Deníky Karla Teigeho v Literárním archivu Památníku národního písemnictví v Praze

Deníky Karla Teigeho vLiterárním archivu Památníku národního písemnictví vPraze* Jan Wiendl Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Ústav české literatury akomparatistiky [email protected] SYNOPSIS The Diaries of Karel Teige in the Literary Archive of the Museum of Czech Literature in Prague The aim of these excerpts is to provide the professional public with awide range of diary notes written in 1912–1925 by Karel Teige, akey figure of the Czech interwar artistic avant-garde. The collection focuses both on the ‘Prague’ writings, which reflect key historical moments during 1918 and 1919 from the personal perspective of the young, sensitive emerging intellectual, and on texts Teige wrote while vacationing in Neveklov that include his reflections on his own artistic activities, specifically in the field of the visual arts. He finds in these activities an expression not only of his artistic but also of his human existence, in spite of which he can often be seen to express akeen skepticism towards them. It is precisely this tension between the two attitudes that leads to the strongly reflective nature of the excerpts, as they gravitate more and more towards the fields of art criticism and art theory. The aspiring artist strives to formulate his dissatisfaction with his own work by drawing on concepts and insights from the contemporary and historical artistic context. Among other things, this tends to strengthen his theoretical knowledge, together with his ability to synthesize awide range of cultural and artistic connections that are at the young Teige’s disposal. One might draw an apt comparison here to the young poet Šalda who entered the world of art criticism in the late 1880s and early 1890s— amove which may well have been, to use Šalda’s own expression, ‘per nefas’, but would result nonetheless in atruly essential model of art critique. Teige too found himself drawn in the late 1910s and early 1920s towards the field of art-critical reflection, and he too would come to formulate aunique model for the artistic avant-garde from the perspective of atheorist and organizer. KLÍČOVÁ SLOVA / KEYWORDS Karel Teige; deníky; česká umělecká avantgarda; 10.a20.léta 20.století / Karel Teige; diaries; Czech artistic avant-garde; 1910s and 1920s. DOI https://doi.org/10.14712/23366680.2019.2.11 * Ediční příprava textu včetně komentářů ajmenného rejstříku vznikla za podpory projektu Kreativita aadaptabilita jako předpoklad úspěchu Evropy vpropojeném světě reg. č.: CZ. 02.1.01/0.0/0.0/16_019/0000734 financovaného zEvropského fondu pro regionální rozvoj. / The work was supported by the European Regional Development Fund-Project ‘Creativity and Adaptability as Conditions of the Success of Europe in an Interrelated World’ (No. CZ.02.1.01/0.0/0.0/16_019/0000734). OPEN ACCESS 232 SLOVO A SMYSL 32 Soubor deníků Karla Teigeho zlet 1912–1925 představuje unikátní sled zápisků, které si Teige světší či menší pravidelností vedl od dětských do raně dospělých let, ato jako student pražského gymnázia vKřemencově ulici, posléze jako univerzitní posluchač apředevším coby začínající umělec, který přemýšlí osvých uměleckých aktivitách aoumění ajeho místě ve společnosti obecně. Akvizice Památníku národního písemnictví zahrnuje prozatím patnáct ze šestnácti dochovaných sešitů různorodé velikosti azpůsobu úpravy. První deníkový sešit zledna až června 1912 je kupříkladu částečně ilustrovaný vlastními dětskými kresbami tuší apastelkami, autor si zde hraje srazítky svého otce, archiváře ahistorika Josefa Teigeho, zaznamenává radosti dětského života, mluví oškole, příbuzných apod. Deník zroku 1914, který je fragmentem několika částečně poškozených listů, bez uvedení dat, nesystematicky zaznamenává události soukromého života, reflexe začínající světové války. Deník zroku 1915, školní linkovaný sešit, je psán zvelké míry oprázdninách vNeveklově, kde rodina Josefa Teigeho vlastnila dům akam rodiče sdětmi jezdili na letní byt. Karel zde popisuje venkovskou přírodu, zvláště se však zaměřuje na vlastní malířské pokusy, kterým se začíná oprázdninách věnovat soustavněji. Deníky zlet 1916–1917, zpravidla ze školních měsíců, zaznamenávají jednak události ve škole, reagují na válečné zprávy, vhojné míře pak přinášejí četné zápisky zvelice různorodé četby— knih aperiodik, které Teige jako čtenář komentuje; stejně tak komentuje návštěvy koncertů avýstav, setkání se známými osobnostmi, jež tu potkává. Právě zde začínají deníky hrát zásadní roli jako dokumenty osobitého formování Teigeho výjimečné intelektuální aumělecké osobnosti vširším soudobém kulturním auměleckém kontextu. Deníky zlet 1918–1919 jsou pak klíčové jako záznamy osobnostního aprofesního dozrání. Přinášejí vsystematicky reflektované podobě sérii zápisků, komentujících osobní život, především ale reflexe umělecké, umělecko-historické aspolečensko- -politické. Teige komentuje jednak vlastní četbu, jednak uvažuje ouměleckých ateoretických podnětech; více avíce se projevuje snaha vnést do vlastní zájmové edukace na poli moderního umění určitý systematický rámec, ato například vkritickém seznamování se skonkrétními domácími či zahraničními, zpravidla generačně vymezenými skupinami výtvarníků, zvláště generací domácích azahraničních autorů narozených kolem roku 1875–1880, tedy generací uměleckých předchůdců, vČechách zpravidla členů Osmy, Skupiny výtvarných umělců či Tvrdošíjných. Setkáváme se sdoklady prvních aktivit na odborném poli, spočívajících jednak vrozvíjení kontaktů se zavedenými umělci (četné odkazy na setkání sKarlem aJosefem Čapkovými, S.K.Neumannem, Vlastislavem Hofmanem, Václavem Špálou aj.), jednak ve snaze proniknout do stávajících literárních akulturních revuí, např.Lípy Růženy Svobodové, kde Teige debutoval jako prozaik, zvláště ale do Neumannova Června aod roku 1919 Kmene, stejně jako do zahraničních, především německých periodik typu Die Aktion či Der Sturm. Čteme tu rovněž osnahách založit skupinový generační časopis Praha, které svým způsobem vyústily do založení časopisu Republika, kam Teige ajeho nejbližší přátelé přispívali. Zápisky dále reflektují konec války avznik samostatného