Červenající se papír
Abstract
Studie Červenající se papír se týká Kurzu pornostudií, který autorka vyučuje od roku 2008 na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně. Jádro publikace tvoří výsledek experimentálního průzkumu, který v kurzu iniciovala mezi lety 2015 – 2018. Jednalo se o projekt pornografického časopisu složeného z nesourodých dvoustran, které vytvořili studenti jako závěrečnou práci kurzu. Experiment zachycuje vizuální názor mladých adeptů umění na již odcházející formát pornografické produkce – tištěný časopis, přičemž poskytuje záminku pro obecnější úvahu. Problémem, jímž se autorka v úvodu zabývá, je otázka původu, možností a způsobu výuky Pornostudií.
Full text
1
2 Lenka Klodová a kolektiv studujících Červenající se papír: fenomén erotického časopisu vpracích studentů Kurzu pornostudií FaVU VUT v Brně Brno 2020 ISBN 978-80-214-5588-7 DOI http://dx.doi.org/10.13164/bookcervenajici-se-papir Recenzentka: Kateřina Lišková Text © Lenka Klodová Obrazová část Časopis studentských prací © Natálie Balková, Antonie Bernadová, Hana Blatná, Jan Bražina, Barbora Cicoňová, Tamara Conde, David Čech, Petr Dočkal, Filip Dušek, Lukáš Essender, Jiří Ferenc, Hana Fickerová, Marie Fiedlerová, Simona Folková, Tereza Froncová, Kristýna Gajdošová, Kristýna Hejlová, David Holubec, Ondřej Houšťava, Lizaveta Hrydziushka, Vendula Kolářová, Alexandra Kopúnková, Jolana Korbičková, Martin Kuzder, Marie Lavrjuk, Hana Magdoňová, Polina Masevnina, Pavla Nikitina, Daniel Nováček, Veronika Patkóšová, Jiří Pec, Natálie Pejchová, Veronika Pochlopeňová, Jakub Polách, Kristina Procházková, Terezie Rausová, Denisa Romerová, Kamil Rujbr, Monika Rygálová, Eliška Římanová, Pavlína Sikorová, Jan Staniczek, Veronika Šavarová, Kateřina Šillerová, Veronika Špundová, Marek Tischler, Karolína Tomanová, Laura Trenčanská, Ekaterina Trokhina, Viktoria Tselych, Martina Valchařová, Adéla Venturová, Sara Wollasch, Marie Zandálková, Tomáš Zdvořáček, Tomáš Zelený Ilustrace © Svatopluk Ručka a Jana Hrádková za použití děl Lenky Klodové 2020 © Vysoké učení technické vBrně, Fakulta výtvarných umění, 2020 Publikace „Červenající se papír: fenomén erotického časopisu vpracích studentů Kurzu pornostudií FaVU VUT v Brně“ podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ-Neužívejte komerčně-Nezpracovávejte 4.0 International License. Úplné znění licenčních podmínek je dostupné zde: https://creativecommons.org/licenses/by-nc-nd/4.0/
Lenka Klodová Obsah Anotace Úvod Účel výzkumu Ideový rámec Úsvit pornostudií na Západě Úsvit pornostudií na Východě Prehistorie českých pornostudií ,,Pornografikujeme po česku“ Vlna erotických výstav Odborníci na porno Pornostudia na umělecké vysoké škole Kurz pornostudií na FaVU Červenající se papír – pornočasopis Kurzu pornostudií Rámec výzkumu Výzkumný soubor Metodika výzkumu Analýza jednotlivých bodů Závěr experimentu Závěr publikace Resumé anglicky Literatura 4 5 25 27 35 39 46 48 53 58 61 64 67 67 68 69 83 86 89 93
4 Lenka Klodová Červenající se papír Studie Červenající se papír se týkáKurzu pornostudií, který vyučuji od roku 2008 na Fakultě výtvarných umění VUT vBrně. Jádro publikace tvoří výsledek experimentálního průzkumu, který jsem vkurzu iniciovala mezi lety 2015–2018. Jedná se oprojekt pornografického časopisu složeného znesourodých dvoustran, které vytvořili studenti jako závěrečnou práci kurzu. Experiment zachycuje vizuální názor mladých adeptů umění na již odcházející formát pornografické produkce – tištěný časopis. Než se však dostaneme ktomuto vizuálnímu materiálu, první část textu vysvětluje fenomén vyučování tématu pornografie na vysoké škole. Zabývám se otázkou původu, možností azpůsobu výuky pornostudií. Studium pornografie neboli pornostudia je mezioborový akademický předmět, který se etabloval na Západě vprůběhu devadesátých let jako reakce na společenské proměny azměny vnímání pornografické produkce, jež započaly už vletech šedesátých. Bude mě zajímat, sjakými tradicemi apřístupy se pornostudia střetávají vtuzemsku ajaké mohou být další podmínky jejich „českého“ vývoje. Anotace
5 Lenka Klodová Vtéto práci se zabývám dvěma souvisejícími fenomény, které by mohla velká část veřejnosti nazvat neaktuálními, okrajovými, bizarními, zbytečně provokujícími – tištěnými pornografickými časopisy aakademickým studiem pornografie. Téma mě vede ktomu, abych své pojednání zahájila defenzivou. Na úvod se stručně vyrovnám se základní sadou námitek. Jednotlivé momenty později vtextu podrobněji rozvedu. Argumenty aprotiargumenty tvoří dualistické pandány: proti liberalizačním tendencím se staví zdravý rozum, proti objektivitě vědecko-uměleckého přístupu cit aemoční rozvoj jednotlivce, proti idealistickému rozšiřování svobod kriminální zázemí pornografické produkce, proti neutrálnímu bádání nečekaná reakce těla. Červenající se papír Úvod
6 Námitky Lenka Klodová Červenající se papír
7 Pornografická produkce je záležitost kriminálního podsvětí. Její tolerování je trpěnou daní demokratického rozvoje společnosti. Pornografie vystoupila z„podsvětí“ na Západě už vsedmdesátých letech. Vsoučasné globalizované společnosti má takový vliv na mainstreamovou kulturu, vizualitu veřejného prostoru ichování jednotlivců, že některé její projevy už vůbec nevnímáme ajsou chápany jako přirozené abezpříznakové. Naomi Wolf například již vosmdesátých letech odhalila pronikání pornografických gest, grimas apohledů, jako jsou přimhouřené „dravčí“ oči apootevřená ústa, do obecného modelingu.1 Linda Williams upozorňuje vroce 1989 na neudržitelnost původního termínu „obscenita“, který měl popisovat pornografii jako část kulturní produkce, vyčleněnou z ,,hlavní scény“ (ob scene), jako mocensky potlačovanou část lidského konání.2 Upozorňuje, že pornografie se již dávno stala „hlavní událostí“, ato nejen zhlediska velikosti produkce ajejího ekonomického potenciálu, ale také zhlediska její přítomnosti ve všech složkách společenského iosobního života. Pornografie je rozhodně „on scene“.3 1 „Pohled na tvář těsně před orgasmem, i když předstíraným, vede k citelnému zvýšení prodeje.“ Naomi Wolf, Mýtus krásy, Bratislava 2000, s. 165. 2 Termín obscene se objevil v souvislosti s Tajnými muzei, do kterých byly na konci 18. století uskladňovány podezřelé historické nálezy, např. falické objekty nalezené v Pompejích. Ukrytí předmětů „za scénu“ spolu s regulovaným přístupem privilegujícím bílé vzdělané muže vytvořilo základ pro moderní opresivní chápání pojmu pornografie. Tajná muzea se stala prostorovou metaforou problematizace lidské sexuality. Viz Isabel Tangová, Pornografie. Tajné dějiny civilizace, Praha 2003, s. 33–34. 3 Linda Williams (ed.), Porn Studies, London 2004, s. 3. Námitka č. 1
8
9 Pornografická produkce je nechutně naturální, degraduje člověka na jeho fyziologickou podstatu. Pornostudia jsou živena mimo jiné právě nepřetržitou historickou debatou otom, zdali lidskou sexualitu vyjmout zpozorování azobrazování, zda ji tabuizovat, nebo zdali se budeme pokoušet podoby jejího zobrazování analyzovat anásledně třeba ikultivovat. Znalost vlastního těla ajeho reakcí je člověku opakovaně upíraná aproblematizovaná, jak otom svědčí mimo jiné iaktuální aneustále se opakující debaty opodobě sexuálního vzdělávání na českých školách.4 Mimochodem právě vzdělávací funkce byla jedním zvýznamných benefitů, které čtenáři oceňovali na pornografických časopisech vdobách jejich největší slávy. Námitka č. 2 4 Spory o postavení sexuální výchovy v osnovách českých škol propukají opakovaně. Za pozornost stojí zvláště spor z roku 2011, kdy spolek Výbor na ochranu rodičovských práv přinutil ministerstvo školství ke stažení doporučení příručky Sexuální výchova – vybraná témata. Viz např. Kateřina Perknerová, Spor o sexuální výchovu. Kdo? Kdy? A jak?, Deník, https://www.denik.cz/z_domova/spor-o-sexualni-vychovu-kdo- -kdy-a-jak20111108.html, vyhledáno 18. 11. 2018.
16
17 V čem se liší pornostudia od tradičnějšího oboru zkoumajícího lidskou sexualitu, sexuologie? Sexuologie jako lékařský obor se zabývá diagnostikou, terapií, posuzováním aprevencí sexuálních poruch. Vtéto formě se vztahuje především kdalším lékařským oborům, jako je psychiatrie, gynekologie, urologie, reprodukční medicína, dermatovenerologie, endokrinologie nebo genetika.5 Sexuologie jako vědecký obor se pak hlásí kpřesahům do psychologie, sociologie, antropologie, etnologie, psychiatrie, kriminologie ibiologie.6 Pornostudia jsou ztohoto pohledu určitým výsekem bádání olidské sexualitě, zdánlivou malou podmnožinou. Vjejich centru stojí zájem opornografickou produkci jako oskupinu reálných kulturních výtvorů. Tak pornostudia rozšiřují zkoumání lidské sexuality odalší obory, jako jsou mediální studia, historie ateorie umění, estetika, genderová studia adalší. Zájem jednotlivých badatelek abadatelů může být zaměřen na produkci pornografie, její technické podmínky, její sociální nebo ikriminální zázemí, na jednotlivé aktéry této produkce, ať už diváky, herce nebo producenty, na její vizualitu, na lokální specifika apod. Anaopak se pornografická produkce může stát základem avýchodiskem pro zkoumání obecnějších témat, jakými mohou být např. vývoj vnímání nahoty ve veřejném prostoru, genderové mechanismy, role sexuality vemancipačních hnutích, sexualita anáboženství amnoho dalších. Námitka č. 6 5 Lékaři, Sexuologická společnost ČLS JEP, http://www.sexuologickaspolecnost.cz/lekari, vyhledáno 15. 11. 2018. 6 Sexuologie, Wikipedie, https://cs.wikipedia.org/wiki/Sexuologie, vyhledáno 15. 11. 2018.
18
19 Proč se zabývat pornostudii v rámci výuky výtvarného umění, když jejich doménou bývají spíše společenské a mediální vědy? Pornografie bývá nejčastěji definována negativně, výčtem toho, co není aco nemá. Jejím zrcadlovým partnerem je umění. Svizuálním uměním pornografie sdílí shodné formy výrazových prostředků amédií. Jsou to dvě exkluzivní oblasti lidského konání, které stojí zároveň vedle sebe azároveň podle tradičních výkladů na protipólech. Tuto definiční past popsal vrámci amerických diskusí omezích pornografie prezident Nixon, když vreakci na liberální nálezy Komise pro obscenitu apornografii vroce 1970 napsal: „Komise tvrdí, že rozšiřování obscénních knih aher nemá žádný trvalý škodlivý účinek na lidský charakter. Pokud by to byla pravda, znamenalo by to, že také velké slavné knihy, významné malby aslavné hry nemají žádný povznášející vliv na lidský vývoj achování.“7 Škodlivý účinek pornografie se tak podmínečně provázal spovznášejícím účinkem umění. Nedorozumění, které je vtéto definici obsažené, se týká nejen velkého zobecnění kategorie pornografických materiálů, ale také velmi úzké představy otom, jaká je role umění. Umění vyzdvihované Nixonem blíže popisuje Kenneth Clark ve zprávě pro Longfordovu komisi, která se snažila odefinici pornografie vBritánii: „Vmé mysli umění existuje vkrálovství rozjímání aje spojeno surčitým druhem fantazijního přesunu. Ve chvíli, kdy umění začne ponoukat kakci, ztratí svůj pravdivý charakter. To je moje námitka proti malbám skomunistickým programem, adalo by se to také aplikovat na pornografii.“8 Clark staví pornografii zhlediska účeNámitka č. 7
20 Námitka č. 7 7 Lynda Nead, The Female Nude: Art, Obscenity and Sexuality, London 1992, s. 90. lu apoužitých strategií po bok reklamním apropagandistickým reprezentacím. Zcela opačně se kotázce staví umělkyně aaktivistky druhé vlny feminismu, pro které sublimační úloha umění, vycházející zfreudovské psychoanalýzy, rozhodně není dostačující akteré hranici mezi politickou agendou auměleckým vyjádřením rozpouštějí. Cílem feministického umění je podle slov umělkyně Suzanne Lacy „ovlivňování kulturních postojů atransformace společenských stereotypů“. Vizuální umělkyně docházely svými způsoby dekonstrukce aanalýzy obrazů, pocházejících zmediálního světa, zpolitické propagandy izhistorie umění, kpoznatkům srovnatelným spostupy teoretiček nebo socioložek. Předmět pornografie se jeví jako vhodný průsečík výtvarného umění ahumanitních věd pro rozvoj způsobu umělecké tvorby vduchu uměleckého výzkumu. Umělecký výzkum je chápán jako systematizovaná konceptuální tvorba azároveň jako průzkum tématu aktivní uměleckou praxí.10 8 Tamtéž, s. 27. 9 Feminist Art, The Art Story, https://www.theartstory.org/movement/ feminist-art/, vyhledáno 20. 11. 2018. 10 Metodologicky nejbližší je pro mě tzv. nordická větev uměleckého výzkumu, která zdůrazňuje, že „umělecký výzkum není vědou o něčem nebo něčeho, ale jedná se o participativní akt a reflexi se silným performativním elementem.“ Mika Hannula – Juha Suoranta – Tere Vadén, Artistic Research Methodology, New York 2014, s. 15.
