Pietų žemaičių varniškių savojo kalbos varianto vaizdinys: nominacijos ir vertinimai

Acta Linguistica Lituanica 2026, sv. 94, s. 1–19 Odkaz na obsah / Contents link ISSN 2669–218X (elektronická / online) PŘEDSTAVA JAZYKOVÉ VARIANTY VLASTNÍ JIŽNÍM ŽEMAITŮM VARNIŠKŮM: NOMINACE A HODNOCENÍ Vnímání vlastní jazykové varianty u jižních Žemaitů: pojmenování a hodnocení DIANA DAMBRAUSKIENĖ Ústav litevského jazyka E-mail: [email protected] ORCID ID: https://orcid.org/0000-0002-0346-8421 Oblasti vědeckého výzkumu: geolingvistika, perceptivní dialektologie, sociolingvistika. https://doi.org/10.35321/all94-03 ABSTRAKT Na základě metodologií geolingvistiky a perceptivní dialektologie článek analyzuje nominace a hodnocení vlastní jazykové varianty jižních Žemaitů varnišků. Rozpoznávání vlastní jazykové varianty je založeno na analýze dialektální kompetence (angl. dialect competence) a dialektální představy (angl. dialect image) běžného člena jazykového společenství. Dialektální kompetence zahrnuje stereotypní charakteristiky jazykové varianty nebo jejího uživatele, vytvořené v podvědomí, zatímco dialektální představu určují stereotypní podobnosti a/nebo rozdíly mezi jazykovými rysy. Podle názoru respondentů je hlavní a rozlišovací rys jižních žemaitských varniškiů, dünininkavimas, charakteristický pouze pro řeč nejstarších členů jazykového společenství; mladí lidé a přistěhovalci z jiných míst mluví buď spisovným jazykem (nebo nářečím východních Aukštaitů, které je s ním totožné), nebo jazykovým variantem smíšeným s jinými žemaitskými podnářečími smíšeným. Za nejcharakterističtější rys, podle něhož se rozpoznává vlastní jazykový variant, je označováno krácení koncovek. Geografické (prostorové) vzdálenosti jsou jedním z nejdůležitějších faktorů ovlivňujících pojmenování vlastní jazykové varianty: varniškové obvykle použijí buď název místa bydliště, nebo název správního či obecního centra, do něhož migrují. Jak postoj varnišků starší a nejstarší generace, že mladí lidé nemluví nářečím, tak přibližování představy vlastní jazykové varianty u respondentů mladší generace ke standardnímu jazyku mohou ukazovat na konvergenci nářečního a standardního jazyka u žemaitských varnišků, zatímco popisy a nominace poukazují na jazykovou heterogenitu nářeční oblasti. KLÍČOVÁ SLOVA: perceptivní dialektologie, jazykové postoje, jižní Žemaiti varniškové, dünininkai, vlastní jazyková varianta. ANNOTACE Tento článek se zaměřuje na nominace a vnímání vlastní jazykové varianty v rámci jižního žemaitského podnářečí Varniai, které jsou analyzovány pomocí geolingvistických a perceptivnědialektologických metodologií. Rozpoznání vlastní jazykové varianty vychází ze studia dialektální kompetence a dialektální představy projevovaných běžnými členy jazykového společenství. Dialektální kompetence zahrnuje veškeré stereotypní charakteristiky jazykové varianty a jejího uživatele, vytvořené v podvědomí, zatímco dialektální představy vycházejí ze stereotypních podobností a/nebo rozdílů mezi jazykovými rysy. Copyright © 2026 Diana Dambrauskienė. Vydal Ústav litevského jazyka. Tento článek v režimu otevřeného přístupu je šířen za podmínek licence Creative Commons Attribution, která dovoluje neomezené užití, šíření a rozmnožování v jakémkoli médiu, pokud je uveden původní autor a zdroj. // Vydal Ústav litevského jazyka. Tento článek je v režimu otevřeného přístupu a je šířen podle podmínek licence „Creative Commons“ Attribution, které dovolují neomezeně užívat, šířit a reprodukovat obsah v jakémkoli médiu, aniž by byli uvedeni autoři a zdroj. Obdrženo: / Gauta: 2025–02–06. Přijato: / Priimta: 2026–04–09. 1 Podle analyzovaných respondentů se proces nahrazování standardní litevské výslovnosti uo nebo o za ū (dūnininkavimas), která je hlavním a rozlišujícím rysem jižního žemaitského podnářečí Varniai, odráží pouze v jazyce nejstarších členů tohoto jazykového společenství. Mladší generace a osoby, které sem přišly z jiných částí země, jsou vnímány jako užívající variantu smíšenou buď se standardní litevštinou (nebo s aukštaitským nářečím, které je s ní ztotožňováno), nebo s jinými žemaitskými podnářečími. Za nejtypičtější rys, který pomáhá identifikovat vlastní jazykovou variantu, je považováno zkracování koncovek. Geografická (prostorová) vzdálenost je jedním z hlavních faktorů ovlivňujících pojmenování vlastní jazykové varianty. Mluvčí varnišského podnářečí své variantě obvykle přisuzují název svého bydliště nebo správního (obecního) centra, do něhož migrují. Studie rovněž ukazuje, že mluvčí varnišského podnářečí starší a nejstarší generace se domnívají, že mladí lidé nářečí neužívají, zatímco představa vlastní varianty převládající u mladší generace je bližší standardní litevštině. Obě zjištění naznačují konvergenci nářečního a standardního jazyka v rámci varnišského podnářečí, přičemž charakteristiky a nominace poukazují na jazykovou heterogenitu této nářeční oblasti. KLÍČOVÁ SLOVA: perceptivní dialektologie, jazykové postoje, jižní žemaitské podnářečí Varniai, dūnininkai, vlastní jazyková varianta. 1. ÚVOD Před deseti lety nově vyhodnocená nářeční situace ukázala, že oblast jižního žemaitského podnářečí varnišků spadá do zóny žemaitského regiolektu formujícího se kolem Telšiai. Místní řeč by proto měla vykazovat určitou stabilitu, danou jak silným tradičním nářečím, tak poměrně stabilními žemaitskými geolekty¹ (v severní části Plungė, v jižní Tauragė) (Aliūkaitė, Mikulėnienė 2014b: 257, 260). Údaje ukázaly, že varniškové budou při formování společného regiolektu v budoucnu „inklinovat k podobnosti se svými severními sousedy“ (Aliūkaitė, Mikulėnienė 2014b: 260). Tradiční varniškové a sousední severní Žemaiti (telšiškové a kretingiškové) mají fonetické podobnosti i rozdíly. Od severních sousedů je stejně jako od jižních sousedů raseiniškovů odlišuje dūnininkavimas – realizace přízvučných dvojhlásek ie, uo jako monoftongů [iː], [uː] nebo diftongoidů [i̯e̯], [u̯o̯] (např.: [²ʲi̯e̯ns] šienas; [²ʲu̯o̯ks] juokas), zatímco od raseiniškovů je odlišuje výslovnost dvojic an, am, en, em jako [ɔ̃n], [ɔ̃m], [ɛ̃n], [ɛ̃m] / [ʌn], [ʌm], [ɛ̃n], [ɛ̃m] (např.: [¹¹kʲɔnd], [¹¹kʲɔnd] kanda; [¹ʲbɔ̯mb], [¹¹bɔ̯mb] bamba; [gʲi̯ˈu̯ɛnˈtʲi̯] gyventi; [¹ʲpʲɛ̯mʲpʲi̯] pémpė) (Zinkevičius 1966: 13, 14, 85–86, 101–102, 503 (žeměl. č. 58, 67, 68), 505 (žeměl. č. 60), 512 (žeměl. č. 67, 68); 1994: 106–107; Girdenis 1970: 143–145; LKA II 77–78, 80, 83, 84, 86, 87, žeměl. č. 64, 65, 66, 68, 69, 70, 71; Bukantis 1984: 93–94; LKTCH 