Červenající se papír

1 2 Lenka Klodová a kolektiv studujících Červenající se papír: fenomén erotického časopisu vpracích studentů Kurzu pornostudií FaVU VUT v Brně Brno 2020 ISBN 978-80-214-5588-7 DOI http://dx.doi.org/10.13164/bookcervenajici-se-papir Recenzentka: Kateřina Lišková Text © Lenka Klodová Obrazová část Časopis studentských prací © Natálie Balková, Antonie Bernadová, Hana Blatná, Jan Bražina, Barbora Cicoňová, Tamara Conde, David Čech, Petr Dočkal, Filip Dušek, Lukáš Essender, Jiří Ferenc, Hana Fickerová, Marie Fiedlerová, Simona Folková, Tereza Froncová, Kristýna Gajdošová, Kristýna Hejlová, David Holubec, Ondřej Houšťava, Lizaveta Hrydziushka, Vendula Kolářová, Alexandra Kopúnková, Jolana Korbičková, Martin Kuzder, Marie Lavrjuk, Hana Magdoňová, Polina Masevnina, Pavla Nikitina, Daniel Nováček, Veronika Patkóšová, Jiří Pec, Natálie Pejchová, Veronika Pochlopeňová, Jakub Polách, Kristina Procházková, Terezie Rausová, Denisa Romerová, Kamil Rujbr, Monika Rygálová, Eliška Římanová, Pavlína Sikorová, Jan Staniczek, Veronika Šavarová, Kateřina Šillerová, Veronika Špundová, Marek Tischler, Karolína Tomanová, Laura Trenčanská, Ekaterina Trokhina, Viktoria Tselych, Martina Valchařová, Adéla Venturová, Sara Wollasch, Marie Zandálková, Tomáš Zdvořáček, Tomáš Zelený Ilustrace © Svatopluk Ručka a Jana Hrádková za použití děl Lenky Klodové 2020 © Vysoké učení technické vBrně, Fakulta výtvarných umění, 2020 Publikace „Červenající se papír: fenomén erotického časopisu vpracích studentů Kurzu pornostudií FaVU VUT v Brně“ podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ-Neužívejte komerčně-Nezpracovávejte 4.0 International License. Úplné znění licenčních podmínek je dostupné zde: https://creativecommons.org/licenses/by-nc-nd/4.0/ Lenka Klodová Obsah Anotace Úvod Účel výzkumu Ideový rámec Úsvit pornostudií na Západě Úsvit pornostudií na Východě Prehistorie českých pornostudií ,,Pornografikujeme po česku“ Vlna erotických výstav Odborníci na porno Pornostudia na umělecké vysoké škole Kurz pornostudií na FaVU Červenající se papír – pornočasopis Kurzu pornostudií Rámec výzkumu Výzkumný soubor Metodika výzkumu Analýza jednotlivých bodů Závěr experimentu Závěr publikace Resumé anglicky Literatura 4 5 25 27 35 39 46 48 53 58 61 64 67 67 68 69 83 86 89 93 4 Lenka Klodová Červenající se papír Studie Červenající se papír se týkáKurzu pornostudií, který vyučuji od roku 2008 na Fakultě výtvarných umění VUT vBrně. Jádro publikace tvoří výsledek experimentálního průzkumu, který jsem vkurzu iniciovala mezi lety 2015–2018. Jedná se oprojekt pornografického časopisu složeného znesourodých dvoustran, které vytvořili studenti jako závěrečnou práci kurzu. Experiment zachycuje vizuální názor mladých adeptů umění na již odcházející formát pornografické produkce – tištěný časopis. Než se však dostaneme ktomuto vizuálnímu materiálu, první část textu vysvětluje fenomén vyučování tématu pornografie na vysoké škole. Zabývám se otázkou původu, možností azpůsobu výuky pornostudií. Studium pornografie neboli pornostudia je mezioborový akademický předmět, který se etabloval na Západě vprůběhu devadesátých let jako reakce na společenské proměny azměny vnímání pornografické produkce, jež započaly už vletech šedesátých. Bude mě zajímat, sjakými tradicemi apřístupy se pornostudia střetávají vtuzemsku ajaké mohou být další podmínky jejich „českého“ vývoje. Anotace 5 Lenka Klodová Vtéto práci se zabývám dvěma souvisejícími fenomény, které by mohla velká část veřejnosti nazvat neaktuálními, okrajovými, bizarními, zbytečně provokujícími – tištěnými pornografickými časopisy aakademickým studiem pornografie. Téma mě vede ktomu, abych své pojednání zahájila defenzivou. Na úvod se stručně vyrovnám se základní sadou námitek. Jednotlivé momenty později vtextu podrobněji rozvedu. Argumenty aprotiargumenty tvoří dualistické pandány: proti liberalizačním tendencím se staví zdravý rozum, proti objektivitě vědecko-uměleckého přístupu cit aemoční rozvoj jednotlivce, proti idealistickému rozšiřování svobod kriminální zázemí pornografické produkce, proti neutrálnímu bádání nečekaná reakce těla. Červenající se papír Úvod 6 Námitky Lenka Klodová Červenající se papír 7 Pornografická produkce je záležitost kriminálního podsvětí. Její tolerování je trpěnou daní demokratického rozvoje společnosti. Pornografie vystoupila z„podsvětí“ na Západě už vsedmdesátých letech. Vsoučasné globalizované společnosti má takový vliv na mainstreamovou kulturu, vizualitu veřejného prostoru ichování jednotlivců, že některé její projevy už vůbec nevnímáme ajsou chápany jako přirozené abezpříznakové. Naomi Wolf například již vosmdesátých letech odhalila pronikání pornografických gest, grimas apohledů, jako jsou přimhouřené „dravčí“ oči apootevřená ústa, do obecného modelingu.1 Linda Williams upozorňuje vroce 1989 na neudržitelnost původního termínu „obscenita“, který měl popisovat pornografii jako část kulturní produkce, vyčleněnou z ,,hlavní scény“ (ob scene), jako mocensky potlačovanou část lidského konání.2 Upozorňuje, že pornografie se již dávno stala „hlavní událostí“, ato nejen zhlediska velikosti produkce ajejího ekonomického potenciálu, ale také zhlediska její přítomnosti ve všech složkách společenského iosobního života. Pornografie je rozhodně „on scene“.3 1 „Pohled na tvář těsně před orgasmem, i když předstíraným, vede k citelnému zvýšení prodeje.“ Naomi Wolf, Mýtus krásy, Bratislava 2000, s. 165. 2 Termín obscene se objevil v souvislosti s Tajnými muzei, do kterých byly na konci 18. století uskladňovány podezřelé historické nálezy, např. falické objekty nalezené v Pompejích. Ukrytí předmětů „za scénu“ spolu s regulovaným přístupem privilegujícím bílé vzdělané muže vytvořilo základ pro moderní opresivní chápání pojmu pornografie. Tajná muzea se stala prostorovou metaforou problematizace lidské sexuality. Viz Isabel Tangová, Pornografie. Tajné dějiny civilizace, Praha 2003, s. 33–34. 3 Linda Williams (ed.), Porn Studies, London 2004, s. 3. Námitka č. 1 8 9 Pornografická produkce je nechutně naturální, degraduje člověka na jeho fyziologickou podstatu. Pornostudia jsou živena mimo jiné právě nepřetržitou historickou debatou otom, zdali lidskou sexualitu vyjmout zpozorování azobrazování, zda ji tabuizovat, nebo zdali se budeme pokoušet podoby jejího zobrazování analyzovat anásledně třeba ikultivovat. Znalost vlastního těla ajeho reakcí je člověku opakovaně upíraná aproblematizovaná, jak otom svědčí mimo jiné iaktuální aneustále se opakující debaty opodobě sexuálního vzdělávání na českých školách.4 Mimochodem právě vzdělávací funkce byla jedním zvýznamných benefitů, které čtenáři oceňovali na pornografických časopisech vdobách jejich největší slávy. Námitka č. 2 4 Spory o postavení sexuální výchovy v osnovách českých škol propukají opakovaně. Za pozornost stojí zvláště spor z roku 2011, kdy spolek Výbor na ochranu rodičovských práv přinutil ministerstvo školství ke stažení doporučení příručky Sexuální výchova – vybraná témata. Viz např. Kateřina Perknerová, Spor o sexuální výchovu. Kdo? Kdy? A jak?, Deník, https://www.denik.cz/z_domova/spor-o-sexualni-vychovu-kdo- -kdy-a-jak20111108.html, vyhledáno 18. 11. 2018. 16 17 V čem se liší pornostudia od tradičnějšího oboru zkoumajícího lidskou sexualitu, sexuologie? Sexuologie jako lékařský obor se zabývá diagnostikou, terapií, posuzováním aprevencí sexuálních poruch. Vtéto formě se vztahuje především kdalším lékařským oborům, jako je psychiatrie, gynekologie, urologie, reprodukční medicína, dermatovenerologie, endokrinologie nebo genetika.5 Sexuologie jako vědecký obor se pak hlásí kpřesahům do psychologie, sociologie, antropologie, etnologie, psychiatrie, kriminologie ibiologie.6 Pornostudia jsou ztohoto pohledu určitým výsekem bádání olidské sexualitě, zdánlivou malou podmnožinou. Vjejich centru stojí zájem opornografickou produkci jako oskupinu reálných kulturních výtvorů. Tak pornostudia rozšiřují zkoumání lidské sexuality odalší obory, jako jsou mediální studia, historie ateorie umění, estetika, genderová studia adalší. Zájem jednotlivých badatelek abadatelů může být zaměřen na produkci pornografie, její technické podmínky, její sociální nebo ikriminální zázemí, na jednotlivé aktéry této produkce, ať už diváky, herce nebo producenty, na její vizualitu, na lokální specifika apod. Anaopak se pornografická produkce může stát základem avýchodiskem pro zkoumání obecnějších témat, jakými mohou být např. vývoj vnímání nahoty ve veřejném prostoru, genderové mechanismy, role sexuality vemancipačních hnutích, sexualita anáboženství amnoho dalších. Námitka č. 6 5 Lékaři, Sexuologická společnost ČLS JEP, http://www.sexuologickaspolecnost.cz/lekari, vyhledáno 15. 11. 2018. 6 Sexuologie, Wikipedie, https://cs.wikipedia.org/wiki/Sexuologie, vyhledáno 15. 11. 2018. 18 19 Proč se zabývat pornostudii v rámci výuky výtvarného umění, když jejich doménou bývají spíše společenské a mediální vědy? Pornografie bývá nejčastěji definována negativně, výčtem toho, co není aco nemá. Jejím zrcadlovým partnerem je umění. Svizuálním uměním pornografie sdílí shodné formy výrazových prostředků amédií. Jsou to dvě exkluzivní oblasti lidského konání, které stojí zároveň vedle sebe azároveň podle tradičních výkladů na protipólech. Tuto definiční past popsal vrámci amerických diskusí omezích pornografie prezident Nixon, když vreakci na liberální nálezy Komise pro obscenitu apornografii vroce 1970 napsal: „Komise tvrdí, že rozšiřování obscénních knih aher nemá žádný trvalý škodlivý účinek na lidský charakter. Pokud by to byla pravda, znamenalo by to, že také velké slavné knihy, významné malby aslavné hry nemají žádný povznášející vliv na lidský vývoj achování.“7 Škodlivý účinek pornografie se tak podmínečně provázal spovznášejícím účinkem umění. Nedorozumění, které je vtéto definici obsažené, se týká nejen velkého zobecnění kategorie pornografických materiálů, ale také velmi úzké představy otom, jaká je role umění. Umění vyzdvihované Nixonem blíže popisuje Kenneth Clark ve zprávě pro Longfordovu komisi, která se snažila odefinici pornografie vBritánii: „Vmé mysli umění existuje vkrálovství rozjímání aje spojeno surčitým druhem fantazijního přesunu. Ve chvíli, kdy umění začne ponoukat kakci, ztratí svůj pravdivý charakter. To je moje námitka proti malbám skomunistickým programem, adalo by se to také aplikovat na pornografii.“8 Clark staví pornografii zhlediska účeNámitka č. 7 20 Námitka č. 7 7 Lynda Nead, The Female Nude: Art, Obscenity and Sexuality, London 1992, s. 90. lu apoužitých strategií po bok reklamním apropagandistickým reprezentacím. Zcela opačně se kotázce staví umělkyně aaktivistky druhé vlny feminismu, pro které sublimační úloha umění, vycházející zfreudovské psychoanalýzy, rozhodně není dostačující akteré hranici mezi politickou agendou auměleckým vyjádřením rozpouštějí. Cílem feministického umění je podle slov umělkyně Suzanne Lacy „ovlivňování kulturních postojů atransformace společenských stereotypů“. Vizuální umělkyně docházely svými způsoby dekonstrukce aanalýzy obrazů, pocházejících zmediálního světa, zpolitické propagandy izhistorie umění, kpoznatkům srovnatelným spostupy teoretiček nebo socioložek. Předmět pornografie se jeví jako vhodný průsečík výtvarného umění ahumanitních věd pro rozvoj způsobu umělecké tvorby vduchu uměleckého výzkumu. Umělecký výzkum je chápán jako systematizovaná konceptuální tvorba azároveň jako průzkum tématu aktivní uměleckou praxí.10 8 Tamtéž, s. 27. 9 Feminist Art, The Art Story, https://www.theartstory.org/movement/ feminist-art/, vyhledáno 20. 11. 2018. 10 Metodologicky nejbližší je pro mě tzv. nordická větev uměleckého výzkumu, která zdůrazňuje, že „umělecký výzkum není vědou o něčem nebo něčeho, ale jedná se o participativní akt a reflexi se silným performativním elementem.