Modro-zelená infrastruktura v pražské adaptaci na změnu klimatu

Konference Krajina Sídla Památky 2024 MODRO-ZELENÁ INFRASTRUKTURA V PRAŽSKÉ ADAPTACI NA ZMĚNU KLIMATU BLUE-GREEN INFRASTRUCTURE IN PRAGUE'S ADAPTATION TO CLIMATE CHANGE Koucká Michaela Klíčová slova: klimatická změna; modro-zelená infrastruktura; strategie adaptace na z měnu klimatu; koncepční přístup; odolnost; strategické plánování Mgr. Michaela Koucká [email protected] Department of Urban Design, Faculty of Architecture, Czech Technical University in Prague, Thákurova 9, 160 00 Praha 6, Czech Republic The author is a Social Ecology Master's degree holder with 15 y ears of sustainable development experience in Prague, specializes in urban settings and strategic planning. A s the "Water Matters" educational project leader, she influences Czech local governance with environmentally conscious p ractices. Currently pursuing a post-graduate Urban Planning program at The Czech Technical University, her research delves into blue-green infrastructure's role in building cities amid climate change. Abstrakt: Sídla jsou nucena reagovat na postupující změnu klimatu a nutnou adaptaci sídel na extrémní projevy s touto změnou spojené. Účinným nástrojem je budování funkční modro-zelené infrastruktury (MZI) a související hospodaření s dešťovou vodou v zastavěném území. Do navrhování veřejných prostranství se v posledních letech stále více dostává znalost a zkušenost s plánováním a implementací MZI, která se stává nezbytností v probíhající adaptaci českého prostředí na změnu klimatu. Město Praha i jiná města ČR vykazují velkou míru disparit mezi strategickým plánováním adaptačních opatření na změnu klimatu – konkrétně prvků modro-zelené infrastruktury – a jejich implementací ve vystavěném prostředí. Cílem tohoto článku je shrnout poznatky od strategického plánování po realizaci konkrétních opatření ve veřejném p rostoru, a současně, jak se vynakládají veřejné prostředky ve vztahu k adaptaci na změnu klimatu, a to na případové studii hlavního města Prahy. Výzkum probíhal pomocí analýzy strategických dokumentů, rozhovory se zástupci města Prahy a návštěvou konkrétních opatření. Hlavním a překvapivým poznatkem je fakt, že jsou vynakládány veřejné p rostředky, které ale nejsou využity přímo s cílem zm í rnit dopady změn y klimatu nebo zranitelnost území. Investiční akce jednotlivých městských částí, které často s adaptací nesouvisí, musí pouze splnit určená kritéria p ro obdržení dotace. Článek se snaží poodhalit možnosti role architektů a urbanistů, kteří mohou maximalizovat prospěch svých návrhů ve veřejném prostoru i mimo místní strategické cíle a pomoci tak městům a obcím k větší udržitelnosti a odolnosti. Recenze | Review doc. Ing. arch. Jana Zdráhalová, Ph.D. Ing. arch. Zdeňka Havlová, Ph.D. 156 www.krajinasidlapamatky.cz Úvod Během své desetileté praxe v oblasti vzdělávání politiků a zástupců veřejné správy v oblasti adaptací měst na změnu klimatu, hospodaření s dešťovou vodou a navrhování tzv. modro-zelené infrastruktury, jsem narazila v různých městech na větší či menší mezeru mezi tím, co si města kladou za cíl a tím, co skutečně vzniká ve veřejném prostoru měst a obcí ČR. Tento článek vznikl jakou součást výzkumu v rámci disertační práce, ve kterém jsou tyto procesy zkoumány na příkladu hlavního města Prahy. Modro-zelená infrastruktura Do jaké míry zohledňujeme při stavbě měst nutnou adaptaci na změnu klimatu? Odpovědí může být implementace modro-zelené infrastruktury do veřejného prostoru. Její správné zapojení významně ovlivňuje odolnost měst a může být významným hráčem při adaptaci měst na změnu klimatu, obzvlášť při současném využití hospodaření s dešťovou