlouho“ (DūnŽ 273) ↔ subst. lit. dial. (žem.) ilg-liežùvis „ten, kdo mluví o druhých“ (DūnŽ 107); adj. lit. dial. (žem.) pólytotas, –aY „poměrně deštivý“ (DūnŽ 274) ↔ adj. lit. dial. (žem.) lýtotas „deštivý“, subst. lit. dial. (žem.) lytùs „déšť“ (DūnŽ 179); adj. lit. dial. (žem.) pósūris, –ėY „poměrně slaný“ (DūnŽ 276), pósūrokas, –aY „tamtéž“ ↔ subst. lit. dial. (žem.) sūrimas „slaný pokrm“ (DūnŽ 359). Lze tedy vyvodit, že v této dialektální oblasti mají v nepřízvučné slabice krátké samohlásky sklon se prodlužovat, nikoli dlouhé zkracovat¹¹. Rekonstruovaná praslova podoba *pamynis, kterou předpokládá Gliwa (Gliwa, Stukonis 2008: 66; Gliwa 2009: 83), zřejmě nikdy neexistovala. Z tohoto důvodu nelze spatřovat žádné genetické souvislosti s jmennými podobami užívanými východními varnišskými mluvčími mynė „len, který se šlape; rašelina, po níž se šlape a která se lisuje“, mynėjas, –a „ten, kdo mačká, hněte (hlínu); ten, kdo šlape len“, mýnimas „dupotání, zašlapávání; lámání (lnu)“ a se slovesem mýnioti „dupat“ (DūnŽ 200–201). Vzhledem k nesouladu slovotvorných a sémantických modelů (vycházíme-li z Gliwovy hypotézy) by tato slova zřejmě měla být odvozována nikoli od slovesné, nýbrž od substantivní praslovné podoby (viz také Kregždys 2010a: 55–56). Rovněž bychom neměli přehlížet mimořádně důležitý fyziologický fakt týkající se vytrvalých trav z čeledi lipnicovitých, označovaných fytonymem Festuca: tyto rostliny prospívají pouze na vlhkých místech (LTE III 367 (eračiny (Festucetum sabulosae, Hieracio-Festucetum arenariae aj.) se dokonce vyskytují na litevském pobřeží, ačkoli jsou nyní velmi vzácné (Balevičienė 1995: 52–53))), zatímco sucho nesnášejí (БСЭ XVIII 278). Nabízejí se dva způsoby etymologizace (první by se hodil k objasnění Ivinskisova novotvaru, druhý k doložení staré zděděné podoby), mezi nimiž však existuje genetická souvislost: 1) z pomístního jména lit. (žem.) Pomerie (= Pamirinijes) Rt „šest lokalit u řeky Minije, západně od Žarėnů a severně od Rietavy“ (viz Būga I 232), tj. pomístní jméno *Paminijys „místo u řeky Minije“ > *Paminys „tamtéž“ (s absorpcí –ij–, srov. hydronymum lit. Paneržys < *Pa-ne-ve-ržys (Vanagas 1981: 244); viz také Крегждис 2009: 280–281) > pomístní jméno lit. dial. (žem.) *Pominys, srov. lit. pa-ežerys „místo u jezera“ ↔ pomístní jméno lit. (žem.) Póžerė „vesnice nedaleko Tauragė“ (viz Otręb ski 1966: 327–328; Zinkevičius 1966: 130; Kregždys 2010: 209) → (apelativum) lit. dial. (žem.) pominis *„rostlina rostoucí na břehu řeky, resp. na vlhkých místech“; 11 Konvergentní proces ǔ:ū, resp. ī:ī probíhal v tomto nářečním areálu v předpřízvučné slabice (viz Zinkevičius 1966: 491). Diskusinės publikacijos / Discussion papers 147 ROLANDAS KREGŽDYS 2) lit. dial. (žem.) póminis *„rostlina rostoucí na vlhkých místech“ < lit. *po-ne-minis „tamtéž“ (s absorpcí -ne- v důsledku opakování fonologicky totožných slabik, tj. -ne-…-ni-; -i- < -u- v důsledku regresivní asimilace, srov. etymologii hydronyma, jehož původ je dosud nejasný: lit. Minià ř. Skdv, Minija „pravý přítok Nemunu“, Minė ř. Grg aj. < *Ne-mun-ija (aféze12 v důsledku opakujícího se ne…ni (zřejmě působením jazykového principu úspornosti); -u-…-i- > -i-…-i- (regresivní asimilace) < hydronymum lit. Nẽmunas ř. Kn + lit. sufix -ija (tento typ tvoření hydronym je v litevském jazykovém areálu velmi častý, srov. Káln-ija ř. Ds ← lit. kálnas; Kaltān-ija ř. Klm ← osobní jméno lit. Káltanas aj. (Bilkis 2008: 204–205))13)14 < subst. lit. *po-ne-munis „tamtéž“ (substantivizace) < adj. bal. *nemuna- „to, pro co je charakteristické vlhké místo“ (viz PEŽ III 177) > lit. nemùnė 2 Ds, nemunė 3b Pn, Lkm, nẽmunė 1 Gdr, Vdšk; LBŽ „(bot.) václavka (Anmillaria mellea)“ Grv, Brsl, Pbs, Dglš, Slk, Ut, Ds (LKŽe) ↔ „budice rostoucí na vlhkých místech“ (PEŽ III 177) (k sémantické motivaci srov. osobní jméno lit. Nẽmunis Vkš, Nemùnis Jnš, Pš, Žg, Nemunis V (LPŽ II: 319) ← hydronymum lit. Nẽmunas ř. Kn, tj. lze rekonstruovat séma *„žijící u Nemunu“, srov. osobní jméno lit. Nemunėlis Zp / Nemunáitis Luk „tamtéž“ (Butkus 1995: 322)15). Lze předpokládat, že na vznik flektivního -is mohl mít vliv analogický faktor, tj. spojení s lit. dial. (žem.) upìs „řeka“, užívaným v oblastech severních žemaitských telšských a kretingských nářečí (viz Skardžius I 54); s nimi sousedí areál jižních žemaitských varnišských nářečí, odkud Ivinskis pocházel. Právě jemu Gliwa připisuje autorství tohoto slova. Gliwův pokus spojit lit. póminis 1 „(bot.) kostřava (Festuca)“ NdŽ; Mt, LBŽ (LKŽe) a fytonymu lit. pamienis „(bot.) srha (Dactylis glomerata)“, který zaznamenal Jonas Staugaitis, západní Aukštait (narozený ve vesnici Štratai (jinak Omentiškiai) (LE XXVIII 474–475)), v LBŽ. P. Snar (LKŽe), je velmi pochybný nejen kvůli botanickému rozdílu, neboť kostřava roste na velmi vlhkých místech, zatímco srha naopak jen na mírně vlhkých místech (viz níže), tj. těmito slovy byly označeny zcela 12 Stejnou změnu zřejmě odráží i osobní jméno lit. Vėžinis V <? *Ne-vėžinis „ten, kdo žil nebo pocházel od Nevėžisu“, tj. je třeba je chápat jako hydronymické apelativum (jinak je jeho původ vykládán v LPŽ II 1201); Ulìnskas/Ulìnskas Šl, Alvt aj. <? *Šia-ulinskas „pocházející ze Šiauliai nebo tam žijící“ (jinak LPŽ II 1100); Pedìšius Šmn / Pedìšius Skp <? *Klai-pedìšius „pocházející z Klaipėdy“, srov. osobní jméno lit. Klaipėdùkas „tamtéž“ (Butkus 1995: 265) 13 Zcela odlišný a sémanticky nemotivovaný popis původu tohoto hydronyma podává Vanagas (1981: 217). 14 Srov. také (progresivní asimilace) osobní jméno lit. Nemenìūnas Snt ↔ osobní jméno lit. Nemanìūnas Šln, Tt (LPŽ II 317–318). 15 Proto jsou zřejmě apelativního původu také osobní jména lit. Minìotas, Miniótas, Minìotas, Miniotas aj. (LPŽ II: 251), tj. souvisejí s hydronymy lit. Minià ř. Skdv, Mìnija, Minė ř. Grg aj. (o nich viz Vanagas 1981: 217), nikoli se slovesem lit. miñti „mít na mysli, domnívat se apod.“ (podrobněji viz LPŽ II 249); srov. také osobní jméno lit. Giniõtas < hydronymum lit. Gin- (-upis ř. Gdž), (Prieš-) -ginis ř. Kbr (viz k nim Vanagas 1981: 116), Gin-auka ř. Dūk. (Bilkis 2008: 252) + lit. sufix -ot- (viz Skardžius I 344). 148 Acta Linguistica Lithuanica LXIV–LXV Rytų baltų fitonimų morfeminio skaidymo ypatumai (etninės žodžių identifikacijos problematika) různé druhy bylin, ale také z hlediska etymologie – jejich původ je zcela odlišný: lit. pamienis „psineček“ < *pa-ka-mienis (s absorpcí radikálního -ka-, srov. lit. lajà „soubor větví a listů stromu, koruna“ DŽ, rš, P. Snar (LKŽe) < lit. la-pi-jà „listy stromů a rostlin, soubor listů“ K; R 213, K I 96, J, rš, Šv, Vrb, V. Piet, „místo, kde je mnoho listí“ Tv (LKŽe) – podrobněji viz Kregždys 2009: 120–122; Крэгждис 2009: 280–281; Kregždys 2010b: 100, 106), tj. praef. pa- + subst. lit. kamiẽnas 1 „kmen, stonek rostliny či stromu“ Š; M, S. Dauk., Mair., A. Vien., J, Sdk, Vv, BsP IV 143, BsMt I 71; „tlustý konec, silný konec“ J; „(anat.) trup (Truncus arteriosus)“ NdŽ ↔ kamiẽna 1 „kmen, stonek rostliny či stromu“ J; C II 1152, K. Būg (Ds) (LKŽe). Názvy psinečku se stejnou sémantickou hodnotou se používají ve východoslovanských jazycích: rus. dial. купкова ‘Dactylis glomerata L.’ (Анненковъ 1878: 121) <? *куп-ин-кова-я, srov. rus. dial. ку́пуна „drn porostlý mechem nebo trávou“ Pskov, Smolensk (СРНГ XVI 101); rus. dial. палочник „psineček“ (Анненковъ 1878: 122), srov. rus. dial. па́лочник „mladý lesík, který se kácí na hole a tyče“ (СРНГ XXV 175) ↔ rus. dial. палочная трава „psineček“ (Анненковъ 1878: 121). Vznik takové konotace podmínily stanoviště a symbiotické vlastnosti psinečku – tato tráva roste pouze na stinných místech, na okrajích lesů, v lesních porostech a na mýtinách, tj. tam, kde jsou stromy (БСЭ XV 486). Hydrolokační původ tohoto fytonyma lze doložit asociativy z východoslovanských jazyků, které dosud nebyly zkoumány a porovnávány s protějšky v baltských jazycích (srov. Меркулова 1967; Преображенский I 568; ЭССЯ XX 191–193). Kostřava luční (Festuca pratensis Huds.) ↔ eraičìnas, eraičýnas „(bot.) pícnina z čeledi lipnicovitých (Festuca)“ (LKŽe)) se v ruské Mogilevské oblasti nazývala rus. dial. мурогъ (Анненковъ 1878: 144). V jiných ruských nářečích se tímto slovem označují jiné rostliny a botanické objekty: rus. dial. му́рог / муро́г / муро́к „truskavec (Polygonum aviculare L.); rostlina z čeledi rdesnovitých“ Brjansk; мург полевой „lněnka (Linaria vulgaris Mill.)“ (tuto rostlinu nelze spojovat se lnem a jeho třením, neboť jde o plevel rostoucí podél cest (БСЭ XVIII 278 – zřejmě právě proto dostala toto jméno (viz níže))) Voroněž; муро́к „mech, jímž se utěsňují štěrbiny v chalupách“ Tambov; муро́к „tráva“ (srov. Весь мурок пожелтел, все вытоптали) Sverdlovsk; муро́г „hustá tráva rostoucí na okrajích vesnických uliček“ Brjansk; мурог „drobná nízká tráva; mladá tráva“ Tobolsk, Brjansk, муро́к „bujná mladá tráva“ Archangelsk; муро́г „drn“ Pskov aj., му́рог „zelenající se travnatá plocha“ Brjansk, муро́г „totéž“ Ťumeň, „luční oblast“ Archangelsk, „louka, strniště“ jižní a západní oblasti Ruska (СРНГ XVIII 358). Tato slova se odvozují od hydrolekse subst. balt.-sl. *mãura- „bahno“ (mask. (Reinholdas Trautmannas (1923: 172) rozděluje tento tvar na dvě samostatná balt.-sl. *mãura- „bahno“ a balt.-sl. *mãurā- „tráva, drn“)) > lit. mãuras 3, 1, mãuras 4 „(bot.) vodní rostlina, okřehek (Lemna); bahno, bláto“ aj., adj. lit. mūras, Diskusinės publikacijos / Discussion papers 149 ROLANDAS KREGŽDYS –à 4 „mokrý, rozbahněný“, subst. lit. mùras „promočená, rozbahněná země“ (LKŽe), lot. murît „špinit blátem, umazat“ (ME II 670), pol. muł „kluzká, mazlavá vrstva hornin a organických zbytků na dně nebo břehu vodní nádrže; bahno; močál“ (SPW XV 173; Brückner 1957: 348) (< záp. sl. *maula- (Trautmann ibd.)) < adj. ide. dial. *měu-l / rō- „kluzký; promočený“ < verb. ide. *meu- / *meų̯ə- (*mū-) „odírat, smývat (vodou)“ (IEW 741–742), který je příbuzný s verb. ide. *mer- / *mṛ- „promáčet (vodou)“ (viz PEŽ III 134; IEW 735–736) → verb. ide. *merk- (s determinativem *-k-) „totéž“ > balt.-sl. *měŕk- / *mìŕk- „totéž“ (PEŽ ibd.; IEW 739–740; viz též Urbutis 1972: 212; Фасмер III 10–11; ЭССЯ XX 191–193)). Dalším, obzvláště důležitým příkladem ilustrujícím tuto domněnku je rus. dial. вожец ‘Festuca pratensis’ Archangelsk (Анненковъ ibd.) ~ „Festuca Fenas Lag.“ (СРНГ V 12) < rus. dial. *вож-[i]-(н)ец „totéž“ < adj. stsl. воднъ „vodní, vodnatý“ (k němu viz Miklosich 1977: 70) + suff. (subst.) sl. -ъу- (k němu viz Селищев 1952: 60; Хабургаев 1974: 199–200) (k absorpci -n- rus. dial. -д- + -и- /i/ + -ец (podle sl. *di > vých. sl. /ж/ (< *d’ž) (viz Хабургаев 1974: 153; Пивторак 1988: 134)), srov. adj. rus. dial. вожанный „? vodnatý“ (Вожаный горох. Холодный гороховый суп, разведенный квасом) (СРНГ V 9–10). Lze tedy opatrně předpokládat, že hydronymický asociativ, odrážející místo růstu rostliny, je nejstarší (nepochybným argumentem pro takovou domněnku je rus. dial. мур „plíseň“ Voroněž (Даль II 359), který předpokládá substrátovou hydroforní referenci, neboť plíseň roste pouze na velmi vlhkých místech (LE XXII 263)). Později vznikla další pojmenování této rostliny podle způsobu jejího růstu, struktury, užitné hodnoty a dalších znaků: rus. dial. метла „metla (Festuca elatior, rubra)“, манна луговая „totéž“ aj. (podrobněji viz Анненковъ ibd.). 5.1. Sémantická slovotvorná motivace fytonym s praef. pa- / po- Takový způsob tvoření, kdy jsou názvy rostlin s praef. pa- / po- motivovány místem svého výskytu, je u litevských fytonym (zejména mykonym) obvyklý (nejde o umělé botanické termíny, nýbrž o slova užívaná v nářečích); lze jej rozdělit do dvou podskupin – primární lokalizační reference (1 – sémantická motivace je dána místem růstu primárního referentu, resp. paragenetickou souvislostí) a asociační, resp. sekundární lokalizační reference (2 – sémantická motivace je dána místem růstu na primárním referentu nebo jeho abesivní představou): 1) lit. paálksnė 2 „(bot.) ryzec chmýřitý, ryzec chlupatý (Lactarius torminosus); ryzec liškový, ryzec borový (Lactarius trivialis)“ ↔ „místo pod olší“ (LKŽe); lit. paąžuolis 2 „(bot.) houba z čeledi hřibovitých, rostoucí pod duby (Boletus 150 Acta Linguistica Lithuanica LXIV–LXV Rytų baltų fitonimų morfeminio skaidymo ypatumai (etninės žodžių identifikacijos problematika) luridus); hořký hřib (Boletus felleus); hřib červený, kozák červený (Boletus versipellus’ (= litev. paąžuolė 2 „totéž“), tj. „hřib rostoucí u dubu“; litev. pabėržis 1 „(bot.) kozák březový (Boletus scaber’ (= litev. nář. pabėržė 1, paberžė 3b „totéž; pampeliška, holubinka“), tj. „houba rostoucí podél bříz“; litev. paliępė 1 „(bot.) jedlá houba z čeledi holubinkovitých (Lactarius vellereus)’ (= litev. nář. paliepis 1 „totéž“), tj. „houba rostoucí podél lip“; litev. pakalnutė 2 „(bot.) vonná, jedovatá, léčivá lesní a zahradní květina z čeledi liliovitých (Convallaria: C. majalis, C. latifolia)’ (LKŽe), tj. „rostlina z údolí a okrajů“ (viz BCЭ XIV 146), litev. pienažolė pajūrinė „rostlina z čeledi prvosenkovitých (Primulaceae), vyskytující se na vlhkých slaných stanovištích (Glaux maritima)’ (LE XXI 447), srov. litev. pajūrinis pelėžirnis (Lathyrus maritimus), litev. pajūrinis kadagys (Juniperus conferta) ↔ adj. litev. pajūrinis, -ė 1, pajūrinis 2 „nacházející se, žijící či rostoucí na pobřeží“ (LKŽe); litev. palazdė 3ᵇ, palazdė 2, pālazdė 1 „(bot.) kopytník evropský (Asarum europaeum); sasanka jaterník (Anemone hepatica)’ ⇦ Palazdėlės rostou více na okrajích (na strmých svazích, úbočích) Trgn (LKŽe) ↔ líska (Corylus), keř