Augalinės kilmės asmenvardžiai šiuolaikinėje lietuvių vaikų prozoje

AURELIJA GRITĖNIENĖ Litevský jazykový institut Směry vědeckého výzkumu: lexikologie, dialektologie. OSOBNÍ JMÉNA ROSTLINNÉHO PŮVODU V SOUČASNÉ LITEVSKÉ PRÓZE PRO DĚTI Antroponyma rostlinného původu v současné litevské próze pro děti ANOTACE Předmětem výzkumu tohoto článku je 82 jmen různých postav rostlinného původu (36 osob, 26 mytických a různých smyšlených bytostí, 20 zvířat), nalezených ve 41 dílech 27 autorů současné litevské prózy pro děti. Článek pojednává o procesu onymizace – přeměně obecných slov ve vlastní jména; cílem je rovněž prozkoumat způsoby tvoření jmen postav a jejich formanty, určit nejčastější lexémy sloužící jako základová slova a pojednat o funkci takových jmen v uměleckých textech. ANOTACE Předmětem výzkumného článku jsou jména 82 postav rostlinného původu (36 jmen osob, 26 jmen mytologických a smyšlených bytostí a 20 jmen zvířat), která byla nalezena ve 41 literárních dílech 27 autorů současné dětské prózy. Článek pojednává o procesu onymizace, tj. přeměně obecných slov ve vlastní jména; analyzuje také způsoby tvoření a formanty jmen postav, určuje lexémy, které slouží jako nejčastější základová slova, a pojednává o funkci takových jmen v uměleckých textech. KLÍČOVÁ SLOVA: jméno postavy, název rostliny, onymizace, tvoření slov, současná litevská próza pro děti. KLÍČOVÁ SLOVA: jméno postavy, název rostliny, onymizace, tvoření slov, současná litevská próza pro děti. 158 Acta Linguistica Lithuanica LXXI Augalinės kilmės asmenvardžiai šiuolaikinėje lietuvių vaikų prozoje ÚVOD V litevském jmenném fondu máme mnoho osobních jmen spojených s názvy rostlin. Zigmas Zinkevičius v monografii Lietuvių asmenvardžiai (2008) uvádí, že takových osobních jmen je více než 600. Rostliny, které daly těmto osobním jménům vzniknout, jsou velmi rozmanité. Jsou to stromy, keře, obiloviny, zelenina, květiny, bobule, byliny aj. Osobními jmény se stávají nejen samotné názvy rostlin, ale také odvozeniny těchto názvů, například Rugys a Rugaitis, Ruginis, Rugėvičius (Zinkevičius 2008: 516)1. Není tedy divu, že i současní autoři litevské dětské prózy ve svých knihách používají řadu jmen postav spojených s názvy rostlin. Vlastní jména postav pro tento výzkum byla shromážděna z děl dětské prózy litevských autorů 21. století – po přečtení téměř 200 knih pro děti a mládež bylo ve 41 prozaických dílech 27 autorů nalezeno 82 jmen postav spojených s názvy rostlin. Největší část těchto jmen tvoří osobní jména (36 jmen)2. Dalších 26 jmen označuje různé mytické bytosti (čarodějnice, skřítky, rusalky) a bytosti vymyšlené samotnými autory (gugeliukai, liūtažiurkės, nuotykiuotojai aj.); 20 jmen označuje různá zvířata (domácí zvířata, ptáky, lesní zvěř, ryby, plazy, hmyz aj.). Cílem je prozkoumat slovotvorné způsoby a formanty těchto jmen postav, určit nejčastější lexémy, které slouží jako základová slova, a pojednat o procesu onymizace3 – přeměně obecných slov ve vlastní jména4. 1 Autor monografie nazývá tato osobní jména rostlinnými (řadí k nim také příjmení odvozená z názvů hub, například Baravykas, Voveruška aj.). Tento článek se zabývá pouze jmény postav odvozenými od názvů rostlin. 2 Bylo nalezeno jen několik příkladů, kdy se název rostliny v dětské próze mění v příjmení osoby, například učitel Adomas Burokas (K. Saj. 2013), pan Žanas Pjeras de Chrizantemas a jeho žena Gertrūda Chrizantem, učitelka biologie Miglė Guobienė (N. Kluk.), zemědělec Pilypas Kanapis (K. Gud.). Zaznamenáno bylo také několik případů, kdy se názvy rostlin stávají přezdívkami postav: zvědavému chlapci se přezdívá detektiv Morka (N. Kep. 2013); učitel Adomas Burokas dostane kvůli svému příjmení přezdívku Runkelio (K. Saj. 2013); děti přezdívají otčímovi s krátce ostříhanými vlasy Kaktusu (K. Saj. 2009); rádci princezny s voskovou tváří se přezdívá Bulvės Daigu (K. Saj. 2006); školní uklízečce všichni říkají Bulbele, protože „když mluvila o sobě, tak jen o ‚bulbelích‘“ (K. Saj. 2006: 196). 3 Do předmětu výzkumu nejsou zahrnuty případy přímé onymizace, kdy se hlavní lexikální význam obecného slova stává součástí lexikálního významu nového vlastního jména (srov. Bušs 2006: 18), tedy příklady, v nichž je rostlina personifikována a její název se zároveň stává vlastním jménem. Síla personifikace jako jednoho z tropů je tak velká, že při personifikování dokáže přimět k řeči i neživé předměty (Koženiauskienė 2001: 205). Například ve sbírce pohádek Onos Jautakės Ponia Pelargonija (2010) se hádá, truchlí a baví množství rostlin: koketní Rožė, paní Pelargonija, pyšní Pelynas a Jazminas, skromný Kmynas, dobrosrdečný Maumedis, malá Takažolė a další personifikované rostliny; ve sbírce pohádek Kazia Saji Vėjo pamušalas (2010) jsou personifikovány rostliny motiejukas, kietis, žemuogė, aguona a další. Oživování neživých předmětů je obzvláště typické pro nonsensovou literaturu. 