Sudėtinių Marijampolės apskrities helonimų motyvacija

DALIA SVIDERSKIENĖ Institut litevského jazyka Směr vědeckého výzkumu: onomastika (výzkum tvoření, původu a motivace vlastních jmen). MOTIVACE SLOŽENÝCH HELONYM MARJAMPOLEJSKÉHO KRAJE Motivace složených helonym Marijampolského kraje ANOTACE Článek navazuje na dřívější výzkumy areální litevské toponymie. Analyzuje motivaci složených helonym jednoho administrativního celku – meziválečného Marijampolského kraje – zaznamenaných v dotaznících k názvům pozemků. Výzkum odráží snahu zaznamenat zanikající (již zaniklé) názvy drobných vodních objektů a odhalit jejich gnoseologický potenciál na základě dalších údajů z meziválečných dotazníků, které nemají o nic menší hodnotu a stojí za zachování. V zájmu co nejspolehlivější interpretace motivace vodních názvů se vycházelo z materiálu meziválečných dotazníků, jenž zaznamenává nominační faktory a výsledky komunikační činnosti příslušníků jazykového společenství, které pomohly objasnit skutečný reprezentovaný obsah hydronym, tedy pseudomotivaci. Výsledky analýzy ukázaly, že motivace „tvořená“ prostřednictvím názvu zaznamenává a uchovává přírodní, sociální a kulturní prostředí i jeho jednotlivé prvky. Z etnokulturního hlediska jsou informativní názvy ptáků a mytické bytosti, které ve struktuře pojmenování plní funkci axiologického kódování a stereotypního hodnocení, stejně jako pseudomotivátory zaznamenávající asociativní vztahy mezi jazykovými jednotkami. Za hodnotnou lze považovat také interpretaci motivačních rysů metaforického vyjádření zkoumaných vodních názvů. KLÍČOVÁ SLOVA: meziválečné období, místní názvy, vodní názvy, helonyma, složená helonyma, nominace, motivace, pseud motivace. ANOTACE Článek navazuje na předchozí výzkum litevské areálové toponymie. Zabývá se motivací složených helonym z jedné administrativní jednotky – meziválečného okresu Marijampolė – zaznamenaných v dotaznících „Názvy pozemků“. Výzkum 78 Acta Linguistica Lithuanica LXXVI Sudėtinių Marijampolės apskrities helonų motyvacija odráží snahu zaznamenat názvy drobných vodních objektů, kterým hrozí zánik (nebo které již upadly v zapomnění), a odhalit jejich gnoseologický potenciál na základě dalších údajů z meziválečných dotazníků, které rovněž stojí za uchování. Aby bylo možné co nejspolehlivěji interpretovat motivaci hydronym, článek vychází z údajů meziválečných dotazníků zaznamenávajících nominační faktory a výsledky komunikační činnosti členů jazykového společenství, které pomohly objasnit skutečný obsah hydronym a pseudomotivaci. Zjištění ukázala, že prostřednictvím pojmenovatele motivace zaznamenává a uchovává okolní přírodní, sociální a kulturní prostředí i jeho detaily. Názvy ptáka či mytické bytosti použité v pojmenovací struktuře jako pseudomotivátory, které zaznamenávají asociační vazby jazykových jednotek a plní funkci axiologického kódu a stereotypního hodnocení, jsou z etnokulturního hlediska informativní. Za cennou se považuje také interpretace rysů motivace metaforického vyjádření zkoumaných hydronym. KLÍČOVÁ SLOVA: meziválečné období, místní názvy, hydronyma, helonyma, složená helonyma, pojmenování, motivace, pseudomotivace. 0. ÚVOD V kontextu současných lingvistických výzkumů zaměřených na vztah mezi národem, myšlením, kulturou a jazykem (Gritėnienė 2006, Gudavičius 2009, Lubienė 2015, Березов 1997; 2010; Кубрякова 2004; 2012 aj.) má pokračující cesta výzkumu litevských lokálních toponym, která zaznamenávají obsah časoprostoru založený na národním nazírání světa a jeho chápání význam i perspektivu. Dokladem přínosu zvoleného směru výzkumu je analýza motivace helonym utvořených skládáním (Sviderskienė 2016). Výsledky analýzy onomastické situace 1 dosvědčují empirickou zkušenost příslušníka jazykového společenství určité etnické oblasti, jeho vztah k okolnímu mikrosvětu (meziválečné vesnici), jeho vnímání a kategorizaci. Rozvoj toponomačního výzkumného směru v rámci nového paradigmatu tedy obohacuje litevskou toponymii. Analýza meziválečných onym je navíc jedním z 1 K termínu onomastická situace viz TMO: 19, 71. Straipsniai / Articles 79 DALIA SVIDERSKIENĖ způsobů, které pomáhají zachovat kulturní dědictví a přispívají k naplnění závazku, který před téměř půl stoletím uložil Aleksandras Vanagas2. Názory lingvistů, kteří dosud zkoumali toponymii vzniklou skládáním, se z hlediska tohoto postupu liší. Všichni badatelé litevských místních jmen se zabývali způsoby analýzy těchto útvarů, které zmínil A. Vanagas, a s ohledem na rozdílnost syntaktických vztahů mezi hlavním a vedlejším členem dvousložkového pojmenování rozlišovali složená místní jména genitivní a kvalifikační3. Tímto způsobem byly kromě hydronym nejpodrobněji analyzovány litevské oikonymy (Razmukaitė 2003b: 63–80). Bronys Savukynas v samostatné a pro výzkum litevské toponymie významné recenzi A. Vanagových analýz tvoření hydronym4 upozornil na nedostatky klasifikace vodních jmen a přesvědčivě navrhl rozdělovat hydronyma vytvořená skládáním na složená shodná a složená neshodná5. Na tento odůvodněný návrh kladně reagovali Jūratė Lubienė a další badatelé litevských mikronym, kteří zkoumali jejich nominaci a motivaci, a oprávněně poukázali na analogické příklady rozdělení, jež v litevské lingvistice existují a již se staly tradičními6. Lze tedy předpokládat, že v budoucnu by se i litevská kompozitní toponymie měla začlenit do obecné kvalifikace a klasifikace skupin složenin. Při snaze vysvětlit motivaci helonym vytvořených skládáním je třeba upozornit na to, že složená shodná helonyma jsou spojení, jejichž 2„Rychlé změny v hospodářství, práce na přeměně půdy, meliorace a stavba silnic rychle mění tvář krajiny. Mnohá místní jména přestávají být důležitá a zapomínají se. Tímto způsobem se nenávratně ztrácí velké bohatství“ (Vanagas 1973: 6). „Je třeba sbírat bez výjimky všechna místní jména, přičemž zvláštní pozornost je třeba věnovat drobným objektům, jejichž názvy se snadněji zapomínají nebo zůstávají sběratelům nepovšimnuty“ (tamtéž, 7). 3 Genitivními se nazývají složená vodní jména vytvořená ze dvou samostatných slov, z nichž první, určující, je genitivem obecného nebo vlastního jména. Kvalifikačními se nazývají složená vodní jména, jejichž obě slova jsou v nominativu (viz také Vanagas 1970: 258–259, 273). O litevských genitivních místních jménech psal také Bronys Savukynas (podrobněji viz Savukynas 1963: 235–246). 4 Plačiau žr. Savukynas 1971: 166–169. 5 Podle tohoto badatele by bylo třeba logický termín P. Lebela „les noms qualificatifs“ (kvalitativní jména), který A. Vanagas přeložil jako „kvalifikační“, nahradit pracovním termínem – shodná složená. Ta by pak spolu s genitivními neboli neshodnými složenými tvořila jednu podskupinu složenin. Mimo jiné i takzvaná genitivní jména mohou být „kvalifikační“, např.: Šaltinių upelis apod. (Savukynas 1971: 167). 6 Podle syntaktických vztahů mezi hlavním a vedlejším členem se v litevské lingvistice tradičně rozlišují dvě skupiny spojení: 1) s přívlastek shodným, 2) s přívlastek řízeným neboli neshodným (viz také Lubienė 2015: 73). 80 Acta Linguistica Lithuanica LXXVI Sudėtinių Marijampolės apskrities helonimų motyvacija Vedlejší člen zdůrazňuje nejcharakterističtější významové rysy jiného, hlavního členu7 (například Rets – tůňka Brb, Tamsioji plūnė – bažina Ss aj.). U útvarů tohoto typu je stupeň sémantického zastření nejvyšší, ale z hlediska komunikace nepřinášejí mnoho informací. Velkou poznávací hodnotu mají jiné útvary – složená neshodná vodní jména8 (zejména metaforická), ačkoli sémantická vazba mezi jejich hlavním a vedlejším členem je slabší. Například složená neshodná místní jména odvozená od osobních jmen mají většinou posesivní význam (Rudnicko raštas – bažina Brb); u složených apelativních neshodných místních jmen označuje genitiv apelativa v prvním členu určitou vlastnost místa (Žardakčių plūnė – bažina Vv; vodní jméno má atributivní význam). U dalších složených apelativních neshodných místních jmen lze rozpoznat také lokální význam (Palinės bala – bažina Krsn, tedy bažina u vykáceného lesního pásu, tj. palinė). Na rozdílnost významů vodních jmen utvořených oběma způsoby upozornil také A. Vanagas: „významy složených hydronym nejsou zcela totožné“ (Vanagas 1981: 51). „To závisí na významu první, determinující složky [...]