21
22 Nejsou pornostudia nástrojem k povýšení často až kýčovité kategorie erotického umění? Problematika vztahu termínů erotika, erotické umění apornografie je pro mě historickou agendou, která se řešila unás ive světě vsouvislosti spotřebou regulace sexuálně explicitních materiálů, se zaváděním cenzury. Podstata problému spočívala vtom, že známka uměleckosti, přiřazení díla kerotickému umění místo kpornografii, propůjčuje materiálům určitou ochrannou známku, pod jejíž rouškou je možné na veřejnost propašovat ivelmi explicitní materiály. Potřeba rozlišit, co je ještě umění aco už nemravnost, se stala významným zájmem ochránců obecné morálky. Debaty se odehrávaly historicky především vUSA, kde rozhodující roli hrál slavný 1. dodatek Ústavy Spojených států amerických ochraňující svobodu projevu. Výsledky jednotlivých státních komisí pro posouzení pornografičnosti děl se postupně propracovaly kpoměrně objektivnímu pohledu, který zdůrazňuje nutnost posuzovat celkový kontext díla, tak aby se případné explicitní části nestaly důvodem jeho zákazu, jak tomu bylo dříve. Obecně se ustálil zjednodušený názor, že pornografie se od erotického umění liší tím, že neobsahuje žádné další sdělení, umělecké, moralizující, aktivistické apod., mimo tendenci diváka fyziologicky vzrušit. Všechny tyto sofistikované avyhrocené debaty se nicméně staly nadbytečnými snástupem internetu. Vdobě okamžité aglobální přístupnosti obrazů není potřeba zajišťovat průnik explicitního obsahu na veřejnost skutečnou nebo zdánlivou uměleckostí díla. Upornografie se vsoučasnosti nesleduje míra explicitnosti, důležitý je širší společenský kontext. Nikoho nepřekvapí přítomnost erotického tématu, bude ovšem podstatné, jaké politické, genderové, rasové iekonomické otázky jsou vtéto „erotické“ produkci skryty. Díla, která já považuji za tvorbu vduchu pornostudií, se velmi liší od děl, která se obvykle označují jako erotické umění. „Klasické“ erotické umění jedNámitka č. 8
23 Námitka č. 8 nak často pracovalo stvaroslovím nahého ženského těla, většinou zhlediska formy způsobem nedotčeným feministickou reflexí, jednak často podávalo lidskou sexualitu jako největší azákladní mystérium života, jako zdroj tajemství, romantiky, tragédie, energie apod. Toto monumentální pojetí, ze kterého selektivně vypadávaly jevy jako homosexualita, alternativní erotika, násilí, ekonomické zájmy amnoho dalších, pornostudia súctou ponechávají historii avšímají si drobnějších, apřitom realističtějších jevů kolem něj. Zároveň však vnímám otázku reflexe „klasické erotiky“ včeském výtvarném umění období socialismu atransformace jako výzvu aotevřené téma.
24
Účel výzkumu Práce Červenající se papír sleduje tyto základní cíle: První účel tohoto pojednání byl již zevrubně popsán výše. Věřím, že se pomocí experimentu s„uměleckým“ pornočasopisem povede ukázat Kurz pornostudií aobecně akademický zájem ofenomén pornografie jako možný nástroj pro kritický průzkum společenských jevů ijako cesta pro aktualizaci akademické umělecké výuky. Druhým cílem je snaha opředstavení určitého segmentu kreativity studentů. Moje potřeba shrnout apublikovat studentské práce nebyla motivovaná přesvědčením, že se jedná ovýjimečná díla vhistorii školy nebo vosobní historii jednotlivých studentů. Jedná se otvorbu, která vznikla při zvláštní pedagogické příležitosti.11 Studenti se přihlásili na předmět Kurz pornostudií většinou se zvědavou touhou dozvědět se něco ocitlivých tématech. Vzávěru kurzu byli postaveni před úkol něco vrámci tohoto tématu vytvořit. Téma tištěných pornografických časopisů sice studentům připadalo archaické, ale zároveň tato anachroničnost formy posloužila jako ochranná zástěrka, díky níž pro ně bylo zadání stravitelné arealizovatelné. Vytvořila jakousi formální bariéru, díky které nemuseli mít obavu ztoho, že po nich budu žádat odhalení intimních informací, jež by zveřejnit nechtěli, nebo že zadání bude překračovat jejich morální, emoční nebo náboženské meze. Dalším, spíše minoritním cílem publikace je snaha vytvořit určité propojení mezi mojí pedagogickou činností avlastní umělecko-výzkumnou tvorbou, ve které hraje fascinace tištěnými pornografickými časopisy významnou roli. Zároveň se však zdráhám zařazovat svůj dlouholetý projekt Kurzu pornostudií do kategorie volného umění vrámci tzv. pedagogického obraLenka Klodová Červenající se papír: Účel výzkumu 25 11 Obdobná motivace – neztratit kvalitní práce studentů, které dokládaly obrovské množství práce vynaložené na překonání mezioborových bariér – stála u zrodu další publikace zahrnující pedagogický experiment, na kterém jsem se podílela. Ve spolupráci s Kateřinou Liškovou a Evou Šlesingerovou jsme vydaly e-publikaci zachycující tři ročníky společného předmětu pro studenty humanitních studií a studenty umění. Viz Lenka Klodová – Kateřina Lišková – Eva Šlesingerová et al., UV faktor 3. Tři cykly Uměleckého výzkumu mezi FaVU VUT v Brně a FSS MUNI, https://dspace.vutbr.cz/handle/11012/64883, vyhledáno 14. 11. 2018.
Lenka Klodová 32 konzervativnímu, podporujícímu, škodlivému nebo nebezpečnému. Hledáme naopak práce, které objasní metody ateoretické základy pornografie azabývají se pornografií ve formách textů, inscenace nebo představení; zabývají se jejím výskytem vrůzných typech ,prostoru‘ srůznými významy; pornem jako předmětem různých druhů právních adalších regulačních rámců asrůznými významy pro jeho účastníky apro pozorovatele těchto účastníků.“25 Vedle motivace vyvřelé zagendy feministických sexwars badatelky abadatelé často zdůvodňují svůj zájem momentem překvapení. Linda Williams vúvodu kHard Core hovoří onečekaném objevu, který jí nahlédnutí do pornografie přineslo. Pornografické filmy měly původně autorce dodat materiál na jednu neobjevenou kapitolu ve studii oslasti ze sledování těl ve filmu vnávaznosti na feministický termín gaze. Očekávala, že pornofilmy budou doslovnou ilustrací objektivace ženského těla. Místo toho zaznamenala pornoprodukci jako místo naplněné kontradikcemi.26 Jedny znejzávažnějších problémů se týkaly zachycení azhodnocení ženské slasti. Obdobně Beatriz Preciado zjišťuje po prostudování produkce časopisu Playboy, že nic není takové, jak si to představovala. Počet fotografií nahých žen totiž včasopise převyšovalo velké množství snímků architektonických plánů adesignových objektů. To ji podnítilo knapsání studie o„playboyovské“ architektuře aživotním stylu snázvem Porntopia.27 Zdá se, že pornografická produkce vtomto aspektu připomíná určitou verzi „lidové tvorby“. Jedná se osegment produkce, který je extrémně orientovaný na své zákazníky ana jejich vkus azájmy vnejintimnější oblasti. Tudíž se vdruhém plánu může stát, že pornografie dokáže ve svých materiálech bezděčně zachytit mnohé zajímavé informace. Mohou se týkat např. zobrazování dobových tělesných ideálů aúprav, sexuálních strategií apolitik. Informace, které poskytuje, pocházejí znapínavého rozhraní mezi individuálním auniverzálním; mezi transgresí – protože porno musí realitu překračovat, akonformitou – protože obrazy apředstavy musí být natolik univerzální, aby přinášely dostatečně velký zisk zprodeje. Další motivací, která dokáže badatelky abadatele kpředmětu pornografie přitáhnout, je její fascinující souvislost stechnologickým médiem ajeho rozvojem. Již studie zosmdesátých let si všímají toho, že „index obscenity apornografičnosti“ je velmi závislý na médiu, jež daný materiál nese adistribuuje. WalČervenající se papír: Úsvit pornostudií na Západě 25 Feona Attwood – Clarissa Smith, Porn Studies: an introduction, Taylor and Francis Online, https://www.tandfonline.com/doi/full/10.10 80/23268743.2014.887308, vyhledáno 15. 11. 2018. 26 Viz Williams (pozn. 24), s. XV. 27 Beatriz Preciado, Pornotopia. An Essay on Playboyʼs Architecture and Biopolitics, New York 2014, s. 9.
Lenka Klodová 33 neuskutečněnou výzvu: „Snaším časopisem se nechceme jen dostat do těch oblastí, kde začíná být studium pornografie docela dobře zavedené – například ve filmových amediálních studiích– chceme oslovit ty oblasti, ve kterých zatím žádné akademické práce zveřejněny nebyly – například ekonomie, marketing ainterakce člověk/počítač.“30 Zkoumání pornografie zhlediska oblastí, které jsou vzdálenější feministické optice, může přilákat nový typ badatelek abadatelů ataké přinést nové poznatky. Zvláště aktuálně nejrozšířenější pornosféra – internetová pornografie – vyžaduje jiný typ zkušenosti aznalostí, než jaký představovalo badání na poli pornografických aktivit, které více zasahovaly do reálného fyzického světa avíce než stechnologií souvisely spolitikou veřejného prostoru. ter Kendrick nalézá přímou souvislost mezi vznikem fotografie avytvořením politických nástrojů – komisí aúřadů, které mířily kposouzení, klasifikaci, kriminalizaci aomezení volného oběhu takových materiálů, tj. srozvojem cenzury.28 Spornografií souvisí také bezprostřední technologický pokrok samotných médií. Pornografie je ve svém obrovském rozsahu prvním anejnáročnějším „klientem“ technologií asama způsobuje apodněcuje jejich další rozvoj, což je patrné především vsoučasné době internetové pornografie. Včasopise Umělec číslo 3 zroku 1993 Keiko Sei, japonská teoretička, toho času působící vBrně aPraze, upozorňuje na pornografii jako na významné téma anabádá květší pozornosti: „Pornografie je vždy napřed při využívání nejnovějších médií atechnologií, je rychlejší než jakýkoli jiný žánr, jejím konkurentem je jen armáda. Studiem pornografie se tedy můžeme ledacos dozvědět omédiích samotných. Atento proces nakonec můžeme přeměnit vumění, stejně jako se mediální umění vposledních pěti letech zabývalo vojenskou technologií. Je proto na čase, abychom se vpříštích pěti letech zabývali pornografií.“29 Editorky časopisu PornStudies si vreakci na rozvoj akademického zájmu opornografii všímají, že vroce 2013 se již určité aspekty zkoumání porna dají chápat jako poměrně uspokojivě naplněné, zatímco jiné oblasti ještě představují Červenající se papír: Úsvit pornostudií na Západě 28 Walter Kendrick, The Secret Museum: Pornography in Modern Culture, Berkeley 1996. 29 Keiko Sei, O pornografii – ráno poté, Divus, http://divus.cc/praha/ cs/article/on-pornography-the-morning-after, vyhledáno 15. 11. 2018. 30 Viz Attwood – Smith (pozn. 25).