4 O opačném procesu – přeměně osobních jmen v obecná slova – viz Gaivenis 1974: 215–216. Straipsniai / Articles 159 A U R E L I J A G R I T Ė N I E N Ė V uměleckých textech litevských autorů se používá mnoho vlastních jmen, a proto máme i výzkumy této oblasti. Například antroponyma, teonyma a místní jména v poezii Vlada Braziūna a Sigita Gedase zkoumal Skirmantas Valentas (Valentas 2007: 124–133); metajazykové komentáře k osobním jménům v nelingvistických textech (médiích, uměleckých dílech, nelingvistických odborných textech aj.) pojednal Kazimieras Župerka (Župerka 2006: 62–73); jaké kontexty signalizují vlastní jména v básnické sbírce Jurg y Ivanauskaitė Ode džiaugsmui, analyzovala Jolanta Vaskelienė (Vaskelienė 2009: 300–310); jmény postav a jejich vlivem na utváření textové strategie v novelistice Algirdase Landsbergise se zabývala Laimutė Adomavičienė (Adomavičienė 2009: 105–111); význam jmen v lyrických povídkách Juoza Aputise zkoumala Irena Baliulė (Baliulė 2009: 112–117). Příjmení postav v dílech Petra Cvirky pojednala Vitalija Maciejauskienė (Maciejauskienė 1973: 49–53). Původ jmen postav v pěti románech Jona Avyžiuse, Alfonsa Bieliauskase a Mykolase Sluckise analyzovala Marytė Razmukaitė (Razmukaitė 1973: 53–56). Jména postav v textech dětské prózy však byla téměř nezkoumána. Za zmínku stojí pouze krátký článek Agnė Tučkienė o motivaci jmen postav v litevských lidových pohádkách (Tučkienė 2013: 3–7) a výzkum Leonardase Sauky o změnách jmen postav a míst v pohádce „Eglė žalčių karalienė“ (Sauka 2008: 184–193). Výzkum jmen postav tedy může být zajímavý nejen pro literární vědce, ale také pro lingvisty – mohl by být počátkem dalších rozsáhlejších výzkumů. Z etnolingvistického hlediska je obzvlášť zajímavé určit motivační rysy vlastních jmen5, neboť etnolingvisté řadí jmenný fond mezi důležité oblasti metaforizace a mezi složky jazykového obrazu světa (Gudavičius 2000: 78; 105); proto se i tento článek vymezuje vůči jménům postav bez motivace nebo s nejasnou motivací. Analyzovaná jména postav mají zjevné motivační rysy, které mluvčí snadno rozpoznají. V článku jsou jména postav analyzována synchronně. Při pracovním strukturálním přístupu ke zkoumání vlastních jmen se vychází z principů slovotvorné analýzy obecných slov (srov. Butkus 1995: 31–34; Jakaitienė 2010: 276; o uplatnění slovotvorných a strukturálních modelů analýzy při zkoumání onym viz Maciejauskienė 2001: 185). Jména postav se tedy rovněž dělí na primární (jednoduchá) a sekundární (odvozená); druhá skupina se dále člení na jména odvozená příponami a koncovkami a na jména složená. Aby bylo možné pochopit význam vlastního jména, je nutné určit, kdo nebo co je tímto jménem konkrétně označeno: osoba, zvíře, mytická bytost apod. (Jakaitienė 2010: 264; Mickienė, Balčiūnaitė-Lužinienė 2013: 10); proto i v tomto článku pomáhá pochopit konkrétní význam vlastního jména obecné slovo uvedené vedle něj, které jméno nepřímo spojuje s pojmem. 5 Spisovatel při „vytváření“ vlastního podstatného jména ve skutečnosti dodržuje stejná pravidla motivace jako tvůrce obecných podstatných jmen. Nemůže „kopírovat předmět“, a proto kopíruje alespoň způsob, jakým jazyk sám vytvořil určitá podstatná jména (Bartas 1991: 213). 160 A c t a L i n g u i s t i c a L i t h u a n i c a L X X I Augalinės kilmės asmenvardžiai šiuolaikinėje lietuvių vaikų prozoje 1. PRIMÁRNÍ JMÉNA POSTAV Za primární se považují taková jména postav, která v procesu onymizace nezískávají žádné další slovotvorné formanty – formálně se shodují s určitými názvy rostlin, tj. nijak se neliší od základového motivujícího slova6. Jde o takzvanou nepřímou onymizaci, při níž základní lexikální význam obecného slova není součástí lexikálního významu vlastního jména, nýbrž se transformuje (Bušs 2006: 18). Kromě proměny významu získávají obecná slova v procesu onymizace také nové vlastnosti: přestávají označovat pojmy, ztrácejí bohatý sémantický obsah a nabývají nominativní funkce (Vanagas 1970: 19). V litevských dílech dětské prózy bylo nalezeno téměř 70 takových primárních jmen rostlinného původu. V 13 případech se názvy rostlin užívané v obecné řeči staly ve vybraných knihách dětské prózy jmény dívek a žen: jedna z dvojčat Ieva (K. Gud.)7, dívka Liepa (K. Saj. 2008), dívky Lelija a Tulpė, stařenka Mirta (V. Ažūš. 2009), dospívající dívka Mėta (R. Gram.), paní Mėta (N. Kep. 2008), dívka Pelargonija (N. Marč.), manželka správce panství Petunija (V. Ažūš. 2009), tajemná dívka Puriena (N. Kep. 2013), maminka Ramunė (N. Kliuk.), sousedka Ropė (V. Ažūš. 2008), princezna Rožė (J. Kel.), dospívající