Žagarės šnektos sintaksinės ypatybės (remiamasi 1998–2003 metų įrašais)

JANINA ŠVAMBARYTĖ-VALUŽIENĖ Institut litevského jazyka Směry vědeckého výzkumu: analýza nářečí písemných pramenů, dialektální lexikografie a lexikologie, sociolingvistika, syntax. DOI: https://doi.org/10.35321/all82-04 SYNTAKTICKÉ ZVLÁŠTNOSTI ŽAGARĖSKÉHO MÍSTNÍHO NÁŘEČÍ (NA ZÁKLADĚ NAHRÁVEK Z LET 1998–2003) Syntaktické zvláštnosti žagarėského místního nářečí (na základě nahrávek z let 1998–2003) ANOTACE Tímto článkem autorka dokončuje popis žagarėského místního nářečí. Článek analyzuje syntaktické jevy tohoto nářečí a pojednává o morfosyntaktických konstrukcích (perficientivu, vyjadřování nutnosti a podmínky, artroidu), které lze nalézt také v jiném baltském jazyce – lotyštině. Popisuje se nářeční vyjádření podmětu, předmětu, času, místa a příčiny ve větě. Přehodnocují se spojovací prostředky připojovaných konstrukcí a souvětí užívaných v nářečí. Na základě Frazeologického slovníku a Slovníku přirovnání je charakterizována frazeologie nářečí (tradiční frazémy a ustálená slovní spojení) a přirovnání; pozornost se věnuje důvtipně uplatňovanému expresivnímu obsahu nářečí. KLÍČOVÁ SLOVA: syntax nářečí, morfosyntaktické jevy, frazeologie, přirovnání, jazyková expresivita. ANOTACE Tímto článkem autorka dokončuje popis žagarėského místního nářečí. Článek analyzuje jeho syntaktické jevy a pojednává o morfosyntaktických konstrukcích (perficientivu, vyjadřování nutnosti a podmínky, artroidu), které lze nalézt také v jiném baltském jazyce, totiž v lotyštině. Článek popisuje nářeční vyjádření podmětu, předmětu, času, místa a příčiny ve větě. Přehledně uvádí spojovací prostředky připojovaných Straipsniai / Articles 71 JANINA ŠVAM­BARYTĖ-VALUŽIENĖ konstrukcí a souvětí užívaných v nářečí. Na základě Frazeologického slovníku a Slovníku přirovnání článek popisuje frazeologii nářečí (tradiční frazémy a ustálená slovní spojení) a přirovnání a upozorňuje na důvtipně uplatňovaný expresivní obsah v nářečí. KLÍČOVÁ SLOVA: syntax nářečí, morfosyntaktické jevy, frazeologie, přirovnání, jazyková expresivita. ÚVOD Jednotlivé morfosyntaktické a syntaktické jevy žagarėského nářečí byly zaznamenány a popsány v článcích dialektoložek Aldony Jonait ytė a Aušry Kaikarytė nebo ve společných publikacích Alekse Girdenise a Genovaitė Kači uškienė, Alekse Girdenise a Juoze Pabrėži. V dialektologii bylo obvyklé upozorňovat na to, co se nejzřetelněji liší od syntaktických konstrukcí či jevů popsaných ve standardní syntaxi (LKG III, v pracích Jona Balkevičiuse a Vita Labutise); řekli bychom, že taková byla móda. Od této tradice (módy) nikam neunikla ani autorka článku. Donatas Sauka při úvahách o knize Viktorije Daujotytė Text a dílo (1998) cituje myšlenky o tom, že text je konstruktem rozumu, který určuje životní zkušenost spojená se zásadními otázkami bytí osobnosti: kdo jsem já, jak vidím svět, jak a co slyším, proč a mnoho dalších otázek (citováno z knihy Sauka 2019: 182). V nahrávkách žagarėského nářečí se odráží osobitý a pevný (někdy kategorický) postoj člověka z pohraničí k různým životním otázkám, utvářený pozorováním, hodnocením, promýšlením, porovnáváním a stavěním do protikladu. Postřehy respondentů jsou poměrně přesné a současné, zatímco jejich syntaktické vyjádření je subtilní. Zkoumaný materiál, cíl, metody. Článek vznikl na základě nahrávek žagarėského nářečí uložených v Dialektálním archivu Centra geolingvistiky Institutu litevského jazyka (LKI GCTA)¹. Zkoumané nářeční nahrávky byly pořízeny na přelomu konce 20. a začátku 21. století (v letech 1998–2003)². Od respondentů nejstarší generace, narozených v letech 1901 až 1936, bylo nahráno 16 kazet nářečních nahrávek. Nahrávajících ¹ Zkoumaný materiál je podrobněji popsán v autorčině článku, viz Švambarytė-Valužienė 2018: 135–148. ² V LKI GCTA jsou uloženy nahrávky starší a mladší generace pořízené v letech 2011–2013. Autorka článku se o ně neopírá z jediného důvodu – kvůli věku respondentů. Nejstarší generace nejlépe odráží tradiční nářečí a právě od těchto respondentů bylo v uvedených letech pořízeno nejvíce nářečních nahrávek. Autorka si neklade za cíl porovnávat, jak se syntax nářečí mění. Statistiky ani vývoj jednotlivých syntaktických jevů podle autorky nemají smysl, dokud nebudou popsány syntaktické zvláštnosti žagarėského nářečí. Otázky vývoje a proměn zůstávají předmětem výzkumu a podnětem ke vzniku dalších článků na toto téma, opírajících se o materiál tohoto článku. 72 Acta Linguistica Lithuanica LXXXII Žagarės šnektos sintaksinės ypatybės (remiamasi 1998–2003 metų įrašais) (od školáků po studenty a doktorandy) a odlišné zkušenosti s dotazováním respondentů a nahráváním nářeční řeči se odrážejí v odpovědích respondentů na otázky nebo v souvislých vyprávěních3. Cílem článku je poprvé popsat (morfo)syntaktické zvláštnosti žagarėského nářečí, přirovnávací a frazeologická spojení a expresivní vyjadřování nářečí. K dosažení cíle byly stanoveny tyto úkoly: a) na základě materiálu nahrávek žagarėského nářečí popsat (morfo)syntaktické jevy; b) pojednat o přirovnáních a frazémech užívaných respondenty; c) poprvé upozornit na způsoby nářeční expresivity v textu vytvářeném respondenty. Autorka využívá popisnou a srovnávací metodu. Očekává se, že syntaktické jevy zaznamenané v článku podnítí další zájem dialektologů při sledování jejich vývoje a / nebo proměn. MORFOSYNTAKTICKÉ A SYNTAKTICKÉ ZVLÁŠTNOSTI ŽAGARĖSKÉHO NÁŘEČÍ Autorka nemůže popsat úplný syntaktický systém žagarėského nářečí z několika důvodů: malý rozsah textů vymezených ke zkoumání, kvalita samotných textů (absence dotazování respondentů a souvislého, tvůrčího textu, struktura vyprávění respondentů (omezenost vyprávěných témat)); to vše určuje fragmentárnost syntaktického vyjádření. Autorka zastává názor, že má smysl popsat zaznamenané (morfo)syntaktické jevy, které pomohou odhalit syntaktický systém žagarėského nářečí teprve tehdy, až bude rozsah zkoumaných textů (z hlediska vyjádření i času) větší, jejich vyjádření vhodnější a vyprávění rozmanitější životní zkušenosti respondentů. Z hlediska struktury je tato část článku trojí: nejprve se probírají zaznamenané morfosyntaktické, poté syntaktické jevy a expresivní vyjadřování mluvčích žagarėského nářečí. Morfosyntaktické jevy. Z morfosyntaktických zvláštností je v žagarėském nářečí patrný jev ternární vidové soustavy – užívání perfektinivu (Girdenis, Kačiūskienė, 1986 = Girdenis 2000: 307–314; Įšpt 2001: 39; Lipartė 3 V roce 1998 A. Kaikarytė dotazovala muže (nar. 1928) a ženu (nar. 1928), zatímco studentky litevštiny S. Mickutė a S. Raicevičiūtė muže (nar. 1930) a dvě ženy (nar. 1914 a 1936). V roce 1999 byly nahrány texty šestnácti respondentů narozených v letech 1901, 1902, 1909, 1911, 1912, 1914, 1915, 1918, 1920, 1921, 1923, 1926, 1927, 1928, 1929 a 1934 a respondenta (nar. 1924); jejich nahrávky pořídili A. Laurikėtytė, B. Balutytė, R. Vidmantaitė, J. Norkienė a S. Raicevičiūtė. V roce 2003 žáci gymnázia „Aušra“ v Joniškisu zapsali vyprávění respondentů a respondenta narozených v letech 1923 a 1925. Straipsniai / Articles 73 JANINA ŠVAMBARYTĖ-VALUŽIENĖ 2000: 144–152; 2000a: 151–179; Kaikarytė 2010: 26)⁴. Rolandas Mikulskas na základě údajů z kartotéky Lietuvių kalbos žodyno uchovávané v Litevském jazykovědném institutu „vymezuje a zpřesňuje linii rozšíření perficientivních konstrukcí užívaných v severních litevských nářečích“. Z ní vyplývá, že do areálu rozšíření perficientivních konstrukcí je třeba ještě zahrnout severní nářečí Kupiškis a Utena (Mikulskas 2003: 75–76; Kaikarytė 2010: 27; 2015: 169). A. Kaikarytė si všimla, že „mluvčí ze Skaistgirys, pravděpodobně i ze Žagarė, k tvoření perficientivních konstrukcí nejčastěji používají postverb lauka ‚ven‘, žemė ‚k zemi‘“ (Kaikarytė 2015: 169)⁵. Pozorování lingvistky je pronikavé: mluvčí ze Žagarė mají sklon tvořit perficientivní konstrukci poněkud častěji s postverbem lauka ‚ven‘ nebo laukan, např.: paspá.udei tókį. knòpki. / jei̇gu par_švì.l̜i. ėin / prāded ji(š) švė̇lpt̄ / tai_ėin gā.rs lauka / tai_tāda jeu_gā-l palé.išt višùs rātùs / ka_jis [dampis] pradé.tu. sùkšt ta._mašina. kùlęma. (Vrš); jiė [žydai] deltó. nebėga lauka / ka_jiė netik [kad vokiečiai juos sušaudys] (Vrš); jei̇gu ran̜įkose jeuti / ka_lá.užes lauka pri_žemės ta_šakute / tai_tė įrà vanduõ (Vrš); [ėigulys] sâka / ėik̜i lauka iš miška (Žg); greitóji atvąž̌̌eva / reik nešt lauka [serganti kaimyną] (Dkš); i.silė.idi [į terbas sutarkuotus obuolius] i_sun̜i lauka (Žg); imdava lā.nkan ta(s)_sę̇menas (Žvlg)⁶. Poněkud méně často mluvčí ze Žagarė používali postverb žemė ‚k zemi‘ nebo žėmen, např.: nègaliu i.eit klebonijō. / kocs_mušk žemę [nedrąsu] (Žg); sālin [alų] / nu_i_nusālin tā_jeu / nu_i_lė.iš žemę / nȫr ka_brū.nz būtù. / tai_uškā.