Dėl pragmatinės lingvistinės vietovardžių analizės (remiantis Marijampolės apskrities vietovardžiais)

DALIA SVIDERSKIENĖ Institut litevského jazyka Směry výzkumu: onomastika (výzkum tvoření, původu a motivace vlastních jmen). K PRAGMATICKÉ LINGVISTICKÉ ANALÝZE MÍSTNÍCH NÁZVŮ (NA ZÁKLADĚ MÍSTNÍCH NÁZVŮ MARIJAMPOLSKÉHO KRAJE)1 O pragmatické lingvistické analýze místních názvů (na základě místních názvů Marijampolského kraje) ANOTACE Tento článek je vědeckým úvodem do pragmatického výzkumu místních názvů a přináší několik výsledků zahájené analýzy. Vychází z unikátních toponymických údajů z meziválečných litevských dotazníků (místních názvů Marijampolského kraje), uchovávaných ve fondech Vardynas LKI. Analýza místních názvů jedné etnické oblasti zvoleného hlediska navazuje na předchozí výzkumy místních názvů z obvyklých hledisek tvoření a původu. Článek představuje hlavní teoretická a metodologická východiska pragmatické lingvistické analýzy místních názvů a odhaluje aspekty výzkumu, které se v litevské toponymice využívají jen zřídka. Tato publikace vychází z informací z rubriky poznámek v dotaznících „Zemės vardai“ („Názvy země“), které jsou mimořádně zajímavé a cenné a dosud nebyly publikovány; umožnily nahlédnout na zkoumaný toponymický materiál prizmatem zkušeností uživatelů jazyka dané etnické oblasti. Provedený výzkum byl shrnut a byly předloženy závěry a doporučení. KLÍČOVÁ SLOVA: meziválečné období, místní názvy, pragmatická lingvistická analýza místních názvů, emocionální hodnotící konotace, obrazná expresivní konotace, etnokulturní konotační složka, 1 Poděkování. Autorka článku srdečně děkuje za cenné připomínky, rady a vstřícnost prof. Rūtě Petrauskaitė, prof. Kazimierasi Župerkovi a anonymním recenzentům článku. 166 Acta Linguistica Lithuanica LXXIII K pragmatické lingvistické analýze místních názvů (na základě místních názvů okresu Marijampolė) stereotyp, pojmenovací situace, komunikační intence, perlokuce, adresant (pojmenovatel), adresát. ANOTACE Článek představuje vědecký úvod do pragmatického výzkumu místních názvů a uvádí několik výsledků probíhající analýzy. Opírá se o jedinečná toponymická data z dotazníků z meziválečné Litvy, uložených na Oddělení onomastiky Ústavu litevského jazyka (místní názvy z okresu Marijampolė). Analýza místních názvů jediné etnické oblasti ze zvolené perspektivy navazuje na předchozí výzkum místních názvů založený na obvyklých aspektech tvoření slov a původu. Článek představuje hlavní pragmatické teoretické a metodologické principy lingvistické analýzy místních názvů; odhaluje aspekty výzkumu, které se v litevské toponymii dosud využívaly jen zřídka. Tato publikace vychází z obzvláště zajímavých a cenných informací z části komentáře dotazníků „Názvy pozemků“, které dosud nebyly publikovány. Umožnily přistoupit k toponymickému výzkumnému materiálu prizmatem zkušeností uživatelů jazyka z konkrétní etnické oblasti. Byla formulována zobecnění výzkumu; byly předloženy závěry a doporučení. KLÍČOVÁ SLOVA: meziválečné období, místní názvy, pragmatická lingvistická analýza místních názvů, emocionálně-hodnotící konotace, vizuální expresivní konotace, etnicko-kulturní konotativní složka, stereotyp, pojmenovací situace, komunikační intence, perlokuce, adresant (dárce jména), adresát. 0. ÚVOD Ve studiích regionální toponomastiky by vedle tvoření místních názvů, jejich sémantiky a dalších specifických rysů mohlo být určeno i více obecných lingvistických jevů náležejících do oblasti pragmatiky. Pragmatický lingvistický přístup k místním názvům by rozšířil hranice toponomastické analýzy. Zároveň by se zachoval komplexní a vícerozměrný význam výzkumu. Tyto studie by navíc potvrdily nebo vyvrátily deklarovanou svébytnost, odlišnost či společné rysy místních názvů v určitých oblastech Litvy, kterých by možná mohlo být více než rozdílů. K tomu by bylo třeba zahrnout do zkoumané oblasti také toponymii dalších oblastí. Rūta Marcinkevičienė pravděpodobně jako první v kontextu současného výzkumu litevské toponomastiky upozornila na to, že význam vlastních jmen je podobný Straipsniai / Articles 167 DALIA SVIDERSKIENĖ konotativní význam apelativ <...>, nikoli ani tak samotný význam jako spíše jeho přesah, zahrnující různé obrazové a funkční asociace i hodnotící prvky (srov. Marcinkevičienė 2000: 137–146). Konotaci názvu Kauno zkoumala badatelka pomocí volného a cíleného asociačního experimentu2; byla také provedena kontextová analýza vybraného místního názvu. Údaje získané oběma metodami umožnily lingvistce dospět k závěru, že existují určité souvislosti mezi kontextem užití místního názvu a přítomností jeho konotace. Tento výzkum podnítil i další lingvistky – Iloną Sideravičiūtė-Mickienė a Saulę Juzelėnienę – aby pomocí elektronického programu pro analýzu korpusu vybraly kolokáty názvů měst Palanga a Nida a po jejich roztřídění podle slovních druhů zkoumaly jejich četnost (Sideravičiūtė-Mickienė, Juzelėnienė 2005: 70–75). V tomto případě se zřejmě nové teoretické poznatky neobjevily. Kazimieras Župerka si všiml, že v textech odborných stylů mají místní názvy pouze informační funkci, zatímco v textech neoficiálních stylů (hovorového, uměleckého, publicistického) je tomu jinak (Župerka 2009: 263–271). V prvním případě se užívají v přímém významu a názvy míst nenabývají konotací; ve druhém může hlavní obsah, který poskytují, převážit doplňující informace – obraz místa. Podle badatele jsou v aktualizaci místního názvu3 úzce propojeny dvě složky: slovo (jeho zvuková skladba, tvoření, sémantika) a obraz místa, které toto slovo označuje. Podle Aleksandrase Vanagase je „předmětem zkoumání sémantiky hydronym ta specifická významová stránka hydronyma, kterou hydronymum mělo v době svého vzniku“ (Vanagas 1981: 9), protože „v době svého vzniku mohla hydronyma něco znamenat, být motivována, přesněji řečeno – měla velmi široký a konkrétní sémantický obsah (neboť konotovala, zahrnovala rysy charakteristické jak pro celý druh objektů, tak i rysy, které měl pouze jediný označovaný objekt)“ (viz také tamtéž, 6–17). Nejdůležitější tedy je, co slovo znamenalo v okamžiku, kdy se měnilo v nomina proprium [zde i jinde vyznačila kurzivou autorka – D. S.]. Tento přístup k jedné třídě místních názvů (hydronymům) lze uplatnit při analýze místních názvů všech tříd (podtříd). Popsaná rozmanitost výzkumu místních názvů z hlediska pragmatické lingvistiky ukazuje, že existuje několik možných směrů výzkumu těchto onym, které umožňují objasnit: 2 Během psycholingvistického experimentu uvádějí lidé první slova, která je napadnou v souvislosti s daným slovem-podnětem. Z nich lze zjistit, jaké asociace v nich vyvolává slyšené, viděné a čtené slovo (viz také Marcinkevičienė 2011: 32). 3 Dėl termino žr. Župerka 2009: 263. Šios sąvokos aiškinimas autoriaus pateikiamas ir su priešingu kalbos priemonių vartojimo būdo paaiškinimu (kas daro kalbamąją sąvoką geriau suprantamą): automatizacija – įprastinis vartojimas, o aktualizacija – vartojimas, patraukiantis dėmesį, suvokiamas kaip neįprastas, nepaprastas (dar žr. Župerka 2008: 75). Aktualizacijos sąvoka, anot mokslininko, artima ekspresyvumo, išraiškingumo sąvokoms (ten pat). 168 Acta Linguistica Lithuanica LXXIII K pragmatické lingvistické analýze místních názvů (na základě místních názvů okresu Marijampolė) (1) jak se místní název využívá jako jazykové znamení v určitých pragmatických kontextech, (2) asociační experiment s místním názvem a (3) hledání pragmatické složky v významu vlastního jména, jak je společensky vnímán a zakódován. V našem případě je aktuální poslední směr výzkumu. Předmětem výzkumu je v tomto případě pragmatická složka ve významu onyma a hlavním pojmem tohoto směru výzkumu je konotace. R. Marcinkevičienė charakterizuje konotaci jako součást lexikálního významu, která doplňuje denotativní význam některých slov. Tato konotace zahrnuje vše, co přesahuje pouhé pojmenování, a ukazuje postoj mluvčího k zmiňované věci, někdy také vzájemné vztahy komunikujících osob (Marcinkevičienė 2011: 31). Podle badatelky je konotace 1) systémová, ustálená, zachycená ve slovníkových heslech, a 2) kontextová4. Systémovou konotaci rozděluje podle klasifikace Juozase Pikčilingise na tři druhy: a) obrazovou expresivní, b) funkční stylistickou a c) emocionální hodnotící. V našem případě se vzhledem ke specifikům zkoumaného materiálu budeme zabývat pouze dvěma druhy ustálené konotace: obrazovou expresivní a emocionální hodnotící. „Emocionální hodnotící konotace ukazuje, jak mluvčí hodnotí věc označovanou slovem“ (tamtéž). „Emocionální hodnocení jako složka významu slova, takzvané konotační séma, není přímou emocionální reakcí mluvčího, nýbrž vědomým sdělením o takovém emocionálním vztahu prostřednictvím jazykově ustáleného, konvencionalizovaného způsobu vyjádření. Emocionální složka významu se tedy v podstatě neliší od konceptuálních, takzvaných denotativních sémém významu“ (Gudavičius 2007: 83–84). Tento druh konotace může být (a) pozitivní a (b) negativní. Evalda Jakaitienė rozlišuje dva pozitivní druhy (lichotivý, patetický) a tři negativní druhy (hanlivý, posměšný, vulgární) dané konotace (Jakaitienė 1988 48–57; 2010: 162). Tyto poslední druhy se uvádějí značkami (zkratkami) také ve slovnících u jednovýznamových i víceznačných slov (v našem případě malon., menk., vlg.). Slovo s obrazovou expresivní konotací označuje denotát obrazně a vyvolává různé asociace (Marcinkevičienė 2011: 30). Tento druh konotace je podmíněn subjektivními asociacemi a ve slovnících se značkami (zkratkami) u významů slov neuvádí. Cílem článku je objasnit složky pragmatické povahy ve významech místních názvů. K dosažení tohoto cíle je třeba mít na paměti význam situace pojmenování topoobjektu, v níž je nutné zdůraznit záměr adresanta (v našem případě pojmenovatele) vůči adresátovi i reakci samotného adresáta. 4 Kontextovou konotaci nelze rozpoznat z významu izolovaného slova; vystupuje však z textu, který slovo často či pravidelně obklopuje. Metody jejího zkoumání souvisejí s nejčastějšími spojeními analyzovaného slova nebo s psycholingvistickým experimentem (srov. Marcinkevičienė 2011: 32). Straipsniai / Articles 169 DALIA SVIDERSKIENĖ Za účelem dosažení stanoveného cíle byly vytyčeny tyto úkoly: 1) v zkoumaném materiálu nalézt příklady místních názvů, jejichž základem je a) slovo, které ve svém významu obsahuje rys emocionálního hodnocení, b) obrazné slovo, c) slovo, které ve svém významu obsahuje etnokulturní konotační složku, a pojednat o nich; 2) v meziválečném materiálu nalézt příklady místních názvů s významem založeným na určitých asociacích a pojednat o nich. Vzhledem k tomu, že emocionální hodnocení se lexikálně vyjadřuje třemi způsoby: samotným kořenem slova jako základem pojmenování, derivačními afixy a přeneseným užitím slov (srov. Gudavičius 2007: 85), je třeba konstatovat, že do záběru článku se nedostaly místní názvy se sufixy typickými pro tvoření deminutiv / pejorativ. Zkoumaný materiál – jedinečné údaje z dotazníků z meziválečného období, uchovávané v Oddělení onomastiky Ústavu litevského jazyka, tj. soubor místních názvů uspořádaný podle lokalit a bývalých okresů. Sběr těchto místních názvů iniciovaly ve třicátých letech minulého století Státní archeologická komise ministerstva školství, tehdy náležející ke Kaunaskému muzeu Vytautase Velikého, a Komise pro změnu příjmení a místních názvů. Podle připravených formulářů pro soupis místních názvů s názvem Žemės vardai zapisovali učitelé základních škol a lesníci, kteří se řídili zvlášť připravenou Instrukcija Lietuvos žemės vardynui surašyti Kazise Alminauskisem (dále jen Instrukcija), po několik let (nejvíce v letech 1935–1937) místní názvy a vyplněné formuláře pak vraceli uvedené komisi. Dotazníky se dochovaly a v současnosti jsou uloženy ve fondech Oddělení onomastiky. Celkem je v nich zaznamenáno přes 150 000 místních názvů5. Základem výzkumu byly místní názvy okresu Marijampolė zaznamenané z živého jazyka ve třinácti valsčích: Balbieriškis, Gudeliai, Igliškėliai, Kalvarija, Kazlų Rūda, Krosna, Liubavas, Liudvinavas, Marijampolė, Prienai, Sasnava, Šilavotas a Veiveriai. Místním názvům sídel každého valsče byl věnován samostatný dotazník. Podle tehdejšího správního členění byly místní názvy zapsány do 640 dotazníků na základě údajů z vesnic, samot, dvorů, církevních osad a zemědělských dvorů, které náležely k území těchto valsčů, a dále do 17 dotazníků lesních správ. Celkem bylo v dotaznících okresu Marijampolė zaznamenáno přes 5000 místních názvů6. 