dívka Rožė (A. Zur.), paní domu Rožė (V. Ažūš. 2008), hospodyně, slečna Rozalija, které všichni říkají Rožė (K. Gud.), zástupkyně ředitele školy Rūta (V. Rač. 2008), hospodyně Rūta (V. Ažūš. 2008), manželka Liudvikase Gėlėho Rūta (K. Gud.)8. Tato jména jsou oblíbená nejen v dětské literatuře – žebříčky dvaceti nejoblíbenějších jmen posledních let ukazují, že obliba křesťanských jmen mezi dívčími jmény postupně slábne. Přibývá dívčích jmen baltského původu odvozených od slov s přírodní sémantikou; dívkám se stále častěji dávají jména Rugilė, Miglė a Liepa (Sinkevičiūtė 2011: 6; 2012: 4; viz také Maciejauskienė 1992: 17; 1998: 36; 6 Z hlediska původu jde o takzvaná apelativa – obecná slova, která se změnila ve jména (Kuzavinis, Savukynas 1994: 25). Obecná slovní zásoba mateřského jazyka by měla být jedním z nejdůležitějších zdrojů, když je třeba „vytvořit“ nové jméno (Maciejauskienė 1998: 36). 7 Názvy prozaických textů, v nichž byla nalezena jména postav rostlinného původu, jsou uvedeny na konci článku v seznamu pramenů. V textu článku jsou uváděny zkratky příjmení autorů. Jsou-li citována díla téhož autora, číslice za zkratkou příjmení označují rok vydání knihy. Při citování jednotlivých vět nebo delších úryvků textu jsou uvedeny také stránky knihy. 8 Většina těchto jmen je v našem jmenném fondu rozšířena již odedávna a jsou zaznamenána ve Slovníku původu litevských jmen Kazyse Kuzavinise a Bronise Savukynase Lietuvių vardų kilmės žodyne (1994), ve slovníku litevských jmen Rinkis vardą lietuvišką, který sestavily Dalia Pakalniškienė, Ramunė Dabrytė a Rūta Sakalauskaitė Rinkis vardą lietuvišką (2014), a v dalších souborech jmen. Oblíbená jména Ieva, Rožė, Valerijonas je třeba považovat za osobní jména cizího původu (pocházejí z hebrejštiny a latiny), avšak formálně se jejich podoba shoduje s názvy příslušných rostlin, a proto jsou v tomto článku pojednána spolu s ostatními rostlinnými jmény postav, přičemž se vychází z předpokladu, že většina zde probíraných jmen postav pochází z litevské rostlinné slovní zásoby, kterou tvoří nejen domácí slova (ąžuolas, pupa, samana atd.), ale také slova cizího původu (lelija, mirta, petunija, pelargonija aj.). Straipsniai / Articles 161 A U R E L I J A G R I T Ė N I E N Ė Zinkevičius 2008: 521). Pastarųjų metų berniukų vardynas pagal kilmę gerokai skiriasi nuo mergaičių– berniukų vardyne daugėja krikščioniškų vardų (Sinkevičiūtė 2011: 9). Įdomu tai, kad panaši tendencija pastebėta ir vaikų literatūroje – čia apeliatyvinių berniukų ir vyrų vardų rasta dvigubai mažiau nei mergaičių (tik 6): berniukas Ąžuolas (K. Saj. 2008), plačiapetis vyras Ąžuolas (J. Pet.), berniukas Beržas (J. Žil.), vienas garsiausių plėšikų pasaulyje Bijūnas (P. Juod.), šaunus vaikinas, narsus karys Bijūnas (V. Ažuš. 2008), tijūnas Dagys (V. Ažuš. 2009), fokusininkas Narcizas (N. Kep. 2008), garsiausias poetas visame pasaulyje ir visatoje Valerijonas (R. Šer. 2008). Pomocí názvů rostlin užívaných v obecné řeči byla vytvořena tato jména zvířat (domácích zvířat, hlodavců, pavoukovců, ptáků aj.): potkan Dagišius (U. Ul. 2010), pavoukovec Kerpė (N. Vait. 2014), myš Liepa (V. Kav.), kočka Morka (A. Cic.), slepice Petunija (L. Žut.), fenka Pupa (N. Kep. 2013), čápice Pupa (V. Kav.), koza Rožė (O. Jaut. 2004), pavoukovec Samana (N. Vait. 2014), beran Valerijonas (N. Kep. 2008), klisna Vyšnia (N. Kep. 2013). Názvy rostlin užívané v obecné řeči se stávají jmény různých mytických a samotnými tvůrci vymyšlených bytostí: malá čarodějnice Arnika (D. Vait. 2004), tajemná bytůstka Debesylas (R. Šer. 2008), kapitán dobrodruhů Debesylas (N. Vait. 2013), obyvatelka lesa, gugelė Eglė (V. Alek.), kronikář dobrodruhů Kiminas (N. Vait. 2014), gugelė pracující v mokřadní krčmě Spanguolė (V. Alek.), mořská panna Lelija (U. Andr.), dobrodružka Mirta (N. Vait. 2013), zlá bytůstka Pelargonija a houf jejích dětiček – Jon žolė, Kalija, Saulėgrąža ir Šaltalankis (R. Šer. 2008), dobrodruh Rododendras (N. Vait. 2013)9. Jak je patrné z příkladů, část mytických a vymyšlených bytostí i některá zvířata jsou pojmenována tradičními lidskými jmény (Lelija, Rožė, Valerijonas). Jde o starou tradici světové dětské literatury. Při pojmenovávání pohádkových postav tímto způsobem se obvykle usiluje o komický účinek (Urba 2013: 48). V současné litevské dětské próze je tento trend stále častější; existuje mnoho děl, v nichž různé postavy (zpravidla nonsensových pohádek) dostávají skutečná lidská jména (Urba 2004: 58). Pomocí lidových názvů rostlin byla vytvořena tato jména osob: krejčí Ašoklis (K. Saj. 2010) (ašokliai se v žemaitském nářečí říká červenému rybízu (Ribes rubrum))10, dívka žijící ve středověké Kernavė Luknė (M. Vitk.) (luknė se v nářečích říká leknínu (Nuphar)), babička Radasta (V. Ažuš. 2009) (radastomis se v nářečích říká vrásčitě listé růži (Rosa rugosa)), šlechtic Ūžalas (D. Vait. 2004) (nářeční podoba slova dub (Quercus) – východní Aukštaité v přízvučných slabikách mění ą na Velkou část jmen postav zmíněných v této podkapitole, například Arnika, Kalija, Lelija, Mirta, Pelargonija, Petunija, Rododendras a další, bychom mohli považovat za litevské podoby latinských názvů Arnica, Calla, Lilium, Myrtus, Pelargonium, Petunia, Rhododendron. Litevské a latinské názvy rodů a druhů rostlin jsou uváděny podle Slovníku botanických názvů Botanikos vardų žodynu, který sestavila Ramunėlė Jankevičienė (1998), a Termínové banky Litevské republiky (http://terminai.vlkk.lt). 