2004: 206, 222–223 a další). S ostatními Žemaiti mají společný rozlišující rys – diftongizaci dlouhých samohlásek e, o v kořeni a v přízvučné koncovce (např.: [¹ʲdʲi̯e̯tʲi̯] dėti; [bʲi̯e̯ʲu̯tʲi̯] begioti) (Zinkevičius 1966: 73, 74, 473 (žeměl. č. 28), 475 (žeměl. č. 30), 476 (žeměl. č. 31), 479 (žeměl. č. 34), 483 (žeměl. č. 38), 485 (žeměl. č. 40); 1994: 90; LKA II 45, 48, 51, 53, 56, 57, žeměl. č. 27, 33, 35, 39; LKA II 45, 48, 51, 54, 57, žeměl. č. 28, 31, 33, 36, 39; Salys 1992: 36; LKTCH 2004: 223 a další). Kromě uvedených rysů jsou pro varnišky typické i další fonetické rysy: všeobecné odsouvání přízvuku; rozšiřování prvního členu krátkých samohlásek u, i a dvojic ul, ur, il, ir i dvojhlásky ui (např.: būvo [ˈbʊ̯ɔ], [ˈbɔ̯ɔ]; miškas [ˈmʲɪʲks], [ˈmʲɛ̯ks]; pulti [ˈpɔ̯lʲtʲi̯ɛ]; kurti [ˈkʊ̯rˈtʲi̯], [ˈkɔ̯rˈtʲɛ]; girtas [ˈgʲi̯rts], [ˈgʲɛ̯rts]; muilas [²ˈmʊ̯ɪls], [²ˈmɔ̯ls]); zkracování samohlásek v koncovkách (např.: kampas [²ˈkampˢ]); monoftongizace dvojhlásek ai, ei (např.: vyrai [ˈvʲi̯ˈraː]; rasė [raˈʲɛ̯ɛ]); v některých tvarech se místo afrikát č, dž vyskytují souhlásky t, d (např.: jaučio [¹ˈjaʊ̯stʲɛ]; medžio [ˈmʲɛ̯dʲɛ], ale jaučių [¹ˈjaʊ̯stʲu̯]; medžių [ˈmʲɛ̯dʲu̯]) (Zinkevičius 1966: 32– ¹ Geolekty se rozumějí heterogenní jazykové varianty vytvořené na základě tradičního podnářečí, které nemají přísné geografické hranice, zatímco regiolekty jsou jazykové varianty vzniklé působením standardního jazyka na geolekt(y) a/nebo regionální jazykové variety (Hoppenbrouwers 1983: 1–25; Auer 2005: 7–42; Taeldeman 2010: 355–374; Aliūkaitė, Mikulėnienė 2014a: 41–44). V oblasti severních Žemaitů se stabilní geolekty formují kolem Skuodas, Mažeikiai, Kretinga a Plungė, v oblasti jižních Žemaitů kolem Tauragė, přechodné pak kolem Kelmė a Raseiniai (NTA 2014 (žeměl. č. 13, 14); Mikulėnienė 2014: 20; Aliūkaitė, Mikulėnienė: 2014a: 260). 2 49, 64–66, 142–143, 447, 515–516, 518 (žeměl. č. 2, 70, 71, 73); 1994: 106, 110–111; LKA II 123–126, žeměl. č. 105, 106; LKTCH 2004: 200 volně vložená mapa, 223–226 a další). V posledních letech se jižní Žemaiti varniškové neboli dūnininkai v důsledku měnícího se sociokulturního a socioekonomického prostředí (reorganizace a optimalizace různých institucí) stávají stále mobilnějšími a rozšiřují se jejich sociální vazby. Současně se pravděpodobně s proměnou jejich postoje k místní jazykové variantě, v této studii nazývané vlastní, mění i jejich jazykové chování (srov. Jaworski a kol. 2004: 5; Garrett 2010: 19–36; Ramonienė 2022: 11–13 a další). Výzkumy jazykových postojů založené na principech perceptivní dialektologie byly provedeny na různých místech Litvy (Aliūkaitė, Mikulėnienė 2016a; 2016b; Geržotaitė, Čepaitienė 2016; Aliūkaitė a kol. 2017; 2020; Geržotaitė 2019a; 2019b; 2019c; Brazaitienė 2024 a další). V areálu dūnininků však byly postoje k vlastní jazykové variantě podrobně zkoumány pouze v oblasti podnářečí jižních Žemaitů raseinišků; varniškové dosud v tomto ohledu větší pozornosti badatelů nevzbudili². Výzkumy raseinišků potvrdily, že jak objektivní příčiny (konvergence a nivelizace), tak subjektivní příčiny (postoje běžného uživatele jazyka) ovlivňují postoj členů jazykového společenství k místní jazykové variantě: mění se nomenklaturní hodnoty tradičních nářečních rysů i jejich realizace (Dambrauskienė 2021: 107–124; srov. Hickey 2003: 351; Mikulėnienė 2020: 3 a další). Jazyková situace raseinišků a snaha o „prestižnější“ variantu podněcují revizi dosud nezkoumaných postojů varnišků k vlastní jazykové variantě (Dambrauskienė 2020: 228; 2021: 77–79)³. Předmětem tohoto výzkumu jsou nominace a hodnocení vlastní jazykové varianty jižních Žemaitů varnišků⁴. Cílem je objasnit nominace a hodnocení vlastní jazykové varianty jižních Žemaitů varnišků. K dosažení cíle byly stanoveny tyto úkoly: 1) analyzovat metajazykové komentáře respondentů a objasnit nominace vlastní jazykové varianty varnišků; 2) na základě subjektivních extralingvistických údajů určit rysy charakteristické pro vlastní jazykovou variantu a stanovit hodnocení vlastní jazykové varianty; 3) prozkoumat představu místní jazykové varianty zakořeněnou ve vědomí jižních Žemaitů varnišků a posoudit možný scénář jazykové změny varnišského podnářečí. Výzkum vychází z empirického materiálu, který v lednu až únoru 2025 v oblasti jižních Žemaitů varnišků shromáždila a na diktafon zaznamenala autorka článku a vědecká pracovnice Centra geolingvistiky Ústavu litevského jazyka dr. Simona Vyniautaitė z 11 bodů Atlasu litevského jazyka (LKA 1977; 1982; 1991; dále jen LKA⁵): Kuršėnai (LKA 102), Varniai (LKA 191), Užventis (LKA 193), Tverai (LKA 220a), Laukuva (LKA 254), Švėkšna (LKA 285), Kvėdarna (LKA 288), Kaltinėnai (LKA 290), Pajūris (LKA 322), Šilalė (LKA 323) a Žemaičių Naumiestis (LKA 355), viz obr. 1. ² O výzkume jižních Žemaitů raseinišků podrobněji viz Vaitmonienė 2017; Dambrauskienė 2020; 2021. ³ V článku byl zvolen termín vlastní jazyková varianta, protože dobře vystihuje koncept varianty užívané samotnými respondenty i v místě jejich bydliště. Tento termín byl použit při zkoumání postojů jižních Žemaitů raseinišků (viz Dambrauskienė 2020; 2021: 77–81). V litevských geolingvistických výzkumech je obvyklý termín místní jazyková varianta, který má v angličtině ekvivalent vernaculas (angl. vernacular) (viz Labov 1972a: 208–209, 222–224; 1972b: 87–91; Trudgill 1974: 17–19, 32–35; Chambers, Trudgill 1980: 3–6, 12–14 a další). ⁴ Termíny postoj a stanoviska se v článku používají jako synonyma. ⁵ Jelikož se ve všech třech svazcích LKA čísla bodů shodují, nebudou svazky této publikace dále v článku uváděny. 3 Obrázek 1. Zkoumané body LKA jižních Žemaitů varnišků (výřez mapy z Aliūkaitė a kol. 2014: 143, obrázek 75) Celkem byly zaznamenány rozhovory se 44 respondenty, celková délka rozhovorů činila 22 hod. 12 min. 23 s. Za účelem co nejobjektivnějšího zkoumání jazykové situace v oblasti jižních Žemaitů varnišků v reálném čase byl pro výběr respondentů použit nepravděpodobnostní způsob výběru⁶, tj. oslovovány byly náhodně potkané osoby, které souhlasily s účastí ve vědeckém výzkumu. To vedlo jak k nestejnoměrnému složení respondentů podle sociodemografických údajů (viz tabulku), tak k rozdílné délce nahrávek (viz přílohu 2). Tabulka. Charakteristika sociodemografických údajů respondentů Počet respondentů | Respondenti podle generací | Pohlaví | Muži | Ženy 10 | Mladší generace | 2 | 8 19 | Střední generace | 3 | 16 15 | Nejstarší generace | 3 | 12 44 | Celkem | 8 | 36 6 Nepravděpodobnostní způsob výběru je vhodný, když není vzorek respondentů velký a údaje z dotazníků se používají v průzkumném (nebo pilotním) výzkumu (podrobněji viz Gaižauskaitė, Mikiėnė 2014: 36–37). 