Morphologische und semantische Analyse der Gewässernamen des westlichen Südaukštaiten (Teil 2)

HARALD BICHLMEIER Martin-Luther-Universität Halle-Wittenberg, Sächsische Akademie der Wissenschaften zu Leipzig Arbeitsstelle Jena Oblasti výzkumu: aliranistika, mykenologie, alermánská/starokeltská/staroevropská toponomastika, indoevropeistika. DOI MORFOLOGICKÁ A SÉMANTICKÁ ANALÝZA VODNÍCH JMEN ZÁPADNÍCH JIŽNÍCH AUKŠTAITŮ (ČÁST 2) Morfologická a sémantická analýza hydronym západních jižních Aukštaitů (2. část) ANOTACE Článek obsahově i strukturálně navazuje na první část a pojednává o hydronymech (názvech jezer a vodních toků) v okrese (lit. rajōnas), které nebyly zkoumány v první části, a to na území obce (lit. seniūnija) Simnas (Si) v okrese Alytus a na území obcí Kapčiamiestis (Ka), Kučiūnai (Ku), Noragėlis (No) a Šventežeris (Šv) v okrese Lazdijai. Názvy jezer a vodních toků se zkoumají odděleně, aby bylo možné odhalit případné rozdíly ve způsobech tvoření obou druhů názvů. Celkem je zkoumáno 120 názvů (75 názvů jezer, 45 názvů vodních toků). Závěrečné vyhodnocení 43 názvů z obou částí ukazuje, že ačkoli je hierarchie různých způsobů tvoření téměř totožná, sufixální derivace tvoří u názvů jezer přibližně jedenapůlkrát větší podíl než u názvů vodních toků, zatímco naopak podíl derivačních názvů s koncovkou a konverzí je u názvů vodních toků v každém případě více než jedenapůlkrát větší než u názvů jezer. KLÍČOVÁ SLOVA: litevská jména jezer, litevská jména vodních toků, morfologie hydronym, baltská hydronyma Straipsniai / Articles 195 Harald Bichlmeier ANOTACE Tento článek je obsahově i strukturálně pokračováním první studie věnované hydronymům západní Jižní Aukštaitije (Dzukija). Obsahuje analýzy 120 hydronym (75 názvů jezer a 45 názvů řek) označujících vodní plochy v okrese Alytus (lit. rajonas; samospráva [lit. seniūnija] Simnas [Si]) a v okrese Lazdijai (samosprávy Kapčiamiestis [Ka], Kučiūnai [Ku], Noragėlis [No] a Šventežeris [Šv]). Názvy jezer a názvy řek jsou analyzovány samostatně, aby bylo možné zjistit případné rozdíly v jejich struktuře. Závěrečná analýza celkového počtu 423 názvů ukazuje, že hierarchie strukturních typů jsou na jedné straně velmi podobné, zároveň však existují i významné rozdíly. V názvech jezer je podíl sufixálních derivátů přibližně o 50% vyšší než v názvech řek, zatímco v názvech řek je podíl denominačních derivátů a konverzí v každé z těchto kategorií o více než 50% vyšší než jejich podíl v názvech jezer. KLÍČOVÁ SLOVA: litevské názvy jezer, litevské názvy řek, morfologie hydronym, baltská hydronyma 1. ÚVOD Ve sborníku Litauische Orts-, Flur- und Gewässernamen im europäischen Kontext, který vydali Grasilda Blažienė a Laimutis Bilkis, byly pojednány nejrůznější druhy toponym v širším smyslu v regionu západní Jižní Aukštaitije (Dzukija/Džūkija). V rámci těchto příspěvků byla zpracována také hydronyma (Bichlmeier 2019a). To však bylo možné pouze částečně, neboť úplné zpracování podle tamního vzoru by daný příspěvek prodloužilo přibližně o třetinu, a překročilo by tak rámec sborníku. Ani ostatním přispěvatelům sborníku se nepodařilo vždy úplně zpracovat doklady příslušného typu názvů. Výzkumné území Bichlmeier 2019a zahrnuje v okrese Alytus (lit. rajonas) samosprávy (lit. seniūnija) Alytus (A), Krokialaukis (Kr) a Miroslavas (Mr), v okrese Lazdijai samosprávy Lazdijai (Lz), Seirijai (Se), Šeštokai (Še), Šlavantai (Šl), Teizai (Te) a Veisiejai (Ve) a v okrese Druskininkai samosprávu Leipalingis (Lp). V Bichlmeier 2019a nebyla zpracována hydronyma samosprávy Simnas v okrese Alytus ani hydronyma samospráv Kapčiamiestis, Kučiūnai, Noragėlis a Šventežeris v okrese Lazdijai. Doklady hydronym, které v onom příspěvku chyběly, budou nyní pojednány níže obdobným způsobem. Jedná se o 120 názvových podob (75 názvů jezer [SeeNN], 45 názvů vodních toků [FließgewNN]). 196 Acta Linguistica Lituanica LXX Morphologische und semantische Analyse der Gewässernamen des westlichen Südostätiens (Teil 2) Část z nich (přibližně třetina) již byla zpracována v rámci rozboru 332 dokladů názvů (182 názvů jezer [SeeNN], 150 názvů vodních toků [FließgewNN]) v Bichlmeier 2019a. Zbývá tedy přibližně 80 nových názvových podob. Články o již zpracovaných názvech se níže opakují s nezbytnými doplněními a případnými opravami; dosud nezpracované názvy jsou představeny ve stylu onoho příspěvku. I nadále jsou názvy vodních toků [FließgewNN] a názvy jezer [SeeNN] pojednávány odděleně. Již v Bichlmeier 2019a bylo možné doložit výrazné rozdíly ve frekvenci různých typů tvoření u obou tříd názvů. Na konci tohoto oddílu je opět uvedeno tabulkové vyhodnocení zpracovaných názvů. Aby se usnadnilo vypracování celkového shrnutí, jsou níže u obou druhů názvů opakovaně uváděny také vzorce tvoření, které se v předkládaném korpusu nevyskytují u žádného názvu. Protože zdejší celkový korpus se 120 názvovými podobami představuje jen o málo více než třetinu korpusu v Bichlmeier 2019a, nebylo možné očekávat, že se najdou doklady pro všech více než 60 rozlišených způsobů tvoření. Příspěvek uzavírá tabulkové souhrnné vyhodnocení dokladů názvů z Bichlmeier 2019a a z tohoto příspěvku. 1.1. Zkoumaná oblast a datová základna Zkoumaná oblast leží v trojmezí Litvy, Běloruska a Polska. Dialektálně i etnograficky náleží k západní části jihovýchodního aukštaitského (lit. vakarinių pietų aukštaičių), respektive západodzukského (lit. vakarinių dzūkų) areálu. V okrese (rajónu; lit. rajonas) Alytus zahrnuje obec (lit. seniūnija) Simnas (Si), v okrese Lazdijai obce Kapčiamiestis (Ka), Kučiūnai (Ku), Noragelis (No) a Šventežeris (Šv). Názvy vodních toků a ploch ostatních obcí byly zpracovány v Bichlmeier 2019a. Zkoumaná oblast se nachází ve výrazné kontaktní zóně mezi východobatským jazykem litevštinou, západoslovanským jazykem polštinou a východoslovanským jazykem běloruštinou. Do jisté míry se to odráží také v názvech vodních toků a ploch, v nichž se ojediněle vyskytují slovanské základy a slovanské sufixy, případně názvy přejaté ze slovanského jazyka. Zkoumaná oblast navíc leží na území, které podle obecného názoru v minulosti obývali Jatvingové (a které tedy jazykově náleželo k západobaltské oblasti); to se patrně nejednou odrazilo v hláskové podobě názvů, pokud v nich místo standardních š, ž stojí hlásky s, z. Straipsniai / Articles 197 Harald Bichmeier Data z Geoinformační databáze místních názvů Litvy zpracovaná v rámci projektu (http://kiis.lki.lt/lietu-vos-vietovardziu-geoin-formacine-duomenu-baze)1 lze grosso modo považovat za synchronní; nejstarší materiál pro zde zkoumanou část jihozápadní Litvy vychází ze sběrů z 30. let 20. století. Celkový korpus této studie zahrnuje 120 názvů vodních toků a ploch pro něco přes 100 vodních útvarů; u některých vodních útvarů byl kromě oficiálního názvu zaznamenán také jeden, výjimečně i dva nebo tři neoficiální, hovorové názvy. 2. NÁZVY VODNÍCH TOKŮ A PLOCH ZÁPADNÍHO JIŽNÍHO AUKŠTAITSKA 2.1. Typy tvoření Názvy vodních toků a ploch lze z hlediska jejich morfologického tvoření rozdělit do různých podtříd: V zásadě existují odvozené, složené a víceslovné/syntagmatické názvy vodních toků a ploch. U odvozených názvů je třeba rozlišovat dvě skupiny: apelativní a deonymické. Deonymické útvary vznikají jen výjimečně konverzí (kvazikonverzí) jiného názvu na název vodního toku či plochy bez sufixu; zpravidla se tvoří sufixací, přičemž závislost odvozeného názvu na základovém slově se obvykle vyjadřuje buď posesivním, nebo zdrobňovacím sufixem. U odvozených apelativních názvů často nelze rozhodnout, zda derivační proces (zpravidla sufixace) proběhl již v předonymickém apelativním stadiu, nebo až v rámci procesu onymizace. To platí zejména tehdy, když se slova odvozená běžnými zdrobňovacími sufixy používají (nebo mohou používat) jak apelativně, tak onymicky. Pokud k sufixaci došlo již ve stadiu apelativa, při onymizaci pak už došlo pouze k přechodu slova z třídy apelativ do třídy onym. Táž 1 Dále se nebude uvádět odkaz na původ dat z této databáze; tento původ je třeba předpokládat. 198 Acta Linguistica Lithuanica LXX Morphologische und semantische Analyse der Gewässernamen des westlichen Südostens (Teil 2) Stejná situace nastává také v případech, kdy jsou apelativa onymizována bez rozpoznatelných dodatečných sufixů. Pro litevská hydronyma se tedy zřejmě rýsuje stejná situace, jaká byla zjištěna také u (celkově ovšem spíše vzdálené) třídy slovanských rodových jmen odvozených sufixy (srov. Bichlmeier 2019b): V litevštině patrně neexistuje sufix, který by bylo možné označit za skutečný onymický sufix, tedy za sufix používaný výhradně k tvoření jmen (jakéhokoli druhu); existují nanejvýš různé sufixy, které se při tvoření jmen používají přednostně. Zvláštností litevského tvoření slov a jmen jsou takzvané „koncovkové změny“. Synchronně jde v těchto případech o výměnu sufixu; z diachronního hlediska se naproti tomu většinou jedná o sufixaci sufixem obsahujícím j. Jednou z nejstarších funkcí těchto sufixů, doložitelnou již v praindoevropštině a dobře dosvědčenou například také v archaických vrstvách slovanských místních jmen, je tvoření posesivních odvozenin: odvozenina s j od apelativa nebo onyma XY tedy znamená „patřící k XY“. Komponentní názvy lze klasifikovat podle částí spojených ve složenině; druhou složkou je zpravidla substantivum (nejčastěji s významem ‚jezero‘, jako litevské ėžeras, zdrobněle ežerėlis, nebo ‚rybník‘, jako litevské prūdas atd.), zatímco první složkou může být substantivum, adjektivum nebo vzácně také slovesný kmen. Při kompozici obvykle dochází také ke změně sufixu druhé složky/základového slova. Složená/syntagmatická jména jezer lze rozdělit do dvou hlavních skupin: na ta tvořená kongruujícím adjektivem + substantivem a na ta tvořená řízeným substantivem v genitivu + substantivem. Poslední skupinu lze podle sémantické příslušnosti závislého genitivu rozdělit na podskupiny; genitiv může být osobní jméno, místní jméno (v širším smyslu) nebo jiné substantivum. V dalším výkladu se u každého jednotlivého jména vždy uvádí také okres, respektive obec, v níž je jméno doloženo, a takzvaný geokód jména (přidělený v rámci vyhodnocené databáze), aby bylo zajištěno, že vodní plochy ležící současně ve dvou či více okresech, respektive obcích (a v databázi členěné podle okresů a obcí proto uvedené dvakrát či vícekrát), nebudou se svými názvy uvedeny, respektive započítány vícekrát. Geokód naopak zaručuje, že různé vodní plochy se stejným názvem budou jako takové rozpoznány. Straipsniai / Articles 199 HARALD BICHMEIER 2.2. Jména jezer Pojem Seen ame je v této studii chápán v širším smyslu. Zkoumají se zde všechna pojmenování stojatých vod zjištěná ve zkoumané oblasti, která nebyla klasifikována jako bažiny, močály apod. U samotných vodních ploch se nerozlišuje, zda jsou přírodní, či umělé, protože toto rozlišení není na základě údajů z výše zmíněné databáze, o niž se studie opírá, možné. Tím zůstává nedotčen předpoklad, který čeká na podrobnější prozkoumání, že se snad mohou v četnosti jednotlivých způsobů tvoření názvů přírodních a umělých jezer vyskytovat rozdíly. 2.2.1. Odvozená jména jezer Jak již bylo uvedeno výše v oddílu 2.1, často není možné rozlišit mezi sufixací, k níž došlo již před onymizací, a sufixací, k níž došlo teprve v rámci onymizace. Toto rozlišení proto dále neprovádíme. Jména jsou představena v pořadí podle sufixů podílejících se na derivaci; uvnitř každé skupiny se člení podle sémantických kritérií. Totéž platí pro případy, kdy hydronymum vzniklo z apelativa bez dalšího rozpoznatelného sufixu, tedy jde v konečném důsledku pouze o určitý druh konverze apelativum > onymum. Potenciální předbaltské/protobaltské útvary nejsou pojednávány samostatně, nýbrž v rámci své příslušné morfologické strukturní třídy. 2.2.1.1. Odvozeniny bez (dalšího) sufixu (konverze) U odvozenin bez (dalšího) sufixu (konverzí) lze rozlišit čtyři typy: a) ‚jednoduché‘ konverze, při nichž se apelativní substantivum převádí na onymické substantivum, b) ‚dvojité‘ konverze, při nichž vedle konverze apelativum > onymum dochází také ke konverzi adjektivum > substantivum, c) ‚pseudokonverze‘, které vypadají jako jednoduché konverze, ale jde o zpětné tvoření apod., d) ‚onymické konverze‘, převod jména z jedné třídy jmen do jiné. 200 Acta Linguistica Lithuanica LXX Morphologische und semantische Analyse der Gewässernamen des westlichen Südkaštens (Teil 2) 2.2.1.1.1. ‚Jednoduché‘ konverze Baladīs m. (2) Ku (40169): z lit. balādīs m. ‚holub (Columba):² Gālstas m. (1) Ku, Lz, Ve (43067): etymologie je nakonec nejasná; název snad vychází z rozšíření na st kořen lit. gālas m. ‚konec, okraj‘, anebo s dodatečným ablautem na kořen lit. gelmė f. ‚hloubka, hluboké místo‘, lotyš. dzelme f. ‚totéž‘.³ Teoreticky je možné, byť nepravděpodobné, že přípona obsahující st je pozůstatkem příponového konglomerátu praindoevrop. *-is-th₂o-, který se v praindoevropštině používal k tvorbě superlativů. Pokud by tomu tak přesto bylo, bylo by třeba předpokládat velmi archaickou formaci, neboť tento příponový konglomerát se v baltských jazycích jinak nedochoval. Je třeba předpokládat předbaltskou formaci *gʷol-st-h₂o- ‚hluboký‘ nebo ‚nejblíže konci‘. Přízvuk by však bylo třeba ještě vysvětlit. Gāstas m. (1) Ku, Lz, Ve (43067): nářeční varianta s velarizovaným -l- jezera Gālstas (viz výše).⁴ Līnarka f. (1) Ka (40253): z lit. līnamka, līnarkā f. ‚rošt na máčení lnu, místo, kde se len máčí‘.⁵ Název je pozoruhodný, protože na základě apelativa, z něhož vychází, bychom spíše očekávali vývoj k pomístnímu jménu nebo názvu louky (také doloženo, srov. Mickienė 2019) než k hydronymu jezera. Pastovīs m. (³ᵇ) Ka (42941): z lit. pastovīs (³ᵇ) m. ‚stání, stanoviště, přístřešek pro krávy v horkých dnech‘; uvažuje se, že toto slovo mohlo kdysi označovat také stojatou vodu. Jezero má vedle toho neoficiální název Pastovėlis (2) m. Ka (42941) (viz níže 2.2.1.3.10.2.).⁶ I u tohoto názvu je pozoruhodné jeho užití jako hydronyma jezera; spíše bychom očekávali užití jako pomístního jména. 2 Srov. LitEW 31; Savukynas 1961: 219; Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 12; Vanagas 1970: 31; neuvedeno u Vanagase 1981a; Vanagas 1981b: 39, 77; ALEW 88; LVŽ 1: 32n. 3 Srov. LitEW 130, 151; Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 42, 44; Savukynas 1966a: 187; Vanagas 1981a: 105; Vanagas 1981b: 68; LEV 253; ALEW 284–286, 309, 324; LVŽ 3: 61. 4 Vgl. Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 42, 44; Savukynas 1966a: 187; nicht in Vanagas 1970; Vanagas 1981a: 105; LVŽ 3: 61. 5 Srov. LitEW 373, 440; Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 93; Vanagas 1970: 41; Vanagas 1981a: 192; Vanagas 1981b: 22; ALEW 589, 617n. 6 Srov. LitEW 915n.; Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 119; Vanagas 1970: 41; Vanagas 1981a: 248; Vanagas 1981b: 37; ALEW 981n. Straipsniai / Articles 201 HARALD BICHMEIER Ragõžė f. (2) Ku (40168): z lit. ragõžė, Typha latifolia‘ (vedle toho také lit. ragazis m., ragazė f., ragožis m., všechny přejaté z rus. rahóz, tot.).⁷ Kromě oficiálního jména má jezero také jméno Ragõžis m. (viz níže). Ragõžis m. (2) Ku (40168): z lit. ragõzis m., Typha latifolia‘ (vedle toho také lit. ragazis m., ragazė f., ragožė f., všechna přejatá z rušt. rahóz m., význam ‚rákos‘).⁸ Oficiální název jezera je Ragõžė f. (viz výše). 2.2.1.1.2. „Dvojitá“ konverze Bedùgis m. (2) Ka (40254, 42932), Ku (40174): z lit. bedùgis, -ė, velmi hluboký, bezedný.⁹ Dubòji f. (?) Šv (13483), Te (12785, 12793): z určitého tvaru adjektiva lit. dubùs, hluboký.¹⁰ Giliojà f. (1) Si (4271, 13123): z nářečního určitého tvaru adjektiva lit. gilùs, hluboký.¹¹ V případě Giliojà Si (4271) jde o neoficiální jméno pro Gilõjis (viz níže). Gilõjis f. (1) Si (4271): z nářečního určitého tvaru adjektiva lit. gilùs, hluboký.¹² Oficiální jméno pro Gilõjis (viz výše). Ìlgis m. (1) Ka (4024), Ve (4306): z lit. ìlgas, dlouhý.¹³ K stejně znějícímu FIN Ìlgis m. (1) Se (35930) viz Bichmeier 2019a: 2.2.1.2.1. Veisėjis m. (2) Ka, Ku, Ve (43069): patrně upravená podoba jatving. / již. *Veisija podle adjektiva *veisija-, „bažinatý“, k balt. prajazyčnému *veisa f., „bažina“, 7 Vgl. eLKŽ s.v. ragožė; Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 131; Vanagas 1970: 191; Vanagas 1981a: 271; Vanagas 1981b: 93. 