5 Podrobněji o sběru místních názvů z živého jazyka ve třicátých letech 20. století viz Maciejauskienė 2002: 57; 2002a: 104; 2002b: 3–4; LVŽ I XIV–XV. 6 V této části článku jsou s ohledem na připomínky anonymního recenzenta týkající se samostatnosti a prvenství probíhajících výzkumů při zkoumání a publikování meziválečného materiálu dotazníků Žemės vardai z okresu Marijampolė a geoinformační databáze místních názvů Litvy (dále jen databáze; přístup online http://lvvgdb.lki.lt)) podrobně objasněny počátky, průběh, novost a aktuálnost těchto výzkumů i jejich odlišnost od informací uváděných v databázi. 170 Acta Linguistica Lithuanica LXXIII Dėl pragmatinės lingvistinės vietovardžių analizės (remiantis Marijampolės apskrities vietovardžiais) Na počátku roku 2001 byl při sestavování individuálních plánů tehdejšího Oddělení onomastiky Ústavu litevského jazyka autorce tohoto článku navržen a schválen námět vědecké studie, který se v roce 2004 stal i tématem budoucí disertace: Tendence ve tvoření a původu místních názvů okresu Marijampolė. Bylo plánováno analyzovat místní názvy jedné správní jednotky, zaznamenané v meziválečném období v dotaznících Žemės vardai, z hlediska hlavních a obvyklých přístupů ke studiu vlastních jmen (tvoření a původ). Po dokončení sběru toponymického materiálu okresu Marijampolė z dotazníků v roce 2005 vyšla první publikace (viz Sviderskienė 2005: 91–118). Výsledky výzkumů založených na shromážděném materiálu byly následně, v letech 2006–2012, publikovány v recenzovaných vědeckých časopisech. Výsledky samostatně prováděných výzkumů všech místních názvů okresu Marijampolė zaznamenaných v meziválečném období byly zveřejněny v samostatné publikaci (podrobněji viz Sviderskienė 2012: 232–243). Zkušenosti s výzkumem místních názvů tohoto regionu z hlediska tvoření a původu, které v ní byly představeny, nejen potvrdily aktuálnost odvedené práce, ale také poukázaly na neúplnost výzkumu místních názvů jihozápadní části Litvy a na nutnost v něm pokračovat. Po obnovení doktorského studia v roce 2013 na univerzitě Vytautase Velikého ve spolupráci s Klaipėdskou univerzitou, Ústavem litevského jazyka a Šiauliaiskou univerzitou pokračuje Dalia Sviderskienė v uvedené práci. Shromážděný toponymický materiál byl doplněn o místní názvy zaznamenané v dotaznících lesních správ okresu Marijampolė. Směr probíhajícího výzkumu byl částečně změněn a název vědeckého tématu upraven na Tvoření a motivace místních názvů okresu Marijampolė. S ohledem na myšlenku Aleksandrase Vanagase, že aspekty tvoření, původu a sémantiky toponym jsou mimořádně úzce propojené, se tedy místní názvy okresu Marijampolė zaznamenané v dotaznících Žemės vardai, dosud analyzované z uvedených dvou hledisek, nadále zkoumají s větším důrazem na jejich sémantickou motivaci, než jaký dosavadní téma výzkumu vyžadovalo. Všechna propria jsou kvalifikována a klasifikována na základě zkušeností vlastní onomastiky, tj. metodologie sémantické analýzy názvů řek a jezer A. Vanagase, ale také prací ruských lingvistů a etnolingvistů, přičemž se usiluje o náležité využití teoretických i praktických zásad považovaných za jazykové univerzálie. Motivační analýza místních názvů vychází z vymezení a zkoumání principů pojmenovávání topoobjektů (viz Sviderskienė 2014: 16–17). Takový aspekt analýzy je ve studiích regionální litevské toponomastiky nový a perspektivní. Vymezení a zkoumání principů pojmenovávání topoobjektů je důležité pro mnoho jazykovědných oborů, neboť poskytuje etnolingvistické, sociolingvistické a psycholingvistické informace k objasnění vztahu jazyka ke skutečnosti a odráží jazykový obraz světa. V letech 2008–2009 byly místní názvy zaznamenané v příslušných meziválečných dotaznících Žemės vardai, které náležely k územím dnešních samospráv Kalvarija, Kazlų Rūda a Marijampolė, zařazeny do internetové databáze, jejíž tvorba začala v roce 2007. Zde byly tříděny, klasifikovány a popisovány podle plánovaných lingvistických hledisek i dalších kritérií přizpůsobených a vhodných pro internetové prostředí (podrobněji viz Bilkis 2011: 3–10). Nelze přehlížet, že hranice meziválečné správní jednotky (okresu) a hranice uvedených současných samospráv se shodují jen částečně. Internetová databáze tedy obsahuje pouze část materiálu, který autorka tohoto článku prozkoumala (viz seznam odborné literatury využité pro práce na databázi: přístup online http://www.lvvggb.lki.lt/vietovardziai/Default.aspx?pid=5). Kromě toho je zřejmý rozdíl mezi částí toponym okresu Marijampolė zveřejněnou v databázi a samostatně prováděným regionálním výzkumem. V prvním případě databáze představuje určitý zdroj toponymického materiálu, obsahující část meziválečných dotazníkových údajů zpracovanou z několika hledisek, standardizované popisy tvoření a původu jednotlivých toponym aj. (podrobněji viz Bilkis 2011: 6, 9). Tento materiál lze dále třídit a zkoumat z hlediska, které je předmětem zájmu. Ve druhém případě autorka tohoto článku samostatně a všestranně lingvisticky zpracovala toponymický materiál z dotazníků, primárního zdroje, pro určitou oblast: analyzovala tvoření, Straipsniai / Articles 171 DALIA SVIDERSKIENĖ Je tedy zřejmé, že místní jména použitá k dosažení cíle článku tvoří pouze nepatrnou část této databáze. V článku se používají termíny smíšeného původu: jak litevské, tak termíny s kořeny řeckého původu – odpovídá to již existující tradici v litevské toponomastice: název vodního toku – hydronymum; název obydleného místa – oikonymum; název bažinatého místa – helonymum; název hory – oronymum, název pole či louky – agronymum, název lesa – drymonymum; název cesty či stezky – hodonymum. V případě potřeby se nahrazují synonymy místní jména a toponyma. Jak se již stalo zvykem ve všech studiích litevské regionální toponymie (Mickienė 2001; Endzelytė 2005; Bartkutė 2008), pro označení názvů zemského pokryvu: hor, polí, luk, lesů, cest a stezek se používá termín zemėvardžiai, který navrhl Petras Jonikas (Jonikas 1990: 563). Používal jej litevský geograf, který psal také o jazykových otázkách, Stanislovas Tarvydas (Tarvydas: 1958 5, 46), další litevští lingvisté (Savukynas 1963: 235; 1971: 168; Razmukaitė 2003: 67) i etnoložka Auksuolė Čepaitienė (Čepaitienė 2013: 112, 129). Zavedené tradice se přidržuje i tento článek. Pohled na místní jména z pragmatického hlediska určil i další, doplňující termíny článku. Byly zvoleny termíny běžně užívané v pracích litevských lingvistů (Čepaitienė 2007; Župerka 2008; Jakaitienė 2010; Ryvitytė 2011): řečový akt – proces realizace jazyka, adresant (v našem případě pojmenovatel) a adresát⁷, pragmatická kompetence – schopnost porozumět zamýšlenému významu, který má adresant (pojmenovatel) předat, ilokuce – obsahová složka jedné z úrovní řečového aktu, která vyjadřuje komunikační cíl (komunikační záměr) adresanta (pojmenovatele), perlokuce – účinek jednání neboli to, čeho se dosahuje tím, co bylo řečeno. Čas odnesl do zapomnění informátory a zapisovatele místních jmen z meziválečného období. Abychom tedy zjistili doprovodné informace o místních jménech, jejich hodnotící složku a další údaje a reakce informátorů (v našem případě také adresátů), nezbývá než spolehnout se na informace, které se dochovaly v oddílu „Poznámky“ meziválečných dotazníků. Bez těchto komentářů, z hlediska původu a motivace již přináší hmatatelné výsledky. Jako celek je informativní: odhaluje produktivitu typů slovotvorných postupů v jednotlivých podtřídách místních jmen, vyzdvihuje jejich podobnosti a zejména rozdíly a ukazuje zákonitosti pojmenovávání topoobjektů v etnické oblasti. Výsledky regionálního toponomastického výzkumu jsou přínosné pro onomastiku, důležité při přípravě syntetického díla litevské toponomastiky Slovník místních jmen Litvy, významné pro baltská studia i indoevropeistiku a mohou být užitečné i výzkumníkům z jiných vědních oborů. Při objasňování motivace místních jmen a složek pragmatické povahy v jejich významech jsou navíc zvláště užitečné dosud nepublikované a na internetu nezveřejněné informace z oddílu „Poznámky“ a dalších částí dotazníků Zemės vardų (podrobněji viz úvod 0. tohoto článku). 7 Kitaip Birutės Ryvitytės Lingvistinės pragmatikos įvade (2011), kuriame vartojami kalbėtojo ir klausytojo terminai. Dėl pastarųjų vartojimo dar žr. Ingos Hilbig recenziją (Hilbig 2011). 172 Acta Linguistica Lithuanica LXXIII Dėl pragmatinės lingvistinės vietovardžių analizės (remiantis Marijampolės apskrities vietovardžiais) popisů a motivačních vysvětlení, tedy jedinečných, autentických údajů o místních jménech zaznamenaných v dotaznících, vlastnostech topoobjektů a vztahu informátora k nim, je analýza toponym z toho či onoho hlediska (slovotvorného, motivačního)8, která si činí nárok na přesnost, úplnost a preciznost, v mnoha případech nemožná. Studium těchto popisů by navíc znamenalo nahlédnout na zkoumaný toponymický materiál prizmatem zkušenosti uživatelů jazyka v etnické oblasti. Tento náš postoj podporuje i názor R. Marcinkevičienė: „Ve skutečnosti nemá určitou významovou jednotku – koncept, pojem či představu – v mysli slovo, nýbrž člověk; tu může vyjádřit tím či oním slovem. Asociace vznikají a představy se vybavují teprve tehdy, když jedinec slova užívá. Význam proto musíme hledat nikoli ve slově či slovníku, ale v kontextu jeho užití, ptát se partnera v rozhovoru a porovnávat vlastní chápání konkrétního slova s vlastnostmi slova, které jsme slyšeli nebo četli“ (Marcinkevičienė 2011: 8). Jelena Berezovič (Jekatěrinburg), která provádí komplexní výzkum toponym z hlediska sémantiky a pragmatiky (Березович 2014: 91), vychází z postulátů Svetlany Tolsté (Moskva), podle nichž sémantiku místních jmen nevysvětlují „holé“ slovníkové významy, nýbrž studium popisů místních jmen a komentářů odhaluje skutečné okolnosti jejich vzniku (utváření)9 (viz Толстая 2008: 13–14). S. Tolstá již dříve zdůraznila význam popisů místních jmen a doprovodných komentářů (Толстая 2002: 112–127). Uvedla, že čím více je místní jméno „opředeno“ příběhy, tím více samo „vypráví“. Podle společného názoru ruských badatelů poskytuje proměnlivé opakování komentářů v popisech místních jmen klíč k interpretaci jejich významů. Předmětem výzkumu se tedy stávají také popisy a komentáře zaznamenané v dotaznících, které pomohou objasnit pozici a d r e s á t a. V analyzovaném materiálu zůstávají důležité také popisy informátorů, jakými vlastnostmi se vyznačuje pojmenovávaný topoobjekt, a jejich vysvětlení důvodů, proč je danému místu přidělen název. Litevská etnoložka, badatelka folkloru, baltského náboženství a mytologie Radvilė Racėnaitė, která analyzovala, jak se vzpomínky na minulost upevňují v různých žánrech pověstí a jak vstupují do vzájemného působení s krajinou, vycházela z materiálu dotazníků Zemės vardų z okresů Alytus a Trakai (podrobněji viz Racėnaitė 2013: 107–131). V kontextu našeho výzkumu se její postřeh, že množství popisů a komentářů místních jmen v dotaznících závisí na původu zapisovatele, nejeví jako bezvýznamný. 