Československa. Deníkové záznamy ztěchto let jsou zároveň významným dokladem oformování Teigeho politické osobnosti, jeho citu pro sociální otázky apostupné politické radikalizaci vokruhu umělecké apolitické levice. Torzo zdeníku 1920, navazující na zápisky zlet 1919, pak představuje unikátní sérii zápisků, vnichž OPEN ACCESS JAN WIENDL 233 Teige reflektuje užší formování své části generace kolem časopisů Ruch azvláště Orfeus; zaznamenává její postupné štěpení, jež posléze vyústilo do založení uměleckého svazu Devětsil. Vzhledem ktomu, že zrozličných důvodů není zachován kompletní archiv Devětsilu, představují Teigeho deníkové zápisky zlet 1919 a1920— jak bude patrno zknižního vydání— zcela jedinečný historický dokument. Svého druhu jsou pak cestovní deníky zlet 1922 a1924 zcest do Francie aItálie, azvláště pak deník zpodzimu 1925 zcesty do Moskvy aLeningradu, kde Teige zaznamenává dojmy ztéto cesty, jíž se zúčastnil jako člen československé delegace. Popisuje— sobdivem, který se ovšem mnohdy paradoxně prolíná sprvky kritického záznamu— pobyt vSovětském svazu, sdílí nadšení budovatelů sovětského státu, vykazuje ovšem také rysy utopismu, typické pro soudobé západní prokomunisticky založené návštěvníky země Sovětů. Předkládaný výbor zdeníkových zápisků zlet 1918 a1919 sleduje několik cílů. Předně představuje— ve shodě smajiteli autorských práv kdílu Karla Teigeho— první veřejnou prezentaci záměru vydat Teigeho juvenilní deníky formou knižní komentované kritické edice, na které se podílí Památník národního písemnictví, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy anakladatelství Akropolis. Cílem je reprezentativní knižní publikace, plně využívající fondů PNP, ato jak literárních, tak výtvarných, vnichž je uloženo značné množství Teigeho juvenilních výtvarných prací, které ve svých denících hojně komentuje. Vydání publikace je plánováno na rok 2021, upříležitosti výročí jeho náhlého úmrtí, zapříčiněného štvanicí komunistické Státní bezpečnosti abezskrupulózním tlakem oficiálních, stalinistických politických akulturních periodik. Cílem prezentované ediční ukázky je rovněž představit odborné veřejnosti různorodé polohy deníkových zápisků, ato jak „pražských“, reflektujících zosobité perspektivy formujícího se mladého senzitivního intelektuála klíčové dějinné okamžiky roku 1918 a1919, tak „neveklovských“, prázdninových, kde Teige rozvíjí zejména úvahy nad svými uměleckými, především výtvarnými aktivitami. Spatřuje vnich smysl nejen své umělecké, ale ilidské existence, zároveň je knim však často velice skeptický. Právě svár těchto postojů vede ksilně reflexivní poloze zápisků, jež se více avíce profilují avyhraňují vuměleckokritické auměleckoteoretické rovině. Začínající umělec touží vystihnout pomocí pojmů apochopením soudobého ihistorického uměleckého kontextu převažující nespokojenost se svými pracemi, což mimo jiné vede kposilování osobité teoretické průpravy aschopnosti abstrahovat široké penzum kulturních auměleckých vazeb, jíž mladý Teige disponuje. Podobně jako mladý básník Šalda vstoupil na přelomu osmdesátých adevadesátých let 19.století do světa umělecké kritiky podle svých slov jaksi „per nefas“, aby ovšem poté vytvořil zcela zásadní uměleckokritický model, podobně je imladý výtvarník Teige na přelomu desátých advacátých let lákán představou vlastní umělecké tvorby aje spíše navzdory vlastnímu chtění vržen do oblasti uměleckokritické reflexe, aby posléze dal jako teoretik aorganizátor vzniknout jedinečnému avantgardnímu uměleckému modelu. Dalším zcílů ediční ukázky je rovněž její „pilotní“ ráz ve vztahu ke koncepci edičního postupu. Jak zdůrazňuji vediční poznámce, při přípravě textů ahistorických akontextových komentářů jsem vycházel zurčitého rysu, který považuji za typický pro texty Karla Teigeho, publikované vpozdějších desetiletích, jež se uchovaly vrozpětí rukopis— tištěná verze. Tedy že autor prokazatelně vycházel vstříc aktuálním OPEN ACCESS 234 SLOVO A SMYSL 32 jazykovým normám, neutkvíval na určité úrovni gramatického úzu apečlivě připravoval své texty kpublikaci. Zároveň se však vedici pokouším zachovat nezaměnitelný charakter těchto ryze osobních zápisků, jejichž publikaci autor zjevně nepředpokládal. Na pozadí tohoto ambivalentního východiska tak byla zvolena určitá pravidla pro ediční postup, která charakterizuji vediční poznámce. Cílem ukázky je tedy tento postup předložit kodborné diskusi, jakkoli je zřejmé, že se vsouvislosti sfinální ediční přípravou starších částí deníků bude ještě vdrobných bodech proměňovat. Pokud jde otyp komentářů kdeníkovým záznamům, volím vukázce dva. Prvním je komentář vpoznámce pod čarou, který upřesňuje např.bibliografické odkazy, vysvětluje kontextové vazby, komentuje adoupřesňuje mnohé soudobé historické narážky asouvislosti. Druhým je komentovaný jmenný rejstřík, přinášející základní biografické aprofesní údaje uvšech osobností, jejichž jména jsou vtextu zmíněna, svýjimkou případů, kde je vlastní jméno obsaženo vnázvu firmy, instituce apod. Tuto formu jsem zvolil proto, aby jednak odlehčila poznámkovému aparátu, anaopak vznikl větší prostor pro případné rozsáhlejší komentování role konkrétní osobnosti ve vztahu ke Karlu Teigemu. Je pochopitelné, že řada osobností (vukázce např.divadelní ochotníci zNeveklova zlet 1917–1918, jejichž představení mladý Teige oprázdninách režíroval, aktéři ujeho odvodového řízení apod.) není dosud přesně identifikována. Seznam těchto blíže obtížně identifikovatelných osob průběžně zpracováváme. Podobně sekundární literatura je prozatím uváděna vkomentářích, nikoli vrámci samostatného oddílu, jak tomu bude vknižním vydání. Zprezentovaných ukázek rovněž vyplývá zjevná systematičnost azároveň icílená kompozice zápisků, vníž lze mimo jiné spatřovat samotné základy budoucí dualitní avantgardní koncepce, jak se vrcholně zformovala Teigeho klíčovou zásluhou zvláště vobdobí poetismu— tedy světa „stavby“ a„básně“, konceptu vztahu „konstruktivis mu“ a„poetismu“. To znamená na jedné straně vědomí pevného základu, opřeného osystematickou přípravu, racionální přístup ktvorbě, jež se stává osou životní zkušenosti, takřka permanentní výzvy ktvůrčí práci ajejímu životnímu étosu, obrovský zájem orůznorodou, apřesto