“ Mika Hannula – Juha Suoranta – Tere Vadén, Artistic Research Methodology, New York 2014, s. 15. 21 22 Nejsou pornostudia nástrojem k povýšení často až kýčovité kategorie erotického umění? Problematika vztahu termínů erotika, erotické umění apornografie je pro mě historickou agendou, která se řešila unás ive světě vsouvislosti spotřebou regulace sexuálně explicitních materiálů, se zaváděním cenzury. Podstata problému spočívala vtom, že známka uměleckosti, přiřazení díla kerotickému umění místo kpornografii, propůjčuje materiálům určitou ochrannou známku, pod jejíž rouškou je možné na veřejnost propašovat ivelmi explicitní materiály. Potřeba rozlišit, co je ještě umění aco už nemravnost, se stala významným zájmem ochránců obecné morálky. Debaty se odehrávaly historicky především vUSA, kde rozhodující roli hrál slavný 1. dodatek Ústavy Spojených států amerických ochraňující svobodu projevu. Výsledky jednotlivých státních komisí pro posouzení pornografičnosti děl se postupně propracovaly kpoměrně objektivnímu pohledu, který zdůrazňuje nutnost posuzovat celkový kontext díla, tak aby se případné explicitní části nestaly důvodem jeho zákazu, jak tomu bylo dříve. Obecně se ustálil zjednodušený názor, že pornografie se od erotického umění liší tím, že neobsahuje žádné další sdělení, umělecké, moralizující, aktivistické apod., mimo tendenci diváka fyziologicky vzrušit. Všechny tyto sofistikované avyhrocené debaty se nicméně staly nadbytečnými snástupem internetu. Vdobě okamžité aglobální přístupnosti obrazů není potřeba zajišťovat průnik explicitního obsahu na veřejnost skutečnou nebo zdánlivou uměleckostí díla. Upornografie se vsoučasnosti nesleduje míra explicitnosti, důležitý je širší společenský kontext. Nikoho nepřekvapí přítomnost erotického tématu, bude ovšem podstatné, jaké politické, genderové, rasové iekonomické otázky jsou vtéto „erotické“ produkci skryty. Díla, která já považuji za tvorbu vduchu pornostudií, se velmi liší od děl, která se obvykle označují jako erotické umění. „Klasické“ erotické umění jedNámitka č. 8 23 Námitka č. 8 nak často pracovalo stvaroslovím nahého ženského těla, většinou zhlediska formy způsobem nedotčeným feministickou reflexí, jednak často podávalo lidskou sexualitu jako největší azákladní mystérium života, jako zdroj tajemství, romantiky, tragédie, energie apod. Toto monumentální pojetí, ze kterého selektivně vypadávaly jevy jako homosexualita, alternativní erotika, násilí, ekonomické zájmy amnoho dalších, pornostudia súctou ponechávají historii avšímají si drobnějších, apřitom realističtějších jevů kolem něj. Zároveň však vnímám otázku reflexe „klasické erotiky“ včeském výtvarném umění období socialismu atransformace jako výzvu aotevřené téma. 24 Účel výzkumu Práce Červenající se papír sleduje tyto základní cíle: První účel tohoto pojednání byl již zevrubně popsán výše. Věřím, že se pomocí experimentu s„uměleckým“ pornočasopisem povede ukázat Kurz pornostudií aobecně akademický zájem ofenomén pornografie jako možný nástroj pro kritický průzkum společenských jevů ijako cesta pro aktualizaci akademické umělecké výuky. Druhým cílem je snaha opředstavení určitého segmentu kreativity studentů. Moje potřeba shrnout apublikovat studentské práce nebyla motivovaná přesvědčením, že se jedná ovýjimečná díla vhistorii školy nebo vosobní historii jednotlivých studentů. Jedná se otvorbu, která vznikla při zvláštní pedagogické příležitosti.11 Studenti se přihlásili na předmět Kurz pornostudií většinou se zvědavou touhou dozvědět se něco ocitlivých tématech. Vzávěru kurzu byli postaveni před úkol něco vrámci tohoto tématu vytvořit. Téma tištěných pornografických časopisů sice studentům připadalo archaické, ale zároveň tato anachroničnost formy posloužila jako ochranná zástěrka, díky níž pro ně bylo zadání stravitelné arealizovatelné. Vytvořila jakousi formální bariéru, díky které nemuseli mít obavu ztoho, že po nich budu žádat odhalení intimních informací, jež by zveřejnit nechtěli, nebo že zadání bude překračovat jejich morální, emoční nebo náboženské meze. Dalším, spíše minoritním cílem publikace je snaha vytvořit určité propojení mezi mojí pedagogickou činností avlastní umělecko-výzkumnou tvorbou, ve které hraje fascinace tištěnými pornografickými časopisy významnou roli. Zároveň se však zdráhám zařazovat svůj dlouholetý projekt Kurzu pornostudií do kategorie volného umění vrámci tzv. pedagogického obraLenka Klodová Červenající se papír: Účel výzkumu 25 11 Obdobná motivace – neztratit kvalitní práce studentů, které dokládaly obrovské množství práce vynaložené na překonání mezioborových bariér – stála u zrodu další publikace zahrnující pedagogický experiment, na kterém jsem se podílela. Ve spolupráci s Kateřinou Liškovou a Evou Šlesingerovou jsme vydaly e-publikaci zachycující tři ročníky společného předmětu pro studenty humanitních studií a studenty umění. Viz Lenka Klodová – Kateřina Lišková – Eva Šlesingerová et al., UV faktor 3. Tři cykly Uměleckého výzkumu mezi FaVU VUT v Brně a FSS MUNI, https://dspace.vutbr.cz/handle/11012/64883, vyhledáno 14. 11. 2018. Lenka Klodová 32 konzervativnímu, podporujícímu, škodlivému nebo nebezpečnému. Hledáme naopak práce, které objasní metody ateoretické základy pornografie azabývají se pornografií ve formách textů, inscenace nebo představení; zabývají se jejím výskytem vrůzných typech ,prostoru‘ srůznými významy; pornem jako předmětem různých druhů právních adalších regulačních rámců asrůznými významy pro jeho účastníky apro pozorovatele těchto účastníků.“25 Vedle motivace vyvřelé zagendy feministických sexwars badatelky abadatelé často zdůvodňují svůj zájem momentem překvapení. Linda Williams vúvodu kHard Core hovoří onečekaném objevu, který jí nahlédnutí do pornografie přineslo. Pornografické filmy měly původně autorce dodat materiál na jednu neobjevenou kapitolu ve studii oslasti ze sledování těl ve filmu vnávaznosti na feministický termín gaze. Očekávala, že pornofilmy budou doslovnou ilustrací objektivace ženského těla. Místo toho zaznamenala pornoprodukci jako místo naplněné kontradikcemi.26 Jedny znejzávažnějších problémů se týkaly zachycení azhodnocení ženské slasti. Obdobně Beatriz Preciado zjišťuje po prostudování produkce časopisu Playboy, že nic není takové, jak si to představovala. Počet fotografií nahých žen totiž včasopise převyšovalo velké množství snímků architektonických plánů adesignových objektů. To ji podnítilo knapsání studie o„playboyovské“ architektuře aživotním stylu snázvem Porntopia.27 Zdá se, že pornografická produkce vtomto aspektu připomíná určitou verzi „lidové tvorby“. Jedná se osegment produkce, který je extrémně orientovaný na své zákazníky ana jejich vkus azájmy vnejintimnější oblasti. Tudíž se vdruhém plánu může stát, že pornografie dokáže ve svých materiálech bezděčně zachytit mnohé zajímavé informace. Mohou se týkat např. zobrazování dobových tělesných ideálů aúprav, sexuálních strategií apolitik. Informace, které poskytuje, pocházejí znapínavého rozhraní mezi individuálním auniverzálním; mezi transgresí – protože porno musí realitu překračovat, akonformitou – protože obrazy apředstavy musí být natolik univerzální, aby přinášely dostatečně velký zisk zprodeje. Další motivací, která dokáže badatelky abadatele kpředmětu pornografie přitáhnout, je její fascinující souvislost stechnologickým médiem ajeho rozvojem. Již studie zosmdesátých let si všímají toho, že „index obscenity apornografičnosti“ je velmi závislý na médiu, jež daný materiál nese adistribuuje. WalČervenající se papír: Úsvit pornostudií na Západě 25 Feona Attwood – Clarissa Smith, Porn Studies: an introduction, Taylor and Francis Online, https://www.tandfonline.com/doi/full/10.10 80/23268743.2014.887308, vyhledáno 15. 11. 2018. 26 Viz Williams (pozn. 24), s. XV. 27 Beatriz Preciado, Pornotopia. An Essay on Playboyʼs Architecture and Biopolitics, New York 2014, s. 9. Lenka Klodová 33 neuskutečněnou výzvu: „Snaším časopisem se nechceme jen dostat do těch oblastí, kde začíná být studium pornografie docela dobře zavedené – například ve filmových amediálních studiích– chceme oslovit ty oblasti, ve kterých zatím žádné akademické práce zveřejněny nebyly – například ekonomie, marketing ainterakce člověk/počítač.“30 Zkoumání pornografie zhlediska oblastí, které jsou vzdálenější feministické optice, může přilákat nový typ badatelek abadatelů ataké přinést nové poznatky. Zvláště aktuálně nejrozšířenější pornosféra – internetová pornografie – vyžaduje jiný typ zkušenosti aznalostí, než jaký představovalo badání na poli pornografických aktivit, které více zasahovaly do reálného fyzického světa avíce než stechnologií souvisely spolitikou veřejného prostoru. ter Kendrick nalézá přímou souvislost mezi vznikem fotografie avytvořením politických nástrojů – komisí aúřadů, které mířily kposouzení, klasifikaci, kriminalizaci aomezení volného oběhu takových materiálů, tj. srozvojem cenzury.28 Spornografií souvisí také bezprostřední technologický pokrok samotných médií. Pornografie je ve svém obrovském rozsahu prvním anejnáročnějším „klientem“ technologií asama způsobuje apodněcuje jejich další rozvoj, což je patrné především vsoučasné době internetové pornografie. Včasopise Umělec číslo 3 zroku 1993 Keiko Sei, japonská teoretička, toho času působící vBrně aPraze, upozorňuje na pornografii jako na významné téma anabádá květší pozornosti: „Pornografie je vždy napřed při využívání nejnovějších médií atechnologií, je rychlejší než jakýkoli jiný žánr, jejím konkurentem je jen armáda. Studiem pornografie se tedy můžeme ledacos dozvědět omédiích samotných. Atento proces nakonec můžeme přeměnit vumění, stejně jako se mediální umění vposledních pěti letech zabývalo vojenskou technologií. Je proto na čase, abychom se vpříštích pěti letech zabývali pornografií.“29 Editorky časopisu PornStudies si vreakci na rozvoj akademického zájmu opornografii všímají, že vroce 2013 se již určité aspekty zkoumání porna dají chápat jako poměrně uspokojivě naplněné, zatímco jiné oblasti ještě představují Červenající se papír: Úsvit pornostudií na Západě 28 Walter Kendrick, The Secret Museum: Pornography in Modern Culture, Berkeley 1996. 29 Keiko Sei, O pornografii – ráno poté, Divus, http://divus.cc/praha/ cs/article/on-pornography-the-morning-after, vyhledáno 15. 11. 2018. 30 Viz Attwood – Smith (pozn. 25). Lenka Klodová 34 Úsvit pornostudií na Východě Vznikla-li pornostudia na Západě vosmdesátých letech, je jasné, že se jejich český příběh musí od počátku odvíjet jinak. Česká (aslovenská) situace je specifická kvůli své historii. Náš vývoj ovlivnil především čtyřicetiletý socialistický experiment, který společnosti „pomohl“ překlenout vnevědomosti nejen období bouřlivých diskuzí opovaze pornografie vosmdesátých letech, ale itéměř celé feministické hnutí. Invaze spojeneckých tanků vroce 1968 také značně oslabila dozvuky liberalizačních sociálních změn, které probíhaly na konci šedesátých let. Důležitým aspektem tuzemských pornostudií je nepřítomnost formulovaného feministického hnutí vpodobě, vníž se na Západě stalo spouštěcím mechanismem pro zkoumání porna jako typického obrazu genderového vykořisťování. Feministickému hnutí vtuzemsku vytvoLenka Klodová řila neúrodnou půdu skutečnost, že za socialismu existovala ve společnosti řada „rovností“, které byly vagendě západních feministek vedené jako žádané cíle. Oreálném zhodnocení přínosu socialistického režimu pro emancipaci žen se stále vedou odborné debaty.31 Pro zkoumané téma je však podstatný fakt obecného podřízení individuálních zájmů obecnějšímu politickému cíli. Podle Martiny Pachmanové zastírala genderovou otázku nadřazená agenda boje proti společnému nepříteli – tedy komunistickému režimu.32 Mirek Vodrážka Červenající se papír: Úsvit pornostudií na Východě 31 První větší souhrnnou publikací zachycující genderovou problematiku v periodě 1948–1989 je sborník Vyvlastněný hlas. Editorky Hana Havelková a Libora Oates-Indruchová v něm prosazují pohled na genderovou otázku jako na „vyvlastnění“ v analogii na komunistické vyvlastňování půdy a výrobních prostředků: „Pojem vyvlastnění podle našeho názoru lépe vystihuje skutečnou situaci, kdy moc odňala ženskému hnutí jeho agendu s tím, že ji bude spravovat sama – a domněle lépe.