a strom z čeledi břízovitých (Betulaceae), roste v roklích (LE XIV 304), popř. na svazích (viz také Gritėnienė 2006: 59); 2) litev. paalksnė 2 „(bot.) houba rostoucí na popraskané kůře kmene olše, klanolístka obecná (Schizophyllum commune)’ (LKŽe); litev. palazdė „podbílek šupinatý (Lathraea squamaria)’ (KLŽe) – rod vytrvalých bylin z čeledi zárazovitých, parazitující na kořenech jiných rostlin (zejména lísky, olše a lípy) (LTE XII 564), „hřib kaštanový (Boletus castaneus)’ (LKŽe) ↔ litev. smiltė 2 „(bot.) rostlina z čeledi hvozdíkovitých rostoucí na píscích (Arenaria)’ (LKŽe), roste na suchých pahorcích (LE XXVIII 185). Druhý sémantický slovotvorný typ názvů rostlin s předponou pa- / po- je motivován formálními znaky – vnějšími (fyzickými) vlastnostmi nebo užitnou (uživatelskou) hodnotou: 1) litev. pabėržis „jeřáb (Rhamnus (LTE VII 361 (stejně jako BCЭ X 430) a LE XVIII 99 tímto fytonymem (tj. litev. medlieva) označují rostliny z různých čeledí, tj. Amelanchier vulgaris (litev. paprastoji medlieva, resp. rod keřů a nízkých stromů z čeledi růžovitých) ≠ Rhamnus cathartica (litev. dygioji šunobelė, resp. rod rostlin z čeledi řešetlákovitých (LTE XI 15)))’ Mt (= litev. nář. pabėržė „totéž“ Trak); „konvalinka (Convallaria majalis)’ Rt, první rostlina se tak patrně nazývá kvůli stejné pigmentaci listů obou těchto medonosných rostlin (tj. povrch listů je tmavý, zatímco spodní strana je světle bělavá (viz BCЭ X 430), a na jaře jsou listy jeřábu (pokud jde o Amelanchier vulgaris) pokryté chloupky (Кепнеръ фонъ-Марилаунъ I 345), stejně jako listy břízy (Betula) (LE II 442)) a mají velmi podobný tvar (A. rotundi-folia); je možné, že srovnání těchto rostlin bylo motivováno jejich užitnou hodnotou (pokud medlieva = znamená řešetlák počistivý), neboť jak z březových listů a pupenů (LE II 443), tak z plodů řešetláku Diskusinės publikacijos / Discussion papers 151 ROLANDAS KREGŽDYS (Кернеръ фонъ-Марилаунъ II 699) se vyráběla barviva; sémém „konvalinka“ patrně souvisí s uspořádáním květenství této byliny z čeledi liliovitých (Liliaceae) (LE XXI 367), popř. s jeho vzpřímeným sklonem, který připomíná svěšené březové větve; kvůli této vlastnosti jsou stromy z čeledi břízovitých (Betulaceae) v lidových písních spojovány s chudobou a bídou jako „svěšené, rosou pokryté větévky“ (LE II 443); 2) litev. palėpštis 2 LBŽ, palepštis Mt „(bot.) vytrvalá okrasná rostlina z čeledi bobovitých (Cytisus)’ (LKŽe) < předpona litev. pa- + adj. litev. lėkštas, -à 4 „plochý, rovný, hladký“ (LKŽe) (s p-k- > p-p- v důsledku další asimilace), protože plodem této rostliny z čeledi bobovitých je plochý lusk (LTE VIII 426); 3) litev. paliepsnis „(bot.) taková rostlina“ < předpona litev. pa- + subst. litev. liepsnà 4 „plamen, který stoupá z hořícího předmětu“ aj. (LKŽe), srov. litev. liepsnėlė 2 „(zool.) malý pěvec s červenou hrudí, červenka, rehek zahradní (Erithacus rubecula); (bot.) rostlina z čeledi hvozdíkovitých s jasně zbarvenými květy, kohoutek (Lychnis)’ (LKŽe; LE XIV 540–541); 4) litev. nář. paliepa „(bot.) lichořeřišnice větší (Tropaeolum majus)’ (LKŽe), kterou sestavovatelé LKŽ chybně přiřadili k litev. paliepà3b, pãliepa 1 „(bot.) výhonek, odnož, výrůstek“ (LKŽe) (< sloveso litev. 1. palipti „trochu, málo lézt; být schopen lézt“; 2. palipti „přilepit se zespodu“ > subst. litev. liẽptas 2 „prkno či kláda položené napříč přes příkop nebo potok, aby se po něm dalo přejít; prkno připevněné nad vodou u břehu řeky či jezera, na které se stoupalo při praní nebo nabírání vody“ (LKŽe)) lexikálně-sémantickému hnízdu: litev. nář. paliepa „lichořeřišnice větší“ ← *paliep-sn-a (absorpce –sn– (k těmto změnám podrobněji viz Креждис 2009: 281)) < předpona litev. pa- + subst. litev. liepsnà (viz předchozí text), protože květy této rostliny „bývají často červeně skvrnité, jako by byly potřísněny krví“ (LE XX 23); 5) litev. pósmilgė 1 „(bot.) metlice (Deschampsia)’; „chundelka (Apera)“; „milovka (Eragrostis); třtina (Calamagrostis)’ ↔ pasmilgė „(bot.) metlice trsnatá (Deschampsia caespitosa)’ (LKŽe; viz také LE XXIII 339; XIV 385–386) < předpona litev. po- (k ní viz Kregždys 2010: 222) + subst. litev. smìlga 1, smilga 4, smilgà 3 „(bot.) tráva z čeledi lipnicovitých s latovitým květenstvím (Agrostis); vysoký a štíhlý člověk; lipnice (Poa); třtina (Calamagrostis); třtina šedavá (C. canescens); striepsnė (Melica)’ (LKŽe); 6) litev. palazdė „dymnivka dutá (Corydalis cava)’ (LKŽe) ⇦ plod této rostliny je tobolka (LTE IX: 595), patrně spojovaná s lískovým oříškem. Tyto příklady jsou také velmi důležité pro určení slovotvorného modelu názvů rostlin s prefixem pa- / po- – odrážejí se deadjektivní a denominativní typy, nikoli deverbalický typ postulovaný Gliwou, který není ilustrován žádnými příklady (!!!). Takovou formulaci lze podložit také morfologickou analýzou litevských a lotyšských fyt nymů, které údajně odrážejí slovesný slovotvorný základ (viz Gliwa 2009: 84) (viz dále). 152 Acta Linguistica Lithuanica LXIV–LXV Rytų baltų fitonimų morfeminio skaidymo ypatumai (etninės žodžių identifikacijos problematika) 6. LIT. ROZVLEČENKA ‘(BOT.) KOKOTICE (CUSCUTA); PLAVUŇ (LYCOPODIUM); TRUSKAVEC PTAČÍ (POLYGONUM AVICULARE)’ Lie. padraika ‘(bot.) brantas (Cuscuta); pataisas (Lycopodium); rūgtis takažolė (Polygonum aviculare)’ LBŽ (LKŽe) (substantyvizacija) < praef. lie. pa- + adj. lie. draĩkas, -à 4 ‘išsidriekęs, laibas’ (LKŽe) (kaip adj. lie. dial. (žem.) paimlùs, -ì ‘geros galvos, gabus mokslui’ (DūnŽ 232) (↔ adj. lie. imlùs, -ì 4 ‘galintis prisiimti, persiimti, receptyvus; talpus’ (LKŽe)), adj. lie. dial. (žem.) paplókščias, -ia ‘plokščias’ (DūnŽ 239) ir kt.), o ne tiesiogiai sieti su verb. lie. driė̃kti ‘tęsti, traukti, tempti (ką ilgą, tašų, beformį); būti nusitęsusiam; tįsti; lėkti išdrikusiam; taršyti, skleisti; eiti, vilktis; lupti žievę’ resp. verb. lie. padriė̃kti ‘paskleisti; pakratyti; netvarkingai padėti, numesti; tysoti pasiskleidusiam; būti nusitęsusiam, plytėti; pasklisti, paplisti; griūnant pasitiesti, išsitiesti; išaugti, pasitempti’ (LKŽe), kaip siūlo Gliwa (ibd.); lie. šùn-d r a i k a 1, šundraika 1 ‘pataisas (Lycopodium)’ ↔ šundraikas 1 ‘t. p.’ (LKŽe) kaip dviejų vardažodžių (!!) dūrinį aiškino jau Kazimieras Būga (RR I 219)). 7. LIT. PLAVUŇ ‘(BOT.) VÝTRUSNÁ VYTRVALÁ LESNÍ ROSTLINA Z ČELEDI PLAVUŇOVITÝCH S ROZVĚTVENÝM STONKEM A JEHLÍČKOVITÝMI LÍSTKY (LYCOPODIUM)’ Lit. pãtaisas3ᵇ ‘(bot.) výtrusná vytrvalá lesní rostlina z čeledi plavuňovitých s rozvětveným stonkem a jehličkovitými lístky (Lycopodium)’ Lkm, Kp, Pn, Sv, Brž, Srj, LBŽ, Mlt, Dglš, Trgn, Grl, A. Vien., Ln; ‘(bot.) popenec břečťanovitý (Glechoma hederacea)’ Jrb, J (LKŽe)¹⁶ se dosud odvozuje od polysémních verb. lit. tiẽsti17 (přesně- 16 Srov. také variantu ō/ā alternace kmenů (o genezi takových morfologických variant viz podrobněji Kregždys 2010: 51–58), subst. lit. pataisà3ᵇ ‘Lycopodium’ (LKŽe), užívanou v oblasti východoaukštaitského uteniského nářečí. 