vodou. Modro-zelenou infrastrukturou rozumíme soubor přírodních a technických opatření. Jednotlivá opatření modro-zelené infrastruktury (MZI) můžeme dělit na výhradně zelené (vegetační), modré (vodní) nebo spojené. Podle typů opatření je možné rozlišit drobná opatření (např. malé vodní plochy, dešťové záhony, retenční zařízení), střední opatření (propustné a polopropustné povrchy, dešťové zahrady, umělé mokřady, zelené střechy, vertikální zahrady aj.) a velká opatření (vzájemně propojené systémy jednotlivých opatření MZI nebo systémově řešený velký městský park). Specifickým znakem MZI je potom kombinace přírodě blízkých a technických opatření pro jejich účel fungování ve vysoce urbanizovaném území. Díky zapojení hospodaření s dešťovou vodou v rámci MZI podporujeme přirozený lokální koloběh vody v území. Je patrné, že se funkce MZI v minulosti a dnes do velké míry liší. Dříve výše uvedené prvky MZI splňovaly spíše funkce rekreační, sociální a estetické. Naproti tomu dnešní funkce jsou vázány mimo jiné na ochranu prostředí a klade se důraz na funkci klimatickou (odolnost, ochlazování, vázání CO 2 ), ekonomickou (bioretence), ekologickou (biodiverzita) i urbanistickou (pobytová kvalita). Pozitivní vliv sídelní zeleně na psychiku i zdraví je podloženo množstvím odborné literatury [1][2] . Stejně tak jako nesporný vliv na mikroklima urbánního prostředí (vlhkost, teplotu, prašnost) [3] . Definice pojmu modro-zelená infrastruktura Základem systémového přístupu je jasné vymezení termínu modrozelené, resp. zelené infrastruktury, v jeho novém chápání a pojetí, které v českém jazykovém prostředí chybí. Současně s tím dosud chybí i jeho zakořenění v právním systému a jednoznačná vymahatelnost. Pojmy „zelená infrastruktura“ a „modro-zelená infrastruktura“ jsou v české praxi mezi odborníky volně zaměňovány, přestože se nejedná o totéž. Zelená infrastruktura a modro-zelená infrastruktura jsou chápány jako dva koncepty s širokým, ale nikoli úplným překryvem. Zpravidla je zelená infrastruktura používána i ve volné krajině, zatímco MZI jen v sídlech za využití technických prvků nepřírodního charakteru. Naproti tomu samotná zelená infrastruktura technických řešení zpravidla nevyužívá. První systematická diskuse o přístupech k řízení množství srážkových vod se objevuje již od 80. let 20. století ve Spojených státech amerických. První použití nově chápaného pojmu „green infrastructure“ se zde objevuje počátkem 90. let v souvislosti s projektem Greenways na Floridě [4] . Přibližně ve stejné době se ve Francii začíná používat koncept „trame verte et bleue“ (zelená a modrá síť), mj. jako důsledek příprav na konferenci v Rio de Janeiru (1992). Téměř o dvacet let později vydává Evropská agentura pro životní prostředí (EEA) technickou zprávu č. 18/2011 s názvem „Zelená infrastruktura a územní soudržnost – Koncept zelené infrastruktury a její integrace do politik pomocí monitorovacích systémů” [5] . Následně vzniká pracovní definice zelené infrastruktury ve sdělení COM (2013) 249 final: Zelená infrastruktura – zlepšování přírodního kapitálu Evropy. Komise Evropského parlamentu v tomto Sdělení definuje zelenou 157 Konference Krajina Sídla Památky 2024 infrastrukturu jako „strategicky plánovanou síť přírodních a polo přírodních oblastí s rozdílnými environmentálními rysy, jež byla navržena a je řízena s cílem poskytovat širokou škálu ekosystémových služeb. Zahrnuje zelené plochy (nebo modré plochy, jde-li o vodní ekosystémy) a jiné fyzické prvky v pevninských (včetně pobřežních) a mořských oblastech. Na pevnině se zelená infrastruktura může nacházet ve venkovských oblastech i v městském prostředí.” [6] . Zelená infrastruktura je nově definována také v