Lenka Klodová 34
Úsvit pornostudií na Východě Vznikla-li pornostudia na Západě vosmdesátých letech, je jasné, že se jejich český příběh musí od počátku odvíjet jinak. Česká (aslovenská) situace je specifická kvůli své historii. Náš vývoj ovlivnil především čtyřicetiletý socialistický experiment, který společnosti „pomohl“ překlenout vnevědomosti nejen období bouřlivých diskuzí opovaze pornografie vosmdesátých letech, ale itéměř celé feministické hnutí. Invaze spojeneckých tanků vroce 1968 také značně oslabila dozvuky liberalizačních sociálních změn, které probíhaly na konci šedesátých let. Důležitým aspektem tuzemských pornostudií je nepřítomnost formulovaného feministického hnutí vpodobě, vníž se na Západě stalo spouštěcím mechanismem pro zkoumání porna jako typického obrazu genderového vykořisťování. Feministickému hnutí vtuzemsku vytvoLenka Klodová řila neúrodnou půdu skutečnost, že za socialismu existovala ve společnosti řada „rovností“, které byly vagendě západních feministek vedené jako žádané cíle. Oreálném zhodnocení přínosu socialistického režimu pro emancipaci žen se stále vedou odborné debaty.31 Pro zkoumané téma je však podstatný fakt obecného podřízení individuálních zájmů obecnějšímu politickému cíli. Podle Martiny Pachmanové zastírala genderovou otázku nadřazená agenda boje proti společnému nepříteli – tedy komunistickému režimu.32 Mirek Vodrážka Červenající se papír: Úsvit pornostudií na Východě 31 První větší souhrnnou publikací zachycující genderovou problematiku v periodě 1948–1989 je sborník Vyvlastněný hlas. Editorky Hana Havelková a Libora Oates-Indruchová v něm prosazují pohled na genderovou otázku jako na „vyvlastnění“ v analogii na komunistické vyvlastňování půdy a výrobních prostředků: „Pojem vyvlastnění podle našeho názoru lépe vystihuje skutečnou situaci, kdy moc odňala ženskému hnutí jeho agendu s tím, že ji bude spravovat sama – a domněle lépe.“ Hana Havelková – Libora Oates-Indruchová (eds.), Vyvlastněný hlas. Proměny genderové kultury české společnosti 1948–1989, Praha 2015, s. 22. 35 32 Martina Pachmanová, In? Out? In Between?, in: Bojana Pejič (ed.), Gender Check: a Reader, Köln 2010, s. 39.
Lenka Klodová 36 stala jediným možným místem relativně svobodného sdílení ajakákoliv aktivita směrem „ven“ okamžitě dostávala politický kontext. Jasně je to vidět např. na uměleckých akcích Jiřího Kovandy, jehož gesta už nemohla být minimalističtější, jejich obsah byl však přitom expresivní aapelující.34 Zdenka Badovinac vúvodním textu kprojektu Body and the East upozorňuje na to, že umělecké tělové akce nebyly na Východě ani více expresivní, ani krutější nebo existenciálnější než na Západě, jak by bylo možné očekávat od tvorby vznikající pod politickým útlakem. Podle Badovinac se „východní“ akce odlišovaly něčím, co nebylo na první pohled zřejmé, tedy onou latentní političností.35 První veřejná nahá akce Tomislava Gotovace vBělehradě vroce 1971 trvala jen několik vteřin aspočívala vpřeběhnutí zjednoho auta do druhého. Vatmosféře socialistické reality je jeho akce prvořadě čtena jako politické gesto svobody. Tato interpretace vdaném místě zastíní další možné významy veřejné mužské nahoty, kterými by mohly být např. demystifikace patriarchátu nebo odkazy ktraumatickému obrazu homosexuality. Ženské tělo, jak doplňuje Badovinac, zobrazované vsocialistickém realismu však poznamenává, že absenci diskurzu předchází nerozeznání diskurzu, aupozorňuje na to, že idisidentské kruhy, které by měly být citlivé vůči všem mocenským technikám, mnohdy žily vgenderové otázce viluzi sociálního konformismu, který ovšem nelze ztotožňovat srealizovanou utopií ideálních vztahů mezi muži aženami.33 Vedle absence „naštvaného“ feministického pohledu chyběl pro vznik pornostudií včeském prostředí další podstatný motiv. Kromě toho, že vsocialistickém režimu neexistovala dohledatelná místní pornografická produkce, neobjevovaly se vjeho veřejném prostoru až na výjimky sexualizované asexistické obrazy žen. Nepřítomnost sexualizovaného těla na veřejnosti opět nemusí odkazovat knaplnění ideálu, kterým je respektující přístup kzobrazování žen amužů. Za manipulující lze označit ipropagandou prosazovanou prezentaci ženského těla jako symbolu mateřství abudovatelského nadšení. Vkontextu socialistického režimu je nepřítomnost jiných než ideologicky modifikovaných těl způsobena totální kontrolou veřejného prostoru. Rozdílnost vchápání avymezení veřejného asoukromého je pro možnost využití pornografie jako odrazového můstku pro společenskou kritiku klíčová. Totálně kontrolovaný socialistický prostor vČeskoslovensku, zvláště po roce 1968, způsobil, že se domácnost Červenající se papír: Úsvit pornostudií na Východě 33 Mirek Vodrážka, Before the Great Exodus, in: Bojana Pejič (ed.), Gender Check: a Reader, Köln 2010, s. 174. 34 Mám na mysli Kovandovy akce jako Kontakt (1977), spočívající v letmém tělesném kontaktu s kolemjdoucími, Divadlo (1976), ukazující obyčejné bytí jako umělecké dílo, nebo akci XXX (1976), rozpažení uprostřed davu na chodníku. 35 Zdenka Badovinac (ed.), Body and the East. From the 1960s to the Present, Ljubljana 1999, s. 16.
Lenka Klodová 37 vperformanci Triangle (1979) dává do souvislosti svou masturbaci spolitickou situací, vČeskoslovensku klade Zorka Ságlová pleny uSudoměře (1970). Kženské nebo tělové otázce se tak umělkyně dostává velkou oklikou přes historické konotace aestetizující land art. Zdá se, že při hledání vlastního uměleckého teritoria se české umělkyně obracely nejčastěji dovnitř, do svého emočního světa. Jejich díla se pak vyznačovala vypjatou expresivností, křehkostí aautobiografičnosti jak je patrné zejména uEvy Kmentové nebo Adrieny Šimotové. Výjimečným zjevem té doby vnašem okruhu je slovenská umělkyně Jana Želibská, která se feministickým tématům nevyhýbá již od poloviny šedesátých let. Zpracovává ženské tělo ve formě popartového znaku, zabývá se jeho sexuální stránkou. Zkoumání sexualizovaného obrazu ženy se včeském prostředí objevuje až později vosmdesátých letech skrze práci Margity Titlové. jako asexuální aandrogynní, vystupuje vperformativních praktikách primárně jako to, jež nese znaky svobody aindividualismu. Vymezování se vůči sexistickým obrazům ženského těla nebo vůbec práce serotickými motivy neměly vtvorbě českých umělkyň vobdobí, kdy na Západě probíhala druhá vlna feminismu, odezvu. Vtom se naše země odlišovala iod ostatních socialistických „bratrských“ republik. Je zde možné vidět určitou paralelu: erotické apornografické materiály, např. časopisy, voriginální podobě nebo jen přefocené, přicházely do československého prostředí kromě ze Západu také ze socialistických zemí svolnějším politickým ihospodářským režimem, jako byla Jugoslávie, Německá demokratická republika nebo iPolsko. Ve stejném prostředí se objevují iodvážnější tělové apolitiku těla kritizující umělecká díla. Zatímco vPolsku nebo Jugoslávii najdeme vsedmdesátých letech výrazné tvůrkyně, ve své tvorbě otevřeně komunikující sezápadními feministickými umělkyněmi, vtuzemsku se málokteré umělkyni povedlo vystoupit ze stínu jejích mužských kolegů apřemýšlet ovlastní genderové agendě.36 Když vPolsku Natalia LL svůdně pojídá banány adalší pochoutky ve videích svého cyklu Consumer Art (1972–1974), Eva Partum vperformanci Změna (1974) otevřeně pracuje sobjektivací ženského těla apodřízenosti produkci kosmetického průmyslu, vJugoslávii Sanja Ivekovič Červenající se papír: Úsvit pornostudií na Východě 36 Pavlína Morganová, Někdy v sukni, in: Někdy v sukni (kat. výst.), Moravská galerie v Brně, Galerie hlavního města Prahy 2014, s. 5.
Lenka Klodová 38 Červenající se papír: Úsvit pornostudií na Východě V plné polníV plné polní
Prehistorie českých pornostudií Nedostatek typických východisek pro pornostudia vhistorii českého umění sedmdesátých aosmdesátých let mě vede khlubšímu ponoru do historie arozboru několika fenoménů, které by mohly společně vytvořit spekulativní českou „prehistorii pornostudií“. Společným rysem sledovaných projektů je badatelský záměr spojující pornografii suměleckou nebo kulturní aktivitou. Za jednoho zprvních badatelů voboru pornostudií můžeme snadsázkou označit Jindřicha Štýrského. Pornografický zájem uŠtýrského vyvrcholil vedle jeho rozsáhlé sběratelské činnosti vpráci ediční aredaktorské. Magazín Erotická revue, který vydával vletech 1930 až 1933, je ideální směsicí badatelských, parodických aumělecky kvalitních literárních ivýtvarných děl. Štýrský vrevui otiskuje nejen klasické poklady historické erotické literatury, jaLenka Klodová ko je Káma šastra37 nebo Zahrada vůní,38 zprostředkovává také například soubory erotického folkloru. Karel Srp vdoslovu kreedici Erotické revue vroce 2001 pokládá Lidový slovník erotický za „jeden znejdůležitějších pokusů osoustavné zmapování dané oblasti mezi válkami“.39 Vrozpoznání hodnoty lidové pornografie se Štýrský shoduje sdalšími českými badateli, okterých se zmíním později. Štýrského význam pro české prostředí leží kromě vlastních uměleckých aktivit také vpropojení českého prostředí smezinárodním hnutím surrealistů, které zahrnovalo ireflexi jejich zájmu osexualitu apornografii. VErotické revui zprostředČervenající se papír: Prehistorie českých pornostudií 37 A. D. Zd. Vk., Kamashastra, in: Jindřich Štýrský (ed.), Erotická revue I, Praha 2001, s. 60–78. 38 A. D., Zahrada vůní, in: Jindřich Štýrský (ed.), Erotická revue III, Praha 2001, s. 117–124. 39 Karel Srp, Erotická revue a Edice 69, in: Jindřich Štýrský (ed.), Erotická revue III, Praha 2001, s. 137. 39
Lenka Klodová 40 kovává čerstvý překlad dvou debatních kulatých stolů surrealistů na téma sexuality. Surrealisté se pokoušeli ve svých recherches, které se uskutečnily vletech 1928 až 1932,40 věcně aobjektivně probrat všechny možné aspekty sexuality. Chtěli tak demonstrovat svou otevřenost vůčisexualitě askrze ni inadřazenost nad tehdejší měšťanskou společnost. Obhajovali svou „pornofilii“, jak by řekl český surrealista Bohuslav Brouk. Ze současného pohledu jsou tyto materiály také svědectvím jisté omezenosti dobové perspektivy, ať již se jedná opohled na ženy (debaty byly vždy all-male panely, oženách se mluvilo výhradně jako oobjektech touhy asexuálních aktivit), případně ovztah jednotlivých umělců kproblematickým tématům (např. Bretonův odpor khomosexualitě). Karel Srp si vdoslovu kreprintu Erotické revue všímá specifického rysu české erotické surrealistické avantgardy: na rozdíl od francouzské se nikdy nespojovala skritikou církve.41 Do českého prostředí se překlady záznamů debat dostávají právě díky Štýrskému velice rychle, ale pokud je mi známo, obdobný formát nebyl nikým zčeských surrealistů aumělců následován. Vlastní agendu týkající se lidské sexuality rozvíjí ze surrealisticko-psychologického hlediska především již zmíněný Bohuslav Brouk. Jeho koncept pornofilství, tedy otevřeného přihlášení se kvlastní tělesnosti asexuálnosti, ipřes jeho proklamované mizogynství42 zvláštním způsobem koresponduje se strategiemi esencialistického feminismu ataké stělovými strategiemi dalších hnutí za emancipaci, např. LGBT hnutí, jak jsou proklamovány ve formě expresivních Pochodů hrdosti: „Tělo je posledním argumentem lidí, kteří neprávem jsou odstrkováni apřehlíženi, neboť jím bez diskuze dokazují bezpodstatnost veškerých sociálních rozdílů vporovnání smocí přírody.“43 Všímá si dokonce ve shodě sfeministickými kritičkami toho, že podoba pornografie může být závislá na úrovni politické atmosféry ve společnosti: „Agresivita obscénnosti namířené proti ženám bývá ventilem vpřípadě nemožnosti realizovat ji proti původnímu politickému cíli.“44 SErotickou revuí je spojena také tvorba malířky Toyen. Její soubor něžných perokreseb snázvem Jednadvacet45 obsahuje hravou didaktičnost znázorněnou něžnou až dětskou kresbou ajejí stylizaci do podoby naučných tabulí. Dedikací díla jako svatebního daru bratrovi Bohuslava Brouka se soubor zařazuje do dlouhé, Červenající se papír: Prehistorie českých pornostudií 41 Viz Srp (pozn. 39), s. 142. 43 Tamtéž, s. 134. 40 Viz Štýrský (pozn. 37), s. 12–19 a 44–52. 42 „Koitus ženy nebavil, neznázorňovaly jej, a tak nic lidského nevynašly. Poněvadž však byly anatomicky uzpůsobeny stejně jako muži, podařilo se jim přijmout člověčenství z rukou mužů!“ Bohuslav Brouk, Lidská duše a sex, Praha 1992, s. 31. 44 Tamtéž. 45 Toyen, Jednadvacet, Praha 2002.