17 Srov. sémantický extenzál verb. lit. tiẽsti: ‘dělat rovnějším, narovnávat, vyrovnávat; natahovat, prodlužovat; strkat, přibližovat; dávat, vnucovat; dělat (zpravidla dlouhé), vést, pokládat; dělat rovně nebo přímo, vést, rýsovat; rozpřahovat, rozšiřovat, rozprostírat, natahovat; táhnout, protahovat přes něco a spojovat dvě strany; pokládat na povrch; upravovat, dávat do pořádku, stlát (lůžko); rozprostřením zakrývat, přikrývat; třást, pokládat; pokrývat vrstvou, klást; táhnout se, rozprostírat se’ (srov. (refl.) P a t a i s a i p a r ž e m e t i e s i a s Klt); ‘b ý t r o z p r o s t ř e n ý, r o z t a ž e n ý, l e ž e t r o z t a ž e n ě’; čoudit, hoblovat, sekat, řezat, udeřit; položit, srazit, udeřit (na zem); padat, převracet se, hroutit se, vrhat se; rychle růst, vytahovat se; pokračovat, trvat; táhnout se, posouvat se; rychle jít, běžet, jet; usilovně pracovat, pustit se do práce; táhnout, trhat, zpívat; říjet, běhat za pářením’ (LKŽe). Diskusinės publikacijos / Discussion papers 153 ROLANDAS KREGŽDYS poté – verb. lit. patiẽsti18), jak tvrdí Gliwa (ibd.), ačkoli všechny litevské útvary s kořenem -tais- jsou odvozeny od kořenového verb. lit. taisýti19 s jiným stupněm ablautu (viz také Smoczyński 2007: 675–676), který předpokládá 4 sémy, vhodné k odůvodnění sémantické konotace fytonyma (viz pozn. 19): 1. ‘léčit’, neboť z výtrusů léčivé plavuně vidlačky (Lycopodium clavatum) se vyrábějí zásypy k léčbě opruzenin (viz LE XXII 150; také KŠŽ 205); 2. ‘rozprostírat se, táhnout se’ – podle morfologie rostliny, tj. sporofyt má stonek rozložený při zemi a větévky obrácené vzhůru (LE ibd.); 3. ‘padat podélně, táhnout se’ = 2. séma; 4. ‘zdobit, okrašlovat něčím’, neboť rostlina je ozdobná a používá se k pletení věnců (LE ibd.), přičemž pouze dvě z nich (1, 4) předpokládá subst. lit. pãtaisas, jelikož sémy 2 a 3 nejsou pro verb. lit. pataisýti20, 18 Srov. sémantický extenzál verb. lit. patiẽsti: ‘učinit poněkud rovnějším, narovnat; po práci si odpočinout, protáhnout se, popadnout dech; vystrčit, pozvednout, natáhnout; udělat něco dlouhým, položit, zařídit; přemístit, protáhnout, přetáhnout přes něco a spojit dvě strany; p o l o ž i t, r o z p r o s t ř í t p o k r ý t; položit po rozprostření; ustlat (lůžko); zakrýt, zahalit po rozprostření; zatřást, rozprostřít, roztáhnout; rozprostřít se, táhnout se; rozkládat se, být rozprostřený; položit, srazit, udeřit; lehnout si, rozvalit se, natáhnout se, upadnout; skončit, skolit, usmrtit, zabít, zastřelit, podříznout; vytáhnout se, vyrůst; uklonit se, otočit se, ustoupit’ (LKŽe). 19 Srov. sémantický extenzál verb. lit. taisýti: ‘odstraňovat závady, znovu učinit něco použitelným; učinit sjízdným odstraněním nerovností; narovnávat; odstraňovat mezery a díry, záplatovat; opravovat chyby, nepřesnosti, omyly a nedostatky; nahrazovat nářeční slovo spisovným; odstraňovat, vymycovat (nešvary); zlepšovat něco špatného, zhoršeného; zdokonalovat; zúrodňovat, zvyšovat úrodnost; l é č i t; plombovat (zub); uzdravovat se, hojit se; vracet na místo (vykloubení); masírovat, třít (šíji); tloustnout; činit úhledným, rovným, vhodným; (vyrovnávat), čistit; česat zvláštním způsobem, natáčet, upravovat účes; rozvíjet, rozprostírat; r o z p r o s t í r a t s e, t á h n o u t s e; p a d a t p o d é l n ě, t á h n o u t s e; uklízet, pečovat; zvedat náklad naložený na vůz; zpracovávat, vykuchávat, čistit; upevňovat, zasazovat; vázat (knihu); opatřovat deskami, obaly; rámovat; stlát (postel, lůžko)’ NdŽ, Brs, Trkn, Žr, Slnt, Mžš, Kair, N 123, LLD III 275 (Grz), Mžš, Rm; ‘oblékat, odívat (do šatů); nosit; opatřovat oděvem; zakrývat, pokládat; odívat krásnými, ozdobnými šaty; z d o b i t, o k r á š l i t n ě č í m; zkrášlovat vzhled; vyrábět nějakou věc; budovat (cestu); stavět (plot); vytvářet, stavět (hnízdo, pelech apod.); dávat něčemu určitý tvar, formovat; nakládat, pěstovat; spojovat zvuky v celek; stavět, budovat (stavbu); provádět vnitřní úpravy; zakládat, zřizovat, organizovat; připravovat, dodávat (jídlo, nápoj, krmivo); připravovat k určité práci či účelu; dělat s ohledem na zamýšlený cíl, snažit se přizpůsobit; zkoušet; chovat se; tvářit se, jevit se; tropit (žerty, neplechu, nepříjemnosti apod.); pomlouvat, očerňovat; připravovat, chystat (na cestu, činnost, událost); zamýšlet, chtít, mínit, plánovat (něco udělat); blížit se počátku, projevovat se znaky budoucího jevu; upravovat, připravovat (nářadí, nástroj nebo jiný prostředek), aby byl vhodný k použití; procvičovat, cvičit; slaďovat; vkládat náboj do komory střelné zbraně; připravovat k setí, obdělávat (půdu); starat se, opatřovat si; zajišťovat, získávat, kupovat; shromažďovat, nakládat, ukládat; usilovat o přijetí či přístup někam; pořádat (svatbu, hostinu); organizovat, připravovat; shromažďovat se; mířit (na cíl); směrovat správným směrem; přibližovat se s úmyslem něco udělat; přibližovat se, snažit se zalíbit, přilnout (k něčemu oblíbenému); objevovat se, projevovat se, dostavovat se (o nemoci, bolesti); hltavě jíst; bít, tlouci; ničit; draze účtovat, sedřít, olupovat’ (LKŽe). 20 Srov. sémantický extenzál verb. lit. pataisýti: ‘odstranit závady, učinit použitelným; učinit sjízdným odstraněním nerovností; opravit záplatováním; přepracovat, předělat; odstranit nebo označit chyby, omyly a nedostatky; odstranit nešvary; zlepšit něco poškozeného, nevhodného; zdokonalit, převychovat; vyjasnit se; v y l é č i t; z a p l o m b o v a t (z u b); u z d r a v i t s e, v y l é č i t s e; n a p r a v i t (v y k l o u b e n í); vymasírovat, roztírat; vykrmit, dobře nakrmit; ztloustnout; n a b ý t s í l y, z v e d n o u t s e; dopa- 154 Acta Linguistica Lithuanica LXIV–LXV Rytų baltų fitonimų morfeminio skaidymo ypatumai (etninės žodžių identifikacijos problematika) z něhož by mohl být odvozen uvedený útvar o-kmenového typu (pokud jde o deverbatívum) (viz poznámku 20). Uzualizace terapeutické funkce by však předpokládala rekonstrukci hyperonyma „léčivá rostlina“, což je málo pravděpodobné vzhledem k malé farmakoterapeutické hodnotě rostliny: léčila se jí pouze kožní onemocnění exogenního původu, která neohrožovala biologickou existenci člověka, zatímco plavuňkem (L. annotinum) se léčil nuomaris (LE ibd.). Právě pojmenování posledně uvedeného druhu plavuně litevským šundraika „t. p.