4 Během rozhovorů byly zaznamenány metajazykové komentáře respondentů (například postoje k vlastní jazykové variantě, hodnocení vlastní a jiných jazykových variant a další), sociodemografické charakteristiky (pohlaví, věk, bydliště) a další údaje. Výzkumný materiál tvoří metajazykové komentáře 44 respondentů o vlastní jazykové variantě a dalších jazykových variantách⁷. Postoje respondentů byly zkoumány na základě metodologických principů perceptivní dialektologie a upřesněny analýzou hodnocení srozumitelnosti, atraktivnosti (krásy) a správnosti vlastní jazykové varianty. Věk respondentů je důležitý pro porovnávání údajů podle generací. 2. METODY A METODOLOGICKÉ PŘÍSTUPY Základem tohoto výzkumu jsou empirické údaje o vnímání a hodnocení vlastní jazykové varianty, které byly shromážděny kombinací dotazníkové metody a hloubkových rozhovorů (konverzací). Kombinace rozhovoru a dotazování je vhodná, když je třeba získat různé údaje nejen o samotném respondentovi a jeho postojích, ale také zaznamenat jeho řeč a zvukový záznam využít k registraci a výzkumu jazykových údajů (Aurrekoetxea, Ormaetxea 2006: 157–162; Schilling 2013: 66–133). Pro rozhovory s respondenty byla použita kombinace polostrukturovaného a hloubkového rozhovoru (srov. Rupšienė 2007: 65; Kardelis 2017: 257 a tam uvedená literatura a další)⁸. Rozhovory s respondenty probíhaly na základě metodologie strukturovanosti dotazníku, jejíž podstatou je flexibilita, tj. ačkoli byl dotazník připraven předem, jeho otázky nebyly nutně kladeny v pořadí ani v přesném znění a zohledňovaly myšlenky formulované respondentem⁹. Dotazník byl sestaven na základě otázek perceptivního dotazníku vybraných autory kolektivní monografie Jazykové varianty litevštiny z perspektivy badatele a běžného člena jazykového společenství a přizpůsobených výzkumu analyzovanému v tomto článku (viz Aliūkaitė a kol. 2020: 301–306) (viz přílohu 1). Dotazníky během rozhovorů vyplňovaly tazatelky. Tento způsob sběru materiálu je spolehlivou součástí metodologie kvalitativního výzkumu, která zajišťuje vysokou kvalitu údajů (Gaižauskaitė, Mikėnė 2014: 61). Kontrola rozhovoru navíc umožňuje shromáždit jazyková data pro kvantitativní výzkum jazykových údajů (například pro výpočet ukazatelů nářečnosti). Otázky dotazníku zahrnovaly objektivní údaje (místo bydliště, věk, pohlaví, vzdělání, mobilita respondenta a další) i subjektivní údaje (geolingvistická kompetence, postoje k vlastní jazykové variantě, hodnocení vlastní jazykové varianty). K objasnění objektivních údajů byly respondentům předloženy uzavřené otázky, zatímco ke shromažďování subjektivních údajů byly použity otevřené otázky a hodnoticí škála sémantického diferenciálu¹⁰. Odpovědi na otevřené otázky měly objasnit geolingvistickou kompetenci a jazykové postoje respondentů, zatímco údaje ze škály sémantického diferenciálu umožnily stanovit hodnoticí skóre srozumitelnosti, správnosti a atraktivnosti vlastní jazykové varianty, která postoje respondentů doplnila a upřesnila (viz přílohu 1). Geolingvistická kompetence je ve vědeckém diskurzu definována jako schopnost běžného uživatele jazyka rozpoznávat jazykové varianty a lokalizovat je v geografickém, sociálním a kulturním prostoru (Preston 1989: 4; 1999: xxii–xxiv; Diercks 2002: 52–53; Aliūkaitė, ⁷ Komentáře jsou označeny kódy, v nichž jsou zašifrovány informace o respondentovi: místo bydliště, věk, pohlaví a pořadové číslo v bodě (čtyři velká písmena – první písmena názvu bodu LKA; číslice 1 – osoba do 35 let, 2 – 36–55 let, 3 – starší než 56 let; vyr – muž, mot – žena; poslední číslice – pořadové číslo), například kód komentáře respondentky mladší generace z Kuršėnai je KURŠ1_mot2). ⁸ Hloubkové polostrukturované rozhovory se k získávání jazykových údajů obvykle používají v kvalitativních výzkumech založených na sociolingvistických metodách; tato metoda byla například použita při zkoumání sociolingvistické panoramy Litvy a horizontální a vertikální variabilnosti jižních Žemaitů raseinišků (srov. Dambrauskienė 2021: 14; Ramonienė 2022: 15–18 a další). ⁹ O metodologii strukturovanosti dotazníku a dalších formách kvalitativního rozhovoru podrobněji viz Gaižauskaitė, Valavičienė 2016: 18–22. ¹⁰ Hodnoticí škála sémantického diferenciálu je běžná ve výzkumech hodnocení správnosti a atraktivnosti variant termínů (podrobněji viz Preston 2013: 170). O použití škály sémantického diferenciálu ve výzkumu podrobněji viz Dikčius 2011: 59. 5 Mikulėnienė 2016a: 92 a další). Pro výzkum geolingvistické kompetence jsou zvláště důležité výzkumy jazykových postojů, které odhalují souvislosti mezi představami běžného uživatele jazyka o jazykových variantách a jejich uživatelích a sociokulturní identitou, a ukazují, že jazykovou variabilitu ovlivňují jak ideologicky konstruované dialektální představy, tak stereotypní charakteristiky jazykové varianty vytvořené v podvědomí (srov. Chambers, Trudgill 2004: 28; dále viz Aliūkaitė, Mikulėnienė 2016b: 17–30; Geržotaitė 2019c: 1; Mikulėnienė 2019; Dambrauskienė 2021: 76 a další). Za jednu z nejdůležitějších složek perceptivního výzkumu je považováno kritérium atraktivnosti jazykové varianty; na základě metajazykových komentářů běžného uživatele jazyka se konceptualizuje estetická hodnota jazykové varianty (Aliūkaitė 2007: 212–213 a tam uvedená literatura). Postoje jižních Žemaitů varantišků k vlastní jazykové variantě jsou analyzovány na základě metodologií perceptivní dialektologie, které poskytují „další rozměry pro inventarizaci, pochopení, hodnocení a prognostický pohled (na změnu a vývoj) na variabilitu jazyka v širokém smyslu a které jako důležitou jednotku výzkumu jazykové variability legitimizují kategorii představy varianty“ (Aliūkaitė, Mikulėnienė 2016b: 18; srov. Inoue 1999: 157–158). Představa vlastní jazykové varianty se upřesňuje analýzou hodnoticích skóre srozumitelnosti, správnosti a atraktivnosti, která konkretizují estetickou hodnotu. Tento článek pokračuje ve výzkumu postojů perceptivní dialektologie založeném na metodologii geolingvistiky (regionální variability). 