įtin raudonai ãkmenus / dą̄d i._ta._ãlu. / tén i._vidu. / tādā brū.nz [alus] / grāžus (Žg); vã.ik(s) sló.pst žė.mėn (Žvlg); alė pagã.lve nedóodava / galvà nudri.kusi žė.mėn (Žg)⁷. V nářečí Žagarė se vyskytují také varianty perficientivní konstrukce, například předložka prie a genitivní forma podstatného jména žemė prie žemės se používá jako postverb a chápe se ve významu ‚k zemi‘, srov.: tó.gz gė.rims / ka_nū / viršk prie_žemės (Žg)⁸. Mimochodem se zdá, že postverb lauka používají častěji ti mluvčí ze Žagarė, jejichž rodiče nebo ⁴ Perficientivem („probíhajícím“). A. Girdenis a G. Kačiūskienė označují jako přechodnou kategorii mezi systémem průběhového a událostního vidu slovesa kategorii, která vyjadřuje přibližování děje ke konci (nebo obecně k určité hranici), srov. lotyšské imperfektivum sist ‚bít‘, perfektivum nuost ‚zabít‘ a perficientivum sist nuõst (zemė) ‚bít k zabití‘ (Girdenis, Kačiūskienė 1986 = Girdenis 2000: 307–314; Įspt 2001: 39; Liparte 2000: 144–152; 2000a: 151–179; Kaikarytė 2010: 26). ⁵ O perficientivních konstrukcích podrobněji viz Liparte 2000: 144–152; 2000: 151–179; 2005: 50. ⁶ Ke značkám přízvuku litevských dvojhlásek a souhláskových skupin v žagarėském nářečí viz Švambarytė-Valužienė 2018: 113. ⁷ Za vlastní perficientiv se podle R. Mikulska považuje spojení s žemėn. Podrobněji viz Mikulskas 2003: 71–96. Autorka článku s tímto tvrzením nesouhlasí a domnívá se, že důvody pro existenci spojení s postverbem lauka(n) jsou dva: může jít jednak o jednu z jazykových univerzálií (srov. podobné jevy v lotyštině a estonštině), jednak o specifický rys vnitřního vývoje litevštiny založeného na konkretizaci vyjádření. ⁸ Postverb může být spojením předložky į a akuzativu podstatného jména žemė, viz Mikulskas 2003: 71–96. 74 Acta Linguistica Lithuanica LXXXII Žagarės šnektos sintaksinės ypatybės (remiamasi 1998–2003 metų įrašais) prarodiče litevského původu, zatímco Žagarėšťané lotyšského původu nebo se žemaitskými kořeny volí postverb žemėn. Protože jev zaznamenal Jānis Endzelīns (Jānis Endzelīns 1873–1961) a příklady čerpal z prací Frydricha Kuršaitise (Frydrich Kurszat 1806–1884), Augusta Leskyna (August Leskien 1840–1916) a Karla Brugmanna (Karl Brugmann 1849–1919), lze vyslovit hypotézu, zda vyjádření probírané konstrukce v litevských nářečích nebylo častější s lauka(n) než s žemė(n). Žagarėšťané, jak uvádí A. Kaikarytė při popisu skaistgirského nářečí, „užívají ve velké míře oba druhy participií“ (Jšpt 2001: 38; Kaikarytė 2015: 169). V podmínkových větách se spojkou jeigu se vyjádření nutnosti uskutečňuje právě tvarem 3. osoby minulého frekventativního času slovesa a participiem pasiva (obvykle se vyjadřuje slovesem reikėdavo s infinitivem a akuzativem jména), srov.: jeigu būdava pju.nami jēvai / pjōve jēvus / nupjōve / jeigu būva vežami / vežēi (Žg). Obě formy vyjádření jsou užity ve větě kaž būva di.rbams / tā di.rbai / kaip_i_dabā / gi.veni anc_sāvęs.s / kā_reik / tā_di.rbi (Žg). K vyjádření účelu se užívá participium pasiva, přesunuté před objekt (jméno) nebo za objekt, srov.: bū:dava dúonas kėpamas pė:čus / togz_di.delis (Žg); jé.uiez bū:dava tõkes ku.rė.namas (Žg). O vyjadřování nutnosti participiem pasiva, typickém pro nářečí Joniškisu, již bylo psáno (Jšpt 2001: 38; Švambarytė 2002: 66–69; Švambarytė 2003: 197–199). Tato syntaktická společnost baltských jazyků se v žagarėském nářečí zachovala [srov. viena. kā.rta. tā.išomės / rūgei pjē.unami i.rà (Žg)], nyní je však zjevně ovlivňována normami spisovné litevštiny, srov. o_cė rūgei pjē.unami / reik pjē.ut (Žg). O vyjadřování 3. osoby kondicionálu, takzvaného optativu, částicemi lai / lei s 3. osobou prézentu indikativu v žagarėském nářečí již byla zmínka (Švambarytė 2019: 125). Zdá se, že v okolí Žagarė se uvedené spojení s lai užívá méně často, srov.: užr.ugdau pūoda. / i_lai_pūtoj (Žg); lai_tik tie_pėnciniṅkai nerėk pardąuk (Žg). Mnohem běžnější je spojení částice lei a tvaru 3. osoby prézentu, avšak je třeba upozornit, že do konstrukce se vždy vkládají další větné členy (nejčastěji podmět se závislým členem), srov.: gerāu lei tāva vā.ikāi pasivažinę̇j (Žg); lei jīñ pati ēin skū.stī́s pri valžō.s (Žg); lei_ānā viena pati ēin (Žg); lei_iē sprē.ñ3 / kaip jiē nôr / lei_jiē štūderuoj [objasňují si] (Žvlg). Lze usuzovat, že lei zde plní také funkci částice modifikačního (stimulačního) způsobu⁹. K morfosyntaktickým jevům patří také podřazovací spojení ka(d) s 2. nebo 3. osobou jednotného čísla přítomného či budoucího času, označující domnělý děj, např.: bičēu / ka_nepagul̃da da_i. ilgō.nine. [bojím se, aby ho neuložili do ⁹ Podrobněji viz Valeckienė 1998: 190–193. Straipsniai / Articles 75 JANINA ŠVAMBARYTĖ-VALUŽIENĖ nemocnice¹⁰ (Žg); mù.m reikė̇davo prižū.rė̃t tuos á.rklus / ka_kas kics ne-išvažiuõj [museli jsme dohlížet na ty koně, aby nikdo jiný neodjel; (vypráví se o hlídání koní Lotyšů, kteří přijeli na trh do Žagarė)] (Žg); nìbras añkščêu̯ ruoždavo / nibrùškas // teip_je̯u nebù.va / ka_nenu-eišu [nibras se dříve připravoval, nibruškas. Tak už to nebylo, abych nešel] (Žg). A. Kaikarytė při popisu skaistgirského nářečí poznamenala, že „pro skaistgirské nářečí, stejně jako pro sousední nářečí žagarėské a joniškiské, je velmi typický takzvaný artroid – ukazovací zájmeno tas plnící funkci určitého členu“ (Rosinas 1988: 59–67; Kaikarytė 2015: 168). Žagarėšťané artroid užívají pouze v kulminaci souvislého vyprávění (textu), obvykle tvořeného jednoduchými větami, např.: per_tą lį̇gùmą, tė̇k / añà nesraũni i.rà // ir krañtai žẽmi // mànà sèšuõ gi.vẽna / skaitos / jau_po_kãra // [...] ti.pavà-sareiz baišu.s pótvi.nei bùdava // krañtù. nė̇ ta_ˈľi̇elupė / krañtù. nebù.va // tai_išliedava // jau_čākārė / sùlig pãmatais // [...] nã.kti. jau kì.lst dẽl̇.või.sa pì.kta reik pasidė̇t žvė̇jù. bãtùs // pabùda / brãl̇ / ta_tróba šãltà / tóki kaškóki // graiba jis ma(t)_tuoz_bãtùs // tie_bã.tai mat_pakìla // tas_vanduõ pakėlė tuoz_bãtùs // [...] i_prisigė̇re tie_bã.tai (Žg). Někdy je nadměrné užití zájmena tas patrné i v jednotlivých větách, nejčastěji při shrnování vyprávění, avšak takové vyjádření je mnohem méně časté, srov. i_teip ta_ži.dė̇lka ižgė̇lbė̇je ta_ gi.vybe. (Žg). Z přehledu morfosyntaktických jevů v žagarėském nářečí vyplývá, že jsou typické pro gramatické kategorie podstatného jména (nebo zájmena, které je pojmenovává) a slovesa a mají protějšky v lotyštině¹¹. Syntaktické jevy. Ve vyprávěních respondentů je osobité (nářeční) vyjádření podmětu, předmětu, času a místa, způsobu či příčiny. V žagarėském nářečí je činitel, hlavní větný člen, vyjadřován různě: podmět se tradičně označuje nominativem podstatného jména nebo zájmena, které je pojmenovává (někdy spojením zájmen), srov.: į̇vakarė̇lei / i_šis / i_tàs [būdavo] (Žg); mẽs visi pamečùj ē̇sam (Žvlg); α_krikštìnas/ α_kàs / prikė̇bdava žà.sù. (Žg). Vztahy podmětu mohou Žagarėšťané vyjadřovat dativem: dàbà gir̃žù / vi(s)_šaũk / kiẽk už_rū.nkelus nė̇ra gã ve.pinigų / nu_iš_kur ta.m_žmõgui rei(g) gi.vė̇.nť? (Žg); dàbà dvi bakštìsis / ni_tã.i bus kǭ dìrpt / ni_tã.i (Žr). Podmět vyčleněný Jonem Jablonskisem, zvaný nebu vėlis, se v žagarėském nářečí rovněž užívá, srov.: nė̇ra kã.m ateìt [není, kdo přichází] (Žg). Vztahy podmětu lze vyjádřit spojením předložky par a akuzativu podstatného jména [par kùnigą / par vìškupą / par_dvasiškùs atlė̇.izdava [hříchy] (Žg). ¹⁰ V hranatých závorkách jsou transponované příklady uvedeny pouze tehdy, když struktura nebo význam věty nejsou jasné. ¹¹ O podobných případech jazykového vyjádření v lotyštině viz LVS 1989; Beitina 2009. 