8 Vgl. eLKŽ s.v. ragožis; Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 131; Vanagas 1970: 191; Vanagas 1981a: 271; Vanagas 1981b: 93. 9 Srov. LitEW 38, 108; Savukynas 1961: 221; Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 16; Vanagas 1970: 44; Vanagas 1981a: 60f.; ALEW 101, 238; LVŽ 1: 414. – Srov. také hydronymum Bedùgnė f. (2) Al (42731) v Bichlmeier 2019a: 2.2.1.1. 10 Vgl. Savukynas 1962: 196; Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 33; Vanagas 1970: 51, 108; Vanagas 1981a: 93; Vanagas 1981b: 67; LVŽ 2: 354f. 11 Srov. LitEW 151; nikoli v Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963; nikoli v Savukynas 1966a; nikoli v Vanagas 1970; nikoli v Vanagas 1981a; ALEW 324; LVŽ 3: 169nn., zvl. 169 (pouze podoba Gilõja). 12 Srov. LitEW 151; Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 48; Savukynas 1966a: 189; Vanagas 1970: 51, 96, 145; Vanagas 1981a: 115; Vanagas 1981b: 109; ALEW 324; LVŽ 3: 169nn., zvl. 169. 13 Srov. LitEW 183n.; Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 56; Vanagas 1970: 64; Vanagas 1981a: 129; Vanagas 1981b: 108; ALEW 392n. 202 Acta Linguistica Lithuanica LXX Morphologische und semantische Analyse der Gewässernamen des westlichen Südostens (Teil 2) což by zase mělo být řazeno ke kořeni praindoevropskému *ḱeis- ‚téci‘. 2.2.1.1.3. Pseudokonverze Takové derivace nejsou u jezerových jmen v oblasti výzkumu doloženy. 2.2.1.1.4. ‚Onymické‘ konverze Gadekà f. (2) Šv (4299): totožné s osobním jménem Gadeka15. Naproti tomu občas navrhované odvození jména z urbaltského původu působí velmi vykonstruovaně. 2.2.1.2. ‚Odvozování pomocí koncovek‘ Takzvaná ‚odvozování pomocí koncovek‘ jsou z synchronního hlediska derivace prostřednictvím výměny sufixu. Základovými slovy mohou být apelativa (adjektiva, substantiva) i onyma (většinou místní názvy, názvy dvorů). Sem lze zařadit také poměrně vzácné derivace, které vznikají přímo z kořene a vedle sebe nemají žádné (nominální) útvary s týmž kořenem na stejné derivační úrovni. Zvláštní případ odvozování pomocí koncovek představují útvary tvořené současným připojením předložky, resp. předpony. V litevské jazykovědě se takové útvary obvykle označují jako prefixace nebo prefixální derivace. Nakonec je však patrně vhodnější označovat je jako cirkumfixaci. Strukturálně přesně odpovídají typu sloužícímu k tvorbě kolektiv v novočeském Berg m. → Gebirge n. (pragerm. *berg-a- → *ga-berg-ia-) a zároveň strukturálně i etymologicky přesně odpovídají slovanskému typu tvorby označení oblastí či míst: srbochorvatské Dunav m. ‚Dunaj‘ → Podunavlje n. ‚oblast při/podél Dunaje‘, české břeh m. ‚břeh‘ → po-břež-í n. ‚pobřežní oblast‘, ná-břež-í n. ‚nábřeží, promenáda podél řeky‘ (< praslov. *berg-a-: *pa-/nā-berg-ia). 2.2.1.2.1. Deapelativní „koncovkové deriváty“ Áncia f. (1) Ka, Ve (43028): Jméno je jinak doloženo také jako FlN: Juodži/Baloži Áncia (viz níže 2.3.3.1.). Pravděpodobně se zde jedná o 14 Srov. LitEW 114; Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 189; Savukynas 1966b: 170; Vanagas 1970: 143, 167; Vanagas 1981a: 369; ALEW 1208 (*ḱeis-, rašit, prospívat). 15 Vgl. Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 41; Savukynas 1966a: 185, 186; Vanagas 1970: 107, 108, 134; Vanagas 1981a: 102; Vanagas 1981b: 32; Zinkevičius 2008: 281; LVŽ 3: 7. Straipsniai / Articles 203 HARALD BICHLMEIER jméno vodního útvaru založené na názvu zvířete; základem je pak lit. ántis „kachna“.16 Toto apelativum je základem jména utvořeného formantem uralt. *ia/ā-, který tvoří přivlastňovací odvozeniny: uralt. *ánt-iā-. – Méně pravděpodobná, v neposlední řadě vzhledem k přízvuku, je souvislost s lit. antìs „ňadra, hruď, prsní kapsa“, lotyš. ots, ote „odvodňovací strouha; dutina; roura ve zdi či v peci“.17 Ángė f. (1) Si (4269): souvisí s lit. angis f. (4) „had, zmije (Vipera berus)“.18 Neoficiální název jezera Ángininkų ežeras (viz níže 2.2.3.2.1.). Vedle toho má jezero také název Angÿs m. (viz níže). Angÿs m. (4) Si (4269): souvisí s lit. angis f. (4) „had, zmije (Vipera berus)“.19 Neoficiální název jezera Ángininkų ežeras (viz níže 2.2.3.2.1.). Vedle toho má jezero také název Ángė f. (viz výše). Dumblis m. (2) Ka (4290), Ka (4295), Lz (4051): souvisí s lit. dùblas m. „bahno, kal na dně rybníka“.20 V případě Ka (4290) a Lz (4051) jde o variantu jména Dumblÿs (viz níže); v případě Ka (4290) existuje také neoficiální varianta Dumblis (viz níže 2.2.1.3.7.1.2.). V případě Ka (4295) jde o oficiální variantu jména Dumblinis (jezero). Dumblÿs m. (4) Ka (4290), Lz (4051): souvisí s lit. dùblas m. „bahno, kal na dně rybníka“.21 Varianta jména Dumblis (viz výše). Niedis m. (2) Ka (4307): možná archaická formace založená na indoevropském kořeni *neid- „téci“, srov. ai. nédati „proudí, teče“.22 Možná lze předpokládat formu uralt. *neid-iā-/*neid-iā-, pokud 16 Vgl. Savukynas 1960: 295; Būga 1961: 450f.; Otresbki 1962b: 265f.; Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermantė 1963: 6; Vanagas 1970: 59; Toporov 1973: 38; Vanagas 1981a: 42; Vanagas 1981b: 77, 118; Pupkis 2002: 21; LVŽ 1: 122f. – Zum Grundwort: LitEW 11f.; SEJL 17f.; ALEW 45. 17 Srov. LitEW 12; LEV 94f.; SEJL 18; ALEW 44f. 18 Srov. LitEW 10; není uvedeno v Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermantė 1963; není uvedeno v Savukynas 1960; není uvedeno ve Vanagas 1970; Vanagas 1981a: 42 (Ángė podle Būgy apud Vanagas, heslo Anginas); ALEW 40f.; LVŽ 1: 98f. 19 Srov. LitEW 10; Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermantė 1963: 6; není uvedeno v Savukynas 1960; není uvedeno ve Vanagas 1970; Vanagas 1981a: 42; Vanagas 1981b: 77; ALEW 40f.; LVŽ 1: 98f. 20 Srov. LitEW 108; Savukynas 1962: 197; Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermantė 1963: 35; Vanagas 1970: 11, 65, 148; Vanagas 1981a: 96; Vanagas 1981b: 65; ALEW 243; LVŽ 2: 386–388. 21 Srov. LitEW 108; Savukynas 1962: 197; Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermantė 1963: 35; Vanagas 1970: 11, 148; Vanagas 1981a: 96; Vanagas 1981b: 65; ALEW 243; LVŽ 2: 386–388. 22 Není uvedeno v Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermantė 1963; srov. Vanagas 1970: 69; Vanagas 1981a: 230; Vanagas 1981b: 86; EWia 2: 55; LIV² 449. 204 Acta Linguistica Lithuanica LXX Morphologische und semantische Analyse der Gewässernamen des westlichen Südostasiens (Teil 2) název není koncovkovou odvozeninou od oficiální podoby názvu Nies m. (viz níže) ani od názvu FIN Niedā f. (4) Ka (37154). Niedūs m. (2) Ka (43070): možná archaická formace na základě kořene urd. *neid- ‚téci‘, srov. ai. néḍati ‚proudí, teče‘.²³ Je třeba předpokládat snad předobraz urbalt. *neid-u-/*naid-u-. Vedle toho existuje neoficiální podoba názvu Nies m. (viz výše). Srov. také FIN Niedā f. (4) Ka (37154). Samānius m. (2) Ka (42923): z lit. sãmana, samana f. ‚mech‘.²⁴ Zapsýs m. (4) Ku, Ve (40167): patrně jatvingismus a snad jej lze spojovat s lit. zapsėti ‚kapkat‘.²⁵ 2.2.1.2. Deonymické ‚koncovkové odvozeniny‘ Atesýs m. (3ᵇ) Al, Mrs, Si (42705): lit. SeeN Atesýs (3ᵇ) lze odvodit z předobrazu urbalt. *at-es-ig-. Podle rozšířeného názoru název souvisí s dalšími evropskými jmény a obvykle se ztotožňuje se starověkým názvem řeky Etsch, respektive s jeho starověce doloženou podobou At(h)esis.²⁶ – GewN lze přiřadit ke kořeni uridg. *h₂et(h₂)- ‚jít, putovat‘.²⁷ Jde tedy u GewN o rozšířené podoby s-kmene uridg. *h₂et(h₂)-es- ‚chození, putování, putování‘. – Problematická však zůstává sémantika: pojmenování jezera jako ‚poutníka‘ (→ ‚tekoucí‘ [→ ‚řeka‘]) je netypické. Rovnice lit. Atesýs: At(h)esis/Etsch, kterou v onomastické literatuře od dob Hanse Kraheho a Wolfganga P. Schmida tradičně uvádějí, může být zdánlivou hláskovou podobností, případně může jít jednoduše o nezávislé paralelní formace (zvláště když jazykové zařazení předobrazu FIN Etsch ani tvoření kmene [kmen na -i, kmen na -io?] nejsou vůbec jasné). Pravděpodobnější se naopak jeví vnitrolitevské utvoření tohoto názvu: vedle SeeN Atesýs existuje také FIN ²³ Vgl. Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 110; Vanagas 1970: 69; Vanagas 1981a: 230; Vanagas 1981b: 86; EWAia 2: 55; LIV² 449. ²⁴ Srov. LitEW 761; Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 142; Vanagas 1970: 69, 220; Vanagas 1981a: 289; Vanagas 1981b: 93. ²⁵ Vgl. Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 201; nicht in Vanagas 1970; vgl. Vanagas 1981a: 292f.; Vanagas 1981b: 73, 135. ²⁶ Vgl. Savukynas 1960: 298; Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 9; Schmid 1971: 41f. mit Anm. 20; Schmid 1972: 7; Vanagas 1970: 137; Vanagas 1981a: 50; Vanagas 1981b: 74, 96, 131; Kühbacher 1995: 65f.; Pukis 2002: 29; LVŽ 1: 201. ²⁷ Srov. LIV² 273; IEW 69. Straipsniai / Articles 205 HARALD BICHMEIER Atesē f. (³ᵇ) Si (34967; viz níže 2.3.1.3.13.): < ur balt. *at-es-i̯ā-, protože u říčního jména je odvození od „kořene pohybu“ bezproblémové, bude snad název jezera vnitrolitevskou „koncovkovou derivací“ od říčního jména. – Další informace k etymologii viz níže u říčního jména Atesē (2.3.1.3.13.). – Kromě toho má jezero neoficiální název Atesnīkų ežeras m. Si (viz níže 2.2.3.2.1.). Daunōris m. (1) Šv (42825): od osobního jména Daunōris, Daunōras, Daunōrius28 2.2.1.2.3. Cirkumfigace Prūntas m. (1) Šl, Šv (43017): utvořeno s předponou pra- od litevského pūsti, pūnta, „bobtnat, nadouvat se, tloustnout“, puntùs, „nadmutý“.29 2.2.1.2.4. Deradikální útvary Tyto derivace nevycházejí z již existujícího apelativa nebo onymu, nýbrž jsou tvořeny přímo od kořene. Je však možné, že příslušné apelativum/onymum pouze není doloženo. Tuto nejasnost nelze odstranit. Dusìa f. (2) Se, Si, Šl, Te (43042): název jezera Dusìa30 je nejspíše třeba spojovat s litevským dūsti, „dusit se, lapát po dechu, žíznit, toužit“31 nebo s dūsas, „bahenní pták; dušnost, astma, mlha, povzdech, mrtvice“32. Mohlo by jít o jezero s vodou s nízkým obsahem kyslíku, a proto s malým množstvím ryb? Další možnost spojení se snad nabízí s říčním jménem Daūsinas33, které lze spojovat s litevskými výrazy odvozenými od téhož kořene: dausà, dāusios, „ráj, tropy“, daũngas, „tropický“. 28 Vgl. Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 28; Vanagas 1970: 48; Vanagas 1981a: 82; Vanagas 1981b: 32; Zinkevičius 2008: 82, 122, 199. 29 Srov. LitEW 668, 67f.; Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 127; Vanagas 1970: 223; Vanagas 1981a: 265; ALEW 83f. 30 Vgl. Savukynas 1962: 198; Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 37; Vanagas 1970: 28, 29, 155, 183; Vanagas 1981a: 98 [s. v. Dusà]; Vanagas 1981b: 101; Pukis 2002: 94; LVŽ 2: 45. 31 Srov. LKŽ 2: 922f.; LitEW 115f.; SEJL 137; ALEW 250f. 32 Srov. LitEW 115. 33 Vgl. Savukynas 1962: 193; Vanagas 1970: 155; Vanagas 1981a: 82; Vanagas 1981b: 101; LVŽ 2: 165. 206 Acta Linguistica Lithuanica LXX Morphologische und semantische Analyse der Gewässernamen des westlichen Südostens (Teil 2) 2.2.1.3. Sufixální derivace Sufixální derivace se tvoří připojením dalšího sufixu ke kořeni, resp. kmeni. V jednotlivých případech může být obtížné odlišit je od konverzí rozšířených kmenů (např. zdrobnělin). 2.2.1.3.1. Derivace se sufixem lit. -aitė nejsou v oblasti výzkumu u názvů jezer doloženy. 2.2.1.3.2. Derivace se sufixem lit. -aitis34 Sufix lit. -aitis tvoří posesivní odvozeniny, mezi nimi také patronymika od (osobních) jmen. Odvozeniny od adjektiv adjektivum modifikují. 2.2.1.3.2.1. Deadjektivní útvary nejsou v oblasti výzkumu u názvů jezer doloženy. 2.2.1.3.2.2. Desubstantivní derivace nejsou v oblasti výzkumu u názvů jezer doloženy. 2.2.1.3.2.3. Deonymické derivace Selovinaitis m. (1) Ku (40194): derivace od názvu jezera Selovinis m. (2) Ku (40192)35 (viz níže 2.2.1.3.24.). 2.2.1.3.3. Odvozeniny se sufixem lit. -alis36 nejsou u názvů jezer ve zkoumané oblasti doloženy. 2.2.1.3.4. Odvozeniny se sufixem lit. -aas nejsou u názvů jezer ve zkoumané oblasti doloženy. 2.2.1.3.5. Odvozeniny se sufixem lit. -ėkė nejsou ve zkoumané oblasti u názvů jezer doloženy. 2.2.1.3.6. Odvozeniny se sufixem lit. -elė Sufix lit. -elė tvoří zdrobněliny a názvy příslušnosti.37 34 Srov. Skardžius 1943/1996: 358–360; Vanagas 1970: 161; Vanagas 1981b: 47, 96. 35 Vgl. Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 143; Vanagas 1970: 76; Vanagas 1981a: 304. 36 Srov. Skardžius 1943/1996: 174f.; Vanagas 1970: 85–90; Vanagas 1981b: 47, 96. 37 Srov. Skardžius 1943/1996: 175–177; Vanagas 1970: 113–124; Vanagas 1981b: 47, 96. Straipsniai / Articles 207 Harald Bichmeier 2.2.1.3.6.1. Desubstantivní útvary Duobėlė f. (?) Ka (40210): od lit. duobė f. ‚dutina, prohlubeň‘.38 Protože zdrobnělina lit. duobėlė f. je již doložena jako apelativum ve staré litevštině, může jít u jezerního jména v zásadě také o ‚prostou konverzi‘ (ve smyslu 2.2.1.1.) apelativa v onymum. 2.2.1.3.6.2. Deverbální útvary, resp. útvary od kořene, nejsou u jezerních jmen ve zkoumané oblasti doloženy. 2.2.1.3.7. Odvozeniny se sufixem lit. -ėlis Sufix lit. -ėlis tvoří zdrobněliny a deriváty vyjadřující příslušnost.39 2.2.1.3.7.1. Deadjektivní útvary 2.2.1.3.7.1.1. Deadjektivní útvary Deadjektivní útvary jsou většinou pojmenování podle vlastností vody, respektive jezera. Ylėlis m. (2) Si (42694): od nedoloženého lit. *ýlas, které přesně odpovídá lotyšskému īls ‚tmavý, černý, načernalý‘, případně k předpokládanému prastarému *īla-, které předpokládá lotyšské slovo.40 Srov. také níže 2.3.1.3.15.1 jméno FIN Ylyd f. (4) Si (3928). Plakėlis m. (2) Ka (40198): od slovanské výpůjčky lit. plākis ‚plochý‘.41 2.2.1.3.7.1.2. Deadjektivní tvoření Blūdėlis m. (2) Ka (13516), Ka (12237), Ku (4019), Ve (13025): k slovanské přejímce lit. blūdās m. ‚mísa‘.42 V případě Ka (12237) má jezero také neoficiální název Ežerėlis m. viz níže 2.2.1.3.10.1. 38 Srov. LitEW 108; Savukynas 1962: 197; Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 36; Vanagas 1970: 118 (Duobėlė); Vanagas 1981a: 97; Vanagas 1981b: 68; LVŽ 2: 39nn., zvl. 399; ALEW 245. 39 Srov. Skardžius 1943/1996: 175–178; Vanagas 1970: 113–124; Vanagas 1981b: 96. 40 Vgl. Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 56; Vanagas 1970: 114, 117; Vanagas 1981a: 129; Vanagas 1981b: 68; LEV 341. 41 Srov. eLKŽ s. v. plāks2; není v Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963; není ve Vanagas 1970; není ve Vanagas 1981a. 42 Srov. LitEW 50; Savukynas 1961: 224; Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 20; Vanagas 1970: 67, 116, 148; Vanagas 1981a: 68; Vanagas 1981b: 64, 125; ALEW 124; LVŽ 1: 517n. 208 Acta Linguistica Lithuanica LXX Morphologische und semantische Analyse der Gewässernamen des westlichen Südostens (Teil 2) Bonēlis m. (2) Ku (40173): k lit. bonì, bónia f. „velká pletená láhev, pec na vaření čaje nebo pálení vápna“.⁴³ Dubēlis m. (2) Ka (40197), Se (12081): k lit. dùbė f. „jáma, prohlubeň, sníženina“.⁴⁴ Dumbrēlis m. (2) Ka (42940), Ve (4293): k lit. dùmblas m. „bahno, rašelina na dně rybníka“.⁴⁵ V případě Ka (42940) neoficiální varianta hydronyma Dūmbis (viz výše 2.2.1.2.1.). Markēlis m. (2) Ku (4015): z lit. markà f. „zbytky lnu, místo, kde se len máčí“.⁴⁶ Šūrēlis m. (2) Ka (4055): V tomto případě se zdá, že se nářeční podoba stala oficiálním názvem. Standardizovaná podoba by byla *Šūrēlis. Název souvisí s lit. šùrti, šùra, šùro „ježet se, odírat, třást se“, šùris m. „pochodeň“, šùrė f. „stodola, ovčinec, přeslička“.⁴⁷ Odvození od výše uvedeného názvu rostliny se jeví jako nejpravděpodobnější. 2.2.1.3.7.1.3. Odvozeniny od sloves, resp. útvary od kořene, nejsou u jmen jezer ve zkoumané oblasti doloženy. 2.2.1.3.7.2. Deonymické útvary: Zapsēlis (2) m. Ku (4016): odvozenina od jména jezera Zapsys m. (4) Ku, Ve (4017) (viz výše 2.2.1.2.1.).⁴⁸ 2.2.1.3.8. Odvozeniny se sufixem lit. -el̃s Litovský sufix -el̃s tvoří deminutiva a posesivní útvary.