Lenka Klodová 41 majitelem věcí proskribovaných, řídkých, hledaných apronásledovaných, ne každému přístupných publikací kuriózních, jež se tiskly tajně, byly rozesílány tajně anamnoze se ičetly tajně.“48 byť spíše mimoevropské tradice sexuálních manuálů. Dílo je zároveň obrazovou analýzou mnoha sexuálních traumat, např. kastračních úzkostí. Zhlediska pornostudií je zajímavá iranější tvorba Toyen, ztzv. primitivistického období let 1924 až 1925, publikovaná vErotické revui pod zkratkou XX.46 Inspirací pro tento typ tvorby byly Toyen spontánní lidové kresbičky zveřejných toalet. Rozpoznání informační aemoční hodnoty obscénní lidové tvorby je tím, co pro pornostudia oceňuji na dalších osobnostech – sběrateli Karlu Jaroslavu Obrátilovi ajeho předchůdci Janu Jeníkovi zBratřic. Jejich dílo je ojedinělé nejen vzhledem kpředmětu zájmu, ale izhlediska přístupu obou sběratelů knalezenému materiálu. Jan Jeník zBratřic, souputník velkých sběratelů lidové tvorby, jako byl F. L. Čelakovský nebo J. A. Puchmajer, „nesledoval úzkoprsý, ba kastrující národně obrozenecký ideál aodmítal estetizující cenzuru“47 svého sesbíraného materiálu – erotických askatologických lidových básní apísní. Zájem K. J. Obrátila mířil obdobným směrem. Soubor nazvaný Kryptádia vydával sešitově vletech 1932 až 1939. Radim Kopáč aJosef Schwarz ve své stati citují vyjádření hluboké politické motivace J. K. Obrátila kjeho sběratelské činnosti: „Ke sbírání erotik nepřivedlo mne tedy nic jiného nežli stará moje vášeň sbírati astáti se Červenající se papír: Prehistorie českých pornostudií 46 Viz Štýrský (pozn. 34), s. 79 a 86 a Štýrský (pozn. 35), s. 74 a 59. 48 Tamtéž, s. 92. 47 Radim Kopáč – Josef Schwarz, Zůstaňtež tudíž tajemstvím… Známá i neznámá erotika (a skatologie) v české literatuře 1809–2009, Praha 2010, s. 24.
Červenající se papír: Vlna erotických výstav Voblasti tělového výtvarného umění, tedy oblasti, která na Západě stála uzrodu pornostudií, se ivčeském prostředí začínají od poloviny devadesátých let objevovat první výrazné osobnosti. Veronika Bromová šokovala vroce 1996 českou veřejnost svým dílem Pohledy. Jednalo se otriptych digitálních tisků, ze kterého je nejčastěji citovanou částí práce srozkrokem. Práce spornografickou polohou vlastního těla aexploatací ženského pohlaví na anatomickou úroveň nakonec zastínila další roviny díla, které zároveň také obsahovalona svou dobu novátorské využití počítačové úpravy obrazu.53 Přestože scéna českých umělkyň aumělců „pornografů“ nebyla nikdy velká ani sjednocená,54 proběhlo na začátku nového tisíciletí tuzemským kulturním prostorem nečekané množství „erotických“ výstav.55 Zvýšenou vlnu zájmu jsem zaznamenala mezi lety 2004 až 2015. Za vrchol vlny lze považovat rok 2008. Vlna erotických výstav se dotkla galerií současného umění, výstav konaných valternativních prostorech irenomovaných institucí. Na některých ztěchto výstav jsem vystavovala svá díla. Vybuzený zájem opornografická témata vumění mi byl velmi sympatický, ale zároveň otevíral řadu otázek: Vyvolala tento boom společenská objednávka? Je ve vzduchu nějaká společenská změna? Jakým způsobem vlastně téma erotiky apornografie vumění tyto výstavy 53 Tuto událost zařadil Vladimír Poštulka do své popularizační publikace jako významnou pro vývoj pornografie. Vladimír Poštulka, Dějiny pornografie v datech, Praha 2007, s. 301. 54 Jako jedna z prvních se závažným tématem porno boomu v České republice zabývala Radka Mullerová, která začala v roce 2001 fotit prostitutky na E55. Tereza Janečková v roce 2002 provedla komplexní průzkum vzniku mediální osoby za pomoci pornografických prvků. V základě jejího průzkumu stálo prosazení vlastního fotoseriálu v časopise Hustler. Jana Štěpánová používá prvky z pornografie, např. erotické pomůcky nebo erotické fotky párů stejného pohlaví, a spojuje je s agendou lesbické sexuality a života. Ondřej Brody zkoumá žánr pornografického videa. Často se věnuje tématům, která jsou v tuzemské společnosti tabuizovaná – sex starých lidí, sex s těhotnou, exploatace nahé modelky, forma produkce porna. 55 Lenka Borovičková zpracovala na téma série erotických výstav v podobném období diplomovou práci Nahota, sexualita a pornografie jako kurátorský projekt na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně v roce 2012. Borovičková pak své teoretické bádání zúročila ve vlastním kurátorském projektu Body varu, uskutečněném v Opavě v roce 2013. Lenka Klodová 48
49 uchopují apředkládají divákovi? Jsou tyto výstavy expozicemi vduchu pornostudií, tj. zobrazují mezioborové aanalytické stanovisko? Pátrala jsem po motivech kurátorů jednotlivých akcí, tak jak je bylo možno vyhledat vdoprovodných textech vkatalozích.56 Zjišťuji, že většina výstav spíše využila atraktivnosti tématu jako propagačního prostředku. Ukazovala spojení sexuální tematiky svýtvarným uměním na základě společné, avšak blíže neformulované schopnosti transgrese arozkrývání tabu. Někdy chtěla ukázat, že sexualita je „téma jako každé jiné“.57 Jindy, že „vizuální umění je nejvděčnějším prostředkem ksexuální imaginaci“.58 Nejběžnější vlastností expozic byla „tematická návaznost nakoncepci, která vedle kvality azpracování sleduje hravou rozmanitost děl“,59 která ve skutečnosti znamenala rezignaci kurátora na hlubší reflexi tématu apřenechání těžiště na jednotlivých autorech ajejich dílech. Pokud se výstava zabývala nějakou badatelskou perspektivou, jednalo se výhradně ohistorický pohled, bezpečně zastavený na konci devatenáctého století. Velké instituce jako Muzeum města Brna60 aNárodní galerie vPraze61 své výstavy stématem sexuality ohlašovaly jako výstavy, které „se svým tématem zdánlivě poněkud vymykají zřady dosavadních ,vážných‘ vědeckých, jubilejních či společensky oslavných, uměleckých, historických apopularizačně naučných akcí aaktivit“.62 Přes veškeré rozpaky aruměnce pořadatelů je třeba ocenit kvalitní katalogy koběma historizujícím 56 Jednalo se o výstavy: 2004 – Eros, Galerie české plastiky, Praha 2005 – Ohrožujete mravní výchovu mládeže, knihy a exlibris ze sbírky K. J. Obrátila, Národní muzeum, Praha 2006 – Stop násilí na ženách, C2C, Praha, kurátorka Lenka Kukurová 2007 – Ego art, kino Světozor, Praha XYXX, Karlín Studios, Praha 2008 – Fifty-fifty, Hala 8, Praha-Vysočany, kurátoři Ladislav Zikmund Lender a Jana Kubátová Sexismus?, Galerie V. Špály, kurátor Pavel Humhal 100 000 let sexu, Muzeum města Brna Láska – touha – vášeň. Milostné náměty v umění 15.–19. století, Národní galerie, Clam-Gallasův palác 2010 – Sex extrémně líbezný, Galerie XXL, Louny, kurátoři Milan Salák a Veronika Velíková 2011 – Láska je slepá, sex je jinde, galerie Artinbox, kurátorka Nadia Rovderová Erotická revue, GASK 2013 – Body varu, Bezručova Opava, kurátorka Lenka Borovičková 2014 – Sexplicit, Art Salon S Microna, kurátorka Veronika Zajačíková 2016 – Je architektura sexy?, GJF, kurátoři Ladislav Zikmund Lender, Dan Merta, Filip Šenk 2017 Sexplicit, OD Kotva, Praha, kurátor Prokop Bartoníček Voayer, Dům uměleckého průmyslu, Praha, kurátor Mário Petreje 57 Milan Salák, Sex extrémně líbezný (kat. výst.), Galerie XXL, Louny 2010. 58 Pavel Humhal, Sexismus? (kat. výst.), Galerie Václava Špály, Praha 2008. 60 Brněnská popularizační výstava 100 000 let sexu, pořádaná Muzeem města Brna na Špilberku, rozhodně nechtěla „bořit tabu, ani za každou cenu provokovat“. Výstava se snažila udržet distanc od tématu pomocí historičnosti a vědeckosti, přestože řada exponátů, mezi nimiž dominovaly kromě dobových artefaktů i předměty „denní potřeby“ jako např. pásy cudnosti či antické spintriae, měla potenciál vyprovokovat aktualizovanou diskuzi. Výstava je doplněna o katalog se sborníkem textů o lidské sexualitě od pravěku do 19. století. 59 Citace kurátorky výstavy Sexplicit Veroniky Zajačíkové. Tomáš Holý, Sexplicit je pražská výstava sexu v umění a designu, Designmag, http://www.designmag.cz/udalosti/46980-sexplicit-je-prazska-vystava- -sexu-v-umeni-i-designu.html, vyhledáno 10. 8. 2018. 61 Výstava Láska – touha – vášeň. Milostné náměty v umění 15.–19. století Národní galerie ve spolupráci s Archivem proběhla v Clam-Gallasově paláci. Práci s tématem si instituce nejprve vyzkoušela na menší výstavě Umění něžně erotické v Muzeu Šumavy v Kašperských horách od stejného kurátora Víta Vlnase. V katalogu jsou jednotlivé artefakty doplněny zasvěceným fundovaným výkladem, předchází jim čtyři zajímavé studie zabývající se erotikou v historických uměleckých dílech. 62 Václav Ledvinka, Předmluva, in: Láska – touha – vášeň (kat. výst.), Archiv hlavního města Prahy a Národní galerie v Praze 2008, s. 9. Lenka Klodová Červenající se papír: Vlna erotických výstav
50 výstavám. Závažnější pokus ouchopení tématu pornografie avýtvarného umění učinili kurátoři Jana Kubátová aLadislav Zikmund výstavou Fiftyfifty. Původním záměrem kurátorů, ke kterému odkazuje inázev výstavy, bylo pomocí veřejné výzvy jednak shromáždit genderově vyvážený soubor děl od různorodých autorů, jednak prezentovat ve vyváženém poměru umělecké postoje proaprotipornografické. Úskalím výstavy bylo to, že kurátorský předpoklad vystavovaná díla nenaplnila úplně. Předpoklad vycházející zteoretických podkladů, že „jediný možný přístup kpornografii je genderová kritika“, se podle kurátora Zikmunda nerealizoval, protože „ne všichni umělci jsou ochotni tvořit pod jakoukoliv ideologií, proto reflexe porna vumění je složitější“. Umělci aumělkyně podle něj „berou porno jako neutrální základ své práce apřidávají mu obsahové přesahy, např. stáří, ,velké umění‘, hranice porna dříve adnes, mateřství, transgender, obraz vlastního těla versus jeho fyziologie atd.“63 Badatelský přístup ktématu pornografie se vrámci fenoménu uměleckých výstav dá realizovat dvěma způsoby. Vprvním případě sledujeme problematiku prostřednictvím uměleckých děl, tedy děláme více méně klasickou kurátorskou tematickou výstavu. Zajímavý může být také druhý přístup, kdy výstava nebo udá63 Ladislav Zikmund, „Ukaž, že jsi kanál“, in: Fifty-fifty (kat. výst.), Praha 2008, nečíslováno. lost je blíž kfenoménům zerotického apornografického průmyslu než ke sféře umění. Badatelskou událost by zní pak udělala objektivní odborná reflexe. Výstavy tohoto typu, tedy akce na hraně mezi pornografickou produkcí akulturní událostí, se unás také začínají objevovat, ale jejich adekvátní teoretická reflexe nebo iperformativní vytěžení zatím chybí. Příkladem takových akcí jsou Erotické veletrhy nebo výstavy Voayer. Byly to akce, během nichž měli návštěvníci možnost vomezeném čase pozorovat živé nahé ženy nebo muže. Projekt nás na jedné straně táhne do mentálního prostoru bizarních, eticky problematických podívaných, na druhé straně však ssebou díky sblížení žánrů podle mě nese potenciál otvírat mnohé obecné otázky. Silně provokuje diváctví, realizaci moci pohledu, vyvolává otázky oetičnosti takových participativních projektů iširší otázky ocharakteru současné konzumace sexuálních zážitků, ve které hraje voyeurismus čím dál primárnější roli. 64 Série Voayer, která do naší země dorazila ze Slovenska poprvé vroce 2017, však není první výstavou „skutečných nahých žen“ vPraze. 64 Autor konceptu Mário Petreje se po úspěších tří krátkodobých výstav (2017 Dům uměleckého průmyslu, 2018 Tančící dům, 2018 Výstava nahých mužů v Drive House v Praze 2) rozhodl pro zřízení trvalé výstavy v prostorách Domu módy na Václavském náměstí. Trvalá výstava nahých lidí Voayer Gallery ale po třech měsících zavřela pro nedostatek zájmu. David L. Bronštejn, Výstava Voayer Gallery: nahá těla tentokráte bez emocí, Kulturio, https://kulturio. cz/fotoreport-vystava-voayer-dum-mody-vaclavske-namesti-praha/, vyhledáno 5. 8. 2019. Lenka Klodová Červenající se papír: Vlna erotických výstav