76 Acta Linguistica Lithuanica LXXXII Žagarės šnektos sintaksinės ypatybės (remiamasi 1998–2003 metų įrašais) Také vyjádření vedlejších větných členů je v žagarėském nářečí poměrně osobité: nejen pády, ale i předložkovými a slovněspojovacími konstrukcemi. K vyjádření vztahů předmětu Žagarėšťané užívají konstrukci slovesa (ne)buvo a zájmena kas v nominativu se slovesem ve 3. osobě prézentu, srov.: jōkū. mašinu. nebūva kas nukerp [ovci] (Žg); bū:dava kas jeu nūvel [ovčí rouno] (Žg); o_daugėū té.n bū:dava kas vėž i._*žagāre su_kānū [mléko] (Žvlg)¹². Předmět může být vyjádřen dativem podstatného jména nebo zájmena, když vypravěč zdůrazňuje předmět, srov.: já.m [mlátičce] / mātai / vańduo bū:dava vidui (Vrṣ); taz_dī.žās visās taz_dālį(s) sūgdava tá.m kulėliui [mlátičce] (Vrš); višnu. sū.nka kvā.pa. pé.rmuš // nėra kvāpa samagōnui / já (Vrš); ta_žmōna já.m būva ligōnine (Žg); jé.i [Umiastauskaitei] kū.nz dailūž / gražūs teip / tik ka prižiūve.s (Žg). Žagarėšťané široce užívají dativ podstatného jména¹³. V nářečí je velmi časté posesivní vyjádření být s dativem jména, např.: māna tė.vu(i) jeu_būva tri.s vaikai / māma išė.ie už_našle (Žg); va_*žalōgienei māma našlė. būva / kėturi giktā-ra(i) iė.i būva žė.mez / dū va.ikái (Žr); māna tė.vui būva šė.še(s) sė.seri.s // jiė triž brōlei (Vrš); vi.rui būva sāva žė.me (Žvlg). V posesivních konstrukcích se častěji užívá dativ osobních zájmen anas, aš, jis, ji, mes, např.: anā.m būva dvi­dešim(d) gektāru. žėmes (Žvlg); tas_kambarė.lis čė má.n i.rā / aplink_stāla. apeit mažūtis / i_viskas (Žg); má.n būva dū sū.nai (Žg); má.n ta_viena lovi.te būva / aš nieka neturė.ie­u (Žg); daugėū má.n tie_senė.lei išmire (Žg); má.(n) nebėbūva kur dė.t [pohlednic] (Žg); má.n tė.tā *šupī.luose / gruzdiėčiu. parāpijoj (Žg); má.n.jeau nebūva iš_kō. [učit se] / má.n tėvė.lei nekaīb gi.vė.na (Žg); má.n tik_viena [dcera] (Žvlg); šeimi.nas má.n mažāi būva / va_tā va viena duktė. (Žvlg); oi kiek já.m dvarū. būva (Žg); já.m balšaz gėarz bū:dava // dainūodava jātau! (Žg); vaikū já.m būva daug (Žvlg); mūm ar žėmes i.r / keturōlika giktā.ru. (Žvlg); pririždavom vā.ntu. / mūm ar būva pirtis (Žg); būva mūm tok(s)_sklē.ps i._žėme. užmūri.cs (Žg); bū:dava dvi sė.nes [ovce] / i_kōkie šeši gėrūkai / jauniklūkai // tiėk mūm tū.[ovcí] būva (Vrš); mūm irā tikrai dū giktā·rai žėmes (Vrš). Tázací-vztažné zájmeno kas a oddělovací kitas jsou v posesivních spojeních méně časté, srov.: nebūva gālima par_mū.ītine. išnėšt // bū:dava kā:sos kā.m / ta(i)_išvi.nōdava / pažū.rėdava ka_kā nebūt i.sukta (Žg); kā.m daugėū to.(ž)_žėmes i.r / imdava / samdīdava tuo(ž)_žmōnes (Žvlg); gal.i i_būva kā.m daugėū to(s)_šeimō.s (Žg); o_tai_kita.i [dceři] vā.ikū. būva (Žg). Předmětový význam má dativ jména v příkladech: pātį kaltą gi.vėnimui // galė.ie.u ir apsivėsti [sama vinna životem. Mohla jsem se i vdát] (Žg); ta(i) iei má(n) namė.s irā ar mō­tina / ar tė̃vs / ta.i má.n ir i_tiems reik [k jídlu] [tedy pokud je v mém domě matka nebo otec, pak je třeba mně i jim [ ¹² Tento syntaktický jev se řadí pouze k nářečím, podrobněji viz LKG III 168. ¹³ O podobných případech vyjádření v lotyštině viz LVS 1989; Beitina 2009. Straipsniai / Articles 77 JANINA ŠVAMBARYTĖ-VALUŽIENĖ matka nebo otec, pak je třeba mně i jim [najíst se] (Žg); kūbului skýle išlenkta [otvor v kádi je zakřivený] (Žg); antrõ. pusė. jė.m būva da-sodÿbos [na druhé straně jeho ještě byly usedlosti] (Žvlg); vienai moteriškei būva vÿrs mirẽ.s [jedna žena měla mrtvého manžela] (Žvlg); tai jė.i apsūkui trõ.bõ.z bū-dava taz daržẽlis [tak kolem její chalupy bývala ta zahrádka] (Žvlg). Akuzativ jména a akuzativ s předložkami užívají Žagarėšťané rovněž k vyjádření předmětu. Akuzativem podstatného jména se vyjadřuje opakovaný děj spojený také se sémantikou množství, srov.: vìrai vā.n-deni. prinẽždava [muži přinášeli vodu] (Žg); tètė visadà pasidari.dav(a) ã.lu. / verši. nusipìrgdava *jón iški. nuo_turgãus [otec si vždy vyráběl pivo, telátko si kupoval v Joniškisu na trhu] (Žg). Tentýž pád se zachovává i tehdy, když se jménem vyjadřuje vlastnost, např. anc stipru. [pivo] teip nedaridava / ka_teip nusigẽ.rtu. [on tak silné [pivo] nevyráběl, aby se tak opil] (Žg)¹⁴. Předmětové vztahy označuje také konstrukce předložky par s akuzativem podstatného jména [dúosu su_tuo_mėkštinų par_ãkis / par_gã.lva. (Žg); teip ir ẽ.ie par_pasã.uli. / kur_kampẽ.li. gã:va (Žvlg)]. I k vyjádření přirovnání se hodí par s akuzativem podstatného jména, srov.: ú.kini.gz dĩ.rba ãr / dĩ.ks nestovẽ.ie / nebūva par_põna. [hospodář pracoval stejně, byl svobodný, nebyl jako pán] (Žg). Tato konstrukce může označovat i směr děje, srov.: ànà acikẽ.le / par_dūris / ir aš iš_paš kõ.s (Žg). Par může zastupovat akuzativní spojení s předložkami nuo, iš nebo instrumentál [par_dã.rba. / pa(r)-rū-pesti. visi tie_negerūmai [z práce / od práce, z / kvůli starosti všechny ty nepříjemnosti] (Žg); aš *lãt vijo.i ir_bandà. ganẽu / ir_par_bẽ.rna. tarnavau [v Lotyšsku jsem pásla stádo a sloužila u chlapců] (Dkš). Konstrukce po s akuzativem jména rovněž označuje předmět [nu_rmãtoi / tẽtuks vienas išẽidava i_dã.rba / a_mãmã su_tais_žvaikais rū.pi.davos po_namūs]. Předložka pro s akuzativem jména odpovídá významu předložky apie, srov. niek(a) aš_jū.m negãliu papã.sakot pro_jeun i.ma. // nãmuose stõ.vu / nu_kã: gã.lu pasakīt? [nemohu vám nic vyprávět o mládeži. Jsem doma, nu co mohu říct?] (Žg). Žagarėšťané užívají v různých významech konstrukci su + instrumentál typickou pro Panevėžyšťany. Tradičně tato konstrukce označuje prostředek děje, nástroj, např.: su_karazĩ.nka gã.udi.davau [rybu] (Vrš); su_dalgẽis pjẽ.un (Žg); tai_vien(s) su_peilū pradrõš / žū.rẽ.s / a_ne_iš_mẽže padĩ.rpta / kità su_dantĩm kã:zdava / tai_tadà padã.re uždara. karšta. [mluví se o ostatcích Barbory Umiastauskaitė] (Žg); su_rañkom viš ka. di.rb davom (Žg); keũlės ten šẽ.rdava su_pelãis (Žg). V jiných případech se uvedenou konstrukcí označují takové předmětové vztahy, které mají další významové odstíny účelu nebo příčiny, srov.: višūs pã.snikus turẽ.dav(a) atlaikĩ.t su_silkẽ (Žr); jã / su_svi.rčẽ [šuliniai bývali] (Žg); gãl pavã.iš.ti su_kãva? / gã.l neva.lguses? (Žg); kẽ.lz būva išmatũocs / i_su_žvìru turẽiei žvi.rũot (Žvlg); ku.rẽ.ndavom su_mã.lkom (Žvlg); ¹⁴ Tento jev byl zkoumán a popsán, podrobněji viz Švambarytė 1996; Vasiliauskienė 2008. 