“ Hana Havelková – Libora Oates-Indruchová (eds.), Vyvlastněný hlas. Proměny genderové kultury české společnosti 1948–1989, Praha 2015, s. 22. 35 32 Martina Pachmanová, In? Out? In Between?, in: Bojana Pejič (ed.), Gender Check: a Reader, Köln 2010, s. 39. Lenka Klodová 36 stala jediným možným místem relativně svobodného sdílení ajakákoliv aktivita směrem „ven“ okamžitě dostávala politický kontext. Jasně je to vidět např. na uměleckých akcích Jiřího Kovandy, jehož gesta už nemohla být minimalističtější, jejich obsah byl však přitom expresivní aapelující.34 Zdenka Badovinac vúvodním textu kprojektu Body and the East upozorňuje na to, že umělecké tělové akce nebyly na Východě ani více expresivní, ani krutější nebo existenciálnější než na Západě, jak by bylo možné očekávat od tvorby vznikající pod politickým útlakem. Podle Badovinac se „východní“ akce odlišovaly něčím, co nebylo na první pohled zřejmé, tedy onou latentní političností.35 První veřejná nahá akce Tomislava Gotovace vBělehradě vroce 1971 trvala jen několik vteřin aspočívala vpřeběhnutí zjednoho auta do druhého. Vatmosféře socialistické reality je jeho akce prvořadě čtena jako politické gesto svobody. Tato interpretace vdaném místě zastíní další možné významy veřejné mužské nahoty, kterými by mohly být např. demystifikace patriarchátu nebo odkazy ktraumatickému obrazu homosexuality. Ženské tělo, jak doplňuje Badovinac, zobrazované vsocialistickém realismu však poznamenává, že absenci diskurzu předchází nerozeznání diskurzu, aupozorňuje na to, že idisidentské kruhy, které by měly být citlivé vůči všem mocenským technikám, mnohdy žily vgenderové otázce viluzi sociálního konformismu, který ovšem nelze ztotožňovat srealizovanou utopií ideálních vztahů mezi muži aženami.33 Vedle absence „naštvaného“ feministického pohledu chyběl pro vznik pornostudií včeském prostředí další podstatný motiv. Kromě toho, že vsocialistickém režimu neexistovala dohledatelná místní pornografická produkce, neobjevovaly se vjeho veřejném prostoru až na výjimky sexualizované asexistické obrazy žen. Nepřítomnost sexualizovaného těla na veřejnosti opět nemusí odkazovat knaplnění ideálu, kterým je respektující přístup kzobrazování žen amužů. Za manipulující lze označit ipropagandou prosazovanou prezentaci ženského těla jako symbolu mateřství abudovatelského nadšení. Vkontextu socialistického režimu je nepřítomnost jiných než ideologicky modifikovaných těl způsobena totální kontrolou veřejného prostoru. Rozdílnost vchápání avymezení veřejného asoukromého je pro možnost využití pornografie jako odrazového můstku pro společenskou kritiku klíčová. Totálně kontrolovaný socialistický prostor vČeskoslovensku, zvláště po roce 1968, způsobil, že se domácnost Červenající se papír: Úsvit pornostudií na Východě 33 Mirek Vodrážka, Before the Great Exodus, in: Bojana Pejič (ed.), Gender Check: a Reader, Köln 2010, s. 174. 34 Mám na mysli Kovandovy akce jako Kontakt (1977), spočívající v letmém tělesném kontaktu s kolemjdoucími, Divadlo (1976), ukazující obyčejné bytí jako umělecké dílo, nebo akci XXX (1976), rozpažení uprostřed davu na chodníku. 35 Zdenka Badovinac (ed.), Body and the East. From the 1960s to the Present, Ljubljana 1999, s. 16. Lenka Klodová 37 vperformanci Triangle (1979) dává do souvislosti svou masturbaci spolitickou situací, vČeskoslovensku klade Zorka Ságlová pleny uSudoměře (1970). Kženské nebo tělové otázce se tak umělkyně dostává velkou oklikou přes historické konotace aestetizující land art. Zdá se, že při hledání vlastního uměleckého teritoria se české umělkyně obracely nejčastěji dovnitř, do svého emočního světa. Jejich díla se pak vyznačovala vypjatou expresivností, křehkostí aautobiografičnosti jak je patrné zejména uEvy Kmentové nebo Adrieny Šimotové. Výjimečným zjevem té doby vnašem okruhu je slovenská umělkyně Jana Želibská, která se feministickým tématům nevyhýbá již od poloviny šedesátých let. Zpracovává ženské tělo ve formě popartového znaku, zabývá se jeho sexuální stránkou. Zkoumání sexualizovaného obrazu ženy se včeském prostředí objevuje až později vosmdesátých letech skrze práci Margity Titlové. jako asexuální aandrogynní, vystupuje vperformativních praktikách primárně jako to, jež nese znaky svobody aindividualismu. Vymezování se vůči sexistickým obrazům ženského těla nebo vůbec práce serotickými motivy neměly vtvorbě českých umělkyň vobdobí, kdy na Západě probíhala druhá vlna feminismu, odezvu. Vtom se naše země odlišovala iod ostatních socialistických „bratrských“ republik. Je zde možné vidět určitou paralelu: erotické apornografické materiály, např. časopisy, voriginální podobě nebo jen přefocené, přicházely do československého prostředí kromě ze Západu také ze socialistických zemí svolnějším politickým ihospodářským režimem, jako byla Jugoslávie, Německá demokratická republika nebo iPolsko. Ve stejném prostředí se objevují iodvážnější tělové apolitiku těla kritizující umělecká díla. Zatímco vPolsku nebo Jugoslávii najdeme vsedmdesátých letech výrazné tvůrkyně, ve své tvorbě otevřeně komunikující sezápadními feministickými umělkyněmi, vtuzemsku se málokteré umělkyni povedlo vystoupit ze stínu jejích mužských kolegů apřemýšlet ovlastní genderové agendě.36 Když vPolsku Natalia LL svůdně pojídá banány adalší pochoutky ve videích svého cyklu Consumer Art (1972–1974), Eva Partum vperformanci Změna (1974) otevřeně pracuje sobjektivací ženského těla apodřízenosti produkci kosmetického průmyslu, vJugoslávii Sanja Ivekovič Červenající se papír: Úsvit pornostudií na Východě 36 Pavlína Morganová, Někdy v sukni, in: Někdy v sukni (kat. výst.), Moravská galerie v Brně, Galerie hlavního města Prahy 2014, s. 5. Lenka Klodová 38 Červenající se papír: Úsvit pornostudií na Východě V plné polníV plné polní Prehistorie českých pornostudií Nedostatek typických východisek pro pornostudia vhistorii českého umění sedmdesátých aosmdesátých let mě vede khlubšímu ponoru do historie arozboru několika fenoménů, které by mohly společně vytvořit spekulativní českou „prehistorii pornostudií“. Společným rysem sledovaných projektů je badatelský záměr spojující pornografii suměleckou nebo kulturní aktivitou. Za jednoho zprvních badatelů voboru pornostudií můžeme snadsázkou označit Jindřicha Štýrského. Pornografický zájem uŠtýrského vyvrcholil vedle jeho rozsáhlé sběratelské činnosti vpráci ediční aredaktorské. Magazín Erotická revue, který vydával vletech 1930 až 1933, je ideální směsicí badatelských, parodických aumělecky kvalitních literárních ivýtvarných děl. Štýrský vrevui otiskuje nejen klasické poklady historické erotické literatury, jaLenka Klodová ko je Káma šastra37 nebo Zahrada vůní,38 zprostředkovává také například soubory erotického folkloru. Karel Srp vdoslovu kreedici Erotické revue vroce 2001 pokládá Lidový slovník erotický za „jeden znejdůležitějších pokusů osoustavné zmapování dané oblasti mezi válkami“.39 Vrozpoznání hodnoty lidové pornografie se Štýrský shoduje sdalšími českými badateli, okterých se zmíním později. Štýrského význam pro české prostředí leží kromě vlastních uměleckých aktivit také vpropojení českého prostředí smezinárodním hnutím surrealistů, které zahrnovalo ireflexi jejich zájmu osexualitu apornografii. VErotické revui zprostředČervenající se papír: Prehistorie českých pornostudií 37 A. D. Zd. Vk., Kamashastra, in: Jindřich Štýrský (ed.), Erotická revue I, Praha 2001, s. 60–78. 38 A. D., Zahrada vůní, in: Jindřich Štýrský (ed.), Erotická revue III, Praha 2001, s. 117–124. 39 Karel Srp, Erotická revue a Edice 69, in: Jindřich Štýrský (ed.), Erotická revue III, Praha 2001, s. 137. 39 Lenka Klodová 40 kovává čerstvý překlad dvou debatních kulatých stolů surrealistů na téma sexuality. Surrealisté se pokoušeli ve svých recherches, které se uskutečnily vletech 1928 až 1932,40 věcně aobjektivně probrat všechny možné aspekty sexuality. Chtěli tak demonstrovat svou otevřenost vůčisexualitě askrze ni inadřazenost nad tehdejší měšťanskou společnost. Obhajovali svou „pornofilii“, jak by řekl český surrealista Bohuslav Brouk. Ze současného pohledu jsou tyto materiály také svědectvím jisté omezenosti dobové perspektivy, ať již se jedná opohled na ženy (debaty byly vždy all-male panely, oženách se mluvilo výhradně jako oobjektech touhy asexuálních aktivit), případně ovztah jednotlivých umělců kproblematickým tématům (např. Bretonův odpor khomosexualitě). Karel Srp si vdoslovu kreprintu Erotické revue všímá specifického rysu české erotické surrealistické avantgardy: na rozdíl od francouzské se nikdy nespojovala skritikou církve.41 Do českého prostředí se překlady záznamů debat dostávají právě díky Štýrskému velice rychle, ale pokud je mi známo, obdobný formát nebyl nikým zčeských surrealistů aumělců následován. Vlastní agendu týkající se lidské sexuality rozvíjí ze surrealisticko-psychologického hlediska především již zmíněný Bohuslav Brouk. Jeho koncept pornofilství, tedy otevřeného přihlášení se kvlastní tělesnosti asexuálnosti, ipřes jeho proklamované mizogynství42 zvláštním způsobem koresponduje se strategiemi esencialistického feminismu ataké stělovými strategiemi dalších hnutí za emancipaci, např. LGBT hnutí, jak jsou proklamovány ve formě expresivních Pochodů hrdosti: „Tělo je posledním argumentem lidí, kteří neprávem jsou odstrkováni apřehlíženi, neboť jím bez diskuze dokazují bezpodstatnost veškerých sociálních rozdílů vporovnání smocí přírody.“43 Všímá si dokonce ve shodě sfeministickými kritičkami toho, že podoba pornografie může být závislá na úrovni politické atmosféry ve společnosti: „Agresivita obscénnosti namířené proti ženám bývá ventilem vpřípadě nemožnosti realizovat ji proti původnímu politickému cíli.“44 SErotickou revuí je spojena také tvorba malířky Toyen. Její soubor něžných perokreseb snázvem Jednadvacet45 obsahuje hravou didaktičnost znázorněnou něžnou až dětskou kresbou ajejí stylizaci do podoby naučných tabulí. Dedikací díla jako svatebního daru bratrovi Bohuslava Brouka se soubor zařazuje do dlouhé, Červenající se papír: Prehistorie českých pornostudií 41 Viz Srp (pozn. 39), s. 142. 43 Tamtéž, s. 134. 40 Viz Štýrský (pozn. 37), s. 12–19 a 44–52. 42 „Koitus ženy nebavil, neznázorňovaly jej, a tak nic lidského nevynašly. Poněvadž však byly anatomicky uzpůsobeny stejně jako muži, podařilo se jim přijmout člověčenství z rukou mužů!“ Bohuslav Brouk, Lidská duše a sex, Praha 1992, s. 31. 44 Tamtéž. 45 Toyen, Jednadvacet, Praha 2002. Lenka Klodová 41 majitelem věcí proskribovaných, řídkých, hledaných apronásledovaných, ne každému přístupných publikací kuriózních, jež se tiskly tajně, byly rozesílány tajně anamnoze se ičetly tajně.“48 byť spíše mimoevropské tradice sexuálních manuálů. Dílo je zároveň obrazovou analýzou mnoha sexuálních traumat, např. kastračních úzkostí. Zhlediska pornostudií je zajímavá iranější tvorba Toyen, ztzv. primitivistického období let 1924 až 1925, publikovaná vErotické revui pod zkratkou XX.46 Inspirací pro tento typ tvorby byly Toyen spontánní lidové kresbičky zveřejných toalet. Rozpoznání informační aemoční hodnoty obscénní lidové tvorby je tím, co pro pornostudia oceňuji na dalších osobnostech – sběrateli Karlu Jaroslavu Obrátilovi ajeho předchůdci Janu Jeníkovi zBratřic. Jejich dílo je ojedinělé nejen vzhledem kpředmětu zájmu, ale izhlediska přístupu obou sběratelů knalezenému materiálu. Jan Jeník zBratřic, souputník velkých sběratelů lidové tvorby, jako byl F. L. Čelakovský nebo J. A. Puchmajer, „nesledoval úzkoprsý, ba kastrující národně obrozenecký ideál aodmítal estetizující cenzuru“47 svého sesbíraného materiálu – erotických askatologických lidových básní apísní. Zájem K. J. Obrátila mířil obdobným směrem. Soubor nazvaný Kryptádia vydával sešitově vletech 1932 až 1939. Radim Kopáč aJosef Schwarz ve své stati citují vyjádření hluboké politické motivace J. K. Obrátila kjeho sběratelské činnosti: „Ke sbírání erotik nepřivedlo mne tedy nic jiného nežli stará moje vášeň sbírati astáti se Červenající se papír: Prehistorie českých pornostudií 46 Viz Štýrský (pozn. 34), s. 79 a 86 a Štýrský (pozn. 35), s. 74 a 59. 