51 Vroce 2003 se zde uskutečnila jiná „nahá“ výstava, sVoayerem naprosto kontrastní. Ideově souvisela skritickou výstavou Jako facka, jíž vroce 1993 reagovala americká fotografka Beth Lazroe na sexismus včeských ulicích. Na stejné téma odeset let později navázala britská umělkyně Lizzy Le Quesne. Jako svou reakci na sexismus včeských ulicích imédiích uspořádala ve Špálově galerii vPraze performanci Shop Windows, kdy byli diváci vyzýváni, aby si fotili sestavy živých nahých žen aumělých figurín.65 Vlnu zájmu oerotická témata, která se prohnala českými galeriemi, kopírovala itištěná média. Zatímco vdevadesátých letech se tematikou porna systematičtěji zabývaly pouze avantgardní alternativní magazíny Živel nebo Umělec,66 vobdobí 2008 až 2015 téměř všechny kulturní časopisy, ale iněkterá mainstreamová média vydaly nejméně jedno monotematické číslo věnované pornografii. Novou perspektivu vpohledu na otázky spojené se sexualitou přinesla „sexy“ čísla časopisů, které zastupovaly alternativu, jako např. časopis pro rodičovství Aperio 2/08, feministický magazín FEMA 4/11, magazín A2 10/15. Ukazuje se, že pro alternativní časopisy byly jednou zmotivací kvydání „porno čísla“ politické události, které hýbaly veřejným prostorem.67 Specializované přílohy mainstreamových časopisů typu příloha Erotika časopisu Žena aživot zlet 2013 a2018 žádné společenské ani politické pohnutky nezmiňují. Svým poměrně redundantním obsahem jsou spíše příklady snahy přiživit se na trendu apřikládáním polínek do plamene pornografikace společnosti. Ostatně jejich editorial mluvící o„inspiraci apovzbuzení vtom realizovat svá tajná přání“, jako by opakoval hyperbolický slovník editorialů reálných pornografických časopisů. Určitou zprávu ovšem přesto podávají: obsahy těchto příloh můžeme chápat jako zkušební platformu, která ukazuje, jaká témata už je možné vsoučasnosti otevřeně publikovat: BDSM sex, ruční sex, polykání ejakulátu, onanie… Dalším zajímavým jevem je to, že opornografii, erotice asexualitě vmagazínech již nehovoří pouze pracovnice vpornoprůmyslu nebo sexuologové, škála se rozšiřuje ospisovatelky, umělkyně adalší „odbornice na sex“. To představuje další ilustraci rozvoje 65 Lizzy Le Quesne, Co dnes znamená být feministkou? Konzumerismus, kapitalismus, třída a tělo, Umělec, http://divus.cc/praha/cs/ article/what-is-a-feminist-now-consumerism-capitalism-class-and- -the-body, vyhledáno 10. 8. 2018. 66 Oba časopisy zaměřující se na alternativní kulturu témata sexuality a pornografie publikovaly průběžně. Ale oba vydaly i několik čísel, která byla speciálně těmto tématům věnovaná. Např. Živel č. 10 věnovaný přímo tématu porno obsahoval rozhovor s V. Bromovou, R. Rosenbergem nebo úvahu „Jsou 90. léta zlatým věkem porna?“. Živel č. 20 téma tělo prezentoval profilem fotografa Jocka Sturgese a tématem tělesných tekutin, Živel č. 28 se bohatými materiály zaměřil na téma queer (příspěvky se věnovaly tvorbě Svatavy Antošové, Jany Štěpánové, Gilberta a George). 67 Aperio jako časopis pro rodinu řešil široce otázku sexuálního vzdělávání dětí. Prezentoval rozhovor s Kateřinou Janouchovou, která rozvířila české vody svou knihou O lásce a sexu, ve které uvažuje mimo jiné o možnosti využití sexuálních pomůcek při získávání prvních sexuálních zkušeností. Téma sexuální pedagogiky zmiňuje i feministický čtvrtletník FEMA v létě 2011. Např. Lucie Jarkovská – Kateřina Lišková, Je to k nevíře aneb Obrat k prudérii v české sexuální výchově?, FEMA č. 4/ léto 2011, s. 12–13. Lenka Klodová Červenající se papír: Vlna erotických výstav
52 Lenka Klodová „metapornografie“, jak oní píše Brian McNair, kdy se osexu mluví prostřednictvím jiných diskurzů než těch spojených serotickým apornografickým průmyslem.68, 69 69 Formu promluv o sexu prostřednictvím „odbornic na sex“ mimo sexuální průmysl použil jeden ne příliš zdařilý časopisecký pokus, Magazín Kraus. Hned v prvním čísle na podzim 2011 magazín pod titulkem 22 let sexu představil formou erotických fotografií pět žen, které se sexem zabývají teoreticky. 68 Viz McNair (pozn. 16), s. 63. Červenající se papír: Vlna erotických výstav
Pro oblast pornostudií, tak jak se jimi vtéto eseji zabývám, mě zajímají badatelé, kteří stojí na rozhraní. Existuje řada osobností zoblasti sexuologie, které svůj zájem rozšiřují také do oblasti kultury aumění, nebo ipřímo do hájemství erotické zábavy aprodukce. Významní čeští sexuologové začínají po revoluci spolupracovat serotickými médii, mají rubriky včeských pornografických časopisech, vystupují na erotických veletrzích. Jejich přítomnost byla významným legitimizačním faktorem rané pornografické produkce. Zároveň je znakem období, kdy pornografické časopisy fungovaly jako širší aužitečnější platformy pro informování osexu, kdy ještě nebyly redukovány na stereotypní erotickou pomůcku. Pro časopis Leo pracovali např. Jaroslav Zvěřina, Miroslav Plzák, Radim Uzel, Jaroslava Pondělíčková Mašlová nebo psychiatr Radkin Honzák. Vprůzkumech čtenářského zájmu, které časopis Leo vprvních letech existence prováděl, se rubriky, vnichž odborníci řešili problémy čtenářů, těšily největšímu zájmu ačasto byly uváděny ijako důvod (nebo zástěrka) koupě magazínu.70 Zopačného břehu jsou pro pornostudia zajímavé práce odborníků zoblasti dějin umění, které se dotýkají témat sexuality. Už vkatalozích „erotických“ výstav, organizovaných většími institucemi, se objevila řada jmen badatelů abadatelek. Jejich zájem otémata spojená se sexualitou většinou tvořil parciální výsek vlastního výzkumného zaměření. Většina znich je ukotvena voborech archeologie, pravěkých astředověkých studií, někdy se zaměřením na historickou každodennost ahistorická sociální témata.71 70 Významnému postavení sexuologů a vlivu jejich publikací, zvláště popularizačních příruček o sexualitě a vztazích v době komunismu, si všímá například badatelská práce Kateřiny Liškové a příspěvky ve sborníku Vyvlastněný hlas. Např.: Ivan Vodochodský – Petra Klvačová, Normativní podoby manželství v předlistopadové populárně-naučné literatuře, in: Havelková, Oates-Indruchová (pozn. 31),, s. 207–242. Nebo Věra Sokolová, Duhový život pod rudou hvězdou: Státní přístup k homosexualitě a neheterosexuální životy v normalizačním Československu, in: Tamtéž, s. 243–284. Červenající se papír: Odborníci na porno Lenka Klodová 53
54 Téma pornografie aerotika přitahuje vedle akademických badatelů apopularizátorů také další zvláštní typ vzdělanců. Často mívají akademické zázemí vjiném oboru (např. vpedagogice, filozofii), ale cítí se oprávněni na základě svého osobního zájmu se ktématu erotiky apornografie vyjadřovat. Díla, která ztakového puzení vznikají, mají často ambice pomocí eklektického vrstvení faktů vytvořit zobecňující celek72 nebo přijít snějakým provokativním návrhem.73 Osobností zokruhu spolupracovníků apřispěvatelů kvýstavě na Špilberku, která provokuje vtomto směru mou pozornost, je antropolog Jaroslav Malina. Souběžně se svou akademickou činností vroce 1993 inicioval široce pojatý vědecko-umělecký projekt, jehož výsledkem mělo být pětisvazkové dílo asérie souvisejících výstav pojmenované dlouhým popisným názvem Kruh prstenu: Světové dějiny sexuality, erotiky alásky od počátků do současnosti vreálném životě, krásné literatuře, výtvarném umění adílech českých malířů asochařů inspirovaných obsahem této knihy. Soubor začíná pojedná71 Autory příspěvků v katalogu výstav Láska – touha – vášeň jsou Hana Seifertová, Andrea Rousová, Vít Vlnas, Jiří Rak a Olga Kotková. Mezi přispěvateli sborníku 100 000 let sexu byli Jaroslav Malina, Martina Lázničková-Galetová, Vladimír Podborský, Marie Dufková, Libor Jan, Jaroslav Čechura a Milena Lenderová. ním osexuálním životě primátů akončí souborem děl výtvarných umělců dnes již starší generace, kteří autora zaujali svými díly serotickou tematikou. Ambice jeho projektu byly velké: „Uvedená pateřice předkládá pojednání ovývoji lidské sexuality, erotiky, lásky amanželství vbiologických, obecně antropologických akulturně historických souvislostech spolu spřehlídkou nejzajímavějších literárních avýtvarných děl minulosti azároveň přináší reprodukce obrazů asoch, jež vzávěru 20. apočátkem 21. století vytvořilo kolem sedmi desítek českých malířů asochařů inspirovaných obsahem jednotlivých svazků knihy. České výtvarné originály se možná stanou základem Galerie amuzea sexuality, erotiky alásky.“74 Zpublikace vyšel nejprve nultý díl, který obsahoval „ochutnávku“, několik kapitol zrůzných dílů, anásledně první díl omonumentálních 1 000 stranách se zaměřením na „Celý svět“ kromě euroamerické civilizace.75 Toto dílo mě fascinuje. Erotika se zde stala kostrou, na kterou autor nabaluje zcela chaotický chumel informací ze všech možných vědeckých oborů včetně na základě vlastního vkusu vybraných ukázek literárních ivýtvarných děl žánru klasického erotického umění plného ladných ženských křivek. 72 Odborník na klasickou erotiku, opavský pedagog Kamil Janiš chce ve své tvorbě, která zahrnuje eklektické spisy Z dějin sexu a erotiky a Toulky historií erotiky a sexu, navázat na Dějiny ženy S. K. Neumanna nebo na dílo K. J. Obrátila. 73 Pavel Kozák svým široce se rozbíhajícím barokním stylem shromažďuje ve své publikaci argumenty pro vytvoření utopické veřejné instituce Sexuária. 74 Jaroslav Malina (ed.), Kruh prstenu, Brno 2003, s. 7. 75 Jaroslav Malina (ed.), Kruh prstenu 1, Brno 2007. Lenka Klodová Červenající se papír: Odborníci na porno
55 Mezi výčet zvláštností týkajících se bádání osexu aerotice zařadím ijednu neuskutečněnou výstavu, která se plánovala vroce 2001. Ktéto výstavě vyšel rozsáhlý, třistapadesátistránkový katalog snázvem Rukověť sběratele erotického umění. Katalog je doposud kdostání vrůzných antikvariátech aknižních e-shopech vsekci erotická literatura. Slova vúvodu dokládají dobový hlad po prezentaci erotického umění inekomplikovaný koncepční přístup kurátora: „Komplexní výstava erotického umění procházející napříč věky auměleckými slohy vhistorii České republiky nikdy nebyla amy si myslíme, že je to velká škoda, neboť na erotickém umění není naprosto nic špatného.“76 Po komunikaci svydavatelstvím jsem záhadu nerealizované výstavy odhalila: byla pouhou zástěrkou pro vydání souboru erotických materiálů. Na této kuriozitě je zajímavá právě kostrbatá představa, že výstava, případně muzeum erotického umění má působit jako legitimizační prvek pro publikaci tiskoviny serotickým obsahem. Pracoviště aobsahy, které nejvíce korespondují se západním chápáním pornostudií, jsou knalezení především na fakultách sociálních nebo humanitních věd. Téměř na každé znich vČeské republice nalezneme odbornici nebo odborníka, který problematice pornografie rozumí azahrnuje ji do svého hlavního předmětu zájmu.77 Za nejvýznamnější badatelku, která se pornografii věnuje systematicky aktématu publikuje, můžeme označit Kateřinu Liškovou zFakulty sociálních studií Masarykovy univerzity vBrně. Tato socioložka vychází zfeministicky orientovaných pozic. Zprostředkovala pro české prostředí problematiku azpůsoby přemýšlení aargumentace amerických azápadoevropských „sexwars“78 adetailně se zabývá otázkou vývoje sexuologie včeských zemích po druhé světové válce, za socialismu ana počátku transformace.79 Vsoučasnosti vyrůstá již druhá generace akademiků voboru pornostudií. Zastupuje ji např. Matěj Vaněček, který vsoučasnosti vede jediný specializovaný kurz zaměřený na pornostudia na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy vPraze. Jde obadatele, kterého ke studiu pornografie přivedla především technologická stránka produkce internetové pornografie.80 Pod vedením odborníků vroli vedoucích nebo oponentů prací řada studentů končila svá studia závěrečnými pracemi svazbou 76 Robert Břeň, Rukověť sběratele erotického umění, Olomouc 2001, s. 11. 77 Kateřina Lišková, Věra Sokolová, Marta Kolářová, Martin Fafejta, Václav Hájek a další. 78 Lišková (pozn. 20). 79 Kateřina Lišková, Sexual Liberation, Socialist Style: Communist Czechoslovakia and the Science of Desire, 1945–1989, Cambridge 2018. 80 Matěj Vaněček, Vliv pornografie na rozvoj nových technologií (diplomová práce), Ústav informačních studií a knihovnictví, Filozofická fakulta UK, Praha 2012. Lenka Klodová Červenající se papír: Odborníci na porno
56 na pornostudia.81 Některé zjejich studií vzbudily izájem médií, ovšem často měla reakce médiíbulvární nádech. Takové práce totiž často bývají krátkozrace zneužívané ke kritice vzdělávacího systému: na základě pouhého titulu práce, který obsahuje zmínky opornografii, chtějí kritici ukázat, jak se na vysokých školách plýtvá energií ipenězi na studium aprůzkum banálních aobskurních témat. Je nutné věřit tomu, že itaková negativní zmínka vtisku může být pro někoho začátkem hlubšího zájmu. 81 Příklady některých prací: Kristýna Čechovská, Pornografie jako umění?(diplomová práce), Ústav hudební vědy, Sdružená uměnovědná studia MU, Brno 2008. Ondřej Polesný, Nahota jako zdroj (morálního) pobouření (bakalářská práce), Institut sociologických studií, Fakulta sociálních věd UK, Praha 2008. Tereza Pešková, Feministické porno (bakalářská práce), Ústav hudební vědy, Teorie interaktivních médií, Filozofická fakulta MU, Brno 2010. Zuzana Panská, Nahé tělo ve fotografii po roce 1990 (diplomová práce), Institut tvůrčí fotografie, Filozoficko-přírodovědná fakulta, Slezská univerzita, Opava 2010. Jiří Bartoš, Gay pornografie jako afirmace a jako parodie. Genderové aspekty gay pornografie (diplomová práce), Fakulta humanitních studií UK, Praha 2013. Vojtěch Žák, Erotika v loutkovém animovaném filmu (diplomová práce), FAMU, AMU, Praha 2016. Lenka Klodová Červenající se papír: Odborníci na porno