3. NOMINACE A POJETÍ VLASTNÍ JAZYKOVÉ VARIANTY Nejprve byli respondenti požádáni, aby pojmenovali jazykovou variantu užívanou v místě jejich bydliště. Téměř dvě třetiny respondentů (64%) vlastní jazykové variantě přisoudily názvy konkrétního města či městečka, které lze klasifikovat do 3 skupin: 1) jazyková varianta pojmenovaná podle místa bydliště; 2) jazyková varianta pojmenovaná podle správního a/nebo obecního centra, do něhož se migruje z veřejných (například na obecní úřad, do obce), ekonomických (například do obchodů, na trh), léčebných či jiných důvodů, dále označovaná jako název správně-teritoriálního místa; 3) smíšená jazyková varianta, viz obrázek 2. Obrázek 2. Nominace vlastního jazykového variantu 6 Vlastní jazyková varianta je názvem místa bydliště nejčastěji pojmenovávána respondenty z Varniai (LKA 191), Tverai (LKA 220a) a Šilalė (LKA 323), např.: místní – varniškové (VARN2_mot4), tveriškė (TVER2_mot1), Šilalės tarmė (ŠILA1_mot2), šilališkių kalba (ŠILA2_mot3), Šilalės tarmė, šilališkių tarmė (ŠILA2_mot5)¹¹. Název místa bydliště je často doplněn názvem správně-teritoriálního místa či míst, do nichž se migruje, např.: varniškové trochu podobné Plungė (VARN2_vyr2); podobné telšskému, jen koncovky se liší (VARN3_mot1), Varniai a Telšiai se neliší (VARN3_mot3); tveriškové, laukuvští, varniškové – mluví stejně (TVER3_mot2); Tauragė, Šilutė – také (ŠILA2_mot5). Poslední názvy patří do 3. skupiny nominací. Nominace spojované pouze se správně-teritoriálním místem nejčastěji uvádějí respondenti z Kuršėnai (LKA 102), Kėdainiai (LKA 288), Kaltinėnai (LKA 290) a Pajūris (LKA 322), např.: šiaulská řeč (KURŠ1_vyr1); Místní nářečí <...> se přisuzuje Šiauliai (KURŠ3_vyr3), šilalská řeč (KVĖD2_vyr1), řeč šilališků (KVĖD2_mot4), ze šilalského kraje (KVĖD1_mot5); šilališkové (KALT1_mot1); šilalská mluva, tíhnoucí k řeči telšské strany (KALT1_mot2); šilalská řeč (KALT1_vyr4). Pojmenování vlastní jazykové varianty názvem místa či míst bydliště předpokládá postoj respondentů, že jazyková varianta užívaná v jejich bydlišti se vyznačuje jazykovým vyjádřením typickým pouze pro toto místo. Vlastní jazyková varianta pojmenovaná názvem správně-teritoriálního místa je pravděpodobně spojována s jazykovou variantou užívanou v okresním centru či větším městě, která má obraz vyšší prestiže. Názvy ze skupiny smíšených nominací nejen spojují názvy vlastní jazykové varianty podle místa bydliště a správně-teritoriálního místa, ale také ukazují, že varniškové svou vlastní jazykovou variantu ztotožňují a/nebo porovnávají s prestižnější jazykovou variantou vytvořenou v jejich vědomí a užívanou v geograficky blízkém místě. Odpovědi na otázku „Jak byste charakterizovali jazyk svého bydliště?“ byly rozděleny do 3 skupin: 1) žemaitský / nářeční / dünininkai; 2) nežemaitský / smíšený a 3) nenářeční / spisovný. Odpovědi ve skupině nežemaitského / smíšeného jazyka představují přechodnou variantu mezi opozicí první a třetí skupiny nářeční vs. nenářeční. Téměř dvě třetiny respondentů poskytly odpovědi, které nelze přiřadit pouze jedné skupině; zapříčinily je postřehy respondentů diferencující podle generací představu vlastní jazykové varianty¹². Zatímco popisy nářečního a smíšeného jazyka byly procentuálně rozloženy přibližně rovnoměrně (68, resp. 72%), nenářeční jazyk tvoří méně než čtvrtinu (23%) všech odpovědí¹³. Vlastní jazykovou variantu označují za žemaitskou / nářeční / dünininkai častěji představitelé mladší a střední generace (70% a 73% odpovědí), za nežemaitskou / smíšenou pak představitelé střední a nejstarší generace (89% a 73%). V povědomí značné části mladých varnišků (40%) je však vlastní jazyková varianta nenářeční neboli blízká standardnímu jazyku, viz obrázek 3. ¹¹ Metalingvistické komentáře respondentů jsou v článku zapsány v původním jazyce respondentů a nebyly upravovány. ¹² Například komentář UŽVĖ2_mot3 Staří, osmdesátníci a starší si zachovali svůj dialekt, mladší – míšenci lze zařadit do skupin 1 a 3. ¹³ Procenta byla vypočtena z počtu odpovědí v každé skupině. 7 Obrázek 3. Charakteristiky vlastního jazykového variantu Je třeba zdůraznit, že ačkoli více než dvě třetiny respondentů nazvaly jazyk svého bydliště dialektálním, žemaitským, jazykem dūnininkai, podle názoru téměř všech z nich (90%) mluví dialektem pouze nejstarší místní obyvatelé, např.: Dialektem mluví snad jen opravdu opravdu staří, ani padesátníci, šedesátníci neříkají „dūna“, „pyns“. Kuršėnai jsou vesnice, všichni tak mluví (KURŠ1_vyr1); Staří lidé občas řeknou „dūnikės“, „pynuką“, mladší už to tak neříkají (KURŠ1_mot2); Dialektem, místním nářečím už nikdo nemluví. Žemaitskému jazyku tady nikdo nerozumí a nikdo jím ani nemluví. Jen někteří staří, ti, kterým je přes 70–80 let. Mladí říkají, že se stydí mluvit žemaitsky, nechtějí být Žemaičiai (UŽVE3_mot2); Staří mluví o něco více žemaitsky: koncovky jsou zkrácené, koncovky polykají, říkají „vyna dūnas“ (jednu duonu), přízvuky jsou jiné, kladou je jinde. Mladí mluví více aukštaitsky, zvláště ti, kteří odcházejí do měst; po návratu mluví více aukštaitsky (LAUK2_mot1). Nežemaitské / smíšené jazykové varianty se dělí do 3 skupin: 1) smíšené se spisovným / literárním jazykem nebo s aukštaitským dialektem, který je s ním ztotožňován (62% odpovědí); 2) smíšené se severními žemaitskými poddialekty (23% odpovědí); 3) smíšené jak se spisovným jazykem, tak s jinými žemaitskými poddialekty (15% odpovědí). Všechny tři skupiny však spojuje chápání jazyka jako nežemaitského / smíšeného, které je dáno porovnáváním vlastního jazykového variantu s v povědomí ustáleným „pravým“ žemaitským dialektem, např.: náš smíšený, někdy mluvíme žemaitsky, někdy ne, trochu žemaitský, lámaný, obyčejný (KALT1_vyr4); Ani taková, ani maková, neřekne, neoznačíš ji za žemaitskou <...