systematicky budovanou edukaci, kritický živel, který nutí kmnohonásobným průzkumům umělecké ispolečenské reality, živý asílící zájem ohospodářské azvláště sociální apolitické dění vmladé republice avEvropě. Ana druhé straně radost ze života, jeho pěna dní, veselý život spřáteli, hluboký obdiv ke krásné hudbě, jejíž silná, všeobsažná anadmíru přitažlivá emoce je pro Teigeho tak obtížně vyslovitelná, okouzlení zčetby poezie, nadšení po četbě silného prozaic kého textu, kontemplace akritické úvahy nad současnými domácími azahraničními výtvarnými díly či divadelními představeními, radost nad povedenými pracemi svých přátel, první lásky, návštěvy velkolepých moderních ipříměstských „bičifónů“, tedy prvních kinosálů, aradost ztechnicky dokonalých amerických filmových trháků, víra vsociální spravedlnost, víra vrevoluci, která má vést člověka ke svobodě ahloubce prožitku života… Při četbě těchto mladistvých zápisků se nelze nedomýšlet formulací zprvních poetistických manifestů, které Teige za několik let poté koncipoval akteré— mimo jiné také pro tuto prožitou opravdovost— tolik strhávaly jeho generační souputníky ačinily zněho vpravdě původního, nadmíru obětavého apředevším uvěřitelného vůdce své části umělecké generace. Příprava knižní edice deníků Karla Teigeho je prací, na které se podílí řada odborníků ze všech zmíněných institucí. Odpovědnou redakcí knižního vydání je pověOPEN ACCESS JAN WIENDL 235 řena za PNP Tereza Sudzinová, která se spolu sTomášem Pavlíčkem účastní přípravy výchozí podoby textů deníků. Spolu sJiřinou Fojtíkovou zároveň spolupracovala na elektronizaci deníkových textů, resp.částečného přepisu jejich částí, které pořídil všedesátých letech Vratislav Effenberger. Na úvodní teoreticko-historické studii bude spolupracovat Josef Vojvodík zFF UK. Knižní realizaci, jejíž vydání je zamýšleno ve spolupráci PNP, FF UK anakladatelství Akropolis, koordinuje Filip Tomáš. Oodborné konzultace byli požádáni Polana Bregantová aJiří Brabec. Za dílčí odborné konzultace při přípravě této edice děkuji kolegům Ivanu Klimešovi, Vratislavu Doubkovi aIvanu Šedivému zFF UK aJiřímu Křesťanovi aJakubu Šloufovi zNárodního archivu; za konzultaci rodinných adalších faktografických údajů děkuji paní Heleně Hilmerové aarchitektu Vladimíru Štulcovi. OPEN ACCESS 236 SLOVO A SMYSL 32 DUBEN 19181 4. čtvrtek Tyto dny jsem hodně maloval, asice oleje: Pán, [voriginálu vynechané místo], Město, znich Město je slušnější. Též některé kresby, jako Předměstí aVálcovna jsem vyrobil. Včera jsem mluvil sFričem, předevčírem sVaňkama. 6. sobota Tyto dny mluvívám sFričem aWachsmannem na procházce. Nekreslím ani nepíšu nic; jenom ještě, tuším, předevčírem jsem nakresli namaloval takovou mužskou hlavu akvarelem. Není to tak příšerné, ale je to jen experiment. Vposledním Červnu je krásná kresba V.Hofmana; rovněž Kremličkova práce vypadá velmi hezky. Zrzavého Akrobaté se nevyjímají dobře— jsou jako brouci. Mimo to je tam krásný článek Hofmanův apokračování románu Ch. Louis Philippa.2 Vposlední Lípě má Wachsmann krátkou kritickou poznámku oDostojevském Hofmanově.3 Dnes jsem se— zároveň sWachsmannem aFričem— seznámil se S.K.Neumannem. Mluvil prostřednictvím Karla Čapka, jenž sním šel ajehož jsem potka jsme potkali na Ferdinandově třídě.4 Mluvili jsme oČervnu— on říkal, Neumann,5 něco okresbách, avšak nedověděl jsem se nic, vzal-li si něco mého. Jenom něco říkal oMyslivně;6 nevím však zcela nic určitého. Jsem zvědav, přijme-li něco. Rád bych ovšem byl. 12. pátek7 Včera jsem byl uČapka se zeptati na rezultát sNeumannem— kvůli Červnu. Neumann mi vrátil zkreseb mu nabídnutých Strmilov— to je slabé, Městys— slušné, Dívka— pěkné, leč perem nevyjde tak jako křídou, Krajina— dobré. Vzal si pro Červen Myslivna— linoleum, slušné, Kostel vOldřichovci— slabé, aVpřístavu, malá 1 Zápisky jsou součástí školního linkovaného sešitu nadepsaného Deník, který obsahuje záznamy ze září až prosince 1917; tentýž sešit pak zahrnuje zápisky zroku 1918 (nadepsané „Karel Teige / Deník / 1918 / vPraze, Černá ulice 12a.“), ato zledna až června. 2 Philippe, Charles-Louis: Bubu zMontparnassu. Román (česky 1919), zachycující život pařížského pasáka Mořice, jeho dívky Berty, prostitutek ajejich klientely, měl pro svůj sociální akcent anovátorský vyprávěcí postup velký vliv na mladou generaci básníků aumělců, jako byli Wolker, Nezval, Teige, E.F.Burian ad. VKmeni vroce 1919 otiskne Teige na pokračování stať Poznámky kPhilippově románu (Teige, Karel: Poznámky kPhilippově románu. Kmen 3, 1919, č.1, s.2–4, 8.5.; č.10–11, s.78–79, 24.7.). Román vycházel před knižním uveřejněním na pokračování vprvním ročníku časopisu Červen (č.1–19/20) vpřekladu Jaroslavy Vobrubové-Veselé. 3 Wachsmann, Alois: Vlastislav Hofman: F.M.Dostojevskij. Cyklus třiceti kreseb. Lípa 1, 1918, č.26, s.432. 4 Dnešní Národní třída vPraze. 5 Voriginálu za Neumannovým jménem nahoře přeškrtnutá čárka. 6 Teigeho linoryt Myslivna bude publikován v17.čísle Června, s.241 (7.listopadu 1918). 7 Voriginálu deníku vedle datace červeným akvarelem provedená čára avlnovky spolu sdatem 11.4. OPEN ACCESS JAN WIENDL 237 kresba, aBělici aŽebrák,8 podle oné, již mi vlétě odmítli ze Sturmu,9 vlastně je to oboje podle kresbičky do Knihy všeho10 zúnora 1917— dosti slušné. Nejlepší věci si ovšem nevybral. Dnes, vpátek, jsem byl volán zlatiny 2× za hodinu adostal jsem dvě nedostatečný. Byl jsem ve výstavě Apřece11 se sl. Minčí Garkischovou. Pak jsem měl rendez-vous se Štulcem. Poněvadž na procházce pršelo, rozhodli jsme se [přeškrtnuté nečitelné slovo] jíti do kavárny vReprezentačním domě.12 Potkali jsme však Jendu Slavíčka ašli jsme— do [nečitelný znak] přece. Jenda souhlasí se mnou vtomto: nejlepší je Špála anejhorší Marvánek, souhlasí smým posudkem Marvánka. Ale to už dost! Vostatním se rozcházíme— mezi impresionistou akubistou je těžko možná dohoda.— Jó, aještě abych nezapomněl. Dnes jsem si koupil 28.číslo Lípy, kdež je uveřejněna má próza [přeškrtnuta dvě nečitelná slova] Venkovská neděle.13 Datována jest: podzim 8 Názvy prací Myslivna, Kostel vOldřichovci, Vpřístavu spolu sBělicí aŽebrák podtrženy voriginálu červeným akvarelem; „aBělici aŽebrák“ vepsáno nad řádek arovněž červeně podtrženo. 