“ (tamtéž)9. Při výkladu motivace vodních jmen utvořených skládáním je tedy nutné zohlednit rozdílné syntaktické vztahy mezi hlavním a vedlejším členem dvousložkového pojmenování, protože důležitý není součet významů jednotlivých členů, ale jejich významový celek, tj. jednotný význam útvaru10. Analyzovat motivaci místních jmen znamená odhalit, jak příslušník určité etnické oblasti navazuje vztah ke svému okolí, jak je vnímá, které jazykové jednotky volí a jaké používá jejich kombinace, když pojmenovává ten či onen topografický objekt. Podle Aloyzase Gudavičiuse „má nové slovo i nový význam v jazyce oporu a je motivovaný; to znamená, že když pojmenujeme novou věc, zároveň říkáme, proč jsme ji pojmenovali právě tak, a zdůrazňujeme jednu či druhou vlastnost nebo aspekt pojmenovávané věci. Základ pojmenování vyjádřený slovy, motivace, tvoří jeho vnitřní formu“ (Gudavičius 2009: 140). „Odhalením vnitřní formy slova se objasní odpověď na otázky, jak objekt na základě určitých rysů získává to či ono pojmenování, jak v procesu nominace působí lidské vědomí, o čem a jak přemýšlí ten či onen národ, když konceptualizuje 7 Za základní (bázové) se považují druhé členy balà, pelkė, plūnė, raistas a jejich zdrobnělé a množné tvary. 8 Upozorňujeme, že v článku se termínem hydronymum označuje širší pojem. K užívání tohoto termínu v užším i širším významu viz Vanagas 1999: 239 (v prvním případě termín označuje názvy řek a jezer, ve druhém také další vlastní jména vodních objektů: moří, vod, jezer, řek, nádrží, příkopů, brodů, bažin, mokřin aj.). 9 Dėl reikšmių nepatumo dar žr. Savukynas 1963. 10 Dėl tokio požiūrio dar žr. Urbutis 1978: 150. Straipsniai / Articles 81 DALIA SVIDERSKIENĖ pasaulį“ (Gritėnienė 2006: 24). Pastaroji motyvacijos samprata suponuoja mintį dėl bendruomenės gyvenimo būdo ir kalbos glaudžių ryšių, kalbos vienetuose įtvirtintos tautinės įkrovos. Ir tai tik pradžia smulkiųjų hidronimų įvardijimų analizės svarbą, nes šie funkcionavo arčiausiai įvardijančiųjų, buvo „pamatuoti“ (ne)naudingo žmogui reikmėms matu, „sugėrė“ jų nuostatas, mikroaplinkos, tam tikro laikotarpio – tarpu­kario kaimo – kasdienybės patirtis. Při pokračování v analýze drobných hydronym byly jako předmět výzkumu zvoleny helonyma jiného způsobu tvoření – složená helonyma. cílem článku je vysvětlit (interpretovat) motivaci helonym utvořených skládáním a určit tendence v pojmenovávání vodních objektů ve zkoumané oblasti. K dosažení cíle jsou stanoveny úkoly: 1) odhalit, co v době vzniku znamenala složená vodní jména shromážděná z meziválečných dotazníků „Zemės vardai“ z obytných míst a lesních správ a lingvisticky zpracovaná11, 2) vysvětlit (interpretovat), proč byl ten či onen vodní objekt pojmenován právě takovým složeným jménem, 3) vymezit soubor zjištěných motivačních znaků a jejich specifika. Při analýze materiálu se vychází ze schémat sémantické typologie místních jmen, vytvořených na půdě vlastní toponomastiky12 a ověřených výzkumnou praxí13, která byla doplněna zobecňujícím sémantickým kritériem. Zavedené doplňující kritérium pomohlo rozčlenit motivy pojmenování podle toponomastických principů: (1) podle vlastností hydrologického objektu, (2) podle jeho polohy v prostoru a (3) podle jeho vztahu k člověku. Tyto principy lze považovat za základní, neboť vyplývají ze specifik samotných pojmenovávaných objektů14. Dostupný materiál umožňuje toto členění rozšířit. V této studii je například vyčleněno pojmenování (4) podle doby, kdy je hydrologický objekt využíván / kdy se využívá (viz 1.4.). Při zkoumání materiálu se uplatňují metoda pracovní analýzy, vysvětlující (interpretační) metoda s prvky srovnávací metody, metody sémantické analýzy a vnitřního náhledu. Výklady motivace složených helonym se opíraly o materiál Lietuvių kalbos žodyno (2013; dále15 LKŽ): slovníkové definice a příklady užití (s přihlédnutím k místní totožnosti). Hlavními zdroji osobních jmen jsou Lietuvių pavardžių žodynas (dále LPŽ) a abecední kartotéka historických osobních jmen. 11 Normalizována, podle možností opatřena přízvukem. 12 Viz Sviderskienė 2016. 13 Na mysli máme schéma analýzy motivace místních jmen sestavené A. Vanagem (podrobněji viz Vanagas 1981: 4–153), z něhož bylo převzato objasnění motivů pojmenování podle určitého znaku objektu; ukázalo se však jako nedostatečné. 14 Viz také Фолб 1972; Березович 1998; Sviderskienė 2014; 2016. 15 V článku byly v některých případech vypuštěny zkratky názvů pramenů, protože se často opakovaly. 82 Acta Linguistica Lithuanica LXXVI Sudėtinių Marijampolės apskrities helonimų motyvacija (dále jen IAK16). Při hledání osobních jmen, která by mohla zdůvodnit pojmenování hydronym, byly užitečné slovníky polského a německého jazyka, uvedené v seznamu pramenů na konci článku. Výklady motivace složených místních názvů vycházely z Lietuvos TSR administracinio-teritorinio suskirstymo žinynas (1976; dále ATSŽ II), Lietuvos TSR upių ir ežerų vardynas (dále LUEV), Lietuvos vietovardžių žodynas (2008; 2014 – dále LVŽ I; LVŽ II). S ohledem na myšlenku B. Savukyna, kterou prosazoval a která je aktuální i dnes, že je třeba přihlížet k souvislostem onym s toponymickým kontextem celého jazykového areálu (podrobněji viz Savukynas 1966: 172), je za důležitý pramen, jenž podpořil výzkum motivace složených helonym, třeba považovat soubor místních názvů zaznamenaných v různých obdobích z živého jazyka – kartotéka místních názvů (dále VK17). Kromě toho materiál samotných dotazníků, archů pro soupis místních názvů a soupisů zeměměřických názvů představuje most, který badateli pomáhá překonat vzdálenost mezi topografickým objektem a jeho názvem18. Uvedené prameny jsou tedy zvláště cenné při objasňování motivace místních názvů, neboť odhalují onomastickou situaci. Výsledky analýzy onomastické situace, jejichž kvalita, jak bude patrné z materiálu analyzovaného v článku, závisí na dostupných zaznamenaných svědectvích informátorů, nejlépe pomáhají řešit otázky interpretace toponymie, motivace a pseudomotivace. V článku se dále dodržují stejná, obvyklá a ustálená kritéria prezentace materiálu v litevské toponymii. K členění materiálu a pořadí analýzy viz také Sviderskienė 2016: 246–247. 1. SLOŽENÁ HELONYMA S JASNOU MOTIVACÍ 1.1. Pojmenování podle vlastností vodních objektů 1.1.1. Podle vlastností povrchu dna vodního objektu 16 Uchovává se ve fondech Centra výzkumu baltských jazyků a onomastiky Ústavu litevského jazyka. 17 Uchovává se rovněž ve fondech Centra výzkumu baltských jazyků a onomastiky Ústavu litevského jazyka. 18 Dėl Žemės vardų anketų medžiagos dar žr. Sviderskienė 2015: 170, 172–174; 2016: 244–245. Pabrėžian vietovardžių surašymo lapuose (be kitų svarbių duomenų) išlikus etninės srities atstovų kalbines sąmonės duomenų vertę, reikšminga Rūtos Marcinkevičienės išsakyta mintis: „Iš tiesų ne žodis, o žmogus turi galvoje tam tikrą reikšmę – konceptą, sąvoką ar sampratą, kurią gali išreikšti vienu ar kitu žodžiu. Tik individui vartojant žodžius kyla asociacijos, atsiranda vaizdiniai. Todėl reikšmės reikia ieškoti ne žodyje ar žodyne, bet jo vartosenos kontekste, klausant pašnekovo ir lyginant savąjį konkretaus žodžio supratimą su išgirsto ar perskaityto žodžio ypatumais“ (Marcinkevičienė 2011: 8). Straipsniai / Articles 83 DALIA SIDERSKIENĖ (1) Vzhledem ke kvalitě povrchu dna byl pojmenován hydroobjekt Šlynų balà b. Krsn: litev. šlynė „šedavě modrý nebo bělavý mazlavý jíl s příměsí organických látek“19. (2) Fyzické vlastnosti povrchu dna hydroobjektu inspirovaly vznik názvu bažiny Klampioji bala b. Krsn20: litev. klampóji, srov. klampùs, -i „do níž se zapadá“ (srov. Viksva stačioji roste ve velkých trsech, zejména v klampiose balose (rš)). Z hlediska sémantiky srov. vodní název vytvořený skládáním Klampā-balis b. KzR21, zaznamenaný v údajném areálu. (3) Vzhledem k povrchu dna jako vrstvy, jeho prohloubení a hloubce byl pojmenován hydroobjekt Gilùs raistas b. Krsn: litev. gilùsis, srov. gilàs, -i „sahající od povrchu daleko ke dnu, hluboký“. To, že se během toponymizace aktualizovalo prostorové séméma prvního komponentu složeného hydronyma, potvrzuje i druhý komponent – raistas. Pronominální tvar prvního komponentu svědčí o konkretizaci v procesu pojmenování hydroobjektu (srov. Gilì bala, Gilì balãtė – hydroobjekt je charakterizován)22. 