48 Tamtéž, s. 92. 47 Radim Kopáč – Josef Schwarz, Zůstaňtež tudíž tajemstvím… Známá i neznámá erotika (a skatologie) v české literatuře 1809–2009, Praha 2010, s. 24. Červenající se papír: Vlna erotických výstav Voblasti tělového výtvarného umění, tedy oblasti, která na Západě stála uzrodu pornostudií, se ivčeském prostředí začínají od poloviny devadesátých let objevovat první výrazné osobnosti. Veronika Bromová šokovala vroce 1996 českou veřejnost svým dílem Pohledy. Jednalo se otriptych digitálních tisků, ze kterého je nejčastěji citovanou částí práce srozkrokem. Práce spornografickou polohou vlastního těla aexploatací ženského pohlaví na anatomickou úroveň nakonec zastínila další roviny díla, které zároveň také obsahovalona svou dobu novátorské využití počítačové úpravy obrazu.53 Přestože scéna českých umělkyň aumělců „pornografů“ nebyla nikdy velká ani sjednocená,54 proběhlo na začátku nového tisíciletí tuzemským kulturním prostorem nečekané množství „erotických“ výstav.55 Zvýšenou vlnu zájmu jsem zaznamenala mezi lety 2004 až 2015. Za vrchol vlny lze považovat rok 2008. Vlna erotických výstav se dotkla galerií současného umění, výstav konaných valternativních prostorech irenomovaných institucí. Na některých ztěchto výstav jsem vystavovala svá díla. Vybuzený zájem opornografická témata vumění mi byl velmi sympatický, ale zároveň otevíral řadu otázek: Vyvolala tento boom společenská objednávka? Je ve vzduchu nějaká společenská změna? Jakým způsobem vlastně téma erotiky apornografie vumění tyto výstavy 53 Tuto událost zařadil Vladimír Poštulka do své popularizační publikace jako významnou pro vývoj pornografie. Vladimír Poštulka, Dějiny pornografie v datech, Praha 2007, s. 301. 54 Jako jedna z prvních se závažným tématem porno boomu v České republice zabývala Radka Mullerová, která začala v roce 2001 fotit prostitutky na E55. Tereza Janečková v roce 2002 provedla komplexní průzkum vzniku mediální osoby za pomoci pornografických prvků. V základě jejího průzkumu stálo prosazení vlastního fotoseriálu v časopise Hustler. Jana Štěpánová používá prvky z pornografie, např. erotické pomůcky nebo erotické fotky párů stejného pohlaví, a spojuje je s agendou lesbické sexuality a života. Ondřej Brody zkoumá žánr pornografického videa. Často se věnuje tématům, která jsou v tuzemské společnosti tabuizovaná – sex starých lidí, sex s těhotnou, exploatace nahé modelky, forma produkce porna. 55 Lenka Borovičková zpracovala na téma série erotických výstav v podobném období diplomovou práci Nahota, sexualita a pornografie jako kurátorský projekt na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně v roce 2012. Borovičková pak své teoretické bádání zúročila ve vlastním kurátorském projektu Body varu, uskutečněném v Opavě v roce 2013. Lenka Klodová 48 49 uchopují apředkládají divákovi? Jsou tyto výstavy expozicemi vduchu pornostudií, tj. zobrazují mezioborové aanalytické stanovisko? Pátrala jsem po motivech kurátorů jednotlivých akcí, tak jak je bylo možno vyhledat vdoprovodných textech vkatalozích.56 Zjišťuji, že většina výstav spíše využila atraktivnosti tématu jako propagačního prostředku. Ukazovala spojení sexuální tematiky svýtvarným uměním na základě společné, avšak blíže neformulované schopnosti transgrese arozkrývání tabu. Někdy chtěla ukázat, že sexualita je „téma jako každé jiné“.57 Jindy, že „vizuální umění je nejvděčnějším prostředkem ksexuální imaginaci“.58 Nejběžnější vlastností expozic byla „tematická návaznost nakoncepci, která vedle kvality azpracování sleduje hravou rozmanitost děl“,59 která ve skutečnosti znamenala rezignaci kurátora na hlubší reflexi tématu apřenechání těžiště na jednotlivých autorech ajejich dílech. Pokud se výstava zabývala nějakou badatelskou perspektivou, jednalo se výhradně ohistorický pohled, bezpečně zastavený na konci devatenáctého století. Velké instituce jako Muzeum města Brna60 aNárodní galerie vPraze61 své výstavy stématem sexuality ohlašovaly jako výstavy, které „se svým tématem zdánlivě poněkud vymykají zřady dosavadních ,vážných‘ vědeckých, jubilejních či společensky oslavných, uměleckých, historických apopularizačně naučných akcí aaktivit“.62 Přes veškeré rozpaky aruměnce pořadatelů je třeba ocenit kvalitní katalogy koběma historizujícím 56 Jednalo se o výstavy: 2004 – Eros, Galerie české plastiky, Praha 2005 – Ohrožujete mravní výchovu mládeže, knihy a exlibris ze sbírky K. J. Obrátila, Národní muzeum, Praha 2006 – Stop násilí na ženách, C2C, Praha, kurátorka Lenka Kukurová 2007 – Ego art, kino Světozor, Praha XYXX, Karlín Studios, Praha 2008 – Fifty-fifty, Hala 8, Praha-Vysočany, kurátoři Ladislav Zikmund Lender a Jana Kubátová Sexismus?, Galerie V. Špály, kurátor Pavel Humhal 100 000 let sexu, Muzeum města Brna Láska – touha – vášeň. Milostné náměty v umění 15.–19. století, Národní galerie, Clam-Gallasův palác 2010 – Sex extrémně líbezný, Galerie XXL, Louny, kurátoři Milan Salák a Veronika Velíková 2011 – Láska je slepá, sex je jinde, galerie Artinbox, kurátorka Nadia Rovderová Erotická revue, GASK 2013 – Body varu, Bezručova Opava, kurátorka Lenka Borovičková 2014 – Sexplicit, Art Salon S Microna, kurátorka Veronika Zajačíková 2016 – Je architektura sexy?, GJF, kurátoři Ladislav Zikmund Lender, Dan Merta, Filip Šenk 2017 Sexplicit, OD Kotva, Praha, kurátor Prokop Bartoníček Voayer, Dům uměleckého průmyslu, Praha, kurátor Mário Petreje 57 Milan Salák, Sex extrémně líbezný (kat. výst.), Galerie XXL, Louny 2010. 58 Pavel Humhal, Sexismus? (kat. výst.), Galerie Václava Špály, Praha 2008. 60 Brněnská popularizační výstava 100 000 let sexu, pořádaná Muzeem města Brna na Špilberku, rozhodně nechtěla „bořit tabu, ani za každou cenu provokovat“. Výstava se snažila udržet distanc od tématu pomocí historičnosti a vědeckosti, přestože řada exponátů, mezi nimiž dominovaly kromě dobových artefaktů i předměty „denní potřeby“ jako např. pásy cudnosti či antické spintriae, měla potenciál vyprovokovat aktualizovanou diskuzi. Výstava je doplněna o katalog se sborníkem textů o lidské sexualitě od pravěku do 19. století. 59 Citace kurátorky výstavy Sexplicit Veroniky Zajačíkové. Tomáš Holý, Sexplicit je pražská výstava sexu v umění a designu, Designmag, http://www.designmag.cz/udalosti/46980-sexplicit-je-prazska-vystava- -sexu-v-umeni-i-designu.html, vyhledáno 10. 8. 2018. 61 Výstava Láska – touha – vášeň. Milostné náměty v umění 15.–19. století Národní galerie ve spolupráci s Archivem proběhla v Clam-Gallasově paláci. Práci s tématem si instituce nejprve vyzkoušela na menší výstavě Umění něžně erotické v Muzeu Šumavy v Kašperských horách od stejného kurátora Víta Vlnase. V katalogu jsou jednotlivé artefakty doplněny zasvěceným fundovaným výkladem, předchází jim čtyři zajímavé studie zabývající se erotikou v historických uměleckých dílech. 62 Václav Ledvinka, Předmluva, in: Láska – touha – vášeň (kat. výst.), Archiv hlavního města Prahy a Národní galerie v Praze 2008, s. 9. Lenka Klodová Červenající se papír: Vlna erotických výstav 50 výstavám. Závažnější pokus ouchopení tématu pornografie avýtvarného umění učinili kurátoři Jana Kubátová aLadislav Zikmund výstavou Fiftyfifty. Původním záměrem kurátorů, ke kterému odkazuje inázev výstavy, bylo pomocí veřejné výzvy jednak shromáždit genderově vyvážený soubor děl od různorodých autorů, jednak prezentovat ve vyváženém poměru umělecké postoje proaprotipornografické. Úskalím výstavy bylo to, že kurátorský předpoklad vystavovaná díla nenaplnila úplně. Předpoklad vycházející zteoretických podkladů, že „jediný možný přístup kpornografii je genderová kritika“, se podle kurátora Zikmunda nerealizoval, protože „ne všichni umělci jsou ochotni tvořit pod jakoukoliv ideologií, proto reflexe porna vumění je složitější“. Umělci aumělkyně podle něj „berou porno jako neutrální základ své práce apřidávají mu obsahové přesahy, např. stáří, ,velké umění‘, hranice porna dříve adnes, mateřství, transgender, obraz vlastního těla versus jeho fyziologie atd.“63 Badatelský přístup ktématu pornografie se vrámci fenoménu uměleckých výstav dá realizovat dvěma způsoby. Vprvním případě sledujeme problematiku prostřednictvím uměleckých děl, tedy děláme více méně klasickou kurátorskou tematickou výstavu. Zajímavý může být také druhý přístup, kdy výstava nebo udá63 Ladislav Zikmund, „Ukaž, že jsi kanál“, in: Fifty-fifty (kat. výst.), Praha 2008, nečíslováno. lost je blíž kfenoménům zerotického apornografického průmyslu než ke sféře umění. Badatelskou událost by zní pak udělala objektivní odborná reflexe. Výstavy tohoto typu, tedy akce na hraně mezi pornografickou produkcí akulturní událostí, se unás také začínají objevovat, ale jejich adekvátní teoretická reflexe nebo iperformativní vytěžení zatím chybí. Příkladem takových akcí jsou Erotické veletrhy nebo výstavy Voayer. Byly to akce, během nichž měli návštěvníci možnost vomezeném čase pozorovat živé nahé ženy nebo muže. Projekt nás na jedné straně táhne do mentálního prostoru bizarních, eticky problematických podívaných, na druhé straně však ssebou díky sblížení žánrů podle mě nese potenciál otvírat mnohé obecné otázky. Silně provokuje diváctví, realizaci moci pohledu, vyvolává otázky oetičnosti takových participativních projektů iširší otázky ocharakteru současné konzumace sexuálních zážitků, ve které hraje voyeurismus čím dál primárnější roli. 64 Série Voayer, která do naší země dorazila ze Slovenska poprvé vroce 2017, však není první výstavou „skutečných nahých žen“ vPraze. 64 Autor konceptu Mário Petreje se po úspěších tří krátkodobých výstav (2017 Dům uměleckého průmyslu, 2018 Tančící dům, 2018 Výstava nahých mužů v Drive House v Praze 2) rozhodl pro zřízení trvalé výstavy v prostorách Domu módy na Václavském náměstí. Trvalá výstava nahých lidí Voayer Gallery ale po třech měsících zavřela pro nedostatek zájmu. David L. Bronštejn, Výstava Voayer Gallery: nahá těla tentokráte bez emocí, Kulturio, https://kulturio. cz/fotoreport-vystava-voayer-dum-mody-vaclavske-namesti-praha/, vyhledáno 5. 8. 