>. Blízká spisovnému jazyku, ale ne úplně (KURŠ3_vyr3); Literární směska, poráží dialekty, děti jsou potopené v internetovém prostoru, naučí se to ve škole. Jiní se stydí, škola dělá své. Možná nemódní mužická mluva (LAUK2_mot4); Čistě žemaitsky se tady nikdy nemluvilo, jen tu ještě jsou starobylá slova. Jsme u Žemaičiai. Ve srovnání s Telšiai nejsme Žemaičiai. Když nemluvíme žemaitsky, tak litevsky (ŠVĖK2_mot4); Normální litevský jazyk, ničím výjimečný, ani aukštaitský, ani žemaitský – mluvíme litevsky, obyčejnou litevštinou, stává se bližší spisovnému jazyku (ŠILA2_mot3); Směsky, míšenci, z kraje dřeváků, smíšené – používáme slova všech Žemaičiai, všechno pochytáme. V Šilutė se mluví stejně (PAJŪ3_mot1); Obyčejní lidé tak mluvíme – žemaitsky ne příliš. V televizi mluví jako v Šilalė. Jestli jsme Žemaičiai, měli bychom také mluvit žemaitsky – žemaitsky nemluvíme (ŠILA2_mot4). Dialektálnímu opoziční nedialektální jazykový variant respondenti nejčastěji připisují představitelům mladší generace a/nebo vzdělaným obyvatelům či obyvatelům, kteří se vrátili odjinud, např.: U mladých už nejsou žádné dialekty – všichni jsou aukštaitští, literární [jazyk], o dialektu nechtějí slyšet. Jednotky dětí mluví dialektem, všichni literárně. I rodiče s dětmi mluví literárně (TVER2_mot1); Mladí mluví méně dialektem, spíše možná spisovně, nezřídka je patrný vliv angličtiny – překládají věty z angličtiny. Dialekt není módní (ŠVĖK1_mot3); Mladí mluví více aukštaitsky, zvláště ti, kteří odcházejí do měst; po návratu mluví více aukštaitsky 8 (LAUK2_mot1); Vzdělaní mluví správněji, jasněji, nevzdělaní používají jiná slova. Není to žemaitský jazyk, podobá se spisovnému jazyku. Mladí mluví jinak – rychle to odříkají. Syn se vrátil ze zahraničí, mluví také tak (ŽENA3_mot4). Tento postoj koreluje s charakteristikami vyslovenými představiteli mladší generace: procentuálně nejvíce z nich svůj jazykový variant charakterizovalo jako nedialektální (ŽENA1_mot3), literární (ŽENA1_mot3). Shrneme-li hodnocení vlastního jazykového variantu, lze dospět k závěru, že podle přesvědčení Varniai mluví dialektem, nebo dūnininkai, pouze nejstarší jižní Žemaičiai Varniai, zatímco jazyk ostatních, zejména mladých obyvatel a těch, kteří se vracejí z jiných měst, je smíšený se spisovným / literárním jazykem nebo s aukštaitským dialektem, který je s ním ztotožňován. Pouze v západní části poddialektu, v Žemaičių Naumiestis (355), ležícím v blízkosti téměř zaniklých západních Žemaičiai, je podle všech respondentů jejich jazyk jeden z nejsprávnějších (ŽENA2_mot1), jakoby správný (ŽENA1_mot2), literární (ŽENA1_mot3), podobný spisovnému jazyku, jen odstraňujeme koncovky (ŽENA3_mot4)¹⁴. Jak postoj respondentů starší a nejstarší generace, že mladí nemluví dialektem, tak snaha představitelů mladší generace ztotožnit vlastní jazykový variant s nedialektálním variantem mohou poukazovat na probíhající změnu tradičního varniškého poddialektu – upouštění od užívání snadno rozpoznatelných výrazných nářečních rysů, zejména monoftongizace diftongů ie, uo. 4. HODNOCENÍ VLASTNÍHO JAZYKOVÉHO VARIANTU Na základě hodnocení vlastního jazykového variantu byly zkoumány hodnoty jazykového variantu užívaného v místě bydliště respondentů podle tří kategorií: 1) srozumitelnost; 2) správnost a 3) krása (atraktivita). Údaje byly získány pomocí sedmibodové škály hodnocení sémantického diferenciálu. Během rozhovoru měli respondenti všechny tři kategorie hodnotit od nejpozitivnější (7) po nejnegativnější (1). Hodnota od 5 do 7 se považuje za kladnou, 4 za neutrální a od 1 do 3 za zápornou. Téměř všichni (93%) Varniai se domnívají, že jazyk jejich oblasti je pro všechny snadno srozumitelný (viz obrázek 4), protože nesrozumitelný jazyk je nejčastěji chápán jako užívání neobvyklých lexikálních jednotek se specifickým významem, např.: nepoužívám podivná slova – všem je to srozumitelné (VARN3_mot3); mluvím spisovně, protože si myslím, že by ostatní možná nerozuměli, někdy přidám vlastní slova (UŽVĖ3_mot1); praví Žemaičiai... některá slova jsou nejasná (UŽVE3_mot2); nářeční slova jsou jiná (LAUK2_mot1); náš jazyk je srozumitelný všem, nejvýraznější svou žemaitskostí, nemáme specifická slova (LAU2_mot4); s jiným Žemaičiem se těžko domluví, některá jejich slova jsou jiná (LAUK3_mot2); babičky a dědové mívali zvláštní, jiná slova (gonkos, alkieruks), dnes už tak nemluvíme (ŠILA2_mot3). Pouze respondenti z městečka Tverai (LKA 220a), které leží v blízkosti hranice se severními Žemaičiai kretingiškiai, jsou přesvědčeni, že jazykový variant užívaný v jejich bydlišti je pro představitele jiných dialektů obtížně srozumitelný, např.: Aukštaičiai, Dzūkai – velmi těžko, příchozí žádají o překlad (TVER2_mot1); Aukštaičiai nerozumějí, říkají, že polykáme koncovky (TVER2_mot3). ¹⁴ O osudu západního žemaitského poddialektu viz Zinkevičius 1994: 123; Bukantis 2002: 12–13; 2007: 196; LKTCh 2004: 222 aj. V souvislosti s Žemaičių Naumiestis (355) se objevily úvahy, že celý tento bod je třeba přiřadit k jižním Žemaičiai Varniai, protože obyvatelé Žemaičių Naumiestis a jeho okolí, jsouce Raseiniškiai a žijíce na pomezí oblasti Varniai, stejně jako Raseiniškiai zachovávají diftongy am, an, em, en neporušené (Janavičienė, Zinkevičius 1983: 102). Žemaičių Naumiestis (LKA 355) byl k jižním Žemaičiai Raseiniškiai přiřazen v mapě publikované v práci Litevská nářečí na počátku 21. století: geolingvistický a sociolingvistický výzkum (Mapy a jejich komentáře) (Aliūkaitė a kol. 2014: 143). V příloze 7 téže publikace je však Žemaičių Naumiestis (LKA 355) uveden v seznamu optimalizovaných bodů LKA jižních Žemaičiai Varniai (NTA 2014: 442). Jelikož výzkum tohoto nářečí chybí, „dodnes se vychází z klasifikace nářečí Z. Zinkevičiuse a A. Girdenise“ (PŽVmk 2017: 55). 9 Obrázek 4. Hodnocení srozumitelnosti vlastního jazykového variantu Pokud jde o správnost, respondenti vyjádřili určité pochybnosti a nikdo vlastní jazykový variant neohodnotil nejvyšší známkou (viz obrázek 5), protože jej (vlastní jazykový variant) porovnávají se spisovným / literárním jazykem nebo s aukštaitským dialektem, který je s ním ztotožňován. Respondenti obvykle uváděli fonetické rozdíly (nejčastěji redukci koncovek), rozdíly v přízvuku a lexikální rozdíly či podobnosti, např.: odstraňujeme koncovky, venkovský jazyk <...>, podobný spisovnému a aukštaitskému, mluví jasně, přízvukuje jinak (ŠVEK3_mot2); koncovky zkracujeme, ale blížíme se literárnímu jazyku (ŠVEK3_mot5); místní jazyk – šilalský dialekt – je jiný než žemaitský, jako by trochu uspořádaný, trochu zkracujeme koncovky, slovo „biški“. Představitelé šilalského dialektu – trochu ztracení lidé. Způsob mluvy je prostý, naše slovní zásoba je užší, Aukštaičiai mají více významů slov (ŠILA1_mot2); místní jazyk působí správně, krásně, snadno srozumitelně, nejsou v něm starobylá slova – litevský jazyk, šilalský jazyk, jen polykáme koncovky (KVĚD2_vyr1). Obrázek 5. Hodnocení správnosti vlastního jazykového variantu 10 Fonetické, lexikální a další rozdíly oproti spisovnému jazyku vytvářejí v povědomí respondentů obraz nikoli zcela správného vlastního jazykového variantu. Nejpravděpodobnějším vysvětlením tohoto výsledku jsou veřejné normy, tj. prostřednictvím vzdělávání a/nebo médií je „vnucována“ údajná nadřazenost spisovného jazyka (srov. Bezooijen 1997: 30). Jakákoli odchylka od spisovného jazyka neboli standardu proto může