1.1.2. Přídavné jméno gilùs má kromě prostorového sémému také sémém kvantity. V těchto případech pojmenování hydroobjektů se aktualizoval právě tento sémém: Gilì balà b. Lbv; Gilì balãtė b. Lbv: litev. gilùs, -i, což potvrzují i druhé komponenty balà, balãtė. Jiný hydroobjekt byl metaforicky pojmenován podle hojnosti vody: Patapų balà b. Krsn: litev. pãtapas, pãtapas „povodeň“ (litev. põtvynis „rozvodnění, zaplavení vodou“). Tento hydronym nejenže obsahově vyjadřuje jev konotativním způsobem, ale také emocionálně; první komponent místního názvu vytvořeného skládáním jej činí živějším, neboť má hovorový nádech. Naopak kvůli absenci vody byla mokrá místa pojmenována Sausasis raistas b. Krsn: litev. sausas, -à „bez vlhkosti, bez vody, suchý, vyschlý“; Sausieji raisteliai b. Krsn: litev. sausieji, srov. sausas, -à. 1.1.3. Následující topoobjekty získaly názvy podle shromažďování, hnízdění ptáků apod. na určitých mokrých místech: Antų balà b. Ss: litev. antùkas „kachňata23 19 Srov. šlynė „půda tvořená takovým jílem“. 20 Hydronym byl zaznamenán v dotazníku Znicoské vesnice lesního revíru Kalniškė. 21 Dėl jo žr. Siderskienė 2016: 253. Pastarasis hidroobjektas greičiausiai buvo nominuotas dėl dugno paviršiaus fizinių ypatybių. 22 Na nepřiměřenost významů složených hydronym, jejichž první (determinující) komponent je vyjádřen prostým a pronominálním přídavným jménem, upozornil také A. Vanagas (podrobněji viz Vanagas 1981: 51). 23 Tuto volbu v článku určovala specifika zkoumaného materiálu – hydronyma odvozená od názvů jiných zvířat nebyla doložena. Obvykle se vyčleňuje oddíl věnovaný výkladu motivace názvů míst, kde se shromažďují zvířata (jejich výskytu, života apod.), přičemž se dále nerozlišuje, o jaká zvířata jde (ptáky, plazy apod.) (viz Vanagas 1981; Siderskienė 2016). 84 Acta Linguistica Lithuanica LXXVI Sudėtinių Marijampolės apskrities helonimų motyvacija mládě24; Pėmpių raštas (|| Pempynė) rst. Vv: lit. pėmpė „menší mokřadní pták z čeledi čejkovitých (Vanellus vanellus). Motivace pojmenování Pempynė, doloženého v živém jazyce jako varianty, tj. pracovní synonymní podoby – místo, kde čejky hnízdí – zpřesňuje a potvrzuje výklad motivace složeného vodního názvu; Vanagų raštas 2 rst. Brb25: lit. vanagai „podřád dravých ptáků (Accipitridae), vanagas „druh z podřádu jestřábů, dravý pták s krátkým zahnutým zobákem a ostrými drápy“. Ačkoli jsou helonyma, stejně jako ostatní vlastní jména, vždy monoreferentní, v tomto případě se uvádějí významy obou možných reálných interpretací determinujícího členu složeniny, neboť obě mohly být v průběhu procesu pojmenování aktualizovány. 1.1.4. Různá mokrá místa byla pojmenována podle rostlin, které v nich rostly: Beržų ply nė pln. Įgl: lit. beržas „listnatý strom s bílou kůrou (Betula); Berželių balaitė b. Krs: lit. berželis, srov. beržas26; Kanapių pynėlė b. KzR: lit. kanapė „kulturní rostlina, z jejího stonku se získává vlákno a ze semen se lisuje olej (Cannabis sativa); Samanų raistelis rst. Gdl: lit. sā́na, samanā, samanōs „výtrusná rostlina vlhkých míst s kořenovými vlásky místo kořenů (Bryophyta). 1.1.5. To, co se v rašeliništi nachází / co v něm je, vyjadřují helonyma s atributním významem: Žardakarių ply nė pln. Vv: lit. žardakartė „dlouhá jako tyč do ohrady“. V dotazníku lesní správy Šalkiai je zaznamenán název rašeliniště Barčių ply n ate pln. Vv: lit. barčia „jistý druh zavěšeného úlu pro včely, budka“ (srov. Ve starém lese bývalo hodně barčių (Al)), lit. bartis „starý, vyhnilý, dutý strom (borovice, smrk), dutina“ (srov. V barčích dříve chovávali včely, nebo se tam samy usazovaly (KzR))27. 1.1.6. Tyto helonyma označují charakteristický rys místa: Duobių raistas rst. Ss28: lit. duobė „prohlubeň nebo jinak snížené místo v zemi; Kalnų plynia b. KzR: lit. kalnas „vysoké vyvýšení terénu; Kalvų raistas rst. Gdl: lit. kalva „vyvýšené místo, menší kopec“; Kamšų raistas b. KzR: lit. kamša „cesta vyplněná klestím a proutím“. 24 Srov. větu zaznamenanou z živého jazyka: Ants je tady, a antūkai se cachtají ve své tůni, Gs (zkratky jsou jako v LKŽe a samostatně se nevysvětlují). 25 V dotazníku lesní správy Ivoniškis jsou zaznamenány dva názvy rašelinišť Vanagų raistas. Podle údajů z dotazníku byly zaznamenány v různých lesních oddílech; zda spolu sousedí, je obtížné zjistit. 26 Vv. je zaznamenáno v dotazníku lesní správy Kalniškė, obce Znicos. K výkladu jeho tvoření a původu viz také LVŽ I 447–455. 27 Viz také LVŽ I 269–270, kde se připouští i možnost, že vv. vzniklo z osobního jména (srov. adv. Barčys, Bartys). 28 V dotazníku lesní správy Sasnava se píše: uprostřed rašeliniště je kopeček. Dříve si v něm lidé vykopali jámy a máčeli v nich len. Straipsniai / Articles 85 DALIA SVIDERSKIENĖ 1.1.7. Vzhledem k rozměrům hydroobjektu, tj. jeho mimořádné velikosti, byl pojmenován Didysis raštas rst. Ig: lit. didysis, srov. didis, –ė (–ė, –i, didžią) „významný svým rozsahem, rozměrný“. 1.1.8. Zaznamenán byl pouze jeden název bažiny s démonologickou motivací – Velnių bala b. Brb: lit. vėlnas „bůh země a podsvětí, čert, ďábel; v náboženském smyslu zlý duch, nečistá síla“. Nelze přehlédnout, že hydronymum bylo zaznamenáno v dotazníku lesní správy Balbieriškis; lze se tedy domnívat, že bažina nebyla (není) využívána k lidským potřebám. Tato znalost (domněnka) souvisí se stereotypy jazykového společenství, jejichž vliv na proces pojmenování je zřejmý – málo známé mokřadní místo v lesním území (nikoli v obydlené oblasti), bažina, kterou lidé nevyužívají, je příslušníky etnické oblasti chápána jako jakési místo „pobytu“ („obydlí“) čertů29. Není zcela jasné, podle kterého rysu hydroobjektu byl pojmenován Tamsioji plėnė rst. Ss: zda kvůli neprůhledné vodě (srov. lit. tamsói, srov. tamsùs, –i „který nemá světlou barvu, černý“), nebo kvůli osvětlení či neosvětlení hydroobjektu (srov. lit. tamsùs, –i „špatně osvětlený nebo neosvětlený; kam proniká málo světla nebo žádné světlo“). Druhou interpretaci motivace by mohla podpořit tato informace: helonymum bylo zaznamenáno v dotazníku lesní správy Varnabūdė. Ačkoli není jasné, které z prvních dvou sémém bylo v procesu pojmenování aktualizováno, nebrání to klasifikovat tento vodní název jako pojmenování podle vlastnosti hydroobjektu. 1.2. Pojmenování podle polohy hydroobjektů v prostoru Interpretace motivace reprezentantů této kapitoly se poněkud liší: některá helonyma mají posesivní význam, u jiných lze rozpoznat význam místní. To lze zjistit pouze objasněním jejich geneze30. Z tohoto důvodu byla složená helonyma Marijampolského kraje analyzována v kapitole „Posesivní a místní motivace“31. Při analýze složených názvů drobných hydroobjektů se uvedené významové odstíny pokoušíme zdůraznit rozdělením helonym do samostatných mikroskupin, které jsou patrné v podkapitolách článku; vzhledem k uvedenému důvodu (nedostatečným údajům k objasnění geneze) jsou však všechny souhrnně uvedeny v jedné kapitole. 29 Dėl demonologinės motyvacijos sudėtinių helonimų dar žr. Sviderskienė 2016: 252–253. Dėl skirtingų mitinio vandens įprasminimo aspektų atskleidimo tradicinėje lietuvių pasaulėžiūroje, vandenį siejant su požemiu, žeme ir dangumi, dar žr. Būgienė 1999: 13–85. Dėl demonologinių vv. rusų toponimijoje žr. Березов, Макарова, Мылонен 2015. 30 Dėl šio teiginio žr. Savukynas 1963: 238. 31 Dar žr. Sviderskienė 2016: 254. 86 Acta Linguistica Lithuanica LXXVI Sudėtinių Marijampolės apskrities helonimų motyvacija 1.2.1. Helonyma označující určitou polohu hydroobjektu v prostoru (1) nebo část prostoru (2): (1) Palaukinis raistas b. KzR: lit. palaukinis, srov. palaukė, palaukė „okraj lesa, háje, navazující na pole“, název bažiny zaznamenaný v dotazníku lesní správy Papilys tedy označuje místo, kde se hydroobjekt nachází. (2) Galų bala b. Ldv: lit. gãlas „místo, kde končí nějaký delší předmět; okrajová část předmětu (začátek, konec)“, tj. bažina nacházející se na konci vesnice (název bažiny byl zaznamenán v dotazníku obce Armoniškiai). Na druhou stranu lze hydronymum chápat jako bažinu nacházející se v záhumení, srov. lit. galã „záhumení“ (Nuojo į galus arklių perkelti (Mrj)). V obou výkladech motivace název bažiny označuje místo, kde se hydroobjekt nachází. Kampų bala b. Lbv: lit. kampas „místo, kde se protínají dvě linie, plochy, stěny nebo předměty, kout“ – bažina nacházející se v rozích vesnice. Při pojmenování mohlo být aktualizováno také jiné sémé prvního členu kampas, a to „okraj, strana; půlka“. Podle dostupných údajů z dotazníku obce Salaperaugis to nelze zjistit. 