78 Acta Linguistica Lithuanica LXXXII Syntaktické zvláštnosti žagarėského nářečí (na základě nahrávek z let 1998–2003) iš_kapeiku. gi.vėnom / su_kapeikom važinė̇jom [o hodnotě peněz] (Žr); visādā su_šūvimū usi_ẽ̇mus / nebūva nė_nó ro / nė_laikó [chodit na taneční zábavy] (Žg). Místo se v žagarském nářečí vyjadřuje svéráznými způsoby. Například konstrukce genitivu slova laukas s předložkou ant se užívá ve zcela jiném významu – samoty (jednotlivého statku), např. ant laukų. [kdyby žil na samotě] mohl by jim [Židům] zařídit kuchyňku. / a_kā. (Vřs). Lokalita se u Žagarců vyjadřuje také konstrukcí genitivu s předložkami pri nebo tarp [jū̄s jāe.unas mergičkas / jeigu apsi̇vė̇ste / pri_tė̇.vui. negi.vė̇.nkit / ačkirai gi.vė̇.nkit (Žg); i_mės taṛb_žmõ.nū gi.vė̇.nom / i_patė̇.nknti / i_vīskas (Žvlg)]. Mnohem častěji se místo vyjadřuje akuzativem s předložkami į, pas. Předložková konstrukce į s akuzativem substantiva vyjadřující místo má i dodatečný sémantický rys směru, srov.: jō [brolio] ne-uškabina / ni_i.̨ *šibira. veže / ni_i.̨ kalė̇jimą. kiša / niėka (Žg); būva mūm tok(s)_sklė̇ps i_žė̇mė. užmū̄ri.cs [byl u nás takový sklep v zemi zazděný] (Žg); sė̇da i_̨-ąr̨kli. / i_nųazā.va [sedl na koně a odjel] (Žvlg). Přibližné místo se vyjadřuje předložkou pas s akuzativem substantiva, např.: kri̇žkėlē̇j / pa(s)_sāva ki̇ema. kai_stovė̇davom / tai_nuo_bažničės atrō̇da tokiė / kai_bąnga(ž) žmōnū. / daugi̇be suvaži̇odava iš visur i._tuos_*jū.odeikūs (Žvlg); pas_ti.lta. tė. vā.lge (Žvlg). Místo Žagarci vyjadřují také méně užívanou starší předložkovou konstrukcí sulig + instrumentál, např.: ta_*li̇elupe / krąntū. nebū.va / tai_isiliedava /// jau_vąkarė / sulig pamatais (Vřs). Místo se vyjadřuje i tradičním lokálem, např. nąmuosė stō̇vu / nu kā.gālu pasakįt? (Žg). A. Kaikarytė napsala, že „ilativ, stejně jako ve spisovném jazyce, obvykle zastupuje předložkovou konstrukci į + akuzativ. Je však třeba poznamenat, že v joniškiském nářečí se touto konstrukcí někdy vyjadřuje i inessiv“ (Kaikarytė 2010: 27). Také Žagarci uvedené spojení užívají podobně, např.: i_dąžine. slė̇pės [schová se ve stodole] (Vtč); o_i._čviduri. stō̇ tas mašins pats jau [a uprostřed už stojí ten stroj sám] (Vřs); i._pi̇ena. užmį.nki.davom / pridė̇davom svi̇esto / taukū. [v mléce jsme zadělávali, přidávali máslo, sádlo] (Žg). Čas, časový úsek nebo určité období Žagarci vyjadřují předložkovými konstrukcemi. Obvykle se v nářečích délka trvání vyjadřuje konstrukcí předložky ligi a genitivu substantiva [jeigu lė̇izdava / tai_tik ligi_sāule.s laidos [pobýt na májové slavnosti] (Dkš); sekmā.dieni. šō̇kei bū̇dava ligi kė̇turū. ri̇ta (Vřs)]. Zkrácená předložková konstrukce lik s číslovkou nebo substantivem pro vyjádření hranice průběhu děje se zesiluje částicí pat, srov.: šō̇kei bū̇dava lik_pāt dvīliktai vā.lndai / dvīlikta. jeu_prasi.ded gaų.ne (Žg). Délku trvání lze vyjádřit i předložkou par s genitivem nebo akuzativem číslovky a substantiva, srov.: māna vīrz bū̇va daųk senė̇snis / par_šė̇šo-lika beveik metų. (Žg); išā.izdava [hospodář] par_dvi savā.ites / atėidavau i._*žagā.re. [k rodičům] (Žg). K označení času se užívá také konstrukce předložky po s instrumentálem, např., *lietuvā kat_susitvė̇re po_kārū / lābāi blō̇.gai bū̇va // Straipsniai / Articles 79 JANINA ŠVAM­BARYTĖ-VALUŽIENĖ ū-kininkai nebesąmde / dá.rba nebėbūva // ka_nóret / ėikit pas_ūkininkus uš_pa-vã.lgi.ma. (Žg). K označení určitého období je oblíbená konstrukce předložky pri s genitivem substantiva, např.: stó.guž dė̇ge pri_rūsa / ir_piėvas pjé.udava (Žg); kąda tąz būva? / nu_pri_rūsu. (Vr̃š). Určitý úsek života se odráží i ve větě pri_ví.ra būva viši kambarei atskirai / o_dabà viškãs kaip_i_ne_šāva // šava namuose gi.venū / kaip_i_ne_šāva [za života manžela byly všechny pokoje oddělené, a teď je všechno jako ne naše. Ve svém domě žiji jako ne ve svém] (Žg). V žagarském nářečí se časová komparativní hranice vyjadřuje předložkou pagal a akuzativem substantiva, např.: pagal_màna vaikìšte. / dideli(s) ski.rtums (Žg). K vyjádření způsobu se volí instrumentál substantiv, např. nebe-galė̇je jõs [Nemohu to přečíst] laikìt dārų grābū (Žg). Žagarci ještě užívají konstrukci staré předložky valug s genitivem substantiva, srov.: anū­kai ieu valug màmàs [vnoučata už podle mámy, jak se chová máma, tak i děti] (Žg). K vyjádření způsobu se užívá také konstrukce instrumentálu s předložkou su, srov.: dàbar kad ir tõkos põ-nõs / su_làbdarà apsirę̇.ngi (Žg); má.n su_ši.rže / bijó­davau sā.ules (Žg). Cíl Žagarci vyjadřují genitivem substantiva s předložkou dėl, např. lã.pu. dę̇.l pã.ršą pasiski.ni̇t [bylo třeba] (Žvlg). Atributivní vztahy jsou patrně ovlivněny lotyštinou, protože k jejich vyjádření se užívá nejen nominativu a genitivu, ale nejčastěji také dativu¹⁵. Při označování vlastnosti Žagarci volí takový slovosled, aby atribut, obvykle adjektivum v nominativu, stál v prepozici, srov.: vìrs màna ã.ukščs / di.deliž būva (Žg); didelė vertė [bylo peněz] (Žg). V případech, kdy je třeba zdůraznit objekt, se atribut užívá v postpozici [aulìnei bã-tai gẽri / šẽši rùblei (Žg)]. K označení vlastnosti se užívá instrumentál s předložkou su, např.: su_ló-va tas_kã.lns [s prohlubní] (Žg); kãda senó­joj *žagã-rei dė̇ge bažnì.če / ti_šãka / ją atrã.da po_klė̃vais su_karštu (Žg). Atributivní vztahy Žagarci nejčastěji vyjadřují dativem zájmena, srov.: vìrs mã.n būva par_dvi.dešimt mė.tu. vi.rėšnis už_màne [můj muž byl o dvacet let starší než já] (Žvlg); mù.m būva tõkie krūmai / kol melerã-cie ne būva pra-ėjus [u nás byly takové křoviny, dokud neproběhla meliorace] (Žg); vã.ika. krikštìie / i žmõ-na jãm būva nekrikšti.ta [dítě pokřtili a jeho žena byla nepokřtěná] (Žvlg); mã.n mãži vã.ikai [moje malé děti] (Žg); tas vìrs jė.i mirė [zemřel její muž] (Žg); vieną.i še.serėi dū bėrnai / bró.lui / bé.rns / kitã.i še.serėi dū bėrnai / o_ãš teip tu.mergū. nenorė̇jeu [jedna sestra měla dva chlapce, bratr – chlapce, druhá sestra dva chlapce, a já jsem ty dívky tak chtěla] (Žvlg); o_tam kū̃bului ¹⁵ Podrobněji viz LVG 2013: 351. 80 Acta Linguistica Lithuanica LXXXII Žagarės šnektos sintaksinės ypatybės (remiamasi 1998–2003 metų įrašais) būva keũrā apačē [a dno toho škopku bylo děravé] (Žvlg); *bė.rtulis tėtēi būva lābai gẽrž draũks [Bertulis byl tatínkovým dobrým přítelem] (Žvlg). Při kódování textů žagarského nářečí nebylo nalezeno mnoho oslovení. Zaznamenáno bylo pouze užívané mazlivé slovo pupyt [pupì/ užlìgina vi.ska [o melioraci] (Žg)] a zkrácené oslovení bral ‘bratře’, např. nu_ti_kur̃ tū / brɑ̃l (Žg); mìlšt / brɑ̃l / reik i_sveikà.tos / jà (VrŠ). Stejné větné členy se v žagarském nářečí spojují spojkami a (nebo), ni (ani), např.: α_ni_tokų karõ.lu. nebūva iš_õ. pìrktis / ni_tokũ. auškarũ. (Žg); aš / šá.ka / ẽsu našlà.ite // nei_mã.n tėva / nei_mõ.tinas nė.ra (Žg). Žagarci užívají stejné větné členy k doplnění zobecnění, např.: kã/ tã [mzda nádeníka] dìdele // bū.dava i_jėvũ. / i_drabužė (Žg); [sbírali] rudũokes / pìenes / ba-ravì.kus / kãtràs jeũ_ži.nomas (Žg); laukùs od_šakalů̃. sá.ugoje // šakalai / jū(ž) žinot / nei_ũlkai / nei_šũni.s (Žg). Někdy se stejnými větnými členy zdůrazňuje povaha děje [ižūde juos [povstalce] i_šũmėte / i_pàdege ta.daržine. (Žg)]. Stejné větné členy spojené spojkou i (a) respondenti volí k vyjádření pokračujícího děje, srov.: gẽri ir_nõ.ri / gẽri ir_nõ.ri / jà [o dobrém pivu] (Vrš). Žagarci často užívají připojovací konstrukce ir gan(a), ir viskas. Připojením se shrnuje (popisuje stav, povaha děje apod.), např.: gãvaũ par sprá.nda. / i_viskas (Žg); nenorėk / niẽka iš kar̃ta / ni_nã.ma nepasta-tĩs(i) iš kar̃ta / par laĩka reik / i_ganà [o vzniku obnovené nezávislé Litvy] (Žg); tas_kambarėlis čė mã.n i.rà / aplink_stã.la. apeĩt mažùtis / i_viskas (Žg); atrõ.da / ka_añč mẽigt / i_ganà (Žg); pã.skui bañda. vaĩ.ištai / i_gañ (Žg).