2019. Lenka Klodová Červenající se papír: Vlna erotických výstav 51 Vroce 2003 se zde uskutečnila jiná „nahá“ výstava, sVoayerem naprosto kontrastní. Ideově souvisela skritickou výstavou Jako facka, jíž vroce 1993 reagovala americká fotografka Beth Lazroe na sexismus včeských ulicích. Na stejné téma odeset let později navázala britská umělkyně Lizzy Le Quesne. Jako svou reakci na sexismus včeských ulicích imédiích uspořádala ve Špálově galerii vPraze performanci Shop Windows, kdy byli diváci vyzýváni, aby si fotili sestavy živých nahých žen aumělých figurín.65 Vlnu zájmu oerotická témata, která se prohnala českými galeriemi, kopírovala itištěná média. Zatímco vdevadesátých letech se tematikou porna systematičtěji zabývaly pouze avantgardní alternativní magazíny Živel nebo Umělec,66 vobdobí 2008 až 2015 téměř všechny kulturní časopisy, ale iněkterá mainstreamová média vydaly nejméně jedno monotematické číslo věnované pornografii. Novou perspektivu vpohledu na otázky spojené se sexualitou přinesla „sexy“ čísla časopisů, které zastupovaly alternativu, jako např. časopis pro rodičovství Aperio 2/08, feministický magazín FEMA 4/11, magazín A2 10/15. Ukazuje se, že pro alternativní časopisy byly jednou zmotivací kvydání „porno čísla“ politické události, které hýbaly veřejným prostorem.67 Specializované přílohy mainstreamových časopisů typu příloha Erotika časopisu Žena aživot zlet 2013 a2018 žádné společenské ani politické pohnutky nezmiňují. Svým poměrně redundantním obsahem jsou spíše příklady snahy přiživit se na trendu apřikládáním polínek do plamene pornografikace společnosti. Ostatně jejich editorial mluvící o„inspiraci apovzbuzení vtom realizovat svá tajná přání“, jako by opakoval hyperbolický slovník editorialů reálných pornografických časopisů. Určitou zprávu ovšem přesto podávají: obsahy těchto příloh můžeme chápat jako zkušební platformu, která ukazuje, jaká témata už je možné vsoučasnosti otevřeně publikovat: BDSM sex, ruční sex, polykání ejakulátu, onanie… Dalším zajímavým jevem je to, že opornografii, erotice asexualitě vmagazínech již nehovoří pouze pracovnice vpornoprůmyslu nebo sexuologové, škála se rozšiřuje ospisovatelky, umělkyně adalší „odbornice na sex“. To představuje další ilustraci rozvoje 65 Lizzy Le Quesne, Co dnes znamená být feministkou? Konzumerismus, kapitalismus, třída a tělo, Umělec, http://divus.cc/praha/cs/ article/what-is-a-feminist-now-consumerism-capitalism-class-and- -the-body, vyhledáno 10. 8. 2018. 66 Oba časopisy zaměřující se na alternativní kulturu témata sexuality a pornografie publikovaly průběžně. Ale oba vydaly i několik čísel, která byla speciálně těmto tématům věnovaná. Např. Živel č. 10 věnovaný přímo tématu porno obsahoval rozhovor s V. Bromovou, R. Rosenbergem nebo úvahu „Jsou 90. léta zlatým věkem porna?“. Živel č. 20 téma tělo prezentoval profilem fotografa Jocka Sturgese a tématem tělesných tekutin, Živel č. 28 se bohatými materiály zaměřil na téma queer (příspěvky se věnovaly tvorbě Svatavy Antošové, Jany Štěpánové, Gilberta a George). 67 Aperio jako časopis pro rodinu řešil široce otázku sexuálního vzdělávání dětí. Prezentoval rozhovor s Kateřinou Janouchovou, která rozvířila české vody svou knihou O lásce a sexu, ve které uvažuje mimo jiné o možnosti využití sexuálních pomůcek při získávání prvních sexuálních zkušeností. Téma sexuální pedagogiky zmiňuje i feministický čtvrtletník FEMA v létě 2011. Např. Lucie Jarkovská – Kateřina Lišková, Je to k nevíře aneb Obrat k prudérii v české sexuální výchově?, FEMA č. 4/ léto 2011, s. 12–13. Lenka Klodová Červenající se papír: Vlna erotických výstav 52 Lenka Klodová „metapornografie“, jak oní píše Brian McNair, kdy se osexu mluví prostřednictvím jiných diskurzů než těch spojených serotickým apornografickým průmyslem.68, 69 69 Formu promluv o sexu prostřednictvím „odbornic na sex“ mimo sexuální průmysl použil jeden ne příliš zdařilý časopisecký pokus, Magazín Kraus. Hned v prvním čísle na podzim 2011 magazín pod titulkem 22 let sexu představil formou erotických fotografií pět žen, které se sexem zabývají teoreticky. 68 Viz McNair (pozn. 16), s. 63. Červenající se papír: Vlna erotických výstav Pro oblast pornostudií, tak jak se jimi vtéto eseji zabývám, mě zajímají badatelé, kteří stojí na rozhraní. Existuje řada osobností zoblasti sexuologie, které svůj zájem rozšiřují také do oblasti kultury aumění, nebo ipřímo do hájemství erotické zábavy aprodukce. Významní čeští sexuologové začínají po revoluci spolupracovat serotickými médii, mají rubriky včeských pornografických časopisech, vystupují na erotických veletrzích. Jejich přítomnost byla významným legitimizačním faktorem rané pornografické produkce. Zároveň je znakem období, kdy pornografické časopisy fungovaly jako širší aužitečnější platformy pro informování osexu, kdy ještě nebyly redukovány na stereotypní erotickou pomůcku. Pro časopis Leo pracovali např. Jaroslav Zvěřina, Miroslav Plzák, Radim Uzel, Jaroslava Pondělíčková Mašlová nebo psychiatr Radkin Honzák. Vprůzkumech čtenářského zájmu, které časopis Leo vprvních letech existence prováděl, se rubriky, vnichž odborníci řešili problémy čtenářů, těšily největšímu zájmu ačasto byly uváděny ijako důvod (nebo zástěrka) koupě magazínu.70 Zopačného břehu jsou pro pornostudia zajímavé práce odborníků zoblasti dějin umění, které se dotýkají témat sexuality. Už vkatalozích „erotických“ výstav, organizovaných většími institucemi, se objevila řada jmen badatelů abadatelek. Jejich zájem otémata spojená se sexualitou většinou tvořil parciální výsek vlastního výzkumného zaměření. Většina znich je ukotvena voborech archeologie, pravěkých astředověkých studií, někdy se zaměřením na historickou každodennost ahistorická sociální témata.71 70 Významnému postavení sexuologů a vlivu jejich publikací, zvláště popularizačních příruček o sexualitě a vztazích v době komunismu, si všímá například badatelská práce Kateřiny Liškové a příspěvky ve sborníku Vyvlastněný hlas. Např.: Ivan Vodochodský – Petra Klvačová, Normativní podoby manželství v předlistopadové populárně-naučné literatuře, in: Havelková, Oates-Indruchová (pozn. 31),, s. 207–242. Nebo Věra Sokolová, Duhový život pod rudou hvězdou: Státní přístup k homosexualitě a neheterosexuální životy v normalizačním Československu, in: Tamtéž, s. 243–284. Červenající se papír: Odborníci na porno Lenka Klodová 53 54 Téma pornografie aerotika přitahuje vedle akademických badatelů apopularizátorů také další zvláštní typ vzdělanců. Často mívají akademické zázemí vjiném oboru (např. vpedagogice, filozofii), ale cítí se oprávněni na základě svého osobního zájmu se ktématu erotiky apornografie vyjadřovat. Díla, která ztakového puzení vznikají, mají často ambice pomocí eklektického vrstvení faktů vytvořit zobecňující celek72 nebo přijít snějakým provokativním návrhem.73 Osobností zokruhu spolupracovníků apřispěvatelů kvýstavě na Špilberku, která provokuje vtomto směru mou pozornost, je antropolog Jaroslav Malina. Souběžně se svou akademickou činností vroce 1993 inicioval široce pojatý vědecko-umělecký projekt, jehož výsledkem mělo být pětisvazkové dílo asérie souvisejících výstav pojmenované dlouhým popisným názvem Kruh prstenu: Světové dějiny sexuality, erotiky alásky od počátků do současnosti vreálném životě, krásné literatuře, výtvarném umění adílech českých malířů asochařů inspirovaných obsahem této knihy. Soubor začíná pojedná71 Autory příspěvků v katalogu výstav Láska – touha – vášeň jsou Hana Seifertová, Andrea Rousová, Vít Vlnas, Jiří Rak a Olga Kotková. Mezi přispěvateli sborníku 100 000 let sexu byli Jaroslav Malina, Martina Lázničková-Galetová, Vladimír Podborský, Marie Dufková, Libor Jan, Jaroslav Čechura a Milena Lenderová. ním osexuálním životě primátů akončí souborem děl výtvarných umělců dnes již starší generace, kteří autora zaujali svými díly serotickou tematikou. Ambice jeho projektu byly velké: „Uvedená pateřice předkládá pojednání ovývoji lidské sexuality, erotiky, lásky amanželství vbiologických, obecně antropologických akulturně historických souvislostech spolu spřehlídkou nejzajímavějších literárních avýtvarných děl minulosti azároveň přináší reprodukce obrazů asoch, jež vzávěru 20. apočátkem 21. století vytvořilo kolem sedmi desítek českých malířů asochařů inspirovaných obsahem jednotlivých svazků knihy. České výtvarné originály se možná stanou základem Galerie amuzea sexuality, erotiky alásky.“74 Zpublikace vyšel nejprve nultý díl, který obsahoval „ochutnávku“, několik kapitol zrůzných dílů, anásledně první díl omonumentálních 1 000 stranách se zaměřením na „Celý svět“ kromě euroamerické civilizace.75 Toto dílo mě fascinuje. Erotika se zde stala kostrou, na kterou autor nabaluje zcela chaotický chumel informací ze všech možných vědeckých oborů včetně na základě vlastního vkusu vybraných ukázek literárních ivýtvarných děl žánru klasického erotického umění plného ladných ženských křivek. 72 Odborník na klasickou erotiku, opavský pedagog Kamil Janiš chce ve své tvorbě, která zahrnuje eklektické spisy Z dějin sexu a erotiky a Toulky historií erotiky a sexu, navázat na Dějiny ženy S. K. Neumanna nebo na dílo K. J. Obrátila. 73 Pavel Kozák svým široce se rozbíhajícím barokním stylem shromažďuje ve své publikaci argumenty pro vytvoření utopické veřejné instituce Sexuária. 74 Jaroslav Malina (ed.), Kruh prstenu, Brno 2003, s. 7. 75 Jaroslav Malina (ed.), Kruh prstenu 1, Brno 2007. Lenka Klodová Červenající se papír: Odborníci na porno 55 Mezi výčet zvláštností týkajících se bádání osexu aerotice zařadím ijednu neuskutečněnou výstavu, která se plánovala vroce 2001. Ktéto výstavě vyšel rozsáhlý, třistapadesátistránkový katalog snázvem Rukověť sběratele erotického umění. Katalog je doposud kdostání vrůzných antikvariátech aknižních e-shopech vsekci erotická literatura. Slova vúvodu dokládají dobový hlad po prezentaci erotického umění inekomplikovaný koncepční přístup kurátora: „Komplexní výstava erotického umění procházející napříč věky auměleckými slohy vhistorii České republiky nikdy nebyla amy si myslíme, že je to velká škoda, neboť na erotickém umění není naprosto nic špatného.“76 Po komunikaci svydavatelstvím jsem záhadu nerealizované výstavy odhalila: byla pouhou zástěrkou pro vydání souboru erotických materiálů. Na této kuriozitě je zajímavá právě kostrbatá představa, že výstava, případně muzeum erotického umění má působit jako legitimizační prvek pro publikaci tiskoviny serotickým obsahem. Pracoviště aobsahy, které nejvíce korespondují se západním chápáním pornostudií, jsou knalezení především na fakultách sociálních nebo humanitních věd. Téměř na každé znich vČeské republice nalezneme odbornici nebo odborníka, který problematice pornografie rozumí azahrnuje ji do svého hlavního předmětu zájmu.77 Za nejvýznamnější badatelku, která se pornografii věnuje systematicky aktématu publikuje, můžeme označit Kateřinu Liškovou zFakulty sociálních studií Masarykovy univerzity vBrně. Tato socioložka vychází zfeministicky orientovaných pozic. Zprostředkovala pro české prostředí problematiku azpůsoby přemýšlení aargumentace amerických azápadoevropských „sexwars“78 adetailně se zabývá otázkou vývoje sexuologie včeských zemích po druhé světové válce, za socialismu ana počátku transformace.79 Vsoučasnosti vyrůstá již druhá generace akademiků voboru pornostudií. Zastupuje ji např. Matěj Vaněček, který vsoučasnosti vede jediný specializovaný kurz zaměřený na pornostudia na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy vPraze. Jde obadatele, kterého ke studiu pornografie přivedla především technologická stránka produkce internetové pornografie.80 Pod vedením odborníků vroli vedoucích nebo oponentů prací řada studentů končila svá studia závěrečnými pracemi svazbou 76 Robert Břeň, Rukověť sběratele erotického umění, Olomouc 2001, s. 11. 77 Kateřina Lišková, Věra Sokolová, Marta Kolářová, Martin Fafejta, Václav Hájek a další. 78 Lišková (pozn. 20). 79 Kateřina Lišková, Sexual Liberation, Socialist Style: Communist Czechoslovakia and the Science of Desire, 1945–1989, Cambridge 2018. 80 Matěj Vaněček, Vliv pornografie na rozvoj nových technologií (diplomová práce), Ústav informačních studií a knihovnictví, Filozofická fakulta UK, Praha 2012. Lenka Klodová Červenající se papír: Odborníci na porno 56 na pornostudia.81 Některé zjejich studií vzbudily izájem médií, ovšem často měla reakce médiíbulvární nádech. Takové práce totiž často bývají krátkozrace zneužívané ke kritice vzdělávacího systému: na základě pouhého titulu práce, který obsahuje zmínky opornografii, chtějí kritici ukázat, jak se na vysokých školách plýtvá energií ipenězi na studium aprůzkum banálních aobskurních témat. Je nutné věřit tomu, že itaková negativní zmínka vtisku může být pro někoho začátkem hlubšího zájmu. 81 Příklady některých prací: Kristýna Čechovská, Pornografie jako umění?