“ však poukazuje na význam morfologie rostliny (srov. Gritėnienė 2006: 183), nikoli na její konotativní hodnotu danou užitím; předpokládat lze tedy konotace „plazení, vlečení se po zemi“, neboť hlavní stonek plavuně (Lycopodium) je vodorovný oddenek (LE XXII 150), srov. litevský dial. valkata šniūrininkė, která se svým plazivým stonkem podobá „[...] plavuni – léčivé lesní rostlině s dlouhým rozprostřeným stonkem“ (Gritėnienė ibd.). Rekonstrukce významu „ozdoba“ je rovněž pochybná, neboť sémantický extenzionál lexému takový význam neodráží. Hypotéza, že jde o deverbatívum o-kmenového typu od slovesa litevského pataisyti (o tomto typu tvoření podrobněji viz Skardžius I 26–36), je pochybná vzhledem k souvislosti mezi derivačním modelem a sémantickou hodnotou odvozenin tohoto slovesa: odrážejí se totiž názvy nomen instrumenti: litevský dial. pãtaisas „nástroj, zařízení“ (DūnŽ 249) ↔ (odvozenina se sufixem *-lō-) litevský dial. pãtaisalas subst. (3⁴ᵇ) „nástroj, zařízení“ Trš; „(hromad.) opravená, připravená jídla“ J. Balt. (LKŽŽe). Záhadu původu probíraného fytonyma lze snadno vysvětlit na základě již zmíněného neasociativa21 litevského dial. valkata šniūrininkė „popenec (Glechoma)“, předpoklá- dat uspořádaný, hladký, vhodný; narovnat, vyrovnat; rozprostřít se do délky; uklidit, očistit, osázet; ustlat (postel, lůžko); obléci se, obléknout si (oděv); převléknout se do něčeho; ozdobit; vyrobit nějaký předmět; vzniknout, vytvořit se; vytyčit (cestu); ohradit (plot, ohradu apod.); stočit, vystavět (hnízdo); dát něčemu určitý tvar, zformovat; postavit (stavbu); vybavit, zařídit; založit, zřídit; připravit, sestavit; připravit (jídlo, nápoj, krmivo apod.), podat; vyrobit k nějaké práci či účelu; vytvořit uměle, předstíraně; stát se něčím; vydávat se za něco, jevit se jako něco, předstírat; způsobit nepříjemnost; přihodit se; trefit, dostat se někam; stát se; připravit (k činu, činnosti, události); zamýšlet, hodlat (něco udělat); upravit, připravit tak, aby to bylo vhodné k užívání; připravit k práci (nástroj, nářadí, nádobu aj.); vyplenit; obdělávat (půdu); opatřit, získat; vybrat, našetřit; určit, přikázat, co má kdo dělat a čím být; vystrojit (svatbu, hostinu); vyvolat nějaký jev; přivodit (neštěstí); nasměrovat určitým směrem; pojíst, zakousnout se; zmlátit; zabít, zavraždit; svést, oklamat (dívku); ukrást; utratit, promarnit (LKŽŽe). 21 Srov. konotace předpokládané morfologickou strukturou rostliny: substantivum litevské drieka 1 „část rostliny vhodná k tkaní látek, vlákno, lýko; síťovina; určité množství (vlákna), chomáč; (bot.) plavuň, driekana, rietena, šarkakojis (Lycopodium)“ / driekana 1 „(bot.) rozprostírající se zahradní plevel“ a (s jiným ablautovým stupněm) již zmíněné litevské padraika „(bot.) kokotice (Cuscuta); plavuň (Lycopodium); rdesno ptačí (Polygonum aviculare)“ LBŽ (LKŽŽe), a jejich genetické asociativy: substantivum litevské padraika 1 „prostopášná žena, nevěstka“ / padráika 1, pãdraika 1 „lehkomyslný člověk, rozverník; dlouhán, vytáhlý člověk“ (LKŽŽe). Rozlišení těchto sémantických rovin je mimořádně důležité, neboť někteří badatelé interpretují asociativy jako primární deverbatíva, ačkoli je třeba je chápat jako denominativa; srov. litevské patárška / patérš-ka ‘Briza media’, které Gritėnienė (2006: 61) spojuje se zvukem, jejž vydávají větrem rozhoupané svěšené klásky (srov. litevské patárška Diskusinės publikacijos / Discussion papers 155 ROLANDAS KREGŽDYS …znázorňující druhý sémantický pracovní typ názvů rostlin s praef. pa- / po-, motivovatelný formálními znaky – hodnotou vnějších (fyzických) vlastností: stonek bylin z čeledi hluchavkovitých (Labiatae), popence břečťanolistého (G. hederaceae)22 se podobá plavuni (Gritėnienė ibd.); vodorovné rozložení hlavní nadzemní části rostliny a listy odpovídající morfologie tedy vedou ke srovnání názvů dvou různých druhů rostlin, resp. předpokládají existenci paralelních sémantémů a morfologických struktur (srov. abstraktní nomen agentis adjektivního původu, litevské válkata „tulák“ (Skardžius I 336) ← adjektivum litevské valkùs, -i 4 „t a h a v ý, t a h o v i t ý, měkký, lepkavý, pružný; p o d d a j n ý, o h e b n ý, houževnatý, e l a s t i c k ý; ohebný, pružný (obvykle o člověku či částech těla); neohebný, nerozštípatelný, tvrdý, vláknitý; křehký, drobivý; líný, neohrabaný; slizký, lepivý, hustý; pevný, odolný, vytrvalý (o člověku či zvířeti); dojná (o krávě, která dlouho nepřestává dojit)“ (LKŽe) + suff. -at-). Lze tedy bez obav tvrdit, že litevské pãtaisas ‘Lycopodium’ není deverbatívum, nýbrž d e n o m i n a t i v u m, které je třeba chápat jako hypernormalismus (s kořenem -ai- namísto etymologického -ą-; o původu takových forem podrobněji viz Urbutis 1998: 55–56)), související se substantivem litevským p a t ą s a i pl. 3b „(bot.) vytrvalá lesní rostlina z čeledi plavuňovitých, výtrusná, s rozvětveným stonkem a jehlicovitými lístky (Lycopodium)“ Švnč, Kli (LKŽe) < praef. litevské pa- + adjektivum litevské dial. *taisus „ohebný, pružný“ (hypernormalismus) ↔ adjektivum litevské tąsùs, -i 4 „k t e r ý s e p ř i t a h o v á n í p r o t a h u j e, n a t a h u j e, netrhá se; e l a s t i c k ý, p r u ž n ý, vláknitý, nerozštípitelný; tvrdý; lepivý; dlouho trvající, přetrvávající“ (LKŽe) nebo substantivum litevské tąsà 4 „(t é h o ž p ř e d m ě t u) p o k r a č o v á n í d á l, p o k r a č o v á n í; vykonávání, činění či probíhání, pokračování či pokračování dál“ (LKŽe) ~ substantivum litevské patąsa (scom.) 1, patąsà3b „t u l á k, pobuda, prostopášník; n e r v ó z a, přecitlivělá osoba“ (srov. fytonymickou konotaci: Tėvas patąsa, motina pamplė, vaikai čiūčiurukai (h r á š e k) Kos 84) (LKŽe), substantivum litevské dial. patąsai pl. 2 „koudel s pazdeřím, získaná při potírání lnu“ Prng, Dv (LKŽe)23. Lze tedy rekonstruovat sémému „rostlina, která se při tahu protahuje, vytahuje“. 1 „kdo hodně žvaní, tlachá“ ↔ patérška 1 „t. p.“ (LKŽe)), přičemž Gliwa (2009: 84) jej vykládá jednak jako slovesnou odvozeninu od litevského slovesa tarškìti „vydávat chrastivý zvuk, rachotit; jet s rachotem; udeřit, klapnout; žvanit, tlachat; skřípat“ a litevského slovesa patarkštì „trochu zařinčet, zachrastit; trochu si popovídat, zatlachávat“, jednak jako denominativum od substantiva litevského tárška 1 „žvanil, tlachal“ ↔ teršà 4 „t. p.“ (LKŽe), ačkoli tento lexém řadí mezi deverbatíva. 22 Srov. substantivum litevské pataisiniai 2 „(bot.) t ř í d a výtrusných rostlin s lodyhami (Lycopodineae)“ LBŽ (LKŽe). 23 Tato deverbatíva pocházejí z litevského slovesa tąsýti „tahat, tahat za něco, když něco držíme; táhnout tak, aby se něco vlečelo, vláčet; tlačením uvádět do pohybu určitým směrem, přemisťovat, strkat, tahat; pošťuchovat, strkat, drásat, trápit; namáhat prací; tahat za předmět, který pevně drží nebo je obtížné k němu dosáhnout; natahováním rozprostírat, pokládat; těžce nosit, zvedat; těžce převážet; protahovat, odkládat, zdržovat; trvat“ aj. (LKŽe) ↔ litevské sloveso patąsýti „vzít něco a trochu za to zatahat, zacloumat; podojit; trochu se postrkovat, poprat; při vlečení trochu tahat, vláčet; postrkovat; potrhat; rozrušit; natáhnout a rozprostřít; rozprostřít se, rozcuchat se; trochu protahovaně vyslovit; pokrýt se, obklopit se“ aj. (LKŽe). 