¹⁶ V nahrávkách se objevuje konstrukce ar kas (ar ką, ar kokius), kterou bychom mohli pokládat za formu označující rétorickou otázku s elipsou nebo charakter připojení, např.: tik lá.ugdavau / ka_tėtė atvažiuotų. apsilankít / ar_kã. (Žvlg); α_sėnēau teĩ(b) būva / ka_mõ.tina. škrãuštu. / α_k.ã. (Žvlg); ar_aš eĩsu kur̃ kõks nó.rint apsilė.idė.lis / a_kã. [nesloužila jsem u nějakého nedbalého hospodáře] (Žg); dã.ržũž α_kõkũs ravė́ie (Žg); galė́ie mamà p(a)-á.iškint / a_kã_.nebūt (Žg). V žagarském nářečí se vedle společnobaltských rysů, jak upozorňuje A. Kaikarytė, vyskytují také syntaktické rysy jazykového kontaktu nářečí (Kaikarytė 2015: 171). Bylo zjištěno, že v nářečních nahrávkách se mnohem častěji užívají souvětí podřadná než souřadná. Souvětí souřadná se obvykle spojují souřadicími spojkami a(r), i(r), srov. tigi išėdovai i_lauka. / α_jāvai piė.unami / α_rūgẽi rišami / tigi bė.rns pjõ.ve rūgūs / mergà riša iš_paskõs ¹⁶ Tento jev je častý také v lidové slovesnosti zapsané Matem Slančiauskasem a jeho pomocníky před více než 170 lety, v dílech Maria Katiliškise (20. století) a ve vzpomínkách Juoza Galka (21. století); podrobněji viz Švambarytė 2015: 243; 2017a: 155–171; Galkus 2018: 40. Straipsniai / Articles 81 JANINA ŠVAMBARYTĖ-VALUŽIENĖ (Žg); i̇.lé.ide spą̨ges ri̇.ŋk̃t / ni̇.nię́g draũde / ni̇.nię́g gai̇nó.je (Žvlg); grį̄ndas i̇ž-dažitas / i̇.lę̇nums išklõcs (Žg). Souvětí podřadná Žagarci spojují podřadicími výrazy ka(d), kada, kas, kiek, koks, kur. Vedlejší podmětné věty se připojují výrazy kad, kas [kaz gę̇re / tas įgėrs / kas v̨õge / tas įvōks / tęip įdąbā (Žvlg); nesvã.rb̨u / ka_mã.n toj_kū.tęj gi.vųlū. nebė (Žg)]. Vedlejší předmětné věty se kromě ka(d), kas připojují také podřadicími výrazy kiek, koks, např.: nu_ka_nó.ri / ka_bū.tu. stiprūs alūs / nu_tai_jō negé.rk // nepraiįm(k) kōki. pūse mė.tu. // nu_tai_tāda ižgérsi póra. stikliņu. / tai_buz_ganà (Vrš); žū.r / ka_jęu_tie mi.l̨tai įr suskilinę̇į / sā.ka / dúona rų̄kst (Vrš); nusisamdì.k / kàs tā.u žažis gā.na (Žvlg); viš̨ka. / kaz_būva dí.rbama / tā. turę́ei dí.rp̨t (Žg); kaž būva / tō. nelika / rō.dos / į.nięka něbereik (Žg); jęigu nó.ri ą_saldainu. švaistìt / tai_vęlnei žina / kiek jū.[pinigų] gāl̨i turę́t (Žg); kai viena z gi.veni / tąį – – / žinot / kokū. dabār kęutū. įra (Žg). Ka(d), kas uvozuje vedlejší větu přívlastkovou [sun̨kų̄ buvo raš(t) tō.ki á.rkli. / kās kainūtu. šį̄.mta rų̄blu. (Žg); nė. tikra. gaspadǭrę̨us / kas tikrai suprāstu. ta. gi.vę̇nima. [o litevské vládě] (Žg); ta_* lietuvā į.rā tōki nelaįmi. nga / ka_jā. vįsi mį.nda ir_mį.nda / plę̇š ir plę̇š / āle jįn lę̇nd iš_po_žę̇mes / kaip_taz_dā.igž (Žg); kōki mō.tina, / tōki į_vųkai (Žg)]. Podřadicími výrazy ka(d), kada, kur Žagarci tvoří vedlejší věty časové, místní, příčinné a podmínkové, např.: kādā lā.iks – nubę̇ksi / kādā nė. lā.iks – nenubę̇ksi [na houby] (Žg); rų̄kštu. sų̄ri. sužō-vinai / pję̇uni / į_trūp // grā.uzī žiemā. / kādā mažāi piena bę̇ra (Žg); tōl mįj-ka su_kelō.kiais / ka_cę̇ prą̄kaicz bę̇g par ką̄kta. (Vrš); jis tę̄n važų̄oj / kur_per̨k / kur_nę̇ra parduotų̄vu. (Vrš); ka_pininga duōdi [lékařům] / tai_vaištūs išrą̄ša (Žg); tie_turtāi nerę́.įšk nięka / jęigu pró.ta nė. galvō. // są̄ka / kās iš_tāva gražų̄-mę̇le / jei_nę̇turi razumę̇le (Žvlg). Z nahrávek žagarského nářečí je patrné, že respondenti užívají jak souvětí souřadná, tak různé druhy souvětí podřadných, v diskurzu však převládají vedlejší věty předmětné. Frazeologie. Každé nářečí má svůj osobitý expresivní výraz. Je pravda, že část expresivních jevů je společná a v litevštině se užívá šířeji. Jedním z nich jsou tradiční frazémy, které se dostaly do specializovaných slovníků. Také Žagarci užívají obecně známé tradiční frazémy, např.: jako voda po husě ‘o člověku, který si ničeho nevšímá’ (Žg) [srov. jako voda po husě ‘o člověku, který si ničeho nevšímá’ FŽ 2001: 789]; mana tėte būva be_viena gāla skų̄pus ‘velmi, mimořádně’ (Žvlg) [srov. be vieno galo ‘2. velmi, mimořádně’ FŽ 2001: 181]; jiz be_mę̇.lės ę̇me / į.nebūva tos_mę̇.lės gi.vę̇nime / tęip į.gi.vę̇na kaip šūva su_katė ‘o těch, kteří spolu nevycházejí’ (Žvlg) [kaip šuo su kate ‘o těch, kteří spolu nevycházejí’ FŽ 2001: 733]; po_sįmčs velnū. / nį šę̇ip / nį_tęip išę̇in ‘nepříjemné, trapné’ (Vrš) [nei šiaip, nei taip ‘4. nepříjemné, trapné’ FŽ 2001: 665]; ba.įsei būva gražī / be_viena gāla ‘velmi’ (Žvlg) [srov. be vieno galo ‘2. velmi, mimořádně’ FŽ 2001: 181]; gāl 82 Acta Linguistica LXXXII Žagarės šnektos sintaksinės ypatybės (remiamasi 1998–2003 metų įrašais) nėrvai kokiẽ susimẽte? ‘znervózněl’ (Žg) [srov. nervos susikėlė ‘znervózněl’ FŽ 2001: 451]. Některé frazémy Žagarci užívají ve specifickém významu nebo je doplňují terminologickými slovy, srov.: pulti viršuj ‘hádat se, nadávat’ [niẽka negali pasakīt nį_ant_vã.ikų. / tuojẽus mã.rti púl viršuj (Žg), srov. viršum pulti ‘vyhrožovat’ FŽ 2001: 842]; kalti į galvą ‘vysvětlovat, učit’ [ta_mõ.ki.toje iẽ.m ga.lã kã.lti i. gã.lva. / jis išẽie.(s) sava vẽl dã.ra (Žg), srov. į galvą įkalti ‘naučit’ FŽ 2001: 201]; svertima ranka žarijas maišyti ‘o nepozorném cizím člověku, jeho nekvalitní práci’ [svẽtima rankà tig_žarijo(m) maišīt (Žg), srov. žarijas žarstyti svetimais nagais ‘svěřit nepříjemnou či nebezpečnou práci jiným’ FŽ 2001: 857]; ant kaklo ker(i)autis ‘prosit o společné bydlení’ [nenõ.ru da_vã.ikām an_ kã.kla krẽ.utis (Žg); ant kaklo užsikarti ‘být vydržován’ FŽ 2001: 257]; gera valia ‘o člověku, který souhlasí něco udělat’ [jeĩgu jis ein gẽra vãlė / tai_gẽrai / o jei_ne / aš nẽturū tẽ.ises (o vystěhování Vaitiekūna z bydliště) (Žvlg), iš geros valios ‘bez příčiny, samo od sebe’ FŽ 2001: 785]; nuo vien vietos ‘o nadávání’ [nu_vien vietos jis nepašnek ni_viena normãlau(ž) žõ.že / nu_i kąs jį isã.ukle.z dabà (Žg); nuo vietos ‘2. nepřetržitě, jeden za druhým’ FŽ 2001: 836]. Frazémy se slovy slza, válka, ocas, pytel, vlas, koláč, oheň jsou ve Frazeologickém slovníku, ale slovník nezaznamenává ty, které užívají Žagarci, takže mohou tvořit přechodnou skupinu mezi frazémy a ustálenými spojeními, srov.: čisté slzy ‘říká se o člověku, který nechce sloužit’ [ka_reikẽ.dava tarnã.ut / tai_grinas ãšaras (Žvlg)]; vést válku s hlupáky ‘prát se, hádat se’ [o_aš / su_durnẽis / tai_neĩšu kã.ra kẽ.lt (Žvlg)]; vyhodit za ocas ‘vyhnat z domu’ [dãba mãri gã.l už_uõ.dego.s irti ir_išmẽst (Žg)]; z ničeho nic [zbohatnout] ‘říká se o pracovitém člověku’ [aš iš_mẽnka niẽka [prasigyvenau] / nùdegẽm po_kãra / išẽiom / niẽka nebeturẽ.iom // i_padẽie *dẽvas // i_turẽieu visko // i_dabà netrūkstu niẽka (Žvlg)]; jako po spolknutí pytle ‘o slabém, nemocném člověku’ [aš nuo_uzgĩnina pùse.mẽtu. bùvau taip / kai_maiša. prarijus (Žvlg)]; nebýt velkých ani malých koláčů ‘o životě v předválečných a poválečných letech’ [pi.rã.goi didẽli / mãži nebùva / čẽ / mãtai / tas kã.ra(s) sunarvã.va / čẽ.viska. (Žg)]; ani jediný šedivý vlas nerozcuchat ‘nemyslet, netušit’ [ni vĩen(ž) žil̃s plá.uks nekuštẽ.ie / ka ten *anìkš­čẽi bus / ka_pamatĩsu / tẽ.(n) nuvažiuõsu (Žvlg)]; jediné ohně ‘požár’ [gã.vom izbẽ.kšt ta_vã.kara. / ta_visas kã.imz dẽ.ge / vienas ū.gni.s (Žg)]; uzavřít jako do pytle ‘zakázat, nedovolit’ [galẽ.ie. i laĩšvei užuõti i_*rĩga. / i_lã.tū. čẽ.pi.lna bùva / dãba_tik užrauke kaip_i_maiša. (Žg)]¹⁷. 17 O tom, že jazyk je výrazem tvůrčích schopností společenství, píše Juozas Galkus: „Vesnice měla i osobitá slova, která nebylo možné nikde jinde slyšet [...]. Při mluvení jsme užívali pouze frazémy vlastní našemu regionu.