1.2.2. Pojmenování podle místní polohy (a) vzhledem k jiným místům na zemském povrchu: Kamšės raistas rst. Gdl: lit. kamšė „cesta vyložená klestím, pruty“; Kupstinės raistas b. Krsn: lit. kupstynė „místo s pahorky, louka“; Lūgo bala b. KzR: lit. lūgas, lūgas „nízko položené místo zaplavované řekou“; bahnitý říční přítok. Tento výklad motivace podporují dostupné údaje: název bažiny byl zaznamenán v dotazníku lesní správy Agurkiškė a územím této obce protéká řeka Suirupelis. Název řeky je zaznamenán také v oficiálním tištěném prameni vodních názvů Lietuvos TSR upių ir ežerų vardynas: Suirupelis Kazlų Rūda, Agurkiškės k., Jurės 1 nt. (LUEV 158). Propojení těchto údajů o lokalizaci názvu řeky s dostupnými údaji z dotazníku potvrzuje také výklad motivace názvu bažiny. Hydroobjekty pojmenované podle určitých míst na zemském povrchu: Murgėlių bala b. Prn: lit. murgėlis, srov. murgas „zemská masa“³² (apelativum označuje vymezenou věc stálé velikosti); Palinijos bala b. Krsn: lit. palinė „vykácený pruh lesa, průsek“ (název bažiny byl zaznamenán v dotazníku obce Znicos v lesní správě Kalniškė); Pãlių bala b. Ldv: lit. pãlios „rozsáhlé bažiny a pustiny na místě zanesených jezer“ (podle údajů z dotazníku lesní správy Bukta je bažina v lese a zarostlá olšemi); (b) vzhledem k místu, kde se hojně vyskytuje určitý druh rostlin: Pušyno bala b. Prn: lit. pušynas „borový les“; (c) vzhledem ke stromu či stavbě, tj. helonyma s motivací charakterizující okolí: Ąžuolo balaitė b. Krsn: lit. ąžuolas „listnatý strom s velmi tvrdým dřevem (Quercus)“. Název stromu v tomto pojmenování, vyjádřený nominativem jednotného čísla, ukazuje, že v blízkém okolí rostl dub 32 Apelativum označuje vymezenou věc stálé velikosti. Straipsniai / Articles 87 DALIA SVIDERSKIENĖ během procesu nominace plní funkci skutečného orientačního bodu pro označení místa bažiny. Při porovnání tohoto pojmenování se zástupci kapitoly o „rostlinné“ motivaci (viz 1.1.4.) je zřejmé, že se liší – první složka posledně uvedených, vyjádřená genitivem plurálu, ukazuje, jaké rostliny na pojmenovávaném vlhkém místě rostou nebo stále rostou. Funkci určitých orientačních bodů plní názvy budov v pozici prvních složek, vyjádřené genitivem plurálu: Daržinių bala b. Krn: lie. daržinė ‘budova pro skladování sena a obilí; Gonkų balaitė b. Krn: lie. gonkas ‘přístavek, vstupní síň, veranda’; Kuknelių raistas b. Krn: lie. kuknelė ‘udírna’; Lėptų raistas b. KzR: lie. lėptas ‘prkno či trám položený napříč přes příkop nebo potok, aby se přes něj dalo přejít’. Plurálová forma v názvové struktuře těchto vodních objektů mohla být dána nejen tím, že se v okolí pojmenovávaného místa nacházelo několik budov (například stodol apod.), ale také prostorovou představou polohy vodních objektů, tj. vzdáleností (mimo hranice obydleného místa)33. Tento předpoklad podporuje zjištění, že tyto helonymické názvy jsou zapsány v dotaznících lesních správ. Uvedená příčina tedy mohla vést také k vyjádření určitých objektů-orientačních bodů (budov, mostu (mostů)) jako celku plurálovou formou namísto singuláru34. 1.2.3. Pojmenování podle vztahu k jiným topoobjektům nacházejícím se v blízkém okolí. (1) Nominovány na základě místně blízkých vodních objektů; názvy řek a bažin slouží jako opora při nominaci popisných názvů: Rūdės raistas rst. Brb: Rūdė up. Brb35; Lankavos Kōja pln. KzR: Lankava b. KzR. Oba posledně uvedené vodní objekty jsou zaznamenány v dotazníku lesní správy Papilio36. Tento dokument z meziválečného období zachycuje také další informace, které pomáhají porozumět a interpretovat procesy nominace a motivace. U záznamu vv. Lankavos Kōja jsou v dotazníku uvedeny doplňující údaje: pláně v údolí, výběžek rašeliniště Lankava – brod. U názvu bažiny Lankava KzR se píše: kruhového tvaru hluboké rašeliniště porostlé olší lepkavou. V procesu pojmenování pláně tedy v důsledku určitého prostorového uspořádání (konfigurace) dvou objektů druhá složka složeného místního názvu Lankavos— 33 Na tento faktor upozorňují také výzkumy slovanské toponymie. O pohodlném prostorovém uspořádání prostředí s „ideálními“ vzdálenostmi, které nominátoři „měří“ od obydlí k zahradě apod., tedy v rámci obydleného místa (vesnice), viz podrobněji Березович 1997: 103. 34 Vyjádření orientačních bodů v konstrukci složených názvů první složkou v plurálu, vzniklé v důsledku geografické vzdálenosti, může signalizovat deonymizaci. K tomuto jevu v toponymii viz také TMOI: 42–44; Суперанская 2009: 42, 50. 35 K vv. viz LHEž 137; LUEV 137. 36 V dřívějších studiích nominace a motivace místních názvů v okrese Marijampolė byla zaznamenána také další mikrosystém názvů vodních objektů Šinkabėlė – Uodegėlė (podrobněji viz Sviderskienė 2015: 92–93; 2016: 257). 88 Acta Linguistica Lithuanica LXXVI Sudėtinių Marijampolės apskrities helonimų motyvacija Kója37 je užito v přeneseném významu38. Tato místní jména spojují vztahy části a celku – partonymické vztahy39. (2) Pojmenované podle lokálně blízkých obydlených míst; jejich názvy jsou voleny jako opora pro pojmenování mokřadních míst: Važkiemio balā b. Brb: Važkiemis k. Āsm (ATSŽ II 338; Žuklių raistas b. Vv: Žukliai (‖ Pamėdi-nės of.)40. K. Vv (VK). (3) Pojmenované podle lokálně blízkých pomístních jmen; názvy objektů zemského povrchu jsou voleny jako opora pro pojmenování mokřadů. Po vysvětlení motivace se v závorkách uvádějí inventarizační údaje obou názvů, přičemž tato informace se nepovažuje za nadbytečnou. Naopak pomáhá nahlédnout očima pojmenovatele, „tvůrce“ místních názvů, a povšimnout si orientačních bodů v nejbližším okolí, které jej obklopuje: Barsukyno balā b. Krsn: Barsukynas kln. Krsn (oba názvy zaznamenány v dotazníku obce Znics lesní správy Kalniškės); Bielskapievės raistas rst. Igl: Bielskapievė pv. Igl (dotazník lesní správy Varnabūdės); Dvarākėlio balās b. Krsn: Dvarākėlis kl. Krsn (dotazník obce Znics lesní správy Kalniškės); Klōninės raistas rst. Brb: Klōninė pv. Brb (dotazník lesní správy Ivoniškio); Kumėlpievės raistas rst. Brb: Kumėlpievė pv. Brb (dotazník lesní správy Ivoniškio); Lapinskepievės raistas b. Brb: Lapinskepievė pv. Brb (dotazník lesní správy Ivoniškio); Lygumukių balā b. Klvr: Lygumukės ms. Klvr (dotazník obce Šuninkų); Smalinių balā b. Lbv: Smalinės pv. Lbv (dotazník obce Senabūdžio). Další jméno bałā, Barsukyno balā Krsn42, zaznamenané v dotazníku obce Znics lesní správy Kalniškės, bylo vytvořeno ukotvením v živé mluvě, neboť existovala varianta názvu kopce Barsūkų kalnas kln. Krsn43, který však v dotazníku zaznamenán nebyl: *Barsukinis. 1.2.4. Pojmenované podle prostorového uspořádání jedné vůči druhé Retos balās b. Brb: litevské rėtas, -ā „[...] rozmístěný [...] v určitých, poměrně velkých rozestupech“. 1.3. Pojmenování podle vztahu k osobě 1.3.1. První složkou těchto hydronym je apelativní označení osoby (1) jméno, příjmení, přezdívka (2), vyjádřené genitivem jednotného nebo množného čísla; jde o (bývalé) obyvatele míst označovaných těmito helonymy 37 Srov. litevské kója „jedna z párových částí těla, jimiž člověk nebo jiný tvor chodí“. 38 Metonymie, přesněji synekdocha, založená na vztahu části a celku. 39 Toks žodžių santykių tipas vadinamas meronimija (plačiau žr. Jakaitienė 2010: 114). 40 K poslednímu hydronymu viz ATSŽ II 214. 41 Dále se uvádí název obce, v níž byly zaznamenány oba místní názvy, nebo název lesní správy. 42 Do LVŽ I (2008) se helonymum zřejmě nedostalo. 