9 Der Sturm— německá umělecká aliterární revue, uveřejňující expresionistická, kubistická, dadaistická asurrealistická díla. Časopis založil vroce 1910 Herwarth Walden. Na rozdíl od časopisu Die Aktion, řízeného Franzem Pfemfertem, byl Waldenem Teige jako výtvarník spíše odmítán. 10 Kniha všeho— třídní časopis Teigeho školní třídy gymnázia vKřemencově ulici, který založili vkvartě, tedy mezi lety 1915 a1916, studenti, zvláště Vladimír Štěpánek, Karel Vaněk, Jan Štanc aKarel Teige; publikovali vněm (Teige rovněž jako překladatel pod pseudonymem Karel Vlk) literární avýtvarné pokusy. Název Kniha všeho vymyslel Karel Vaněk; po koncepčních neshodách zakládají Teige se Štancem časopis Pan, jehož bylo vydáno pouze jediné číslo (srov.Teige, Karel: Na Křemencárně, čili příspěvek kembryologii jedné generace. In: Sborník Masarykova státního reálného gymnázia vPraze II. Křemencova ulice 1871–1946, Praha 1948, s.96–101; Michalová, Rea: Karel Teige. Kapitán avantgardy. Kant, Praha 2016, s.44–49). 11 Výstava Apřece! Výstava několika tvrdošíjných. Konala se od března 1918 ve Weinertově umělecké aaukční síni vPraze na Příkopech. Výstavu uvedl S.K.Neumann, vystavovali Rudolf Kremlička, Václav Špála, Jan Zrzavý, Josef Čapek, Vlastislav Hofman, Otakar Marvánek. Katalog výstavy 1918. 12 Reprezentační dům, míněn Obecní dům vPraze. 13 Teige, Karel: Venkovská neděle. Lípa 1, 1918, č.28, s.433–435 (titulní list čísla). Jde oTeigeho prozaický debut. Vzápisu z9.prosince 1917 Teige vsouvislosti sjednáním sRůženou Svobodovou jako redaktorkou Lípy poznamenává: „Přece přemýšlím ojednom odmítnutí. Chci se dát odmítnout vLípě, od Růženy Svobodové— chci totiž poslat do Lípy nějaké prózy. Asi Můj let, možná že iVenkovskou neděli. Nevím věru, mám-li tuto poslední též poslat. Neboť je jistě slabší, avšak není tak divoká amoderní, mohla by proto býti přijata. Atím bych si otevřel dveře. Není veliká naděje, ale přece jen nějaká snad je. Odmítne-li Svobodová Venkovskou neděli, je mi to lhostejno, odmítne-li Můj let, vím, že to není spravedlivé, jsem si vědom, že je schopný otištění. Ovšem nevím, nebude-li mi škodit disparátnost obou próz. Je ostatně mezi nimi chronologický rozdíl. Odmítne-li konečně vše, jak je 90% pravděpodobnost, ito mne příliš mrzeti nebude. Neboť sliterárním vystoupením nikterak nespěchám. Daleko více mne mrzí, že nemohu vyjma Aktion nikde nic uveřejnit zobrázků.“ OPEN ACCESS 238 SLOVO A SMYSL 32 1916— ato je datum prvého náběhu, kdežto první, jen trochu více realizovaná skica kní je z15.ledna 1917. Není to věc nejhorší, ale je mi protivná ty tou limonádou… 13. sobota Byl jsem nedávno se slečnou Minčí vbiografu Koruna.14 Dnes jsem byl sní na Sukovu večeru vhotelu Central.15 19. sobota pátek Vpondělí jsem byl vkomorní hudbě, vúterý sMinčou Garkischovou vbio Helios16 ave středu sní na Vinohradech na Králi Rudolfovi. Od Karáska.17 Je to slušná věc.— Čtu nějaké svazečky Nova et Vetera,18 které mám vypůjčené od Štulce. Nemaluji nic, avšak nudím se. Koupil jsem si Renard: Povídky zpřírody.19 Ve čtvrtém čísle Června je krásná Špálova Krajina akrásná Zrzavého Vdova. Čapkovy věci jsou neobyčejně pitomé. ~ Literárně je tam vedle pokračování Bubu zMontparnassu Duhamelova báseň aZrzavého článek. Též Civis Bohemicus (Neumann) má dobrou stať. Jinak však působí to číslo špatným dojmem. Tak sympatické jako 1.číslo tam už nic není.20— Dnes jsem se ve škole přihlásil ke zkoušce zfrančtiny azeměpisu adost jsem uměl. Mimo to jsme psali českou kompónu: Člověk je mnohdy svého štěstí strůjce. 23. úterý Celkem se za tyto dny neudálo nic význačného. Vsobotu jsem dělal zkoušku zmatiky adost to šlo. Mimo to jsem byl 2× tažen zlatiny sulejzajícím21 výsledkem. ~ Dnes jsem 14 Slečna Minčí— Marie Garkischová; biograf Koruna, sál vkubistickém stylu podle návrhu architekta Ladislava Machoně, nacházel se vprostorách paláce Koruna, budovy na pražském Václavském náměstí realizované ve slohu pozdní secese, dokončené roku 1914. 15 Hotel Central— secesní budova vPraze, Novém Městě, vHybernské ulici sčp. 1001/10. Stavba byla postavena roku 1901 podle návrhu rakouského architekta Friedricha Ohmanna. Vprostorách hotelu působil populární kabaret Červená sedma. 16 Teige vtomto ipředchozím záznamu popisuje návštěvy různorodých kulturních podniků vPraze, kde doprovázel Marii Garkischovou; biograf Helios stál na Střeleckém ostrově, hrálo se vněm již vpředválečné aválečné době abyl vyhlášen návštěvami elitní společnosti akvalitní hudební produkcí. Shodou okolností stejnojmenné kino vté době existovalo abylo hojně navštěvováno rovněž vBenešově, tedy nedaleko Neveklova, kde měli Teigovi dům. 17 Karásek ze Lvovic, Jiří: Král Rudolf. Text hry vyšel poprvé roku 1915 na stránkách 29.svazku 21.ročníku časopisu Moderní revue, knižně orok později jako jediný titul vydaný vKaráskově nakladatelství Thyrsus. Hru (jak rovněž vyplývá zTeigeho záznamu) inscenovalo divadlo na Královských Vinohradech. 18 Nova et Vetera, knižní edice Josefa Floriana, vydávaná ve Staré Říši vletech 1912–1921. 19 Renard, Jules: Povídky zpřírody (Histoires naturelles), česky Moderní bibliotéka, Praha 1912. 20 Špála, Václav: Krajina (linoryt). Červen 1, 1918, č.4, titulní list; Zrzavý, Jan: Vdova (linoryt). Červen 1, 1918, č.4, s.57; Čapek, Josef: Holubi na strništi, Holubi (kresby). Červen 1, 1918, č.4, s.50 a62; Philippe, Charles-Louis: Bubu zMontparnassu (4.díl). Červen 1, 1918, č.4, s.56–59; Duhamel, Georges: Vzpomínka na tvou nemoc. Červen 1, 1918, č.4, s.54–55; Zrzavý, Jan: Osobě. Červen 1, 1918, č.4, s.60–61; Neumann, S.K. (Civis Bohemicus): Českost socialismu. Červen 1, 1918, č.4, s.61–62. 21 Rozuměj: více méně uspokojivým… OPEN ACCESS JAN WIENDL 239 si byl vnakladatelství Fr. Borového pro honorář za Venkovskou neděli zLípy.22 Dostal jsem velice málo, totiž 6 korun. Jsou to však takto první vydělané moje peníze. Večer jsem byl se Štulcem na přednášce dr. Nebeského: Oduchu aformě nového umění. Mluvil jsem tam se Špálou, Hofmanem, Fričem, Ježem, Wachsmannem. Pak jsem byl se Štulcem vkavárně Passage.23 [24.] středa Za své přebytečné !!! huhu !!! jak zázračno !!! peníze jsem si dal uŠtence klišírovat24 své dvě kresby: Myslivna aMěstys. Jednak se mi to jistě někdy hodí, mít štoček— jednak to chci též poslat do Aktion.25 Neboť člověk musí hledět ktomu, aby měl občas něco uveřejněno— třebas by to stálo pár krejcarů ~ akdyž již odebírám Aktion zadarmo… Navečer jsem mluvil po předlouhé době sdr. Pokornym— svým bývalým německým informátorem. [25.] čtvrtek Byl jsem volán zlatiny auměl jsem dost. Sestra26 je dnes nějak nemocna, leží vposteli. Nastydla se nejspíše. Doufám ovšem, že to nebude vážné. Na procházce jsem mluvil sJaroslavem Nebeským. Hovořili jsme ovýstavě Apřece! aonovém umění. Je přívržencem Beneše— atak jsme se přeli. 