162 A c t a L i n g u i s t i c a L i t h u a n i c a L X X I Augalinės kilmės asmenvardžiai šiuolaikinėje lietuvių vaikų prozoje ilguoju u), literatūros mokytoja Žibutė (V. Rač. 2001) (žibutėmis gyvojoje kalboje vadinamos žibuoklės (Hepatica)). Naši prozaici pojmenovávají lidovými názvy rostlin také různé živočichy: ježek Alijošius (V. Land.) (v živém jazyce se přejaté alijošius nazývá alavijas (Aloe); srov. pol. elijasz, bělorus. альяс), čmelák Dilgė (U. Ul. 2007) (v Aukštaitsku se kopřivám dilgėmis říká dilgelės (Urtica)), komár Pasternokas (S. Siud.) (jde o morfonemickou nářeční podobu; v živém jazyce se tak nazývá pastinák (Pastinaca)). Bylo nalezeno několik vymyšlených a mytických bytostí, jejichž základem je rovněž lidový název rostliny: dítě bytosti Pelargonija Aloe (R. Šer. 2008), dobrodružkyně Slanomilka (N. Vait. 2013, 2014) (slanomilka se v rukopisu Jozefo Fiedorovičia (1851) a ve slovníku Antana Lalia (1915) nazývá „narytžolė“ (Triglochin)), čaroděj Lobesylas (zkreslený název debesylo (Inula)) (D. Vait. 2006), zahradní božstvo Puplaiškis (D. Vait. 2006) (morfonemická nářeční podoba; ve spisovném jazyce se užívá tvar pupalaiškis (Menyanthes)), lví krysa Raskila (N. Vait. 2013) (morfonemická nářeční podoba, srov. spisovné rasakila (Alchemilla)). Bylo zjištěno, že autoři současné dětské prózy často pojmenovávají postavy latinskými názvy rostlin (v textech se latinská jména obvykle adaptují, dostávají litevské koncovky a někdy se mírně upravuje i jejich kmen). Například v románu Daivy Vaitkevičiūtė Marius Pietaris ir juodasis bokštas (2008) řádí čarodějka Grimona (lat. Agrimonia „řepík“), droboučká čarodějnice Betula (lat. Betula „bříza“) a veselý, bystrooký malý čaroděj Juniperas (lat. Juniperus „jalovec“). V pohádkách Urtė Uliūnė Miegančios boružės (2007) okusuje krátký stonek trávy vážka Cikorijus (jméno této postavy mohlo být utvořeno z latinského názvu čekanky Cichorium nebo z jeho nářeční podoby cikorija)11. V románu Kazysa Saji Kurio nieks nemylėjo (2008) vystupuje dívka Tilė (srov. latinský název lípy Tilia) (K. Saj. 2008). Je třeba také zmínit, že v dětské literatuře byla nalezena mnohačlenná jména postav. Všechna se vyskytují v pohádkách Renaty Šerelytė. Trojčlenným jménem je pojmenována nafoukaná stařena z pohádky „Krakatukų pievelė“ (2007). Svým vznešeným jménem se tato postava pyšní a k ostatním se obrací hrdě, vědoma si své hodnoty i hodnoty svého jména: Víš, že se jmenuji Mariana Silvana Amarilija (R. Šer. 2007: 32) (srov. název pokojové cibulnaté květiny amarilė a její latinský název Amaryllis). Pýchou překypuje i další postava z pohádek R. Šerelytė, červ: A já jsem Sachrazada Silvana Rabar Barbare!.. řekl hrdě Červ (R. Šer. 2008: 125) (přezdívka této postavy souvisí se jménem rabarbaro (Rheum); významově ji lze spojovat také s jedním z významů slova barbaro, totiž „temný, krutý člověk, ničitel kulturních hodnot“ – červi jako barbaři všechno ohlodají). 11 Tento fytonym se do nářečí nejspíše dostal prostřednictvím sousedních slovanských jazyků: srov. rus. укорий, bělorus. цыкорья, pol. cykoria, dále lotyšská nářeční cikorins, cīkorinš a něm. Zichorie. Straipsniai / Articles 163 A U R E L I J A G R I T Ė N I E N Ė 2. SEKUNDÁRNÍ JMÉNA POSTAV Do této skupiny patří jména postav, která při onymizaci získala nějaký slovotvorný formant – příponu, předponu či koncovku – nebo byla utvořena skládáním. Odvozeniny Jde o poměrně malou skupinu jmen. Patří do ní 14 jmen postav. Autoři nejčastěji tvoří odvozeniny pomocí koncovek -a, -ė, -is, -ius nebo přípon -elė, -ytė, -utė. Odvozeniny s koncovkami. V próze bylo zaznamenáno nejvíce jmen postav utvořených tímto způsobem (7). Většinu z nich tvoří jména zvířat: žabák Ajeris (: ajeras (Acorus)) (A. Žied.), dinosauří holčička Baobaba (: baobabas (Adansonia)) (V. Land.), štika Švendrė (: švendras (Typha))12 (U. Andr.), můra Tulpius (: tulpė (Tulipa)) (U. Ul. 2010). Byla nalezena dvě osobní jména utvořená tímto způsobem: pohanský bojovník Švendrius (J. Žil.) (: švendras (Typha)) a přítelkyně