českém právním řádu zákonem č. 283/2021 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, jako součást veřejné infrastruktury, kterou se v novém stavebním zákoně rozumí pozemky, stavby a zařízení sloužící veřejné potřebě [7] . V zahraničí (obzvlášť USA a Velká Británie) se MZI chápe jako obohacení zelené infrastruktury o udržitelné hospodaření s dešťovou vodou a případná doplňující technická řešení. Tato opatření jsou ve Velké Británii pojmenována jako SuDS – Sustainable Drainage Systems, v USA mají označení GSI – Green Stormwater Infrastructure. Je žádoucí, aby se i v českém prostředí právně definoval pojem modro-zelené infrastruktury. V praxi je stále patrnější, že různé obory a různí experti vnímají pojem MZI jinak a často ho zaměňují za svou představu o systému vodních a zelených ploch ve volné nebo městské krajině, jímž MZI není. Adaptace na změnu klimatu v ČR Stejně jako Praha, také několik desítek českých měst i několik krajů již zpracovaly svou adaptační strategii na změnu klimatu i navazující implementační plán [8] . Zastřešujícím dokumentem pro tyto regionální adaptační strategie je národní Strategie přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách ČR [9] v souladu s Adaptační strategií EU [10] . Některá z měst již realizují konkrétní opatření, případně mají zásobník budoucích projektů. Plánování a implementace těchto opatření jsou nicméně spíše nahodilé. Systémový přístup chybí jak na národní, tak na regionální úrovni a existuje značná propast mezi tím, co je deklarováno ve strategických dokumentech a jaká je praxe. Z pozorování vývoje posledních několika let je patrné, že municipality jsou v otázkách a nástrojích adaptace na změny klimatu stále vzdělanější. Vzhledem k multidisciplinaritě tématu je pro ně ale velmi obtížné zadávat zakázky tohoto typu, projekty dozorovat a případně i udržovat. Obce a města si často objednávají a pořizují adaptační plány z pozice vedení municipalit. Samotná implementace plánů se ale dotýká konkrétních oddělení, např. rozvoje a investic, které požadavky adaptační strategie neznají nebo pro ně nejsou srozumitelné, a jednotlivé cíle adaptačních plánů se proto dále nepromítají do plánování a tvorby měst. Nedostatek zkušeností se projevuje také u odborných profesí (vodohospodáři, architekti, projektanti aj.), kteří potenciál modro-zelené infrastruktury nedostatečně včleňují do svých projektů a realizací. Města se v posledních letech snaží co nejvíce využívat možnosti zapojení obyvatel do plánování měst. Častým problémem, ke kterému při zapojení participace dochází, je úspěšně komunikovaná potřeba parkovacích stání obyvatel na úkor zelených a vodních klimatických opatření. Takový přístup je v rozporu s národní Strategií přizpůsobení se změně klimatu a není dlouhodobě udržitelný. Je evidentní, že města potřebují systémový přístup, který jim pomůže parametrizovat požadavky na budování udržitelných a zdravých veřejných prostranství. Klimatická změna a odolnost měst V reakci na dopady klimatické změny je žádoucí do stavby měst zapojovat principy hospodaření s dešťovou vodou a budovat MZI dle současného paradigmatu. To znamená využívat synergie zeleně a vody ve spojení s technologiemi, které napomáhají maximálně využít funkce modro-zelených opatření vč. ekosystémových služeb. Správný přístup v zapojování MZI při plánování a stavbě měst jednoznačně napomáhá zvýšení odolnosti měst a jejich adaptaci na změnu klimatu. 