(diplomová práce), Ústav hudební vědy, Sdružená uměnovědná studia MU, Brno 2008. Ondřej Polesný, Nahota jako zdroj (morálního) pobouření (bakalářská práce), Institut sociologických studií, Fakulta sociálních věd UK, Praha 2008. Tereza Pešková, Feministické porno (bakalářská práce), Ústav hudební vědy, Teorie interaktivních médií, Filozofická fakulta MU, Brno 2010. Zuzana Panská, Nahé tělo ve fotografii po roce 1990 (diplomová práce), Institut tvůrčí fotografie, Filozoficko-přírodovědná fakulta, Slezská univerzita, Opava 2010. Jiří Bartoš, Gay pornografie jako afirmace a jako parodie. Genderové aspekty gay pornografie (diplomová práce), Fakulta humanitních studií UK, Praha 2013. Vojtěch Žák, Erotika v loutkovém animovaném filmu (diplomová práce), FAMU, AMU, Praha 2016. Lenka Klodová Červenající se papír: Odborníci na porno 57 Jak učit pornostudia? 64 Soubor Červenající se papír tvoří práce téměř šedesáti studentů, kteří absolvovali Kurz pornostudií vrozmezí let 2015 až 2018. Záměr shrnout apublikovat tento soubor uzrál postupně. Byla jsem překvapena rozmachem přístupů studentů iurčitou „jinakostí“ výsledků, které se lišily od mého očekávání. Investovaná energie ainvence studentů mě povzbudila kpokusu ointerpretaci celku ataké kmožnosti šíře vysvětlit moje chápání fenoménu pornočasopisu. Obrana (porno)časopisu Já osobně pornočasopis považuji ipřes jeho neaktuálnost ajeho predikované vymizení zkulturního prostoru za velmi atraktivní médium. Časopis, nejen pornografický, je zajímavé informační médium, které má svou výraznou fyzickou podobu, ata bývá aktivní ve veřejném prostoru. Časopis je reálný objekt, který se prodává na stáncích avtrafikách. Stánky atrafiky jsou malé obchůdky, často samostatné stavby svelkými plochami kvystavování zboží asčilým provozem, takže se dají považovat za významný afrekventovaný prvek veřejného prostoru. Pohled do výloh trafiky poskytl divákovi určitý obraz mediální interpretace aktuálních témat ve společnosti. Pornografické časopisy tvořily jeden střípek této mozaiky. Tato jejich role byla výrazná především vdevadesátých letech, kdy pornomateriály doslova zaplavily veřejný prostor. Druhá rovina jejich fyzičnosti se týká blízké interakce časopis–čtenář. Materialita papíru, rozměry časopisu, to, jak se sním dá manipulovat, nabízí čtenáři určitou formu fyzického zážitku. Otáčení jednotlivých stránek, listování odzadu nebo náhodné otevření jsou pak jednoduchým způsobem, jak si vytvořit vlastní scénář používání tohoto objektu. Ve svých přípravných úvahách kpráci na dizertačním projektu Ženin 1/05 (2005) jsem se zabývala otázkou, zdali je pornočasopis opravdu časopis.88 Rozebírala jsem typické Červenající se papír Červenající se papír: pornočasopis Kurzu pornostudií pornočasopis Kurzu pornostudií 88 Lenka Klodová, Zásady pro vytvoření pornografického časopisu pro ženy (disertační práce), VŠUP, Praha 2005. Lenka Klodová 65 znaky časopisu – periodicitu, aktuální informace, sezonní aktualizace obsahu idesignu – ahledala jsem tyto znaky vpornočasopisech. Své poznání, že pornočasopisy nijak na sezonnost či navazování obsahu nereagují, jsem např. anekdoticky ilustrovala srovnáním souborů oblečení modelek vlednovém ačervnovém čísle časopisu Leo. Oba soubory oblečení byly shodně titěrné. Vedle odhalení nesezonnosti jsem se při analýze časopisectví pornočasopisu zaměřila ina vnitřní stavbu média. Dalšími „nečasopiseckými“ prvky, které se objevily, byly tematická monolitnost čísla, neexistence rubrik, monotónní střídání stejných vzorců – stránek svelkými barevnými fotografiemi, doplněných menším textem avelkými barevnými titulky. Pornočasopis se tedy nedá považovat za časopis, ale má svými rysy blíže kerotické pomůcce. Chápání pornočasopisu jako erotického objektu by pak odpovídalo jeho umístění do speciálního obchodu: sexshopu. Tyto obchody ovšem podléhají regulaci, která je odlišuje od ostatních obchodů – nesmí mít otevřené výlohy, okna musí být zakryta, nejčastěji samolepkou. Závěr, který jsem ztěchto zjištění učinila, říká, že mimikry časopisectví, které jsou zajišťovány především výtvarnými grafickými prostředky, pornočasopisu umožňují průnik na novinové stánky. Dává mu tím mnohem větší možnosti působení na veřejnost. Problémem, který je třeba řešit, není přítomnost časopisu se sexuální tematikou na polici vedle ostatních časopisů včetně dětských, ale jeho forma. Je tragédie, když tak výsadní veřejné místo zabírá vizuálně ikonceptuálně nekvalitní astereotypní produkce. Když jsem se následně zajímala oto, jestli např. vdevadesátých letech existovala proti standardní pornočasopisecké nabídce nějaká alternativní produkce, inspirovaná např. feministickým nebo třeba ijen esteticky alternativním názorem, nenalezla jsem až na drobné výjimky89 téměř nic. První zmých reakcí na tato zjištění byl můj doktorandský projekt, ve kterém jsem se snažila stanovit podmínky pro vytvoření mainstreamového erotického časopisu pro ženy. Za další krok ve zkoumání možností alternativního autorského erotického časopisu pak můžeme považovat právě tento projekt zadání pro studenty Kurzu pornostudií. 89 Onou výjimkou je časopis Obsession, revue pro tajemství noci, jehož první a jediné číslo vyšlo v roce 1996. Specialitou, kterou se Obsession vyznačoval, bylo zaměření na mysteriózní formu soft BDSM. Červenající se papír: pornočasopis Kurzu pornostudiíLenka Klodová 66 Červenající se papír: pornočasopis Kurzu pornostudií Petr Dočkal 67 Studenti se pozastaví nad funkčností, případně historičností tištěných pornografických médií. Studenti se zamyslí nad vlastním vztahem kpornografii, prozkoumají vlastní ochotu pornografii konzumovat iprodukovat. Studenti zauvažují nad vztahem vlastního intimního prožitku amožnosti/nemožnosti jeho převodu do obecně sdílené formy. Studenti se pokusí zvládnout úkol vintencích vlastních myšlenkových konceptů, výtvarných prostředků auměleckého názoru. Studenti rozeberou apojednají jednotlivé složky časopisové dvoustrany – obrazový atextový obsah, grafiku, layout. Studenti si vprůběhu práce vybaví azužitkují poznatky získané vKurzu pornostudií. Výzkumný soubor Mezi lety 2015 až 2018 se mi podařilo získat práce od padesáti devíti studentů. Převážná část pochází od studentů FaVU, kde kurz probíhá pravidelně vždy vzimním semestru. Čtyři texty vypracovali studenti Fakulty umění Ostravské univerzity, kde se toto cvičení konalo jednou vroce 2018 formou hostování. Dvě práce pocházejí od studentek VUT mimo FaVU, protože předmět je nabízen na celé univerzitě jako volitelný. Rámec výzkumu Podstata experimentu spočívá vtom, že jsem si onávrhy stránek během tří let řekla zástupcům mladé generace, pro které je fenomén pornočasopisu vzdálený. Není jim vzdálený jen proto, že pornografické časopisy mají svůj zlatý věk za sebou. Bude jim vzdálený iproto, že standardní produkce byla stereotypní. Pornočasopisy byly určeny nejvíce pro střední generaci mužů aoplývaly specifickým pokleslým grafickým designem islovníkem. Výtvarná složka je upornočasopisů jedním znejvýznamnějších nositelů informace. Typické křiklavé barvy, grafický zmatek anelad použitých fontů iřezů jsou vizuálním znakem nesoucím vzpomínku na vzestup apád vdevadesátých letech. Brala jsem to tak, že studentům zůstává velmi velké pole možností, kdy se mohou právě od standardního klišé pornočasopisu odvrátit apokusit se ovlastní výraz. Časopisy obecně jsou výslednicí mnoha složek – grafické, výtvarné, obrazové – fotografické, malířské nebo kresebné atextové. Právě ono propojení různých složek může studenty dovést kformulaci zajímavých stanovisek. Zadáním dvoustrany pornočasopisu jsem sledovala tyto procesy: Studenti se zamyslí nad obecným vymezením pornografie. Červenající se papír: Rámec výzkumuLenka Klodová 68 Studenti odevzdávali hlavně vizuál stránek. Ten se stane také hlavním podkladem pro zprávu ocelku. Nepravidelné doprovodné texty jsem použila pouze pro objasnění některých záměrů. Většina studentů zpracovala podle zadání jednu dvoustranu svého pornografického časopisu. Někteří přidali ke své dvoustraně ještě jednu stranu úvodní. Sedm studentů vytvořilo dvě dvoustrany ajedna studentka vytvořila soubor odvanácti stranách. Metodika výzkumu Pro výzkum jsem použila metodologické postupy kvalitativního výzkumu. Základním postupem byla metoda instrumentální případové studie – studie pedagogického programu azpostupu výzkumu médií pak metoda obrazové analýzy. Jednotlivá metodologická doporučení jsem použila vmíře přiměřené oblasti arozsahu výzkumu. Obrazovou analýzu jsem využívala především ve formě rozboru jednotlivých složek – použitá výtvarná technika, použitá textová forma. Na základě analýzy konceptuálního přístupu jsem sledovala vztah návrhu ke stávající standardní produkci veřejně dostupných pornografických časopisů avztah návrhu kfenoménům zoblasti výtvarného umění. Při zhodnocování stránek jsem hledala odpověď na několik otázek: A. Jaké motivy se vpracích studentů vyskytovaly? Analýzu zahájím souhrnným přehledem prací suvedením jejich tématu. Tento první soupis ukáže poměrně pestrou směsici témat apřístupů, kterou budu dalšími otázkami třídit. Jednotlivé práce je nutné aspoň vkostce představit, abychom mohli dále sledovat souvislost mezi jejich konceptem apráci svizuálem atextem. B. Jak přistoupili studenti kzadání koncepčně? Zhlediska koncepce mě zajímaly tři podotázky: B1. Vztahují se práce kexistující pornoprodukci? B2. Vztahují se práce kvýtvarnému umění? B3. Jakým způsobem se do práce promítne jejich vlastní osobní vklad? První dvě podotázky vpodstatě sledují impakt výuky Kurzu pornostudií. Mohly by ověřit, zda se mi podařilo studentům otevřít nový pohled na pornografii jako na kulturní asociální fenomén, který je hoden zamyšlení. Vpořadí třetí podotázka chce zachytit proces Červenající se papír: Metodika výzkumu Lenka Klodová 69 přerůstání školního zadání vsamostatný svébytný projekt, který by mohl znamenat iobohacení vlastní studentovy tvorby. C. Jaké vizuální postupy studenti použili? Vizuální kultivace pornoprodukce by podle mě mohla být dominantním tématem prací. Grafická podoba pornografických časopisů je ve své pokleslé grafické formě symbolickým obrazem jejich okrajového postavení. Bulvární barevnost atypografický chaos míří na kupce, pro které je rovina estetiky mimo jejich zorné pole. Rovněž předpokládám častou práci stypickým pornografickým médiem – fotografií. D. Jak studenti pracují stextem? Textová složka by sice nemusela být pro studenty výtvarné školy podstatná, ale charakter textu azpůsob jeho použití dokresluje použitý koncept. Utextu mě nezajímá jeho literární nebo stylistická kvalita, ale spíše jeho původ, zda je odněkud přejatý, či autorský, stylizovaný, parodický, nebo hledá nový způsob výpovědi. E. Jaké tendence lze zuvedeného souboru vyčíst? Klasifikace motivů do abstraktnějších celků by mohla vytvořit obecnější obraz aposkytnout informace otom, jaké motivy aaspekty nejen zerotické produkce, ale izvlastní představy oerotice apornografii jsou pro současné studenty umění relevantní, zajímavé anosné. Analýza jednotlivých bodů A. Jaké motivy se vpracích studentů vyskytovaly? Stručná charakteristika jednotlivých příspěvků: vizuální srovnání obrazu sexualizovaného ženského nahého těla vkreslené afotografované pornografii (Petr Dočkal), fiktivní interview spornohvězdou se zaměřením na „sexy“ jazyk (Kristýna Hejlová), rozhovor se spolužačkou, bývalou aktivní umělkyní vshibaru, apojednání obondage (Leona Velebová), přehled designových erotických pomůcek (Vendula Kolářová) aerotická pomůcka jako abstraktní estetický tvar (Veronika Špundová), návod na sestavení herní kostky sQR kódy odkazujícími na pornostránky (Jiří Pec), soubor estetických černobílých fotografií aktu (Kamil Rujbrt, Martin Kratochvíl), parafráze layoutu klasického pornočasopisu svloženým vlastním materiálem (Jolana Korbičková), sparodickým obsahem posunutým směrem krybářství (Veronika