v povědomí běžného uživatele jazyka vytvářet obraz nesprávného jazykového variantu. Obraz správného jazykového variantu zakořeněný v povědomí Varniai – spisovný jazyk nebo aukštaitský dialekt s ním ztotožňovaný – lze považovat za jistou „ideologii standardního jazyka“, podle níž je správný pouze jeden jazykový variant (viz Keturakienė, Vaicekauskienė 2016: 32 a tam citovaná literatura). Správnost však ne vždy přímo koreluje s atraktivitou (krásou). Často je tomu naopak: některý jazykový variant nebo některý dialekt může být hodnocen jako nesprávný, ale atraktivní (Kuiper 1999: 256; Aliūkaitė 2006: 571 aj.). Podobný postoj zastávají i Varniai: že vlastní jazykový variant je krásný, je přesvědčeno o dvě třetiny více respondentů než těch, kteří se domnívají, že místní jazykový variant je správný; srov. obrázky 5 a 6. Obrázek 6. Hodnocení krásy (atraktivity) vlastního jazykového variantu Varniai při hodnocení vlastního jazykového variantu jako atraktivního zdůrazňují jak solidaritu s místem, tak podobnost s jazykovým variantem běžně užívaným ve veřejném prostoru, blízkým spisovnému jazyku, např.: nedokážu si představit žádný rozdíl oproti televizi, jen polykáme koncovky. Byl bych poslední ničema, kdybych říkal, že není krásná (KVĚD3_vyr3); krásný vlastní jazyk (LAUK3_vyr3); místní jazyk je krásný (PAJŪ2_mot2); místní jazyk je nejkrásnější, ale ostatní říkají, že je ošklivý (PAJŪ2_mot3). Metalingvistické komentáře doplňující hodnocení atraktivity ukazují, že pro respondenty atraktivitu vlastního jazykového variantu určuje faktor solidarity, spojený nejen s dialektem, ale obecně i s regionální a kulturní identitou (srov. Aliūkaitė 2007: 212, 214). Shrneme-li estetická hodnocení jižních Žemaičiai Varniai, lze konstatovat, že srozumitelnost a správnost vlastního jazykového variantu určuje vlastního jazykového variantu podobnost se spisovným jazykem: čím vlastní jazykový variant bližší spisovnému jazyku (foneticky, akcentologicky a lexikálně) je, tím je srozumitelnější a správnější. Hodnocení atraktivity 11 (krásy) nejvíce ovlivňuje solidarita s místem bydliště a jeho kulturním prostředím. Pro Varniai je tedy vlastní jazykový variant poměrně krásný, téměř všem srozumitelný, avšak spíše nesprávný než správný. 5. SHRNUTÍ Provedená analýza nominací a hodnocení vlastního jazykového variantu z 11 bodů LKA v oblasti jižních Žemaičiai Varniai ukázala, že: – vlastní jazykový variant je pro Varniai poměrně krásný; nejdůležitějším kritériem, které určuje pozitivní hodnocení atraktivity (krásy) vlastního jazykového variantu respondenty, je faktor regionální solidarity; – při hodnocení srozumitelnosti a správnosti vlastního jazykového variantu jej Varniai (vlastní jazykový variant) porovnávají se spisovným / literárním jazykem: fonetické, lexikální a další podobnosti a/nebo rozdíly oproti spisovnému jazyku vytvářejí v povědomí respondentů obraz jazykového variantu, kterému téměř všichni rozumějí, ale který není zcela správný; – k vlastnímu jazykovému variantu Varniai přiřazují dūnininkai, tedy realizaci diftongů ie, uo jako monoftongů [iː], [uː] a/nebo diftongoidů [iːi], [uːu]; další rysy typické pro tradiční jižní Žemaičiai Varniai nejsou zdůrazňovány; – podle názoru Varniai je v období výzkumu nejtypičtějším rysem, podle něhož se rozpoznává vlastní jazykový variant, zkracování koncovek; – podle názoru respondentů se dūnininkai zachovalo pouze v jazyce nejstarších Varniai, zatímco mladší obyvatelé, zejména nejmladší generace a příchozí z jiných míst, mluví buď spisovným jazykem (ztotožňovaným s aukštaitským dialektem), nebo jazykovým variantem smíšeným s jinými žemaitskými poddialekty; – vlastní jazykové varianty Varniai ztotožňují s místy spojenými s geografickými (prostorovými) vzdálenostmi a udělují jim buď název místa bydliště, nebo název administrativního či obecního centra, do něhož se migruje; to umožňuje opatrně tvrdit, že severovýchodní část oblasti Varniai je jazykově bližší západním Aukštaičiai Šiauliškiai, severozápadní severním Žemaičiai Telšiškiai, západní pak urbanizovanému jazykovému variantu Klaipėdy, blízkému spisovnému jazyku; – jak postoj Varniai starší a nejstarší generace, že mladí nemluví dialektem, tak přibližování obrazu vlastního jazykového variantu představiteli mladší generace ke spisovnému jazyku může poukazovat na konvergenci nářečního a spisovného jazyka užívaného jižními Žemaičiai Varniai, zatímco charakteristiky a nominace ukazují na jazykovou heterogenitu nářeční oblasti. LITERATŪRA Aliūkaitė Daiva 2006: Tarminio kalbėjimo kultūrinis aspektas [Cultural Aspect of Speaking a Dialect]. – Acta Baltico-Slavica 30, 567–583. Aliūkaitė Daiva 2007: Tarminio kalbėjimo estetinė vertė: nuostatų tyrimas [Aesthetic Value of Dialectal Discourse: Approach Analysis]. – Tekstai ir kontekstai 1, 211–223. Aliūkaitė Daiva, Bakšienė Rima, Jaroslavienė Jurgita, Judžentytė Gintarė, Leskauskaitė Asta, Lubienė Jūratė, Meiliūnaitė Violeta, Pakalniškienė Dalia, Ragaišienė Vilija, Rinkauskienė Regina, Švambarytė-Valužienė Janina, Urbanavičienė Jolita, Vaišnienė Daiva 2014: Punktų tinklo tankis geolingvistinės skirties aukštaičiai: žemaičiai požiūriu [The Density of the Point Network in the Case of the Geolinguistic Difference Between the Aukštaičiai and the Žemaičiai]. – XXI a. pradžios lietuvių tarmės: geolingvistinis ir sociolingvistinis tyrimas (žemėlapiai ir jų komentarai), sud. D. Mikulėnienė, V. Meiliūnaitė, Vilnius: Briedis, 129–197. Aliūkaitė Daiva, Mikulėnienė Danguolė 2014a: Geolingvistika: ideologija, teorija ir metodai. Pagrindinės sąvokos [Geolinguistics: Ideology, Theory, and Methods. Basic 12 Concepts]. – XXI a. pradžios lietuvių tarmės: geolingvistinis ir sociolingvistinis tyrimas (žemėlapiai ir jų komentarai), sud. D. Mikulėnienė, V. Meiliūnaitė, Vilnius: Briedis, 29–47. Aliūkaitė Daiva, Mikulėnienė Danguolė 2014b: Geolektų ir regioninių dialektų formavimosi ypatumai Lietuvoje [Peculiarities of Formation of Gelects and Regional Dialects in Lithuania]. – XXI a. pradžios lietuvių tarmės: geolingvistinis ir sociolingvistinis tyrimas (žemėlapiai ir jų komentarai), sud. D. Mikulėnienė, V. Meiliūnaitė, Vilnius: Briedis, 257–262. Aliūkaitė Daiva, Mikulėnienė Danguolė 2016a: Perceptyviosios dialektologijos instrumentai ir tyrimų kryptys: variantų arealai mentaliniuose žemėlapiuose (Biržų atvejis) [Perceptual Dialectology Instruments and Directions for Research: Areas of Variants in Mental Maps (Case of Biržai)]. – Acta Linguistica Lithuanica 