158 www.krajinasidlapamatky.cz Odolnost měst vůči změně klimatu lze posilovat skrze implementaci vhodných ekosystémově založených opatření do městského plánování a struktur [11] . Ekosystémové služby mohou, skrze zelenou a modrou infrastrukturu, generovat služby na lokální úrovni, jako např. regulace mikroklimatu, zasakování dešťové vody a redukce rizika povodní, čištění vzduchu a odpadních vod, rekreace [12][13] . Ekosystémově založená řešení mohou být nejen velmi efektivní, ale zároveň i šetrná k rozpočtu. Jako příklady lze uvést třeba potoky, jezera, nádrže, umělé mokřiny či nádrže na zadržování dešťové vody [14] . Ekosystémově založená opatření mohou hrát zásadní roli v adaptaci společnosti na změnu klimatu a podpoře odolnosti [11] . Mezi zelená opatření adaptace na městský tepelný ostrov patří zelené střechy [15] , zelené fasády, městské parky, obnova vodních toků a další. Zelená infrastruktura ve městě podporuje územní plánování [16][17] a může zároveň sloužit k adaptaci na vícero rizik spojených se změnou klimatu. Kromě toho mohou tato prostranství sloužit pro rekreaci, obohacení biodiverzity, čištění vzduchu a zadržování a akumulaci vody [5] . Metody Koncepční úroveň Rešerše koncepčních dokumentů města Prahy zahrnovala analýzu Strategie adaptace hl. m. Prahy na klimatickou změnu (2018) obsahující šest specifických cílů, z nichž pouze dva se týkají adaptace města pomocí modro-zelené infrastruktury [18] . Jedná se o cíle A-Adaptace na zvyšování teploty, tepelný ostrov města a vlny horka a B-Adaptační opatření na snížení dopadů přívalových dešťů, povodní a dlouhodobého sucha na území hl. m. Prahy. Ostatní cíle se týkají energetické náročnosti, krizového řízení, udržitelné mobility a vzdělávání. Účelem strategie je „snížení zranitelnosti hlavního města Prahy vůči dopadům změny klimatu s cílem zabezpečit kvalitní životní prostředí pro obyvatele města v budoucnosti“ a její vizí „zvýšení dlouhodobé odolnosti a snížení zranitelnosti hlavního města Prahy vůči dopadům změny klimatu postupnou realizací vhodných adaptačních opatření a měkkými opatřeními s cílem zabezpečit kvalitu života obyvatel města“. Navazujícími dokumenty jsou implementační plány strategie, a to konkrétně Implementační plán 2018–2019 a Implementační plán 2020-2024. Tyto plány jsou v podstatě seznamem plánovaných nebo realizovaných opatření, tzv. zásobník projektů. Projekty jsou zde rozděleny do čtyř kategorií: modrozelená infrastruktura, šedá infrastruktura, environmentální projekty a studie a koncepce. Správa a realizace opatření Pro účel ověření informací z analýzy dokumentů z koncepční úrovně byly vedeny rozhovory se zástupci Odboru ochrany prostředí MHMP, který řídí a koordinuje plnění Implementačního plánu Strategie adaptace hl. m. Prahy. Dále byl veden rozhovor se zástupkyní sekce strategií v Institutu plánování a rozvoje Prahy o využívání cílů strategií při územním plánování. Část dokončených projektů v centru města byla navštívena osobně a provedena posouzení ve vztahu k tzv. projektové kartě zásobníku projektů včetně fotodokumentace. Vybrané realizace a jejich geneze je popsána v kapitole III. Prověření projektů a procesů se týká systémového nastavení do konce roku 2023. Výsledky Projekty a záměry v Praze Současný stav implementace adaptační strategie – tzv. aktualizovaný zásobník projektů – čítá ke dni 31. 7. 2022 celkem 294 projektů a 97 záměrů v celkové hodnotě 10 272 461 315 Kč (zdroj: prezentace Terezy Líbové, MHMP z 06/2023). Největší část projektů je realizována ve třech skupinách z celkových deseti skupin, a tedy: a) revitalizace parků, zelených ploch a výsadba zeleně, b) výstavba, obnova a údržba stromů a stromořadí, c) tvorba vodních ploch, mokřadů, říčních a potočních niv. 159 Konference Krajina Sídla Památky 2024 Nejvýznamnější část prostředků je vynakládáno na projekty a záměry modro-zelené infrastruktury, a to 83 %. Přestože Praha vyhodnocuje každé z implementačních období monitorovací