43 Tento místní název byl zaznamenán v témže dotazníku obce Znics lesní správy Kalniškės. Straipsniai / Articles 89 DALIA SVIDERSKIENĖ osobní jména vlastníků. Všechna tato místní jména v genitivu mají, jak známo, nejčastěji posesivní význam, jiná – memoriální44. (1) Memoriální pojmenování45: Dieduko raštas rst. Brb: lit. diedukas ‘otec nebo matka, dědeček; starý člověk, stařec; Pūdžius plynie b. Igl: lit. pūdžius ‘výrobce hrnců’. (2) Pojmenování podle vlastnických vztahů: Botýriaus raštas rst. Brb: os. jm. Botýrius; Brók bala b. Igl: př. jm. Brōkas; Būdos pynaitė b. KzR: os. jm. Būdė⁴⁶; Česnų balaitė b. Brb: př. jm. Česna, Česnas; Čižko balaitė b. Krsn: os. jm. Čižikas, Čižikas; Dóbilas raštas rst. Gdl: př. jm. Dóbilas; Gidžiūno balaitė b. Krsn: os. jm. *Gidžiūnas, srov. os. jm. Katarzyna Gidžunas 1873 m. Krsn (IAK – podle údajů tohoto pramene je os. jm. zaznamenáno v církevní matrice farnosti Krosna), os. jm. Gregorius Gidzialis 1691–1719 m. (tamtéž47); Įrškio balūkė b. Lb: os. jm. *Įrškis nebo podobné, srov. pol. os. jm. Hirshe (SNP IV 121), Irski (tamtéž, 221); Jančaro plynia rst. Vv – opěrným bodem motivace tohoto místního jména je osobní jméno, k němuž srov. pol. př. jm. Janczur (SNP IV 276); Kėkės raštas rst. Gdl: př. jm. Kėkė; Kričenos balaitė b. Krsn: př. jm. Kričena; Lenartų bala b. Ldn – opěrným bodem motivace tohoto místního jména je osobní jméno, k němuž srov. př. jm. Lenartavičius, něm. os. jm. Lenart (Gottschald 1954: 403), pol. př. jm. Lenart (SNP V 558); Rudniko raštas rst. Brb: os. jm. Rudnickas; Uželio bala b. Prn – opěrným bodem motivace tohoto místního jména je osobní jméno, k němuž srov. př. jm. Užinskas, Užinas, pol. př. jm. Uziel (SNP X 38). Leksikální povaha prvního členu umožňuje dvojí interpretaci podle toho, zda patří do třídy apelativ, nebo antroponym; to vedlo k jeho zařazení do této sémantické mikroskupiny: Bartninko bala (též Bartnyko bala) b. Igl: lit. bártninkas, bártiniṅkas ‘správce statku, včelař’ / os. jm. Bārtininkas. 1.4. Pojmenování podle doby (vy)užívání hydroobjektu. Motivace názvu bažiny Malkairčių bala, zaznamenaného v dotazníku lesního revíru Sanava, Ss, souvisí s dobou využívání tohoto objektu – lit. malkartis ‘doba kácení dřeva’. Tuto interpretaci motivace podporují kontextové údaje 44 Dėl termino žr. Savukynas 1963: 238. 45 „Místní jména v genitivu apelativ posesivního typu je také obtížné odlišit od memoriálních, protože například Kūni̇go upelis mohlo být pojmenováno nejen proto, že teklo přes knězovo pole, ale také proto, že kněz s ním byl nějak jinak spojen“ (Savukynas 1963: 239). Na základě tohoto tvrzení lze helonymum Dieduko raštas rst. Brb. kvalifikovat jako memoriální i posesivní – údaje v soupisech místních jmen to neodhalují. Další místní jméno lze kvalifikovat jako memoriální, protože podle údajů z dotazníku obce Gudinė se odtud kdysi dobývala hlína na výrobu hrnců; lze tedy předpokládat, že na tomto místě pravděpodobně žil hrnčíř. 46 Podle názoru autorů LVŽ může být základem utvoření dalšího místního jména také název stavby, lit. būdė (viz také LVŽ I 588–590), který tvoří první určující člen složeného hydronyma. 47 Osobní jméno je doloženo v jiné oblasti; pojmenování doložila křestní matrika v Kriunai. 90 Acta Linguistica Lithuanica LXXVI Sudėtinių Marijampolės apskrities helonimų motyvacija zprávy48: „Dřevní stromy se obvykle kácejí v zimě, kdy je dřevo sušší (navíc se snáze vstupuje do lesa s rozbředlou půdou a snáze se odváží dřevo, když je půda zmrzlá)“49. K sémantice srov. také záznam v dotazníku lesní správy Jūrė50: pomístní jméno Malkabiris rst. KzR. 2. SLOŽENÉ HELONYMUMY S DOSUD NE ZCELA JASNOU MOTIVACÍ. 2.1. Historické události, které snad skutečně či domněle zůstaly v paměti určitých etnických skupin, jsou zachyceny v pojmenování Liogerio balos b. Ss51; srov. litevské liogeris ‚místo dočasného stání či pobytu, obvykle stan nebo tábor v provizorních stavbách‘52. Taková interpretace pojmenování zřejmě nese také určitý nádech zraněnosti; v této souvislosti však srov. litevské legerė (něm. Lägel), lėgerė ‚malý soudek‘ (LKŽ), lėgerė (legerė) ‚tamtéž‘ (Čepienė 2006: 74). Je možné, že toto apelativum je skutečnou jazykovou oporou motivace názvu bažiny. K sémantice srov. také složené hydronymum Bōsaraistis, zaznamenané ve stejné oblasti, rst. Šl: litevské bōsas ‚sud, bečka‘. V tomto případě byl hydrotoponymický objekt pojmenován podle svého „vypouklého“ povrchu; jeho „nadmutí“ mohlo vzniknout v důsledku vegetačního pokryvu nebo vrstvy rašeliny (viz také Sviderskienė 2016: 250). Údaje z dotazníku obce Lašiai, že „uprostřed bažiny vyrůstá kopeček“vidury balos kalnelis, jako by šlo o jakési nadmutí, tedy podporují předpokládané vysvětlení motivace. Sémantice historických událostí se zdá blízké také jméno bažiny Razbaininkų pynė b. KzR, zaznamenané v dotazníku lesní správy Papilio. Ruská badatelka toponymie Jelena L. Berezovič uvádí dvě interpretace motivace místních názvů souvisejících s tímto apelativním označením osoby (srov. rus. разбойник ‚přen. hovor. utlačovatel; hovor. ničema, darebák, bandita; hovor. žert. ztřeštěnec, pošetilec, blázen‘ (RLKŽ III 543)). V jedné z nich (novější) 48 Dėl termino žr. Gudavičius 2007: 153–154, Гуриева 2009: 70–73. 49 K poslednímu tvrzení viz https://lt.wikipedia.org/wiki/Malkos [cit. 2017-04-25]. 50 Údaje z tohoto dotazníku: vypráví se, že zde bylo mnoho suchých stromů, z nichž si lidé mohli pokácet, kolik chtěli. 51 Zdá se, že stejný hydronymum bylo zaznamenáno také v dotazníku lesní správy Sasnava. Píše se v něm: za starých časů během válek lidé, kteří opustili své domovy, žili u těchto bažin. 52 Zdá se, že povstání z roku 1863, kterému se v meziválečném období ještě říkalo „doba vzpoury“, podnítilo vznik tohoto místního názvu; srov. úryvek z dopisu Mikaloje Katkuse Vaižgantasovi: Byly tam lesy. Hajní těchto hvozdů si od doby vzpoury předávají svým nástupcům zprávu o místě tábora... (podrobněji viz Mataitytė 2013: 4–11). K zachycení někdejších neštěstí, která zůstala v paměti určitých etnických skupin, v litevské frazeologii viz také Jašūnaitė 2007: 89. Straipsniai / Articles 91 DALIA SVIDERSKIENĖ generují se nominace založené na kulturněhistorických vztazích a souvislosti motivace, přičemž se zdůrazňuje význam časoprostorových událostí jako podnětu k nominaci (podrobněji viz Березович, Куко, Сурикова 2015: 108–133). Druhé vysvětlení motivace, které badatelka nabízí jako doplnění prvního, vychází ze sémantické asociace slovních forem (srov. také apelativum ru. разбойник a fyziografický termín ru. разбой, разбойник, k němuž viz dále). Vzhledem k tomu, že reprezentanty ruské toponymie byly zaznamenány v blízkosti řek, které tudy tekly (stále tečou), mohla by jejich nominace, jak upozorňuje J. L. Березович, souviset s místní hydrografií, vyjádřenou fyziografickým termínem ru. разбой, разбойник ‘úsek řeky, který teče mnoha proudy, oplývá ostrovy a má mnoho mělčin, peřejí a náplavů’⁵³, označujícím určité zvláštnosti úseku říčního koryta (podrobněji viz Березович 2010: 200–201; 203–204). Při podrobné analýze motivace balového názvu Razbaininkų plyne b. KžR bylo v kartotéce litevské toponymie (VK) zaznamenáno také více místních jmen zapsaných v živém jazyce, jejichž první člen či komponent má shodnou strukturu⁵⁴. Uvádíme je dále: ze zkoumané oblasti byl zaznamenán oronym Razbaininkų kalnas klv. KžR (podle dotazníku lesní správy Papilio v obci Veiveriai-Kazlų prý zde dříve žili lupiči)⁵⁵; z poněkud vzdálenějších míst Razbajakalnis kn. Pv (mimochodem strukturou nejvíce odpovídající předpokládanému lexikálnímu motivátoru⁵⁶ ru. разбой); z jiných oblastí Razbaininkų salelė s. Sug, Razbaininkų kelėlis kl. Auk, Razbajų dubà db. Slnt (srov. také разбой) a několik dalších. Porovnáním údajů z kartotéky s hydronymickými údaji deklarovanými v oficiálně vydaném prameni Lietuvos TSR upių ir ežerų vardynas a ve slovníku Lietuvos vietovardžių žodyno, jakož i se svědectvími zapsanými ve VK v živém jazyce, vychází najevo, že v okolí všech uvedených toponym (v téže vesnici) tečou řeky: Razbaininkų plyna a Razbaininkų kalnas KžR (dotazník lesní správy Papilio) – řeka Pilvė up. Plv (LŪV 125); Razbajakalnis Pv (ves Laučioniai) – potok Didelio raisto upėlis upl. Pv (LVŽ II 245), Dryžėlė || Dryžėlės upl. Pv (tamtéž, 331) (potoky protékají územím vsi Laučioniai); Razbaininkų salelė (ves Suginčiai) – Sug – řeka Daubulis up. Sug, řeka Daubulis up. Sug (LŪV 27), řeka Kūlėpis up. Sug (tamtéž, 82) (řeky protékají územím vsi Suginčiai); Razbaininkų kelėlis Auk (ves Šadžiūnai) – řeka Milunka up. Auk (potok protéká územím vsi Šadžiūnai (VK)); Razbajų dubà Slnt 53 Termín je zaznamenán ve slovníku lidových etnografických termínů: Мурзаев Э. М. Словарь народных географических терминов. Москва: Мысль, 1984, 654 с. (cit. podle Березович, s. 473). Recenzi slovníku publikoval A. Vanagas (podrobněji viz Vanagas 1989: 212–214). 54 Vyskytly se také případy foneticky variantních podob. 55 Tento místní název byl znovu zaznamenán také během jazykové expedice v roce 1966 (viz VK). 