babičky Usnė13 (: usnis (Cirsium)) (V. Ažuš. 2009). Zaznamenáno bylo jedno jméno mytické bytosti – skřítek Smilgius (: smilga (Agrostis) (J. Žil.). Odvozeniny s příponami. V próze bylo nalezeno 5 jmen postav utvořených příponami. Dvě osobní jména: dívka Ievutė (: ieva (Padus) (R. Čer., R. Šer. 2009) a pasáček Žirniukas (: žirnis (Pisum) (V. Ažuš. 2008). Po jednom jménu bylo nalezeno pro zvíře, mytickou a vymyšlenou bytost: čarodějnice Dilgytė (: dilgė „kopřiva“ (Urtica)) (D. Vait. 2006), malá bytůstka Dilgellytė (: dilgelė (Urtica)) (R. Šer. 2008), malá bobřice Rūtelė (: rūta (Ruta)) (J. Lin.). Jde o jmenné formy s deminutivním a expresivním významem. Byla nalezena dvě složená jména postav. Jedno z nich je osobní jméno: doktor Liepžiedis (: lípa (Tilia) a květ) (N. Vait. 2013), druhé je jméno mytické bytosti – čarodějnice Viks vakampė (: ostřice (Carex) a roh) (D. Vait. 2004). 3. FUNKCE JMEN POSTAV V životě i v literatuře je hlavní funkcí jmen funkce rozlišovací: odlišovat jedny lidi od druhých a identifikovat je. Jméno postavy je kvintesencí její osobnosti, potvrzuje její identitu a chrání ji jako amulet (Rudait y tė 2000: 29). Jména mají moc vyjadřovat podstatu, protože označují pouze jeden referent (Bartas 1991: 208). V krásné literatuře, stejně jako v životě, mají jména postav často nejen rozlišovací, ale i osudovou funkci. Po odhalení vnitřní formy jmen lze často najít zdůvodnění, proč byly postavy takto pojmenovány. 12 V hovorovém jazyce a nářečích se švendrem říká rákosu (Phragmites), proto lze jméno štiky Švendrė považovat také za původní jméno. 13 Je možná i jiná interpretace jména Usnė. Mohlo by jít o onimizovanou nářeční podobu slova usnis (bodlák). 164 Acta Linguistica Lithuanica LXXI Aug alin ės kilmės asmenvardžiai šiuolaikinėje lietuvių vaikų prozoje V dětské próze nacházíme příklady, kdy jméno postavy přímo souvisí s místem, kde žije. Například obyvatelé vodních a vlhkých míst (žáby, ryby aj.) dostávají jména vodních a pobřežních rostlin. Životní prostředí se stává motivací při tvoření jmen žabáka Ajeris (A. Žied.) a štiky Švendrė (U. Andr.): puškvorce (Acorus), orobince (Typha) a švendry (tak se v živém jazyce říká rákosu (Phragmytes)) rostou na okrajích stojatých či pomalu tekoucích vod a na bahnitých březích (Vilkonis 2001: 370, 382). Někdy pomáhá název rostliny popsat vzhled postavy; například vysoký a štíhlý skřítek dostane jméno Smilgius (J. Žil.) (stébla jemných trav jsou tenká a štíhlá; srov. přirovnání uvedená ve Slovníku litevského jazyka: Lietuvių kalbos žodyne: Anas tokis didelis, aukštas, plonas kap smilga LKKXIII125(Grv). Aukštas kaip šaukštas, ilgas kaip smilga LTR(Aln)). Ještě více jmen souvisí s činností či povoláním postavy. Například lékaři a lékárníci jsou v dětské próze často pojmenováváni podle léčivých rostlin: doktor se nazývá Liepžiedis (N. Vait. 2013), protože květy lípy jsou výborným lékem na řadu nachlazení, onemocnění srdce a cév, kůže, kloubů, nervů a další nemoci (Ragažinskienė, Rimkienė, Sasnauskas 2005: 202). Na základě stejného motivu vzniklo i jméno lékárníka Alijošius (V. Land.) (přípravky z aloe, v hovorové řeči nazývané výpůjčkou alijošius, se používají k léčbě různých kožních, trávicích, nachlazení a dalších onemocnění (Ragažinskienė, Rimkienė, Sasnauskas 2005: 31). Zajímavé je, že v témže odstavci píše autor Rudnosiuko istorijų (2010) Vytautas V. Landsbergis toto jméno jednou s velkým a jednou s malým počátečním písmenem. Tím autor projevuje citlivost vůči jazyku a vytváří jazykový nonsens, zjevnou nemožnost, jejímž jedním z projevů jsou paradoxní postavy (Urba 2013: 47). Autor při vytváření neuvěřitelných příběhů pracuje nejen s mnohoznačností slov, ale také se čtenářem – ten musí být obzvlášť pozorný, neusnout a rozlišit, kdy se v textu mluví o lékárníkovi Alijošiovi a kdy o léku alijošiovi. Ježek po obdržení takového telegramu okamžitě utíkal k lékárníkovi Alijošiovi, aby kamarádovi koupil pilulky na břicho, ale protože je Alijošius neměl, ježek rozmačkal Alijošiuse s medem a odvezl ho Rudnosiukovi. Rudnosiukas snědl alijošius s medem, hned se uzdravil a olízl se V. Land.: 61. V takových případech lze mluvit o ztotožnění denotátu a vlastního jména, které je podle Jurije Lotmana zvlášť charakteristické pro mytologické představy (Lotman 2004: 235). Taková jména postav jen potvrzují skutečnost, že staří Litevci pevně věřili v magickou moc některých rostlin, která člověku propůjčuje dobré vlastnosti a také ho chrání před zlem apod. (Zinkevičius 2008: 516). Například pokud postava potřebuje nějakou léčbu nebo ochranu, často dostává jméno léčivé rostliny: beran se nazývá Valerijonas, protože nějak legračně se mu třásla hlava, snad strachy? (N. Kep. 2008: 41) (valeriána se užívá nejen ke