8 O užitečnosti informací uvedených v dalších oddílech dotazníků jsme se přesvědčili již dříve: záznamy v oddílech „Druh, vzhled a kvalita zemského povrchu“ a „Místa pramenů a ústí řek a potoků a jejich popis“ pomohly přesněji určit slovotvorný způsob zkoumaných místních jmen, jejich základová slova, identifikovat topoobjekty apod. (viz Sviderskienė 2010: 341–353; 2012: 81–98). 9 Tato situace se v teoretických pracích o toponomastice označuje také jako onomastická. K termínu onomastinė situacija viz TMOI: 220. Straipsniai / Articles 173 DALIA SVIDERSKIENĖ míst. Pozorování výzkumnice vychází z údajů uvedených na titulní straně dotazníků: názvy míst které župy, volosti, farní vsi, vesnice a dvora jsou v dotazníku zaznamenány a jaké údaje jsou uvedeny o zapisovateli: příjmení, jméno, povolání (učitel, –ka; lesník), místo narození s přesností na volost a župu a adresa. Na základě toho lze posoudit, zda je zapisovatel místní, nebo cizí. Podle výzkumnice se cizímu člověku podávají obsáhlejší informace o místech a jejich názvech: „je zřejmé, že takových, někdy až příliš četných topografických údajů je nejvíce tehdy, když se snažíme cizímu člověku popsat to či ono místo v krajině“ (Racėnaitė 2013: 127). Zdá se, že tento trend platí i v našem případě. Patrně se tím usiluje o to, aby bylo sdělení náležitě pochopeno, a proto se vlastní jazykové vyjádření komentuje. Kromě toho zapisovatel danou věc (v našem případě topografický objekt) zná jen málo a představuje si ji nesprávně. Lze se domnívat, že i proto se usiluje v zapisovatelově mysli vyvolat obdobné informační, asociační či podobné procesy jako u informátora, aby mu zaslechnuté místní jméno „nezůstalo cizím prvkem, obrazem neporozumění, neuskutečněným dialogem“ (Mykolaitytė 2013: 16). Schopnost porozumět významu, který chce předat jiný mluvčí, se totiž nazývá pragmatickou kompetencí (srov. Ryvitytė 2011: 9). V souladu se stanoveným cílem a s ohledem na vytyčené úkoly byly v článku při zkoumání materiálu použity: 1) metoda slovotvorné analýzy, 2) metoda komponentové analýzy, 3) popisná metoda s prvky srovnávací metody. Jednotky meziválečného materiálu byly nejprve hodnoceny z hlediska slovotvorby s využitím strukturně-gramatické metody analýzy, kterou A. Vanagas vytvořil pro výzkum třídy hydronym (podrobněji viz Vanagas 1970: 21–27) a kterou lze snadno použít i při analýze místních jmen jiných tříd (podtříd). Po zjištění základových slov místních názvů a jejich morfologického a lexikálního statusu se dále pracovalo s Lietuvių kalbos žodynu (druhé elektronické vydání (2013); dále LKŽe₂). Konotační rozdíly mezi základovými slovy vyplynuly z kvalifikátorů (zkratek) uvedených ve slovníku a z komponentové analýzy významů těchto slov. Kromě toho byly analyzovány popisy místních jmen zaznamenané v meziválečných dotaznících a komentáře informátorů, z nichž, jak již bylo zmíněno, vyplynuly také reakce adresáta a údaje o místech a názvech. Místní jména jsou v kapitolách článku řazena abecedně. Slovotvorné formanty se ve jménech odvozených koncovkami a příponami a jednotlivé části složenin oddělují spojovníkem. V souladu s publikovanými prameny hydronym¹⁰ jsou názvy vod opatřeny přízvukem. Přízvuk se vyznačuje také u dalších místních jmen, jejichž přízvuk je v dotaznících spolehlivě zaznamenán. Pokud podle meziválečných údajů toponymum nemá vyznačen přízvuk nebo je jeho přízvukování 10 Oficiální tištěné prameny hydronym: Lietuvos TSR upių ir ežerų vardynas (1963; dále LUEV) a Lietuvių hidronimų etimologinis žodynas (1981; dále LHEŽ). 174 Acta Linguistica Lithuanica LXXIII Dėl pragmatinės lingvistinės vietovardžių analizės (remiantis Marijampolės apskrities vietovardžiais) nejasný, v článku se přízvuk nevyznačuje; někdy se podtrhuje základ přízvučné slabiky, pokud je její intonace sporná. U všech místních jmen se uvádějí odkazy na pojmenovávané objekty a jejich lokalizaci. Seznamy těchto odkazů i zkratek označujících objekty nebyly sestavovány znovu; při zápisu se vycházelo z již sestavených Lietuvos vietovardžių žodyno sv. 1 (2008), sv. 2 (2014). Při hledání základového slova, které by doložilo původ toho či onoho místního jména, a při uvádění významů základových slov se využíval LKŽe₂. Ve všech případech se dbalo na lokální shodu názvu místa, obecného slova, jeho významu a dokladů užití (z živého jazyka, folkloru apod.)11. Při odvozování místních jmen od osobních jmen se nejprve pátralo v Lietuvių pavardžių žodyne, sv. 1 a 2 (1985, 1989; dále LPŽ I, LPŽ II). Pramenem, z něhož byla doložena rekonstruovaná osobní jména, je abecední kartotéka historických osobních jmen uložená ve fondech oddělení onomastiky Ústavu litevského jazyka (dále IAK). Kromě všeobecné hodnoty, kterou mají publikace v lingvistice – přinášejí nové poznatky o litevštině a přispívají ke shromažďování, systematizaci a šíření nehmotného jazykového dědictví – má tento článek také zvláštní teoretickou (1), praktickou (2) a mezioborovou (3) hodnotu: (1) a) Vlastní lexikum zkoumané etnické oblasti by mohlo být vynikajícím zdrojem pro výzkum stereotypů. „Stereotypy obsahují část pravdy – odrážejí fragment obrazu světa zaznamenaného v jazyce a ovlivňují komunikaci Litevců z různých etnických oblastí“ (Papaurelytė, Župerka 2010: 199). b) Soubor zaznamenaných místních jmen vzniklých na základě emocionálního hodnocení by mohl do jisté míry odrážet morální hodnoty obyvatel zkoumaného území. c) Osobní jména přezdívkového původu, která se zachovala v místních jménech, by mohla posloužit jako podklad pro výzkum charakteristik národní povahy. d) Psycholingvistům a badatelům sémantiky místních jmen by výzkum tohoto druhu pomohl lépe porozumět sympatiím a postojům, které se utvářejí ve vědomí společnosti v lokálně vymezeném prostoru (na určitém území), a postihnout mechanismy jejich vzniku. e) Místní zvláštnosti, rozdíly a dobové podněty zjištěné během výzkumu odhalují svět lidí. Lze předpokládat, že se uplatní při zkoumání mentality a sebeuvědomění obyvatel tohoto území. (2) a) Místní jména župy, o nichž se pojednává v tomto článku a která mají expresivní základová slova s emocionálním zabarvením, by mohla představovat určitý rezervoár 11 V budoucnu bude při zkoumání tvoření a motivace (sémantiky) místních názvů Marijampolského kraje seznam písemných pramenů doplněn nářečními slovníky: slovníkem oblasti Daukšiai Vita Labutise (2002), slovníkem nářečí Kazlų Rūda Aldonase Pupkise, sv. 1 (2008), sv. 2 (2009) a slovníkem nářečí Zanavykai, sv. 1–3 (2003–2006). Straipsniai / Articles 175 DALIA SVIDERSKIENĖ Práce věnované názvům ulic, parků, náměstí či jiným urbanonymům v obcích Kalvarija, Kazlų Rūda, Marijampolė a Prienai. b) Jeden či dva místní názvy s pozitivní konotací by snad mohly být užitečné při volbě názvů podniků. c) Některé části pojednané toponymie by mohly v několika případech posloužit i při tvorbě společenské a kulturní reklamy. Zvláště v jihozápadní části Litvy. S ohledem na předmět reklamy a jejího adresáta a při vhodné volbě určité kompozice a stylu reklamního textu, na nichž závisí účinnost reklamy, by jako výrazové prostředky mohlo být využito také několik místních názvů zkoumané oblasti pojednaných v článku. Tento návrh vychází z analogie: tvůrci reklamy se často řídí pravidlem, že „čím známější osoba představuje či doporučuje předmět reklamy, tím více pozornosti jí adresát věnuje“ (viz Gabrėnaitė 2010: 19). Zkusíme-li tedy tuto zásadu parafrázovat, lze předpokládat, že etnostylistika jazyka12, dochovaná v místních názvech, by také mohla v reklamě přispívat k úspěšnému působení na adresáta. d) Spisovatelé by mohli rozvíjet tradici pojmenovávání při vytváření literární či publicistické krajiny tohoto území. Použití některého prvku onomastikonu (ať už místního jména, nebo osobního jména) by čtenáři pomohlo silněji vnímat komické či ironické ladění díla. (3) Pokud budou výzkumy místních názvů z hlediska pragmatiky v budoucnu propojeny s výzkumy folkloru, mytologie, víry, zvyků, antropologie, etnologie a dalších oblastí, budou jimi prohloubeny. A naopak – podpoří je. Vždyť nejspolehlivější závěry lze získat porovnáním výsledků výzkumů z několika vědních oborů (srov. Papaurelėtytė, Župerka 2010: 185). 1. MÍSTNÍ NÁZVY, JEJICHŽ VÝZNAM OBSAHUJE PŘÍZNAK EMOCIONÁLNÍHO HODNOCENÍ A. Vanagas, který zkoumal sémantiku litevských hydronym, rozdělil názvy vodních objektů podle motivů jejich vzniku (Vanagas 1981: 4–153). Vedle motivace popisující okolí a motivů vzniku podle barvy, velikosti, hloubky a dalších rysů vyčlenil také názvy vod s významem emocionálního hodnocení (tamtéž, 115–116). Podle jeho výzkumu se v Litvě celkem vyskytuje více než 80 takových hydronym (0,9%) (tamtéž, 123; Vanagas 1999: 242), mezi nimiž 12 Dėl termino žr. Župerka 2013: 183. Šiuo atveju terminas vartojamas siaurąja prasme, turint galvoje pietvakarinio Lietuvos ploto kalbos etnostilistiką. 176 Acta Linguistica Lithuanica LXXIII Dėl pragmatinės lingvistinės vietovardžių analizės (remiantis Marijampolės apskrities vietovardžiais) je více vodních názvů s významem kladného emocionálního hodnocení než záporného (viz také Vanagas 1981: 115). Ve zkoumané oblasti byl zaznamenán jeden název řeky, vytvořený podle emocionálního hodnocení topoobjektu: Laukšč-iōtas Šil. Je odvozen od litevského laukstùs, -i „neútulný, dlouhý, pustý“ (viz také LHEŽ: 183), srov. laukstù Mrj: Per anksti nueisim, tai mum bus dar labai laukstù Brt. Podle uvedeného hodnocení se, jak se podařilo zjistit, dochovala také dvojice pomístních jmen: Mùdrė, Skaistė. Z těchto příkladů je patrné, že emocionální hodnocení je vyjádřeno metaforicky. Jedním z metaforizačních směrů, které vymezuje Stephen Ullmann, jsou antropomorfismy. Jde o slova označující lidské tělo, duši a činnost, použitá k pojmenování věcí neživého světa (v našem případě objektů zemského povrchu) (viz také Ульман 1970; Gudavičius 2007: 165–168)13. Při pojmenovávání topoobjektů tímto způsobem se u adresáta vyvolávají asociace s člověkem nebo živým tvorem14. Základem pojmenování pomístních jmen uvedených níže jsou přídavná jména popisující člověka (živého tvora): Mùdr-ė dr. Brb: litevské mudrùs, -i „šikovný, čilý, bystrý“, srov. Blizga, tviska kamanelės iš šilkelių kaspinėlių, gražus mudrùs žirgužėlis nuo rūtelių vainikėlio Jrb; Skaist-ė pv. Lbv: litevské skaistùs, -i „ten, jehož tvář je narůžovělá, světlá, příjemná“, srov. Visa ji kap iš pieno plaukus: skaisti, raudona Vlkv. V našem případě se uplatňuje metafora – MÍSTO JE ŽIVÝ TVOR / ČLOVĚK, a to přímým ztotožněním konceptů cílové a zdrojové oblasti „místo“ = „živý tvor / člověk“15. Kromě pojmenovací funkce plní tato metafora také funkci popisnou. Jak ukazují uvedené příklady, k vyjádření emocionálních stavů bylo ze všech slovních druhů zvoleno přídavné jméno orientované na objekt, tedy takové, které jej popisuje. V materiálu meziválečných dotazníků jsou zaznamenána dvě pomístní jména (Plerva ir Pupučiai), která dokládají emocionální hodnocení zachycené v jazykovém povědomí společnosti. U významů apelativ, která tvoří jejich slovní základ, uvádí LKŽe₂ kvalifikátory (zkratky) m e n k. a m a l o n. Pler-va pv. KzR – souvisí s litevským plérti, 13 T. Fedotova (Zabajkalská státní humanitně-pedagogická univerzita) označuje tento druh metafory v toponymii jako kognitivine (viz Федотова 2008: 48, 49). 14 Antropomorfní metafory tvoří základ personifikace – stylistických figur, při nichž se neživým věcem přisuzují lidské vlastnosti a rysy (srov. Gudavičius 2009: 117). K. Župerka na základě údajů badatelů litevské reklamy uvádí, že z různých podob metafory se v reklamě obzvlášť často uplatňuje personifikace (Župerka 2008: 79). 