56 Dėl termino žr. Блинова 2007. 92 Acta Linguistica Lithuanica LXXVI Sudėtinių Marijampolės apskrities helonimų motyvacija (ves Skudaliai) – potok Gedgūdų upalis upl. Slnt (potok protéká územím vsi Skudaliai (VK)). Jak vyplývá ze shromážděného a předloženého materiálu, údaje litevské toponymie rovněž neodporují identifikaci motivátoru souvisejícího s hydrografií57. Lze se tedy domnívat, že příklady zakotvení etnokulturní informace v místních jménech jsou s největší pravděpodobností svědectvím pseudomotivace. 2.2. Podoba hydronyma Sidabrinių bal b. Ldn, zaznamenaná v živém jazyce (dotazník z vsi Paželsviai), mohla vzniknout na základě sémantické asociace slovních forem: sidabriniai – stříbrné peníze, cennosti58. Hydronymum však bylo pravděpodobně pojmenováno podle určitých vlastností dna a vody: světlého (písčitého) dna a čisté a průzračné vody tůně59. Skutečnému obsahu názvu tedy odpovídá sufixální derivát Sidabriniai b. Ldn: litev. sidabras ‘drahý, nerezavějící bílý kov (Ag)’. Sémanticky srov. složené hydronymum Cidabrabl b. Brb, zaznamenané ve stejné oblasti: litev. cidabras ‘stříbro’, rovněž metaforicky pojmenované podle vlastnosti vody hydrobjektu (její průzračnosti)60. 2.3. Tůň Vieversių bal b. Lbv byla metaforicky pojmenována podle toho, že hydrobjekt zarůstá drobným puškvorcem. V celém Litvě je rozšířen určitý rys ptáčka (podle údajů LKŽe vieversys = vieversys ‘pěvec z čeledi skřivanovitých’) – drobnost (srov. Vieversys mažas toks, gieda pasari (Dv)) – tento rys se v procesu pojmenování přenesl na vlastnost rostlin rostoucích u hydrobjektu, totiž kosatců (kalavijas ‘rostlina rostoucí v bažinách, jezerech a řekách, s listy podobnými meči; puškvorec (Acorus calamus)’), aby ji vyjádřil: podle údajů „Slovníku přirovnání“ například jako (když) skřivani: Rugiai esti kaip vieversiai (drobné, řídké61; srov. také větu zaznamenanou v živém jazyce v téže oblasti: Plaukai buvo kai vieversio (řídké, tenké), kai gimė (Vs). Tuto interpretaci motivace podporují údaje z dotazníku z vsi Makauskai – [tůň] zarostlá takzvanými kosatci62. Skutečně reprezentovaný význam místního jména tedy odpovídá puškvorci, 57 Vzhledem k tomu, že zkoumanou oblast lze v meziválečném období charakterizovat jako etnicky smíšené prostředí (podle údajů všeobecného sčítání lidu z roku 1923 žilo v Marijampolském kraji vedle Litevců (87,92%) také 3,42% Němců, 1,31% Poláků aj. (k těmto údajům viz také Subačius 2009: 228)), mohl předpokládaný termín související s hydrografií patřit k přejaté slovní zásobě. 58 K pseudomotivacím názvů vodních toků a ploch souvisejícím s penězi v ruské toponymii viz Березович 2010: 200–201. 59 Ve studiích ruské toponymie se uvádí obdobná interpretace motivace vodních jmen (podrobněji viz tamtéž). 60 Dėl pastarojo balardžio motyvacijos dar žr. Sviderskienė 2016: 253. 61 Viz http://lkiis.lki.lt/palyginimu;jsessionid=7A915DD336B6718C1189DBE0D0396F9 [navštíveno 2017-09-04]. 62 Srov. také výrok zaznamenaný ve zkoumané oblasti: Reikia išpjauti kalavijas iš baltes (Šil). Straipsniai / Articles 93 DALIA SVIDERSKIENĖ kvůli své malé velikosti nazývaná vieresiais, zarostlá močálem. Vysvětlení významu odhaluje nesoulad mezi podobou hydronyma Vėversiuko balaitė a jeho významem63. Vznik této podoby v živém jazyce podmínila skutečnost, že v baltských jazycích lze každé místní jméno vyjádřit genitivem živého jména64. Jak ukázala podrobná analýza motivace tohoto hydronyma, skutečně reprezentovanému obsahu jména odpovídá sufixální derivát Vėversiukas b. Lbv. Sémantické srovnání se sufixálním pomístním jménem Vieversytė ž. Gdž65, zaznamenaným v jiné oblasti, potvrzuje možnost podoby hydronyma Vėversiukas, která mohla fungovat v živém jazyce, a zdůrazňuje jednotu formy a obsahu jména jako znaku. 2.3. Ve zkoumané oblasti bylo zaznamenáno ještě jedno pojmenování, jehož motivace vyvolává při interpretaci pochybnosti – Kostěné rašeliniště b. Šl. Na základě svědectví informátorů zaznamenaných v dotazníku lesní správy Mikališkis lze usuzovat, že bažina obklopená souší byla nejspíše malého rozsahu, takže pojmenovatel ji mohl na základě zraku identifikovat ve vztahu k obklopujícímu mikroprostředí66. Při hledání podloženého vysvětlení, který místní znak toto pojmenování motivoval, byl zkoumán také toponymický materiál zaznamenaný v živém jazyce z jiných oblastí. V dotazníku z obce Stukai, okres Krekenava, kraj Panevėžys, byl nalezen zaznamenaný název bažiny Kostěná b. Kkn. V rubrice dotazníku „Druh, vzhled, kvalita povrchu země“ se píše: bažina s pařezy u Stukského lesa. Dále [...] (nečitelný výraz) palga. Z uvedených informací lze usuzovat, že tento vodní objekt byl pojmenován podle tvaru67. Lze tedy předpokládat, že i vodní objekt ve zkoumané oblasti mohl být pojmenován podle tvaru (srov. také sufixální název bažiny zaznamenaný ve zkoumané oblasti Kostěná b. KzR68). Sémantické asociace slovních podob mohly již v živém jazyce vést ke spojování s kostmi nalézanými na těchto místech. Například v části „Poznámky“ zmíněného dotazníku z vesnice Stukai se píše, že dříve se v té bažině zakopávali uhynulí nebo poražení koně. 63 Je třeba upozornit také na zdrobnělou podobu prvního členu složeného místního jména. 64 Dar žr. Savukynas 1963: 235. 65 Podle VK je hydronymum zaznamenáno v dotazníku z usedlosti Pilėnai, obec Gūdžiūnai, okres Kėdainiai (1936). 66 Autorka článku děkuje anonymnímu recenzentovi za poznámku, že bažina, tedy „místo obklopené souší“, je taková v každém případě – vodnaté místo je vždy obklopeno souší. Dále také za interpretaci motivace hydronyma: „nelze vyloučit možnost, že Kaulinis raistas je místo, kde se nacházejí kosti“. 67 Srov. také pomístní jména zaznamenaná ve VK: Kiškiaulis dr. Rim (v roce 1966 zaznamenal lingvista K. Eiginas), Nugarkaulis kln. Mt (dotazník Zemės vardų z roku 1935), která byla nejspíše rovněž pojmenována podle tvaru topoobjektu. 68 V dotazníku lesní správy Runikiai nebyly zaznamenány žádné další informace. 94 Acta Linguistica Lithuanica LXXVI Sudėtinių Marijampolės apskrities helonimų motyvacija 2.4. Ne všechny faktory, které podnítily vznik dalšího hydronyma, jsou jasné: Samanyno raistas močál Brb: lit. samanynas „místo porostlé mechem“. Pokud jde o sémantiku, srov. další hydronyma utvořená skládáním, zaznamenaná ve zkoumané oblasti: Samanynraistis močál Dg, Samanynpeikė louka Smn (viz VK). Z dnešního hlediska je obtížné přesně říci, zda byly mokřady pojmenovány podle místně sousedící lokality, kde rostly určité druhy rostlin, tj. mechy, nebo zda lokalita zabíraná močálem byla právě tímto místem porostlým mechem, mechem (Samanynas močál Brb?). Dostupné údaje svědčí ve prospěch možných interpretací obou motivací hydronyma. Podle údajů LẒe byl v živém jazyce zkoumané oblasti zaznamenán tento případ užití apelativa samanas: Tam paraity vieni samanynai [...] (Pv) — „Na tom okraji jsou samé mechoviště“ — naznačuje, že poloha mechoviště je určována vzhledem k močálu (paraity), a tedy i poloha močálu by se nejspíše mohla určovat vzhledem k mechovišti. Hydronyma zaznamenaná v živém jazyce zkoumané oblasti však Samanynas louka Lp (1975); močál Šlvn (1988), močál Ktv (1986)69 dokládají možnost existence raitvardu Samanynas. 3. ZÁVĚRY 3.1. Bylo zjištěno, že ve zkoumané oblasti převažují složená pojmenování vyjadřující polohu hydrobjektu v prostoru – 30 případů (40%). Pojmenování se tvoří s ohledem na místně sousedící topobjekty: hydronyma, sídla, zejména názvy pozemků; stavby (stodoly, mlýny, kuchyně, lávky), strom (dub) a další místa na zemském povrchu (kopce, louky, borové lesy aj.). Pojmenování podle vzájemného rozmístění hydrobjektů bylo zaznamenáno v jednom případě (Retos balaitės b. Brb). Lze tedy tvrdit, že většina helonym utvořených skládáním odráží v mysli jednotlivce okolní topografickou, geografickou a kulturní realitu. Vlastnosti zkoumaných hydrobjektů vyjadřuje 26 helonym (36%). Při pojmenovávání se nejpodrobněji popisuje povrch dna3 (kvalita povrchu dna – bahnitost), jeho fyzikální vlastnosti (viskozita), soustavné klesání od povrchu směrem dolů (hloubka) a množství vody v hydrobjektu3 (hojnost vody v hydrobjektu i její nepřítomnost). Pojmenovává se také podle dalších vlastností hydrobjektů: podle charakteristické vlastnosti místa4, podle rostlin4 a živočichů (ptáků)4, podle toho, co se na mokrých místech vyskytuje či nachází, podle rozměrů hydrobjektu apod. To ukazuje, co 69 Podle informátora je velmi hluboký, zarostlý křovím a přímo k němu je těžké se dostat. Uprostřed močálu rostou mechy. Straipsniai / Articles 95 DALIA ŠIDERSKIENĖ nejvíce přitahuje pozornost pojmenovatele při tvoření názvů vodních ploch skládáním ve zkoumané oblasti. Pojmenování podle vztahu k osobě je zaznamenáno v 17 případech (24%). Naprostou většinu tvoří pojmenování vyjadřující vlastnické vztahy. Osobní jména zvolená jako opora nominace odrážejí národnostní různorodost zkoumané oblasti. V podobě hydronyma Gidžiūno balā louka Krsnos) se zachovalo osobní jméno *Gidžiūnas, které přetrvalo až do dnešní doby a je doloženo v kostelní matrice Krosny v krosenské farnosti jako Katarzina Gidžunas (1873). Analýza složených helonym (stejně jako složených helonym) umožňuje opatrně konstatovat, že antroponyma se v procesu nominace helonym používají častěji než při pojmenovávání řek a jezer. K potvrzení či vyvrácení tohoto tvrzení jsou zapotřebí podrobnější studie vlastních (litevských) helonym. Podle doby užívání byl pojmenován jeden hydrobjekt (Malakirių bala močál Ss). 