156 Acta Linguistica Lithuanica LXIV–LXV Rytų baltų fitonimų morfeminio skaidymo ypatumai (etninės žodžių identifikacijos problematika) 8. LA. NÁŘ. APDŽIRAS, APDŽIRAS, APDŽIRES, APDŽIRENES, APDŽIRŲ- / APDŽIRŲ-ŽALĖS ‘PLAVUŇ (LYCOPODIUM)’ Lot. nář. apdžiras, apdžiras, apdžires, apdžirenes Jaungulbene (410), apdžirų- / apdžirų-žales Lielauce (112) ‘plavuň (Lycopodium)’ dosud nebyl objasněn (srov. Gliwa 2009: 83–84). Na základě materiálu uvedeného ve slovníku Karlise Mīlenbacha (ME I 84) lze předpokládat, že v lotyšských nářečích došlo k (lingvistické) panmixii názvů této rostliny, která je příznačná i pro litevská nářečí. Na základě litevského ekvivalentu tohoto lexému, který uvádí Mīlenbach, apgirios ‘kýchavice (Veratrum)’, lze vyslovit domněnku o hyperonymizaci názvů rostlin různých druhů (podle 1. pracovního sémantického typu – lokalizace); srov. litev. nář. atgirė ‘taková lesní rostlina (Lycopodium selago)’ (DūnŽ 34), tj. ‘plavuň lesní nebo bahenní’ (LE XXII 150), ačkoli ilustrativní příklady lexému uváděné Vitkauskasem (DūnŽ ibd.) implikují konotaci kýchavice (Veratrum) – odvarem z této rostliny („vodou z kýchavice“) se hubí vši (!!!). K záměně fytonymů vedla patrně totožnost lokalizace, tj. místo růstu – les (plavuň), okraj lesa – kýchavice (srov. apdžiras aug(u)ot priežu mežuos un esuot lidzigas staipekļiem (ME ibd.), tj. „kýchavice roste na okrajích lesů a je velmi podobná plavuni“) – a obvyklá hodnota, neboť obě rostliny jsou léčivé, ale používají se k léčbě různých chorob. Etymologický rozbor tohoto slova tedy není složitý: lot. apdžiras *‘rostliny z lesního podrostu, resp. rostliny rostoucí na okraji lesa’ < předpona lot. ap- ‘(označuje předmět nacházející se kolem něčeho)’ + substantivum lot. dzira (dzīre) ‘les’ (viz ME I 555). Gliwovo tvrzení (ibd.), že jde o denominativní slovesné odvození, je proto třeba považovat za příklad lidové etymologie. 9. SHRNUTÍ Na základě stručného rozboru představených fytonym lze bez výhrad souhlasit s Albertem Rosinasem, který formuloval metodické doporučení vyhýbat se fantasmagorickým interpretacím, resp. kazuistickým argumentům (1997: 73): „[...] při řešení složitých otázek vývoje morfologie je třeba upustit od nahodilých výzkumných metod a náhodného srovnávání s jinými indoevropskými jazyky, jejichž údaje mohou bez prozkoumání motivů jejich vnitřního vývoje často zavádět na scestí. Každý jazykový fakt je třeba zkoumat z hlediska systémových souvislostí daného jazyka (nebo nářečí) a v kontextech jeho užívání a z hlediska pragmatiky hledat v systému samotného jazyka (nebo nářečí) vnitřní motivy jeho změn.“ Diskusinės publikacijos / Discussion papers 157 ROLANDAS KREGŽDYS 10. ZÁVĚRY 10.1. Zásadním faktorem určujícím směr etymologické analýzy lexémů je určení nejmenší významové části slova vyčleněné rekonstrukčně-pragmatickou metodou. 10.2. Absenci nejmenší zobecněné části slova, resp. formálního alternantu, je třeba rekonstruovat na základě úzu sémantické hodnoty. 10.3. Byla zjištěna následující morfologická (resp. etymologická) evoluce litevských a lotyšských fytonym: 10.3.1. litev. pastēnis ‘rostlina z čeledi hvozdíkovitých (Malachium)’ ← *pas-iu-t-enis (s absorpcí radiálního –iu-) ← litev. nář. pāsiutas ‘šílenství, pomatenost, dovádění’ (↔ litev. nář. pasiutýs, pasiutìs ‘tamtéž’) + (sekundární) sufix *-eniō-; 10.3.2. litev. núokana ‘jedovatá rostlina z čeledi miříkovitých (Cicuta)’ ← předpona nuo- + substantivum litev. nář. kãnas ‘konec’ (< litev. nář. kāpana ‘umírání, hynutí’) < předpona nuo- + litev. ka-pa-na ‘konec, smrt’ (← *‘to, co způsobuje smrt, resp. rostlina smrti’); 10.3.3. substantivum litev. padaukas ‘kozák (Leccinum aurantiacum)’ < substantivum litev. nář. (přejaté) *padaukas ‘houba s nerovným, vrásčitým („ošuntělým“) třeněm’ < adjektivum litev. nář. (přejaté) *padalkinis ‘nerovný (vrásčitý, protože sešívaný) jako padurkas’ ← litev. (přejaté) padálka ‘spodní okraj oděvu, dolní lem, podšívka’ (s –al- > -au-, příznačným pro přejatá slova); 10.3.4. litev. pasienis ‘rostlina z čeledi hvězdnicovitých, džiūgunė (Hypochoeris)’ < *pasie-ty-nis ‘takový (–á) jako sietynas’, resp. ‘suchá, uschlá tráva = džiūgunė’ < předpona pa- + substantivum litev. sietýnas ‘ozdoba ze slámy; taková tráva rostoucí podél řek’; 10.3.5. litev. posainis ‘džiūgunė (Hypochoeris)’ ← *po-su-kainis ‘ten, kdo/ co je zapichován, proplétán, oplocován’ (s absorpcí –uk-) < předpona po- + sloveso litev. nář. sukáinioti ‘zplstnatět, zamotat’ ↔ sloveso litev. nář. káinioti ‘zapichovat, proplétat, oplocovat (ledabyle, provizorně, nekvalitně)’; ‘ucpávat spáry ve stěně mechem, koudelí nebo něčím jiným’ aj. (~ substantivum litev. kainė ‘(bot.) Coremium, tj. část vyživující houbu, tvořená shlukem konidioforů’); 10.3.6. litev. póminis ‘kostřava (Festuca)’ ← a) (apelativum) litev. nář. (žem.) pominis *‘rostlina rostoucí u řeky, resp. na vlhkých místech’ < toponymum litev. nář. (žem.) *Pominys (< *Paminys ‘tamtéž’ (s absorpcí –ij- a –a- > -o-, srov. litev. pa-ežerys ‘místo u jezera’ ↔ toponymum litev. (žem.) Pó-žerė ‘vesnice nedaleko Tauragė’) < toponymum *Paminijys ‘oblast u řeky Minija’ < toponymum litev. (žem.) Pomenie (= Paminijės) ‘6 lokalit u řeky Minija, západně od Žarėnů a severně od Rietavas’; b) litev. nář. (žem.) póminis *‘rostlina rostoucí na vlhkých místech’ < litev. *po-ne-mìnis ‘tamtéž’ (s absorpcí –ne- v důsledku opakování fonologicky totožných slabik, tj. –ne-...-ni-; -i- < -u- v důsledku regresivní asimilace) < substantivum 158 Acta Linguistica Lithuanica LXIV–LXV Rytų baltų fitonimų morfeminio skaidymo ypatumai (etninės žodžių identifikacijos problematika) lit. *po-ne-munis „tamtéž“ (substantivizace) < adj. balts. *nemuna- „to, pro co je charakteristické vlhké místo“; 10.3.7. lit. pamenis „srha říznačka (Dactylis glomerata)“ ← *pa-ka-mienis „tráva rostoucí pouze na stinných místech, v lesních okrajích, na jejich okrajích a na pasekách, tj. tam, kde jsou stromy“ (s absorpcí kořenového -ka-) < předpona pa- + subst. lit. kamiėnas „kmen, stvol rostliny či stromu“ aj.; 10.3.8. lit. palėpštis / palepštis „vytrvalá okrasná rostlina z čeledi bobovitých (Cytisus)“ ← *palėkštis „rostlina plodící ploché lusky“ (s p-k- > p-p- v důsledku vzdálené asimilace) < předpona lit. pa- + adj. lit. lėkštas, -à „plochý, rovný, hladký“; 10.3.9. lit. dial. paliepa „lichořeřišnice větší (Tropaeolum majus)“ < ← *paliep-sn-a „rostlina s květy posetými červenými skvrnami, jako potřísněnými krví“ (absorpce -sn-) < předpona lit. pa- + subst. lit. liepsnà „oheň šlehající z hořícího předmětu“ ↔ lit. liepsnėlė „(bot.) rostlina z čeledi hvozdíkovitých