57 Jak učit pornostudia?
64 Soubor Červenající se papír tvoří práce téměř šedesáti studentů, kteří absolvovali Kurz pornostudií vrozmezí let 2015 až 2018. Záměr shrnout apublikovat tento soubor uzrál postupně. Byla jsem překvapena rozmachem přístupů studentů iurčitou „jinakostí“ výsledků, které se lišily od mého očekávání. Investovaná energie ainvence studentů mě povzbudila kpokusu ointerpretaci celku ataké kmožnosti šíře vysvětlit moje chápání fenoménu pornočasopisu. Obrana (porno)časopisu Já osobně pornočasopis považuji ipřes jeho neaktuálnost ajeho predikované vymizení zkulturního prostoru za velmi atraktivní médium. Časopis, nejen pornografický, je zajímavé informační médium, které má svou výraznou fyzickou podobu, ata bývá aktivní ve veřejném prostoru. Časopis je reálný objekt, který se prodává na stáncích avtrafikách. Stánky atrafiky jsou malé obchůdky, často samostatné stavby svelkými plochami kvystavování zboží asčilým provozem, takže se dají považovat za významný afrekventovaný prvek veřejného prostoru. Pohled do výloh trafiky poskytl divákovi určitý obraz mediální interpretace aktuálních témat ve společnosti. Pornografické časopisy tvořily jeden střípek této mozaiky. Tato jejich role byla výrazná především vdevadesátých letech, kdy pornomateriály doslova zaplavily veřejný prostor. Druhá rovina jejich fyzičnosti se týká blízké interakce časopis–čtenář. Materialita papíru, rozměry časopisu, to, jak se sním dá manipulovat, nabízí čtenáři určitou formu fyzického zážitku. Otáčení jednotlivých stránek, listování odzadu nebo náhodné otevření jsou pak jednoduchým způsobem, jak si vytvořit vlastní scénář používání tohoto objektu. Ve svých přípravných úvahách kpráci na dizertačním projektu Ženin 1/05 (2005) jsem se zabývala otázkou, zdali je pornočasopis opravdu časopis.88 Rozebírala jsem typické Červenající se papír Červenající se papír: pornočasopis Kurzu pornostudií pornočasopis Kurzu pornostudií 88 Lenka Klodová, Zásady pro vytvoření pornografického časopisu pro ženy (disertační práce), VŠUP, Praha 2005. Lenka Klodová
65 znaky časopisu – periodicitu, aktuální informace, sezonní aktualizace obsahu idesignu – ahledala jsem tyto znaky vpornočasopisech. Své poznání, že pornočasopisy nijak na sezonnost či navazování obsahu nereagují, jsem např. anekdoticky ilustrovala srovnáním souborů oblečení modelek vlednovém ačervnovém čísle časopisu Leo. Oba soubory oblečení byly shodně titěrné. Vedle odhalení nesezonnosti jsem se při analýze časopisectví pornočasopisu zaměřila ina vnitřní stavbu média. Dalšími „nečasopiseckými“ prvky, které se objevily, byly tematická monolitnost čísla, neexistence rubrik, monotónní střídání stejných vzorců – stránek svelkými barevnými fotografiemi, doplněných menším textem avelkými barevnými titulky. Pornočasopis se tedy nedá považovat za časopis, ale má svými rysy blíže kerotické pomůcce. Chápání pornočasopisu jako erotického objektu by pak odpovídalo jeho umístění do speciálního obchodu: sexshopu. Tyto obchody ovšem podléhají regulaci, která je odlišuje od ostatních obchodů – nesmí mít otevřené výlohy, okna musí být zakryta, nejčastěji samolepkou. Závěr, který jsem ztěchto zjištění učinila, říká, že mimikry časopisectví, které jsou zajišťovány především výtvarnými grafickými prostředky, pornočasopisu umožňují průnik na novinové stánky. Dává mu tím mnohem větší možnosti působení na veřejnost. Problémem, který je třeba řešit, není přítomnost časopisu se sexuální tematikou na polici vedle ostatních časopisů včetně dětských, ale jeho forma. Je tragédie, když tak výsadní veřejné místo zabírá vizuálně ikonceptuálně nekvalitní astereotypní produkce. Když jsem se následně zajímala oto, jestli např. vdevadesátých letech existovala proti standardní pornočasopisecké nabídce nějaká alternativní produkce, inspirovaná např. feministickým nebo třeba ijen esteticky alternativním názorem, nenalezla jsem až na drobné výjimky89 téměř nic. První zmých reakcí na tato zjištění byl můj doktorandský projekt, ve kterém jsem se snažila stanovit podmínky pro vytvoření mainstreamového erotického časopisu pro ženy. Za další krok ve zkoumání možností alternativního autorského erotického časopisu pak můžeme považovat právě tento projekt zadání pro studenty Kurzu pornostudií. 89 Onou výjimkou je časopis Obsession, revue pro tajemství noci, jehož první a jediné číslo vyšlo v roce 1996. Specialitou, kterou se Obsession vyznačoval, bylo zaměření na mysteriózní formu soft BDSM. Červenající se papír: pornočasopis Kurzu pornostudiíLenka Klodová
66 Červenající se papír: pornočasopis Kurzu pornostudií Petr Dočkal
67 Studenti se pozastaví nad funkčností, případně historičností tištěných pornografických médií. Studenti se zamyslí nad vlastním vztahem kpornografii, prozkoumají vlastní ochotu pornografii konzumovat iprodukovat. Studenti zauvažují nad vztahem vlastního intimního prožitku amožnosti/nemožnosti jeho převodu do obecně sdílené formy. Studenti se pokusí zvládnout úkol vintencích vlastních myšlenkových konceptů, výtvarných prostředků auměleckého názoru. Studenti rozeberou apojednají jednotlivé složky časopisové dvoustrany – obrazový atextový obsah, grafiku, layout. Studenti si vprůběhu práce vybaví azužitkují poznatky získané vKurzu pornostudií. Výzkumný soubor Mezi lety 2015 až 2018 se mi podařilo získat práce od padesáti devíti studentů. Převážná část pochází od studentů FaVU, kde kurz probíhá pravidelně vždy vzimním semestru. Čtyři texty vypracovali studenti Fakulty umění Ostravské univerzity, kde se toto cvičení konalo jednou vroce 2018 formou hostování. Dvě práce pocházejí od studentek VUT mimo FaVU, protože předmět je nabízen na celé univerzitě jako volitelný. Rámec výzkumu Podstata experimentu spočívá vtom, že jsem si onávrhy stránek během tří let řekla zástupcům mladé generace, pro které je fenomén pornočasopisu vzdálený. Není jim vzdálený jen proto, že pornografické časopisy mají svůj zlatý věk za sebou. Bude jim vzdálený iproto, že standardní produkce byla stereotypní. Pornočasopisy byly určeny nejvíce pro střední generaci mužů aoplývaly specifickým pokleslým grafickým designem islovníkem. Výtvarná složka je upornočasopisů jedním znejvýznamnějších nositelů informace. Typické křiklavé barvy, grafický zmatek anelad použitých fontů iřezů jsou vizuálním znakem nesoucím vzpomínku na vzestup apád vdevadesátých letech. Brala jsem to tak, že studentům zůstává velmi velké pole možností, kdy se mohou právě od standardního klišé pornočasopisu odvrátit apokusit se ovlastní výraz. Časopisy obecně jsou výslednicí mnoha složek – grafické, výtvarné, obrazové – fotografické, malířské nebo kresebné atextové. Právě ono propojení různých složek může studenty dovést kformulaci zajímavých stanovisek. Zadáním dvoustrany pornočasopisu jsem sledovala tyto procesy: Studenti se zamyslí nad obecným vymezením pornografie. Červenající se papír: Rámec výzkumuLenka Klodová
68 Studenti odevzdávali hlavně vizuál stránek. Ten se stane také hlavním podkladem pro zprávu ocelku. Nepravidelné doprovodné texty jsem použila pouze pro objasnění některých záměrů. Většina studentů zpracovala podle zadání jednu dvoustranu svého pornografického časopisu. Někteří přidali ke své dvoustraně ještě jednu stranu úvodní. Sedm studentů vytvořilo dvě dvoustrany ajedna studentka vytvořila soubor odvanácti stranách. Metodika výzkumu Pro výzkum jsem použila metodologické postupy kvalitativního výzkumu. Základním postupem byla metoda instrumentální případové studie – studie pedagogického programu azpostupu výzkumu médií pak metoda obrazové analýzy. Jednotlivá metodologická doporučení jsem použila vmíře přiměřené oblasti arozsahu výzkumu. Obrazovou analýzu jsem využívala především ve formě rozboru jednotlivých složek – použitá výtvarná technika, použitá textová forma. Na základě analýzy konceptuálního přístupu jsem sledovala vztah návrhu ke stávající standardní produkci veřejně dostupných pornografických časopisů avztah návrhu kfenoménům zoblasti výtvarného umění. Při zhodnocování stránek jsem hledala odpověď na několik otázek: A. Jaké motivy se vpracích studentů vyskytovaly? Analýzu zahájím souhrnným přehledem prací suvedením jejich tématu. Tento první soupis ukáže poměrně pestrou směsici témat apřístupů, kterou budu dalšími otázkami třídit. Jednotlivé práce je nutné aspoň vkostce představit, abychom mohli dále sledovat souvislost mezi jejich konceptem apráci svizuálem atextem. B. Jak přistoupili studenti kzadání koncepčně? Zhlediska koncepce mě zajímaly tři podotázky: B1. Vztahují se práce kexistující pornoprodukci? B2. Vztahují se práce kvýtvarnému umění? B3. Jakým způsobem se do práce promítne jejich vlastní osobní vklad? První dvě podotázky vpodstatě sledují impakt výuky Kurzu pornostudií. Mohly by ověřit, zda se mi podařilo studentům otevřít nový pohled na pornografii jako na kulturní asociální fenomén, který je hoden zamyšlení. Vpořadí třetí podotázka chce zachytit proces Červenající se papír: Metodika výzkumu Lenka Klodová
69 přerůstání školního zadání vsamostatný svébytný projekt, který by mohl znamenat iobohacení vlastní studentovy tvorby. C. Jaké vizuální postupy studenti použili? Vizuální kultivace pornoprodukce by podle mě mohla být dominantním tématem prací. Grafická podoba pornografických časopisů je ve své pokleslé grafické formě symbolickým obrazem jejich okrajového postavení. Bulvární barevnost atypografický chaos míří na kupce, pro které je rovina estetiky mimo jejich zorné pole. Rovněž předpokládám častou práci stypickým pornografickým médiem – fotografií. D. Jak studenti pracují stextem? Textová složka by sice nemusela být pro studenty výtvarné školy podstatná, ale charakter textu azpůsob jeho použití dokresluje použitý koncept. Utextu mě nezajímá jeho literární nebo stylistická kvalita, ale spíše jeho původ, zda je odněkud přejatý, či autorský, stylizovaný, parodický, nebo hledá nový způsob výpovědi. E. Jaké tendence lze zuvedeného souboru vyčíst? Klasifikace motivů do abstraktnějších celků by mohla vytvořit obecnější obraz aposkytnout informace otom, jaké motivy aaspekty nejen zerotické produkce, ale izvlastní představy oerotice apornografii jsou pro současné studenty umění relevantní, zajímavé anosné. Analýza jednotlivých bodů A. Jaké motivy se vpracích studentů vyskytovaly? Stručná charakteristika jednotlivých příspěvků: vizuální srovnání obrazu sexualizovaného ženského nahého těla vkreslené afotografované pornografii (Petr Dočkal), fiktivní interview spornohvězdou se zaměřením na „sexy“ jazyk (Kristýna Hejlová), rozhovor se spolužačkou, bývalou aktivní umělkyní vshibaru, apojednání obondage (Leona Velebová), přehled designových erotických pomůcek (Vendula Kolářová) aerotická pomůcka jako abstraktní estetický tvar (Veronika Špundová), návod na sestavení herní kostky sQR kódy odkazujícími na pornostránky (Jiří Pec), soubor estetických černobílých fotografií aktu (Kamil Rujbrt, Martin Kratochvíl), parafráze layoutu klasického pornočasopisu svloženým vlastním materiálem (Jolana Korbičková), sparodickým obsahem posunutým směrem krybářství (Veronika Patkóšová), kerotické prezentaci vlastních koček (David Čech), Lenka Klodová Červenající se papír: Metodika výzkumu