74, 89–120. Aliūkaitė Daiva, Mikulėnienė Danguolė 2016b: Lietuvos gimnazistų požiūris: išsilavinimas Lietuvos gimnazistų vaizdiniuose [Lithuanian High School Students’ Approach: The Reflection of Education in Standard Language Images]. – Verbum 7, 17–33. Aliūkaitė Daiva, Mikulėnienė Danguolė, Čepaitienė Agnė, Geržotaitė Laura 2017: Kalbos variantiškumas ir jo vertinimas perceptyviosios dialektologijos požiūriu: variantų ir vietų vaizdiniai [Language Variation and its Evaluation from the Perspective of Perceptual Dialectology: Images of Variants and Locations], Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla. Aliūkaitė Daiva, Mikulėnienė Danguolė, Čepaitienė Agnė, Geržotaitė Laura 2020: Lietuvių kalbos variantai: tyrėjo ir paprastojo kalbos bendruomenės nario perspektyvos [Lithuanian language variants: perspectives of researcher and ordinary member of language community], Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla. Auer Peter 2005: Europe’s Sociolinguistic Unity, or: A Typology of European Dialect/Standard Constellations. – Perspectives on Variation. Sociolinguistic, Historical, Comparative, eds. N. Delbecque, J. Van der Auwera, D. Geeraerts, Berlin: Mouton de Gruyter, 7–42. Aurrekoetxea Gotzon, Ormaetxea Jose Luis 2006: Research Project – “Sociogeolinguistic Atlas of the Basque Language”. – Euskalingua 9, 157–162. Bezooijen Renée 1997: Normen met betrekking tot het Standaardnederlands. – Taal en Tongval 10, 30–48. Brazaitienė Laura 2024: Jaunųjų rytų aukštaičių – anykštėnų, kupiškėnų ir uteniškių – tarminės kalbos vaizdiniai: ribos ir objektyvusis tarmiškumas [Dialect Images of the Young Eastern Aukštaitians of Anykščiai, Kupiškis and Utena: Borders and Objective Dialecticity]. – Acta Linguistica Lithuanica 91, 198–223. Bukantis Jonas 1984: Fonologija južnožemaitiško Varnajškojo guovora: filologijos mokslų kandidato disertacija [Phonology of the Southern Žemaitian Subdialect of Varniai: PhD Thesis in Philology], Vilnius: Vilniaus valstybinis universitetas. Bukantis Jonas 2002: Žemaičių kalba šiandien ir jos išlikimo perspektyvos [The Žemaitian Language Today and Its Prospects for Survival]. – Žemaičių žemė 2, 12–13. Bukantis Jonas 2007: Vakarų žemaičių tarmės ypatybės [Characteristics of the Western Žemaitian Dialect]. – Tautosakos darbai 34, 194–206. Chambers Jack K., Trudgill Peter 1980: Dialectology, Cambridge: Cambridge University Press. Chambers Jack K., Trudgill Peter 2004: Dialectology, 2nd edition, Cambridge: Cambridge University Press. 13 Dambrauskienė Diana 2020: Pietų žemaičių raseiniškių tarmių nominacijos ir įverčiai [Dialect Nominations and Evaluations in the Area of the Southern Samogitian of Raseiniai]. – Acta Linguistica Lithuanica 83, 227–247. Dambrauskienė Diana 2021: Pietų žemaičių raseiniškių kalbinis pereigiškumas: horizontalusis ir vertikalusis variantiškumas: daktaro disertacija [Transitional Position of the Southern Žemaitian Subdialect of Raseiniai: The Horizontal and Vertical Variation: Doctoral Dissertation], Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Diercks Willy 2002: Mental maps. Linguistic-Geographic Concepts. – Handbook of Perceptual Dialectology 2, eds. D. Long, D. Preston, Amsterdam, Philadelphia: John Benjamins Publishing Company, 51–70. Dikčius Vytautas 2011: Anketos sudarymo principai [Principles for Compiling the Questionnaire]. Prieiga internete: https://www.spssanalyze.lt/wp-content/uploads/2014/03/Anketos_sudarymo_principai.pdf [žiūrėta 2026-01-12]. Gaižauskaitė Inga, Mikenė Svajonė 2014: Socialinių tyrimų metodai: apklausa [Social Research Methods: Survey], Vilnius: Mykolo Romerio universitetas. Gaižauskaitė Inga, Valavičienė Natalija 2016: Socialinių tyrimų metodai: kokybinis interviu [Social Research Methods: Qualitative Interview], Vilnius: Mykolo Romerio universitetas, VĮ Registrų centras. Garrett Peter 2010: Attitudes to Language, Cambridge: Cambridge University Press. Geržotaitė Laura 2019a: Jaunųjų rytų aukštaičių – kupiškėnų ir uteniškių – kalbinės gimtinės vaizdiniai [Images of Linguistic Homeland of the Young Eastern Aukštaitians of Kupiškis and Utena]. – Acta Linguistica Lithuanica 81, 175–198. Geržotaitė Laura 2019b: Jaunųjų vakarų aukštaičių kauniškių kalbinės gimtinės vaizdiniai: Kauno, Jurbarko, Šakių ir Marijampolės kalbinis (ne)giminiškumas [Images of the Linguistic Homeland of the Young Western Aukštaitians of Kaunas: The Linguistic (Non)Affinity of Kaunas, Jurbarkas, Šakiai, and Marijampolė]. – Bendrinė kalba 92, [1–25]. Geržotaitė Laura 2019c: Bendrinės lietuvių kalbos vaizdinių kalbinio standarto plote tyrimas: vienos Kauno rajono gimnazijos atvejis [Research of the Images of Standard Lithuanian in an Area of the Standard Language: The Case of Kaunas district Gymnasium]. – Lietuvių kalba 13, [1–19]. Geržotaitė Laura, Čepaitienė Agnė 2016: Vilkaviškio jaunuolių kalbinė gimtinė: ribos, taisyklingumo ir patrauklumo vertės [The Linguistic Homeland of the Young People Living in Vilkaviškis: Borders, Correctness and Attractiveness]. – Verbum 7, 84–100. Girdenis Aleksas 1970: Ką turi dūnininkai vietoj literatūrinės kalbos ie, uo [What do the Dūnininkai Have Instead of the Literary Language ie, uo]. – Baltistica 6(2), 143–146. Hickey Raymond 2003: How and Why Supraregional Varieties Arise. Insights into Late Modern English, eds. M. Dossena, Ch. Jones, Frankfurt: Peter Lang. Hoppenbrouwers Cor 1983: Het genus in een Brabants regiolect [The Genus in a Brabant Regional Dialect]. – TABU, Bulletin voor Nederlandse Taalkunde 13, 1–25. Inoue Fumio 1999: Classification of Dialects by Image: English and Japanese. – Handbook of Perceptual Dialectology 1, ed. D. R. Preston, Amsterdam, Philadelphia: John Benjamins Publishing Company, 147–160. Janavičienė Janina, Zinkevičius Zigmas 1983: Žemaičių Naumiesčio šnekta socialinės lingvistikos požiūriu [The Dialect of the Locality of Žemaičių Naumiestis (the District of Šilutė) in a Socio Linguistic Aspect]. – Lietuvių kalbotyros klausimai 23, 102–106. 