s výrazně zbarvenými květy, kohoutek (Lychnis)“; 10.3.10. lit. padraika „kokotice (Cuscuta); plavuň (Lycopodium); rdesno ptačí (Polygonum aviculare)“ < předpona lit. pa- + adj. lit. draīkas, -à „rozložitý, štíhlý“; 10.3.11. lit. pãtaisas „vytrvalá výtrusná lesní rostlina z čeledi plavuňovitých s rozvětvenou lodyžkou a jehlicovitými lístky (Lycopodium)“ – hypernormalismus (s kořenovým -ai- namísto etymologického -ą-), související se subst. lit. patašai „(bot.) vytrvalá výtrusná lesní rostlina z čeledi plavuňovitých s rozvětvenou lodyžkou a jehlicovitými lístky (Lycopodium)“ < předpona lit. pa- + adj. lit. dial. *taisus „ohebný, pružný“ (hypernormalismus) ↔ adj. lit. tąsùs, -ì „který se při tahu prodlužuje, natahuje, netrhá se; pružný, ohebný, vláknitý, neštěpitelný“ aj.; 10.3.12. lot. dial. apdžiras, apdziras, apdzires, apdzirenes, apdziru-/apdziru-zāles „plavuň (Lycopodium)“ < předpona lot. ap- „(označuje předmět nacházející se kolem něčeho)“ + subst. lot. dzira (dzīre) „les“. ŠALTINIAI Būga I–III – Būga Kazimieras. Rinktiniai raštai 1–3, sudarė Z. Zinkevičius. Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla, 1958–1961. DunŽ – Vitkauskas Vytautas. Šiaurės rytų dunininkų šnektų žodynas. Vilnius: Mokslas, 1976. IEW – Pokorny Julius. Indogermanisches etymologisches Wörterbuch 1–2. Bern und München: Francke Verlag, 1959–1969. KRŽ I–II – Pupkis Aldonas. Kazlų Rūdos šnektos žodynas 1–2. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2008–2009. Diskusinės publikacijos / Discussion papers 159 ROLANDAS KREGŽDYS KŠŽ – V i l u t y t ė A n g e l ė. Kaltanėnų šnektos žodynas. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2008. LATŽ – Lietuvos TSR administracinio-teritorinio suskirstymo žinynas 2. Vilnius: Mintis, 1976. LE I–XXXVII – Lietuvių enciklopedija 1–37. Bostonas: Lietuvių enciklopedijos leidykla, 1953–1985. LEW – F r a e n k e l E r n s t. Litauisches etymologisches Wörterbuch, 1–2. Heidelberg: Vandenhoeck & Ruprecht, 1962–1965. LEŽ – S m o c z y ń s k i W o j c i e c h. Słownik etymologiczny języka litewskiego. Wilno: Printer Polyglott, 2007. LKŽe – Lietuvių kalbos žodynas. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas (t. 1–20, 1941–2002). Prieiga internete: www.lkz.lt. LPŽ I–II – Lietuvių pavardžių žodynas 1–2. Vilnius: Mokslas, 1985–1989. LS – L i d d e l l H e n r y G e o r g e, S c o t t R o b e r t. A Greek-English lexicon. New York & Cincinnati: American Book Company, 1882 (eighth edition). LTE I–XIII – Lietuviškoji tarybinė enciklopedija 1–13. Vilnius: Mokslas, 1976–1985. ME I–IV – M ū l e n b a c h s K ā r l i s. Latviešu valodas vārdnīca 1–4, red. Jānis Endzelīns. Rīga: Izglītības ministerija (t. 1), Kultūras fonds (t. 2–4), 1923–1932. PEŽ I–IV – M a ž i u l i s V y t a u t a s. Prūsų kalbos etimologijos žodynas 1–4. Vilnius: Moks-las (t. 1), Mokslo ir enciklopedijų leidykla (t. 2, 3), Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas (t. 4), 1988–1997. Skardžius I–V – S k a r d ž i u s P r a n a s. Rinktiniai raštai 1–5, parengė Albertas Rosinas. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla, 1996–1999. SPW XV – Słownik Polszczyzny XVI wieku 15. Wrocław & Łódź: Wydawnictwo Polskiej Akademii Nauk, 1984. БСЭ I–XXXI – Большая советская энциклопедия, ред. Б. А. Введенский. Москва: Большая советская энциклопедия, 1969–1981. Даль I–IV – Д а л ь В л а д и м и р. Толковый словарь живого великорусского языка 1–4. Москва: Русский язык, 1989–1991. Кернеръ фонъ-Марилаунъ I–II – К е р н е р ъ ф о н ъ - М а р и л а у н ъ А. Жизнь растений. С.-Петербургъ: Просвѣщение, 1896. Преображенский I–IV – П р е о б р а ж е н с к и й А л е к с а н д р Г р и г о р ь е в и ч. Этимологический словарь русского языка. Москва: Типография Г. Лисснера и Д. Совко, 1910–1914 (т. 1–2); Москва & Ленинград: Издательство академии наук СССР, 1949 (т. 3). 160 Acta Linguistica Lithuanica LXIV–LXV Rytų baltų fitonimų morfeminio skaidymo ypatumai (etninės žodžių identifikacijos problematika) СРНГ I–XLIII – Словарь русских народных говоров 1–43. Ленинград (Санкт Петербург): Наука, 1965–2009. Фасмер I–IV – Фасмер Макс. Этимологический словарь русского языка 1–4. Москва: Прогресс, 1986–1987. ЭССЯ I–XXXII – Этимологический словарь славянских языков 1–32, отв. ред. О. Н. Трубачёв. Москва: Наука, 1974–2005. LITERATŪRA Balevičienė Janina 1995: Flora ir fauna. – Lietuvininkų kraštas. Kaunas: Litterae universitatis, 45–63. Bilkis Laimutis 2008: Lietuvių helonimų daryba. Priesaginiai ir priesagėtieji helonimai. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Brückner Alexander 1957: Słownik etymologiczny języka polskiego. Warszawa: Wiedza powszechna. Bussmann Hadumod 2006: Routledge Dictionary of Language and Linguistics. London & New York: Routledge. Butkus Alvydas 1995: Lietuvių pravardės. Kaunas: Æsti. Crystal David 2008: A Dictionary of Linguistics and Phonetics. Oxford: Blackwell Publishing. Endzelīns Janis 1957: Baltų kalbų garsai ir formos. Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla. Endzelīns Jānis 1951: Latviešu valodas gramatika. Rīga: Latvijas valsts izdevniecība. Erzepki Bolesław 1900: Słownik Łacińsko-Polski Bartłomieja z Bydgoszczy. Poznań: Drukarnia dziennika Poznańskiego. Gliwa Berndas 2002: Nuodingų augalų nuokana ‘Cicuta Virosa L.’ bei nuokanis ‘toks grybas, Lactarius Turpis Weinm.’ pavadinimai lietuvių kalboje. – Onomasiology Online 3, 1–7. Gliwa Bernd 2009: Pflanzennamen mit Präfix pa- und Angrenzendes im Litauischen und Lettischen. – Baltistica 44(1), 77–90. Gliwa Bernd, Stukonis Vaclovas 2008: Etymologisches zu den Namen der Schwingel (Festuca spp.). – Baltu filoloģija 17(1/2), 61–72. Gritėnienė Aurelija 2006: Augalų pavadinimų motyvacija šiaurės panevėžiškių patarmėje. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Kregždys Rolandas 2009: Ide. suff. *-ko- semantinė sklaida baltų kalbose. – Res humanitariae 6, 112–132. Diskusinės publikacijos / Discussion papers 161 ROLANDAS KREGŽDYS Kregždys Rolandas 2010: Baltų kalbų leksinės semantinės gretýbės (paveldėtieji ō/ā kamienų kūno dalių pavadinimai). Vilnius: Lietuvos kultūros tyrimų institutas. Kregždys Rolandas 2010a: M. Stryjkowskio veikalo Kronika Polska, Litewska, Żmódzka i wszystkiej Rusi teonimai: Chaurirari. – Acta Linguistica Lithuanica 42–43, 50–81. Kregždys Rolandas 2010b: Prūsų dievybė Curche. – Kultūrologija. Istorinės vietos, atmin-tys, tapatumai. Vilnius: Lietuvos kultūros tyrimų institutas, 90–106. Mažulis Vytautas 2008: Dėl kuršių kalbos palikimo. – Baltistica 43(1), 91–99. Miklosich Franz von 1977: Lexicon palaeoslovенico-graeco-latinum. Darmstadt: Scientia Verlag Aalen. Niermeyer J. F. 1976: Mediae Latinitatis lexicon minus. Leiden: E. J. Brill. Otrębski Jan 1966: Lit. Žārasas, Zarasaĩ (pl.). – Beiträge zur Namenforschung. Band 1, Heft 3. Heidelberg, 327–330. Rosinas Albertas 1997: Dėl Latgalės „giliųjų šnektų“ daugiskaitos kilmininko su -ūs kilmės. – Baltistica 32(1), 71–75. Smoczyński Wojciech 2001: Język litewski w perspektywie porównawczej. Kraków: Wydawnictwo Uniwersytetu Jagiellońskiego. Trautmann Reinhold 1923: Baltisch-Slavisches Wörterbuch. Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht. Urbutis Vincas 1972: (rec.) Этимология 1968... – Baltistica 8(2), 207–213. Urbutis Vincas 1978: Žodžių darybos teorija. Vilnius: Mokslas. Urbutis Vincas 1998: Lie. pãšinas ir (trm.) pašãiza – bendrašakniai sinonimai. – Baltistica 33(1), 49–57. Vanagas Aleksandras 1981: Lietuvių hidronimų etimologinis žodynas. Vilnius: Mokslas. Zinkevičius Zigmas 1966: Lietuvių dialektologija. Vilnius: Mintis. Анненковъ Николай 1878: Ботаническій словарь. Санкт Петербургъ: Типографія императорской академіи наукъ. Креждис Роландас 2009: Прусс. Curche: этимология теонима, функции божества; проблематика установления культовых соответствий на почве обрядовой традиции восточно-балтийских, славянских и других индоевропейских народов. – Studia Mythologica Slavica 12, 249–320. Меркулова Валентина Антоновна 1967: Очерки по русской народной номенклатуре растений. Москва: Наука. 162 Acta Linguistica Lithuanica LXIV–LXV Rytų baltų fitonimų morfeminio skaidymo ypatumai (etninės žodžių identifikacijos problematika) Откупщиков Юрий Владимирович 2006: Об этимологии гидронима Ловать. – Индоевропейское языкознание и классическая филология – X. Материалы чтений, посвященных памяти профессора Иосифа Моисеевича Тронского. 19–21 июня 2006 г. Санкт-Петербург: Наука, 215–219. Півторак Г. П. 1988: Формування і діалектна диференціація давньоруської мови. Київ: Наукова думка. Селищев Афанасий Матвеевич 1952: Старославянский язык. Тексты. Словарь. Очерки морфологии. Москва: Государственное учебно-педагогическое издательство министерства просвещения РСФСР. Хабургаев Георгий Александрович 1974: Старославянский язык. Москва: Просвещение. Morphological segmentation peculiarities of Eastern Baltic Phytonymes (ethnical identification topics of the lexemes) S U M M A R Y The article deals with the analysis of lexemes’ morphological segmentation peculiarities, i.e. methodology of the submorphs discernment. Determination of the structural verges of morpheme is handled as the essential element, which is of the most importance of the etymological analysis of the words. The morpheme structure is tested in accordance with reconstruction-pragmatic method in opposition to atomistic. Reconstruction of morpheme as formal alternative structural element is based on the semanteme significant value. Due to the etymological analysis of the Phytonymes, these conclusions are drawn: 1) Lith. pastēnis ‘a plant of a genus decandria digynia (Malachium)’ ← *pas-iu-t-enis (with the absorption of radical -iu-) ← Lith. dial. pāsiutas ‘fury, rabidity, tear’ (↔ Lith. dial. pasiutȳs, pasiutìs ‘ditto’) + (secondary) suff. *-enìō-; 2) Lith. núokana ‘cowbane (Cicuta)’ ← pref. nuo- + subst. Lith. dial. kānas ‘death’ (< Lith. dial. kāpana ‘dying’) < pref. nuo- + ka-pa-na ‘death, passing’ (← *‘that, which fates to die resp. plant of dissolution’); 3) Lith. padaukas ‘orange-cap boletus (Leccinum aurantiacum)’ < subst. Lith. dial. (loan) *padaukas ‘fungus of uneven, crinkly, shabby stipe’ < adj. Lith. dial. (loan) *padaukinis ‘uneven (crinkly be cause of being crappy) as a skirt’ ← Lith. (loan) padálka ‘tuck’ (with the shift of -al- to -au-, which is characteristic feature of borrowings); 4) Lith. pasienis ‘cat’s ear (Hypochoeris)’ < *pasie-ty-nis ‘the same as Lith. sietýnas’ resp. ‘dry, sear grass = cat’s ear’ < pref. pa- + subst. Lith. sietýnas ‘straw decoration; riverbank growing grass’; Diskusinės publikacijos / Discussion papers 163 ROLANDAS KREGŽDYS 5) Lith. posāinis ‘cat’s ear (Hypochoeris)’ ← *po-su-kainis ‘used for wattling, pleatching’ (with the absorption of -ūk-) < pref. po- + v. Lith. dial. sukáin(i)oti ‘tangle, snarl’ ↔ v. Lith. dial. káinioti ‘to pop, fence, wattle (tol-lol; fair-to-middling)’; ‘to caulk interstice of walls with moss, gasket’ etc. (~ subst. Lith. kainė ‘(bot.) Coremium’); 6) Lith. póminis ‘fescue (Festuca)’ ← a) (appellative) Lith. dial. (Samogitian) pominis *‘riverbank and soaks growing plant’ < Toponym Lith. dial. (Samogitian) *Pominys (< *Pam-inys ‘ditto’ (with the absorption of -ij- and -a- shift to -o-, cf. Lith. pa-ežerys ‘lakeside’ ↔ Toponym Lith. dial. (Samogitian) Pó-žerė ‘village near Tauragė’) < Toponym *Pamin-ijys ‘terrene near river Minija’ < Toponym Lith. dial. (Samogitian) Pomenie (= Paminijės) ‘6 terrenes near river Minija (westward from Žarėnai and northward from Rietavas’; b) Lith. dial. (Samogitian) póminis *‘soaks growing plant’ < Lith. *po-ne-minis ‘ditto’ (with absorption of -ne- due to repetition of phonologically identical clusters, i.e. -ne-…-ni-; -i- < -u- by virtue of regressive assimilation) < subst. Lith. *po-ne-munis ‘ditto’ (substantivisation) < adj. Balt. *nemuna- ‘appropriate to soak’; 7) Lith. pamienis ‘orchard grass (Dactylis glomerata)’ ← *pa-ka-mienis ‘outskirts, shady places and slash growing grass, i.e. arboreal terrenes plant’ (with absorption of radical -ka-) < pref. pa- + subst. Lith. karnėnas ‘shaft, stem’ etc.; 8) Lith. palėpštis / palepštis ‘bean-trefoil (Cytisus)’ ← *palėkštis ‘legume with a tabular pod’ (with a shift of p-k- to p-p- due to incontiguous assimilation) < pref. Lith. pa- + adj. Lith. lėkštas, -à ‘tabular, smooth, equal’; 9) Lith. dial. paliepa ‘great Indian cress (Tropaeolum majus)’ ← *paliep-sn-a ‘freckled in red (like blood sloppy) blooming plant’ (with absorption of -sn-) < pref. Lith. pa- + subst. Lith. liepsnà ‘blaze’ ↔ Lith. liepsnėlė ‘(bot.) a plant with gaily colored blossom of a genus decandria digynia (Lychnis)’; 10) Lith. padraika ‘dodder (Cuscuta); club-moss (Lycopodium); knotgrass (Polygonum aviculare)’ < pref. Lith. pa- + adj. Lith. draikas, -à ‘sprawling, slender’; 11) Lith. pãtaisās ‘club-moss (Lycopodium)’ is to be interpreted as an atypical formation (with a radical -ai- instead of inherited -ą-), correlative with subst. Lith. patąsai ‘(bot.) club-moss (Lycopodium)’ < pref. Lith. pa- + adj. Lith. dial. *taisus ‘supple, ductile’ (atypical formation) ↔ adj. Lith. tąsus, -ì ‘supple, ductile; resilient, tough’ etc; 12) Latv. dial. apdziras, apdziras, apdzires, apdzirenes, apdzīru- / apdzīru-zāles ‘club-moss (Lycopodium)’ < pref. Latv. ap- ‘(used for denotation ‘to be around of smth.’)’ + subst. Latv. dzīra (dzire) ‘wood’. Įteikta 2011 m. spalio 20 d. ROLANDAS KREGŽDYS Lietuvių kalbos institutas P. Vileišio g. 5, Vilnius LT-10308, Lietuva [email protected] 164 Acta Linguistica Lithuanica LXIV–LXV