70 kfetiši nohy (Tomáš Zdvořáček), ke gastropornu včeském provedení (Marie Fiedlerová), obrazová atextová koláž pracující serotickými memy (Lukáš Essender, Jakub Polách, Ekaterina Trokhina, Barbora Cicoňová), obrazový vtip spojující malbu se sexem pomocí slova „penetrace“ (Marek Tischler), práce sredundantním pseudolatinským textem asexuálními výklady instruktážních nákresů zkatalogu IKEA, origami skládaček acigaretových papírků (Tereza Froncová), slovník některých sexuálních parafilií (Eliška Římanová), vizuální koláž odkazující kdílu Jindřicha Štýrského, doplněná sexuálně interpretovanými dominantami vBrně – hlavou koně od Jaroslava Róny zpodhledu aorlojem na náměstí Svobody vochranném obalu (Tom Zelený), vybraná literární díla doplněná úvahou obhajující papír proti videu akresbami překreslenými podle pornovideí (Adéla Venturová), srovnání jazyka erotické poezie atvrdého jazyka erotických chatů (Sara Wollasch), soubory fotografií smotivem transgenderu (Tamara Conde, Veronika Šavarová, Terezie Rausová), koláž materiálů ztiskovin spojující optické iluze se sexuálními tématy (Hana Blatná), stránky vytvořené studijní kresbou (Alexandra Kopúnková) nebo kresbou graficky upravenou aspojenou stématem disability (Monika Rygálová), téma pansofické lásky doplněné fotografiemi přírodnin (Marie Zandálková, Ondřej Houšťava), vybrané texty zbible, knihy Genesis týkající se sexuálního aktu, podbarvené kaleidoskopicky rozloženými detaily pohlaví (Daniel Nováček), stránka zpornografické seznamky rozmazaná digitálním filtrem knečitelnosti (Kristýna Gajdošová), ironická koláž černobílých erotických fotek sbarevným sloganem Nečekej zázrak! (Veronika Pochlopeňová), autentický osobní příběh onásilí ve vztahu (Lizaveta Hrydziushka), představení erotického manifestu umělců Dani d’Emilia aDaniela Caveze (Antonie Bernadová) atvorby pornstar Brooke Candy (Jan Bražina), srovnání dvou běžných pornografických časopisů, které od sebe dělí dvacet let (David Holubec), poetické fotografie erotizující činnosti aobjekty běžné potřeby (Denisa Romerová, Hana Fickerová), ve formě snáře (Laura Trenčanská), černobílé fotografie dívky vkombinaci smechanickým ústrojím panenky (Filip Dušek), pojednání oanálním sexu apomůckách pro ženy umožňujících tento druh slasti (Hana Magdoňová), grafické návrhy na úpravu „dolních vlasů“ (Marie Lavrjuk), fotografie zosobního archivu ve vizuálně zpracovaných rámech smotivem tekutosti (Jan Staniczek), prezentace dívek Blesku jako portrétů avtipů bez pointy (Jiří Ferenc), test, erotické Lenka Klodová Červenající se papír: Metodika výzkumu
ukázky prací 71 Polina Masevnina Vendula Patkóšová
72 vtipy avlastní povídka slesbickou tematikou (Kristýna Procházková), gay seznamka vBravu (Karolína Tomanová), stránky svýtvarným motivem očí (Kateřina Šillerová), soubor výtvarně stylizovaných fotografií spojující modelku sfetišem čokolády (Martin Kuzder), návrh časopisu Passport, vjehož prvním čísle šéfredaktorka řeší úpravu své image: oradu se obrátí na ukrajinskou transgender hvězdu anásledně si ušije kabát limetkové barvy (Pavla Nikitina), časopis Red odvanácti stranách reaguje kombinací různých typů textů aautorských fotografií na prohlášení političky, že vRusku není sex (Polina Masevnina), úvaha ovztazích fotografů kmodelkám (Natálie Balková), erotická koláž, která rozstříhaná na pohlednice azaslaná přátelům ve vztahové nouzi slouží jako projev povzbuzení (Viktoria Tselych), soupis nejlepších strip klubů vEvropě aAmerice (Simona Folková). B. Jak přistoupili studenti kzadání koncepčně? B1. Reagují práce na existující pornoprodukci? (18 prací) Vsouboru se objevilo osmnáct prací, které reagovaly na stávající nebo historickou produkci pornografických časopisů. Kmateriálům se studenti vztahovali různými způsoby, které bylo možno rozdělit do čtyř kategorií. Citace sposuny (6). Tento typ prací kopíruje grafický layout, který si představujeme jako typický pro běžné pornografické časopisy (barevný rámeček, titulek, krátký text specifického tónu aněkolik fotografií). Ten pak nese pozměněný obsah. Změna obsahu směřuje kironii, kpojetí pornografie jako hobby (Patkóšová), kfetišistické záměně těla za jeho část (Zdvořáček), kparodii na nacionalistickou notu (Fiedlerová), ale dostává také něžnou ahravou podobu vpráci, kdy roli pornomodelek přebírají kočky domácí. Výskyt koček akoťátek vmasových médiích coby uklidňujícího, roztomilého elementu, který vyplňuje trapné pauzy, má svou vlastní mediální historii (Čech). Radikálního posunu významu lze při práci scitací vizuální formy dosáhnout také užitím trefného sloganu. Heslo Don’t expect miracle, doprovázející černobílé standardní obrazy nahých těl, otáčí působení pornografických materiálů, které naopak dosahují svého efektu příslibem zázraků perfektních těl anekonečné erekce (Pochlopeňová). Kritická práce (3). Tyto texty se zabývají kontextem pornografické produkce. Náměty, které takové práce Červenající se papír: Metodika výzku mu Lenka Klodová
73 nastolují, by bylo možné dál rozvíjet do sociologických či mediálních studií. Srovnání dvou běžně dostupných pornočasopisů – titulu Fantastic zroku 1999 aČeského péčka zroku 2019 – potvrdilo fenomén úpadku média, který se projevil ve zhoršující se grafické úpravě avrezignaci na obsah umladšího znich (Holubec). Jednoduché apřitom výmluvné gesto sbírky výstřižků zrubriky Dívka dne zbulvárního deníku Blesk ukazuje nejen na přítomnost softpornografie vdenním tisku, zároveň se snaží grafickou cestou „polidštit“ zobrazované dívky. Autor ktomu použije vizuální prostředky, jako jsou změna výřezu, zakrytí nahoty, zdůraznění tváří ajmen ataké zničení mizogynních vtipů, jimiž jsou fotografie doprovázeny, zakrytím jejich pointy (Ferenc). Zaměření na určitý fenomén pornoprodukce (3). Takové studie buď zdůrazňují akumulují určitý typický jev, nebo jej parodují. Pornografické elementy si autoři vybírají buď ztextové roviny – rozhovor svymyšlenou pornohvězdou, který umožňuje práci spornojazykem (Hejlová), nebo těží zrozporu mezi textem aobrazem (Polách), ale také kumulují obrazy vtakové hustotě, až vzniká nová vizuální kvalita (Dočkal). Návrh na vylepšení (6). Návrhy vtéto skupině prací by vpodstatě mohly být ve stávajícíchpornočasopisech publikované. Nezabývají se totiž fenoménem kriticky ani iniciačně, ale snaží se svým příspěvkem daný formát jednoduše vylepšit. Pornografické produkci by přinesly například elegantnější estetickou úroveň (Kolářová), systematičtější informace (Folková, Římanová), vyprávění vlastním jazykem (Sikorová, Procházková) nebo nový způsob interaktivity. Papírová herní kostka sQR kódy představuje cestu, jak se formou nových technologií dostat ke standardním pornografickým obsahům. Tato práce zajímavým způsobem propojuje obě média – fyzickou, papírovou formu, skrze niž se po vystřižení aslepení dostaneme kvirtuálnímu obsahu, který je plný obrazů fyzických těl (Pec). B2. Vyskytují se vpracích odkazy na výtvarné umění? (5 prací) Na tento typ prací jsem se těšila. Bylo by přirozené, kdyby se ve vypracovaných textech výrazněji odrazil zájem studentů odějiny umění iosoučasnou uměleckou tvorbu. Zároveň jsem doufala, že se vtomto bodě projeví ivliv přednášek Kurzu pornostudií, kde se snažím uměleckou tvorbu na hraně pornografie prezentovat. Prací, ve kterých by bylo možno nějaký ohlas výtvarného umění najít, jsem ale nakonec dostala jen pět – navíc část odkazů vnich považuji za ne zcela vědomé. Červenající se papír: Metodika výzku mu Lenka Klodová
80 textu založena, ale jedná se opseudolatinský text lorem ipsum, který se standardně používá jako slepý text (Froncová). Vedruhém případě jsou celé stránky, jejichž předloha pochází zerotického inzertního magazínu, rozmazané ve Photoshopu filtrem knečitelnosti (Gajdošová). Obě práce chápu jako komentář ke zbytečnosti konkrétního obsahu vpornografii. Vlastní text – titulek (9). Minimální formu vlastního textového vkladu, tedy titulek, zvolilo devět studentů. Titulek nejčastěji uvozuje jejich na vizuálním obsahu postavenou práci, ale ve dvou případech je sám jádrem nápadu (Tischler, Pochlopeňová). Vlastní text – parodie ,,pornotextu“ (6). Očekávatelným, apřesto osvěžujícím přístupem je parodování pornografických textů. Parodické texty jako součást layoutu stránky vytvořilo pět studentů, jedna studentka napsala fiktivní hypertrofovaný rozhovor spornohvězdou (Hejlová). Vlastní text – komentář (8). Do této skupiny zařazuji typy autorských textů studentů, které stylizovaně vysvětlují koncept nebo pojednávají otématu formou kratší eseje (Magdoňová, Bražina, Valchařová, Balková). Vlastní text – tvůrčí (6). Literární tvorba studentů zahrnuje básně, poetické texty, povídky areálné příběhy (Sikorová, Procházková, Wollasch, Houšťava, Hrydziushka). Neposuzuji jejich literární kvalitu, za platný považuji fakt, že podle jejich autorů mají mít své místo vpornografickém časopise iklasické literární formy. Vlastní text – jiné časopisové formy (4). Časopisy obecně obsahují vedle rozhovorů, komentářů amenších beletristických útvarů mnoho dalších typů textů. Autorka jedné práce použila specifickou formu interaktivního textu– dotazník sotázkou „Je pro mne kariéra vpornoprůmyslu vhodná?“. Druhou netradiční použitou literární formou je snář (Trenčanská). Cizojazyčné texty (8). Většinu prací studenti napsali včeském jazyce, pouze osm bylo cizojazyčných, ztoho sedm pracovalo sangličtinou ajeden sruštinou (Masevnina). Ruština je odůvodněná obsahem dané práce, angličtina se vyskytuje logicky vpracích, které pracují smediálním textem, memy azáznamy chatů, nebo je použita jako cool výrazivo sloganů. E. Jaké tendence lze zuvedeného souboru vyčíst? Červenající se papír: Metodika výzku mu Lenka Klodová
81 Na první pohled jsem vnesourodé apestré směsici jednotlivých prací surčitou dávkou abstrakce odhalila čtyři dominantní rysy asnad ičtyři možnosti pro pornografickou utopii: Rozšíření erotického vnímání (24). Zájem studentů často směřuje krozšiřování erotických prožitků. Nezajímá je zpodobňování jednoduchých sexuálních vztahů mezi jedním mužem (nebo více muži) ajednou ženou (nebo více ženami). Z„klasických“ sexuálních aktivit jsou zde nejčastěji zobrazovány formy zokruhu BDSM. Někdy je BDSM přítomné doslova, jindy ve formě fetiše. Parafilie – láska kněčemu paralelnímu, alternativní potěšení – by mohl být ústřední termín. Verotické kreativitě se studenti vydávají cestou hledání možných dalších, často netělesných erotických zážitků, ať již je to poetická erotizace předmětů denní potřeby, hra na hudební nástroj, nebo vnímání erotického působení pohledu očí. Ať již nám studenti své téma podali suchým, encyklopedickým způsobem, prostřednictvím grafických postupů, citlivou prací se zvířátky, ironií či efektními fotkami, vpozadí je cítit zájem ozkoumání hraničních jevů, orozšíření smyslových zážitků amentálních představ. Jedná se opozitivně „nenormální“ projevy sexuality. Jsou nenormální pouze vperspektivě, ve které budeme za normální považovat standardní pornografickou produkci znovinových stánků asexshopů. Transgender agender (4). Snahu opřekročení standardů vidím ive skupině transgenderových projevů. Vnávrzích se objevují většinou ženy převlečené za muže, ale také jeden muž převlečený za ženu. Tyto práce ukazují touhu apotřebu studentek astudentů překročit dualistické vidění. Přestože považuji tento typ porozumění apřemýšlení za téměř nutný pro život vsoučasné společnosti ajsem za tyto projevy ráda, při hlubším zamyšlení je pro mě ovšem spojení transtémat spornografií zurčité perspektivy problematické. Obávám se možného zkratkovitého propojení transidentity spornografickou transgresí, které by nás dovedlo zpět do období, kdy translidé nacházeli uplatnění pouze jako sexualizované bytosti vpornoprůmyslu. Práce stransidentitou by měla spíše než jako zdroj slasti zpřestoupení norem fungovat jako nástroj společenské kritiky. Estetizace (6). Vedle konzervativnějších prací, ukterých se jedná očástečnou estetizaci stávající pornoprodukce, existuje pár děl, která pochopila sílu emancipace vizuální stránky. Naznačují tak možnou cestu pornografického designu, využívající vizuální stránku jako prostředek kpřímé smyslové aerotické extázi. Grafická podoba jako afrodiČervenající se papír: Metodika výzku mu Lenka Klodová