30. úterý Celkem se za ty dny nic nestalo vmém vnějším ani vnitřním životě, jen snad to, že připravujeme na 1.máje na svátek mezinárodní— stávku ve škole, ne ato proti několika varováním apřímému zákazu.27 Pracuji pro to houževnatě aagituji selánem. Není to jen klukovina, utéci ze školy. Je tu veliká myšlenka, veliká manifestace; konečně je tu ta věc, že studentstvo něco zmůže samo na svou pěst: proti zákazu!! Smr22 Viz pozn.13. 23 Pražská koncertní kavárna Passage na Václavském náměstí. 24 Klišírování, čili výroba štočku, byla vpolygrafii druhem tiskařské formy (zpravidla dřevěný špalíček, tisková deska zkamene, kovu, linolea apod.). Pro použití se vyleptala chemicky či elektrolyticky, případně se obraz do materiálu vyryl. 25 Die Aktion— německý avantgardní časopis založený Franzem Pfemfertem roku 1911 avydávaný do roku 1932. Zaměřoval se zejména na expresionistická výtvarná díla akulturně- -politické články. Teige zde jako malíř debutoval tušovou kresbou Dubovka vbřeznu 1917 (Teige, Karel: Landschaft (kresba). Die Aktion 7, 1917, č.11–12, s.144; srov.též pozn.120). 26 Jana (Hana, též Johanna) Teigová, viz jmenný rejstřík. 27 Prvomájové stávky na pražských středních školách inicioval Svaz českoslovanského studentstva (ŠČS), vsoudobé situaci silně protirakouské hnutí mladých vlastenecky smýšlejících lidí, skontakty na masarykovský zahraniční odboj. Jeho předsedou byl vletech 1918–1919 Václav M.Havel. 1.května 1918 uspořádal SČS manifestační schůzi, na níž promluvila řada kulturních apolitických osobností. Tyto aktivity souvisely sdalšími akcemi podporujícími zahraniční odboj, 13.dubna například přednesl spisovatel Alois Jirásek Národní přísahu, vníž vyjádřil odhodlání vytrvat vboji za samostatnost českého národa až do vítězného konce. Na tuto akci navázala Májová manifestace z1.května (jejíž součástí se staly izmíněné studentské stávkové aktivity), národní vyznění měly ioslavy 50.výročí položení základního kamene Národního divadla vkvětnu 1918. OPEN ACCESS 246 SLOVO A SMYSL 32 30. čtvrtek84 Hodláme si vydat uKlikova nakladatelství sérii 6 pohlednic, od každého znás po dvou. Vaněk dává reprodukovat kresbu Domy aPředměstí, Wachsmann Hlavu aDívku; co dám já, ještě určitě nevím. Vposledních dnech jsem nakreslil tu Krajinu zNeveklova tuší: vypadla trochu moc špálovsky. Též ijiné kresby jsem udělal. Tak např.malé Zátiší tlustým perem podle kresbičky asi 3 neděle staré. ČERVEN 2. neděle Nakreslil jsem znova tuší Flašinetáře, apak tyto skici rákosovým perem Ležící žena, Spící žena, Na plesu;— Mluvíme sWachsmannem aVaňkem oúmyslu založiti na podzim nějaký časopis.85 Přispívali by: Frič, Vaňci, Jednota, arch. Feuerstein, Wachsmann, Vaňkové, Štulc, arch. Hofman, Zrzavý, Špála, Kitzler, Čapek J. iKarel Čapek, Bartoš, Hora, etc. Mimo to by se přinášely ipráce cizí. Má to býti útvar novinový, velkého formátu. 3. pondělí Dělám svou francouzskou přednášku okubismu.86 4. úterý 5.středa Včera Přišel mi 2.sešit Sturmu. Je tam Légerův Akt, prostřední, Heemskerc, Krajina, ulejzá, adva Toppovy Linoleumschnitty, dosti slabé.87 Mluvil jsem sTondou Sukem. 6. st čtvrtek88 N Vnovém, sedmém čísle Června jest oznámeno, že moje kresby alinolea budou vněkterém zpříštích čísel bude otištěny.89 Přišla mi též nová Aktion. Jest to Sonderheft polských malířů Bunt. Za mnoho to nestojí, avšak něco tam je slušně; hlavně Madonna od S.Kubickiho, dvě skici od W.Skotarka asv. František od Jana Wronieckého.90— 84 Vdataci doplněno slovo „svátek“, vedle datace čára červenou tuší. 85 Jde ozáměr vydávat časopis Praha, který ovšem nebyl realizován. Jedná se ojeden zdokladů záměru koncipovat avydávat vrámci širší generační skupiny periodikum, jakým se posléze stal časopis Republika (srov.pozn.275), kam byl Teigeho okruh přizván ke spolupráci. Snahy mladých autorů ovšem nebyly koordinované avrámci dílčích skupin se mezi sebou ocitaly vlatentně konkurenčním vztahu. 86 Přednáška pro hodinu francouzštiny na gymnáziu. 87 Voriginálu název časopisu psán foneticky. Léger, Fernand: Akt (kresba). Der Sturm 9, 1918, č.2, s.21; Heemskerc, Jacoba van: Dřevoryt. Der Sturm 9, 1918, č.2, s.1; Topp, Arnold: Linoryty. Der Sturm 9, 1918, č.2, s.23 a28. 88 Udatace čára červenou tuší. 89 „[…] Vnejbližších číslech otiskneme linolea, dřevoryty areprodukce kreseb od Jana Konůpka, Pravoslava Kotíka, K.Teigeho, A.Wachsmana aJana Zrzavého.“ (Červen 1, 1918, č.7, s.98 [tiráž]). 90 Polská expresionistická výtvarná skupina Bunt působící vPoznani vletech 1918–1920. Kubicki, Stanisław: Madonna (dřevoryt). Die Aktion 8, 1918, č.21–22, s.271, 1.6; Skotarek, OPEN ACCESS JAN WIENDL 247 Pomýšlíme na něco, co by bylo příliš krásné, aproto se to asi nepoštěstí. Chceme založit na podzim časopis, zvaný Praha.91 Redakční kruh má býti: Vaňci, Wachsmann, Frič ajá. Mimo to stálými přispívateli by byli: Feuerstein, Zrzavý, Jednota, Nebeský, Bartoš aKitzler; částečně též Čapci, Špála, Hofman, Šrámek, Konůpek, Pittermann, Kleiner aJež. Formát byl by jako Národní listy, pouze jeden list. Mimo to bychom tiskli měli různě uspořádané inzeráty, Malého oznamovatele anabídnutí ksňatku. Má to míti více novinový než revuální ráz. Vláďa Štulc má býti hudebním referentem. Též budou, adosti hojně, přinášeny překlady zmoderních literatur, rovněž jako reprodukce cizích kubistů, futuristů, primitivů, orfistů aexpresionistů. Hlavně ovšem Picasso, Derain, (— bude-li možno iRousseau), Cézanne, van Gogh, Metzinger, Léger, Soffici, Friesz etc. 8. sobota Byli jsme na výletě vPrůhonicích— se školou. Velice nudné. 9. neděle Jsem utýrán aotráven. Čtu K.