⁴⁹ Takové odvozeniny nejsou u jmen jezer ve zkoumané oblasti doloženy. ⁴³ Srov. LitEW 52; není v Savuknas 1961; není v Savuknas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermantė 1963; není v Vanagas 1970; není v Vanagas 1981; ALEW 127; LVŽ 1: 537. ⁴⁴ Srov. LitEW 108n.; Savuknas 1962: 196; Savuknas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermantė 1963: 33; Vanagas 1970: 118; Vanagas 1981a: 93; Vanagas 1981b: 67; ALEW 237; LVŽ 2: 346n. ⁴⁵ Srov. LitEW 108; Savuknas 1962: 197; Savuknas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermantė 1963: 35; Vanagas 1970: 114; Vanagas 1981a: 96; Vanagas 1981b: 65; ALEW 243; LVŽ 2: 386–388. ⁴⁶ Srov. LitEW 440; Savuknas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermantė 1963: 98; Vanagas 1970: 118, 146, 167; Vanagas 1981a: 205; ALEW 617n. ⁴⁷ Srov. LitEW 995; Savuknas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermantė 1963: 168; Vanagas 1970: 121, 207; Vanagas 1981a: 332, 336; Vanagas 1981b: 88; ALEW 1038n. ⁴⁸ Vgl. Savuknas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermantė 1963: 201; Vanagas 1970: 115; Vanagas 1981a: 392f. ⁴⁹ Srov. Skardžius 1943/1996: 175–178; Vanagas 1970: 113–124. Straipsniai / Articles 209 HARALD BICHLMElER 2.2.1.3.9. Deriváty se sufixem lit. -ėlė nejsou u názvů jezer ve zkoumané oblasti doloženy. 2.2.1.3.10. Deriváty se sufixem lit. -ėlis Sufix lit. -ėlis tvoří deminutiva a deriváty vyjadřující příslušnost.50 2.2.1.3.10.1. Deriváty od apelativ Ėžėris m. (2) Ka (40261), Ka (4293), Ka (12237), Ku (13291), Lp, Lz, Se (9756, 12149, 12525), Te (42759): deminutivní derivát lit. ėžeras m. ‚jezero‘.51 V případě Te (42759) je tento název také jiným pojmenováním Bakšių ėžeras (viz Bichlmeier 2019a: § 2.1.3.2.1.). V případě Ka (12237) jde o neoficiální název Bliūdėlis m. (viz výše 2.2.1.3.7.1.2.). 2.2.1.3.10.2. Deriváty od vlastních jmen Pastovėlis (2) m. Ka (4294): derivát od názvu jezera Pastovys m. (³ᵇ) Ka (4294) (viz výše 2.2.1.1.) a neoficiální název téhož jezera.52 2.2.1.3.11. Deriváty se sufixem -ėna Deriváty se sufixem -ėna jsou konkréta nebo abstrakta.53 Takové deriváty nejsou u názvů jezer ve zkoumané oblasti doloženy. 2.2.1.3.12. Odvozeniny se sufixem -ėnis Odvozeniny se sufixem -ėnis jsou obvykle odvozeniny od substantiv.54 Takové odvozeniny nejsou u jezerních jmen ve zkoumané oblasti doloženy. 2.2.1.3.13. Odvozeniny se sufixem -esė nejsou ve zkoumané oblasti u jezerních jmen doloženy. 2.2.1.3.14. Odvozeniny se sufixem lit. -ica nejsou u jezerních jmen ve zkoumané oblasti doloženy. 50 Srov. Skardžius 1943/1996: 178–181; Vanagas 1970: 124–130. 51 Srov. LitEW 125; Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 40; Savukynas 1966a: 184f.; Vanagas 1970: 128; Vanagas 1981a: 101; ALEW 271; LVŽ 2: 498ff. 52 Vgl. Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 119; Vanagas 1970: 126; Vanagas 1981a: 248. 53 Srov. Skardžius 1943/1996: 228–232; Vanagas 1970: 131f. 54 Srov. Skardžius 1943/1996: 238f.; Vanagas 1970: 134. 210 Acta Linguistica Lithuanica LXX Morphologische und semantische Analyse der Gewässernamen des westlichen Südskaiten (Teil 2) 2.2.1.3.15. Odvozeniny se sufixem lit. -y̆ia nejsou u názvů jezer v oblasti výzkumu doloženy. 2.2.1.3.16. Odvozeniny se sufixem lit. -(i)kas Sufix -(i)kas obvykle tvoří konkréta.55 Takové odvozeniny nejsou u názvů jezer v oblasti výzkumu doloženy. 2.2.1.3.17. Odvozeniny se sufixem lit. -ietis Sufix -ietis obvykle tvoří označení obyvatel, resp. nomina agentis.56 Takové odvozeniny nejsou u názvů jezer v oblasti výzkumu doloženy. 2.2.1.3.18. Odvozeniny se sufixem lit. -ija Sufix -ija obvykle tvoří abstrakta, kolektiva, názvy zemí/oblastí apod.57 Obelijā (2) No, Mrs, Se (43012): od lit. obelis m., obelė f., ‚jabloň‘.58 2.2.1.3.19. Odvozeniny se sufixem lit. -ijis Sufix -ijis tvoří jen velmi málo odvozenin, většinou toponyma.59 Takové odvozeniny nejsou u názvů jezer v oblasti výzkumu doloženy. 2.2.1.3.20. Odvozeniny se sufixem -ylis Sufix -ylis tvořil substantiva a byl málo produktivní.60 Takové odvozeniny nejsou u názvů jezer v oblasti výzkumu doloženy. 2.2.1.3.21. Odvozeniny se sufixem -yna Odvozeniny se sufixem -yna jsou denominalní a obvykle vyjadřují, že označované skutečnosti, kterou pojmenovává slovo sloužící jako derivační základ, je ve větším množství.61 Takové odvozeniny nejsou u názvů jezer v oblasti výzkumu doloženy. 55 Srov. Skardžius 1943/1996: 125f.; Vanagas 1970: 144. 56 Srov. Skardžius 1943/1996: 360f.; Vanagas 1970: 144f. 57 Srov. Skardžius 1943/1996: 80–83; Vanagas 1970: 145–148. 58 Srov. LitEW 515; Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 111; Vanagas 1970: 146; Vanagas 1981a: 23n.; Vanagas 1981b: 92; ALEW 719n. 59 Srov. Skardžius 1943/1996: 80; Vanagas 1970: 148. 60 Srov. Skardžius 1943/1996: 183; u Vanagase 1970 neuvedeno. 61 Srov. Skardžius 1943/1996: 268–270; Vanagas 1970: 166. Straipsniai / Articles 211 HARALD BICH LMEIER 2.2.1.3.22. Odvozeniny se sufixem -ynas Odvozeniny se sufixem -ynas jsou denominalní a obvykle vyjadřují, že označované skutečnosti, jež pojmenovává slovo sloužící jako derivační základ, je ve větším množství.62 Takové odvozeniny nejsou u jezerních jmen v oblasti výzkumu doloženy. 2.2.1.3.23. Odvozeniny se sufixem -inė Sufix -inė obvykle tvoří desubstantivní odvozeniny, nejčastěji látková adjektiva a posesivní formace; substantivní formace často označují místo.63 K -inė náleží jako maskulinní forma -inis (viz níže). Kemsinė f. (2) Šv (13483): k lit. kėmas m. ‚mechem porostlý kopec‘.64 Meškinė f. (2) Šv (42795): k lit. meška m. ‚medvěd‘.65 2.2.1.3.24. Odvozeniny se sufixem -inis Sufix -inis obvykle tvoří desubstantivní odvozeniny, většinou látková adjektiva a posesivní útvary.66 K -inis náleží jako ženská forma -inė (viz výše 2.2.1.3.23.). Dumblinis67 m. (?) Ka (4294): odvozenina z litevského dūblas m. ‚bahno, rašeliniště na dně rybníka‘.68 Gudinis m. (2) Ka (4297): pravděpodobně z etnonyma litev. gūdas m. ‚Bělorus‘ (zřídka také ‚Polák, Rus‘).69 Krakinis m. (2) Ka (4023): z litev. krakė f. ‚strakapoud černý; karas obecný (Carassius carassius)‘.70 62 Srov. Skardžius 1943/1996: 266–268; Vanagas 1970: 166f.; Vanagas 1981b: 96. 63 Srov. Skardžius 1943/1996: 263–266; Vanagas 1970: 156–164; Vanagas 1981b: 47, 96. 64 Srov. LitW 239; Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 72; Vanagas 1970: 159; Vanagas 1981a: 152; Vanagas 1981b: 69. 65 Srov. LitW 443; Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 102; Vanagas 1970: 158; Vanagas 1981a: 212; Vanagas 1981b: 80; ALEW 641. 66 Srov. Skardžius 1943/1996: 245ff.; Vanagas 1970: 156–164; Vanagas 1981b: 47. 67 Jméno je v databázi jmen bez přízvuku. 68 Srov. LitW 108; v Savukynas 1962 není uvedeno; Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 35 (Dumblinis, Dumblinis); Vanagas 1970: 54, 160; Vanagas 1981a: 96; Vanagas 1981b: 65; ALEW 243; LVŽ 2: 386–388, zvl. 387. 69 Srov. LitW 174; Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 54; Savukynas 1966a: 193; Vanagas 1970: 163; Vanagas 1981a: 125; Vanagas 1981b: 115; LVŽ 3: 331–337, zvl. 331; další etymologické návrhy viz s. 334f. 70 Srov. LitW 287; Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 77; Vanagas 1970: 103, 131, 152, 158; Vanagas 1981a: 163; Vanagas 1981b: 79. 212 Acta Linguistica Lithuanica LXX Morphologische und semantische Analyse der Gewässernamen des westlichen Südostens (Teil 2) Seloịnis m. (2) Ku (40192): z lit. šliōva, šliōva f. ‚ryba z čeledi lososovitých (Coregonus albula). K tomu patří jako odvozenina názvu jezera Seloịnitīs m. (1) Ku (40194; viz výše 2.2.1.3.2.3.).71 Vadinis m. (2) Ka (40258): k lit. vadė f. ‚vysychající řeka, místo zaplavené vodou‘, vadà f. ‚mýtina‘.72 2.2.1.3.25. Odvozeniny se sufixem lit. -(i)nyčia Sufix lit. (i)nyčia je buď převzat z pol. nica, resp. rus. nyča, anebo je domácí a pokračuje v něm praslov. *-inìa/ā-. Většinou tvoří místní názvy a kolektiva.73 Takové odvozeniny nejsou u názvů jezer ve zkoumané oblasti doloženy. 2.2.1.3.26. Odvozeniny se sufixem -ìškē Sufix -ìškē f. obvykle tvoří deadjektivní odvozeniny, nejčastěji posesivní a podobné útvary,74 někdy však také deadjektivní. Mezi deadjektivními lze rozlišovat deapelativní a deonymické. Odpovídající maskulinní forma zní -ìškis (viz níže 2.2.1.3.27.). 2.2.1.3.26.1. Deadjektivní útvary od apelativ Bedanìškē f. (1) Šv (13397): z lit. bedantìs ‚bezzubý‘ – patrně metaforicky ve vztahu k harmonicky utvářenému břehu apod.75 2.2.1.3.26.2. Deadjektivní útvary od onym nejsou u názvů jezer ve zkoumané oblasti doloženy. 2.2.1.3.27. Odvozeniny se sufixem -ìškis Sufix -ìškis obvykle tvoří deadjektivní odvozeniny, nejčastěji posesivní formace u. recte,76 někdy však také deadjektivní. U 71 Srov. LitEW 774; Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 143; Vanagas 1970: 158; Vanagas 1981a: 295; Vanagas 1981b: 81. 72 Vgl. eLKŽ s.v. vadà, vadė; Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 182; Vanagas 1970: 107, 129, 161; Vanagas 1981a: 357. 73 Srov. Skardžius 1943/1996: 357f.; Vanagas 1970: 142f.; Vanagas 1981b: 96. 74 Skardžius 1943/1996: 150–158; Vanagas 1970: 172–178; Vanagas 1981b: 47. 75 Srov. LitEW 38, 82; není u Savukynase 1961; Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 16; Vanagas 1970: 176; Vanagas 1981a: 60; Vanagas 1981b: 54; ALEW 101, 174f.; LVŽ 1: 412. 76 Skardžius 1943/1996: 150–158; Vanagas 1970: 172–178; Vanagas 1981b: 47. Straipsniai / Articles 213 Harald Bichmeier U deadsubstantivních odvozenin lze rozlišit deapelativní a deonymické. Ženská forma zní -iškė (viz výše 2.2.1.3.26.). 2.2.1.3.27.1. Deadsubstantivní formace od apelativ nejsou u jezerních názvů v oblasti výzkumu doloženy. 2.2.1.3.27.2. Deadsubstantivní formace od onym Kāu̯kis m. (1) ka (4303): patrně k litevskému osobnímu jménu (PN) Kāvis m. nebo místnímu jménu (ON) Kāl-viai, případně k litevskému apelativu kālvis m. ‚kovář‘, kalvė f. ‚kovárna‘, s nářečním zánikem velárního l před v77 2.2.1.3.27.3. Deadjektivní formace nejsou u jezerních názvů v oblasti výzkumu doloženy. 2.2.1.3.28. Odvozeniny se sufixem -ytė nejsou u jezerních názvů v oblasti výzkumu doloženy. 2.2.1.3.29. Odvozeniny se sufixem -ka nejsou u jezerních názvů v oblasti výzkumu doloženy. 2.2.1.3.30. Odvozeniny se sufixem -ys nejsou u jezerních názvů v oblasti výzkumu doloženy. 2.2.1.3.31. Odvozeniny se sufixem lit. -nas Tento sufix tvoří jen málo substantivních odvozenin, mezi nimiž jsou častější onyma než apelativa.78 Žūvintas m. (3ᵇ) Si (4263): od lit. žūvis f. ‚ryba‘.79 Jezero má vedle toho neoficiální název Žūintų ežeras (viz níže 2.2.3.2.1.). 2.2.1.3.32. Odvozeniny se sufixem lit. -oris80 Zařazení následující formace je z hlediska podoby sufixu nejasné. Takové odvozeniny nejsou u jezerních názvů v oblasti výzkumu doloženy. 77 Srov. LitEW 211n.; Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 71; Vanagas 1970: 177; Vanagas 1981a: 150; ALEW 443n.; Zinkevičius 2008: 543, 618. 78 Srov. Skardžius 1943/1996: 374; Vanagas 1970: 93. 79 Srov. LitEW 132; Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 207; Skardžius 1973: 39, 43, 47; Vanagas 1970: 93, 155; Vanagas 1981a: 406; Vanagas 1981b: 83; ALEW 131n. 80 U Skardžiuse 1943/1996 se nevyskytuje; tam je na s. 307 pouze přejatá přípona lit. -orius; Vanagas 1970: 189. 214 Acta Linguistica Lithuanica LXX Morphologische und semantische Analyse der Gewässernamen des westlichen Südküsta (Teil 2) 2.2.1.3.33. Odvozeniny s příponou lit. -orius Odvozeniny s příponou lit. -orius, přejatou z praslov. *-arjb, jsou většinou nomina agentis.81 Postavení následujícího útvaru je z hlediska podoby přípony nejasné. Takové odvozeniny nejsou u hydronym označujících jezera ve zkoumané oblasti doloženy. 2.2.1.3.34. Odvozeniny s příponou -otis Vzácná litevská přípona -otis slouží především k tvoření desubstantivních a deverbalních podstatných jmen.82 Dabōtis m. (1) Ku (40183): snad z lit. dobā f., dobas m., dobė f., jáma (se střechou) k sušení lnu, „jáma“ nebo daburys m. „kruh, vodní vír“.83 2.2.1.3.35. Odvozeniny se sufixem -tē Takové odvozeniny nejsou u hydronym typu SeeN ve zkoumané oblasti doloženy. 2.2.1.3.36. Odvozeniny se sufixem -uīsis Velmi vzácný sufix lit. -uīsis slouží především k tvoření zdrobnělin, resp. pejorativ a onym.84 Takové odvozeniny nejsou u hydronym typu SeeN ve zkoumané oblasti doloženy. 2.2.1.3.37. Odvozeniny se sufixem -uitis Velmi vzácný sufix lit. -uitis je variantou sufixu -uotas užívanou především ve východní aukštaitštině a stejně jako tento slouží především k tvoření deadjektivních a desubstantivních adjektiv.85 Glūitis m. (1) Si (4304): z lit. glūs ‚hluboký‘.86 81 Srov. Skardžius 1943/1996: 307; Vanagas 1970: 189. 82 Srov. Skardžius 1943/1996: 351n.; Vanagas 1970: 190n. 83 Srov. LKŽ 2: 599; Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 26 (Dabōtis); Savukynas 1966a: 192 (Dabōtis); Vanagas 1970: 190; Vanagas 1981a: 78; Vanagas 1981b: 67; LVŽ 2: 90. 84 Srov. Skardžius 1943/1996: 319; Vanagas 1970: 193. 85 Srov. Skardžius 1943/1996: 349; Vanagas 1970: 51, 193. 86 Srov. LitEW 151; Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 48; Savukynas 1966a: 189; Vanagas 1970: 51; Vanagas 1981a: 115; Vanagas 1981b: 109; ALEW 24; LVŽ 3: 176–178, zvl. 176. Straipsniai / Articles 215 HARALD BICHMEIER 2.2.1.3.38. Odvozeniny se sufixem -kas Sufix lit. -kas slouží především k tvoření zdrobnělin a hypokoristik.87 Zdrobněliny přitom mohou být v zásadě odvozeny od apelativ nebo od proprií. 2.2.1.3.38.1. Apelativní tvoření Dėliūkas m. (2) Si (13243): odvozenina od označení živočicha lit. dėlė f., pijavice (Hirudo medicinalis).88 2.2.1.3.38.2. Odvozeniny od proprií Sperniūkas m. (2) Si (13365): odvozenina od říčního jména Spernė f. (4) Si (38103)89 (viz níže 2.3.1.3.45.). 2.2.1.3.39. Odvozeniny se sufixem -ulis Sufix lit. -ulis slouží především k tvoření jmen činitelských, méně často také zdrobnělin.90 Takové odvozeniny nejsou u jezer v zkoumané oblasti doloženy. 2.2.1.3.40. Odvozeniny se sufixem -uonis Litevský sufix -uonis slouží především k tvoření názvů činitelů.91 Takové odvozeniny nejsou u jezerních jmen ve zkoumané oblasti doloženy. 2.2.1.3.41. Odvozeniny se sufixem lit. -ūtas Vzácný litevský sufix -ūtas tvoří konkréta.92 Mėkšrūtas m. (1) Ka (4029): z lit. mėkšras m., rybě podobné kaprovi, plotice (Leuciscus rutilus).93 2.2.1.3.42. Odvozeniny se sufixem -utė nejsou u jezerních jmen ve zkoumané oblasti doloženy. 87 Srov. Skardžius 1943/1996: 136–139; Vanagas 1970: 193–197; Vanagas 1981b: 47, 96. 88 Srov. LitEW 87; Savukynas 1962: 194; Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 29; Vanagas 1970: 193, 195; Vanagas 1981a: 84; Vanagas 1981b: 78; ALEW 19; LVŽ 2: 198f. 89 Vgl. Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 153; Vanagas 1970: 194; Vanagas 1981a: 311. 90 Srov. Skardžius 1943/1996: 186–188; Vanagas 1970: 200. 91 Srov. Skardžius 1943/1996: 284f.; Vanagas 1970: 205. 92 Srov. Skardžius 1943/1996: 364; Vanagas 1970: 211. 93 Srov. LitEW 425; Skardžius 1943/1996: 364; Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 100; Vanagas 1970: 211; Vanagas 1981a: 209; Vanagas 1981b: 80; ALEW 631. 216 Acta Linguistica Lithuanica LXX Morphologische und semantische Analyse der Gewässernamen des westlichen Südostens (Teil 2) 2.2.1.3.43. Odvozeniny se sufixem -ūtis Litevský sufix -ūtis slouží především k tvoření jmen činitelských, méně často zdrobnělin.94 Zdrobněliny mohou být zásadně tvořeny od apelativ nebo od vlastních jmen. Senūtis m. (2) Šv (4285): buď odvozeno od litevského osobního jména Senka, Sėnkus, nebo od litevského sėti, sėka „ubývat (o vodě)“.95 2.3.1.3.44. Odvozeniny se slovanskou příponou -ika nejsou v oblasti výzkumu doloženy. 2.2.1.3.45. Sufixální odvozeniny, které nelze jednoznačně klasifikovat Akunučias m. (2) Ka (4026): Vznik názvu je nakonec nejasný jak z hlediska kořene, tak sufixu. Sufix lze jen stěží určit.96 Kořen zřejmě nemá v litevštině ani v baltských jazycích žádné paralely. Nejde snad o ranou, pouze nářeční výpůjčku z praslovanského ok̑no „okno“? Anebo o odvozeninu *ok̑nъtbjь „opatřený oknem, podobný oknu“, která se již ve staré ruštině užívala v přeneseném významu jako název jezera? 2.2.2. Složené názvy jezer Složené názvy jezer lze podle jejich morfologické struktury rozdělit do několika typů. Nejčastější jsou názvy tvořené spojením substantiva + substantiva s dodatečnou změnou kmenové třídy. Ty lze dále rozdělit na názvy utvořené z apelativa + apelativa a z propria + apelativa. 