14 Jaworski Adam, Coupland Nikolas, Galasiński Dariusz 2004: Metalanguage: Social and Ideological Perspectives, Berlyn: Mouton de Gruyter. Kardelis Kęstutis 2017: Mokslinių tyrimų metodologija ir metodai: edukologija ir kiti socialiniai mokslai [Research Methodology and Methods: Educology and Other Social Sciences], 6-asis patais. ir papild. leid., Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos centras. Keturakienė Miglė, Vaicekauskienė Loreta 2016: Lietuvių kalbos mokytojai standartinės kalbos ideologijos nelaisvėje: nuostatos, praktikos, pasekmės [Lithuanian Language Teachers in the Captivity of Standard Language Ideology: Attitudes, Practices, Consequences]. – Darbai ir dienos 65, 31–52. Prieiga internete: http://www.sociolingvistika.lt/failai/files/31-52.pdf#:~:text=Nors%20standartin%C4%97s%20kalbos%20ideologija%20yra%20paveikusi%20ir%20kalbos%20moksl%C4%85%20(iki%20C5%A1io)&text=Tam%20tikr%C4%85%20prasme%20mokytojai%20yra%20ideologijos%20nelaisv%C4%97je:%20jie%20primirėta [žiūrėta 2026-01-12]. Kuiper Lawrence 1999: Variation and the Norm. Parisian Perceptions of Regional French. – Handbook of Perceptual Dialectology 1, Amsterdam: Philadelphia, 243–262. Labov William 1972a: Sociolinguistic Patterns, Philadelphia: University of Pennsylvania Press. Labov William 1972b: Language in the Inner City: Studies in the Black English Vernacular, Philadelphia: University of Pennsylvania Press. LKA I: Lietuvių kalbos atlasas 1: Leksika [Atlas of the Lithuanian Language 1: Lexicon], ats. red. K. Morkūnas, Vilnius: Mokslas, 1977. LKA II: Lietuvių kalbos atlasas 2: Fonetika [Atlas of the Lithuanian Language 2: Phonetics], ats. red. K. Morkūnas, Vilnius: Mokslas, 1982. LKA III: Lietuvių kalbos atlasas 3: Morfologija [Atlas of the Lithuanian Language 3: Morphology], ats. red. K. Morkūnas, Vilnius: Mokslas, 1991. LKTCH 2004: Lietuvių kalbos tarmių chrestomatija [The Anthology of Lithuanian Language Dialects], sud. R. Bacevičiūtė, A. Ivanauskienė, A. Leskauskaitė, E. Trumpa, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Mikulėnienė Danguolė 2020: Tarmiškumas kaip išmatuojamas dydis [Dialecticism as a Measurable Value]. – Lietuvių kalba 15, 1–11. NTA 2014: XXI a. pradžios lietuvių tarmės: geolingvistinis ir sociolingvistinis tyrimas (žemėlapiai ir jų komentarai) [Modern Geolinguistic Research in Lithuania: the Optimization of Network Points and the Interactive Dissemination of Information (Maps and Commentaries)], sud. D. Mikulėnienė, V. Meiliūnaitė, Vilnius: Briedis. Preston Dennis R. 1989: Perceptual Dialectology: Nonlinguists’ Views of Areal Linguistics, Dordrecht: Foris. Preston Dennis R. 1999: Introduction. – Handbook of Perceptual Dialectology 1, ed. by D. R. Preston, Michigan: John Benjamins Publishing Company, xxii–xxiv. Preston Dennis R. 2013: Language with an Attitude. – The Handbook of Language Variation and Change, ed. by J. K. Chambers, N. Schilling, Blackwell: Blackwell Publishing Ltd., 157–182. PŽVmk 2017: Pietų žemaičiai varniškiai: mokomoji knyga [Southern Žemaitians, Varniai: Textbook], sud. G. Judžentytė, V. Marcišauskaitė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Ramonienė Meilutė 2022: Kalbinės nuostatos ir jų tyrimai [Linguistic Attitudes and Their Research]. – Sociolingvistinė Lietuvos panorama. Gyventojų kalbinės nuostatos ir kalbinis elgesys, moksl. red. M. Ramonienė, Vilnius: Vilniaus universitetas, 11–23. 15 Rupšienė Liudmila 2007: Kokybinių tyrimų duomenų rinkimo metodologija [Methodology for Collecting Qualitative Research Data], Klaipėda: Klaipėdos universitetas. Salys Antanas 1992: Raštai. Lietuvių kalbos tarmės [Writings. Lithuanian Language Dialects] 4, Roma: Lietuvių Katalikų Mokslo Akademija. Schilling Natalie 2013: Sociolinguistic Fieldwork, Cambridge: Cambridge University Press. Taeldeman Johan 2010: Linguistic Stability in a Language Space. – Language and Space. An International Handbook of Linguistic Variation 1: Theories and Methods, ed. by P. Auer, J. E. Schmidt, Berlin, New York: Walter de Gruyter, 355–374.Trudgill Peter 1974: Sociolinguistics: An Introduction, Harmondsworth: Penguin. Vaitmonienė Diana 2017: Lietuvos tarmių vaizdiniai pietų žemaičių raseiniškių mentaliniame žemėlapyje [Image of Lithuanian Dialects on the Mental Map of the Young and Middle-Aged Generation of PŽR (pietų žemaičių raseiniškiai)]. – Perspectives of Baltic Philology III. The Apocalypses of the Baltic Worlds, Poznan: Wydawnictwo Rys, 345–365. Zinkevičius Zigmas 1966: Lietuvių dialektologija [Lithuanian Dialectology], Vilnius: Mintis. Zinkevičius Zigmas 1994: Lietuvių kalbos dialektologija [Dialectology of the Lithuanian Language], Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla. PRIEDAI 1 priedas. Perceptyvinės anketos klausimyno pavyzdys, sudarytas straipsnio autorės pagal Aliūkaitė ir kt. 2020: 301–306 16 2 priedas. Garso įrašų registras Eil. Nr. LKA punktas Tiriamojo kodas Tiriamojo gyvenamoji vieta Įrašo trukmė 1. Kuršėnai (102) KURŠ1_vyr1 Kuršėnai 1 val. 33 min. 16 sek. 2. KURŠ1_mot2 Kuršėnai 48 min. 47 sek. 3. KURŠ3_vyr3 Kuršėnai 35 min. 43 sek. 4. Užventis (193) UŽVE3_mot1 Junkilai 20 min. 53 sek. 5. UŽVE3_mot2 Junkilai 1 val. 52 min. 49 sek. 6. UŽVE2_mot3 Užventis 2 min. 21 sek. 7. Laukuva (254) LAUK2_mot1 Bilon iai 20 min. 46 sek. 8. LAUK3_mot2 Bilon iai 1 val. 9 min. 27 sek. 9. LAUK3_vyr3 Bilon iai 17 10. LAUK2_mot4 Bilioniai 2 val. 6 min. 33 sek. 11. Švėkšna (285) ŠVĖK2_vyr1 Švėkšna 12 min. 43 sek. 12. ŠVĖK3_mot2 Švėkšna 22 min. 22 sek. 13. ŠVĖK1_mot3 Švėkšna 10 min. 40 sek. 14. ŠVĖK2_mot4 Švėkšna 30 min. 11 sek. 15. ŠVĖK3_mot5 Švėkšna 1 val. 27 min. 27 sek. 16. Šilalė (323) ŠILA3_mot1 Šilalė 18 min. 2 sek. 17. ŠILA1_mot2 Šilalė 18 min. 17 sek. 18. ŠILA2_mot3 Dirkintai 16 min. 6 sek. 19. ŠILA2_mot4 Šilalė 10 min. 53 sek. 20. ŠILA2_mot5 Šilalė 29 min. 34 sek. 21. ŠILA3_mot6 Šilalė 22. Kvėdarna (288) KVĖD2_vyr1 Kvėdarna 28 min. 16 sek. 23. KVĖD2_mot2 Kvėdarna 7 min. 27 sek. 24. KVĖD3_vyr3 Kvėdarna 13 min. 4 sek. 25. KVĖD2_mot4 Kvėdarna 14 min. 32 sek. 26. KVĖD1_mot5 Kvėdarna 27. Kaltinėnai (290) KALT1_mot1 Kaltinėnai 20 min. 23 sek. 28. KALT1_mot2 Kaltinėnai 20 min. 4 sek. 29. KALT2_mot3 Kaltinėnai 21 min. 27 sek. 30. KALT1_vyr4 Kaltinėnai 22 min. 39 sek. 31. Pajūris (322) PAJŪ3_mot1 Pajūris 38 min. 29 sek. 32. PAJŪ2_mot2 Pajūris 10 min. 15 sek. 33. PAJŪ2_mot3 Pajūris 7 min. 51 sek. 34. Žemaičių Naumiestis (355) ŽENA2_mot1 Žemaičių Naumiestis 10 min. 6 sek. 35. ŽENA1_mot2 Žemaičių Naumiestis 6 min. 54 sek. 36. ŽENA1_mot3 Žemaičių Naumiestis 10 min. 26 sek. 37. ŽENA3_mot4 Žemaičių Naumiestis 20 min. 27 sek. 38. Varniai (191) VARN3_mot1 Telšiai (dirba Varniuose) 27 min. 44 sek. 39. VARN2_vyr2 Varniai 28 min. 9 sek. 40. VARN3_mot3 Pavandenė 24 min. 9 sek. 41. VARN2_mot4 Varniai 46 min. 43 sek. 18 42. Tverai (220a) TVER2_mot1 Tverai 44 min. 3 sek. 43. TVER3_mot2 Tverai 1 val. 40 min. 9 sek. 44. TVER2_mot3 Tverai 21 min. 16 sek. Iš viso: 22 val. 12 min. 23 sek. 19