ukázky prací 82 Lizaveta Hrydziushka Veronika Špundová
83 Červenající se papír: Metodika výzku mu ziakum pro zrakový smysl. Hledání jazyka sexu (9). To, co mladé lidi zajímá, je analýza jazyka sexu apochopení různých způsobů komunikace. Ipři zadání „papírové“ formy práce se mnoho autorů obrátilo směrem kinternetu. Kromě několika prací, které internet použily jako zdroj porno obrazů, se zde objevuje vztah ksíti coby cesty klásce ajako kprostředku erotické komunikace, která ale, jak už to usítě bývá, nakonec zůstane komunikací bez vyvrcholení. Sama komunikace se stává další slastí, více jazykovou než fyzickou. Kromě erotického jazyka internetových chatů studenti objevili ierotický jazyk gest nebo erotický jazyk věcí. Všimli si toho, že erotično je dáno způsobem interpretace aotitulkování. Tyto poznatky jsou již zárodky masmediální a„pornografické“ gramotnosti. Závěr experimentu Nejsem si jistá, zdali by erotický časopis Červenající se papír uspěl na novinových stáncích. Vypadá různorodě avcelku neprofesionálně. Nesmíme však zapomínat, že návrhy jednotlivých stran jsou vlastně zástupci koncepčních celků. Studenti dle zadání vytvořili pouze vzorek, apokud by měli možnosti ačas, jistě by svůj návrh rozvedli do celého čísla, pak do celého ročníku atd. Vzávěrečném shrnutí experimentu musím konstatovat poměrně velký rozestup mezi mou výchozí představou – hypotézou avýsledkem, který vzešel ze závěrečné syntézy přístupů studentů. Má očekávání mířila ktvorbě, která bude extravagantní, výrazná, bude sázet na efekt, působivost aatraktivnost. Ktématu pornografie obecně patří exhibice až exhibicionismus, hraní her, přetvářka ailuze. Práce studentů nebyly vtomto smyslu standardní, byly pozitivním způsobem „divné“. Ale jejich hranice jsou jinde, než jsem ze své historické perspektivy předpokládala. Obecný pocit směřuje kintimitě, ktlumenosti, kintroverzi, khledání alternativ za hranicí viditelného ana rozhraní mezi realitou avirtualitou, realitou asnem. Není to však sen osexuálních nadschopnostech, ale oněžném soužití svěcmi. Pokud bych si dovolila něco zpedagogické pýchy, mohla bych vtom vidět ičástečně vliv přednášek Kurzu pornostudií, které míří především ke zdůrazňování podpovrchových kritických aspolečensky zajímavých rovin pornografické aerotické produkce. Uspokojují mě iprojekty, ve kterých studenti zadání pochopili jako příležitost kmalé mediální kritice. Jako smutné překvapení musím naopak připomenout fakt, že velmi málo studentů chápalo tento úkol jako součást uměleckého světa amálo se oněj opírali. Lenka Klodová
84 Červenající se papír: Závěr experimentu Zpohledu na výsledek, zreakcí studentů na zadání, kdy téma zpracovali všichni oslovení studenti apouze jeden znich nesouhlasil spublikací své velmi zajímavé, ale také velmi soukromé práce, mohu konstatovat, že zadání dvoustrany vlastního pornografického časopisu splnilo svůj účel. Lenka Klodová
85
Závěr publikace Obrovské možnosti, které se skrývají vteoretickém auměleckovýzkumném bádání opornografii, se mi otevřely po dokončení doktorátu stématem pornografického časopisu pro ženy. Velký mediální zájem odílo iomé útržkovité teoretické znalosti, které jsem vté době čerpala více ze zahraniční literatury než zautentického pozorování, mě velmi překvapily. Byla mi tiskem položena například otázka: Jaký mají Češi vztah ksexualitě? Tváří vtvář monumentalitě této otázky jsem si uvědomila, že je tady velká potřeba se osexualitě bavit (kterou popisoval ostatně iMichel Foucault) azároveň přetrvává obecně pocit, že jde buď oněco takzvaně přirozeného, nebo že jde oněco tajemného až tabuizovaného. Podobně kproblematice přistoupili ikurátoři aumělci na mnohých výstavách výtvarného umění stématem erotiky asexu, kterých jsem se sama od roku 2000 účastnila. Sexualita, erotika aporno byly dotazovány jako by zdálky, bylo na ně lákáno jako na velký příslib, akdyž se nevyplnil, zdůraznila se alespoň „rozmanitost přístupů“. Kouzlo nově utvořené tradice feministických, mediálních asociologických studií vduchu pornostudií spočívá naopak vtom, že se rozpustí barevná mlha, která téma obestírá. Badatel si, stejně jako Linda Williams, třeba ipřizná, že ho některé pornografické výtvory vzrušují. Toto vlastní vzrušení vněm ale nevyvolá morální pohoršení, ani ho nezastaví vcestě za poznáním prostřednictvím rozboru fenoménu ajeho vazeb včetně vazby ksobě samému. Hlavním neštěstím pornografie je tendence všechny její součásti ajevy sní spojené zobecňovat pod jeden přívlastek. Přívlastek obscénní má na jednu stranu tak zatemňující ana druhou stranu tak oslnivou záři, že přes ni nelze vidět jednotlivosti, jednotlivé charakteristiky, informace aosudy. Podobná generalizace bývá základem každé nespravedlnosti anerovnosti. Osexualitě, erotice apornografii se špatně komunikuje, protože se okamžitě kladou velké dualistické otázky. Myslím si, že pro porozumění je mnohem lepší postupovat pomalu, Červenající se papír: Závěr publikace 86 Lenka Klodová
Lenka Klodová 87 ptát se na konkrétní věci spíše než na zásady, odbíhat pro příklady do jiných oborů anezapomínat na historii. Udělat ze zájmu opornografii akademický předmět je podle mě nejlepší cesta, jak pomaloučku odstraňovat toto téma zmezilidské komunikace jako překážku. Umístění zájmu do akademického prostředí zaručí určitou pomalost adůkladnost postupu. Vpřípadě kurzu je také zajištěna zpětná vazba akontrola už iprostřednictvím toho faktu, že pokud by se jednalo oněco sreálným životem nesouvisejícího, mladí lidé by oto jistě neprojevili zájem anechodili by trpělivě na přednášky. Počátečním problémem pornostudií vČesku bylo, že celá idea vznikla na Západě vúzkém propojení sfeminismem. Vsoučasné době však již existují významné práce, které zperspektivy pornostudií analyzují specifické české reálie. Je podrobně ajako evropský unikát analyzovaný např. vývoj české sexuologie po druhé světové válce aněkteré další fenomény. Přesto ještě mnohé záhady čekají na oživení. Zůstává např. otázka, jak je možné, že vČeskoslovenské socialistické republice neexistovala undergroundová pornografická produkce, což zemi odlišovalo iod ostatních států komunistického bloku. Jak mohla takovou dobu existovat společnost bez jakékoliv pornografie? Předpokládáme existenci nějakých kompenzací tohoto nedostatku. Jaké asi byly? Rovněž není zfeministické perspektivy rozebráno erotické umění, které tvořilo značnou část umělecké produkce ivdobách socialistického realismu. Historie české pornografie neustále vzniká. Máme před sebou velký úkol pochopit apopsat, jakou roli hrála pornografie asexualita vpříběhu transformace po roce 1989. Sama se vlastně posouvám do pozice historičky, vzhledem ktomu, že moje tvorba azájem ozobrazování lidské sexuality koření vdevadesátých letech. Ta byla dobou, kdy se střetávaly nejen myšlenkové představy otom, co je to svoboda, co je to erotika, ale kdy došlo ike střetu dvou technologických světů, ve kterém odumíraly staré fyzické formy azačínaly se objevovat formy virtuální. Svou vlastní historii vzestupů aúpadků již ostatně má iakademická výuka témat spojených spornografií. Založení předmětu nebo otevření podobného tématu na akademické půdě je vždy na počátku spojeno sgestem určitého přestoupení – transgrese. Je to situace neobvyklá, která vyvolává ve struktuře školy obvykle obrannou reakci. Po určitou dobu, může to být ipár let, po které vyučující prokazuje vytrvalost atrpělivost, než si všichni na předmět zvyknou aakceptují jej, budou lekce pornostudií působit do určité míry jako symbol. Budou symbolizovat svobodu bádání na svobodné akademické půdě. Červenající se papír:Závěr publikace
88 English summary Lenka Klodová English summary: The Blushing Paper
Lenka Klodová 89 The main subject of the study The Blushing Paper is derived from the course of Porn Studies which I have been teaching at the Faculty of Arts of VUT in Brno since 2008. The important thing here is the phenomena of pornography, the development of it forms, the relationship between pornography and ethical standards, the origination and form of its censorship, the medical discourse of normality and deviation, followed by the introduction of the role of pornography in gender emancipation movement and other minority movements as well as many other questions. Ideologically I start from the feminist perspective supplemented by the concept of sexuality according to Michel Foucault. I founded the course of Porn Studies at FaVu as a theoretical course of the Studio of Body Design that I have been leading at the FaVU. The main goal of this course is to bring up the problematic of the presentation of human sexuality and interpersonal relationships in the visual arts. The core of this publication is at the same time an outcome of an experimental research initiated in the years of 2015-5018. A project of a porn magazine consisting of disparate double-pages created by the students as their final paper of the course. The experiment reports the visual opinion of young people to the already fading format of pornographic production – the printed magazine. The assignment allows also possibility for more general thinking. The problem I have pursued in detail right at the beginning of the study is the question of the origin, the possibilities and the way of teaching Porn Studies. This study is written to defend the course of Porn Studies as a classical academic subject, and to demonstrate its use in the form of a summary and analysis of the students’ course exams. The publication starts with the historical ideological framework in which I point to the origination of this academic subject in the context of the Western feminist discourse. Michel Foucalt was the first to describe the basic way of „getting” the truth out of sex as scientia sexualis while finding this resolution by rational questioning and confessions. Thus, the observed phenomenon dissolves into many professional discourses, the sexuality is being researched, confessed about and described in many perspectives – the religious, medical, criminal, pedagogical and many others. English summary The Blushing Paper English summary: The Blushing Paper
MARTIN HURYCH
ANTONIE BERNADOVÁ
BARBORA CICOŇOVÁ
JAKUB POLÁCH
MARIE ZANDÁLKOVÁ
TOM ZELENÝ
LEONA VELEBOVÁ
KRISTÝNA GAJDOŠOVÁ
FILIP DUŠEK
(06) HANA BLATNÁ
HANA FICKEROVÁ
JIŘÍ FERENC
KATEŘINA ŠILLEROVÁ
LAURA TRENČANSKÁ
JIŘÍ PEC
VIKTORIE POCHLOPEŇOVÁ
MAREK TISCHLER
VENDULA PATKÓŠOVÁ
MONIKA RYGALOVÁ
PAVLA NIKITINA
(27) ONDŘEJ HOUŠŤAVA
POLINA MASEVNINA
VERONIKA ŠPUNDOVÁ
TAMARA CONDE
TEREZIE RAUSOVÁ
TOMÁŠ ZDVOŘÁČEK
VERONIKA SAVAROVÁ
VIKTORIA TSELYCH
LENKA KLODOVÁ ANTONIE BERNADOVÁ BARBORA CICOŇOVÁ DAVID ČECH DENISA ROMEROVÁ FILIP DUŠEK HANA BLATNÁ HANA FICKEROVÁ JAKUB POLÁCH JAN BRAŽINA JAN STANICZEK JIŘÍ FERENC JIŘÍ PEC KAMIL RUJBR KATEŘINA ŠILLEROVÁ KRISTÝNA GAJDOŠOVÁ LAURA TRENČANSKÁ LEONA VELEBOVÁ LIZAVETA HRYDZIUSHKA LUKÁŠ ESSENDER MAREK TISCHLER MARIE LAVRJUK MARIE ZANDÁLKOVÁ MARTIN KUZDER MARTIN HURYCH MONIKA RYGALOVÁ NATÁLIE PEJCHOVÁ ONDŘEJ HOUŠŤAVA PAVLA NIKITINA POLINA MASEVNINA SARA WOLLASCH TAMARA CONDE TEREZA FRONCOVÁ TEREZIE RAUSOVÁ TOM ZELENÝ TOMÁŠ ZDVOŘÁČEK VENDULA PATKÓŠOVÁ VERONIKA SAVAROVÁ VERONIKA ŠPUNDOVÁ VIKTORIA POCHLOPEŇOVÁ VIKTORIA TSELYCH FENOMÉN EROTICKÉHO ČASOPISU V PRACÍCH STUDENTŮ KURZU PORNOSTUDIÍ FAVU VUT V BRNĚ