“ Podrobněji viz Galkus 2018: 39–40. Straipsniai / Articles 83 JANINA ŠVAMBAR YTĖ-VALUŽIENĖ Z uvedených tradičních frazémů má šest význam, který uvádí Frazeologický slovník, význam šesti se liší od významu uvedeného v tomto slovníku a devět nářečních spojení není v Frazeologickém slovníku uvedeno vůbec. V žagarském nářečí existuje značné množství ustálených slovních spojení¹⁸. Hypoteticky bychom je mohli rozdělit na dva typy: individuální neboli charakteristická pro mluvu informátora (vytváří je a sám užívá), a obecná neboli charakteristická pro představitele nářečí a užívaná v širším měřítku¹⁹. K individuálním lze přiřadit tato ustálená spojení, často emocionálně zabarvená: šiaučius kriaučius ‘zručný pracovník různých drobných prací’ [tėtė b ūva šaėučus ḱraėučus (Žg)]; tolik toho dítěte ‘říká se o malém [ãv.i̯s pī.rma namõ. / aš rė.gdama iṧpàško.s / žinãi / tiek té.n to_vaĩka (Žg)]; srknout a žbluňknout ‘po vypití piva spadnout’ [tadà jeũ stiprùs ãlùs / srū.pɪ̃t / i̯ pó.pɪ (Dkš)]; už ne ten pár ‘být rozvedený a žít v novém svazku’ [mã:s ã:sam nebe_tõs põrõ.s / susi-ėĩ (Vrš)]; stará léta ‘dávno’ [negãliu pasakĨt / jeu_sėni mėtai / trizdėsim(d) / daugėeu (Žg)]; srdce se zastavuje ‘lapát po dechu’ [*bronkiẽs / ši.rdi(s) stójės (Žvlg)]; neznat takové věci ‘mluví se o dřívějších dobách, dávnověku’ [jū.s jeu tokių daiktų nežinot (Žg)]. K obecným ustáleným spojením patří tato spojení užívaná na různých místech žagarského nářečí: ne ačiū ‘říká se o nezdvořilém člověku’ [nė.ã-čū. nepašã-ke (Dkš)]; každé jaro ‘každý, kdo (na jaře)’ [*daugavã ar̃ baĩsei skẽnda // te.n *ri.gõ. daug rõ-tvi.nū. bū.dava // būvau nuvažẽvęs į_svečiùs // žu.rinė́jeu tuo(š)_šlū̃žus / bet_nėlabai supratau // o_teip_tai katra. pavãsari. tvina (Vrš)]; každý jeden ‘každý’ [šėnėũ katrãs viens turė́je / būva žebė.rklai (Žvlg)]; každý jeden ‘každý (sám za sebe)’ [gi.vėnom tai katrãs viẽns / aš latviškai nemukė́jeu / bet_suprãšt viską. / ką lātvis kalb / galė́jei (Žg)]; každý den ‘denně’ [bró.le sù.nus katrą. diẽna. gí.rcs i_gí.rcs (Žvlg); mã:n negãlim ẽ.it katrą. diẽną. (Žg)]; každou sobotu, neděli ‘co, každou sobotu, neděli’ [*lãtu̇jo. ka_tarnãvai / tai_tė.n jeu_katrą. šeštadieni. kėbdava pi.rã.ga. lã.tvei (Žvlg); o_piningus a_rẽj(k) katrą. se-kmã.dieni.? (Žg)]; za dob Litvy, za Smetonových časů ‘v letech první litevské nezávislosti’ [*lietuvo.s laikė bū.dava muĩla / kõ.ke tik norė́je (Žvlg); *smetó.na laikaĩz bū.dava mašina taìkos (Žg); če_pã.t_uva / pas_kaimī.ne. / par_daržą. pãreīt / pienine būva / jeu_*lietuvo.s la.ike statīta / i_té.n gegužine pas_ta_pienine. (Žvlg)]; za kolchozních časů ‘v letech sovětské okupace’ [jeu_kulkõza laikai būva (Žg)]; během týdne, války ‘během týdne, války’ [nu_i_žinõ-k / savã.ites lã.ike jiñ pagìe (Žvlg); kã.ra la.ikė / skaĩ.tos / susi.rgа / acikartó.je ta_lìgà (Žvlg); za Němců ‘v letech německé okupace’ [pagalvó-k / vó-kečū. lã.ike pūse *žagãres ateidava i._tu(š) šókūs (Žvlg)]; jít pracovat za chléb ‘vydělávat si’ [(chleba) padali.i vi̇siẽm po_gabalūka. / tai_pirstū̃s čū̃lbdavom // o_mamã viena eídava duóna. dírpt (Žg)]; ¹⁸ Podrobněji o nich viz Marcinkevičienė 2010. ¹⁹ Jde o autorčiny zvolené termíny a samotná hypotéza vyžaduje širší výzkum. 84 Acta Linguistica Lithuanica LXXXII Žagarės šnektos sintaksinės ypatybės (remiamasi 1998–2003 metų įrašais) iš latvių imti ‘mít lotyšský přízvuk, mluvit lotyšsky’ [mẽs_jêu / žagarìẽčei / iš_lãtvu. / lãtviškai imam (Dkš)]. Ustálenými slovními spojeními se stávají také pády s předložkami. Jedním z nich je po + genitiv, srov. po alaus ‘vdát se’ [[alus] bãčkà(s) sulã.užẽ / i_bûva po_ãlaus] jã. (Vrš)]. Ustálenými spojeními se mohou stávat i spojení slovesa a substantiva nebo adverbia a slovesa, např.: být na nohou ‘moci chodit, udělat pár kroků’ [i_miška. važiuodavom / ir_ãpi.nũ. / ir_riešutù. / kol_jeu_bûva kójes (Žg); jak stát ‘bez ničeho (bez bobulí, nabytého majetku)’ [i_parẽjė [z lesa] jako_stó-v (Žg); vyšli jsme tak / jako_stó-vąm (Žg)]. Žagarci široce užívají různé shluky zájmen nikde nic, jakékoli, vůbec ne k označení nemožnosti provést děj nebo určité vlastnosti, např.: dvi mãšinas irà i_dãbà / ni_susisũ-t negãli / ni_niẽkur niẽ-ka (Žg); dãrbinei bũ-dava pãprasti / lininei kokìe nó-rint (Žg); tók(s) su_protẽlu nė kaip reikiant (Žg). Syntaktická konstrukce s komparativním slovem kaip a slovesem būti vyjadřuje výlučnost bytí, existence [nebebûva kai(b) bebũ-t / palì.ka / viẽnu žõžù / pavojì.nga (Vrš)]. Spojení zájmen kas, niekas se slovesem būti užívají ve významu neurčitého zájmena kažkas [o_sekmãdienéis / tai_kẽp / ta_kàs nebũ-t / ta_kãva (Žvlg)] nebo ve významu příslovce nieko [jẽigu nedì.rψsi / ta_nìẽks i_nẽbũs (Žg)]. Shluky zájmena kas (ko) a příslovce kur s nonts ‘aspoň’, norint(ais) odpovídají neurčitému zájmenu kažkas, např.: rè.i(k) kã.nó-rintais susilõ.pi.t / nebẽmatau (Žg); na májovou slavnost připravovali mladým něco / kdekoli / hezky / u nějakého lesíka (Žg); mami / dej teď něco k jídlu (Žg)²⁰. Ustáleným slovním spojením je i shluk částic ještě už ještě ‘říká se o přežívání’, srov.: mũ.m sėnem / mẽs peñčìez gã.unam / mũ.m dà jau_dã- (Žvlg). V nahrávkách žagarského nářečí bylo zjištěno 7 individuálních a 32 obecných ustálených slovních spojení. V nářečních nahrávkách, v expresivnějších vyprávěních, občas pronikne i nějaká nadávka (k čertu, ať hrom uhodí, sakra), např.: po_šim̃cs velnũ. / ni šẽip / ni teìp išein (Vrš); tegù perkũnai jũsu. šõ.kũs (Žg); mạt anã. balã / ãš kai_pàsmerktã esù / ta_tẽgù eì pas_mãnì gi.vẽ.nti (Žg). Přirovnání. V nahrávkách žagarského nářečí bylo zjištěno, že přirovnání se nejčastěji tvoří s krátkou variantou přirovnávacího slova kaip, totiž kai²¹. Základem přirovnání bývají nejčastěji předměty domácí potřeby nebo podivné věci (pytel, kepėbla), ²⁰ Srov. lotyšské: kaut kas ‘něco’; kaut kāds ‘nějaký’; kaut kur ‘někde’ (LLŽ 1995: 310). Podrobněji viz LFV 1–2 (1996). ²¹ Spisovatel Marius Katiliškis, stejně jako Žagarci, kompenzuje komparativní kontext základem přirovnání a mikrokontextem. Podrobněji viz Švambarytė 2017: 132–134. Straipsniai / Articles 85 JANINA ŠVAMBAR YTĖ-VALUŽIENĖ domácí ptáci, hospodářská zvířata (kohout, kravské mléko), stromy (lípa), přírodní jevy (vlny), obyvatelé jiných zemí (Američan), určitý stav (sen). O málo pamatovaných věcech se říká [bìški. àšu gïrdėjies / kai_par_sâpna. (Žvlg)], zatímco teplota se měří velmi nečekaným přirovnáním [lâ.uk / ka_palik-tu. [pivo] / kai kâ.rve.s piẽn(s) šiltuma (VrS)]. Respondenti stav nebo bytí popisují takto: i_pragì.dau kai_taz gâ.idi.s / praděieu blã.ut (Žg); dri.psa kai_maĩšas (Dkš). Poeticky se označuje dojem z odpustkové slavnosti [križkelėji / pa(s)_sâva kiẽma. kai_stovė.davom / tai_nuo_bažnìčes atròda tòkiè / kai_bañga(ž) žmonių. / daugì.be su-važiòdava iš_visur i._tuos_*ju.odeĩkus (Žvlg)] nebo přání [*vaitekú.nien / bùz duktė. kai_liepa / aukštà / graži: (Žvlg)]. O těch, kteří žijí v přepychu, se říká: gi.vẽna kai_amerikõ.ns (Žvlg). Žagarci příležitostně užívají také přirovnávací slovo kaip, ale mnohem méně často, např.: da._mãšina. ta. pasistãčẽu kaip_kerėbla. kõke. [o šicím stroji] (Žg); dà-bà nėbė. tõkù. pūšnù. / kaip_sẽnẽu (Žvlg); tẽn ù.ždarbiz gerẽ.snis nėkaip *liẽ.tuov. (Žg)]²² Jazyková expresivita. Respondenti se nevyhýbají různým rčením jazykové estetiky, expresivity či působivosti. Například aby u posluchače vyvolali stav údivu, efektu a označili opakovaný děj, Žagařané volí číselné varianty, např.: benzìnai brã.ngu.s / rètai kãda atvažùoji (Žg); daugẽi i._mãškvas rã.se (Žg); mâtai kõkes mù.su. jeunì.sitez būva / ja (Žg). Pro joniškijská nářečí je zesilovací genitiv v okolí Žagarė příznačný jen málo (Jšpt 2001: 39–40). V nahrávkách byl zaznamenán pouze jeden příklad: bū.dava srúogu. srúogas pritaìsi.tas / tàdà vẽrbdāvoum (Žg). Často se k zesílení vlastnosti děje užívá nějaké spojení předponového slovesa ap(si)-, iš-, su + být, srov.: skã.pliereis visõ.keis apsikabinėjęs / apsibùve.s (Žg); tas_mergė.lkas išprievartã.ui iẽs / išbù-n tie_cigõ.nai (Žg); išpardavinė.je viska. / išbùva / o_palė.ide visùz bedarbùs [o privatizaci] (Žg); iš_*utenõ.s atẽidava / visâ.i nuskùre. / nubùve. / čè už_dì.ka. eìdava / pas_tuos tarnã.udava (Žg); tókõ. karštõ. kã.rve dúod i_duot par_aušì(s) šū_uõdega // dà.