Patkóšová), kerotické prezentaci vlastních koček (David Čech), Lenka Klodová Červenající se papír: Metodika výzkumu 70 kfetiši nohy (Tomáš Zdvořáček), ke gastropornu včeském provedení (Marie Fiedlerová), obrazová atextová koláž pracující serotickými memy (Lukáš Essender, Jakub Polách, Ekaterina Trokhina, Barbora Cicoňová), obrazový vtip spojující malbu se sexem pomocí slova „penetrace“ (Marek Tischler), práce sredundantním pseudolatinským textem asexuálními výklady instruktážních nákresů zkatalogu IKEA, origami skládaček acigaretových papírků (Tereza Froncová), slovník některých sexuálních parafilií (Eliška Římanová), vizuální koláž odkazující kdílu Jindřicha Štýrského, doplněná sexuálně interpretovanými dominantami vBrně – hlavou koně od Jaroslava Róny zpodhledu aorlojem na náměstí Svobody vochranném obalu (Tom Zelený), vybraná literární díla doplněná úvahou obhajující papír proti videu akresbami překreslenými podle pornovideí (Adéla Venturová), srovnání jazyka erotické poezie atvrdého jazyka erotických chatů (Sara Wollasch), soubory fotografií smotivem transgenderu (Tamara Conde, Veronika Šavarová, Terezie Rausová), koláž materiálů ztiskovin spojující optické iluze se sexuálními tématy (Hana Blatná), stránky vytvořené studijní kresbou (Alexandra Kopúnková) nebo kresbou graficky upravenou aspojenou stématem disability (Monika Rygálová), téma pansofické lásky doplněné fotografiemi přírodnin (Marie Zandálková, Ondřej Houšťava), vybrané texty zbible, knihy Genesis týkající se sexuálního aktu, podbarvené kaleidoskopicky rozloženými detaily pohlaví (Daniel Nováček), stránka zpornografické seznamky rozmazaná digitálním filtrem knečitelnosti (Kristýna Gajdošová), ironická koláž černobílých erotických fotek sbarevným sloganem Nečekej zázrak! (Veronika Pochlopeňová), autentický osobní příběh onásilí ve vztahu (Lizaveta Hrydziushka), představení erotického manifestu umělců Dani d’Emilia aDaniela Caveze (Antonie Bernadová) atvorby pornstar Brooke Candy (Jan Bražina), srovnání dvou běžných pornografických časopisů, které od sebe dělí dvacet let (David Holubec), poetické fotografie erotizující činnosti aobjekty běžné potřeby (Denisa Romerová, Hana Fickerová), ve formě snáře (Laura Trenčanská), černobílé fotografie dívky vkombinaci smechanickým ústrojím panenky (Filip Dušek), pojednání oanálním sexu apomůckách pro ženy umožňujících tento druh slasti (Hana Magdoňová), grafické návrhy na úpravu „dolních vlasů“ (Marie Lavrjuk), fotografie zosobního archivu ve vizuálně zpracovaných rámech smotivem tekutosti (Jan Staniczek), prezentace dívek Blesku jako portrétů avtipů bez pointy (Jiří Ferenc), test, erotické Lenka Klodová Červenající se papír: Metodika výzkumu ukázky prací 71 Polina Masevnina Vendula Patkóšová 72 vtipy avlastní povídka slesbickou tematikou (Kristýna Procházková), gay seznamka vBravu (Karolína Tomanová), stránky svýtvarným motivem očí (Kateřina Šillerová), soubor výtvarně stylizovaných fotografií spojující modelku sfetišem čokolády (Martin Kuzder), návrh časopisu Passport, vjehož prvním čísle šéfredaktorka řeší úpravu své image: oradu se obrátí na ukrajinskou transgender hvězdu anásledně si ušije kabát limetkové barvy (Pavla Nikitina), časopis Red odvanácti stranách reaguje kombinací různých typů textů aautorských fotografií na prohlášení političky, že vRusku není sex (Polina Masevnina), úvaha ovztazích fotografů kmodelkám (Natálie Balková), erotická koláž, která rozstříhaná na pohlednice azaslaná přátelům ve vztahové nouzi slouží jako projev povzbuzení (Viktoria Tselych), soupis nejlepších strip klubů vEvropě aAmerice (Simona Folková). B. Jak přistoupili studenti kzadání koncepčně? B1. Reagují práce na existující pornoprodukci? (18 prací) Vsouboru se objevilo osmnáct prací, které reagovaly na stávající nebo historickou produkci pornografických časopisů. Kmateriálům se studenti vztahovali různými způsoby, které bylo možno rozdělit do čtyř kategorií. Citace sposuny (6). Tento typ prací kopíruje grafický layout, který si představujeme jako typický pro běžné pornografické časopisy (barevný rámeček, titulek, krátký text specifického tónu aněkolik fotografií). Ten pak nese pozměněný obsah. Změna obsahu směřuje kironii, kpojetí pornografie jako hobby (Patkóšová), kfetišistické záměně těla za jeho část (Zdvořáček), kparodii na nacionalistickou notu (Fiedlerová), ale dostává také něžnou ahravou podobu vpráci, kdy roli pornomodelek přebírají kočky domácí. Výskyt koček akoťátek vmasových médiích coby uklidňujícího, roztomilého elementu, který vyplňuje trapné pauzy, má svou vlastní mediální historii (Čech). Radikálního posunu významu lze při práci scitací vizuální formy dosáhnout také užitím trefného sloganu. Heslo Don’t expect miracle, doprovázející černobílé standardní obrazy nahých těl, otáčí působení pornografických materiálů, které naopak dosahují svého efektu příslibem zázraků perfektních těl anekonečné erekce (Pochlopeňová). Kritická práce (3). Tyto texty se zabývají kontextem pornografické produkce. Náměty, které takové práce Červenající se papír: Metodika výzku mu Lenka Klodová 73 nastolují, by bylo možné dál rozvíjet do sociologických či mediálních studií. Srovnání dvou běžně dostupných pornočasopisů – titulu Fantastic zroku 1999 aČeského péčka zroku 2019 – potvrdilo fenomén úpadku média, který se projevil ve zhoršující se grafické úpravě avrezignaci na obsah umladšího znich (Holubec). Jednoduché apřitom výmluvné gesto sbírky výstřižků zrubriky Dívka dne zbulvárního deníku Blesk ukazuje nejen na přítomnost softpornografie vdenním tisku, zároveň se snaží grafickou cestou „polidštit“ zobrazované dívky. Autor ktomu použije vizuální prostředky, jako jsou změna výřezu, zakrytí nahoty, zdůraznění tváří ajmen ataké zničení mizogynních vtipů, jimiž jsou fotografie doprovázeny, zakrytím jejich pointy (Ferenc). Zaměření na určitý fenomén pornoprodukce (3). Takové studie buď zdůrazňují akumulují určitý typický jev, nebo jej parodují. Pornografické elementy si autoři vybírají buď ztextové roviny – rozhovor svymyšlenou pornohvězdou, který umožňuje práci spornojazykem (Hejlová), nebo těží zrozporu mezi textem aobrazem (Polách), ale také kumulují obrazy vtakové hustotě, až vzniká nová vizuální kvalita (Dočkal). Návrh na vylepšení (6). Návrhy vtéto skupině prací by vpodstatě mohly být ve stávajícíchpornočasopisech publikované. Nezabývají se totiž fenoménem kriticky ani iniciačně, ale snaží se svým příspěvkem daný formát jednoduše vylepšit. Pornografické produkci by přinesly například elegantnější estetickou úroveň (Kolářová), systematičtější informace (Folková, Římanová), vyprávění vlastním jazykem (Sikorová, Procházková) nebo nový způsob interaktivity. Papírová herní kostka sQR kódy představuje cestu, jak se formou nových technologií dostat ke standardním pornografickým obsahům. Tato práce zajímavým způsobem propojuje obě média – fyzickou, papírovou formu, skrze niž se po vystřižení aslepení dostaneme kvirtuálnímu obsahu, který je plný obrazů fyzických těl (Pec). B2. Vyskytují se vpracích odkazy na výtvarné umění? (5 prací) Na tento typ prací jsem se těšila. Bylo by přirozené, kdyby se ve vypracovaných textech výrazněji odrazil zájem studentů odějiny umění iosoučasnou uměleckou tvorbu. Zároveň jsem doufala, že se vtomto bodě projeví ivliv přednášek Kurzu pornostudií, kde se snažím uměleckou tvorbu na hraně pornografie prezentovat. Prací, ve kterých by bylo možno nějaký ohlas výtvarného umění najít, jsem ale nakonec dostala jen pět – navíc část odkazů vnich považuji za ne zcela vědomé. Červenající se papír: Metodika výzku mu Lenka Klodová 80 textu založena, ale jedná se opseudolatinský text lorem ipsum, který se standardně používá jako slepý text (Froncová). Vedruhém případě jsou celé stránky, jejichž předloha pochází zerotického inzertního magazínu, rozmazané ve Photoshopu filtrem knečitelnosti (Gajdošová). Obě práce chápu jako komentář ke zbytečnosti konkrétního obsahu vpornografii. Vlastní text – titulek (9). Minimální formu vlastního textového vkladu, tedy titulek, zvolilo devět studentů. Titulek nejčastěji uvozuje jejich na vizuálním obsahu postavenou práci, ale ve dvou případech je sám jádrem nápadu (Tischler, Pochlopeňová). Vlastní text – parodie ,,pornotextu“ (6). Očekávatelným, apřesto osvěžujícím přístupem je parodování pornografických textů. Parodické texty jako součást layoutu stránky vytvořilo pět studentů, jedna studentka napsala fiktivní hypertrofovaný rozhovor spornohvězdou (Hejlová). Vlastní text – komentář (8). Do této skupiny zařazuji typy autorských textů studentů, které stylizovaně vysvětlují koncept nebo pojednávají otématu formou kratší eseje (Magdoňová, Bražina, Valchařová, Balková). Vlastní text – tvůrčí (6). Literární tvorba studentů zahrnuje básně, poetické texty, povídky areálné příběhy (Sikorová, Procházková, Wollasch, Houšťava, Hrydziushka). Neposuzuji jejich literární kvalitu, za platný považuji fakt, že podle jejich autorů mají mít své místo vpornografickém časopise iklasické literární formy. Vlastní text – jiné časopisové formy (4). Časopisy obecně obsahují vedle rozhovorů, komentářů amenších beletristických útvarů mnoho dalších typů textů. Autorka jedné práce použila specifickou formu interaktivního textu– dotazník sotázkou „Je pro mne kariéra vpornoprůmyslu vhodná?“. Druhou netradiční použitou literární formou je snář (Trenčanská). Cizojazyčné texty (8). Většinu prací studenti napsali včeském jazyce, pouze osm bylo cizojazyčných, ztoho sedm pracovalo sangličtinou ajeden sruštinou (Masevnina). Ruština je odůvodněná obsahem dané práce, angličtina se vyskytuje logicky vpracích, které pracují smediálním textem, memy azáznamy chatů, nebo je použita jako cool výrazivo sloganů. E. Jaké tendence lze zuvedeného souboru vyčíst? Červenající se papír: Metodika výzku mu Lenka Klodová 81 Na první pohled jsem vnesourodé apestré směsici jednotlivých prací surčitou dávkou abstrakce odhalila čtyři dominantní rysy asnad ičtyři možnosti pro pornografickou utopii: Rozšíření erotického vnímání (24). Zájem studentů často směřuje krozšiřování erotických prožitků. Nezajímá je zpodobňování jednoduchých sexuálních vztahů mezi jedním mužem (nebo více muži) ajednou ženou (nebo více ženami). Z„klasických“ sexuálních aktivit jsou zde nejčastěji zobrazovány formy zokruhu BDSM. Někdy je BDSM přítomné doslova, jindy ve formě fetiše. Parafilie – láska kněčemu paralelnímu, alternativní potěšení – by mohl být ústřední termín. Verotické kreativitě se studenti vydávají cestou hledání možných dalších, často netělesných erotických zážitků, ať již je to poetická erotizace předmětů denní potřeby, hra na hudební nástroj, nebo vnímání erotického působení pohledu očí. Ať již nám studenti své téma podali suchým, encyklopedickým způsobem, prostřednictvím grafických postupů, citlivou prací se zvířátky, ironií či efektními fotkami, vpozadí je cítit zájem ozkoumání hraničních jevů, orozšíření smyslových zážitků amentálních představ. Jedná se opozitivně „nenormální“ projevy sexuality. Jsou nenormální pouze vperspektivě, ve které budeme za normální považovat standardní pornografickou produkci znovinových stánků asexshopů. Transgender agender (4). Snahu opřekročení standardů vidím ive skupině transgenderových projevů. Vnávrzích se objevují většinou ženy převlečené za muže, ale také jeden muž převlečený za ženu. Tyto práce ukazují touhu apotřebu studentek astudentů překročit dualistické vidění. Přestože považuji tento typ porozumění apřemýšlení za téměř nutný pro život vsoučasné společnosti ajsem za tyto projevy ráda, při hlubším zamyšlení je pro mě ovšem spojení transtémat spornografií zurčité perspektivy problematické. Obávám se možného zkratkovitého propojení transidentity spornografickou transgresí, které by nás dovedlo zpět do období, kdy translidé nacházeli uplatnění pouze jako sexualizované