2.2.2.1. Apelativum + apelativum 2.2.2.1. Podstatné jméno + podstatné jméno Bužėris m. (1) Ku (40175): z lit. buzà ‚řídká kaše, moučná kaše, bahnitá bažina‘ a ėžeras ‚jezero‘.97 ⁹⁴ Srov. Skardžius 1943/1996: 362f.; Vanagas 1970: 209–211; Vanagas 1981b: 96. ⁹⁵ Srov. LitEW 772f.; Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 144; Vanagas 1970: 48; Vanagas 1981a: 295f.; ALEW 899f. ⁹⁶ Srov. Skardžius 1943/1996: 353f.; není v Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963; Otrebski 1965: 265; není v LVŽ 1? ⁹⁷ Srov. LitEW 63, 125; není v Savukynas 1961; Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 23; Vanagas 1970: 238; Vanagas 1981a: 73; Vanagas 1981b: 67; ALEW 271. Straipsniai / Articles 217 Harald Bichlmeier 2.2.2.1. Přídavné jméno + podstatné jméno Báltable f. (1) Šv (42792): z lit. báltas ‚bílý, zářivý‘ a lit. bal̃ f. ‚bažina‘.98 Šventaduõnis m. (2) Ka (42930): z lit. šventas ‚svatý‘ a duõna f. ‚chléb‘.99 2.2.2.1.3. Přídavné jméno + přídavné jméno Takové odvozeniny nejsou u názvů jezer v oblasti výzkumu doloženy. 2.2.2.1.4. Sloveso + podstatné jméno Takové odvozeniny nejsou u názvů jezer v oblasti výzkumu doloženy. 2.2.2.1.5. Vlastní jméno + apelativum Cijūnãmiškis m. (1) Ku (13243): První složkou je pravděpodobně litevské osobní jméno *Cijūnas, srov. příjmení Cijūnãitis aj. Druhá složka vychází z litevského miškas m. ‚les‘.100 2.2.3. Složená/syntagmatická jména jezer 2.2.3.1. Kongruentní názvy tvořené přídavným jménem + podstatným jménem Báltas Kaũkūris m. Ka (40205): z litevského báltas ‚bílý‘ + podstatného jména litevského kaũknoris m., jehož první složka pochází buď z litevského kaũkas m. ‚skřítek‘, nebo z kaũti ‚volat, skřehotat‘, a jehož druhá složka sestává z nomen agentis od litevského nar̃inti ‚potápět, ponořovat‘ nebo od litevského norė́ti ‚chtít‘.101 Juõdas Kaũknoris m. Ka (40217): z litevského juõdas ‚černý‘ + podstatného jména litevského kaũknoris m. (viz výše Báltas Kaũknoris).102 2.2.3.2. Relační názvy jezer 98 Srov. LitEW 30 a násl., 32; není v Savukynas 1961; Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 13; Vanagas 1970: 251, 252, 254; Vanagas 1981a: 56; ALEW 87, 89 a násl.; LVŽ 1: 338. 99 Srov. LitEW 111, 104 a násl.; Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 169; Vanagas 1970: 252, 256; Vanagas 1981a: 337; Vanagas 1981b: 111; ALEW 245 a násl., 1060–1062. 100 Srov. LitEW 460 a násl.; není v Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963; není ve Vanagas 1970; není ve Vanagas 1981a; Vanagas 1985: 391; ALEW 663. 101 Srov. LitEW 230, 495, 507; není v Savukynas 1961; Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 71; Vanagas 1970: 275 (v rejstříku na s. 298 tisková chyba Kaũknoris); Vanagas 1981a: 56, 150; Vanagas 1981b: 118; ALEW 467, 697, 709–711; není v LVŽ 1? 102 Srov. LitEW 197; Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 71; Vanagas 1970: 275; Vanagas 1981a: 150; Vanagas 1981b: 118; ALEW 419 a násl. 218 Acta Linguistica Lithuanica LXX Morphologische und semantische Analyse der Gewässernamen des westlichen Südostens (Teil 2) 2.2.3.2.1. Relační názvy jezer s onymickým prvním členem Akmēnių ėžeras m. Ku, Lz (4305): z místního jména Akmeniai (2) a litevského ėžeras m. ‚jezero‘.103 Jde o hromadnou plurálovou formu rodového jména Akmēnis104 Základem odvození je litevské akmuõ (³ᵇ) ‚kámen‘.105 Ángininkų ėžeras m. Si (4268): z místního jména Ánginiai a litevského ėžeras m. ‚jezero‘.106 Jezero má vedle toho neoficiální název Ángė f. (1) (viz výše 2.2.1.2.1.). Arãdninkų ėžeras m. Ku (4019): z místního jména Arãdninkai a litevského ėžeras m. ‚jezero‘.107 Atesninkų ėžeras m. Si (4205): z místního jména Atesnėnai a litevského ėžeras m. ‚jezero‘.108 Jezero má vedle toho oficiální název Atesỹs m. (³ᵇ) Al, Mrs, Si (viz výše 2.2.1.2.2.). Babrų ėžeras m. Šv (4305): z místního jména Babrai a litevského ėžeras m. ‚jezero‘.109 Černiuškės ėžeras m. Si (133683): z místního jména Černiuškė a litevského ėžeras m. ‚jezero‘.110 Šimno ėžeras m. Si (4263): z místního jména Šimnas m. (které samo patrně vychází z původního názvu jezera *Šim̃nas, jenž je zase třeba klasifikovat jako jatvingský, pokud má být etymologicky spojován s litevským šìmšà f. ‚vlhká louka, bažina‘), a litevského ėžeras m. ‚jezero‘.111 Šventėžerio ėžeras m. Šv (4276): z místního jména Šventėžeris m. (které samo vychází z názvu jezera) a litevského ėžeras m. ‚jezero‘.112 103 Srov. LitEW 125; Savukynas 1960: 293; Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 3; Vanagas 1970: 260; Vanagas 1981a: 37; Pukis 2002: 14; ALEW 271; LVŽ 1: 44. 104 Srov. Vanagas 1985: 72. 105 Srov. LitEW 5; SEJ 7f.; ALEW 28f.; IEW 19; NIL 287; LVŽ 1: 37ff. 106 Srov. LitEW 125; Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 6; Vanagas 1970: 260; Vanagas 1981a: 42; ALEW 271; LVŽ 1: 99. 107 Srov. LitEW 125; není v Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963; není ve Vanagas 1970; není ve Vanagas 1981a; ALEW 271; LVŽ 1: 169. 108 Srov. LitEW 125; není v Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963; Vanagas 1970: 260; Vanagas 1981a: 42; ALEW 271; LVŽ 1: 99. 109 Srov. LitEW 125; Savukynas 1961: 219; Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 11; Vanagas 1981a: 55; ALEW 271; LVŽ 1: 288. 110 Srov. LitEW 125; Savukynas 1962: 191; Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 25; Vanagas 1970: 261; Vanagas 1981a: 77; ALEW 271; LVŽ 2: 54. 111 Srov. eLKŽ s.v. šìmšà, šìmšė; LitEW 125; Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 146; Vanagas 1970: 265; Vanagas 1981a: 299; ALEW 271. 112 Srov. LitEW 125; Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 169; Vanagas 1970: 265; Vanagas 1981a: 337f.; ALEW 271. Straipsniai / Articles 219 HARALD BICHMEIER Žuvintų ežeras m. Si (42635): patrně podle jinak nedoloženého ON *Žu-vintai113. Kromě toho má jezero oficiální název Žuvintas m. (3b (viz výše 2.2.1.3.31.). 2.2.3.2. Rekcionální názvy jezer s apelativním prvním členem Kūnigo valkā f. Ka (13398): z lit. kūnigas m. ‚kněz, duchovní‘ a valkā f. ‚kaluž, louže, prohlubeň na louce či cestě naplněná dešťovou vodou‘.114 2.2.3.3. Přejatá jména? Vzhledem k tomu, že zkoumaná oblast leží v trojmezí Litvy, Polska a Běloruska, je v zásadě možné, že některá jména byla ojediněle převzata do litevštiny ze slovanského jazyka. Mūčelninkas m. (1) Ku (4017): patrně souvisí s bělorus. mačýlnja f. ‚místo, kde se máčí (len)‘, mačýc’ ‚vlhčit, smáčet‘. Nahrazení bělorus. a litevským ū se zdá neobvyklé, ale patrně je obecně přijímáno. Navrhuje se zvážit, zda nedošlo k litevštinění bělorus. odvozeniny *mačýlnik ‚dělník, který máčí (len)‘ (bělorus. -nik k tvoření nomina agentis) nebo průhlednější podoby *mačýlnik ‚místo, kde se máčí (len)‘ (bělorus. -nik k tvoření nomina loci) náhradou sufixu za litevské ninkas.115 2.3. Názvy řek Pro názvy řek platí v zásadě stejné rozdělení jako pro názvy jezer; výklad je obdobný a číslování pododdílů se z velké části řídí paralelní strukturou. 2.3.1. Odvozená jména řek Stejně jako u jmen jezer se u odvozených jmen řek rozlišují konverze (tedy „nulové“ derivace), derivační tvoření koncovkami a derivační tvoření sufixy. 2.3.1.1. Konverze K typům konverzí viz výše 2.2.1.1. 113 Srov. Skardžius 1973: 39, 43, 47; Vanagas 1970: 93, 155; Vanagas 1981a: 406. 114 Srov. LitEW 310, 1191; není ve Vanagas 1970; není ve Vanagas 1981a; ALEW 538n., 1180. 115 Vgl. Vanagas 1970: 169 (Mūčelninkas Ve); Vanagas 1981a: 200, 220; Vanagas 1981b: 117. 20 Acta Linguistica Lithuanica LXX Morphologische und semantische Analyse der Gewässernamen des westlichen Südostens (Teil 2) 2.3.1.1.1. „Jednoduché“ konverze Brādas m. (4) Ka (35210): z lit. brādas m. „velká louže, mokrá cesta, vlhké místo“.116 Neoficiální jméno pro Bradelis m. (2) Ka (35210; viz níže 2.3.1.3.7.1.2). Brastā f. (4) Ka (35214): jméno řeky Brastā vychází z apelativa lit. brastā (4) „brod, vlhká, bažinatá cesta, vlhká louka“.117 Označení tedy vychází buď z pomístního jména, nebo bylo vytvořeno podle charakteristického brodu apod. Apelativum je odvozeno od slovesa lit. bìsti, bràsti „brodit se“,118 sahá tedy až k prabalt. *brad- + *-tō-;119 původní význam byl tedy patrně „brodění, místo, jímž lze (ve vodním toku) přebrodit“ apod.120 Salotē f. (2) Ka (37853): z lit. salotē f. (2) „malý ostrov v bažině, mělké místo v řece“.121 Ūpē f. (2) Lz (12543), Si (35062): z lit. ùpē f. „řeka“.122 V případě Si (35062) je toto jméno neoficiálním označením Bambē (viz níže 2.3.1.3.11.). 2.3.1.1.2. ‚Dvojité‘ konverze Kreivāji f. (?) Si (13328): pronominalizovaná forma lit. kreivas ‚šikmý, křivý, zahnutý‘.123 Nēmunas m. (3ᵇ) Al, Ka, Lp, No (37080): podle rozšířeného názoru je FIN Nēmunas založeno na adj. starověkém *nemu- ‚zahnutý‘. To je zase považováno za odvozeninu se starověkým sufixem *-na- (< urg. *-nō-) od podstatného jména se kmenem na u, starověkého *nemu- ‚ohyb‘, od kořene urg. *nem- ‚(se) ohýbat‘. Tento kořen se nyní obvykle uvádí s významem ‚naklánět se‘, což tuto etymologii poněkud 116 Srov. LitEW 58; Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 21; Vanagas 1970: 34, 99, 108, 136, 216; Vanagas 1981a: 69; ALEW 128; LVŽ 1: 542f. 117 Srov. LKŽ 1: 1005; Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 21; Vanagas 1970: 34; Vanagas 1981a: 69; LVŽ 1: 547ff. 118 Srov. LitEW 58; SEJL 68f., 73f.; ALEW 128, 135f.; LIV² 91. 119 Srov. Skardžius 1943/1996: 325. 120 Srov. také FIN Brastā f. (4) Lz (35219, 124685) v Bichlmeier 2019a: § 2.2.1.1.1. 121 Srov. LitEW 758; Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 141; Vanagas 1970: 144, 190; ve Vanagas 1981a; Vanagas 1981b: 61; ALEW 887f. 122 Srov. LitEW 1169; Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 178; Vanagas 1970: 38, 87; Vanagas 1981a: 354f.; ALEW 1155f. 123 Srov. LitEW 292; Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 78; Vanagas 1970: 51; Vanagas 1981a: 164; Vanagas 1981b: 57; ALEW 522. Straipsniai / Articles 221 HARALD BICHMEIER činí méně přesvědčivou. Nadále však zřejmě zůstává možná. V litevštině jsou vedle toho doložena také etyma, která od ní snad nelze odlišit, jako lit. dial. nėmógė f. „borůvka“ a nemūnė f. „houba rostoucí v bažinatých oblastech“. Úvahy předkládané v literatuře s cílem zahrnout názvy rostlin a FIN pod jedinou etymologii jsou značně násilné a probíhají přibližně takto: „ohyb“ → „mající ohyb“ = „nacházející se vedle“ → „mající vyšší/nižší místa“ → a) „mající vyšší místa“ → „suchý“ → „mající suchou půdu“ → „les“ → „borový les“ (nėm-uoɡė, „lesní bobule“ > „borůvka“); b) „mající nižší místa“ → „vlhký“ → „bažina“ (nemùnė, „bažinná houba“). Do diskuse se přitom zapojuje také lat. nemus n. „(posvátný) háj (‚kde se bohům přidělují jejich oběti‘)“. To však není kmen na u-, nýbrž kmen na s- (gen. nemoris); vedle praindoevropského *nem-u-, pokračujícího v baltštině, tedy stojí praindoevropské *nem-e/os-124, pokračující v latině (a indoíránštině atd.). Zda je toto slovo totožné s ai. námas- n. „uctívání“, av. namah- n., dt., závisí nakonec na tom, zda je třeba pro praindoevropštinu předpokládat dva kořeny *nem-1 „přidělovat“ a *nem-2 „sklánět se“ (tak LIV2 453f.), nebo pouze jeden praindoevropský kořen *nem- „tribute“ (tak EDIL 405). V posledním případě může být ovšem nutné navrhnout nový výklad původu jména Nėmunas, protože etymologie „ohnutý, ten, který má zákruty“ by pak sotva byla udržitelná. Možná bude i zde třeba předpokládat vývoj srovnatelný s vývojem v latině, kde ze „místa, kde se přiděluje (bohům)“ vzniklo slovo označující „les“. Pokud je to správně, mohlo prastaré *nem-na- znamenat také „porostlý lesem“, na což by ukazovala i lit. dial. nemógė a nemùnė. Jednoznačné rozhodnutí zatím není možné. Rūdė f. (2) Al, Kr (37767), Si (3770), Si (13368): souvisí s lit. rūdas „tmavě žlutý, rezavě červený, hnědočervený“.125 124 Vgl. LitEW 492f.; Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 109; Vanagas 1970: 28, 29, 180, 202; Vanagas 1981a: 227; Vanagas 1981b: 106, 131; PKEŽ 3: 174–178; LIV2 453f.; PKEŽ 630–633. 125 Vgl. LitEW 745; Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 137; Vanagas 1970: 62, 98, 112, 146, 154, 177; Vanagas 1981a: 281f.; Vanagas 1981b: 99; ALEW 875f. 22 Acta Linguistica Lithuanica LXX Morphologische und semantische Analyse der Gewässernamen des westlichen Südostäïens (Teil 2) 2.3.1.1.3. Pseudokonverze nejsou ve zkoumané oblasti u názvů jezer doloženy. 2.3.1.1.4. „Onymické“ konverze Igar f. (4) Ka (5925): k osobnímu jménu (PN) Įgaris m.126 2.3.1.2. „Odvozeniny koncovkou“ 2.3.1.2.1. „Odvozeniny koncovkou“ od apelativ Glūosnė f. Si (35785): z litevského glūosnis m. „vrba (Salix)“.127 Marā f. (4) Ka (36857): spíše patrně odvozenina koncovkou z litevského mãrės, mãrios f. pl. „laguna, moře“ než lidový útvar.128 Vodní útvar má také neoficiální název Marikā f. (2) (viz níže 2.3.1.3.44.). Niedā f. (4) Ka (3714): možná archaický útvar založený na indoevropském kořeni *neid- „téci“; srov. staroindické nēdati „přetéká, proudí“.129 Možná je třeba předpokládat předhistorickou podobu *neid-ō-/*naid-ō-. Zapsā f. (2) Ka, Ku (39300): patrně jatvingismus, který lze snad spojovat s litevským zapsėti „kapat“.130 Jiná podoba názvu Zāpsē (viz níže). Zāpsē f. (2) Ka, Ku (39300): patrně jatvingismus, který lze snad spojovat s litevským zapsėti „kapat“.131 Jiná podoba názvu Zapsā (viz výše). 2.3.1.2.2. Deonymická „koncovková odvození“ Nemajūnė f. (?), Lz, Šv (3717): patrně podle ON Nemajūnai m. pl.132 Umělá spisovná forma názvu Nemajūnka (viz níže 2.3.1.3.29.). 126 Vgl. Savuknas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 55; Vanagas 1970: 94; Vanagas 1981a: 128; Vanagas 1981b: 32; nicht in Zinkevičius 2008. 127 Srov. LitW 158; Savuknas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 50; Vanagas 1970: 63; Vanagas 1981a: 118; Vanagas 1981b: 91; ALEW 346; LVŽ 3: 228. 128 Srov. LitW 403n.; Savuknas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 98; Vanagas 1970: 192; Vanagas 1981a: 204; Vanagas 1981b: 70; ALEW 617. 129 Vgl. Savuknas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 110; Vanagas 1970: 199; Vanagas 1981a: 230; Vanagas 1981b: 86; EWAia 2: 55; LIV² 449. 130 Vgl. eLKŽ s.v. zapsėti; Savuknas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 201; Savuknas 1966b: 170; nicht in Vanagas 1970; vgl. Vanagas 1981a: 392f.; Vanagas 1981b: 73. 131 Vgl. eLKŽ s.v. zapsėti; Savuknas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 201; Savuknas 1966b: 170; nicht in Vanagas 1970; vgl. Vanagas 1981a: 392f.; Vanagas 1981b: 73, 135. 132 Vgl. Savuknas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 108; nicht in Vanagas 1970; Vanagas 1981a: 226. Straipsniai / Articles 223 HARALD BICHMEIER 2.3.1.2.3. Cirkumfigace Neviedis m. (1) Ka (40259): Tradičně se název spojuje s lit. atsivedėti, išsivedėti ‚zalesknout se‘, tedy v konečném důsledku patrně ‚ten, který se netvoří, který se neleskne‘.133 2.3.1.2.4. Odvozování od kořene není u FINN ve zkoumané oblasti doloženo. 2.3.1.3. Sufixální odvození 2.3.1.3.1. Odvozeniny se sufixem lit. -aitē Sufix lit. -aitē tvoří odvozeniny vyjadřující příslušnost, včetně patronymik od (křestních) jmen. Odvozeniny od adjektiv modifikují adjektivum.134 Takové odvozeniny nejsou u FINN ve zkoumané oblasti doloženy. 2.3.1.3.2. Odvozeniny se sufixem lit. -aitis nejsou u FINN ve zkoumané oblasti doloženy. 2.3.1.3.3. Odvozeniny se sufixem lit. -alis nejsou u FINN ve zkoumané oblasti doloženy. 2.3.1.3.4. Odvozeniny se sufixem lit. -avas nejsou u FINN ve zkoumané oblasti doloženy. 2.3.1.3.5. Odvozeniny se sufixem lit. -ėkė Sufix lit. -ėkė tvoří substantiva.135 Perskė f. (1) Al, Kr, Mrs, Si (37409): patrně souvisí s lit. pra-pėš f., ‚nezamrzlé místo v jinak zamrzlé řece‘, pró-pėš f., ‚že‘.136 2.3.1.3.6. Derivace se sufixem lit. -elė Sufix lit. -elė tvoří deminutiva a formace vyjadřující příslušnost.137 133 Srov. eLḰŽ s.v. atsivedėti, išsivedėti; Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 110; Vanagas 1970: 218; Vanagas 1981a: 230; Vanagas 1981b: 111. 134 Srov. Skardžius 1943/1996: 358–360; Vanagas 1970: 75f.; Vanagas 1981b: 96. 135 Srov. Skardžius 1943/1996: 127; Vanagas 1970: 112. 136 Srov. LitEW 578; Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 123; Vanagas 1970: 99, 112, 121, 132, 187; u Vanagase 1981a neuvedeno; Vanagas 1981b: 70. 137 Srov. Skardžius 1943/1996: 175–177; Vanagas 1970: 113–124; Vanagas 1981b: 96. 224 Acta Linguistica Lithuanica LXX Morphologische und semantische Analyse der Gewässernamen des westlichen Südostens (Teil 2) 2.3.1.3.6.1. Od substantivní odvozeniny nejsou v rámci výzkumné oblasti u FINN doloženy. 2.3.1.3.6.2. Odvozeniny od sloves, resp. odvozeniny od kořene, nejsou v rámci výzkumné oblasti u FINN doloženy. 