15 Dostupný materiál ukazuje, že jevy ze zdrojové oblasti metafor lze rovněž chápat jako živé a schopné souviset s určitými činnostmi. V místních názvech Atšlėtė ir Sąkandai jsou takové rysy vyjádřeny slovesy atšlėti ir sukąsti: Atšlė-tė up. Ldvn – souvisí s litevským atšlė-ti „opřít, přiložit, naklonit k něčemu, ke komu; trochu si lehnout“ (k výkladu slovotvorby a původu tohoto místního jména viz také LHEŽ: 51; LVŽ I 211); Sąkand-aĩ rst. KzR – souvisí s litevským sukąsti, sukanda, sukando „stisknout zuby nebo zuby něco sevřít“. Straipsniai / Articles 177 DALIA SVIDERSKIENĖ –sta, plėro menk. „plėstis, skėstis, tižti16. Podle údajů LKŽe₂ nebyly v živém jazyce ve zkoumané oblasti zaznamenány žádné ilustrační věty, proto je uvedena věta z písemných pramenů: Lysvės nuo vandens plėrsta, tj. rozšiřují se. Pupučiai pomístní jméno, Brb: litev. pupūtis „„něco podobného fazoli, zakulaceného“. Zde je motivační rys místního názvu vyjádřen metaforicky, srov. Ale kokia graži, kokia pupūtė Mrj – připomíná zaoblené lidské tvary. Příčinu vzniku místních názvů z rozebírané skupiny nejvýstižněji vystihuje citát K. Alminauskise z Instrukcijos: „lidé pojmenovávají vlastním jménem i ten nejmenší kout země, jinými slovy jej personifikují, a tím si jej přibližují“ (Alminauskis 1934: 3). Základní slova jiných místních názvů jsou vulgarismy, které lexikologové řadí k emotivům (viz Jakaitienė 2010: 162). Tato slova mají ve vztahu k pojmenovávanému topoobjektu (řece a kopci) silnou negativní konotaci: Mỹž-upis řeka, Ss: litev. vulg. myžti, -a, -o hanl. „téci, běžet, stříkat proudem“, srov. Kad kirto nagaika [kumele], tik kraujas myža Lp [základní význam ‚vypouštět moč, močit‘]; Šūd-kalnis kopec, Šil: litev. vulg. šūdas „„něco k ničemu, bezcenného, velmi špatného“ [základní význam ‚výkaly‘]. Z uvedených příkladů je patrné, že základní slovo místního názvu se užívá ve vedlejším, přeneseném významu, kterým se denotát nejen pojmenovává, ale také hodnotí. Složené helonymum Šikn-ā-balė močál, KzR, je utvořeno z litev. vulg. šikna a geografického nomenklatorického termínu balà ‚bažina‘. Základní význam vulgarismu je ‚zadek, sedadlo‘. Z něj vznikl vedlejší přímý (metaforický, nikoli však hodnotící) význam ‚Mrj zadní, spodní část nějakého předmětu‘. Právě tento význam je užit v první určující složce probíraného místního názvu pro pojmenování močálu rozšířeného tvaru. Při analýze místních názvů bylo upozorněno na to, že v dotazníku lesního revíru Jūrė je vedle tohoto názvu močálu (Šiknābalė) zaznamenáno také další helonymum Uodeg-ėlė močál, KzR. Základním slovem názvu bažiny je litev. uodegà ‚zužující se část země, louky, půdy či lesa‘17. V dotazníku se píše: to je výběžek Šiknābalė. Odtud název. Tento komplex názvů sousedících sémanticky souvisejících míst tvoří sémantický mikrosystém18. Z hlediska pojmenovatele z meziválečného období, seman- 16 Srov. také litev. tižti, tyžta, -o ‚třepit se‘, srov. Atsiųlėk takus, kad netižtų Mrj. 17 Dėl tokio balos vardo darybos ir kilmės aiškinimo žr. Bilkis 2008: 98. 18 J. Berezovič, která zkoumala mikrosystémy v ruské toponymii, poznamenává, že se skládají ze dvou nebo několika toponym spojených různými druhy vztahů lexikální systémovosti. Tato lingvistka rozlišuje 1) taxonomickou nominaci (kdy jsou dva nebo více sousedících vodních útvarů pojmenovány podle toho, jaké druhy ryb v nich žijí, sídla podle etnického složení obyvatelstva apod.), 2) gradační systémy, které jsou již mnohem četnější a rozmanitější (pojmenování sousedních hydroobjektů podle kvality vody, její chuti apod., jiných topoobjektů podle 178 Acta Linguistica Lithuanica LXXIII Dėl pragmatinės lingvistinės vietovardžių analizės (remiantis Marijampolės apskrities vietovardžiais) důvodem vzniku mikrosystému Šiknãbalė – Uodegėlė je konkretizace. Probírané místní názvy spojují vztahy části a celku – partonymické vztahy. Šiknãbalė označuje určitý celek, zatímco výběžek Uodegėlė – Šiknãbalės jeho část. Tento typ vztahu mezi slovy se v lingvistice nazývá meronymie a odlišuje se od hyponymie (podrobněji viz Jakaitienė 2010: 114). Konkretizaci v tomto případě patrně podmiňuje kontext, a lze ji proto považovat za kontextovou. Překladatel Lionginas Pažūsis uvádí, že se ke kontextové konkretizaci v překladu přistupuje ze stylistických důvodů: kvůli větší jasnosti, živosti a názornosti (Pažūsis 2014: 516). Z pragmatických důvodů bylo v tomto případě konkretizace pravděpodobně použito proto, aby adresát snáze rozpoznal topoobjekty: místo jednoho místního názvu s širším významem jsou zvoleny dva místní názvy s konkrétnějším významem, které posilují určitý expresivní účinek. Lze se ovšem domnívat i jinak: možná jazyk nenabízel vhodný alternativní prostředek k vyjádření názvu místa, a proto je dodatečná informace „zahrnuta“ do spojení dvou názvů. Je třeba poznamenat, že některé místní názvy zapsané v dotaznících Žemės vardų jsou základní, nemají varianty užívané v živém jazyce a zaznamenané v dotaznících, zatímco jiné se užívají ve variantách. Tyto druhé názvy pozemků jsou v dotaznících zapsány vedle sebe⁽¹⁹⁾ jako označení jednoho objektu, s poznámkou jinak nebo bez ní. Z několika příkladů⁽²⁰⁾ lze snadno poznat, že jeden místní název je lexikálně neutrální, zatímco jeho druhá podoba má negativní emocionální konotaci⁽²¹⁾. Antroponymické místní jméno v genitivu⁽²²⁾Pauliùko kálnas kopec, Klvr, které má posesivní význam ‚patřící Pauliukovi‘, se ve zkoumané oblasti užívá dobu vzniku, polohu v prostoru, velikost apod.), 3) určité skupiny místních názvů (ty jsou utvořeny podle vzorce jestliže... pak (если... то), například název kopce Pečius (Печ) – název kopce Kaminas (Труба) apod. (podrobněji viz Березович 1991: 75–90). Dalším příkladem ruské badatelky je případ, kdy se k vyjádření příslušnosti řeky k určitému povodí využívají doplňující informace: v povodí řeky Волчьи Воды (kořen místního názvu má pejorativní význam, který naznačuje, že voda v řece není vhodná k pití) mají názvy mnoha řek „slaný“ význam [называются Соленными]. Název jednoho z jejich přítoků je Карчойи (Горькая). Podle J. Березович jsou takové toponymické systémy velmi staré. Ve starověku plnily pro komunitu nejen estetickou, ale i mapovou funkci, a to v době, kdy map ještě nebylo (viz tamtéž, 86). 19 To by umožnilo nazývat je patrně přesněji souběžnými názvy, nikoli variantami, jak je obvyklé v onomastické literatuře (k užívání termínu gretybė viz Lubienė 2012: 104). 20 K dalším dvěma místním názvům užívaným ve variantách Abromýnė || Žýdynė louka, Mrj, a Šeldekšnynas || Vėlnia-raistis rašeliniště, Vv, viz podrobněji oddíl 4 článku. 21 O místních názvech v ruské toponymii, které se obměňují (lexikálně neutrálních a konotovaných), viz Березович 1997: 104. 22 Dėl termino žr. Savukynas 1963: 238. Straipsniai / Articles 179 DALIA SVIDERSKIENĖ s komparativní formou Tried-a-kalnis. První část determinativního derivátu 23tried- lze spojovat s osobním jménem přezdívkového původu *Triedžius nebo podobným; jeho existenci dokládají také přezdívky zaznamenané ve zkoumané oblasti a jejím širším okolí: Trydūtė Pkn, Trydà „prudké povahy“ Bb, Triėšlius „spěchající, nic nedělá do konce“ Dmk (Butkus 1995: 425). Motivace přezdívek24 ukazují, že jejich slovotvorným základem je litevské sloveso 25triėsti, triėdžia, triėdė. Podle údajů LKŽ má toto sloveso přímý význam „trpět průjmem, mít průjem“ || „špinit“ a dva vedlejší přenesené významy: „zbytečně se rozčilovat, vzrušovat se, být netrpělivý“ || „velmi chtít, prahnout“ a „planě tlachat“. Právě s posledně uvedenými významy slovesa etriėsti souvisejí všechna výše uvedená osobní jména. Druhé jméno kopce tedy doprovází negativní konotace, která vznikla v důsledku negativního postoje pojmenovatele k vlastníkovi kopce (pozemku) Pauliūką, jenž se vyznačuje povahovými rysy popsanými vedlejšími přenesenými významy slovesa triėsti (zbytečně se rozčiluje, vzrušuje, je netrpělivý) a obsahem řeči (planě tlachá). Z osobních jmen přezdívkového původu vzniklo ve zkoumané oblasti také více pomístních jmen. Z hlediska motivace by se zdálo velmi přesvědčivé jejich přímé odvození od apelativních označení osob vzniklých z přezdívek, ve skutečnosti však zde uvedená místní jména vznikla podle modelu pomístní jméno ← osobní jméno ← apelativní označení osoby z přezdívky26. Aby bylo patrné, čemu se při hodnocení osoby ve zkoumané oblasti věnuje pozornost, rozlišujeme dále několik skupin místních jmen podle jejich základových slov27. 1) Hodnocení tělesných nedostatků: a) podle tělesné stavby: Storkoj-inė pom. KzR: os. jm. *Storkojis nebo podobné, srov. litevské stóras, -à „svalnatý, mohutný“ a litevské kója „jedna z párových částí těla, kterými člověk nebo jiný tvor chodí“; z hlediska sémantiky srov. také pom. Stalakójis (LPŽ II 795). Podle údajů tohoto zdroje litevské antroponymie žila v Bartninkai jedna rodina a v Marijampolė dvě rodiny s tímto příjmením. Lze tedy předpokládat, že podle stejného slovotvorného modelu vzniklo také os. jm. *Storkojis; b) podle chůze: Šlub-iškė pom. Šil: os. jm. *Šlubis nebo podobné, srov. os. jm. Jasius Szlubis z roku 1637 (IAK), dále srov. litevské šlùbis, -ė „kulhavý, chromý“; c) podle zraku: Kušl-iškė pom. Ldvn: příj. Kušlỹs (LPŽ I 1140) nebo podobné, srov. litevské kušlỹs, -ė; kušlius, -ė „kdo špatně vidí; slepec, šilhavý, nevidomý“; Žvair-ỹnė drb. 23 Dėl termino žr. Urbutis 1978: 173. 24 Dėl lietuvių pravardžių ir prasivardžiavimų dar žr. Butkus 1995: 19–138; Zaikauskas 2004: 5. 25 Konkretūs motyvacijos atvejai nusakomi terminu motyvuotė (žr. Drotvinas 1987: 33). 26 Dėl šio modelio etnoniminės kilmės gyvenamųjų vietų vardų aiškinimo žr. Bilkis 2012: 99–118. 27 Plačiau dėl asmenvardinės kilmės agronimų tiriamame plote žr. Sviderskienė 2010a: 232–243. 180 Acta Linguistica Lithuanica LXXIII O pragmatické lingvistické analýze místních jmen (na základě místních jmen Marijampolského kraje) pom. Ss: os. jm. *Žvairys nebo podobné, srov. os. jm. Waliul Zwayris z roku 1610 (IAK), dále srov. litevské žvairỹs, –ė „kdo má šilhavé oči, šilhavý člověk“. 2) Hodnocení způsobu mluvy: Miketón–iškė pom. Lbv: os. jm. *Miketonis nebo podobné, srov. litevské mikėti̇s „kdo koktá, zadrhává se v řeči“; Vekč–iškė pom. Klvr: os. jm. *Vekčius nebo podobné, srov. litevské vekčioti, –ioja, –iojo „koktat“; 3) Hodnocení rychlosti pohybu a práce: Riogl–iškis pot. Mrj: os. jm. *Rioglys nebo podobné, srov. Valentinum Roglis z roku 1639 (IAK), dále srov. litevské rioglỹs, –ė „neobratný, neohrabaný, těžkopádný člověk“ (motivací hydronyma může být potok protékající pozemkem patřícím Riogliovi)28; Tupikai pom. Brb – nejspíše od příj. Tupikas (LPŽ II 1086), srov. litevské tupikas, –ė v marijampolském nářečí „kdo se loudá na místě, pracuje pomalu, pomalý pracovník“; 4) Hodnocení projevu emocí: Verksn–iškės pom. Klvr: příj. Verksnỹs (LPŽ II 1195), srov. litevské verksnỹs, –ė „kdo stále pláče nebo snadno začne plakat“. Základová slova všech těchto pomístních jmen se vyznačují negativní konotací, která je skryta ve významech apelativních označení osob. Zajímavým se ukázal derivát osobního původu zaznamenaný ve zkoumaném materiálu Vilkpaul–ynė část lesa KzR: os. jm. *Vilkpaulis nebo podobné; srov. litevské vil̃kas „vlk“ a os. jm. Paũlius (LPŽ II 410; LVKŽ₅ 261). Místo nejspíše dostalo jméno podle osobního jména Paũlius osoby, která zde žila, případně vlastníka části lesa. Hlavní charakteristiku místa tedy vyjadřuje druhá část složeného onymu Vilkpaulis, –paul–: „Paulovo obydlí / část lesa spravovaná Paulem“. Protože dotazník neobsahuje žádné další údaje ani komentáře, nezbývá než předpokládat, že první složka kompozita Vilkpaulis, vilk-, nese jistou (nejspíše negativní) konotaci. Při zkoumání motivace místních jmen Marijampolského kraje se rovněž ukázalo, že ne všechna místní jména se základovým slovem vil̃kas přímo souvisejí s názvem tohoto zvířete, tj. neoznačují místa jeho výskytu (života, přítomnosti apod.); například oronymum Viĩk–a–kalnis. V dotaznících panství a vesnice Purviniškės se píše, že tento vyvýšený úsek zemského povrchu leží na polích a kopeček je písčitý. Z těchto popisů vyplývá, že první složka kompozita má také hodnotící významovou složku, tj. konotační sém „falešný“29. Zdá se, že hodnotící významovou složku mají také další složená místní jména ze zkoumané oblasti, jejichž první složky jsou „zvířecí“, například oronymum 28 Možná nelze vyloučit ani alternativní výklad původu hydronyma Riõgliškis – mohlo by pocházet z lit. riõglinti (–yti), –ina, –ino ‘neohrabaně jít, vláčet se’, srov. Kur rioglini tu, rioglỹ? Mrj. 29 Podle J. Lubienė se „negativní emocionální hodnocení ruských fytonym a mykonym obzvlášť zřetelně vyjadřuje právě názvem vlka; jedovaté rostliny nebo houby se nazývají ‚vlčí‘“ (Lubienė 2012: 111). Straipsniai / Articles 181 DALIA SVIDERSKIENĖ Blus-a-kalnis vrch. Igl: lit. blusà30; hydronyma Kurap-kelis (< *Kurapk-kelis) ves. Gdl: lit. kurapkà; Rupuž-kelis ves. KzR: lit. rupužė. V probíraných případech je konotační séma ‘malý’. Jak navíc ukazují tyto nominační jednotky, všichni živí tvorové (blecha, koroptev, ropucha) jsou malí; snad proto byly právě jejich názvy použity v procesu pojmenování k označení menšího než obvyklého rozsahu toponymických objektů (vyvýšenin a cest). Takže negativní konotace, zjištěná u části místních názvů tvořených složeninami, souvisí patrně se sémantikou názvů zvířat, které vystupují jako určující složky těchto složenin. Podle A. Gudavičiuse „jsou zvířata v jazyce obvykle hodnocena negativně“ (Gudavičius 2007: 87)31. 