zprávou, výsledky realizací ani rozdělené finance nejsou přehledně a jasně prezentovány. Ze zpráv není možné zjistit, kolik prostředků bylo utraceno za jednotlivé roky, ani za jaké typy projektů. Disparita mezi adaptační strategií a implementací opatření Jak již bylo řečeno v oddíle 2.1, adaptační strategie Prahy deklaruje snížení zranitelnosti města vůči změně klimatu a zvýšení dlouhodobé odolnosti pomocí adaptačních opatření. Překvapivým zjištěním v tomto směru je, že nejspíš žádný z celkových 294 projektů nebyl plánován a navrhován se záměrem těchto vyšších cílů. Projekty jsou realizované v městských částech jako investiční záměry, které by se uskutečnily i bez existence strategie. Jelikož ale splnily určitou podobnost nebo cíle adaptační strategie, byly nominovány do zásobníku projektů adaptační strategie (až po jejich realizaci nebo naplánování). Městské části, které se o dotaci přihlásily, dostaly poté úplnou nebo částečnou „dotaci“ na tyto konkrétní projekty. Motivace pro realizaci projektů v městských částech bude součástí dalšího výzkumu. Příklady realizací modro-zelené infrastruktury v Praze Na příkladech níže bych ráda ukázala různorodost přístupů k realizaci projektů MZI na území hlavního města. První příklad ukazuje projekt ze zásobníku projektů. Jedná se doslova o přehlídku těch nejlepších technologií pro funkční modro-zelenou infrastrukturu, které navrhoval široký tým odborníků napříč obory. Druhý příklad ukazuje pilotní realizaci technologie na zachytávání dešťové vody, tentokrát zcela mimo strategii adaptace. Třetí obrázek představuje opatření, které deklaruje prvky adaptace na změnu klimatu, přestože evidentně takové funkce neplní nebo jen minimálně. Informace o projektech byly zjištěny z databáze www.adaptacepraha.cz, od zástupců MHMP zodpovědných za strategii adaptace a přímo od autorů realizací. Jedná se o příklady, které jsou zástupné pro dosud přibližně třicet zkoumaných projektů. Výzkum na konkrétních realizacích bude dále pokračovat. Obrázek 1 – Čelakovského sady u Národního muzea (2018) Při revitalizaci městského parku byla použita celá řada technologií zakládání vegetačních prvků, které v ČR doposud nebyly standardně používané. Zpevněné p ovrchy zde byly nahrazeny propustnou dlažbou s rozšířenou spárou dlažby. Dochází zde k aktivnímu propojení vegetačních prvků s hospodařením se srážkovou vodou, tedy založení prvků MZI. U výsadby jerlínů japonských zde byla využita technologie tzv. půdních buněk pro zajištění prokořenitelného prostoru ve zpevněné ploše. Pro výsadbu platanu byla zvolena technologie výsadby do tzv. strukturálního substrátu. Jedná se o pilotní použití této technologie ve veřejném p rostoru Prahy. Tento projekt je kritizován za svou vysokou finanční náročnost. Projekt je součástí zásobníku projektů jako více samostatných záměrů. Zde je možné říci, že projekt v maximální míře přispívá k adaptaci na změnu klimatu. (zdroj: autorka, 2022) 160 www.krajinasidlapamatky.cz Diskuse Hlavní zprávou tohoto článku je, že město Praha vynakládá veřejné prostředky, které nejsou využity s přímým cílem zmírnit dopady změny klimatu nebo zranitelnost území. Investiční akce jednotlivých městských částí musí pouze splnit určená kritéria obdržení dotace. Otázkou je, proč město nevynaloží prostředky přímo na transformaci nejslabších míst jednotlivých městských částí, která jsou nejzranitelnější nebo nejvíce přispívají k tepelnému ostrovu, a tedy dopadům klimatické změny na území města? Přestože probíhá na IPR Praha rozsáhlý monitoring teplotní, environmentální Obrázek 2 – Smetanovo nábřeží (2022) Smetanovo nábřeží v roce 2022 prošlo významnou rekonstrukcí v části od parku Národního probuzení po Národní divadlo. Záměrem