2.3.1.3.6.3. Odvozeniny od adjektiv nejsou v rámci výzkumné oblasti u FINN doloženy. 2.3.1.3.6.4. Deonymické útvary Spernė f. (2) Si (38103): odvozenina od FIN Spernė f. (4) Si (38103; viz níže 2.3.1.3.45.), jehož jméno představuje neoficiální variantu.138 2.3.1.3.7. Odvozeniny se sufixem lit. -ėlis Sufix lit. -ėlis tvoří zdrobněliny a názvy vyjadřující příslušnost.139 2.3.1.3.7.1. Deapelativní útvary 2.3.1.3.7.1.1. Deadjektivní útvary Takové útvary nejsou u FINN ve zkoumané oblasti doloženy. 2.3.1.3.7.1.2. Desubstantivní útvary Bradėlis m. (2) Ka (35210): z lit. brādas (4) m. ‚velká kaluž, blátivá cesta, mokré místo‘.140 Vedle toho má vodní tok neoficiální jméno Brādas m. (4) Ka (35210; viz výše 2.3.1.1.1.). 2.3.1.3.7.1.3. U FINN nejsou ve zkoumané oblasti doloženy ani deverbální útvary, ani útvary odvozené od kořene. 2.3.1.3.7.2. Deonymické odvozeniny nejsou u FINN ve zkoumané oblasti doloženy. 2.3.1.3.8. Odvozeniny se sufixem lit. -ėlys nejsou u FINN ve zkoumané oblasti doloženy. 138 Vgl. Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 153; Vanagas 1970: 117; Vanagas 1981a: 311; Vanagas 1981b: 71. 139 Srov. Skardžius 1943/1996: 175–178; Vanagas 1970: 113–124; Vanagas 1981b: 96. 140 Srov. LitW 58; Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 21; Vanagas 1970: 108, 136; Vanagas 1981a: 69; ALEW 128. Straipsniai / Articles 225 HARALD BICHMEIER 2.3.1.3.9. Odvozeniny se sufixem lit. -ėlė Sufix lit. -ėlė tvoří zdrobněliny a útvary vyjadřující příslušnost.141 Takové odvozeniny nejsou u FINN ve zkoumané oblasti doloženy. 2.3.1.3.10. Odvozeniny se sufixem lit. -ėlis Sufix lit. -ėlis tvoří zdrobněliny a útvary vyjadřující příslušnost.142 Takové odvozeniny nejsou u FINN ve zkoumané oblasti doloženy. 2.3.1.3.11. Odvozeniny se sufixem -ėna Bambėna f. (³ᵇ) Si (3502): Název je odvozen od lit. bambì, růst, mohutnět; bambà f. ‚koule, míč, palice‘ nebo bambėti ‚bručet, mumlat‘.143 Vedle tohoto oficiálního pojmenování má řeka ještě neoficiální název Ūpė f. (2) Si (3502; viz výše 2.3.1.1.1.). 2.3.1.3.12. Odvozeniny se sufixem -ėnis Takové útvary nejsou u FINN ve zkoumané oblasti doloženy. 2.3.1.3.13. Odvozeniny se sufixem -ėsė Atešė f. (³ᵇ) Si (34967): Jméno řeky lit. Atešė lze odvodit z prastaré předformy *at-es-i̯ā-. Podle rozšířeného názoru název souvisí s dalšími evropskými názvy a obvykle se spojuje se starověkým názvem řeky Adiže, respektive ztotožňuje s její starověce doloženou podobou At(h)esis (to však platí ještě více než pro Atešė pro jméno jezera Atešys! [viz výše 2.2.1.2.2.])144 – Obvykle se k tomu připojuje také thrácké (*)at(u)-, „vodní tok“,145 přičemž doklady pro thráčtinu sotva umožňují více než domněnku o významu tohoto thráckého slova. – Hydronyma lze přiřadit k praindoevropskému kořeni *h₂et(h₂)-, „jít, putovat“146. Souvislost s teoreticky rovněž přicházejícím v úvahu, avšak pouze v anatolštině pokračujícím praindoevropským kořenem 141 Srov. Skardžius 1943/1996: 180f.; Vanagas 1970: 124–130; Vanagas 1981b: 47. 142 Srov. Skardžius 1943/1996: 180; Vanagas 1970: 124–130. 143 Srov. LitEW 33f.; Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 14; Vanagas 1970: 131, 219; Vanagas 1981a: 57f.; Vanagas 1981b: 54. 144 Vgl. Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 9; Vanagas 1970: 137, 205; Schmid 1971: 4f. mit Anm. 20; Schmid 1972: 7; Vanagas 1981a: 50; Vanagas 1981b: 74; Küh ebacher 1995: 65f.; Pukis 2002: 29; LVŽ 1: 201, 204. 145 Srov. Duridanov 1969: 90. 146 Srov. LIV² 273; IEW 69. 26 Acta Linguistica Lithuanica LXX Morphologische und semantische Analyse der Gewässernamen des westlichen Südaukštaiten (Teil 2) *h₂et- „udělat otvor“147 je i ze sémantických důvodů zpočátku nepravděpodobné (či méně pravděpodobné). Jde-li o tuto možnost, jsou názvy vodních toků odvozeninami od s-kmenového praindoevropského základu *h₂et(h₂)-es- „chození, putování, putování“. Spolu s thráckým (*)at(u)- a lat. annus „rok“ < a praindoevropským *h₂et(h₂)-no- se zde ukazuje část skupiny derivátů s kalandovsko-wackernagelovským systémem sufixů.148 – Je třeba vyloučit spojení navržené ve starší literatuře (Schmid 1971: 41, pozn. 20, Schmid 1972: 7 a v návaznosti na něj Vanagas 1981a: 50 a LVŽ 1: 201 [v obou případech s převzetím překlepu „av. aḍu-“, „potok“, ze Schmid 1971 namísto správného jav. aḍu- „potok, kanál“ [k etymologii posledně uvedeného viz Bichlmeier 2014b]) s jav. aḍu- „potok, kanál“? (a nezmíněným staroperským adu-), protože patrně nikdy nedošlo ke „d/t-alternaci“ potřebné pro takové spojení a předpokládané v něm. – Vnitrolitevský původ tohoto jména se jeví jako zcela pravděpodobný: vedle jména vodního toku Atesė < ze starobaltského *at-es-i̯ā- existuje také jméno jezera Atesỹs (viz výše 2.2.1.2.2.), přičemž jméno jezera je zřejmě vnitrolitevskou „koncovkovou derivací“ jména vodního toku, neboť podle výše uvedené etymologie mohlo být původní pouze utvoření názvu vodního toku. Jezero by se sotva nazývalo „putující, tekoucí“, ledaže by skutečně mělo nápadný proud (mezi přítokem a odtokem). – V Litvě se zřejmě nevyskytují žádná další jména vodních toků se sufixem -esė, jen několik jich má sufix -esys. Posledně uvedená jména nemají žádné mimolitevské, resp. mimobaltské paralely a na základě slovotvorných základů, z nichž vycházejí, jde zjevně o vnitrobaltská utvoření, jako například lit. Eglesỹs (od lit. ẽglė „smrk“), Žalesỹs (od lit. žalias „zelený“) atd.149 – Litevská jména vodních toků se sufixálním prvkem -es- jsou rozšířena především ve východní Litvě.150 – Uvažované odvození jména jezera od lit. atis „platýs, kambala; Rhombus maximus“ (jako varianta ōtas m. „tamtéž“)151 také ztroskotává na tom, že název ryby není rozšířen v dialektech, a ještě více na skutečnosti, že kambala je mořská ryba. – Nebyl snad rozhodující tvar ryby? 147 Srov. LIV2 274. 148 Srov. k tomu Bichlmeier 2014a s další literaturou. 149 Vgl. Vanagas 1970: 137f.; Vanagas 1981a: 99, 397; Vanagas 1981b: 91. 150 Srov. Skardžius 1943/1996: 311–313; Vanagas 1970: 136–138. 151 Srov. LitEW 21, 518. Straipsniai / Articles 227 HARALD BICHlMEIER 2.3.1.3.14. Odvozeniny se sufixem -ica nejsou u FlNN ve zkoumané oblasti doloženy. 2.3.1.3.15. Odvozeniny se sufixem lit. -yčia Sufix lit. -yčia obvykle tvoří názvy konkrétních věcí.152 Odvozeniny mohou být zřídka také deonymické. 2.3.1.3.15.1 Deapelativní formace Kiaŭlyčia f. (1) und Kiaulyčià (3ᵇ) Si, Še (36305): z lit. kiaulė f. ‚prase‘.153 Ylyčia f. (4) Si (39287): z nedoloženého lit. *ýlas, které přesně odpovídá lotyšskému īls ‚tmavý, černý, načernalý‘, případně z balt. *īla-, jež předpokládá lotyšské slovo154. Srov. také výše 2.2.1.3.7.1.1. název jezera Ylėlis m. (2) Si (42694). 2.3.1.3.15.2 Deonymické formace Atešyčia f. (1) Si (34967): odvozenina od názvu řeky Atešė f. (3ᵇ) Si (34967) a zároveň její jiné jméno.155 Gluosnyčià f. (4) Si (35785): odvozenina od názvu řeky Glúosnė f. (1) Si (35785) a zároveň její jiné jméno.156 Simnyčià f. (2) Si (37951): odvozenina od názvu jezera Sìmno ežeras m. Si (42693), případně od původního názvu jezera *Sìmnas, z něhož tento název pravděpodobně v konečném důsledku vychází (viz výše 2.2.3.2.1.).157 2.3.1.3.16. Odvozeniny se sufixem lit. -(i)ekas nejsou u FlNN ve zkoumané oblasti doloženy. 2.3.1.3.17. Odvozeniny se sufixem lit. -ietis nejsou ve zkoumané oblasti u FlNN doloženy. 152 Srov. Skardžius 1943/1996: 357; Vanagas 1970: 141f. 153 Srov. LitEW 249; Savukynas/Vanagas/Vitkaukas/Vosylyvtė/Ermanytė 1963: 73; Vanagas 1970: 131, 142; Vanagas 1981a: 155; Vanagas 1981b: 79; ALEW 485. 154 Vgl. Savukynas/Vanagas/Vitkaukas/Vosylyvtė/Ermanytė 1963: 57; Vanagas 1970: 114, 117; Vanagas 1981a: 129; Vanagas 1981b: 68; LEV 341. 155 Vgl. Savukynas/Vanagas/Vitkaukas/Vosylyvtė/Ermanytė 1963: 9; Vanagas 1970: 141; nicht in Vanagas 1981a; Vanagas 1981b: 96; LVŽ 1: 204. 156 Vgl. Savukynas/Vanagas/Vitkaukas/Vosylyvtė/Ermanytė 1963: 50; Vanagas 1970: 142; Vanagas 1981a: 119; LVŽ 3: 228. 157 Vgl. Savukynas/Vanagas/Vitkaukas/Vosylyvtė/Ermanytė 1963: 146; Vanagas 1970: 141; Vanagas 1981a: 299. 228 Acta Linguistica Lithuanica LXXX Morphologische und semantische Analyse der Gewässernamen des westlichen Südaukštaiten (Teil 2) 2.3.1.3.18. Odvozeniny se sufixem -ija nejsou u názvů řek ve zkoumané oblasti doloženy. 2.3.1.3.19. Odvozeniny s litevským sufixem -ijis nejsou u názvů řek ve zkoumané oblasti doloženy. 2.3.1.3.20. Odvozeniny s litevským sufixem -ylis nejsou u názvů řek ve zkoumané oblasti doloženy. 2.3.1.3.21. Odvozeniny s litevským sufixem -yna nejsou u názvů řek ve zkoumané oblasti doloženy. 2.3.1.3.22. Odvozeniny s litevským sufixem -ýnas Odvozeniny se sufixem -ýnas jsou denominalní a obvykle vyjadřují, že to, co označuje slovo sloužící jako derivační základ, se vyskytuje ve větším množství.158 Takové odvozeniny nejsou u názvů řek ve zkoumané oblasti doloženy. 2.3.1.3.23. Odvozeniny s litevským sufixem -inė Sufix -inė obvykle tvoří desubstantivní odvozeniny, většinou látková adjektiva a posesivní útvary; substantivní útvary často označují místo.159 K -inė patří jako mužská forma -inis (viz níže 2.3.1.3.24.). Dóvinė f. (1) Šv (35433): vnitrolitevské ani vnitrobaltické spojení se nejeví jako možné; mohlo by jít o velmi archaické utvoření, případně o sekundární odvozeninu od velmi archaického utvoření. Jméno se obvykle řadí ke kořeni praindoevropského *dʰeu- ‚běžet, spěchat‘, védské dhavati, v mladší podobě obecně dhāvati ‚spěchá, běží, proudí‘, řecké θοός ‚tok řeky‘.160 Problematický však zůstává vokalismus: litevské Dóvinė předpokládá prabaltské *dāu-, které nemohlo vzniknout přímo z praindoevropského *dʰeu- (→ praindoevropské *dʰōu- > prabaltské *dōu- > litevské **duov-). Zde jsou nutné dodatečné předpoklady (případně prabaltské *ō > ā v nepřízvučné slabice?). Utvoření od sekundární podoby litevského duóti ‚dát‘, tedy od formy dóvana f. ‚dar, obdarování‘161, jež vznikla sekundárně, nepřichází z významových důvodů v úvahu 158 Srov. Skardžius 1943/1996: 266–268; Vanagas 1970: 166f.; Vanagas 1981b: 96. 159 Srov. Skardžius 1943/1996: 263–266; Vanagas 1970: 156–164; Vanagas 1981b: 47, 96. 160 Vgl. Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 31; Vanagas 1970: 162; Vanagas 1981a: 89; Vanagas 1981b: 84; LIV2 147f.; EWAia 1: 789f.; GEW 1: 668f.; EDG 544f. 161 Srov. LitEW 112; ALEW 218f. Straipsniai / Articles 229 HARALD BICH LMEIER …. – Protože se již při tradiční etymologii počítalo s tím, že jméno nelze spojovat s baltským materiálem, předkládáme zde další dva návrhy, které rovněž vycházejí nezávisle na baltském materiálu, avšak jsou z hlediska hláskosloví bezproblémové: Mohlo by jít 1) o odvození od ie. kořene *deh₂(i)- „dělit“: ie./předprabaltské *déḱ₂-u̯o- „rozdělený, opatřený dělením, dělení“, snad také > ie./předprabaltské *deh₂-u̯ó- „dělící, ten, kdo dělí“ (> prabaltské *dā́ua- > litevské *dóva-), čímž by byla řeka snad označena podle své funkce jakési hranice; nebo (podstatně méně pravděpodobně) 2) o odvození od ie. kořene *deh₂u- „vzplanout“: ie./předprabaltské *deh₂u-o- „hořící“ (> prabaltské *dā́ua- > litevské *dóva-), buď metonymicky ve významu „zářivá“, nebo přenesením pomístního jména na vodní tok; případně lze Dóvinė chápat jako deonymické odvození od pomístního jména litevského *dova-. Zmínit je třeba také litevské dōvyti „trápit, mučit, obtěžovat“ a litevské dōvytis „být rozpustilý, dovádět, prát se“, přičemž jde pravděpodobně o slovanské přejaté slovo (srov. rus. davit’ „tlačit, tísnit, lisovat, drtit, rdousit“), avšak původ z ie./předprabaltského *deh₂u- nelze navzdory „nesprávnému“ přízvuku zcela vyloučit’.162 Lydėkinė f. (1) No, Se (36796): od litevského lydeka f. „štika (Esox lucius)“.163 Siūklinĕ f. (2) Si (131533): od litevského siūklis, siūklỹs „přeslička (Equisetum)“.164 2.3.1.3.24. Odvozeniny se sufixem litevským -inis Sufix -inis obvykle tvoří desubstantivní odvozeniny, nejčastěji látková adjektiva a přivlastňovací deriváty.165 K -inis patří jako ženský tvar -inė (viz výše 2.3.1.3.23.). Odvozeniny s tímto sufixem nejsou u FINN ve zkoumané oblasti doloženy. 2.3.1.3.25. Odvozeniny se sufixem -(i)nyčia Litevský sufix -(i)nyčia je buď přejat z polského nica, respektive z běloruského -nyca, anebo je zděděný a pokračuje v něm prabaltské *-in̄t́ia/ā-. Obvykle tvoří 162 Srov. LitEW 100. 163 Srov. LitEW 364; Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 91; Vanagas 1970: 158; Vanagas 1981a: 188; Vanagas 1981b: 80; ALEW 577. 164 Vgl. eLKŽ s.v. siūklis; Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 146; Vanagas 1970: 157; Vanagas 1981a: 299. 165 Srov. Skardžius 1943/1996: 245 a násl.; Vanagas 1970: 156–164. 230 Acta Linguistica Lithuanica LXXX Morphologische und semantische Analyse der Gewässernamen des westlichen Süda ukštaiten (Teil 2) Označení míst či kolektivní názvy.166 Takové derivace nejsou u FINN ve zkoumané oblasti doloženy. 2.3.1.3.26. Derivace se sufixem lit. -iškė nejsou u FINN ve zkoumané oblasti doloženy. 2.3.1.3.27. Derivace se sufixem -iškis nejsou u FINN ve zkoumané oblasti doloženy. 2.3.1.3.28. Derivace se sufixem lit. -ytė Sufix lit. -ytė tvoří zdrobněliny a patronymika.167 Takové derivace nejsou u FINN ve zkoumané oblasti doloženy. 2.3.1.3.29. Derivace se sufixem lit. -ka Sufix lit. -ka tvoří konkréta a nomina agentis a v moderní litevštině je z větší části neproduktivní.168 Nemajūnka f. (1) Lz, Šv (37117): patrně od ON Nemajūnai m. Pl.169 Vedle toho existuje umělá spisovná forma Nemajūnė (viz výše 2.3.1.2.2.). Spernénka f. (1) Si (38103): derivace od FIN Spernià f. (4) Si (38103; viz níže 2.3.1.3.45.), jehož neoficiální variantou tento název je.170 Derivace případně proběhla přes nedoložený mezistupeň *Spernenė/is. 2.3.1.3.30. Derivace se sufixem lit. -lys Sufix lit. -lys tvoří především nomina agentis.171 Takové derivace nejsou u FINN ve zkoumané oblasti doloženy. 2.3.1.3.31. Derivace se sufixem -ntas 166 Srov. Skardžius 1943/1996: 357f.; Vanagas 1970: 142f.; Vanagas 1981b: 96. 167 Srov. Skardžius 1943/1996: 355f.; Vanagas 1970: 179f.; Vanagas 1981b: 96. 168 Srov. Skardžius 1943/1996: 121–123; Vanagas 1970: 180–182; Vanagas 1981b: 47f. 169 Není uvedeno v Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylvytė/Ermanytė 1963; srov. Vanagas 1970: 181; Vanagas 1981a: 226; Vanagas 1981b: 47. 170 Není uvedeno u Savukynase/Vanagase/Vitkauskase/Vosylvytė/Ermanytė 1963; není uvedeno u Vanagase 1970; není uvedeno u Vanagase 1981a. 171 Srov. Skardžius 1943/1996: 166–168; Vanagas 1970: 182n. Straipsniai / Articles 231 HARALD BICH(L)MEIER 2.3.1.3.31.1. Odvozeniny se sufixem -antas Sufix tvoří málo substantivních odvozenin, častěji se vyskytují onymické než apelativní útvary.172 Pro zkoumanou oblast nejsou takové názvy řek doloženy, jinak se však v Litvě běžně vyskytují (stejně jako názvy hor a jezer). 2.3.1.3.31.2. Odvozeniny se sufixem lit. -entas Sufix tvoří málo substantivních odvozenin, častěji se vyskytují onymické než apelativní útvary.173 Takové odvozeniny nejsou u názvů řek ve zkoumané oblasti doloženy. 2.3.1.3.32. Odvozeniny se sufixem -oris nejsou u názvů řek ve zkoumané oblasti doloženy. 2.3.1.3.33. Odvozeniny se sufixem -orius nejsou u názvů řek ve zkoumané oblasti doloženy. 2.3.1.3.34. Odvozeniny se sufixem -otis nejsou u názvů řek ve zkoumané oblasti doloženy. 2.3.1.3.35. Odvozeniny se sufixem lit. -tė Sufix lit. -tė odvozuje většinou konkréta, méně často abstrakta.174 Takové odvozeniny nejsou u F1NN ve zkoumané oblasti doloženy. 2.3.1.3.36. Odvozeniny se sufixem -uišis nejsou ve zkoumané oblasti u F1NN doloženy. 2.3.1.3.37. Odvozeniny se sufixem -uitis nejsou ve zkoumané oblasti u F1NN doloženy. 2.3.1.3.38. Odvozeniny se sufixem -ukas nejsou ve zkoumané oblasti u F1NN doloženy. 2.3.1.3.39. Odvozeniny se sufixem -ulis nejsou ve zkoumané oblasti u F1NN doloženy. 172 Srov. Skardžius 1943/1996: 374; Vanagas 1970: 93. 173 Srov. Skardžius 1943/1996: 374n.; Vanagas 1970: 135. 174 Srov. Skardžius 1943/1996: 38n.; u Vanagase 1970 není uvedeno. 232 Acta Linguistica Lithuanica LXXX Morphologische und semantische Analyse der Gewässernamen des westlichen Südaukštaiten (Teil 2) 2.3.1.3.40. Odvozeniny se sufixem -uonis nejsou u FINN ve zkoumané oblasti doloženy. 2.3.1.3.41. Odvozeniny se sufixem lit. -utas Sufix lit. -utas tvoří deminutiva.175 Takové odvozeniny nejsou u FINN ve zkoumané oblasti doloženy. 