2. MÍSTNÍ NÁZVY VYTVOŘENÉ Z EXPRESIVNÍCH SLOV Výraznou skupinku tvoří místní názvy vytvořené ze sloves. Název bažiny Marm-ynė Mrj lze spojovat se slovesem marmėti, marma, -ėjo, užitým v přeneseném významu ‘bublat, brebentit (při vaření); prudce vřít’, srov. Marma puodas – dar pradės bėgti sriuba Brt [základní význam ‘se zvukem se nořit, potápět’]. Název kopce Ūžkiršč-iai Lbv lze spojovat s lit. ūžkiršti, ūžkerta, ūžkirto přen. ‘zatarasit, uzavřít něčím, co se přetne; zastoupit cestu’, srov. Net paprasta akimi galima buvo matyti priešakyje milžiniškus kalnus, kurie užkerta kelią (z písemných pramenů) [základní význam ‘oddělit část od celku’]. Takovým typem pojmenování se pravděpodobně usiluje o působení na představivost adresáta tím, že se vyvolávají určité asociace související se zvukem (Marmynė) a obrazem (Ūžkirščiai). V analyzovaném materiálu byla pozornost věnována také názvům pozemků, jejichž slovotvorným základem jsou zvukomalebná slova související s konotovanými slovesy. Název louky Šnikšt-a-pievė KzR lze spojovat s lit. šnikšt ‘čekst, čaukt (označení přeříznutí, useknutí)’, srov. Aš tik šnikšt ir nupjoviau šniūrą Vv. Tuto volbu slovotvorného základu názvu pozemku podporují také následující údaje lingvistické geografie, které objasňují šířku úzkého pruhu pole (lit. šniūras ‘dlouhý úzký pozemek, pruh’), jenž lze jedním rozmachem přeříznout / useknout: Šniūras – kaip tik akėčia galima pereiti (tak úzký) Brt32. Zvukomalebné slovo šni kšt se- 30 K výkladu jeho tvoření a původu viz také LVŽ I 523. 31 Toto pozorování podporují studie motivace litevských fytonym a mykonym (Gritėnienė 2006; 2010: 163–181; 2013; Lubienė 2012: 99–122; 2013: 52–70). 32 Podle etnoložky A. Čepaitienė se plocha pozemku měřila na záhony, úžlabiny (pruh pole obdělávaný najednou), brázdy (široké 10–12 cm), brány (asi 1 m) (viz 182 Acta Linguistica Lithuanica LXXIII Dėl pragmatinės lingvistinės vietovardžių analizės (remiantis Marijampolės apskrities vietovardžiais) související s konotovaným slovesem šnikštelėti, –ėja, –ėjo ‘náhle odříznout <...>’. Dojem vyvolaný dějem se tedy v jazyce reprodukuje zvukomalebným citoslovcem šnikšt. Název kopce Zig-lius Prn lze spojovat se zvukomalebným citoslovcem zig, jímž se podle údajů LKŽₑ₂ popisují okolnosti, za nichž se děj odehrává – opakováním se označuje 1. chůze či běh malými krůčky, 2. houpání, mávání33. Spojíme-li dané citoslovce se slovesem téhož kořene zigȧluoti, –uoja, –avo ‘běhat, pobíhat’, srov. Kur dabar tep rengiesi zigaluot? Vv, ukazuje se, že v této oblasti byla nejspíše aktualizována základní významová složka citoslovce, totiž označovat opakováním chůzi či běh malými krůčky. Při pojmenování topoobjektu byl tedy (snad kvůli strmosti kopce) za slovotvorný základ zvolen zvukomalebný prvek zig, zřejmě se záměrem zdůraznit a zvýraznit jím označený děj – běh malými krůčky. 3. MÍSTNÍ NÁZVY UTVOŘENÉ ZE SLOV, KTERÁ MAJÍ VE SVÉM VÝZNAMU ETNOKULTURNÍ KONOTAČNÍ SLOŽKU „Někteří badatelé uvádějí etymologický a etnokulturní význam (nebo části významu), které jedni považují za součást věcného významu, jiní za součást konotativního významu. Například etnokulturní význam mají pouze ta slova (lexémy), která pojmenovávají specifické reálie“ (Lubienė 2009: 21). Přikloníme-li se k posledně uvedenému názoru (etnokulturní význam je součástí konotativního významu34) a podíváme-li se z Čepaitienė 2013: 298). Dar plg. lie. akėčios ‘labai siaura žemės juosta’: Rėžis – dvejos akėčios Rm (iliustracinis sakinys iš kito ploto). 33 Ilustrační věta s tímto citoslovcem je ve slovníku zaznamenána z jiné oblasti: Tabaluoja kaip mazgas žig, žig, žig Ds. 34 Zajímavý a související s etnokulturním významem, respektive se složkou konotativního významu, je „velmi poutavý“ úryvek z výzkumu Patricka Chury, který nalezl a popsal Vigmantas Butkus, zkoumající literární topografii, jak sám uvádí (s tímto tvrzením nelze než souhlasit): „při analýze knihy Henryho Davida Thoreaua Voldenas, arba gyvenimas miške (1854), jejíž součástí je plán Waldenu, a při jejím výkladu využil vedle běžné literární analýzy také zeměměřictví, a to jako vědu i jako praxi. V Thoreauových stopách (podle jeho knihy, poznámek a dokumentů) sám měřil Walden a jeho okolí a souběžně se studiem Voldenas, arba gyvenimas miške studoval plány těchto míst a topografické mapy. Nejdůležitější shrnující závěry Churova výzkumu znějí: k a ž d ý k o n k r é t n í p ř í r o d n í f a k t, f a k t k o n k r é t n í h o p ř í r o d n í h o m í s t a s y m b o l i z u j e d u š e v n í f a k t, jinými slovy, čím pozorněji budeš studovat přírodu (v tomto případě prostřednictvím zeměměřictví), tím lépe porozumíš sám sobě; měření Waldenu a jeho okolí proto bylo pro Thoreaua duchovní činností, způsobem chápání světa, který ‚vypsal‘ ve své slavné knize“ Straipsniai / Articles 183 DALIA SVIDERSKIENĖ Z dnešního hlediska, kdy modernita a industrializace vytlačují ze života některé specifické jevy národního způsobu života, by nebylo přípustné publikovat příspěvek k danému tématu, aniž bychom zmínili několik místních názvů zaznamenaných z živého jazyka v meziválečném období, v nichž se zachovala bezekvivalentní slova35, pojmenovávající zmíněné specifické národní reálie36, které v kultuře jiných národů neexistují. Tuto skupinku tvoří (a) názvy reálií historické minulosti: označení drobných vlastníků půdy (zachované v oikonymu) Daržininkai (tj. Daržinykai) bk. (část Daukšiů) Pdvn: lit. daržininkas ‘drobný vlastník půdy, majitel malého pozemku’ (viz také LVŽ II 143–144); (b) název míry (zachovaný v agronymu) Prėntai ar. Ss: lit. preñtas ‘starověká délková míra (přibližně 4,5 m); plošná míra (přibližně 18,66 m²)’, srov. Pirkau margą ir devynis prentùs žemės Kt. Dalším názvem míry je márgas ‘míra půdy’, který se v místních názvech zkoumané oblasti zachoval hojněji: Márgai kln. Igl, Lbv; Marg-ėl̇iai pv. Brb; Marg-ėlis kln. Ldvn, Ss; 2 pv. KzR; Kai̇l-ia-margis kln. KzR; Pūšt-a-margis kln. KzR, zde jej lze jako reprezentanta lexika vyznačujícího se národní svébytností zmínit pouze zčásti. Margas – slovo pochází z německého morgen – ráno; označuje plochu, kterou lze zorat od snídaně do oběda (Čepaitienė 2013: 297). Německý margas je menší než náš. Litevský margas má rozlohu 0,71 ha; starý karūnos (polský) margas odpovídá 0,59 ha (viz také Martinkėnas 2011) 37. „Hmotný svět věcí má významnou vlastnost, která určuje jeho uspořádání. Je proporční. Jedna věc, nástroj, náčiní či kus nábytku tu ladí s jiným, vejde se do něj nebo pojme něco dalšího“ (Čepaitienė 2013: 295). Výrok etnoložky neodporuje místní název Trainaĩ pv. Prn, utvořený pravděpodobně z litevského traĩnas ‘část vozu – vidlicovitý žlab připevněný k zadní příčné tyči, do (Butkus 2011: 59). Tento citát doplňuje také poznámka lingvistky Giedrė Čepaitienė, opřená o myšlenku Jokūbase Minkevicia: „národ vstupuje do vztahu se svou přírodou psychologicky, esteticky a eticky“ a mravnost národa vyplývá ze symbiózy jeho přirozenosti a kultury (cit. podle Čepaitienė 2007: 256). 35 Dėl šio termino žr. Gudavičius 2007: 89; 2009: 93–96. Reginos Kvašytės teigimu, tautiniu savitumu pasižyminčiai leksikai įvardyti įvairių šalių kalbininkai vartoja terminus lakūna, regioninė geografinė leksika, kultūriniai skoliniai, beekvivalente leksika. Lietuvių kalbotyroje tinkamiausiu laikytinas terminas beekvivalente leksika, kalbininkės nuomone, yra sąlygiškas (plačiau žr. Kvašytė 2009: 56–67). 36 Dėl sąvokos realija vartojimo plačiau žr. Maksvytytė 2012: 50–56. 37 Údaje lingvistické geografie doložily ve zkoumané oblasti také další název míry, zmiňovaný Vincem Martinkėnasem, který psal o metrologii ve starověké Litvě (viz Martinkėnas 2011): kartis, kártis ‘taková míra na sypké věci’: Kartį miežių gavau Klvr; Jis du karčius kviečių užsimeta Grš; Jam kartis rugių nešti tik juokai Gdl; Kartį bulvių pasodyk AlksnV; Seniau žmonės javus mieruodavo karčiais Šn. Inventář místních názvů Marijampolského okresu bohužel nedoložil, že by se tento název, zachovaný v toponymii zkoumané oblasti, užíval. 184 Acta Linguistica Lithuanica LXXIII Dėl pragmatinės lingvistinės vietovardžių analizės (remiantis Marijampolės apskrities vietovardžiais) do něhož se zasouvá přepážka; přepážka spolu s korýtkem’. V Šiauliškiai se v anketě Názvů pozemků píše: uprostřed louky se větví. Uvedený důvod, proč byl denotát pojmenován právě tímto jménem, je jasný a srozumitelný: konfigurace louky připomínala pojmenovateli vidlicovité korýtko se zasunutou přepážkou, které „odpovídají tvarem či rozměry. Vzájemně si odpovídá celé člověkem vytvářené a vytvořené prostředí jako systém, jehož hlavní referenční jednotkou je on sám – člověk“ (tamtéž)38. 4. ASOCIATIVNÍ A STEREOTYPNĚ HODNOCENÉ VÝZNAMY MÍSTNÍCH JMEN Podle J. Berezovičové se k denotacím připojuje asociativní pozadí toponym. Zvláštní extralingvistický status dané složky je podmíněn tím, že tato složka nemá lingvistickou verifikaci. Může být explikována v aktech motivace, nikoli však v samotné nominaci (srov. Березович 2001: 8). Jako příklad badatelka uvádí místní jména Темнук (jezero), Тёмной (potok), Бездонное (jezero), Бездонный (rybník), vytvořená z apelativ темный (temný) a бездонный (bezedný), doprovázená komentáři informátorů: „temné jezero, tam zlé síly vodí lidi a pak je utopí“; „tam je hřbitov a potok je tak ponurý, strašné místo“; „tam není dno; lidé říkají, že se tam zjevují čerti“; „staří lidé v něm zakazovali koupání; strašné místo, je bezedné“. Stálost a opakování takových reakcí svědčí o tom, že příslušné významy mohou nabýt statusu jazykových konotací (viz také tamtéž). Zdá se, že to, co bylo řečeno, souvisí také s pojetím stereotypu u Renaty Grzegorczykowé. Za stereotyp považuje ustálené konotativní významy, asociace spojené s příslušným jevem skutečnosti, zakotvené v jazyce frazeologismy a jinými relativně stabilními spojeními. Aloyzas Gudavičius na podporu svého tvrzení, že pojem stereotypu bývá v lingvistice někdy chápán velmi široce, uvádí právě tento příklad pojetí stereotypu danou lingvistkou (viz Gudavičius 2007: 156). V našem případě je patrně přesnější a s tématem článku více souvisí tento význam slova stereotypas: „zjednodušená, schematizovaná, emocionálně zabarvená představa nějakého objektu, která funguje ve vědomí společnosti“ (TŽŽ: 704). Dokládá jej také příklad z materiálu meziválečných dotazníků: v dotazníku z Petkeliškės je zaznamenán název rašeliniště Šeldekšnynas, jinak Vėlniaraistis 38 Na druhou stranu by snad agronom mohl souviset s významem litevského traīnas ‘kus dřeva, z něhož se štípají louče, dřevo na louče’; sémanticky srov. také Klỹnai, dial., 2 doklady v Brb: litev. klỹnas ‘pozemek trojúhelníkového tvaru <...