rekonstrukce bylo vrátit nábřeží jeho promenádní funkci, kterou zastávalo od 40. let 19. století. Institut p lánovaní a rozvoje města Prahy při rekonstrukci myslel také na environmentální rozměr celého projektu. Byly rozšířeny chodníkové plochy, vznikla zde cyklostezka a vysazeno nové stromořadí sedmnácti jerlínů japonských vzájemně propojených 200 metrů dlouhou podzemní vsakovací rýhou. Srážková voda z chodníků o ploše 1321 m 2 je svedena do výsadbové části rýhy. Použití strukturálního substrátu umožňuje vytvoření 45 m 3 retenčního objemu a usnadňuje prorůstání kořenů stromů. Na této rekonstrukci veřejného prostoru je unikátní propojení zeleně a hospodaření se srážkovou vodou v památkově chráněném území. Projekt není součástí plánu implementace strategie adaptace. (zdroj: autorka, 2022) 161 Konference Krajina Sídla Památky 2024 i sociální situace ve městě, nejsou tato data využita pro cílené posílení odolnosti města. Více než 10 mld. Kč, které byly vynaloženy na adaptace od roku 2018 mohly být rozděleny na část, která půjde na projekty městských částí, jistě jako vhodná motivace zapojovat MZI do plánovaných staveb, a na část, která půjde přímo na nejzranitelnější místa v režii např. IPR Praha se zapojením zkušených odborníků na udržitelné plánování měst. Otázkou je, jakou Prahu chceme mít do budoucna? Takovou, co ve statistikách vykazuje stovky adaptačních projektů a mnoho utracených miliónů, nebo takovou, která má příznivé mikroklima i v letních měsících a je radostí v ní žít? Závěr Účelem výzkumu bylo prozkoumat slabá místa v procesu mezi strategickým plánovaním adaptačních opatření na změnu klimatu, konkrétně prvků modro-zelené infrastruktury, a jejich implementací. Prostřednictvím analýzy strategických a rozvojových dokumentů a rozhovory se zodpovědnými zástupci Magistrátu hlavního města Prahy bylo zjištěno, že adaptační opatření v implementačním plánu Prahy nejsou ve veřejném prostoru realizována s motivací či záměrem adaptace na změnu klimatu. Jsou nominovány jako investiční akce různých městských částí, které souvisí s modro-zelenou infrastrukturou, nicméně deklarované vynaložené veřejné prostředky na zmírnění dopadů změny klimatu nejsou zatím reálně vynaložené tímto směrem. Výzkum bude pokračovat kvalitativními rozhovory se stakeholdery jednotlivých vybraných projektů pro zjištění, do jaké míry jsou realizované projekty ovlivněny strategickými plány a cíli, a jak městské části plánují adaptační opatření na svém území. Do jaké míry jsou ovlivněny vypsáním dotace MHMP apod. Dobrou zprávou je, že vznikají samostatné projekty, jako je např. Smetanovo nábřeží, které nejsou vázané na strategie. Jsou výsledkem správné motivace a dostatečné odbornosti v kombinaci s mezioborovým přístupem. Co udělat proto, aby vznikalo více takových projektů? Vzniká otázka, jaká je role architekta a urbanisty v oblasti plánování měst odolných vůči změnám klimatu? Do jaké míry zodpovídají za navrhování kvalitní modro-zelené infrastruktury, potažmo do jaké míry jsou ochotní spolupracovat s jinými odborníky, např. s vodohospodáři, krajinářskými architekty či ekology, na podobě výsledného řešení? Architekti a urbanisté mají v dnešní době mnoho nástrojů nápomocných k tvorbě odolných a pobytově kvalitních veřejných prostranství schopných reagovat na nepředvídatelné změny klimatu. Implementace MZI v urbánním prostředí je „cesta“, s jakou se vypořádáme při měnících se teplotách a mikroklimatu v evropských městech. Propojení expertů napříč obory při realizaci MZI může mimo jiné napomoci zodpovědnějšímu vynakládání veřejných prostředků. Obrázek 3 – Rekonstrukce objektu MŠ Šumavská (2022) Projekt v hodnotě 1 600 000 Kč byl realizován ze strany