bytosti vpornoprůmyslu. Práce stransidentitou by měla spíše než jako zdroj slasti zpřestoupení norem fungovat jako nástroj společenské kritiky. Estetizace (6). Vedle konzervativnějších prací, ukterých se jedná očástečnou estetizaci stávající pornoprodukce, existuje pár děl, která pochopila sílu emancipace vizuální stránky. Naznačují tak možnou cestu pornografického designu, využívající vizuální stránku jako prostředek kpřímé smyslové aerotické extázi. Grafická podoba jako afrodiČervenající se papír: Metodika výzku mu Lenka Klodová ukázky prací 82 Lizaveta Hrydziushka Veronika Špundová 83 Červenající se papír: Metodika výzku mu ziakum pro zrakový smysl. Hledání jazyka sexu (9). To, co mladé lidi zajímá, je analýza jazyka sexu apochopení různých způsobů komunikace. Ipři zadání „papírové“ formy práce se mnoho autorů obrátilo směrem kinternetu. Kromě několika prací, které internet použily jako zdroj porno obrazů, se zde objevuje vztah ksíti coby cesty klásce ajako kprostředku erotické komunikace, která ale, jak už to usítě bývá, nakonec zůstane komunikací bez vyvrcholení. Sama komunikace se stává další slastí, více jazykovou než fyzickou. Kromě erotického jazyka internetových chatů studenti objevili ierotický jazyk gest nebo erotický jazyk věcí. Všimli si toho, že erotično je dáno způsobem interpretace aotitulkování. Tyto poznatky jsou již zárodky masmediální a„pornografické“ gramotnosti. Závěr experimentu Nejsem si jistá, zdali by erotický časopis Červenající se papír uspěl na novinových stáncích. Vypadá různorodě avcelku neprofesionálně. Nesmíme však zapomínat, že návrhy jednotlivých stran jsou vlastně zástupci koncepčních celků. Studenti dle zadání vytvořili pouze vzorek, apokud by měli možnosti ačas, jistě by svůj návrh rozvedli do celého čísla, pak do celého ročníku atd. Vzávěrečném shrnutí experimentu musím konstatovat poměrně velký rozestup mezi mou výchozí představou – hypotézou avýsledkem, který vzešel ze závěrečné syntézy přístupů studentů. Má očekávání mířila ktvorbě, která bude extravagantní, výrazná, bude sázet na efekt, působivost aatraktivnost. Ktématu pornografie obecně patří exhibice až exhibicionismus, hraní her, přetvářka ailuze. Práce studentů nebyly vtomto smyslu standardní, byly pozitivním způsobem „divné“. Ale jejich hranice jsou jinde, než jsem ze své historické perspektivy předpokládala. Obecný pocit směřuje kintimitě, ktlumenosti, kintroverzi, khledání alternativ za hranicí viditelného ana rozhraní mezi realitou avirtualitou, realitou asnem. Není to však sen osexuálních nadschopnostech, ale oněžném soužití svěcmi. Pokud bych si dovolila něco zpedagogické pýchy, mohla bych vtom vidět ičástečně vliv přednášek Kurzu pornostudií, které míří především ke zdůrazňování podpovrchových kritických aspolečensky zajímavých rovin pornografické aerotické produkce. Uspokojují mě iprojekty, ve kterých studenti zadání pochopili jako příležitost kmalé mediální kritice. Jako smutné překvapení musím naopak připomenout fakt, že velmi málo studentů chápalo tento úkol jako součást uměleckého světa amálo se oněj opírali. Lenka Klodová 84 Červenající se papír: Závěr experimentu Zpohledu na výsledek, zreakcí studentů na zadání, kdy téma zpracovali všichni oslovení studenti apouze jeden znich nesouhlasil spublikací své velmi zajímavé, ale také velmi soukromé práce, mohu konstatovat, že zadání dvoustrany vlastního pornografického časopisu splnilo svůj účel. Lenka Klodová 85 Závěr publikace Obrovské možnosti, které se skrývají vteoretickém auměleckovýzkumném bádání opornografii, se mi otevřely po dokončení doktorátu stématem pornografického časopisu pro ženy. Velký mediální zájem odílo iomé útržkovité teoretické znalosti, které jsem vté době čerpala více ze zahraniční literatury než zautentického pozorování, mě velmi překvapily. Byla mi tiskem položena například otázka: Jaký mají Češi vztah ksexualitě? Tváří vtvář monumentalitě této otázky jsem si uvědomila, že je tady velká potřeba se osexualitě bavit (kterou popisoval ostatně iMichel Foucault) azároveň přetrvává obecně pocit, že jde buď oněco takzvaně přirozeného, nebo že jde oněco tajemného až tabuizovaného. Podobně kproblematice přistoupili ikurátoři aumělci na mnohých výstavách výtvarného umění stématem erotiky asexu, kterých jsem se sama od roku 2000 účastnila. Sexualita, erotika aporno byly dotazovány jako by zdálky, bylo na ně lákáno jako na velký příslib, akdyž se nevyplnil, zdůraznila se alespoň „rozmanitost přístupů“. Kouzlo nově utvořené tradice feministických, mediálních asociologických studií vduchu pornostudií spočívá naopak vtom, že se rozpustí barevná mlha, která téma obestírá. Badatel si, stejně jako Linda Williams, třeba ipřizná, že ho některé pornografické výtvory vzrušují. Toto vlastní vzrušení vněm ale nevyvolá morální pohoršení, ani ho nezastaví vcestě za poznáním prostřednictvím rozboru fenoménu ajeho vazeb včetně vazby ksobě samému. Hlavním neštěstím pornografie je tendence všechny její součásti ajevy sní spojené zobecňovat pod jeden přívlastek. Přívlastek obscénní má na jednu stranu tak zatemňující ana druhou stranu tak oslnivou záři, že přes ni nelze vidět jednotlivosti, jednotlivé charakteristiky, informace aosudy. Podobná generalizace bývá základem každé nespravedlnosti anerovnosti. Osexualitě, erotice apornografii se špatně komunikuje, protože se okamžitě kladou velké dualistické otázky. Myslím si, že pro porozumění je mnohem lepší postupovat pomalu, Červenající se papír: Závěr publikace 86 Lenka Klodová Lenka Klodová 87 ptát se na konkrétní věci spíše než na zásady, odbíhat pro příklady do jiných oborů anezapomínat na historii. Udělat ze zájmu opornografii akademický předmět je podle mě nejlepší cesta, jak pomaloučku odstraňovat toto téma zmezilidské komunikace jako překážku. Umístění zájmu do akademického prostředí zaručí určitou pomalost adůkladnost postupu. Vpřípadě kurzu je také zajištěna zpětná vazba akontrola už iprostřednictvím toho faktu, že pokud by se jednalo oněco sreálným životem nesouvisejícího, mladí lidé by oto jistě neprojevili zájem anechodili by trpělivě na přednášky. Počátečním problémem pornostudií vČesku bylo, že celá idea vznikla na Západě vúzkém propojení sfeminismem. Vsoučasné době však již existují významné práce, které zperspektivy pornostudií analyzují specifické české reálie. Je podrobně ajako evropský unikát analyzovaný např. vývoj české sexuologie po druhé světové válce aněkteré další fenomény. Přesto ještě mnohé záhady čekají na oživení. Zůstává např. otázka, jak je možné, že vČeskoslovenské socialistické republice neexistovala undergroundová pornografická produkce, což zemi odlišovalo iod ostatních států komunistického bloku. Jak mohla takovou dobu existovat společnost bez jakékoliv pornografie? Předpokládáme existenci nějakých kompenzací tohoto nedostatku. Jaké asi byly? Rovněž není zfeministické perspektivy rozebráno erotické umění, které tvořilo značnou část umělecké produkce ivdobách socialistického realismu. Historie české pornografie neustále vzniká. Máme před sebou velký úkol pochopit apopsat, jakou roli hrála pornografie asexualita vpříběhu transformace po roce 1989. Sama se vlastně posouvám do pozice historičky, vzhledem ktomu, že moje tvorba azájem ozobrazování lidské sexuality koření vdevadesátých letech. Ta byla dobou, kdy se střetávaly nejen myšlenkové představy otom, co je to svoboda, co je to erotika, ale kdy došlo ike střetu dvou technologických světů, ve kterém odumíraly staré fyzické formy azačínaly se objevovat formy virtuální. Svou vlastní historii vzestupů aúpadků již ostatně má iakademická výuka témat spojených spornografií. Založení předmětu nebo otevření podobného tématu na akademické půdě je vždy na počátku spojeno sgestem určitého přestoupení – transgrese. Je to situace neobvyklá, která vyvolává ve struktuře školy obvykle obrannou reakci. Po určitou dobu, může to být ipár let, po které vyučující prokazuje vytrvalost atrpělivost, než si všichni na předmět zvyknou aakceptují jej, budou lekce pornostudií působit do určité míry jako symbol. Budou symbolizovat svobodu bádání na svobodné akademické půdě. Červenající se papír:Závěr publikace 88 English summary Lenka Klodová English summary: The Blushing Paper Lenka Klodová 89 The main subject of the study The Blushing Paper is derived from the course of Porn Studies which I have been teaching at the Faculty of Arts of VUT in Brno since 2008. The important thing here is the phenomena of pornography, the development of it forms, the relationship between pornography and ethical standards, the origination and form of its censorship, the medical discourse of normality and deviation, followed by the introduction of the role of pornography in gender emancipation movement and other minority movements as well as many other questions. Ideologically I start from the feminist perspective supplemented by the concept of sexuality according to Michel Foucault. I founded the course of Porn Studies at FaVu as a theoretical course of the Studio of Body Design that I have been leading at the FaVU. The main goal of this course is to bring up the problematic of the presentation of human sexuality and interpersonal relationships in the visual arts. The core of this publication is at the same time an outcome of an experimental research initiated in the years of 2015-5018. A project of a porn magazine consisting of disparate double-pages created by the students as their final paper of the course. The experiment reports the visual opinion of young people to the already fading format of pornographic production – the printed magazine. The assignment allows also possibility for more general thinking. The problem I have pursued in detail right at the beginning of the study is the question of the origin, the possibilities and the way of teaching Porn Studies. This study is written to defend the course of Porn Studies as a classical academic subject, and to demonstrate its use in the form of a summary and analysis of the students’ course exams. The publication starts with the historical ideological framework in which I point to the origination of this academic subject in the context of the Western feminist discourse. Michel Foucalt was the first to describe the basic way of „getting” the truth out of sex as scientia sexualis while finding this resolution by rational questioning and confessions. Thus, the observed phenomenon dissolves into many professional discourses, the sexuality is being researched, confessed about and described in many perspectives – the religious, medical, criminal, pedagogical and many others. English summary The Blushing Paper English summary: The Blushing Paper MARTIN HURYCH ANTONIE BERNADOVÁ BARBORA CICOŇOVÁ JAKUB POLÁCH MARIE ZANDÁLKOVÁ TOM ZELENÝ LEONA VELEBOVÁ KRISTÝNA GAJDOŠOVÁ FILIP DUŠEK (06) HANA BLATNÁ HANA FICKEROVÁ JIŘÍ FERENC KATEŘINA ŠILLEROVÁ LAURA TRENČANSKÁ JIŘÍ PEC VIKTORIE POCHLOPEŇOVÁ MAREK TISCHLER VENDULA PATKÓŠOVÁ MONIKA RYGALOVÁ PAVLA NIKITINA (27) ONDŘEJ HOUŠŤAVA POLINA MASEVNINA VERONIKA ŠPUNDOVÁ TAMARA CONDE TEREZIE RAUSOVÁ TOMÁŠ ZDVOŘÁČEK VERONIKA SAVAROVÁ VIKTORIA TSELYCH LENKA KLODOVÁ ANTONIE BERNADOVÁ BARBORA CICOŇOVÁ DAVID ČECH DENISA ROMEROVÁ FILIP DUŠEK HANA BLATNÁ HANA FICKEROVÁ JAKUB POLÁCH JAN BRAŽINA JAN STANICZEK JIŘÍ FERENC JIŘÍ PEC KAMIL RUJBR KATEŘINA ŠILLEROVÁ KRISTÝNA GAJDOŠOVÁ LAURA TRENČANSKÁ LEONA VELEBOVÁ LIZAVETA HRYDZIUSHKA LUKÁŠ ESSENDER MAREK TISCHLER MARIE LAVRJUK MARIE ZANDÁLKOVÁ MARTIN KUZDER MARTIN HURYCH MONIKA RYGALOVÁ NATÁLIE PEJCHOVÁ ONDŘEJ HOUŠŤAVA PAVLA NIKITINA POLINA MASEVNINA SARA WOLLASCH TAMARA CONDE TEREZA FRONCOVÁ TEREZIE RAUSOVÁ TOM ZELENÝ TOMÁŠ ZDVOŘÁČEK VENDULA PATKÓŠOVÁ VERONIKA SAVAROVÁ VERONIKA ŠPUNDOVÁ VIKTORIA POCHLOPEŇOVÁ VIKTORIA TSELYCH FENOMÉN EROTICKÉHO ČASOPISU V PRACÍCH STUDENTŮ KURZU PORNOSTUDIÍ FAVU VUT V BRNĚ