2.3.1.3.42. Odvozeniny se sufixem lit. -utė Sufix lit. -utė tvoří deminutiva.176 Takové odvozeniny nejsou u FINN ve zkoumané oblasti doloženy. 2.3.1.3.43. Odvozeniny se sufixem -utis nejsou u FINN ve zkoumané oblasti doloženy. 2.3.1.3.44. Odvozeniny se slovanským sufixem -ika Marikà f. (2) Ka (36857): deonymické (a slavizující) odvození od hydronyma lit. Marà177 (viz výše 2.3.1.2.1.). 2.3.1.3.45. Sufixální odvozeniny, které nelze jednoznačně zařadit Dvě FINN nelze jednoznačně zařadit do výše uvedených skupin, proto jsou uvedeny samostatně. Alnà f. (4) Ku, Ve (34884): Jinde se vyskytují také hydronyma lit. Aļņas, Aļņe178. – Existují dva zásadně odlišné etymologické návrhy: první spojuje hydronyma s označením zvířete lit. élñias, álnis ‚jelen‘,179 což však vzhledem k přízvuku musí zůstat spíše pochybným návrhem; druhý předpokládá utvoření od „vodní kořene“ lit. *al-, popř. praindoevrop. (ve zastaralém zápisu) *el-/*ol- ‚téci‘.180 Kořen s tímto významem ovšem nelze pro praindoevropštinu předpokládat, neboť v žádném jednotlivém indoevropském jazyce jednoduše není doložen ani jediný pokračovatel kořene struktury (v dnes obvyklém zápisu) praindoevrop. *Hel(H)- 175 Srov. Skardžius 1943/1996: 361–363; Vanagas 1970: 209. 176 Srov. Skardžius 1943/1996: 364; Vanagas 1970: 209f. 177 Neuvedeno v Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963; neuvedeno ve Vanagas 1970; neuvedeno ve Vanagas 1981a. 178 Vgl. Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 5; Savukynas 1966b: 167f.; Vanagas 1981a: 40; Vanagas 1981b: 84; Pupkis 2002: 18; LVŽ 1: 76. 179 Vgl. Gerullis 1922: 9; Jonikas 1950/51: 16; Otrębski 1959: 25; Savukynas 1960: 294; Vanagas 1970: 31 [zu Álnis], 62 [zu Álnė]; Vanagas 1981b: 77 [Álnis]. 180 Vgl. Krahe 1964: 36; Savukynas 1966b: 168; Kuzavinis 1966; Skardžius 1973: 12f. Straipsniai / Articles 233 HARALD BICHLMEIER která by tuto významovou složku nutně vyžadovala. 181 V úvahu však přicházejí kořeny ie. *h2elh2– ‚bloudit‘182 ve stupni e– nebo o-stupni a *h1elh2– ‚hnát (tr.) někam‘183 ve stupni o-stupni. Při předpokladu stupně o *h1/2olh2-no/eh2- je ztráta prostředního laryngálu podle de Saussurova zákona, a tedy i vznik cirkumflektované podoby kořene v Alnà (4), akuz. Ālną, pravidelným hláskovým vývojem vysvětlitelná. Nelze s jistotou rozhodnout, který z obou kořenů je základem vodního jména; pravděpodobnější se jeví ie. *h2elh2– ‚bloudit‘, zvláště proto, že řeky v níže položených oblastech mají sklon vytvářet meandry. Nakonec však nelze definitivně vyloučit ani deriváty od ie. kořenů *h1el– ‚červenohnědý‘ nebo *Hel– ‚hořký‘. Spernià f. (4) Si (38103) není co do svého vzniku jednoznačně objasněno. Z hlediska sémantiky se jako nejpřesvědčivější jeví výklad jako odvozeniny od kořene, na němž je založeno také apr. sparyus ‚louka, pastvina‘ (rovněž v onymu apr. Sparroth). V takovém případě by se patrně jednalo o jatvingismus. Nelze vyloučit ani souvislost s lit. spérus, sperùs ‚rychle kráčející, rychle letící, spěchající, rychlý‘. Neoficiální podoby názvu řeky jsou Spernėlė f. (2) Si (38103; viz výše 2.3.1.3.6.4.) a Spernénka f. (1) Si (38103; viz výše 2.3.1.3.29.), které jsou zároveň odvozeninami od jména řeky Spernià.184 2.3.2. Složená jména řek Složená jména řek lze podle jejich morfologické struktury rozdělit do několika typů. Nejčastější jsou přitom ta, která se skládají z podstatného jména + podstatného jména a vyznačují se dodatečnou změnou kmenové třídy. Dále je lze rozdělit na spojení apelativa + apelativa a onymu + apelativa. 2.3.2.1. Apelativum + apelativum 2.3.2.1.1. Podstatné jméno + podstatné jméno 181 Zu den inhaltlich abwegigen Einlassungen Udolphs (2011) vgl. Bichlmeier 2013. 182 Srov. LIV2 264; IEW 27n. 183 Srov. LIV2 235; IEW 306n. 184 Srov. LitEW 865; Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylyvtė/Ermanytė 1963: 153; není u Vanagas 1970; Vanagas 1981a: 311; Vanagas 1981b: 71, 135; PKEŽ 4: 142; PKEŽ2 873. 234 Acta Linguistica Lithuanica LXXX Morphologische und semantische Analyse der Gewässernamen des westlichen Südaükštaiten (Teil 2) Pečiagrinda185 f. (?) Šv (37415): První člen je buď litevské osobní jméno (PN) Pěčis m., nebo slovanská přejímka lit. pěčius m. ‚pec‘; druhý člen náleží k lit. grindis f. ‚dlažba, mazanina‘, grindà f. ‚kamenná dlažba, posyp‘.186 2.3.2.1.2. Adjektivum + substantivum Senāupis m. (1) Si (133679): z lit. sēnas ‚starý‘ a lit. ùpė f. ‚řeka‘.187 2.3.2.1.3. Adjektivum + adjektivum Takové útvary nejsou u FINN ve zkoumaném území doloženy. 2.3.2.1.4. Sloveso + substantivum Zūrzaupe f. (1) Si (133303): buď z lit. zūr̄zti ‚bzučet, šumět, dunět, vrzat, kňučet‘, nebo z osobního jména (PN) Zūrza a lit. ùpė f. ‚řeka‘.188 Jiný název pro Zūrzaupis (viz níže). Zūrzaupis m. (1) Si (133303): buď z lit. zūr̄zti ‚bzučet, šumět, dunět, vrzat, kňučet‘, nebo z osobního jména (PN) Zūrza a lit. ùpė f. ‚řeka‘.189Jiný název pro Zūrzaupė (viz výše). Zūrzupė f. (1) Si, Te (39310): buď z lit. zūr̄zti ‚bzučet, šumět, dunět, vrzat, kňučet‘, nebo z osobního jména (PN) Zūrza a lit. ùpė f. ‚řeka‘.190 2.3.2.1.5. Onymum + apelativum Takové deriváty nejsou u FINN ve zkoumané oblasti doloženy. 2.3.3. Složené/syntagmatické názvy řek 2.3.3.1. Kongruentní názvy z adjektiva + substantiva Baltōji Ánčia f. (1) Ka, Lp, Ve (35048): První část názvu je pronominalizovaná podoba litevského adjektiva báltas ‚bílý‘,191 druhá část 185 Název je v databázi neakcentovaný. 186 Srov. LitEW 170f.; není v Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylyvtė/Ermanytė 1963; není ve Vanagas 1970; není ve Vanagas 1981a; ALEW 367f.; Zinkevičius 2008: 416. 187 Srov. LitEW 775, 1169; Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylyvtė/Ermanytė 1963: 144; Vanagas 1970: 248, 252; Vanagas 1981a: 296 (s.v. Senūtė); Vanagas 1981b: 71; ALEW 901f., 1155f. 188 Srov. LitEW 1169, 1280f.; není v Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylyvtė/Ermanytė 1963; Vanagas 1970: 240; Vanagas 1981a: 395; ALEW 1155f.; Zinkevičius 2008: 582. 189 Srov. LitEW 1169, 1280f.; není v Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylyvtė/Ermanytė 1963; není ve Vanagas 1970; není ve Vanagas 1981a; ALEW 1155f.; Zinkevičius 2008: 582. 190 Srov. LitEW 1169, 1280f.; Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylyvtė/Ermanytė 1963: 201; Vanagas 1970: 240; Vanagas 1981a: 395; ALEW 1155f.; Zinkevičius 2008: 582. 191 Srov. LitEW 32; ALEW 89f. Straipsniai / Articles 235 HARALD BICH LMEIER jména je jinak doložena také jako jezerní jméno: Áńcia (viz výše 2.2.1.2.1.)192 Pravděpodobně jde o hydronymum založené na názvu zvířete; základem je pak lit. ántis ‚kachna‘.193 Od tohoto apelativa je jméno odvozeno formantem pras. balt. *-ia̯/ā̯, který tvoří posesivní odvozeniny: pras. balt. *ánt-iā̯. – Méně pravděpodobná, v neposlední řadě kvůli přízvuku, je souvislost s lit. ańtis ‚ňadra, hruď, náprsní kapsa‘, lotyš. õts, õte ‚odtokový žlábek; dutina; trubka ve zdi, v peci‘.194 Juodóji Áńcia f. (1) Ka (36027): První část jména je zájmenná podoba adjektiva lit. júodas ‚černý‘,195 druhá část jména je jinak doložena také jako jezerní jméno: Áńcia (viz výše 2.2.1.2.1.)196 Pravděpodobně jde o hydronymum založené na názvu zvířete; základem je pak lit. ántis ‚kachna‘.197 Od tohoto apelativa je jméno odvozeno formantem pras. balt. *-ia̯/ā̯, který tvoří posesivní odvozeniny: pras. balt. *ánt-iā̯. – Méně pravděpodobná, v neposlední řadě kvůli přízvuku, je souvislost s lit. ańtis ‚ňadra, hruď, náprsní kapsa‘, lotyš. õts, õte ‚odtokový žlábek; dutina; trubka ve zdi, v peci‘.198 2.3.3.2. Říční jména s rekční vazbou 2.3.3.2.1. Říční jména s rekční vazbou a onymickým prvním členem 2.3.3.2.1.1. Říční jména s rekční vazbou, jejichž onymickým prvním členem je antroponymum, nejsou u FINN ve zkoumané oblasti doložena. 192 Vgl. Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 6; Vanagas 1970: 275; Vanagas 1981a: 42. 193 Vgl. Savukynas 1960: 295; Būga 1961: 450f.; Otrębski 1962b: 265f.; Vanagas 1970: 59; Toporov 1973: 38; Vanagas 1981a: 42; Vanagas 1981b: 77, 118, 119; Pupkis 2002: 21; LVŽ 1: 91. – Zum Grundwort: LitEW 11f.; SEJL 17f.; ALEW 45. 194 Srov. LitEW 12; LEV 94n.; SEJL 18; ALEW 44n. 195 Srov. LitEW 197; ALEW 419n. 196 Vgl. Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 6; Vanagas 1970: 275; Vanagas 1981a: 42. 197 Vgl. Savukynas 1960: 295; Būga 1961: 450f.; Otrębski 1962b: 265f.; Vanagas 1970: 59; Toporov 1973: 38; Vanagas 1981a: 42; Vanagas 1981b: 77, 118, 119; Pupkis 2002: 21; LVŽ 1: 91. – Zum Grundwort: LitEW 11f.; SEJL 17f.; ALEW 45. 198 Srov. LitEW 12; LEV 94n.; SEJL 18; ALEW 44n. 236 Acta Linguistica Lithuanica LXXX Morphologische und semantische Analyse der Gewässernamen des westlichen Südaūkštaiten (Teil 2) 2.3.3.2.1.2. Rekcionální názvy řek s toponymem jako onymickým prvním členem Bagdononių upėlis m. Šl, Šv (35026): Prvním členem je ON Bagdonónys m. Pl., druhým členem zdrobnělina upėlis m. k lit. ùpė f. ‚řeka‘.199 Rūdinų revas200 m. Si (132461): Prvním členem je název louky Rūdinės f. Pl., druhým členem lit. rėvas m. ‚příkop‘.201 Sirguškės upėlis m. Ka (37952): Prvním členem je ON Sirguškė m., druhým členem zdrobnělina lit. upėlis m. k lit. ùpė f. ‚řeka‘.202 Šaltinabalės revas203 m. Si (132897): Prvním členem je jinak nedoložené toponymum *Šaltinabalės f., druhým členem lit. rėvas m. ‚příkop‘.204 2.3.3.2.2. Rekcionální názvy řek s apelativním prvním členem nejsou u FINN ve zkoumané oblasti doloženy. 2.3.3.2.3. Výpůjční jména? Vzhledem k tomu, že se zkoumaná oblast nachází v trojmezí Litvy, Polska a Běloruska, je v zásadě možné, že některá jména byla jednotlivě přejata ze slovanského jazyka do litevštiny. Nodavėlta f. (1) Si (37161): patrně sekundárně slavizovaná, resp. restrukturovaná podoba formace lit. *Nodelaitė, kterou je třeba spojovat s bělorus. nadźél m. ‚míra plochy, pozemek‘. Možná jde o onymickou konverzi názvu louky.205 199 Srov. LitEW 1169; Savukynas/Vanagas/Vitkaukas/Vosylyvytė/Ermanytė 1963: 12, 144; Vanagas 1970: 260; Vanagas 1981a: 55; ALEW 1155f. 200 Jméno je v databázi bez přízvuku. 201 Srov. LitEW 709; není v Savukynas/Vanagas/Vitkaukas/Vosylyvytė/Ermanytė 1963; není ve Vanagas 1970; není ve Vanagas 1981a. 202 Srov. LitEW 1169; není v Savukynas/Vanagas/Vitkaukas/Vosylyvytė/Ermanytė 1963; není ve Vanagas 1970; není ve Vanagas 1981a; ALEW 1155f. 203 Jméno je v databázi bez přízvuku. 204 Srov. LitEW 709; není v Savukynas/Vanagas/Vitkaukas/Vosylyvytė/Ermanytė 1963; není ve Vanagas 1970; není ve Vanagas 1981a. 205 Vgl. Savukynas/Vanagas/Vitkaukas/Vosylyvytė/Ermanytė 1963: 110; nicht in Vanagas 1970; vgl. Vanagas 1981a: 231; Vanagas 1981b: 28. Straipsniai / Articles 237 HARALD BICH LMEIER 3. VYHODNOCENÍ 3.1. K rozšíření korpusu Výzkum hydronym západních jižních Aukštaitů na základě Litevské geoinformační databáze místních názvů (http://lkiis.lki.lt/lietuvos-vietovardziu-geoinformacine-duomenu-baze) v každém případě výrazně rozšířil poznatky o tamních názvech a jejich systematických souvislostech. Především proto, že nyní bylo možné vyhodnotit rozsáhlejší, tj. patrně úplnější korpus. V porovnání se dvěma dokončenými standardními díly Vanagas 1970 a Vanagas 1981a, která zpracovávají hydronymii celé Litvy, bylo v tomto příspěvku možné probrat více názvů, než tomu bylo v těchto pracích. Totéž platí pro Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963, v němž není zachyceno 18 ze 120 názvů pojednávaných v tomto příspěvku (tedy 15%). Z celkových 120 hydronym pojednávaných v tomto příspěvku se 22 nenachází ve Vanagas 1970. 13 z těchto názvů se navíc nenachází ani ve Vanagas 1981a. Celkem není ve Vanagas 1981a zahrnuto 17 ze 120 názvů, existuje tedy 9 názvů uvedených ve Vanagas 1970, které se ve Vanagas 1981a nevyskytují: celkem neuvedeno ve Vanagas 1970 | z toho pouze neuvedeno ve Vanagas 1970 | ani ve Vanagas 1970, ani ve Vanagas 1981a | celkem neuvedeno ve Vanagas 1981a | pouze neuvedeno ve Vanagas 1981a | absolutně | 22 | 9 | 13 | 17 | 4 | podíl | 18,33% | 7,5% | 10,83% | 14,17% | 3,33% Vychází tak na první pohled překvapivý obraz: zdá se, že 18,33% korpusu zkoumané oblasti není zachyceno ve Vanagas 1970 a 14,17% ve Vanagas 1981a. Pohled na doklady však rychle ukazuje, jaké by mohly být důvody: jednak jde v určitém počtu případů o názvy označující příkop apod. a obsahující některé z litevských slov pro „příkop“, totiž lit. rãvas, rėvas, grãbė, gr(i)ovà, griõvis aj. Zde mohl hrát roli možná nejednoznačný status příkopů, které nemusí nutně sloužit k odvádění vody, takže jejich pojmenování zaujímají přechodné postavení mezi hydronymy a pomístními jmény. Vyloučení tohoto druhu názvů s cílem vytvořit ke zpracování korpus obsahující pouze jednoznačná označení vodních útvarů je jistě obhajitelné – stejně tak je ovšem lze zahrnout, protože příkopy 238 Acta Linguistica Lithuanica LXXX Morphologische und semantische Analyse der Gewässernamen des westlichen Südaškštaiten (Teil 2) mohou být vodonosné. Velký podíl těchto názvů naopak tvoří jména vzniklá ze spojení místního jména a „řeky“ (lit. ùpė, upėlis atd.): vzhledem ke své průhledné struktuře jsou z jazykovědného hlediska „nudná“, a možná proto nebyla úplně zaznamenána. Obě výše uvedené práce se navíc jednoznačně zaměřovaly na spisovné podoby názvů, a proto se nestandardní názvy (podoby názvů) často nezohledňovaly. 3.2. Srovnávací přehled způsobů tvoření názvů jezer a vodních toků ve zkoumané oblasti Následující tabulka zahrnuje všechna výše představená hydronyma. Jsou uvedena podle výše provedeného zařazení. Alternativní výklady nelze zohlednit. Rozdělení některých slovotvorných útvarů provedené výše na deonymická a deapelativní tvoření, případně u těch druhých ještě na desubstantivní, deadjektivní, deverbální a deradikální, nebylo možné z důvodu přehlednosti zachovat ani v tabulce. Vedle absolutního počtu dokladů je vždy uveden také procentní podíl (z prostorových důvodů zaokrouhlený na dvě desetinná místa) z celkového počtu názvů jezer, respektive vodních toků, aby bylo možné snadněji zajistit srovnatelnost jednotlivých podílů. Typ Podtyp Počet (podíl) Názvy jezer Počet (podíl) Názvy vodních toků Konverze jednoduchá konverze 7 (9,33%) 2.2.1.1.1. Balandis, Gálstas, Gáustas, Lìnamarka, Pastoỹs, Ragožė, Ragožis 4 (8,89%) 2.3.1.1.1. Brādas, Brastā, Salòtė, Ùpė ‚Dvojitá‘ konverze 6 (8,0%) 2.2.1.1.2. Bedùgnis, Dubióji, Gilìojà, Gilióji, Ìlgis, Veisiejis 3 (6,67%) 2.3.1.1.2. Kreivójì, Nẽmunas, Rūdė Pseudokonverze 0 2.2.1.1.3. – 0 2.3.1.1.3. – Straipsniai / Articles 239 HARALD BICH LMEIER Typ Podtyp Počet (podíl) Jména jezer Počet (podíl) Názvy vodních toků ‚Onymická‘ konverze 1 (1,33%) 2.2.1.1.4. Gadeikà 1 (2,22%) 2.3.1.1.4. Igarà celkem: 14 (18,67%) 8 (17,78%) ‚Odvozování koncovkami‘ (OK) Deapelativní odvozování koncovkami 9 (12,0%) 2.2.1.2.1. Ânčia, Ângė, Angÿs, Dumblis, Dumblÿs, Niėdis, Niedùs, Samānius, Zapsÿs 5 (11,11%) 2.3.1.2.1. Glúosnė, Marà, Niedà, Zapsà, Zāpsė Deonymické koncové odvozování 2 (2,67%) 2.2.1.2.2. Atesÿs, Daunòris 1 (2,22%) 2.3.1.2.2. Nemajūnė Cirkumfixace 1 (1,33%) 2.2.1.2.3. Prapùntas 1 (2,22%) 2.3.1.2.3. Neviedis Bezafixová tvoření 1 (1,33%) 2.2.1.2.4. Dusià 0 2.3.1.2.4. – celkem: 13 (17,33%) 7 (15,56%) Odvozeniny pomocí sufixů s litev. –aitė 0 2.2.1.3.1. – 0 2.3.1.3.1. – s litev. –aitis 1 (1,33%) 2.2.1.3.2. Seliovināitis 0 2.3.1.3.2. – s litev. –alis 0 2.2.1.3.3. – 0 2.3.1.3.3. – s litev. –avas 0 2.2.1.3.4. – 0 2.3.1.3.4. – s litev. –ekė 0 2.2.1.3.5. – 1 (2,22%) 2.3.1.3.5. Peršėkė s litev. –elė 1 (1,33%) 2.2.1.3.6. Duobelė 1 (2,22%) 2.3.1.3.6. Spernėlė s litev. –elis 9 (12,0%) 2.2.1.3.7. Bliūdėlis, Bonėlis, Dubėlis, Dumblėlis, Ylėlis, Markėlis, Plaskėlis, Šūrelis, Zapsėlis 1 (2,22%) 2.3.1.3.7. Bradėlis 240 Acta Linguistica Lithuanica LXXX Morfologická a sémantická analýza názvů vod západního jižního Aukštaitského kraje (část 2) Typ Podtyp Počet (podíl) Názvy jezer Počet (podíl) Názvy vodních toků s lit. -elỹs 0 2.2.1.3.8. – 0 2.3.1.3.8. – s lit. -ėlė 0 2.2.1.3.9. – 0 2.3.1.3.9. – s lit. -ėlis 2 (2,67%) 2.2.1.3.10. Ežerėlis, Pastovėlis 0 2.3.1.3.10. – s lit. -ena 0 2.2.1.3.11. – 1 (2,22%) 2.3.1.3.11. Bambenà s lit. -ėnis 0 2.2.1.3.12. – 0 2.3.1.3.12. – s lit. -esė 0 2.2.1.3.13. – 1 (2,22%) 2.3.1.3.13. Atesė s lit. -ica 0 2.2.1.3.14. – 0 2.3.1.3.14. – s lit. -yčia 0 2.2.1.3.15. – 5 (11,11%) 2.3.1.3.15. Atesỹčia, Kiaũlyčia, Gluosnyčia, Ylyčia, Simnyčia s