ulice Slezská a U Vodárny na pražských Vinohradech. Byla zde zrekonstruována fasáda, která byla opatřena popínavými rostlinami a živým plotem, aby bylo zabráněno vandalismu na obvodovém zdivu. Nelze říci, že by zde významně docházelo k naplňování cíle A -Adaptace na zvyšování teploty, tepelný ostrov města a vlny horka nebo BA daptační opatření na snížení dopadů přívalových dešťů, povodní a dlouhodobého sucha. Přesto je tento projekt vykazován mezi adaptačními a účelovost vynaložených prostředků je více než sporná. (zdroj: autorka, 2022) 162 www.krajinasidlapamatky.cz Použité zdroje: [1] BENEDICT, M., et al. Green infrastructure: Linking landscapes and communities. Bibliovault OAI Repository. 2006. [2] ABHIJITH, K., et al. Air pollution abatement performances of green infrastructure in open road and built-up street canyon environments – a review, Atmos. Environ. , 162. 2017. pp. 7186. [3] KUMAR, P., et al. The nexus between air pollution, green infrastructure and human health. Environment International. Volume 133. Part A. 2019. [4] HOCTOR, T., et al. The Florida Statewide Greenways Project: its realisation and political context. In: NOYES, R., ed. Landscape planning and ecological networks. 1st ed. Cambridge: Cambridge University Press. 2004. pp. 221–240. [5] EEA (European Environment Agency). Climate change, impacts and vulnerability in Europe 2012. EEA Report No. 12/2012. 2012. Dostupné z http://www.eea.europa.eu/publications/climate-impactsand-vulnerability-2012 [ověřeno 14.8.2024]. [6] COM (2013) 249 final. Zelená infrastruktura – zlepšování přírodního kapitálu Evropy. Evropská komise. 2013. [7] Zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon. Sbírka zákonů ke dni 14.7.2021. 2021. [8] Aktualizace Komplexní studie dopadů, zranitelnosti a zdrojů rizik souvisejících se změnou klimatu v ČR z roku 2015 , Ministerstvo životního prostředí, 2019. Kapitola Urbanizovaná krajina. [9] Strategie přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách ČR . MŽP. 2015. [10] COM (2013), 216 final. Strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu . Evropská komise, 2013. [11] MCPHEARSON, T., ANDERSSON, E., ELMQVIST, T., FRANTZESKAKI, N. Resilience of and through urban ecosystem services. Ecosystem Services , 1. 2014. pp. 1–5. [12] BOLUND, P., HUNHAMMAR, S. Ecosystem services in urban areas. Ecological Economics. 29(2). 1999. pp. 293–301. [13] YUMINOA, S., UCHIDAA, T., SASAKIB, K., KOBAYASHIA, H., MOCHIDAA, A. Total assessment for various environmentally conscious techniques from three perspectives: Mitigation of global warming, mitigation of UHIs, and adaptation to urban warming. Sustainable Cities and Society. 2015 [14] ELMQVIST, T., SETÄLÄ, H., HANDEL, S., VAN DER PLOEG, S., ARONSON, J., BLIGNAUT, J. N., GÓMEZ-BAGGETHUN, E., NOWAK, D. J., KRONENBERG, J., DE GROOT, R. Benefits of restoring ecosystem services in urban areas. Current Opinion in Environmental Sustainability . 14. 2015. pp. 101–108. [15] VAN MECHELENA, C., DUTOITB, T., HERMYA, M. Adapting green roof irrigation practices for a sustainable future: A review, Sustainable Cities and Society. Vol. 19. 2015. pp 74–90. [16] LAFORTEZZA, R., DAVIES, C., SANESI, G., KONIJNENDIJK, C. C. C. Green infrastructure as a tool to support spatial planning in European urban regions. Journal of Biogeography and Forestry Science, 6. 2013. pp. 102–108. [17] WAMSLERA C., LUEDERITZA C., BRINKA E. Local levers for change: Mainstreaming ecosystembased adaptation into municipal planning to foster sustainability transitions, Global Environmental Change. Vol. 29. 2014. pp 189–201. [18] Strategie adaptace hl. m. Prahy na klimatickou změnu. Magistrát hlavního města Prahy. 2018. 163