zmírnění strachu, ale také proti různým neurózám, nespavosti, hysterii a stresu (Ragažinskienė, Rimkienė, Sasnauskas 2005: 397)). Straipsniai / Articles 165 A U R E L I J A G R I T Ė N I E N Ė Je tedy zřejmé, že v beletristických textech se jména postav stále častěji stávají jedním z hlavních prostředků k vytváření výrazných a nečekaných obrazů postav (Ep-makova 2009). Stávají se „odrazy“ určitých autorových myšlenek (Bартas 1991: 215). Často se setkáváme s nápaditě a důmyslně vytvořenými jmény postav, která se užívají pouze v konkrétním díle daného autora (například Druskažolė, Smilgius, Tulpius, Viks vakampė apod.). Pokud se pro pojmenování postavy použije název rostliny, kterou všichni dobře znají, je značná pravděpodobnost, že se toto jméno objeví v dílech několika autorů. Například Alijošius vystupuje v příbězích V. V. Landsbergise Rudnosiuko istorijose (2010) i v Krakatu-kų brūzgynėliuose R. Šerelytė (2008); toto jméno se vyskytuje také v próze pro dospělé (například v románu Andriuse Tapinase Vilko valanda (2013) se jmenuje Alijošius strojník vilniuské legie14. Jak ukazuje rozebraný materiál, jména některých postav jsou velmi jasná a průhledná a jejich motivaci snadno odhalí i dítě (například Dilgė, Raskila, Ūžalas aj.). Některá jména mohou mladým čtenářům někdy znít jako hádanky (například Betula, Grimona, Juniperas apod.) – některé rozluští, jiné jim zůstanou tajemstvím. Pro literární dílo je však přece mnohem důležitější klást otázky, dávat hádanky a podněcovat čtenářovu zvědavost než nabízet snadno odhadnutelné odpovědi. Proto vlastní jména v uměleckém textu vyvolávají u čtenáře množství asociativních významů a smyslů (Кухаренко 1988, 106, cit. из Николина 2003, 196). SHRNUTÍ Po přečtení přibližně 200 děl současné litevské prózy pro děti, vydaných ve 41 knihách 27 autorů, bylo nalezeno více než 80 sémanticky motivovaných rostlinných jmen postav: 36 osobních jmen, 26 jmen různých mytických a autory samými vymyšlených bytostí a 20 jmen zvířat. Z hlediska slovotvorby se častěji užívají základní jména (téměř 70); odvozenin bylo zaznamenáno pouze 14. Autoři vybraných textů při pojmenovávání postav nejčastěji volí názvy kvetoucích a vzhledově působivých rostlin (například pivoňka, lilie, narcis, petúnie, kopretina, rododendron, routa, tulipán, jaterník apod.). V procesu onymizace jsou oblíbené také názvy různých léčivých bylin (puškvorec, aloe, arnika, oman, kopřiva, třezalka, máta, kontryhel, kozlík apod.), stromů (dub, baobab, smrk, lípa, třešeň aj.), keřů (vašoklis, radasta, rakytník aj.) a pokojových rostlin 14 V literatuře je ještě oblíbenější jméno Rože: v dílech pro děti se tak nazývají nejen dívky, ale i princezny, kozy a další živí tvorové; toto jméno je rozšířené také v literatuře pro dospělé (v povídce Rimantase Šavelise „Pasimatymas“ vystupuje vedoucí jídelny Rožytė; v novele Henrika Čigriejuse „Vaidinimas“ žena jménem Rožė; v románu A. Tapinase Vilko valanda (2013) bloudí pomatená vilniuská žebračka Bėdų Rožė aj.). 166 Acta Linguistica Lithuanica LXXI Augalinės kilmės asmenvardžiai šiuolaikinėje lietuvių vaikų prozoje (kala, myrta, pelargonie aj.), zeleniny (mrkev, fazole, rebarbora aj.) a plevelů (bodlák, dagišius, pcháč, ostřice aj.). Nejoblíbenější názvy rostlin, z nichž litevští autoři tvoří jména postav, jsou alijošius, dub, pivoňka, kopřiva, lilie, lípa, máta, mrkev, petúnie, růže, routa, pelargonie, kozlík (tyto názvy rostlin se proměnily ve jména postav v dílech více než jednoho autora). Vnitřní forma jmen postav probíraných v článku je zcela jasná a jejich sémantická motivace zřejmá. V beletristických textech se jména postav stávají jedním z hlavních prostředků k vytváření výrazných a nečekaných obrazů postav: některá jména například přímo souvisejí s místem, kde postavy žijí, jiná lze spojovat s jejich činností či povoláním a další pomáhají vystihnout jejich vzhled apod. Předběžně lze říci, že rostlinná jména postav nacházíme v každé páté dětské knize; i dílčí výzkum této jazykové vrstvy tedy umožňuje rozpoznat starý přírodní světonázor Litevců, který je v jazyce stále skryt. Rozmanitost takových jmen postav v textech prózy pro děti svědčí nejen o tvůrčích schopnostech autorů, ale i jazyka a o jeho nevyčerpatelné rozmanitosti; odhaluje fantazii a hravost našich prozaiků. ZKRATKY PRAMENŮ V. Aleks. – Aleksandravičiūtė Vakarė. Gugeliukai. Vilnius: Kronta, 2010. U. Andr. – Andrijauskaitė Ugnė. Lydekos Švendrės svajonė. Kaunas: Kalendorius, 2013. V. Ažuš. 2008 – Ažušilis Vytautas. Gėlytė burtininkė. Vilnius: Apskaita, 2008. V. Ažuš. 2009 – Ažušilis Vytautas. Gėlytė mokinė. Vilnius: Apskaita, 2009. A. Cic. – Cicėnaitė Akvilina. Kengūrų slėnio paslaptis. Vilnius: Alma litera, 2014. R. Gram. – Grambaitė Rasa. Mėtų arbata. Vilnius: Sirokas, 2005. K. Gud. – Gudonytė Kristina. Gėlių duoras. Vilnius: Laisvos valandos, 2011. O. Jaut. 2004 – Jautakienė Ona. Katino Felicijono pasakos. Vilnius: Gairės, 2004. O. Jaut. 2009 – Jautakė Ona. Ponia Pelargonija. Vilnius: Kronta, 2009. P. Juod. – Juodišius Paulius. Lipotapas ir kruopų vagys. Vilnius: Tyto alba, 2004. V. Kav. – Kavaliauskaitė Vaida. Istorijos apie meilę, stebuklus ir ilgesį. Vilnius: Naisių vasara, 2013. J. Kel. – Keleras Julius. Karalaitė Murzė. Vilnius: Lietuvos rašytojų sąjungos leidykla, 2011. N. Kep. 2008 – Kepėnienė Nijolė. Vasarnamis saulės zuikučiams. Klaipėda: Druka, 2008. N. Kep. 2013 – Kepėnienė Nijolė. Kažkas ne taip. Kaišiadorys: Printeja, 2013. N. Kliuk. – Kliukaitė Nijolė. Mirties vandenynas. Klaipėda: Libra Memelensis, 2011. Straipsniai / Articles 167 AURELIJA GRITĖNIENĖ V. Land. – Landsbergis Vytautas. Příběhy Rudnosiuka. Vilnius: Dominicus Lituanus, 2010. J. Lin. – Liniauskas Jonas. Maža tamsa, arba Augimo nerimas. Vilnius: Vaga, 2004. N. Marč. – Marčėnaitė Nomeda. Lėlė. Vilnius: Tyto alba, 2011. J. Pet. – Petrauskaitė Justė. Juodasis angelas. Vilnius: Gimtasis žodis, 2008. V. Rač. 2001 – Račickas Vytautas. Nová dobrodružství Zuiky aneb Skutečná radost. Vilnius: Vytautas Račickas, 2001. V. Rač. 2008 – Račickas Vytautas. Nedokončený deník. Vilnius: Vytautas Račickas, 2008. K. Saj. 2006 – Saja Kazys. Jestliže přerušíme žížale nohu. Vilnius: Vaga, 2006. K. Saj. 2008 – Saja Kazys. Koho nikdo nemiloval. Vilnius: Alma littera, 2008. K. Saj. 2009 – Saja Kazys. Tady něco je. Vilnius: Alma littera, 2009. K. Saj. 2010 – Saja Kazys. Větrný pamlsek. Vilnius: Alma littera, 2010. K. Saj. 2013 – Saja Kazys. Planoucí. Vilnius: Alma littera, 2013. S. Siud. – Siudika Sigitas. Ką zyzia uodai vakarais. Vilnius: Kronta, 2006. R. Šer. 2007 – Šerelytė Renata. Krakatuková loučka. Vilnius: Alma littera, 2007. R. Šer. 2008 – Šerelytė Renata. Krakatukové křoviny. Vilnius: Alma littera, 2008. U. Ul. 2007 – Uliūnė Urtė. Spící berušky. Vilnius: Nieko rimto, 2007. U. Ul. 2010 – Uliūnė Urtė. Jiný den šuplelíka. Vilnius: Nieko rimto, 2010. D. Vait. 2004 – Vaitkevičiūtė Daiva. Marius Pietaris a kniha kouzel. Vilnius: Rosma, 2004. D. Vait. 2006 – Vaitkevičiūtė Daiva. Marius Pietaris a Černá věž. Vilnius: Rosma, 2006. N. Vait. 2013 – Vaitkutė Neringa. Duhové oblouky. Vilnius: Nieko rimto, 2013. N. Vait. 2014 – Vaitkutė Neringa. Křemenové pero. Vilnius: Nieko rimto, 2014. M. Vitk. – Vitkūnas Manvydas. Viduramžių Kernavė. Vilnius: Aukso žuvys, 2014. A. Zur. – Zurba Algimantas. Melnragės akmenys. Vilnius: Gimtasis žodis, 2005. A. Žied. – Žiedelis Apolinaras. Senelio pasakojimai. Vilnius: Gairės, 2009. J. Žil. – Žilinskas Justinas. Gugis – král lesů a přítel lidí. Vilnius: Tyto alba, 2006. L. Žut. – Žutautė Lina. Ferdinand a Pū. Výprava do Austrálie. Vilnius: Alma littera, 2013. LITERATŪRA Adomavičienė Laimutė 2009: Veikėjų vardai ir bevardystė Algirdo Landsbergio novelistikoje. – Acta Humanitarica Universitatis Saulensis 8, 105–111. Baliulė Irena 2009: Vardas Juozo Apučio lyrinio apsakymo pasakojimo struktūroje. Acta Humanitarica Universitatis Saulensis 8, 112–117. Bartas Rolanas 1991: Teksto malonumas. Vilnius: Vaga. 168 Acta Linguistica Lithuanica LXXI Augalinės kilmės asmenvardžiai šiuolaikinėje lietuvių vaikų prozoje Botanikos vardų žodynas, sudarė R. Jankevičienė. Vilnius: Botanikos institutas, 1998. Bušs Ojārs 2006: Apie kai kuriuos semantinius onimizacijos aspektus. Acta Humanitarica Universitatis Saulensis 1(1), 17–21. Butkus Alvydas 1995: Lietuvių pravardės. Kaunas: Æesti. Gaivenis Kazimieras 1974: Asmenvardžiai – nebe asmenvardžiai. – Žodžiai ir žmonės. Vilnius: Mintis, 215–216. Gudavičius Aloyzas 2000: Etnolingvistika. Šiauliai: Šiaulių universitetas. Jakaitienė Evalda 2010: Leksikologija. Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla. Koženiauskienė Regina 2001: Retorika. Iškalbos stilistika. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. Kuzavinis Kazys, Savukynas Bronys 1994: Lietuvių vardų kilmės žodynas. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla. LKŽ – Lietuvių kalbos žodynas, 1–20, 1941–2002: elektroninis variantas, redaktorių kolegija: Gertrūda Naktinienė (vyr. redaktorė), Jonas Paulauskas, Ritutė Petrokienė, Vytautas Vitkauskas, Jolanta Zabarskaitė. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2005. www.lkz.lt [2014.07.05]. Lotman Jurij 2004: Kultūros semiotika. Vilnius: Baltos lankos. Maciejauskienė Vitalija 1973: Pavardės P. Cvirkos raštuose. – Kalbos kultūra 24, 49–53. Maciejauskienė Vitalija 1992: Lietuvių vardai. – Gimtasis žodis 1, 15–17. Maciejauskienė Vitalija 1998: Lietuvių vardyno raidos polinkiai. – Kalbos kultūra 71, 33–42. Maciejauskienė Vitalija 2001: Dėl lietuvių pavardžių vertinimo darbys požiūriu. – Acta Linguistica Lithuanica 44, 167–187. Mickienė Ilona, Balčiūnaitė-Lužinienė Lina 2013: Onomastikos įžvalgos. Vilnius: Vilniaus universitetas. Pakalniškienė Dalia, Dabrytė Ramunė, Sakalauskaitė Rūta 2014: Rinkis vardą lietuvišką. Vilnius: Versus aureus. Ragažinskienė Ona, Rimkienė Silvija, Sasnauskas Valdas 2005: Vaistinių augalų enciklopedija. Kaunas: Lututė. Razmukaitė Marvytė 1973: Romanų veikėjai ir jų vardai. – Kalbos kultūra 24, 53–56. Rudait y tė Regina 2000: The metamorphosis of character in postmodern fiction. Vilnius: Vilnius University Press. Str ifpsniai / Articles 169 AURELIJA GRITĖNIENĖ Sauka Leonardas 2008: Veikėjų ir vietų vardai, jų kaita Eglės pasakoje. – Tautosakos darbai 35, 184–193. Sinkevičiūtė Daiva 2011: Žvilgsnis į populiariausius pastarųjų penkerių metų vardus. – Gimtoji kalba 10, 3–9. Sinkevičiūtė Daiva 2012: 2011 m. populiariausių vardų davimo tendencijos. – Gimtoji kalba 7, 3–8. Tučkienė Agnė 2013: Seku seku pasaką, arba pasakyk, kuo vardu pasakos veikėjas. – Gimtoji kalba 5, 3–7. Urba Kęstutis 2004: Pasisakymai apie vaikų literatūrą. Vilnius: Tarptautinės vaikų ir jaunimo literatūros asociacijos Lietuvos skyrius. Urba Kęstutis 2013: Ar juokas – tai laisvė? (Apie šiuolaikinės lietuvių vaikų literatūros komizmą). – Vaikų literatūra – laisvė ir kontrolė. Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla, 43–53. Valentas Skirmantas 2007: Mė(lynojo)nulio lingvistika Vlado Braziūno ir Sigito Gedos poezijoje. Vilnius: Baltos lankos. Vanagas Aleksandras 1970: Lietuvos TSR hidronimų daryba. Vilnius: Mintis. Vaskelienė Jolanta 2009. Tikriniai žodžiai – kontekstu ženklai (Jurgos Ivanauskaitės Odė džiaugsmui). – Acta humanitarica universitatis Saulensis 8, 300–310. Vilkonis Kęstutis Kazimieras 2001: Lietuvos žaliasis rūbas. Kaunas: Lututė, 2001. Zinkevičius Zigmas 2008. Lietuvių asmenvardžiai. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Župerka Kazimieras 2006: Metakalbiniai asmenvardžių komentarai nelingvistiniuose tekstuose. – Kalbos kultūra 79, 62–73. Ермакова Юлия 2009: Функции собственных именований в художественном тексте (на материале лирики А. А. Ахматовой 1991–1920 гг.). www.grani.vspu.ru. [2014.07.07]. Кухаренко Валерия 1988: Интерпретация текста. Москва: Просвещение. Николина Наталия 2003: Филологический анализ текста. Москва: Академия. 170 Acta Linguistica Lithuanica LXXI Augalinės kilmės asmenvardžiai šiuolaikinėje lietuvių vaikų prozoje Anthroponyms of Plant Origin in Contemporary Lithuanian Prose for Children S U M M A R Y The article analyses 82 recorded names of characters which are related to plant origin from 41 pieces of children prose literature by 27 Lithuanian authors of the 21st century. The major part of such names is constituted by anthroponyms (36 names), 26 names are used to name various mythological creatures and fictitious creatures originated by authors themselves; 20 names are given to different animals. The article aims at to examine the ways of derivation and formants of such words, to identify most common lexemes serving as underlying words and discuss the process of onymisation. The names of characters can be divided into primary and secondary from the point of view of word derivation; the latter ones can be divided into suffix derivatives and flexional derivatives as well as compound names. The analysed material shows that in prose texts the primary names are mainly used (there were 70 of them found). The flexional derivatives can be distinguished among secondary names (7 found). The authors basically use the titles of blooming and presentable plants in naming the characters. A number of names were derived from herbs, trees, bushes, house flowers, weeds and other names of plants. The most popular plants are the following: aloe vera, oak tree, nettle, lily, mint, carrot, pelargonium, petunia, rose, rue, valerian. The names of characters originated from plants usually describe them: emphasise their habitat, profession, occupation and etc. All names described in the article are comprehensible, transparent and their motivation is easy traceable even for children. Thus, even a fragmental research of this linguistic layer allows recognising the naturalistic world-view of Lithuanians. The variety of character names based on plant origin in prose texts for children shows not only the creative power of authors but also the inexhaustible variety of language moreover they reveal the phantasy of prose writers as well as their playfulness. Įteikta 2014 m. liepos 11 d. A U R E L I J A G R I T Ė N I E N Ė Lietuvių kalbos institutas Petro Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius, Lietuva [email protected] Straipsniai / Articles 171