lit. -(i)ėkas 0 2.2.1.3.16. – 0 2.3.1.3.16. – s lit. -ietis 0 2.2.1.3.17. – 0 2.3.1.3.17. – s lit. -ija 1 (1,33%) 2.2.1.3.18. Obelijà 0 2.3.1.3.18. – s lit. -ijis 0 2.2.1.3.19. – 0 2.3.1.3.19. – s lit. -ylis 0 2.2.1.3.20. – 0 2.3.1.3.20. – s lit. -yna 0 2.2.1.3.21. – 0 2.3.1.3.21. – s lit. -ýnas 0 2.2.1.3.22. – 0 2.3.1.3.22. – s lit. -inė 2 (2,67%) 2.2.1.3.23. Kemsinė, Meškinė 3 (6,67%) 2.3.1.3.23. Dóvinė, Lydėkinė, Siūklinė Straipsniai / Articles 241 HARALD BICH(L)MEIER Typ Podtyp Počet (podíl) Názvy jezer Počet (podíl) Názvy vodních toků s litevským -inis 5 (6,67%) 2.2.1.3.24. Dumblinis, Gudìnis, Krakinis, Selioninis, Vadinis 0 2.3.1.3.24. – s litevským -(i)nyčia 0 2.2.1.3.25. – 0 2.3.1.3.25. – s litevským -iškė 1 (1,33%) 2.2.1.3.26. Bedanìtìškė 0 2.3.1.3.26. – s litevským -iškis 1 (1,33%) 2.2.1.3.27. Kàviškis 0 2.3.1.3.27. – s litevským -ytė 0 2.2.1.3.28. – 0 2.3.1.3.28. – s litevským -ka 0 2.2.1.3.29. – 2 (4,44%) 2.3.1.3.29. Nemajùnka, Spernénka s lit. -lys 0 2.2.1.3.30. – 0 2.3.1.3.30. – s lit. -ntas 1 (1,33%) 2.2.1.3.31. Žùvintas 0 2.3.1.3.31. – s lit. -oris 0 2.2.1.3.32. – 0 2.3.1.3.32. – s lit. -orius 0 2.2.1.3.33. – 0 2.3.1.3.33. – s lit. -otis 1 (1,33%) 2.2.1.3.34. Dabòtis 0 2.3.1.3.34. – s lit. -tė 0 2.2.1.3.35. – 0 2.3.1.3.35. – s lit. -uišis 0 2.2.1.3.36. – 0 2.3.1.3.36. – s lit. -uitis 1 (1,33%) 2.2.1.3.37. Gilùitis 0 2.3.1.3.37. – s lit. -ukas 2 (2,67%) 2.2.1.3.38. Dėlìukas, Sper-niùkas 0 2.3.1.3.38. – s lit. -ulis 0 2.2.1.3.39. – 0 2.3.1.3.39. – 242 Acta Linguistica Lithuanica LXXX Morfologická a sémantická analýza hydronym západních jižních Aukštajtů (část 2) Typ | Podtyp | Počet (podíl) | Jezerní jména | Počet (podíl) | Jména tekoucích vod | s lit. -uonis | 0 | 2.2.1.3.40. – | 0 | 2.3.1.3.40. – | s lit. -ūtas | 1 (1,33%) | 2.2.1.3.41. Mekšrūtas | 0 | 2.3.1.3.41. – | s lit. -utė | 0 | 2.2.1.3.42. – | 0 | 2.3.1.3.42. – | s lit. -utis | 1 (1,33%) | 2.2.1.3.43. Senkūtis | 0 | 2.3.1.3.43. – | se slov. -ika | 0 | 2.2.1.3.44. – | 1 (2,22%) | 2.3.1.3.44. Marikà | nezařaditelné do jasné kategorie | 1 (1,33%) | 2.2.1.3.45. Akunuočias | 2 (4,44%) | 2.3.1.3.45. Alnà, Spernià celkem: | | 31 (41,33%) | | 18 (40,0%) | Složeniny | apelativum + apelativum | 1 (1,33%) | 2.2.2.1.1. substantivum + substantivum Buižėžeris | 1 (2,22%) | 2.3.2.1.1. substantivum + substantivum Pečiagrinda | | 2 (2,67%) | 2.2.2.1.2. adjektivum + substantivum Báltbalė, Šventaduõnis | 1 (2,22%) | 2.3.2.1.2. adjektivum + substantivum Senãupis | | 0 | 2.2.2.1.3. adjektivum + adjektivum – | 0 | 2.3.2.1.3. adjektivum + adjektivum – | | 0 | 2.2.2.1.4. sloveso + substantivum – | 3 (6,67%) | 2.3.2.1.4. sloveso + substantivum Žūrzaupė, Žūrzaupis, Žūrzupis | onymum + apelativum | 1 (1,33%) | 2.2.2.1.5. Cijūnamiškis | 0 | 2.3.2.1.5. – celkem: | | 4 (5,33%) | | 5 (11,11%) | Straipsniai / Articles 243 HARALD BICHlMEIER Typ Podtyp Počet (podíl) Jezerní jména Počet (podíl) Jména tekoucích vod Syntagmatická jména Kongruentní jména 2 (2,67%) 2.2.3.1. Báltas Kaũknoris, Júodas Kaũknoris 2 (4,44%) 2.3.3.1. Baltóji Ánčia, Juodóji Ánčia Rekcionální jména s onymickým prvním členem 9 (12,0%) 2.2.3.2.1. Akmėnių ežeras, Ángininkų ežeras, Arãdninkų ežeras, Atesinìnkų ežeras, Babrų̃ ežeras, Černìukiškės ežeras, Sĩmno ežeras, Šventėžerio ežeras, Žuvintų̃ ežeras 4 (8,89%) 2.3.3.2.1. Bagdononių upėlis, Rūdinių rev̇as, Širguškės upėlis, Šaltinabalės rev̇as Rekcionální jména s apelativním prvním členem 1 (1,33%) 2.2.3.2.2. Kùnigo valkà 0 2.3.3.2.2. – celkem: 12 (16,0%) 6 (13,33%) přejatá jména? 1 (1,33%) 2.2.3.2.3. Mũčel ninkas 1 (2,22%) 2.3.3.2.3. Nodavėlta Celkem: 75 45 Vzhledem k tomu, že doklady některých jevů jsou místy velmi řídké, nelze v mnoha případech dospět k jistým závěrům. Pro zkoumanou oblast jsou však zcela jednoznačné následující jevy: Oba typy jmen vykazují stejný podíl konverzí, a to necelých 18,67%, respektive 17,78% celkového korpusu. „Odvozování koncovkou“ je mezi jezerními jmény zastoupeno 17,33%, tedy o něco více než mezi říčními jmény, kde činí 15,56%, přičemž v obou případech tvoří apelativní deriváty vždy něco málo přes 2/3. Také sufixální derivace jsou v jezerních jménech ve zkoumané oblasti jen o něco častější než v názvech tekoucích vod (41,33%: 40,0%) a používá se v nich o polovinu více různých sufixů než v názvech tekoucích vod (15: 10). Celkem bylo ve výzkumu u 244 Acta Linguistica Lithuanica LXXX Morphologische und semantische Analyse der Gewässernamen des westlichen Südaukštaiten (Teil 2) Tvorba hydronym je doložena (3 z nich s nejasným statusem). 12 sufixů je doloženo pouze u názvů jezer, 6 sufixů pouze u názvů tekoucích vod a 3 sufixy u obou druhů názvů. Složená jména jsou u názvů tekoucích vod více než dvakrát častější než u názvů jezer (11,11%: 5,33%). Syntagmatická jména se u obou druhů názvů téměř neliší. Sestavíme-li hierarchii četnosti pro oba druhy názvů, pro názvy jezer vychází: sufixální odvozeniny (41,33%) > konverze (18,67%) > koncovkové odvozeniny (17,33%) > syntagmatická jména (16,0%) > kompozita (5,33%) a pro názvy tekoucích vod: sufixální odvozeniny (40,0%) > konverze (17,78%) > koncovkové odvozeniny (15,56%) > syntagmatická jména (13,33%) > kompozita (11,11%) U názvů jezer i tekoucích vod jsou v zde představené části zkoumaného území nejčastějším způsobem tvoření sufixální odvozeniny, zatímco konverze, koncovkové odvozeniny a syntagmatická jména se vyskytují téměř stejně často. Pouze kompozita jsou u obou druhů názvů zastoupena méně. Pokud však koncovkové derivace, tradičně považované v litevské jazykovědě za samostatnou kategorii, chápeme jako zvláštní případ sufixálních derivací (čímž z hlediska jazykových dějin nepochybně jsou), získáme pro jezerní jména následující obraz: Sufixální derivace včetně koncovkových derivací (58,66%) > Konverze (18,67%) > Syntagmatická jména (16,0%) > Kompozita (5,33%) a pro říční jména: Sufixální derivace včetně koncovkových derivací (57,78%) > Konverze (17,78%) > Syntagmatická jména (13,33%) > Kompozita (11,11%) Straipsniai / Articles 245 HARALD BICHlMEIER Hierarchie jsou poměrně podobné, i když procentuální podíly se samozřejmě mohou značně lišit. Hlavním rozdílem jsou podíly kompozit. Pokud nakonec konverze chápeme jako nulové derivace vzniklé v rámci onymizace, dostaneme následující výsledek pro názvy jezer: Sufixální derivace včetně derivačních procesů pomocí koncovek a konverzí (77,33%) > syntagmatické názvy (16,00%) > kompozita (5,33%) a pro názvy tekoucích vod: Sufixální derivace včetně derivačních procesů pomocí koncovek a konverzí (75,56%) > syntagmatické názvy (13,33%) > kompozita (11,11%) Hierarchie jsou pak ještě podobnější, liší se pouze výší podílů. Největším rozdílem je přibližně dvojnásobný podíl kompozit (11,11%) u názvů tekoucích vod oproti názvům jezer (5,33%). 3.3. Srovnávací souhrn způsobů tvoření názvů jezer a tekoucích vod v celé západní části jižní Aukštaitije Protože dosud nebyl tímto způsobem proveden soupis celého litevského souboru hydronym, nelze zde říci, nakolik jsou poměry zjištěné ve zkoumané oblasti „normální“, nebo zda se odchylují od litevského průměru. V následující tabulce jsou vzájemně porovnány všechny názvy jezer a tekoucích vod ze západní části jižní Aukštaitije, tedy jsou shrnuty údaje z Bichlmeier 2019a a z této studie. Vzhledem k geografickému rozložení bylo nutné některá jména uvést v obou článcích, takže počty v následujícím souhrnu nejsou prostým součtem počtů dokladů jmen z obou příspěvků, nýbrž o něco nižším počtem. Celkový korpus čítá 422 (332 vs. 120) jmen, 240 (182 vs. 75) názvů jezer a 183 (150 vs. 45) názvů tekoucích vod: 246 Acta Linguistica Lithuanica LXXX Morfologická a sémantická analýza hydronym západní jižní Aukštaitije (část 2) Typ Podtyp Počet (podíl) Názvy jezer Počet (podíl) Názvy tekoucích vod Konverze jednoduchá konverze 24 (10,00%) Akis, Apýdemė, Arielýnas, Aviris, Azãgis, Balãndis, Bedùgnė, Dublìa, Gálstas, Gáustas, Į́uodas, Klõnis, Krãštas, Lìnamarka, Lapū̃kas, Pastovỹs, Ragõžė, Ragõžis, Pẽlekas, Skùistas, Stìrtos, Teirùs, Trikõjis, Vĩlkas 27 (19,57%) Brãdas, Bẽndrė, Brastà, Brastvà, Dùisakis, Grãbė, Grovà, Gulʹbė, Kirmýnas, Kraus̃ius, Kriaus̃iùs, Ravaĩ, Salõtė, Sánt aika, Skar̃džiai, Spãrtas, Stelérnia, Stìrta, Stìrta, Sutra, Upẽlis, Ùpė, Upẽsnis, Varputỹs, Vìlkė, Vilkinỹčia, Vodà „Dvojitá“ konverze 12 (5,00%) Bałtajis, Bedùgnis, Dubióji, Dùlgas, Giliójà, Gilióji, Gìlujis, Ìlgis, Skãistis, Skuñdis, Spãrtas, Veisìėjis 4 (2,19%) Išilgìnis, Kreivóji, Nẽmunas, Rùdė Pseudokonverze 1 (0,42%) Šaulỹs 0 – „Onymická“ konverze 6 (2,50%) Antòkolis, Aukštãkalnis, Dailìdė, Gadeikà, Vidùgašlis, Zuokas 1 (0,55%) Gailiūniškė celkem: 43 (17,92%) 32 (17,49%) koncovkové derivace „Koncovkové deriváty“ odvozené od apelativ 16 (7,50%) Ánčia, Ángė, Angỹs, Dùmblis, Dumblỹs, Kavalỹs, Krùglis, Lapū̃kis, Niẽdis, Niedùs, Sãknas, Saknius, Samãnis, Samãnius, Tabãlis, Zapsỹs 25 (13,66%) Avirė, Bìlsa, Degùtė, Glúosnė, Gumbrė, Ìlgis, Marà, Niedà, Rùčiõjus, Saknà, Seirà, Sidãbris, Sùtrė, Trùmpė, Ùidė, Ùpis, Vardžius, Vĩlka, Zapsà, Zãpsė, Zebriùs, Žebriùs, Zembrė, Žembrė, Žilvià Straipsniai / Articles 247 HARALD BICH LMEIER Typ Podtyp Počet (podíl) Názvy jezer Počet (podíl) Názvy tekoucích vod Deonymická, „koncovková derivace“ 3 (1,25%) Atešys, Daunōris, Liškiavis 4 (2,19%) Igarà, Mikasà, Nemajūnė, Senkonė Cirkumfigace 2 (0,83%) Pamelnyčys, Prapūntas 4 (2,19%) Neviedis, Paežerėlė, Pāgeležnyčė; Pakrošklė Deradikální útvary 4 (1,67%) Dusià, Pluvijā, Skirziùs, Straužais 0 – celkem: 25 (10,42%) 33 (18,03%) Odvozeniny pomocí sufixů s litevským -aitė 0 – 1 (0,55%) Dumblaitė s litevským -aitis 6 (2,50%) Juodáitis, Selio-vináitis, Sidabrináitis, Skirzáitis, Varnenáitis, Vilkái-tis 0 – s litevským -alis 1 (0,42%) Drapālis 0 – s litevským -avas 2 (0,83%) Mõrkavas, Šagavas 0 – s litevským -ėkė 0 – 1 (0,55%) Peršėkė s litevským -elė 3 (1,25%) Duobelė, Dubėlė, Dusėlė 4 (2,19%) Dulgėlė, Rynėlė, Rudėlė, Spernėlė 248 Acta Linguistica Lithuanica LXXX Morfologická a sémantická analýza názvů vod západních jižních Aukštaitů (část 2) Typ Podtyp Počet (podíl) Jezerní jména Počet (podíl) Názvy vodních toků s litevským -elis 23 (9,58%) Aklėlis, Bliūdėlis, Bonėlis, Dubėlis, Dumblėlis, Ylėlis, Ilgėlis, Juodėlis, Kiepėlis, Krugėlis, Liubėlis, Liūnėlis, Lukštėlis, Lu(o)bėlis, Markėlis, Mašnėlis, Maušėlis, Mažėlis, Plaskėlis, Prūdėlis, Šūrėlis, Varėlis, Zapsėlis 3 (1,64%) Bradėlis, Krokšėlis, Varėlis s litevským -elỹs 1 (0,42%) Metelỹs 0 – s litevským -ėlė 0 – 1 (0,55%) Dubenėlė s litevským -ėlis 7 (2,92%) Drapalėlis, Ešernėlis, Ežerėlis, Ežerynėlis, Pastovėlis, Šlavantėlis, Tabelėlis, 1 (0,55%) Malūnėlis s lit. -ena 0 – 1 (0,55%) Bambenà s lit. -enis 1 (0,42%) Lukšnėnis 0 – s lit. -ėnis 1 (0,42%) Lukšnėnis 0 – s lit. -esė 0 – 1 (1,09%) Atesė s lit. -esỹs 1 (0,42%) Atesỹs? 0 – s lit. -ica 0 – 1 (0,55%) Metėlīca s lit. -yčia 0 – 5 (2,73%) Atesỹčia, Kiaūlyčia, Gluosnyčia, Ylyčia, Simnyčia s lit. -(i)ekas 1 (0,42%) Gáiliekas 0 – Straipsniai / Articles 249 HARALD BICH LMEIER Typ Podtyp Počet (podíl) Jména jezer Počet (podíl) Názvy tekoucích vod s lit. –ietis 1 (0,42%) Rìmietis 0 – s lit. –īja 1 (0,42%) Obelijà 2 (1,09%) Kirmijà, Uosijà s lit. –ijis 3 (1,25%) Pālazdijis, Seirijis, Vernijis 0 – s lit. –ylis 1 (0,42%) Zervýlis 0 – s lit. –yna 2 (0,83%) Ežerýnos, Zervýna 0 – s lit. –ýnas 3 (1,25%) Ežerýnas, Snaigýnas, Zervýnas 1 (0,55%) Snaigýnas s lit. –inė 4 (1,67%) Kemsinė, Mekšrinė, Meškinė, Pālšinė 6 (3,28%) Balìne, Dóvine, Gervinė, Kárvinė, Lydėkinė, Siūklinė s lit. –inis 14 (5,83%) Dėlinis, Dielìnis, Dumblinis, Gervinis, Gudinis, Krakinis, Pālšinis, Purvinis, Salinis, Seliovinis, Vadinis, Vidutinis, Vilkiniai, Vilkinys 0 – s lit. –(i)nyčia 1 (0,42%) Anglinyčia 2 (1,09%) Aviérnyčia, Biłsinyčia s lit. –iškė 3 (1,25%) Bedañtiškė, Melešiškė, Melešiškės 3 (1,64%) Baliūniškės, Daunkiškė, Maneliškė s lit. –iškis 4 (1,67%) Juodiškis, Kāviškis, Ônči(u)škis, Purviškis, 0 – s lit. –ytė 0 – 1 (0,55%) Metelytė s lit. –ka 0 – 6 (3,28%) Dubénka, Nemajūnka, Saltonkà, Smenči-onkà, Spernénka, Ziželka s lit. –lys 0 – 2 (1,09%) Kriokšlys, Krokšlys 250 Acta Linguistica Lithuanica LXXX Morfologická a sémantická analýza hydronym západních Jižních Aukštaitů (část 2) Typ Podtyp Počet (podíl) Jména jezer Počet (podíl) Jména tekoucích vod s litevským -ntas 3 (1,25%) Šlavañtas, Térmentas, Žuvintas 1 (0,55%) Térmentas s litevským -oris 1 (0,42%) Naudõris 0 – s litevským -orius 1 (0,42%) Naudõrius 0 – s litevským -otis 1 (0,42%) Dabótis 0 – s litevským -tė 0 – 1 (0,55%) Laikštė s -uišis 1 (0,42%) Gilùšis 0 – s litevským -uitis 1 (0,42%) Gilùitis 0 – s litevským -ukas 7 (2,92%) Deliùkas, Delinùkas, Gervinùkas, Maušiùkas, Pirčiùkas, Šauliùkas, Sperniùkas 0 – s litevským -ulis 1 (0,42%) Naujùlis 0 – s litevským -uonis 1 (0,42%) Veliuõnis 0 – s litevským -ūtas 1 (0,42%) Mekšrūtas 0 – s litevským -utis 2 (0,83%) Menkùtis, Senkùtis 0 – se slovanským -ika 0 – 1 (0,55%) Marikà nelze jasně kategorizovat 1 (0,42%) Akunuõčias 2 (1,09%) Alnà, Spernià celkem: 105 (43,75%) 48 (26,23%) Straipsniai / Articles 251 HARALD BICHlMEIER Typ Podtyp Počet (podíl) Jména jezer Počet (podíl) Názvy vodních toků Složeniny Obecné jméno + obecné jméno 11 (4,58%) Podstatné jméno + podstatné jméno Buižėzeris, Ežėrebale, Ežerėliabalė, Galādusis, Galadusỹs, Gėdavardỹs, Giedavardỹs, Gùdežeris, Pelialapùkas, Šikinėzeris, Vil̃ kežeris 11 (6,01%) Podstatné jméno + podstatné jméno Beržavietis, Pečiagrinda, Perceležia, Rūdupė, Snaigupėlė, Vaišupis, Varnalėšupis, Vilkupis, Vilkotakis, Viñkšnupis, Žirgupė 4 (1,67%) Přídavné jméno + podstatné jméno Báltabalė, Jūodažeris, Jūodežeris, Šventaduōnis 6 (3,28%) Přídavné jméno + podstatné jméno Giliagrabė, Dùlpis, Gilrevis, Raišupis, Senāupis, Šventupė 1 (0,42%) Přídavné jméno + přídavné jméno Lapōčiažalis 0 Přídavné jméno + přídavné jméno – 2 (0,83%) Sloveso + podstatné jméno Skinežeris, Tulupis 7 (3,83%) Sloveso + podstatné jméno Kvirabalis, Šliaužupis, Ūrkupis, Žurzaupė, Žurzaupis, Žuržupė, Žuržupis Onymum + apelativum 2 (0,83%) Cijūnamiškis, Dap-kėvičiabalė 3 (1,64%) Alītupis, Račkūpỹs, Stasiūpė celkem: 20 (8,33%) 27 (14,75%) syntagmatická jména Kongruující jména 5 (2,08%) Báltajis Bīlsas, Báltas Kaūknoris, Gilūlis nendryn̄as, Jūodajis Bīlsas, Jūodas Kaūknoris 3 (1,64%) Baltoji Ānčia, Juodōji Ānčia, Smalinis Pėčius 252 Acta Linguistica Lithuanica LXXX Morphologische und semantische Analyse der Gewässernamen des westlichen Südaukštaiten (Teil 2) Typ Podtyp Počet (podíl) Názvy jezer Počet (podíl) Názvy tekoucích vod Rekcionální názvy s onymickým prvním členem 38 (15,83%) Jezero Akių, jezero Akmenių, jezero Angininkų, jezero Aniškio, jezero Antokolio, jezero Aradininkų, jezero Atesnininkų, jezero Aukštakalnių, jezero Babrų, jezero Bakšių, jezero Černiukiškės, jezírko Dailidės, jezero Gudelių, jezero Jonkiškės, jezero Kanaukų, jezero Lėipalingio, jezero Likiškėlių, jezero Luksnėnų, jezírko/jezero Norūnų, jezero Pãlazdijų, jezero Pãserninkų, jezero Radžiūnų, jezírko Ročkių, jezero Rolių, jezírko Sabališkių, jezero Simno, jezero Smalinių, jezero Šventežerio, jezero Tãlokių, jezero Teizinininkų, jezero Teizų, jezero Tolkūnų, jezero Ūdininkų, jezero Ūdrijos, jezírko Užubalių, jezero Verstaminų, jezírko Žagarių, jezero Žuvintų 30 (16,39%) Potok Bagdononių, řeka Dubėlio, potůček Galinaraiščio, potok Gardinų, potok Gáusto, potok Geištariškių, potok Giedavardžio, potok Giraitės, potok Gõjaus, potok Grigo, řeka Gudiniškių, potok Juralēvičiaus, potok Jurčiūnų, potok Kampinės, potok Lankõs, potok Maišymų, potok Márgio, potok Maslaūčiškių, potok Morkavo, potok Pãbilsio, potok Paũkščiarevo, potok Rūdinių, potok Sãgavo, potok Strãigių, potok Šinkaus, potok Širguškės, potok Šaltinabalės, potok Šventõ Jõno, potok Tarpūoežerės, potok Vernijo Straipsniai / Articles 253 HARALD BICH LMEIER Typ Podtyp Počet (podíl) Jména jezer Počet (podíl) Názvy tekoucích vod Rekcionální názvy s apelativním prvním členem 2 (0,83%) Kūnigo valkà, Ravo duobė 9 (4,92%) Gluosnių griovis, Kreisòs upėlis, Kròkšlio upėlis, Lazdynų griovis, Liepos ùpė, Liūno rāvas, Mùrgų upėlis, Vaĩto Gõjus, Vúodos ùpė celkem: 45 (18,75%) 42 (22,95%) Přejatá jména? 