ùža višaš ausìs / pareinù tei ka(i)_iš pìrtė.s / raudõ.na / sukã.i-tus / sùbuvùs (Žg); pi.ršlì.(s) supažì.ndin tẽ.n / sùbù.n jeu (Žg). Ve snaze o expresivitu Žagařané opakují totéž slovo nebo je zdůrazňují přidáním příslovce, např.: kẽ.palus po_pẽčiui sùglaudai / sùglaudai / križù. dėdi pì.rma / i_važiuoji i._pẽčiū. (Žg); gi.vẽnims kõks mã.rgs / kõgz baisei mã.rks (Žg); reìgdava kiẽk reìg-dava [platit za semletí obilí] / ãle nebė to_prõ.ta / nebe-aci.menu (Žg); dà-bà ka_ti(g) greìčiau / čè pàgriebe / čè mẽ.te / čè pàgriebe / čè mẽ.te (Žr). Někdy se k konkretizaci či zpřesnění vytvářeného děje (nebo obrazu) volí synonymum, ²²Ve srovnávacím slovníku sinolského nářečí (přechodného nářečí mezi středními (vidzemskými) a vysokozemskými dialekty), sestaveném lotyšskými dialektology, převažují přirovnání s kâ, která odpovídají litevskému kai(p). Podrobněji viz Putnina, Timuška 2001. 86 Acta Linguistica Lithuanica LXXXII Žagarės šnektos sintaksinės ypatybės (remiamasi 1998–2003 metų įrašais) např.: [Jahody] nuplá.unu / nùvalau (Žg); i̇.mažaz bùva làbai tìkus / rãmùs (Žg); jìz bùtu. pradė̇̀es kró̇kt i̇_blã.ut (Žr); čė / mataĩ / pri_rùbžėus tie_žmõ̇ni.s tòkìe netìkėlei irà / sulatù̇ė̇ / tõ̇lau tòkìe dorėsni švẽntesni žmõ̇ni.s (Žg); dì.rbau / keutà(š) šẽreu / kã.rȯes mì.lžau / vaĩkai / klàpatai / mró̇kslai (Žg). Žagařané dodržují také určité normy jazykové estetiky (možná jen při hovoru s cizím mluvčím), např. dà.kã.rve prìde(t) tu._kepalùku. / tu._bli̇̃nu. / su_lencù̇gu kaĩp_eĩn / i_nešvãri žolė: palìek (Vš). V okolí Žagarė se člověk, který nedokáže projevit úctu k druhému nebo se pokořit, nazývá hrubiánem: an_tõ bùvaũ storžiėve [nemůže políbit knězi ruku] (Žg). Respondenti vybarvují vyprávění také řečnickými otázkami, srov.: kuř tu rãsi teĩp / kaĩp_sàva? [o zelenině vypěstované na vlastní zahradě] (Žg); tòkìe margìnùkai bùdava [sukně] / gã.lì bùdava par_duotùvėje.j / àle kuř tu._pìniĝu. tiẽ(g) gã.usì? (Žg). Nářeční expresivita obecně nebyla zkoumána, ale ve vyprávění odráží možnosti jazykového sebevyjádření respondenta. SHRNující POZNÁMKY Nahrávky nářečí Žagarė z konce 20. a počátku 21. století, pořízené v letech 1998–2003, nejsou souvislými texty, protože nahrávající přerušovali autorovo vyprávění dotazy, a proto syntaktické jevy popsané v článku neodrážejí dokonalý systém. Přesto lze postřehnout určité tendence syntaktického vyjadřování žagařského nářečí. K morfosyntaktickým jevům žagařského nářečí patří perfektivní vyjádření, vyjadřování nutnosti či účelu, optativní způsob a užívání připojovacích konstrukcí označujících zamýšlený děj a atroidu. Uvedené syntaktické konstrukce jsou poněkud specifické, např. častější jsou perfektivní formy s postverbem lauka(n), nei žemė(n) [nešti lauka(n) ‘vynést’, leisti žemė(n) ‘vypustit’] nebo vyjádření optativu částicí lei a 3. osobou prézentu než lai + préz. 3. os. [lei ein(a) ‘ať jde, teegonie’; lai rėk(ia) ‘ať křičí, terėkie’]. Ostatní morfosyntaktické rysy jsou charakteristické pro joniškijská nářečí a jejich užívání je podporováno jazykovými kontakty: podobné konstrukce existují i v lotyštině. V nahrávkách žagařského nářečí, tj. v diskurzu, se podle očekávání objevují specifické případy vyjadřování subjektu a objektu i různých okolností (místa, času, způsobu a příčiny). Z hlediska syntaxe se uvedené větné členy vyjadřují různými pády nebo předložkovými konstrukcemi. Nejčastěji se užívá dativ substantiv nebo dativ s předložkou ligi, případně akuzativ a předložkové konstrukce apie, į, pagal, par, pas, po, pro. Poněkud méně častá jsou spojení genitivu substantiva nebo genitivu s předložkami ant, dėl, ligi, pri, tarp. Specifické jsou předložkové instrumentálové konstrukce s předložkami po, su, sulig. Žagařané užívají Straipsniai / Articles 87 JANINA ŠVAMBARYTĖ-VALUŽIENĖ dodatkové konstrukce ir gan(a), ir viskas. Jednoduché věty doplňují několikanásobnými větnými členy spojenými spojkami a(r), i(r). Tytéž spojky spojují také souřadná souvětí. Podřadné věty se nejčastěji připojují spojkou charakteristickou pro litevštinu ka(d). Z dalších podřadicích slov lze uvést kada, kas, kiek, koks, kur. Kromě vedlejších vět podmětných, přívlastkových, místních, časových a dalších v nářečních nahrávkách převažují vedlejší věty předmětné. Expresivní vyjadřování žagařského nářečí pomocí frazémů a ustálených slovních spojení je, stejně jako u každého nářečí, značně osobité a odráží možnosti respondentovy vrozené zkušenosti, vynalézavosti, vnímavosti a jazykové tvorby. Z tradičních nářečních frazémů, jichž bylo pojednáno 21, je celých 15 specifických a nebylo zařazeno do Frazeologijos žodyną. To znamená, že 71,4% frazémů užívají pouze Žagařané. Množství ustálených slovních spojení, která se dělí na individuální a obecná (bylo jich pojednáno celkem 39), rovněž ukazuje životaschopnost nářečí. U přirovnání tvořených srovnávacím výrazem kaip(p) se jako základ srovnání volí předměty domácí potřeby, ptáci, zvířata apod. Jiná syntaktická expresivita spočívá ve změně čísla nebo rodu, v opakování slov a ve vyhledávání synonym. Po staletí utvářené přirozené syntaktické vyjadřování nářečí poskytuje člověku svobodu sebevyjádření. Ne náhodou se hovoří o výřečných litevských literárních tvůrcích Mariusi Katiliškisovi (Albinasi Vaitkusovi) a Juozasi Žlabysovi-Žengėovi, kteří pocházeli z okolí Žagarė. ZKRATKY Dkš – Daukšiai LKI GCTA – Nářeční archiv Centra geolingvistiky Institutu litevského jazyka Vr̄š – Versiai Vtč – Vy­taučiai Žg – Žagarė Žr – Žiūriai Žvlg – Žvelgaičiai LITERATŪRA FŽ – Frazeologijos žodynas, rengė I. Ermantytė, O. Kažukauskaitė, G. Naktinienė, J. Paulauskas, Z. Šimėnaitė, A. Vilutytė, redagavo J. Paulauskas, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2001. Galkus Juozas 2018: Šimkūnuos gyventi nenuobodu…, Vilnius: Joniškiečių draugija „Sidabrą“. 88 Acta Linguistica Lithuanica LXXXII Žagarės šnektos sintaksinės ypatybės (remiamasi 1998–2003 metų įrašais) Girdenis Aleksas, Kačiūnienė Genovaitė 2000: Paraleliniai reiškiniai latvių ir šiaurinių lietuvių veiksmažodžio sistemose. – Kalbotyra 37(1), 21–27 [= Girdenis A. 2000: Kalbotyros darbai 2, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 307–314]. Jonaitytė Aldona 1967: Latvių kalbos poveikis palatvės vakarų aukštaičių šnektų gramatinei sandarai. – Lietuvių kalbotyros klausimai 9, 171–182. Jonaitytė Aldona 1969: Palatvės vakarų aukštaičių šnektų būdvardis, skaitvardis, įvardis. – Lietuvių kalbotyros klausimai 11, 183–221. JŠPT – Joniškio šnektų pratimai ir tekstai, ats. red. J. Švambarytė, Šiauliai: J. K. Vasiliausko įmonė, 2001. Kaikarytė Aušra 2015: Skaistgirio šnektos ypatybės. – Kalbos istorijos ir dialektologijos problemos 3, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 150–173. LFV 1–2 – Latviešu frazeoloģijas vārdnīca 1 (A–M), 2 (N–Ž), red. A. Laua, S. Veinberga, A. Ezeriņa, Rīga: Avots, 1996. Liparte Evija 2000: Iliatyvo resp. prieveiksmio laukan reikšmės ir galimi sinonimai lietuvių kalbos tarmėse. – Lietuvių kalbotyros klausimai 43, 144–152. Liparte Evija 2000a: La. nost vs. malā vs. zemē un lie. žemėn vs. šalin semantiskās attiecības literārajā valodā un izloksnēs. – Linguistica Lettica 8, 151–179. Liparte Evija 2005: Dėl vokiečių kalbos sakinio rėmelio