Čapka aŠrámka.92 10. pondělí Byl jsem tasen zchemie adost jsem uměl. Zmatické kompóny mám Nedostatečnou. Dnes zase chci si učiniti obvyklý autokritický přehled své činnosti. Začnu sliteraturou, neboť jest jisto téměř, že do prázdnin již nic nenapíši, aje jí také méně než obrázků. Tedy, vprimě, sekundě, tercii je to Verne, Wels atrošku Poe; vkvartě je to Arbes, Neumann, Březina aSova. Nemůže být podivnější směsice. Je to, podrobněji vzato, zArbesa: Meditace, próza, pak neumannovských 10 básniček: Knihy přírody, života ismrti. Zní lepší věci, pokud se ještě pamatuji, byly: Pohřeb, Umoře, Letní odpoledne, Netopýr. Pak jsou to dekadentní básně cyklu Strže aútesy pod vlivem Březiny, kterého chápu velmi jednostranně; též takové jsou prózy Poutník aPutovaly duše… Sbírka V.93 básní Vzpoura je psána pod vlivem Sovových Vybouřených smutků aDobrodružství odvahy. Zní je prolog nadprůměrně dobrý. Těsně před koncem prázdnin začínám psát básně březinovské, ale již optimistické. To se rozvíjí hlavně vpokvartánských prázdninách. Jsou to hlavně: Ženci, Oráči, Praha, Boj, Hymnus na vody; jó, vkvartě to bylo, co byla založena Kniha Všeho94 zásluhou Vladimíra Štěpánka. Autoři byli: Vaněk, Štěpánek, Váňa, Schmidt, Šámal, Štanc, Zavadil, Svoboda Jan, Švejda ajá. Vkvintě probírám se poctivě dekadencí asymbolismem, třebas že oto[m] sám mnoho věděti nechci. Básně vUrvaných písních, vTáborských písních abaladách astejně iInternacionální zpěvy jsou dekadentní. Ovšem byl jsem bližší dekadentské syrovosti abezprostřednosti Nietzscheho aPrzybyszewského než například Villiers de l’Isle Władysław: Kresby. Die Aktion 8, 1918, č.21–22, s.265 a277, 1.6.; Wroniecki, Jan: Sv.František (dřevoryt). Die Aktion 8, 1918, č.21–22, s.262, 1.6. 91 Viz pozn.85. 92 Viz pozn.68 (soubory povídek Osyka aKrakonošova zahrada). 93 Vrukopisu římská V., pravděpodobně tím míní „kvartánských“ básní. 94 Kniha Všeho— viz pozn.10. OPEN ACCESS 248 SLOVO A SMYSL 32 Adama. Zároveň seznamuji se sBaudelairem, Verlainem, Huysmansem, Whitmanem aVerhaerenem. Dosti význačné zté doby jsou některé básně, pak próza Junák. Konečně na jaře se vypracovávám zdekadence ke kubismu. Je to Marinetti aArcos, kteří na mne silně působí. Opokvintánských prázdninách napíši sbírku Básní už modernějších, dost slušných. Vsextě je to spíše próza než báseň, která mne láká. Vracím se kpróze. Od novoklasicismu Soucitných lásek anedopsané Osvobozené země, silně beltramelliovské, přes počátky kubismu Plamenné silnice, přes divokost Pyramidy smrti až po arcosovský útvar povídky Venkovská neděle, proponované na podzim [1]916 adopsané vlednu [1]917. Pak je to vbřeznu adubnu próza Můj let. Nejlepší věc. Oposextánských prázdninách jsou to básně: Pohled zokna na mne, Skica, Na bílé zdi domů jsem přilepil oči, adodělaná: Jsme jako povoz komediantů zbřezna. Pak próza: Pět osob kolem mne. Nic zvláštního. Septima [1]917 je to jen Próza arozličné pokusy. 1918 pouze Sázka.— Pokud se týká uveřejnění, je to jedině Venkovská neděle, která je otištěna v28.čísle prvního ročníku Lípy.95 Můj let mi nevzala redaktorka Růžena Svobodová, avšak zvala mne velmi srdečně, abych jí opět něco poslal.— Toť vše. 15. sobota Týden byl velice nudný. Čtu Dostojevského, Molièrova Amfitryóna96 etc. Dnes jsem totiž právě na něm byl ve Vinohradském divadle. Je to výborné. Dnes jsem měl pro letošní školní rok poslední hodinu piana. Aze školy? Včera jsem měl francouzskou přednášku Le cubisme.97 Můj stav ve škole je tento: Latina 2.III. 2.Čeština: I!! Frančtina: I1.Děje-zeměpis 1–1, Mineralogie 2, 1, Chemie +2, Matika 3 IV– + –; Náboženství 1.— Římské číslice jsou totiž známky zkompozic. 16. neděle Dopoledne jsem byl na koncertě: hudební apěvecké Budče.98 Na programu byl Novák, Suk, Dvořák, Smetana, Fibich. Morfová překrásně zpívala. Dnes bych si udělal autokritický přehled své činnosti malířské. Začátek je posekundánské prázdniny. Impulzem je jakési povzbuzení L.Šímovo, který mne na gymnáziu učil kreslit. Avšak vše to je jen první propracovávání se, smím-li vůbec toho slova užít. Neumím ještě ani kreslit, ani malovat, anemohu zapřít, že ive škole během dalších dvou let jsem se něčemu naučil. Neboť jest dobré kreslit krychle ajednoduchá jakási zátiší, ato přísně— lépe než kopírovat staré mistry, jak myslí Zrzavý. Po celou tercii jsem ovšem se nevybavil ztechnických potíží. Žvanění onovoprimitivismu přespříliš je plané. Koncem asi vkvětnu se učím uakad. malíře Petra Jaroše— nabyl jsem trošku obratnosti vtechnice ivolejomalbě. Oprázdninách poterciánských je to už alespoň přímý styk spřírodou ajdu už trochu za Cézannem aSlavíčkem, třebas pod vlivem Karla Šimůnka se oblbuji lidmi jako Kalvoda aŠetelík: 95 Viz pozn.13. 96 Molière: Amfitryon. Veselohra otřech dějstvích na antický námět zroku 1668, Teige mohl číst vydání zroku 1918 (edice Zátiší B.M.Kliky vPraze). 97 Viz pozn.86. 98 Hudební Budeč— pěvecká škola pro mládež (1909–1926), kterou založili Jan aDoubravka Branbergerovi spolu sAdolfem Cmíralem. OPEN ACCESS JAN WIENDL 249 Kaplička Ondrákova, Břízky na Šibince asnad ještě něco, jsou obstojné. Vkvartě tyto záliby podivné apitomé doživoří. Učím se na Slavíčkovi, jehož zbožňuji. Ovšem moje názory jsou abudou ještě rok nevyrovnány naprosto. Vedle více méně zdařilých kopií zté doby jsou to ioriginály: Třešňová alej vRoztokách, Jaro ve Stromovce apak hlavně obrázky zjara, kdy se přikláním kexpresionismu aprimitivismu. Vliv Ruskinův. Jsou to lepší věci: Hrubá skála, Pohřeb, Jaro etc. Opokvartánských prázdninách se snažím celkem poctivě vyjíti zdíla Slavíčkova knovějšímu, směrem knovoprimitivismu. Ovšem itu je veliká zmatenost názorová— odvracím se od Cézanna akubistů! azbožňuji Deraina aFriesze!! Lepší obrázky zté doby jsou: Pozdní léto, Cesta na Dubovku (vmajetku E.Garkische), Polní cesta (vmajetku V.Flajšhanse), Žně, Ve žních, Dubovky (ze všech stran[)] atéž jedna expresionistická, (kees van dongenovská) skica není tak zlá, jak jsem myslil tenkrát. Akvinta znamená zase něco více! Začátkem je to vliv O.Nejedlého aŠpály aKoníčka. Lepší obrazy té doby jsou za 1915 Podzim, Maltézské náměstí, pak vúnoru 1916 je to Smíchov I(vmajetku Rückelově) je velice závažný pokus omoderní obraz— bohužel pouze obsahově. Formou je to impresionistické, ačkoliv je vtom též dosti Turnera, na kterého nazírám již tehdy správně amoderně. Pak je to Ze stromovky, již expresionistické iformou. Pak 7.4. [1]916 jsem namaloval Staré