3.2. Metaforická hydronyma, byť jen fragmentárně, různými způsoby odhalují, jak představitel jazykové komunity ve zkoumané oblasti vnímá hydrobjekty. V procesu toponymizace se při pojmenovávání objektu jako místa, cílové oblasti, užívají různé zdrojové oblasti: päpas, patāpas (povodeň) – k označení množství vody v hydrobjektu (Patapų balā močál Krsn), sidābras – k označení průzračné vody hydrobjektu (Sidabriniai močál Ldn). Hydronymická podoba Sidabrinių balā, močál Ldn, zaznamenaná v živém jazyce, mohla vzniknout na základě sémantické asociace slovních tvarů (stříbrní – stříbrné peníze, cennosti). Mikrosystém, který se během výzkumu vyprofiloval, ilustruje prostorové chápání celku a části u „tvůrce“ místních názvů i jeho sklon ke konkretizaci: Lanckava (ves KzR) – Lanckavos Kōja (pole KzR). Zdá se, že v důsledku uzavřenosti a konzervativnosti meziválečné venkovské komunity a důrazu na vlastní identitu docházelo k pokusům oživit a v toponymii upevnit vzpomínky na minulost národa. Tyto pokusy se „usadily“ v místních názvech Liogerio bala močál Ss, Razbaininkų plytė b. KzR (pseudomytārai liogeris, razbaininkas), a tím odhalují kulturní priority komunity v etické oblasti. Motivace helonym Veversīkas močál Lby (upřesněný rod místního názvu z Veversīko balā močál Lby) a Velnių balāte močál Brb spočívá v přenesení hodnotících rysů pojmenovávaných skutečností (ptáka, mytické bytosti) na rostliny rostoucí u hydrobjektu a na hodnocení hydrobjektu. Vēverys (=skřivan) představuje nepatrnost, čerti – neužitečnost pro lidské potřeby. Toto hodnocení vychází ze stereotypu etnického vědomí. Obě pojmenování hydrobjektů jsou z etnokulturního hlediska výmluvná. Zjištěná zvláštnost zakotvení etnokulturních informací v místních názvech podněcuje k dalším studiím toponymizace, které odhalí soubor národních (kulturních) rysů uchovaných v místních názvech a vyzdvihnou jeden či druhý 96 Acta Linguistica Lithuanica LXXVI Sudėtinių Marijampolės apskrities... motyvacija místní zvláštnosti a jejich nejtypičtější představitele (reprezentanty). Protože při vysvětlování motivace hydronym (stejně jako jiných místních názvů) se odhalují také záměry pojmenovatele, mohly by být výsledky výzkumu litevské onomastiky zahrnuty do oblasti výzkumu jazykové axiologie. ZKRATKY ODKAZUJÍCÍ NA OBJEKTY A DALŠÍ ZKRATKY ank. – dotazník aps. – okres avd. – osobní jméno b. – bažina db. – rokle dv. – dvůr gir. – lesní správa int. – přítok kl. – cesta kln. – hora klv. – kopec mš. – les pk. – bažina, podmáčené místo pk. – přenesený význam pv. – louka pd. – příjmení rst. – rašeliniště s. – ostrov vls. – okres vv. – místní název ž. – země ZKRATKY LOKALIZAČNÍCH ÚDAJŮ Auk – Aukštadvaris (okres Aukštadvaris) Brb – Balbieriškis (okres Prienai) Dg – Daugai (okres Alytus) Gd – Gudėliai (území samosprávy Marijampolė) Gdž – Gudžiūnai (okres Kėdainiai) Igl – Igliškėliai (území samosprávy Marijampolė) Klv – Kalvarija (území samosprávy Marijampolė) Kt – Kietaviškės (okres Kaišiadorys) KzR – Kazlų Rūda Lb – Liubavas (území obce Kalvarija) Ldv – Liudvinavas (území obce Marijampolė) Lp – Leipalingis (území obce Druskininkai) Mj – Marijampolė Pk – Pakūonis (okres Prienai) Plv – Pilviškiai (okres Vilkaviškis) Pn – Pienai Pv – Pivašiūnai (okres Alytus) Slt – Salantai (okres Kretinga) Smln – Smalininkai (okres Jurbarkas) Ss – Sasnà (území obce Marijampolė) Sg – Suginių (okres Molėtai) Šl – Šilavotas (okres Prienai) Švn – Šlavantai (okres Lazdijai) Vv – Veiveriai (okres Prienai) Straipsniai / Articles 97 DALIA SVIDERSKIENĖ ŠALTINIAI ATSŽ II – Lietuvos TSR administracinio-teritorinio suskirstymo žinynas 2, parengė Z. Noreika, V. Šravinskas. Vilnius: Mintis, 1976. Gottschalď Max 1954: Deutsche Namenkunde. Berlin: Verlag Walter de Gruyter u. Co. IAK – Istorinių asmenvardžių kartoteka, Lietuvių kalbos instituto Baltų kalbų ir vardyno tyrimų centro fondas. LKŽ – Lietuvių kalbos žodynas 1–20, 1941–2002, elektroninis variantas (antras elektroninis leidimas, red. kolegija: Gertrūda Naktinienė (vyr. redaktorė), Jonas Paulauskas, Rūtė Petrokienė, Vytautas Vitkauskas, Jona Zabarskaitė. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2013. LPŽ – Lietuvių pavardžių žodynas 1–2, autoriai: V. Maciejauskienė, M. Razmutė, A. Vanagas, atsak. red. A. Vanagas. Vilnius: Mokslas, 1985–1989. LUEV – Lietuvos TSR upių ir ežerų vardynas, atsak. red. E. Grinaveckienė. Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla, 1963. LVŽ I – Lietuvos vietovardžių žodynas 1, red. kolegija: L. Balode, V. Blažek, G. Blažienė, V. Kardelis, A. Ragauskaitė, S. Temčinas, J. Udolp. Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla, 2008. LVŽ II – Lietuvos vietovardžių žodynas 2, autoriai: L. Bilkis, G. Blažienė, M. Norkaitienė, A. Ragauskaitė, M. Razmutė, D. Sviderskienė, atsak. red. L. Bilkis. Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla, 2014. SNP – Słownik nazw współczesnie w Polsce używanych 1–10. Kraków: Polska Akademia Nak, Instytut Języka Polskiego, 1992–1994. VK – Vietovardžių iš gyvosios kalbos kartoteka. Lietuvių kalbos instituto Baltų kalbų ir vardyno tyrimų centro fondas. LITERATŪRA Būgienė Lina 1999: Minis vandens įprasminimas Lietuvių sakmėse, padavimuose ir tikėjimuose. – Tautosakos darbai 11(18), 13–85. Čepienė Nijolė 2006: Lietuvių kalbos germanizmai ir jų fonetinės ypatybės. Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla. Gudavičius Aloyzas 2007: Gretinamoji semantika. Šiauliai: Šiaulių universiteto leidykla. Gudavičius Aloyzas 2009: Etnolingvistika (Tauta kalboje). Šiauliai: Šiaulių universiteto leidykla. Gritėnienė Aurelija 2006: Augalų pavadinimų motyvacija šiaurės panevėžiškių patarmėje. Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla. 98 Acta Linguistica Lithuanica LXXVI Sudėtinių Marijampolės apskrities helonimų motyvacija Jakaitienė Evalda 2010: Leksikologija. Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla. Jasiūnaitė Birutė 2007: „Velnio kėdė“ (mitologinių personažų aplinka frazeologijoje: namai, sodyba, bažnyčia). – Baltistica 42(1), 89–115. Lubienė Jūratė 2015: Lietuvių kalbos mikonimai: nominacija ir motyvacija. Klaipėda: Klaipėdos universiteto leidykla. Marcinkevičienė Rūta 2011: Žodžio reikšmė. Žodynai ir tekstynai. Kaunas: Vytauto Didžiojo universiteto leidykla. Mataitytė Inga 2013: 1863 metų sukilimas ir sukilėliai kalboje. – Gimtoji kalba 4, 4–11. Razukaitė Marija 2003: Būdvardžio aukštas, aukšta įvardžiuotinės formos vietovardžiuose. – Kalbos kultūra 76, 63–66. Razukaitė Marija 2003b: Sudėtiniai Lietuvos oikonimai. – Baltų filologija 12(2), 63–80. Savuknas Brony̆s 1963: Kilmininkiniai lietuvių vietovardžiai. – Lietuvių kalbotyros klausimai 6, 235–246. Savuknas Bronys 1966: К проблеме западнобалтийского субстрата в юго-западной Литве. – Baltistica 1(2), 165–176. Savuknas Bronys 1971: Kaip padaryti vandenų vardai. – Pergalė 12, 166–169. Subačius Kęstutis 2009: Marijampolės miestas. Prieštarė, miesto ištakos, istorija, mintys, kūrėjai. Marijampolė: Piko valanda. Sviderskienė Dalia 2005: Marijampolės apskrities Marijampolės valsčiaus vietovardžių darbos ir kilmės pinklėnai. – Acta Linguistica Lithuanica 52, 91–118. Sviderskienė Dalia 2014: Dėl