konstrukcijos atitikmenų baltų ir Pabaltijo finų kalbose. – 10–ojo tarptautinio baltistų kongreso „Baltų kalbų istorija ir tipologija“ pranešimų tezės, 2005 m. rugsėjo 23–24 d., Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla, 50. LKG III – Lietuvių kalbos gramatika 3: Sintaksė, red. K. Ulvydas, Vilnius: Mokslas, 1976. LKT – Lietuvių kalbos tarmės: Chrestomatija, sud. E. Grinaveckienė, A. Jonaitytė, K. Morkūnas, B. Vanagienė, A. Vidugiris, Vilnius: Mintis, 1970. LKTCH – Lietuvių kalbos tarmių chrestomatija, sud. R. Bacevičiūtė, A. Ivanauskienė, A. Leskauskaitė, E. Trumpa, moks. red. L. Grumadienė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2004. LLV – Lietuviešu-latviešu vārdnīca, J. Balkevičs, L. Balode, A. Bojāte, V. Subatnieks, A. Sarkanis, Rīga: Zinātne, 1995. LVS – Latviešu valodas sintakse, L. Ceplītis, J. Rozenbergs, J. Valdmanis, red. L. Ceplītis, Rīga: Zvaigzne, 1989. Maigone Beitiņa 2009: Mūsdienu latviešu literārās valodas sintakse, Liepāja: LiePA. Marcinkevičienė Rūta 2010: Lietuvių kalbos kolokacijos, Kaunas: VDU leidykla. Straipsniai / Articles 89 JANINA ŠVAMBARYTĖ-VALUŽIENĖ Mikulskas Rolandas 2003: Postverbų pateikimo problema „Lietuvių kalbos žodyne“. – Acta Linguistica Lituanica 48, 71–96. Putniņa Maiga, Timuška Agris 2001: Sinoles izloksnes salīdzināmu vārdnīca, Rīga: LU Latviešu valodas institūts. PŽ – Palyginimų žodynas, sud. K. Vosylyte, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2014. Rosinas Albertas 1998: Baltų kalbų įvardžiai, Vilnius: Mokslas. Sauka Donatas 2019: Apie laiką ir save, Vilnius: Lietuvių literatūros ir tautosakos institutas. Švambarytė Janina 1996: Apibrėžto ir neapibrėžto kiekio raiška, Šiauliai: Šiaulių universiteto leidykla. Švambarytė Janina 2002: Dėl kelių reikiamybės raiškos atvejų Joniškio šnektose. – Valoda – 2002. Valoda dažādu kultūru kontekstā 1, Daugavpils, 66–69. Švambarytė Janina 2003: About the System of Syntax in Subdialects (Joniškis, North Lithuania). – 4th Internacional Congress of Dialectologists and Geolinguists, Rīga, 197–199. Švambarytė-Valužienė Janina 2015: Mato Slančiausko ir jo pagalbininkų pasakojamosios tautosakos rinkinių leksika: Žodynas, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Švambarytė-Valužienė Janina 2017: Mariaus Katiliškio raštų palyginimai: kalbinė terpė ir nauja prasmė. – Acta Linguistica Lituanica 77, 129–143. Švambarytė-Valužienė Janina 2017a: Tarmės įtaka Mariaus Katiliškio raštų kalbai. – Acta Linguistica Lituanica 76, 155–172. Švambarytė-Valužienė Janina 2018: Žagarės šnektos ribos. – Acta Linguistica Lituanica 78, 135–148. Švambarytė-Valužienė Janina 2019: Fonetinės ir morfologinės Žagarės šnektos ypatybės (XX a. pabaiga–XXI a. pradžia). – Acta Linguistica Lituanica 80, 109–145. Valeckienė Adelė 1998: Funkcinė lietuvių kalbos gramatika, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. Vasiliauskienė Virginija 2008: Lietuvių kalbos žodžių tvarka XVI–XIX a. Atributinės frazės, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Zinkevičius Zigmas 1966: Lietuvių dialektologija, Vilnius: Mintis. 90 Acta Linguistica Lithuanica LXXXII Žagarės šnektos sintaksinės ypatybės (remiamasi 1998–2003 metų įrašais) Syntactic Peculiarities of Žagarė Local Dialect (Based on the Records of 1998–2003) S U M M A R Y The third article dedicated to Žagarė local dialect discusses its morphosyntactic and syntactic peculiarities. The other articles published in this journal established the boundaries of Žagarė local dialect (Švambarytė–Valužienė 2018: 135–148) and described the peculiarities of morphology and word-formation; attention was also paid to the peculiar properties of vocabulary (Švambarytė–Valužienė 2019: 109–145). The study addressing the syntax of Žagarė local dialect was conducted on the basis of the dialectal records dating to the end of the 20th century and the beginning of the 21st century, which were made during the period 1998–2003 in Žagarė and its environs. The morphosyntactic phenomena found in Žagarė local dialect include perficientive (nešti laukan(n) ‘to take out’, leisti žemė(n) ‘to let out’), the expression of necessity or purpose (rugiai pjaunami ‘rye needs to be reaped’), the use of the optative mood (lei ein(a) ‘may he go’; lai rėk(ia) ‘may he scream’), subordinate clauses expressing an imagined action (bijau, ka nepaguldo į ligoninę ‘I am afraid that I may be put to hospital’) and arthroid (demonstrative pronoun tas). The above peculiarities of the dialect are to a certain extent original and also characteristic of other local dialects of Joniškis. Their usage is supported by language contacts: similar constructions can also be found in Latvian. As it can be expected, the records of Žagarė local dialect, i.e. discourse, demonstrate the original cases of expression of the subject, the object and various adverbial modifiers (place, time, manner, cause). Syntactically, the abovementioned parts of the sentence are expressed by various cases or prepositional constructions. The nominal dative or the dative with the preposition ligi or the accusative and the prepositional constructions apie, į, pagal, par, pas, po, pro are most commonly used. The nominal genitive or the combinations of the genitive and the prepositions ant, dėl, ligi, pri, tarp are slightly less common. Peculiar prepositional instrumental constructions with the prepositions po, su, sulig are used. The speakers of Žagarė local dialect also use dangling constructions (ir gan(a), ir viškas). Simple sentences are supplemented with the homogeneous parts of the sentence linked by the conjunctions a(r), i(r). The same conjunctions are also used in case of coordinate sentences. Subordinate sentences are usually linked by the typical Lithuanian conjunction ka(d). Other subordinators are kada, kas, kiek, koks, kur. Subordinate object clauses prevail; subordinate subject and attributive clauses as well as subordinate clauses of place, time, etc. are slightly less common. Like in every other dialect, the expressive content of Žagarė local dialect manifesting itself through phraseological units and stable word phrases is rather original as it reflects the capacities of the respondents’ natural experience, wit, understanding and linguistic creation (užraukti kaip į maišą ‘not allow, prohibit’, kaip maišą prarijus ‘to feel unhealthy’, Straipsniai / Articles 91 JANINA ŠVAMBARYTĖ-VALUŽIENĖ etc.). Concerning the traditional phraseological units used in the dialect, 21 of which were discussed, as many as 15 are original and not found in the Phraseological Dictionary. It means that as many as 71.4% of the phraseological units are used by the speakers of Žagarė dialect only. The high number of stable word phrases (as many as 39 were discussed), which are subdivided into individual and general, also shows the dialect’s viability. As regards comparisons formed with comparative kai(p), household items, birds, animals, etc. serve as the basis of comparison. Yet another type of syntactic expression is based on the shift of number or gender, repetition of words, search for synonyms. The dialect’s inherent syntactic expression formed through centuries provides an individual with the freedom of self-expression. It is not without reason that people speak about the eloquent authors of Lithuanian literature Marius Katiliškis (Albinas Vaitkus) and Juozas Žlabys-Žengė, who originated in the environs of Žagarė. Įteikta 2019 m. gruodžio 17 d. JANINA ŠVAMBARYTĖ-VALUŽIENĖ Lietuvių kalbos institutas Petro Vileišio g. 5, Vilnius LT–10308, Lietuva [email protected] 92 Acta Linguistica Lithuanica LXXXII