>’ (v dotazníku „Názvů pozemků“ z Vartai se píše: špičaté políčky rozdělené z polí). Straipsniai / Articles 185 DALIA SVIDERSKIENĖ (Šeldekšnynas || Vėln-ia-raistis rašel., Vv), v oddílu popisu objektu se píše nevysychající rašeliniště. První jméno označuje místo zarostlé krušinami, druhé souvisí s apelativem vėlniais. Druhý pomístní název je hodnocen na základě určitého neměnného standardního pohledu kde jsou čerti, tam jsou těžkosti a neúspěchy, bez ohledu na individuální význam místního jména ‘místo zarostlé krušinami’ (litev. šeldekšnis ‘keř nebo strom z čeledi řešetlákovitých (Frangula’). Pomístním jménem Šeldekšnynas je tedy vyjádřena poměrně stereotypní, emocionálně zabarvená představa místa, které je popisováno jako nevysychající, a jeho negativní hodnocení. „Výzkum etnických stereotypů je aktuální, protože stereotypy spojované s etnickými skupinami ovlivňují chování lidí, odrážejí vnímání světa a postoje vůči ostatním lidem, které jsou charakteristické pro konkrétní společenství“ (Papaurelytė, Župerka 2010: 185). V jiném případě má lexikálně neutrální název pole Abrom-ynė 1. Mrj sousední podobu Žyd-ynė. Deriváty se sufixem -ynė vytvořené z osobních jmen označují ve zkoumané oblasti místa, kde lidé žijí nebo žili (srov. Ambrazas 2000: 55). Tedy Abromynė: osobní jméno Abrōmas (LPŽ I 60; LVKŽ, 39), z hlediska motivace ‘Abromovo obydlí’. Význam jiného pomístního jména Žydynė, užívaného v běžné řeči: litev. žydas, -ė ‘obydlí osoby židovské národnosti’, doplňuje a upřesňuje význam prvního místního jména (‘obydlí Abroma, který je židovské národnosti’)39 a zřejmě ukazuje, jak pojmenovatel nahlíží na jiného, odlišného člověka (jiné národnosti, jiného jazyka, jiných zvyků), který na tomto místě žije či žil. Pohlíží se na něj jako na „cizího“, nepříznivě (srov. Papaurelytė, Župerka 2010: 199)40. 5. DISKUSE O VÝSLEDCÍCH (A), ZÁVĚRY (B), DOPORUČENÍ (C) A. Část materiálu zaznamenaného v článku z živé řeči v dotaznících Marijampolského kraje ve 30. letech 20. století, týkajícího se prostředí té či oné vesnice a jejích obyvatel, umožnila znovu41 konstatovat, že dochované dotazníky a jejich autentické údaje představují samostatnou významnou složku meziválečného dědictví. 39 Podle údajů ze sčítání lidu z roku 1923 žilo v Marijampolském kraji 6,42% Židů. Národnostní složení ostatních obyvatel kraje bylo následující: Litevci – 87,92%, Němci – 3,42%, Poláci – 1,31%, Rusové – 0,33%, ostatní – 0,60%. Podrobněji k demografickým údajům zkoumané oblasti viz Subačius 2009: 228. 40 Srov. také postřeh lingvistky Giedrė Čepaitienė: „různé národy různě chápou ‚vlastní‘ a ‚cizí‘“ (Čepaitienė 2007: 257). 41 Plg. Sviderskienė 2012a: 240. 186 Acta Linguistica Lithuanica LXXIII K pragmatické lingvistické analýze místních názvů (na základě místních názvů Marijampolského kraje) Výzkum odhalil určitou část slovní zásoby této oblasti Litvy, která se zachovala v místních názvech: nejen expresivní, založenou na vyjadřování emocí, ale také vulgární a znevažující. Článek připomněl také některé místní názvy zaznamenané v meziválečném období, jejichž základová slova (daržininkas, prėntas) spolu se zaniklými reáliemi a kulturními konotacemi, které je provázely, již ustoupila z aktivního užívání. Slova mudrūs, skaistūs, označující člověka (živou bytost), jsou základem pojmenování dvou místních názvů zkoumané oblasti. To není v rozporu s tvrzením, že emocionální složka poskytuje informace o vztahu adresanta (pojmenovatele) k označovanému objektu. Nelze však přehlížet ani to, že když adresant (pojmenovatel) vnímá určité objekty na povrchu zemského pokryvu jako smyslově vnímatelné, spatřuje v nich jakoby více, než ve skutečnosti je42. Článek pojednal o několika pomístních jménech utvořených z osobních jmen přezdívkového původu. Právě tato osobní jména (základová slova pomístních jmen) byla hodnocena z pragmatického hlediska. Mnohá z nich jsou utvořena podle určité slovesné vlastnosti – činnosti, povahy činnosti (Rioglȳs, Šlūbis, Tupikas aj.) či stavu (Verksnys), a to od sloves s významem ‚mluvit špatně, nesrozumitelně‘ (miksėti, veksėti), ‚pohybovat se pomalu, kulhavě, nemotorně‘ (riōglinti, šlubūoti, tupinė́ti). Negativní hodnocení je zde založeno na výsměchu (Kušlys, Vekčius, Žvairys aj.) a znevažování (Storkojis). Tyto hodnoticí odstíny se mohly přímo vyjadřovat v důvěrném způsobu komunikace, při hovoru v běžném prostředí. Z těchto osobních jmen lze usuzovat také na vzájemné vztahy mezi členy komunity. Pravděpodobně je nelze považovat za rovnocenné – výsměch a znevažování se zřejmě pojí s těmi, kdo „stojí o stupínek níže“. Analyzované příklady také ukázaly, že příslušníci zkoumané oblasti pohrdají pomalými pracovníky. Toto zjištění souvisí s postřehem historika Petra Kalniuse: obyvatelé ostatních regionů Litvy všeobecně uznávají přehnanou šetrnost obyvatel Suvalkije, zároveň se však domnívají, že jde také o jejich poměrně pozitivní vlastnost, o hospodárnost v dobrém slova smyslu, a že tato vlastnost vede Suvalčany k racionálnějšímu hospodaření, větší pořádnosti a pracovitosti (podrobněji viz Kalnius 2002: 23–52). Názory příslušníků zkoumané etnické oblasti a obyvatel jiných částí Litvy na pracovitost se tedy shodují. Nesouvislé mluvení členů komunity nezůstává „mezi svými“ pouze nepovšimnuto, ale setkává se také s hodnocením – zjevně negativním. „Hlasití, pomalí mluvčí, řeč úsporná, přímočará, až hrubá“ – o jazyce a způsobu mluvy obyvatel Suvalkije (Zanavyků) píše lingvista K. Župerka, který zkoumal, jaké nářeční mluvy 42 Emotivními výrazy lze charakterizovat také subjektivně vnímané konkrétní okolnosti (k tomuto tvrzení viz Jakaitienė 2010: 163). Straipsniai / Articles 187 DALIA SVIDERSKIENĖ Těmto projevům věnují pozornost nelingvisté a metajazykovými komentáři popisují teritoriální mluvu v nelingvistických textech (podrobněji viz Žūperka 2006: 178–191). Z toho, co bylo řečeno, lze usuzovat, že hodnocení samotných obyvatel zkoumané oblasti a příslušníků jiných etnických oblastí týkající se „mluvících nahlas“ a „mluvících pomalu“ se shodují pouze částečně. V souboru meziválečného materiálu byla zaznamenána sémanticky související dvojice helonymů Šiknâbalė a Uodegėlė, která je vhodným příkladem pro zkoumání místních názvů z pragmatického hlediska. Pragmatika zkoumá vztahy mezi komunikačními prostředky a jejich uživateli. Pragmatika je právě tím, jak posluchač vnímá sémantiku (srov. Župerka 2008: 42). Pojmenovatel tedy provedl určitý jazykový akt, který srozumitelným způsobem „předal“ společenství. Nelze přehlížet ani další možnost: snad se v jazyce nenašel vhodný alternativní výrazový prostředek, jímž by bylo možné místo pojmenovat jediným názvem, a proto se informace předává kombinací dvou názvů. Bylo zjištěno, že část místních názvů v živém jazyce kolísá (Abromỹnė || Žydỹnė, Pauliūko kálnas || Triedakalnis, Šeldekšnynas || Vėln araistis), a tím úplněji vyjadřuje jak denotativní, tak konotativní obsah své sémantiky. Asociační místní názvy (Abromỹnė || Žydỹnė, Šeldekšnynas || Vėln araistis) nepopisují denotát, protože vznikají na základě sémantické podobnosti se současně užívaným lexikálně neutrálním místním názvem. Tento místní název tedy nepopisuje topoobjekt, nýbrž jiný místní název podle asociací, které vyvolává a které jsou založeny na stereotypním myšlení. Jestliže jeden z variantně užívaných názvů vyjadřuje vztah mezi vlastnostmi denotátu a tímto názvem, pak druhý, asociační název vyjadřuje vztah mezi sebou a zmíněným současně užívaným lexikálně neutrálním místním názvem. Asociační název je jakousi slovní hříčkou s jiným názvem daného místa. Jestliže je základem asociačního místního názvu nějaký název objektu (v tomto případě bažiny) (Vėln araistis: vėln ias, raĩstas), pak se místu pojmenovanému jiným názvem (Šeldekšnynas: šeldekšnis) jakoby připisují vlastnosti tohoto objektu, které ve skutečnosti nemá. Výzkum nastínil obrysy podob (sebe)identifikace, které jsou subjektivně emocionálně a kulturně významné. Analyzované případy ukázaly, že se v této oblasti projevuje sklon typický pro všechny Litevce k převážně negativnímu emocionálnímu hodnocení43. To mohlo být zčásti způsobeno specifickým charakterem zkoumaného materiálu – místní názvy byly zaznamenány z živého jazyka. Zdá se, že tento předpoklad neodporuje ani poznámce R. Marcinkevičienė, že „silná souvislost mezi negativním hodnocením a hovorovou stylistickou konotací <...>“ (Marcinkevičienė 2011: 31). B. Po shrnutí výsledků lze vyvodit závěry. Místní názvy působí verbálně, když se jimi obracíme na adresáta. Volba určitých lexémů – zda je základem názvu emotiv, nebo expresivum – také 43 Dėl šio teiginio žr. Gudavičius 2009: 99. 188 Acta Linguistica Lithuanica LXXIII Dėl pragmatinės lingvistinės vietovardžių analizės (remiantis Marijampolės apskrities vietovardžiais) určuje záměr pojmenování topoobjektu. Jak je známo, emotivy působí na city adresáta, expresiva na jeho představivost. Reakce adresáta jsou vyjadřovány přímo a mají podobu hodnotících komentářů, které tak umožňují usuzovat na perlokuční účinek místního názvu. Emotivní lexikum je svým denotativním základem situační, protože emoce úzce souvisejí se subjektem, který je prožívá, a s objektem, který je vyvolává. Za situační lze tedy považovat i místní názvy, jejichž slovotvorným základem je emotiv. Situační jsou i místní názvy utvořené z expresiv, zejména tehdy, když je jedna situace aplikována na jiný typ situace, s první spojený podobností a/nebo jinými vztahy (Marmynė, Ūžkirščiai). Funkci určitých stylistických figur v „krajinových textech“ zkoumané oblasti plní nejen místní názvy Plerva, Šnikštapievė, Ziglius, ale také antropomorfizované místní názvy Mùdrė, Pupučiai, Skaištė a další. Tím se uskutečňují různé ilokuční záměry mluvčího (pojmenovatele). Antropomorfní pojmenovávání topoobjektů ve vztahu k adresátovi nevyhnutelně zkresluje odraz skutečnosti, a proto nemůže být dostatečně informativní. Aby adresát topoobjekty snáze rozpoznal, lze namísto jednoho místního názvu širšího významu zvolit dva názvy konkrétnějšího významu, které posilují jak srozumitelnost, tak názornost (sémanticky související dvojice helonymů Šiknãbalė ir Uodegėlė). Skupina místních názvů využitá ve výzkumu, jejíž jednotky obsahují přezdívková osobní jména, odhalila pohled na povahové, vzhledové a behaviorální rysy členů společenství, typický pro příslušníky dané etnické oblasti. Variantní podoby pomístních jmen ukázaly, že jejich souběžné užívání v živém jazyce umožňuje společenství zkoumané oblasti lépe chápat významy místních názvů, které provází emocionální, stereotypní hodnocení, a sdílet tyto kompetence mezi sebou. Z místních názvů lze usuzovat také na stereotypy, které zastávají příslušníci dané etnické oblasti, neboť ty jsou nejlépe podloženy. Výsledky pragmatické lingvistické analýzy místních názvů Marijampolského kraje ukázaly, že udělení onymu (místního jména) lze kvalifikovat jako jazykový akt, který charakterizuje pojmenovatele. Ten vybírá optimální jazykový prostředek a cíleně jej směruje k adresátovi, aby na něj v situaci pojmenování co nejúčinněji zapůsobil. Tímto způsobem se odhaluje pojmenovatelovo vnímání světa a světonázor, tj. jeho pohled jakožto představitele určité etnické oblasti, pro něhož je důležité to, co dělá – pojmenovává místa. Teprve pak se tato místa stávají známými, obydlenými a ztotožněnými s konkrétním národním