Marijampolės apskrities žemėvardžių semantinės motyvacijos (kvalifikavimo ir klasifikavimo problema). – Tarptautinės mokslinės konferencijos „Onomastikos darbai: inovacijos ir tradicijos“ tezės 2014 m. lapkričio 20–21 d., Vilnius. Prieiga per internetą http://www.lki.lt/LKI_LT/images/Instituto_darbai/Konferencijos/onomastikos_darbai_tezės.pdf (žiūrėta 2015-08-14). Sviderskienė Dalia 2015: Dėl pragmatinės lingvistinės vietovardžių analizės (remiantis Marijampolės apskrities vietovardžiais). – Acta Linguistica Lithuanica 73, 166–199. Sviderskienė Dalia 2016: Sudėtinių Marijampolės apskrities helonimų motyvacija. – Acta Linguistica Lithuanica 75, 243–273. Urbis Vincas 1978: Žodžių darbos teorija. Vilnius: Mokslas. Vanas Aleksandras 1970: Lietuvos TSR hidronimų daryba. Vilnius: Mintis. Straipsniai / Articles 99 DAIĄ SVIDERSKIENĖ Vanagas Aleksandras 1981: Lietuvių hidronimų semantika. – Lietuvių kalbotyros klausimai 21, 4–153. Vanagas Aleksandras 1989: Recenzija: Мурзаев Э. М. Словарь народных географических терминов. Москва: Мысль, 1984, 654 с. – Lietuvių kalbotyros klausimai 28, 212–214. Vanagas Aleksandras 1973: Vietovardžiai. – Kaip rinkti liaudies kalbos duomenis (Metodiniai patarimai). Vilnius: Raidė, 6–9. Vanagas Aleksandras 1999: Hidronimai. – Lietuvių kalbos enciklopedija. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 239–242. Березович Е. Л. 1997: О специфике топонимической версии этнокультурной информации. – Известия Уральского государственного университета. Гуманитарные науки 7, 90–106. Березович Е. Л. 1998: Семантическая типология русских топонимов: проблемы, возможности, перспективы. – Ономастика и диалектная лексика 2, 129–148. Березович Е. Л. 2010: Русская топонимия в этнолингвистическом аспекте: Мифопоэтический образ пространства. Москва: КомКнига. Березович Е. Л., Кучко В. С., Сурикова О. Д. 2015: Топонимическое предание и исторический факт (на материале преданий о разбойниках восточного Вологодско-Костромского пограничья). – Вопросы ономастики 1(18), 108–133. Березович Е. Л., Макарова А. А., Муллонен И. И. 2015: „Демонологические“ названия в русской и субстратной топонимии Русского Севера и Карелии (на материале основ черм- и hisi-). – Linguistica 55, 187–206. Блинова О. И. 2007: Мотивология и её аспекты. Томск: Издательство Томского университета. Голев Н. Д. 1972: О принципах номинации и методе их исследования. Prieiga per internetą http://lingvo.asu.ru/golev/articles/z66.html (žiūrėta 2017-08-19). Гулева Л. Г. 2009: Топонимия и фоновая информация. – Этнолингвистика. Ономастика. Этимология: материалы междунар. науч. конф. Екатеринбург, 8–12 сентября 2009 г., под ред. Е. Л. Березович, 70–73. Кубрякова Е. С. 2004: Язык и значение. Москва: Языки славянской культуры. Кубрякова Е. С. 2012: Теория номинации и словообразование. Москва: Либроком. Суперанская А. В. 2009: Ономастика начала XXI века. Москва: Институт языкознания. 100 Acta Linguistica Lithuanica LXXVI Sudėtinių Marijampolės apskrities helonimų motyvacija ТМОИ – Теория и методика ономастических исследований, А. В. Суперанская, В. Э. Сталтмане, Н. В. Подольская, А. Х. Султанов, отв. ред. А. П. Непокупный. Москва: Наука, 1986. Motivation of Composite Helonyms of Marijampolė County SUMMARY As a continuity of the analysis of toponimization of hydronyms from a single administrative unit (Marijampolė County) recorded in the interwar period, the article provides an in-depth analysis of the motivation of helonyms formed by means of compositing. After the available division of compound toponyms into genitive and qualifying toponyms (according to Vanagas) was corrected by dividing them into compound toponyms in agreement and in non-agreement (according to Savukynas), the latter were evaluated in a complex manner: from a derivational and semantic perspective, taking into account the background information of the period in question and referring to additional data of the interwar questionnaires recording the factors of nomination and the outcomes of the communicative activity of linguistic community members which helped to find out the actually represented content of hydronyms and pseudomotivation. The analysis showed the uneven structure of composite hydronyms and different syntactic connections between the components of a binary nomination; in the process of nomination the lexical inventory reflects the direction of thought of a linguistic community member in a certain ethic field in the selection of the feature of motivation and communicative intentions. All that is closely linked to the name-giver’s reality, his/her knowledge and awareness as well as ethnic (national) consciousness. The research determined the tendencies of nomination of compound helonyms (1). The area in question is dominated by the nominations expressing the position of the hydroobject, its place in space (40 per cent). The objects are nominated with a focus on the locally connecting land names and other places and buildings located on the land surface. It shows that the helonyms formed by means of compositing are a reflection of the surrounding topographical, geographical and cultural reality in the individual’s consciousness. The peculiarities of hydroobjects are expressed by 36 per cent of hydronyms. The hydroobject’s bottom surface (its quality (clay-covered area), physical properties (viscosity), remoteness, going from the surface downwards (depth) and the amount of water in the hydroobject (plenty of water and its absence) are most commonly reflected in nominations. Hydroobjects are also named for other properties: plants, animals (birds), for what is (found) in wet places, the voluminosity of the hydroobject, etc. It shows what draws the name-giver’s attention in compounding the hydronyms in the area in question. Straipsniai / Articles 101 DALIA SVIDERSKIENĖ The nominations based on the relationship with a person account for 24 per cent. They are prevailed by the nominations expressing the relations of ownership. The personal names on which the nomination is based reflect the mixed ethnic environment in the area under analysis. (2) Metaphorical hydronyms reveal how a linguistic community member in this area perceives the small hydroobjects. When designing the target domain of the hydroobject as a place, different source domains are selected in the process of nomination: pãtapas, pãtapas (flood) – to denote the amount of water in the hydroobject (Pãtapų balà b. Rsn); sidãbras – to denote the hydroobject’s transparent water (Sidabrinių b. Ldn). The hydronym form Sidabrinių balà b. Ldn recorded in the living language could have originated on the basis of the semantic association of word forms (sidabriniai – silver money, valuables). (3) The name-giver’s concept of the spatial whole and part and the tendency to concretise is illustrated by the microsystem which became apparent in the research Lančkavõ (b. KzR) – Lančkavõs Kója (pln. KzR). (4) The ethnic community’s cultural priorities reveal in the attempts to revive and consolidate the memories of the past of the nation which are established in the form of the pseudoinnovators logeris and razbaininkas in such units of own toponymy as Logerio balas b. Ss and Razbaininkų plyniai b. KzR. (5) The nominations Vėversiukas b. Lbv (the place-name form is modified from Vėversiuko balà) and Velnių balà b. Brb are informative in ethnic-cultural terms. Their motivation is based on the transfer of the evaluative features of the nominating realia (bird, mythical creature) to express the evaluation of the plants growing next to the hydroobject (calamus) and the hydroobject itself. Vėversys (= vieversys, ‘lark’) represents smallness; velnias (velniai, ‘devil’) represents usefulness for human needs. The latter evaluation is based on the stereotypes of ethnic consciousness. The analysis of the motivation of compound hydronyms revealed that theonyms in question are not only a reflection of the surrounding geographical and topographical reality in the individual’s consciousness. They also reflect the cultural priorities and axiological indicators of the ethnic community. Įteikta 2017 m. spalio 3 d. DALIA SVIDERSKIENĖ Lietuvių kalbos institutas Petro Vileišio g. 5, LT–10308 Vilnius, Lietuva [email protected] 102 Acta Linguistica Lithuanica LXXVII