domy. Vzpomínám- -li dnes, zdá se mi, že snad přece je lepší ten Smíchov I.Jsou dosti původní aopravdové, avšak příliš archaické. Vtéže archaické tónině je držen nedokončený obraz Pod hradem, vněmž se přibližuji velmi poctivě kjakémusi mystickému útvaru kubismu. Rovněž otom svědčí obraz Kostel achystaný Týnský kostel. Ktakové náladě pak jsem blízek chvílemi oprázdninách atéž ještě na podzim. Avšak vedle takových věcí mám zjara [1]916 několik obrazů prostředních, modernějších, avšak méně poctivě dopracovaných. Jsou to: Předměstí, které se poněkud líbilo Čapkovi,99 avšak je to jen humbuk, UCementáren, Autoportrét, Zátiší, kresba Kostel tužkou,100 Stará ulice. Oprázdninách 1916, tedy po kvintě, je to už [o] něco lepší. Tato tajemná anábožensko primitivní nálada, asi à la Zrzavý, nutí mne udělati několik věcí à la Pieta, avšak jádro mé prázdninové činnosti jest docela jiné alepší. Avěru, uprostřed vlivů tu mluvím již já, [škrt nečitelného slova] uněkolika obrázků jasněji než oprázdninách [1]917. Avjiném ovšem omezení naváži na prázdniny [1]916 letos. Jsou to věci jako: Dubovka,101 hned vprvních dnech prázdnin nakreslená tuší. Vbřeznu 1917 byla jako můj debut reprodukována vAktion.102 Je dosti hybná avelice původní, třeba že není úplně zmožena. Pak je to Obraz, taková cesta do vsi, dosti slušné, Krajinná studie, která se líbila Čapkovi iŠpálovi aHofmanovi. Ji jsem letos akvarelem ustálil vdefinitivnější podobě. Pak je to konečně Táborský městys I.Je to zté doby má nejlepší věc. Líbil se Hofmanovi, Čapkovi! Štechovi! Benešovi! Slavíčkovi, ale Špála vytkl, že je trochu mdlý. Zostatních věcí je to kubistická Samota apak několik studií (Zaječí)103 akreseb, nejvíce derainovských afrieszovských. Po prázdninách vsextě jsem se zté zrzavovštiny vybavil docela. Za 1916 jsem udělal tyto závažnější věci: Kotnov, odmítnutý 99 Nad počátečním písmenem Čapkova příjmení neočekávaně kroužek místo háčku. 100 Voriginálu celé sousloví kresba Kostel tužkou vuvozovkách. 101 Pojmenováno podle obce nedaleko Neveklova. 102 Viz pozn.25. 103 Voriginálu název vepsán nad řádek. OPEN ACCESS 250 SLOVO A SMYSL 32 zvýstavy pomocného výboru,104 kterého si dnes velmi cením, Silnice sjeřáby, velmi pěkná, Kondrac, slušné, Staroměstské mlýny, Stromy, Most, Sněmovní náměstí, Žofín. Apak 1917. Nejprve je to řada kreseb tušových, jednak nových, jednak podle skici data staršího. Některé znich právě byly nebo budou iuveřejněny. Tak je to Krajina— (sdatem [1]916), která jest velmi dobrá amá vyjít na pohlednici uKliky. Kostelík vOldřichovci, slušný (sdatem [1]916) má vyjít vČervnu.105 Lodice (únor [1]917) vyšly v6.čísle Června.106 Je vnich ještě trochu vlivu Braquova, ale jinak jsou velmi pěkné, Čluny vpřístavu, metzingerovské trochu, snad vyjdou vAktion, Staré domy, slušné, Lidé tohoto jara, slušné, Krajina (dům se stromy), slušné,107 Vyšehrad, obstojné, Louňovice, prostřední, Domek, slabší, Zátiší, slabší, Otevřené okno, slabé. Aještě několik jiných. Olej zté doby je Cementárny, prablbý. Jinak jsem maloval poměrně málo avíce psal. Pak 1917 posextánské prázdniny. Tu jsem toho namaloval velmi mnoho, ale dnes na ty věci pohlížím zcela jinak ajinak si je cením. Nejlepší věci zprázdnin jsou: Myslivna, perokresba, Městys, perokresba, obojí velice dobré aobojí vyjde vAktion,108 Dubovka, akvarel, Krajina (Řeporyje), Klaun, (Křečovice) Krajina skostelem, akvarel, Aёllo, linoleum, Nature morte, linoleum, Lesní ženka, kresba, Zlatý rok (druhý stav vmajetku sStocka), výborné Domky apak poněkud slabší: Dívčí pierot, Probuzení, Kolotoč, Dívčí portrét, Domy, Portrétní studie, Portrét cestovatele. Pak na podzim 1917 vseptimě znejlepších věcí to jest Cesta akvarelem alinoleum, Klaun, linoleum, Toaleta,109 Dívčí hlava, kresba, výborné, Sedící muž, podle kresby z[1]916 na podzim, velmi dobré, Námořník, slušné, totéž vlinoleu. Konečně kvánocům tak asi udělám řadu poněkud naturalističtějších kreseb, hlavně podle starších skic. Znich lepší jsou Továrna, Domy, Nábřeží přístavní aNa řece (vmajetku Stockově). Pokus namalovat olejem Sedícího muže selhal. Pak vroce 1918. Je toho zprvu méně, neboť pro svůj duševní stav před odvodem sotva jsem mohl co dělat.110 Vezmu to podrobně: Portrét 104 Výstava pomocného výboru— výstava pro podporu strádajících umělců za války, složená zporoty zastupující výtvarnické spolky jako Mánes, Umělecká beseda, Jednota výtvarných umělců apod. 105 Srov.Teige, Karel: Kresba (tuš). Červen 1, 1918, č.11–12, s.174, 1.8. 106 Viz pozn.56. 107 VDie Aktion byla publikována Krajina (dům se stromy), srov.Die Aktion 8, 1918, č.27–28, s.357, 13.6. 108 Teige, Karel: Landschaft. Die Aktion 8, 1918, č.29–30, s.385, 27.7.; týž: Federzeichnung. Die Aktion 8, 1918, č.31–32, s.440, 10.8. 109 Voriginálu vepsáno nad řádek. 110 Odvodové vojenské řízení vlednu 1918, tedy vdobě vrcholící světové války, bylo pro Karla Teigeho pochopitelně silně traumatizující záležitostí. 16.ledna si do deníku zaznamenává průběh úředního odvodového jednání, které mělo pro něho šťastný, protože negativní výsledek: „Dlouho jsem nepsal do deníku. Vzlých těchto dnech jsem čekal, co budu moci [napsat] ktomuto osudnému datu, předem vkalendáři zatrženému. Anyní sradostí píši: neodveden. Byly to věru zlé dny, poslední: málo jsem jedl, téměř jsem nespal, avšade horečně sháněl protekci. Chvílemi jsem věřil, že není vůbec možno, abych byl vojákem, jindy jsem měl důkladný strach. Strach, docela neheroický, jak rád se kněmu přiznávám!!! Konečně přece vněkolika posledních dnech jsem to dosti dobře snášel, nechci říci statečně, ale naprosto tupě. Ato mírnilo mé rozčilení. Nejhorší chvíle nicméně jsem prodělal poslední noc apředevším ráno při loučení smamičkou. Tatíček šel se mnou, neboť tak mu OPEN ACCESS JAN WIENDL 251 harle podle svých seznamů, vynechám jen zcela nevýznamné věci. Portrét harlekýna, olej, neforemné. Kresby tuší, obdobné těm předvánočním. Jimi totiž začíná umne reakce proti bezcestnosti, vkteré jsem se ocitl, jda za Čapkem. Špálovi se některé líbily, hlavně Krajina sřekou, hnědou tuší. Jó, ještě do [1]917 zapadá průměrná Hlava muže. Nábřeží smostem, akvarel, zkaženo, anicméně se líbil Hofmanovi. Rochers rouges, kresba, barevné tuše, akvarel, slabší. Poprsí (Sedící muž 1916–18), velmi dobrý