společenstvím a kulturou. Straipsniai / Articles 189 DALIA SVIDERSKIENĖ C. Do budoucna by si pozornost badatelů zasloužily i další oblasti pragmatických rysů. Například možná negativní hodnota motivačního rysu „ženský“44 (k tomuto rysu v ruštině viz ППК: 118). Zde nelze přehlížet, že „lexikální pozadí má národní specifika“ a že „ekvivalentní slova v různých jazycích mohou vyvolávat různé asociace“ (Gudavičius 2009: 101). Zvláštní pozornost si zaslouží také názvy míst odvozené od litevského gūdas (například Gud-ā-pievė louka, Klvr; Gùd-a-raistis bažina, Gdl aj.). Protože gūdas není skutečné etnonymum, není geograficky spojeno s žádným územím ani národem (srov. Karaliūnas 1999: 44); na základě popisů místních názvů v dotaznících by tedy bylo třeba v každém jednotlivém případě objasnit, kdy se litevské gūdas užívá ve významu ‚Bělorus (někdy Polák nebo Rus)‘ a kdy první složka složeniny obsahuje také hodnotící významovou složku. Do budoucna by měly být (1) z morfopragmatického hlediska posouzeny také názvy míst obsahující přípony typické pro tvoření zdrobnělin a pejorativ; (2) prozkoumáno, jak koexistence názvů míst v řečových aktech závisí na jazykové situaci – oficiální a každodenní (zejména ve třídě oikonym); (3) aktuální by byla pragmatická analýza názvů míst založená na srovnání několika nominačních situací náležejících k různým synchronním průřezům. Výsledky této analýzy by částečně pomohly určit znaky proměňující se „onomastické módy“ (současnost, změny apod.). Inventarizace místních názvů Marijampolského kraje z pragmatického hlediska tedy byla zahájena. Poznámky uvedené v článku představují nezbytný předpoklad pro podrobnější výzkum toponymie z nastíněné perspektivy, neboť místní názvy použité k dosažení cíle článku tvořily jen malou část dostupné databáze. Začlenění analýzy místních názvů z dalších oblastí Litvy do pragmatického výzkumu by výrazně rozšířilo obzory litevské toponomastiky a umožnilo zkoumat pragmatickou problematiku místních názvů v širším měřítku – v kontextu podobně zaměřených výzkumů v jiných zemích. 44 Například Bób-a-kalnis část lesa, Mrj aj. 190 Acta Linguistica Lithuanica LXXIII Dėl pragmatinės lingvistinės vietovardžių analizės (remiantis Marijampolės apskrities vietovardžiais) ZKRATKY OZNAČUJÍCÍ OBJEKTY A JINÉ ZKRATKY ar. – orná půda aukšt. – vyvýšenina avd. – osobní jméno b. – bažina bk. – městečko s kostelem dr. – pole drb. ž. – obdělávaná půda drp. – rašeliniště ež. – jezero kl. – cesta kln. – hora l. – pole malon. – mazlivé, laskavě menk. – pejorativní, pejorativně mš. – les plk. – bažina, bažinaté místo prk. – přenesený význam pv. – louka pvd. – příjmení ršt. – písemná podoba šnek. – hovorový jazyk tv. – rybník up. – řeka upl. – potok vlg. – vulgarismus, vulgárně vv. – místní jméno ž. – země ZKRATKY LOKALIZAČNÍCH ÚDAJŮ AlksnV – Alksnėnai (okres Vilkaviškis) Bb – Bābtai (okres Kaunas) Brb – Balbieriškis (okres Prienai) Brt – Bartninkai (okres Vilkaviškis) Dmk – Domeikava (okres Kaunas) Ds – Dùsetos (okres Zarasai) Gdl – Gudėliai (území samosprávy Marijampolė) Grš – Griškabūdis (okres Šakiai) Igl – Igliškėliai (území samosprávy Marijampolė) Jrb – Jùrbarkas Jrgž – Jùrgežeriai (území samosprávy Kalvarija) Klvr – Kalvarija (území samosprávy Marijampolė) Kt – Keturvalakiai (okres Vilkaviškis) KzR – Kazlų Rūda Lbv – Liubāvas (území obce Kalvarija) Ldvn – Liudvināvas (území obce Marijampolė) Lp – Léipalingis (okres Druskininkai) Mrj – Marijámpolė Pdvn – Padovinỹs (území obce Marijampolė) Pkn – Pakúonis (okres Prienai) Prn – Prienai Rm – Ramýgala (okres Pãnevėžys) Ss – Sasnava (území obce Marijampolė) Šil – Šilavótas (okres Prienai) Šn – Šunskai (území obce Marijampolė) Vlkv – Vilkaviškis Vv – Veiveriai (okres Prienai) Straipsniai / Articles 191 DALIA SVIDERSKIENĖ ŠALTINIAI IAK – Istorinių asmenvardžių kartoteka. Lietuvių kalbos instituto Vardyno skyriaus fondas. LKŽ2e – Lietuvių kalbos žodynas 1–20, 1941–2002, redaktorių kolegija G. Naktinienė, J. Paulauskas, R. Petrokienė, Z. Šimėnaitė, V. Vitkauskas, J. Zabarskaitė, vyr. red. G. Naktinienė, elektroninis variantas (antras elektroninis leidimas). Lietuvių kalbos institutas, 2013. LPŽ – Lietuvių pavardžių žodynas 1–2, autoriai V. Maciejauskienė, M. Razmukaitė, A. Vanagas, atsak. red. A. Vanagas. Vilnius: Mokslas, 1985–1989. LUEV – Lietuvos TSR upių ir ežerų vardynas, atsak. red. E. Grinaveckienė. Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla, 1963. LVKŽ5 – Lietuvių vardų kilmės žodynas, autoriai K. Kuzavinis, B. Savukynas. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 2007. LVŽ I – Lietuvos vietovardžių žodynas 1, redaktorių kolegija: L. Balode, V. Blažek, G. Blažienė, V. Kardelis, A. Ragauskaitė, S. Temčinas, J. Udolph. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2008. LVŽ II – Lietuvos vietovardžių žodynas 2, autoriai L. Bilkis, G. Blažienė, M. Norkaitienė, A. Ragauskaitė, M. Razmukaitė, D. Sviderskienė, atsak. red. L. Bilkis. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2014. TŽŽ – Tarptautinių žodžių žodynas, atsak. red. A. Kinderys. Vilnius: Alma littera, 2004. LITERATŪRA Alminauskis Kazimieras 1934: Instrukcija Lietuvos žemės vardynui surašyti. Klaipėda: Švietimo ministerija, Valstybės archeologijos komisija. Ambrazas Saulius 2000: Daiktavardžių darybos raida 2. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. Bartkutė Nerija 2008: Joniškio rajono teritorijos toponimija: daryba ir raidos polinkiai. Daktaro disertacija. Šiaulių universitetas ir Vytauto Didžiojo universitetas. Bilkis Laimutis 2008: Lietuvių helonimų daryba: priesaginiai ir priesagėtieji helonimai. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Bilkis Laimutis 2011: Lietuvos vietovardžių geoinformacinė duomenų bazė. – Gimtoji kalba 8, 3–10. Bilkis Laimutis 2012: Dėl kai kurių lietuvių oikonimų darybos ir kilmės dvejopumo. – Acta Linguistica Lithuanica 66, 99–118. 192 Acta Linguistica Lithuanica LXXIII Dėl pragmatinės lingvistinės vietovardžių analizės (remiantis Marijampolės apskrities vietovardžiais) Būga Kazimieras 1961: Rinktiniai raštai 3. Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla. Butkus Alvydas 1995: Lietuvių pravardės. Kaunas: Æsti. Butkus Vigmantas 2011: Literatūros topografija: lietuviškoji patirtis ir jos kontekstai. – Colloquia 26, 35–61. Čepaitienė Auksuolė 2013: Gyvenimo etnografija: vietos, struktūros ir laikas. Vilnius: LII leidykla. Čepaitienė Giedrė 2007: Lietuvių kalbos etiketas: semantika ir pragmatika. Šiauliai: Šiaulių universiteto leidykla. Drotvinas Vincentas 1987: Lietuvių kalbos leksika ir frazeologija. Vilnius: LTSR aukštojo ir specialiojo vidurinio mokslo ministerija. Endzelytė Renata 2005: Šiaurės vidurio Lietuvos vietovardžiai. Daktaro disertacija. Lietuvių kalbos institutas ir Vytauto Didžiojo universitetas. Gabrenaitė Eglė 2010: Autoritetas reklamoje: kreipimosi į adresatą specifika. Tarptautinės konferencijos Pasaulio vaizdas kalboje programa ir pranešimų santraukos, 2010 m. spalio 21–22 d., Šiauliai, p. 18–19. Gritėnienė Aurelija 2006: Augalų pavadinimų motyvacija šiaurės panevėžiškių patarmėje. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Gritėnienė Aurelija 2010: Sudurtiniai augalų pavadinimai su sandais šun- ir kal-. – Leksikografija ir leksikologija 2, 163–181. Gritėnienė Aurelija 2013: Kiaulė, arklys ir ožka liaudiškuose sudurtiniuose augalų varduose. Tarptautinė mokslinė konferencija Tarmės – Europos tautų kultūros paveldas. Prieiga per internetą: http://dialektologija.mruni.eu/wp-content/uploads/2013/05/Konferencijos-tez%C4%97s-Abstracts.pdf [žiūrėta 2013-11-18]. Gudavičius Aloyzas 2007: Gretinamoji semantika. Šiauliai: Šiaulių universiteto leidykla. Gudavičius Aloyzas 2009: Etnolingvistika (Tauta kalboje). Šiauliai: Šiaulių universiteto leidykla. Hilbig Inga 2011: Birutė Ryvitytė, Lingvistinės pragmatikos įvadas. Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla, 2011. Prieiga per internetą: http://www.lietuviukalba.lt/index.php/lietuviu-kalba/article/viewFile/132/108 [žiūrėta 2015-05-11]. Jakaitienė Evalda 1988: Leksinė semantika. Vilnius: Mokslas. Jakaitienė Evalda 2010: Leksikologija. Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla. Straipsniai / Articles 193 DALIA SVIDERSKIENĖ Jonikas Petras 1990: Asmenvardžiai ir vietovardžiai. Lietuvių enciklopedija 15, 563–564. Kalnius Petras 2002: „Kitokie“ tarp „savų“: Lietuvos etnografinių grupių stereotipai. – Lietuvos etnologija: socialinės antropologijos ir etnologijos studijos 2(11), 23–52. Karaliūnas Simas 1999: Etnonimo gudai kilmė. – Darbai ir dienos 10(19), 7–54. Kvašytė Regina 2009: Tautinės realijos: pavadinimai, terminai ir jų vartojimas. – Terminologija 16, 56–67. Lubienė Jūratė 2009: Leksikologija I: leksinė semantika ir leksikografija. Klaipėda: Klaipėdos universiteto leidykla. Lubienė Jūratė 2012: Žvėrių pavadinimai lietuvių kalbos mikonimų motyvacijos sistemoje. – Res Humanitariae 12, 99–122. Lubienė Jūratė 2013: Žvilgsnis į paniabudės pavadinimus. – Tautosakos darbai, 46, 52–70. Maciejauskienė Vitalija 2002: Lietuvių vietovardžiai – visuomenei ir mokslui. – Kalbos kultūra 75, 56–65. Maciejauskienė Vitalija 2002a: „Lietuvos vietovardžių žodynas“: pobūdis ir sandara. – Lituanistica 2(50), 102–117. Maciejauskienė Vitalija 2002b: Koks bus naujasis lietuvių vietovardžių žodynas. – Gimtoji kalba 9, 3–7. Maksvytytė Jūratė 2012: Sąvokų realija ir realijos pavadinimas apibrėžimo problema. – Kalbų studijos 21, 50–56. Martinkėnas Vincas 2011: Matai senovės Lietuvoje. Prieiga per internetą: http://samogitia.mch.mii.lt/ZZ_2011_7/ZZ_2011_7_22_23.pdf [žiūrėta 2015-04-28]. Marcinkevičienė Rūta 2000: Kauno vardo konotacija: vardažodžių semantika. – Kauno istorijos metraštis 2, 137–146. Marcinkevičienė Rūta 2001: Daiktavardžių konotacijos tyrimas tekstynų lingvistikos metodu. – Lituanistica 3(47), 46–57. Marcinkevičienė Rūta 2011: Žodžio reikšmė. Žodynai ir tekstynai. Kaunas: Vytauto Didžiojo universiteto leidykla. Mickienė Ilona 2001: Telšių rajono toponimų daryba. Daktaro disertacija. Lietuvių kalbos institutas ir Vytauto Didžiojo universitetas. Mickienė-Sideravičiūtė Ilona, Juzelėnienė Saulė 2005: Palangos ir Nidos miestų konotacijos. – Filologija 10, 70–75. 194 Acta Linguistica Lithuanica LXXIII Dėl pragmatinės lingvistinės vietovardžių analizės (remiantis Marijampolės apskrities vietovardžiais) Mykolaitytė Aurelija 2013: Kuršių Nerija kultūros atmintyje: Martyno Liudviko Rėzos intertekstai. – Gimtasis kraštas 6, 12–16. Papaurelytė Silvija, Župerka Kazimieras 2010: Lietuvos etninių sričių gyventojų charakterio bruožai kalbos pasaulėvaizdyje. – Kalbos kultūra 83, 185–201. Pažūsis Lionginas 2014: Kalba ir vertimas. Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla. Racėnaitė Radvilė 2013: Folklorinė atmintis: retrospektyvus santykis su vieta lietuvių liaudies sakmėse. – Tautosakos darbai 46, 107–131. Razmukaitė Marija 2003: Sudėtiniai Lietuvos oikonimai. – Baltų filologija 12(2), 63–80. Ryvitytė Birutė 2011: Lingvistinės pragmatikos įvadas. Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla. Savukynas Bronys 1963: Kilmininkiniai lietuvių vietovardžiai. – Lietuvių kalbotyros klausimai 6, 235–246. Savukynas Bronys 1971: Kaip padaryti vandenų vardai. – Pergalė 12, 166–169. Sviderskienė Dalia 2005: Marijampolės apskrities Marijampolės valsčiaus vietovardžių darybos ir kilmės polinkiai. – Acta linguistica lithuanica / Lietuvių kalbotyros klausimai 52, 91–118. Sviderskienė Dalia 2010: Dėl kelių Marijampolės apskrities vandenvardžių, papildžiusių ir patikslinusių esamus hidronimijos duomenis. – Baltistica 45(2), 341–353. Sviderskienė Dalia 2010a: Marijampolės apskrities asmenvardinės kilmės agronimų darybos bruožai. – Acta linguistica lithuanica 62–63, 97–127. Sviderskienė Dalia 2012: Marijampolės apskrities agronimų – priesagos -in- vedinių. – Acta Linguistica Lithuanica 66, 81–98. Sviderskienė Dalia 2012a: Tarpukariu užrašytų Marijampolės apskrities vietovardžių tyrimo pradiniai rezultatai ir perspektyvos. – Respectus Philologicus 22(27), 232–243. Sviderskienė Dalia 2014: Dėl Marijampolės apskrities žemėvardžių semantinės motyvacijos (kvalifikavimo ir klasifikavimo problema). Tarp tautinės mokslinės konferencijos Onomastikos dabartis: inovacijos ir tradicijos tezės 2014 m. lapkričio 20–21 d., Vilnius. Prieiga per internetą: http://www.lki.lt/LKI_LT/images/Instituto_darbai/Konferencijos/onomastikos_dabartis_tezes.pdf [žiūrėta 2015-08-14]. Subačius Kęstutis 2009: Marijampolės miestas. Priešistorė, miesto ištakos, istorija, mintys, kūrėjai. Marijampolė: Piko valanda. Straipsniai / Articles 195 DALIA SVIDERSKIENĖ Tarvydas Stanislovas 1958: Lietuvos vietovardžiai. Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla. Urbutis Vincas 1978: Žodžių darybos teorija. Vilnius: Mokslas. Vanagas Aleksandras 1970: Lietuvos TSR hidronimų daryba. Vilnius: Mintis. Vanagas Aleksandras 1981: Lietuvių hidronimų semantika. – Lietuvių kalbotyros klausimai 21, 4–153. Vanagas Aleksandras 1999: Hidronimai. Lietuvių kalbos enciklopedija, 239–242. Zaikauskas Egidijus 2004: Keiksmų lobyno paslaptys. Kauno diena, kovo 27 d., p. 5. Župerka Kazimieras 2006: Tarminės šnekos komentavimas nelingvistiniuose tekstuose. – Acta humanitarica universitatis Saulensis 1, 178–191. Župerka Kazimieras 2008: Reklamos tekstas: pragmatika, stilius, kalba. Šiauliai: Šiaulių universiteto leidykla. Župerka Kazimieras 2009: Vietovardžių aktualizacija laisvųjų stilių tekstuose. – Acta humanitarica universitatis Saulensis 8, 263–271. Župerka Kazimieras 2013: Dėl kalbos etnostilist ikos objekto. Šiuolaikinės stilistikos kryptys ir problemos: Mokslo straipsnių rinkinys. Vilnius: Edukologija, 183–191. Березович Е. Л. 1991: Семантические микросистемы топонимов как факт номинации. Номинация в ономастике: Вопросы ономастики, 19, 75–90. Березович Е. Л. 1997: О специфике топонимической версии этнокультурной информации. Известия Уральского государственного университета. Гуманитарные науки, 7, 90–106. Березович Е. Л. 2014: О современных семантико-мотивационной реконструкции народной топонимии. Вопросы языкознания, 2, 89–107. ППК – Признаковое пространство культуры, отв. ред. С. М. Толстая. Москва: Индрик, 2002. ТМОІ – Теория и методика ономастических исследований, А. В. Суперанская, В. Э. Сталтмане Н. В. Подольская, А. Х. Султанов, отв. ред. А. П. Непокупный. Москва: Наука, 1986. Толстая С. М. 2002: Мотивационные семантические модели и картина мира. Русский язык в научном освещении 1(3), 112–127. Толстая С. М. 2008: Пространство слова. Лексическая семантика в общеславянской перспективе. Москва: Индрик. 196 Acta Linguistica Lithuanica LXXIII Dėl pragmatinės lingvistinės vietovardžių analizės (remiantis Marijampolės apskrities vietovardžiais) Ульман С. 1970: Семантические универсалии. Prieiga per internetą: http://www.philology.ru/linguistics1/ullman-70.htm [žiūrėta 2014-08-01]. Федотова Т. В. 2008: Специфика метафорических топонимов в аспекте восприятия мира человеком. Вестник ВГУ, серия: Лингвистика и межкультурная коммуникация 2, 48–51. On Pragmatic Linguistic Analysis of Place Names (Based on the Place Names of Marijampolė County) SUMMARY In addition to word-formation, semantics and other specific characteristics of place names in the studies of regional toponymy, other general linguistic – pragmatic sphere related aspects could be taken into consideration as well. A pragmatic linguistic approach towards place names would expand the boundaries of toponymic analysis. It would also preserve complex multi-aspect research relevance. The diversity of research of place names from the perspective of pragmatic linguistics presented in the article shows that there is a possibility of several directions of research of the onyms under analysis. In this case, a relevant research field is the search for a pragmatic component in the meaning of a socially perceived and encoded proper name. In the present research the research object is a pragmatic component in the meaning of the onym, with connotation as the principal concept of the research field. In order to single out the components of pragmatic nature in the meanings of place names, the importance of the situation of naming a toponym object should be taken into consideration by highlighting the intention of the addresser (in our case – the name-giver) in respect of the addressee as well as the reactions of the addressee him / herself. The research material is unique data of toponymy from the questionnaires of interwar Lithuania which are stored in the Onomastics Department of the Institute of the Lithuanian Language. Whereas a pragmatic linguistic analysis of place names from a single ethnic region is a continuity of the previous research of place names from Marijampolė County recorded during the interwar period in terms of word-formation and origin, the place names from the same county, recorded from the actual language usage, have also been selected as the basis for this research. In pursuance of the goal, the following objectives were raised: 1) to find examples of places names in the research material with a) an emotive word, b) an expressive word, c) a word with an ethnic-cultural connotative component in its meaning as the base word and to discuss them; 2) to identify the examples Straipsniai / Articles 197 DALIA SVIDERSKIENĖ of place names of the meaning based on certain associations in the interwar material and to discuss them. Bearing in mind that an emotional evaluation is lexically expressed in three ways, i.e. the root of the word as the basis of nomination, derivational affixes and the figurative use of words, it should be noted that the places names with the suffixes characteristic of the formation of diminutives / pejoratives remained outside the focus of attention. The descriptions and comments recorded in the questionnaires, which help to identify the addressee’s position, have also been selected as the research object. In the material under analysis the addressee’s position does not only reveal in the descriptions expressed by information providers on the peculiarities of the toponym object being named but also in the description of the conditions under which the place is given its name. To achieve the goal and objectives, the article applied the following methods to the research material: 1) word-formation analysis method; 2) componential analysis method; 3) descriptive method with comparative method elements. The units of interwar material were first evaluated from the perspective of word-formation by applying a structural-grammatical analysis method developed by A. Vanagas for the analysis of the names of water bodies which can also be easily applied to the analysis of the place names of other classes (sub-classes). After identifying the base words of place names and their morphological and lexical status on the basis of this method, the research further focused on the “Dictionary of the Lithuanian Language” (2013). The connotative differences of base words became clear from the abbreviations provided in the dictionary and a componential analysis of the meanings of these words. What is more, the descriptions of place names recorded in interwar questionnaires and the comments of information providers were analysed; as mentioned before, they revealed the addressee’s reactions. In this way, the toponymic material under analysis was evaluated through the prism of experience of the language users from a specific ethnic region. The research revealed a certain part of the fund of words from the specific Lithuanian region surviving in place names: not only expressive, based on the expression on emotions, but also vulgar and pejorative. The article also recalls certain place names recorded in the interwar period with the base words (daržininkas, prēntas) already withdrawn from active usage together with defunct realia and the accompanying cultural connotations. The place names appealing to the addressee make a verbal impact. The choice of certain lexical properties – whether the base word is an emotive or expressive word – determines the intention of naming a toponym object. As it is well known, emotive words appeal to the addressee’s feelings, while expressive words affect his / her imagination. The addressee’s reactions are expressed directly and provided in the form of evaluative comments, thus enabling to decide on the perlocutionary effect of the place name. Emotive lexis is situational by its denotative base because emotions are tightly linked with the subject experiencing them and the object arousing them. Hence, place names with an emotive word as their base word should also be considered situational. 198 Acta Linguistica Lithuanica LXXIII Dėl pragmatinės lingvistinės vietovardžių analizės (remiantis Marijampolės apskrities vietovardžiais) What is more, the place names formed from expressive words are also situational, especially in cases when the situation is applied to the situation of a different type, which is related to the former by similarity and / or other relations (Marmynė, Užkirščiai). The function of certain stylistic figures in the “landscape texts” of the region under discussion is not only performed by place names Plerwa, Šnikštapievė, Ziglius but also by anthropomorphized place names Mūdrė, Pupučiai, Skaistė and others. In this way, various illocutionary intentions of the addresser (the name-giver) are realised. Anthropomorphic naming of toponym objects from the perspective of the addressee does not escape the deformations of the reflection of reality; thus, it cannot be sufficiently informative. To make toponym objects more easily recognizable to the addressee, two names of a more specific meaning can be selected instead of one place name of a broader meaning in order to strengthen both clarity and picturesqueness (a pair of semantically related helonyms Šiknabalė and Uodegėlė). A group of place names with nick-name related personal names recorded in its units used in the research revealed an approach characteristic of the representatives of the ethnic region towards the traits of personal manners, exterior looks and behaviour of certain community members. The varying forms of place names (Abromynė || Žydynė, Pauliūko kalnas || Triedakalnis, Šeldekšvynas || Vėlniairaistis, etc.) showed that their co-existence in the actual language usage enables the community of the area under analysis to better understand the meanings of place names accompanied by an emotional and stereotypical evaluation and to share these competences among themselves. In addition to the above, place names enable us to decide about stereotypes supported by the representatives of the ethic region because they are most valid. The observations presented in the article are a necessary precondition for more thorough toponymic research from the perspective under discussion because the place names used to achieve the goal raised in the article account for a small share of the available databank only. The inclusion of the analysis of place names from other Lithuanian regions in pragmatic research would substantially expand the horizons of Lithuanian toponymy and enable the analysis of place-name related pragmatic problems on a broader scale – in the context of similar research of other countries. Įteikta 2015 m. spalio 19 d. D A L I A S V I D E R S K I E N Ė Lietuvių kalbos institutas Petro Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius, Lietuva [email protected], [email protected] Straipsniai / Articles 199