2 (0,83%) Bezdankà, Mūčėlininkas 1 (0,55%) Nodavėlta 2 (0,83%) Celkem: 240 (z toho 4 názvy částí jezer) 183 Oba typy názvů mají stejný podíl konverzí, téměř 18% celého korpusu; u názvů tekoucích vod je však procentuální podíl jednoduchých konverzí o více než polovinu vyšší než u názvů jezer, zatímco u názvů jezer jsou „dvojité“ konverze více než dvakrát častější než u názvů tekoucích vod. „Odvozování koncovkami“ je mezi názvy tekoucích vod zastoupeno podílem 18,03%, tedy téměř dvakrát více než u názvů jezer, kde činí pouze 10,42%; v obou případech přitom převažují deapelativní tvoření (přibližně 2/3 u názvů jezer a asi 3/4 u názvů tekoucích vod). Odvozeniny se sufixy jsou v rámci zkoumaného území u názvů jezer zastoupeny přibližně o polovinu častěji než u názvů tekoucích vod (43,75%: 26,23%) a používá se přibližně o polovinu více různých sufixů než u názvů tekoucích vod (34: 23). Celkem lze v rámci synchronních sufixálních odvozenin na zkoumaném území doložit 48 různých sufixů užívaných při tvorbě hydronym: 25 sufixů je doloženo pouze u názvů jezer, 14 sufixů pouze u názvů tekoucích vod a 9 sufixů se vyskytuje u obou druhů názvů. Protože jde většinou o jednotlivá tvoření s velmi nízkou frekvencí, nelze jejich poměr zpravidla považovat za zvlášť průkazný. Následující poměry jsou však natolik nápadné, že snad mají vypovídací hodnotu i pro Litvu jako celek: 254 Acta Linguistica Lithuanica LXXX Morphologische und semantische Analyse der Gewässernamen des westlichen Südau(k)štaiten (Teil 2) Sufix | Názvy jezer se sufixem | Názvy tekoucích vod se sufixem −aitis | 6 | 0 −elis | 23 | 3 −ėlis | 7 | 1 −inis | 14 | 0 −ka | 0 | 6 −ukas | 7 | 0 Dva sufixálně utvořená jména se vyskytují jako názvy jezer (Snaigýnas m. [1] Ve [38087], Varėlis m. (2) Lp [42873]) i jako názvy tekoucích vod (Snaigýnas m. [1] Mrs [42899], Varėlis m. (2) Kr [38600]). Kompozitní názvy jsou naopak u názvů tekoucích vod zastoupeny téměř dvakrát častěji než u názvů jezer (8,33%: 14,75%). U syntagmatických názvů se oba druhy názvů výrazně liší pouze v případě rekcionálních názvů s apelativním prvním členem: dvěma názvům jezer (0,83%) odpovídá 9 názvů tekoucích vod (4,92%). Celkově jsou však syntagmatické názvy u tekoucích vod přibližně o čtvrtinu častější než u jezer (22,95%: 18,75%). Sestavíme-li hierarchii četnosti pro oba druhy názvů, získáme pro názvy jezer následující pořadí: Odvozeniny se sufixy (43,75%) > syntagmatické názvy (18,75%) > konverze (17,92%) > odvozování koncovkami (10,42%) > Kompozita (8,33%) a pro tekoucí vodní toponyma: Odvozeniny se sufixem (26,23%) > syntagmatická jména (22,95%) > odvozeniny s koncovkou (18,03%) > konverze (17,49%) > kompozita (14,75%) U názvů jezer jsou tedy sufixální odvozeniny jednoznačně nejčastějším způsobem tvoření, zatímco u názvů tekoucích vod jsou sufixální odvozeniny jen o málo častější než Straipsniai / Articles 255 HARALD BICHlMEIER syntaktická jména. Celkově vykazují názvy tekoucích vod rovnoměrnější rozložení jmen podle způsobů tvoření než názvy jezer. U názvů tekoucích vod je podíl odvozenin koncovkou a kompozit vždy o více než 2/3 vyšší než u názvů jezer. Pokud však odvozeniny koncovkou, které jsou v litevské jazykovědě tradičně chápány jako samostatná kategorie, považujeme za zvláštní případ sufixálních odvozenin (což bezpochyby jsou z jazykověhistorického hlediska), získáme pro názvy jezer následující obraz: Sufixální odvozeniny včetně odvozenin koncovkou (54,17%) > syntaktická jména (18,75%) > konverze (17,92%) > kompozita (8,33%) a pro názvy tekoucích vod: Sufixální odvozeniny včetně odvozenin koncovkou (44,26%) > syntaktická jména (22,95%) > konverze (18,67%) > kompozita (14,75%) Hierarchie jsou pak již obdobné, třebaže procentuální podíly mohou být samozřejmě značně odlišné. Pokud konečně považujeme konverze za nulové odvozeniny vzniklé v rámci onymizace, získáme pro názvy jezer následující výsledek: Sufixální odvozeniny včetně odvozenin koncovkou a konverzí (72,09%) > syntaktická jména (18,75%) > kompozita (8,33%) a u tekoucích GewNN: odvozeniny pomocí sufixů včetně odvozenin koncovkových a konverzí (62,91%) > syntagmatická jména (22,95%) > kompozita (14,75%) Jména jezer tedy vykazují výrazně vyšší podíl derivačních útvarů (odvozenin pomocí sufixů včetně odvozenin koncovkových a konverzí), zatímco 256 Acta Linguistica Lithuanica LXXX Morphologische und semantische Analyse der Gewässernamen des westlichen Südaukštaiten (Teil 2) u tekoucích GewNN je podíl kompozit výrazněji zastoupen; je přibližně jedenapětasedmdesátkrát vyšší než u jmen jezer. Protože dosud nebyl proveden soupis celého litevského souboru hydronym tímto způsobem (tedy s rozdělením na jména jezer a tekoucích GewNN), nelze zatím říci, nakolik jsou poměry zjištěné ve zkoumané oblasti „normální“, nebo zda se odchylují od litevského průměru. 3.4. Výhled Badatelským desideratem zůstává jak pro zkoumanou oblast, tak pro celou Litvu vytvoření historického slovníku hydronym (a samozřejmě také historického slovníku místních jmen). L I T E R A T U R A A m b r a z a s S a u l i u s 1993: Vývoj tvoření podstatných jmen. Vilnius: Nakladatelství věd a encyklopedií. B i c h l m e i e r H a r a l d 2013: Zum sprachwissenschaftlichen Niveau der Forschungen zur ‚alteuropäischen Hydronymie‘ – Eine Erwiderung auf eine Polemik. – Acta Linguistica Lithuanica 68, 9–50. B i c h l m e i e r H a r a l d 2014a: Caland System and Greek. – Encyclopedia of Ancient Greek Language and Linguistics [EAGLL], Giannakis Georgios (Hrsg.). Leiden, Boston: Brill, 256–260. B i c h l m e i e r H a r a l d 2014b: Jav. adū-, ap. adū-, das Caland-Wackernagel’sche Suffixsystem und die alteuropäische Hydronymie. – Na-wa/i-VIR.ZI/A MAGNUS.SCRI-BA. Festschrift für Helmut Nowicki zum 70. Geburtstag (Dresdner Beiträge zur Hethitologie 45), Payne Annick, Brosch Cyril (Hrsgg.). Wiesbaden: Harrassowitz, 13–25. B i c h l m e i e r H a r a l d 2019a: Morphologische und semantische Analyse der Gewässernamen des westlichen Südaukštaiten. – Litauische Orts-, Flur- und Gewässernamen im europäischen Kontext (Schriftenreihe der Gesellschaft für baltische Studien 2), Blažienė Grasil da, Bilkis Laimutis (Hrsgg.). Hamburg: Baar. [im Druck] Straipsniai / Articles 257 HARALD BICHlMEIER Bichlmeier Harald 2019b: Die häufigsten Suffixe in Familiennamen slawischer Herkunft: ein etymologischer Überblick. – Namenkundliche Informationen 2018 [2019] (im Druck). Bilkis Laimutis 2008: Lietuvių helonimų daryba. Priesaginiai ir priesagėtieji helonimai. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Būga Kazimieras 1961: Rinktiniai raštai 3. Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla. Duridanov Ivan 1969: Thrakisch-dakische Studien. Erster Teil: Die thrakisch- und dakisch-baltischen Sprachbeziehungen. Sofia: Verlag der Bulgarischen Akademie der Wissenschaften. EDG – Beekes Robert with the assistance of Lucien van Beek 2010: Etymological Dictionary of Greek (Leiden Indo-European Etymological Dictionary Series 10). Leiden, Boston: Brill. EDPG – Kroonen Guus 2013: Etymological Dictionary of Proto-Germanic (Leiden Indo-European Etymological Dictionary Series 11). Leiden, Boston: Brill. EDLIL – de Vaan Michiel 2008: Etymological Dictionary of Latin and the other Italic Languages (Leiden Indo-European Etymological Dictionary Series 7). Leiden, Boston: Brill. eLKŽ – Lietuvių kalbos žodynas. I–XX, 1941–2002. Antrasis elektroninis leidimas. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas 2013. EWAia – Mayrhofer Manfred 1992–2001: Etymologisches Wörterbuch des Altindoarischen. 3 Bde. Heidelberg: Carl Winter Universitätsverlag. Gerullis Georg 1922: Die altpreußischen Ortsnamen. Berlin, Leipzig: Walter de Gruyter & Co. GEW – Frisk Hjalmar 1960–1972: Griechisches etymologisches Wörterbuch. 3 Bde. Heidelberg: Carl Winter Universitätsverlag. IEW – Pokorny Julius 1959: Indogermanisches etymologisches Wörterbuch. I. Band. München, Basel: Francke. Jonikas Petras 1950/51: K litevským místním jménům. – Příspěvky k výzkumu jmen 2, 1–32. Krahe Hans 1964: Unsere ältesten Flußnamen. Wiesbaden: Harrassowitz. Kühebach(er) Egon 1995: Die geschichtlich gewachsenen Namen der Täler, Flüsse, Bäche und Seen (Die Ortsnamen Südtirols und ihre Geschichte 2). Bozen: Athesia. Kuzavinis Kazimieras 1966: Etymologica. – Baltistica 1/2, 177–184. 258 Acta Linguistica Lithuanica LXXX Morphologische und semantische Analyse der Gewässernamen des westlichen Südukäštaiten (Teil 2) LEV – Karulis Konstantīns 1992: Latviešu etimoloģijas vārdnīca. I: A–O. II: P–Ž. Rīga: Avots. [²2001; unveränderter Nachdruck mit durchgehender Paginierung] LitEW – Fraenkel Ernst 1962–1965: Litauisches etymologisches Wörterbuch. 2 Bände (Indogermanische Bibliothek: 2. Reihe Wörterbücher). Heidelberg: Carl Winter Universitätsverlag. LIV² – Rix Helmut et al. 2001: Lexikon indoevropských sloves. Kořeny a jejich primární tvoření kmenů. Druhé, opravené a rozšířené vydání. Wiesbaden: Reichert. LKŽ – Slovník litevského jazyka. 20 svazků. Vilnius, 1941–2002. LVŽ 1 – Balode Laimute et al. 2008: Slovník litevských místních jmen. I. svazek. A–B. Vilnius: Institut litevského jazyka. LVŽ 2 – Bilkis Laimutis (ed.) 2014: Slovník litevských místních jmen. II. svazek. C–F. Vilnius: Institut litevského jazyka. LVŽ 3 – Bilkis Laimutis (ed.) 2018: Slovník litevských místních jmen. III. svazek. G–H. Vilnius: Institut litevského jazyka. Mickienė Ilona 2019: Die Ony me der Region Südwest–Aukštaitija: Überblick über Ursprung und Bildung der Wiesennamen. – Litauische Orts-, Flur- und Gewässernamen im europäischen Kontext (Schriftenreihe der Gesellschaft für baltische Studien 2), Blažienė Grasil da, Bilkis Laimutis (Hrsgg.). Hamburg: Baar. [im Druck] NIL – Wodtko Dagmar S., Irslinger, Britta, Schneider, Carolin 2008: Nomina im Indogermanischen Lexikon. Heidelberg: Winter. Otrębski Jan 1959: Tiernamen als Gewässernamen in Litauen. – Beiträge zur Namenforschung, Neue Folge 1, 24–27. Otrębski Jan 1962a: Beiträge zur baltisch-slawischen Namenkunde. – Beiträge zur Namenforschung, Neue Folge 2, 148f. Otrębski Jan 1962b: Beiträge zur baltisch-slawischen Namenkunde. – Beiträge zur Namenforschung, Neue Folge 3, 265–267. Otrębski Jan 1965: Gramatyka języka litewskiego. Tom II: Nauka o budowie wyrazów. Warszawa: Państwowe wydawnictwo naukowe. PKEŽ – Mažiulis Vytautas 1988–1997: Prūsų kalbos etimologijos žodynas. 4 Bde. Vilnius: Mokslas. PKEŽ² – Mažiulis Vytautas 2013: Etymologický slovník pruského jazyka. Druhé opravené a doplněné vydání. Vilnius: Centrum vydávání vědeckých a encyklopedických publikací. (online na: http://www.prusistika.flf.vu.lt [bez stránkování tištěné verze]). Straipsniai / Articles 259 HARALD BICHlMEIER Pupkis Aldonas (Hg.) 2002: Vietovardžių žodynas. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidyklos institutas. Savukynas Bronys 1960: Ežerų vardai [A]. – Lietuvių kalbotyros klausimai 3, 289–299. Savukynas Bronys 1961: Ežerų vardai [B]. – Lietuvių kalbotyros klausimai 4, 216–226. Savukynas Bronys 1962: Ežerų vardai [Č–D]. – Lietuvių kalbotyros klausimai 5, 191–198. Savukynas Bronys 1966a: Ežerų vardai [E–G]. – Lietuvių kalbotyros klausimai 8, 183–194. Savukynas Bronys 1966b: K probleme zapadnobalti̇jskogo substrata v jugozapadnoj Litve. – Baltistica 1/2, 165–176. Savukynas Bronys, Vanagas Aleksandras, Vitkauskas Vytautas, Vosylýtė Klementina, Erm anytė Irena 1963: Lietuvos TSR upių ir ežerų vardynas. Vilnius: Vydavatelství státní politické a vědecké literatury. Schmid Wolfgang P. 1971: Zum litauischen Flussnamen Aitra. – Baltistica 7/1, 37–42. Schmid Wolfgang P. 1972: Baltische Gewässernamen und die Vorgeschichte Europas. – Indogermanische Forschungen 77/1, 1–18. Schmid Wolfgang P. 1973: Aura und Aurajoki. – Baltistica 9/2, 189–194. SEJL – Smoczyński Wojciech 2007: Słownik etymologiczny języka litewskiego. Wilno: Wydawnictwo Uniwersytetu Wileńskiego. Skardžius Pranas 1943 / 1996: Lietuvių kalbos žodžių daryba / Die Wortbildung im Litauischen. Vilnius / Wilno: Litevská akademie věd, Institut litevského jazykovědného výzkumu / Litauische Akademie der Wissenschaften, Institut für litauische Sprachforschung 1943. [Reprint: Rosinas Albertas (ed.): Skardžius Pranas: Rinktiniai Raštai 1. Lietuvių kalbos žodžių daryba. Fotografické vydání. Vilnius: Vydavatelství vědy a encyklopedií 1996.] Skardžius Pranas 1973: Lietuvių vandenvardžiai su –nt. – Lituanistikos darbai 3, 9–72. Smoczyński Wojciech 2018: Słownik etymologiczny języka litewskiego. [erweiterte elektronische Version Februar 2018]. Toporov Vladimir Nikolaevič 1973: Iz istorii balto-slavjanskich jazykovych svjazej. – Baltistica 9/1, 29–44. 260 Acta Linguistica Lithuanica LXXX Morphologische und semantische Analyse der Gewässernamen des westlichen Südaukštaiten (Teil 2) Udolph Jürgen 2011: Alteuropa, Iller, Alster, Elster und gléti. – Acta Linguistica Lithuanica 62–63, 161–176. Vanagas Aleksandras 1970: Lietuvos TSR hidronimų daryba. Vilnius: Mintis. Vanagas Aleksandras 1981a: Lietuvių hidronimų etimologinis žodynas. Vilnius: Mokslas. Vanagas Aleksandras 1981b: Lietuvių hidronimų semantika. – Lietuvių onomastikos tyrinėjimai (= Lietuvių kalbos klausimai XXI). Vilnius: Lietuvos TSR mokslų akademija, Lietuvių kalbos ir literatūros institutas, 4–153. Vanagas Aleksandras (Hrsg.) 1985: Lietuvių pavardžių žodynas. A–K. Vilnius: Mokslas. Vanagas Aleksandras 1988: Lietuvių vandenvardžiai. Vilnius: Mokslas. Vanagas Aleksandras (Hrsg.) 1989: Lietuvių pavardžių žodynas. L–Ž. Vilnius: Mokslas. Vanagas Aleksandras 2002: Lietuvių vandenvardžiai. Antrasis, pataisytas leidimas. Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla. Zinkevičius Zigmas 2008: Lietuvių asmenvardžiai. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. ZKRATKY Adj. – přídavné jméno Al – Alytaus seniūnija dial. – nářeční Dimin. – zdrobnělina f. – ženský rod FamN(N) – příjmení FließgewN(N) – název vodního toku / názvy vodních toků germ. – germánský GewN – název vodního útvaru Ka – Kapčiamiestis (okres Lazdijai) No – Noragelis (okres Lazdijai) Straipsniai / Articles 261 HARALD BICH LMEIER Kr – Krokialaukis (okres Alytus) Ku – Kučiūnai (okres Lazdijai) Lp – Leipalingi (okres Druskininkai) Lz – Lazdijai (okres Lazdijai) m. – mužský rod Mrs – Miroslavas (okres Alytus) ON(N) – místní jméno (místní jména) poln. – polsky Pl. – množné číslo PN(N) – osobní jméno (osobní jména) russ. – rusky Se – Seirijai (okres Lazdijai) Si – Simnas (okres Alytus) slaw. – slovansky Še – Šeštokai (okres Lazdijai) Šl – Šlavantai (okres Lazdijai) Šv – Šventežeris (okres Lazdijai) Te – Teizai (okres Lazdijai) Ve – Veisiejai (okres Lazdijai) ukr. – ukrajinsky bělorus. – bělorusky Morfologická a sémantická analýza hydronym západních jižních Aukštaiťů (část 2) SHRNUTÍ Tento článek svým obsahem a strukturou navazuje na hydronyma západních jižních Aukštaiťů, kterými se autor již zabýval. V roce 2019 bude vydán kolektivní sborník věnovaný onymii tohoto regionu. Článek se zabývá hydronymy (názvy jezer a řek) z okresu Alytus, které autor dosud nezkoumal, konkrétně z obce Simnas a z okresu Lazdijai, z obcí Kapčiamiestis, Kučiūnai, Noragėliai a Šventežeris. Posledně uvedená hydronyma jsou pojednána samostatně, aby se odhalily rozdíly v jejich tvoření. Celkem je z morfologického a sémantického hlediska rozebíráno 120 názvů (75 názvů jezer a 45 názvů řek). Po provedení podrobné 262 Acta Linguistica Lithuanica LXXX Morfologická a sémantická analýza názvů vodních toků a ploch západního jihovýchodního Aukštaitska (část 2) Analýza 303 hydronym, o nichž již pojednával kolektivní sborník, a dalších 120 hydronym uvedených v tomto článku (celkem 423 hydronym) ukázala, že hierarchie různých způsobů tvoření je téměř totožná. Je však třeba zdůraznit, že sufixální odvozeniny názvů jezer jsou téměř o 50 procent častější než odvozeniny názvů řek, zatímco odvozeniny názvů řek tvořené koncovkami a konverzí jsou o 50 procent častější než odvozeniny názvů jezer. Při zkoumání hydronym daného regionu se využívají také poznatky z dalších baltských jazyků a indoevropské jazykovědy. Přijato 6. března 2019. HARALD BICHlMEIER Martin-Luther-Universität Halle-Wittenberg Orientalisches Institut Seminar für Indogermanistik und Allgemeine Sprachwissenschaft Ludwig-Wucherer-Str. 2 D-06099 Halle (Saale) [email protected] Sächsische Akademie der Wissenschaften zu Leipzig Arbeitsstelle Jena: Etymologisches Wörterbuch des Althochdeutschen Zwätzengasse 12a D-07743 Jena [email protected] Str aipsniai / Articles 263