akvarel. Hlava ženy, tuše, slabé, Táborský městys ([1]916–18), tuší, Mr. Samuel Forsyth, akvarel, ilustrace kmé próze Sázka, pitomé. Krajinná studie 1916–18, akvarel, dobré. Únor: Detektiv, akvarel, slabé, Hlava muže (1917–18), akvarel, dobré! Krajina světrným mlýnem, akvarel, má nejlepší věc vůbec! Bře!!! Vbřeznu jsem toho udělal více, neboť jsem byl nemocen anechodil do školy. Je to Poprsí (Sedící muž), tuší, Podolské cementárny, tuší, naturalistické, ZBráníka, Točník, který bohužel aomylem vyjde vČervnu,111 neboť to jsem neměl nikdy vúmyslu nabídnouti, poněvadž je to praslabé,— to jsou většinou věci podle starších skic anaturalističtější. Též starší prací je vlastně Bělice ([1]916), která byla reprodukována vČervnu.112 Není špatná. To datum, které tam je (léto [1]917), neodpovídá skutečnosti. Avšak to patří již do souboru modernějších věcí. Domky ([1]917), Most (1917), pak dobrá Travní Polní cesta, Mlýn, Město patří mezi kresby, které mají zvláštní ráz; byl jsem spokojen, když jsem tuto techniku vynašel, ale byla to jen slepá ulička. Zátiší je také takové. Svah, tuší, Kolovrátkář, tuší, slušné, Stromy, tuší, Za humny, naturalistické, Hlava muže, linoleum. Pán, tuší, problematické, Črta (Kameničky), naturalistické, ZPodskalí, slušné, Strmilov, dobré, Chalupy, Huť sv.Eliáše, natural., Dívka [1]917, velmi dobré, Rudolfov, slušné, Pražské zákoutí, slabé. Za duben: Město, velký olej, škoda, že je nemožno jej realizovat plně, Pán, olej, problematické, Válcovna, modrá tuš— velmi dobré, Hlava poradil pan rada Jakubů, amamička měla přijít za námi. Tam tatíček ještě fakticky sradou Jakubů promluvil avzkázal po něm dr. Klusáčkovi, jenž je rovněž členem městské odvodní komise. Nato téměř hned jsem šel kassentu [odvodu], vrychlosti jsem do sebe nalil láhev černého kafe, která rovněž, tak jako cigarety máčené vrumu akarlovarská sůl atéž prášek ‚Káli‘, jenž podle českého vynálezu musí nutně vzbudit příznaky plicního kataru— byla bez účinku. To vše umne selhalo, jsem příliš zdráv, skoro více, než je mi libo. Zato protekce uKlusáčka, rady Jakubů aobecního staršího Myslíka fungovala znamenitě, ajak jsem se později dověděl, byla to jedině ona, která mne zachránila. Tam, na Střeleckém ostrově, jsem již nebyl nikterak deprimován, byl jsem vtakovém obzvláštním stavu duše: věděl jsem více: viděl jsem, jak funguje protekce. Šel jsem kodvodu sjinou desítkou, než byla moje: viděl jsem, jak má legitimace je posunována zruky do ruky, jak já jsem také jaksi posunován kmíře apřed odvodního lékaře, dr. Matkovského, Rusína, ukterého se Klusáček asnad iKlika, který nebyl vkomisi, přimlouval, jak ten člověk prohlašuje: Allgemeine… nicht geeignet, až se konečně opět setkávám se svou legitimací, podepsanou majorem či obrštem, vojenským předsedou komise. Jak byla příjemná cesta domů! Jak rád jsem šel poděkovat dr. Ottrubovi, který se upřímně— sice marně— snažil získati mi ještě nějakou protekci, jak rád jsem oznamoval uHoffmannů, že jsem štatskripl, akonečně jak bylo mi blahé psáti otom lístky všem známým. Ajak chutnal oběd!“ 111 Kvydání vČervnu nedošlo. 112 Teige, Karel: Bělice. ZTáborska (Léto 1917). Červen 1, 1918, č.6, s.84. OPEN ACCESS 252 SLOVO A SMYSL 32 muže, akvarel, dobré. Valdemar Psilander,113 slabé, olej,— Duben:114 Krajina, kresba tužkou atuší— vNeveklově, příliš špálovské. Slovo kTěhotné ženě (ilustrace kMercereauovi), slušné, Naše vila, natural. Kolovrátkář II., velmi dobré. Předměstí, tuší, slabé, Krajina (hradisko), slabé, Hlava ženy, průměrné, Bělice, linoleum, dobré. Červen:115 Na plesu: velmi dobré, Spící žena, Ležící žena, Zlatý rok 1917, Krajinná studie [1]916, vesměs slušné kresby tuší. Pokud se týká uveřejnění mých věcí: vkvintě jsem dostal cenu ze soutěže Der gute Kamerad116 za obrázek Nádvoří malovaný uJaroše asi vdubnu [1]914. Pak vsextě vlistopadu 1916 jsem odmítnut se svým Kotnovem zvýstavy pomocného výboru.117 Vbřeznu 1917 posílám do vAktion mám uveřejněnu perokresbu Dubovka118 atamtéž budu mít iprý své Čluny vpřístavu.119 Vlétě mi odmítli Lodice aLidi tohoto jara ze Sturmu. Koncem léta posílám do Aktion staré linoleum (Studie), které tam vyjde.120 Pak na podzim tamtéž linolea Cesta, Aёllo, Klaun aNámořník, ale jsou prý příliš tenká, než aby vydržela tisk. Dále vČervnu jsem všestém čísle měl své Lodice aBělici.121 Ještě tam budu mít Kostelík vOldřichovci [1]916,122 Krajinu uŽebráku, takto velice slabou avelice mne to mrzí. Omylem vzal jsem ji ssebou kČapkovi pro Neumanna— aona tam naneštěstí uvízla.123 Konečně tam bude linoleum Myslivna jako příloha.124 Dnes jsem si totiž byl uBorového pro své kresby— amluvil jsem sNeumannem. Říkal jsem mu, aby tu Myslivnu dal až po prázdninách, neboť bych ji nemohl jít podepisovat jako přílohu. On mne zase velmi srdečně pozval, abych po prázdninách zase mu něco donesl. Konečně vAktion budu teď mít Myslivnu [1]917 perokresbu aMěstys [1]917,125 obě velmi fajn věci. Aposléze má nám tedy Klika vydati pohlednice, kdež mám mít Krajinu (1916) aDívčí hlavu (podzim [1]917). Tedy jsem měl uveřejněny 3 obrázky, abudu jistě brzo mít ještě 5 asnad též ještě 4.Anyní konečně jsem unejdůležitějšího, poněvadž budoucího: Nyní oprázdninách, cítím to dosti jasně, budu malovat již dosti původně. Budu vycházet především ztěchto svých hotových prací: Krajina světrným mlýnem [1]918, Myslivna [1]917. Poprsí [1]916–18, Hlava muže [1]917–18, Zlatý rok [1]917. Kotnov [1]916,126 Krajina (Řeporyje) [1]917, Krajina [1]917, tuší, Lodice [1]917, tuší, Městys [1]917, tuší, Kondrac 113 Voriginálu psáno Waldemar Psylander. 114 Voriginálu podtrženo vlnovkou. 115 Voriginálu podtrženo vlnovkou. 116 Výtvarná soutěž německého týdeníku pro mládež Der gute Kamerad, který založil Wilhelm Spemann. 117 Viz též pozn.104. 118 Teige, Karel: Landschaft. Die Aktion 7, 1917, č.11–12, s.144, 17.3. 119 Teige, Karel: Zeichnung. Die Aktion 7, 1917, č.13, s.147, 30.3.; kresba sice ohlášena vzávěrečném seznamu, včísle ale reprodukce není publikována. 120 Teige, Karel: Landschaft. Die Aktion 8, 1918, č.27–28, s.357, 13.7. 121 Teige, Karel: Bělice. ZTáborska (Léto 1917) (kresba). Červen 1, 1918, č.6, s.84, 16.5.; Lodice (kresba). Červen 1, 1918, č.6, s.94, 16.5. 122 Teige, Karel: Kresba. Červen 1, 1918, č.11–12, s.174, 1.8. 123 Kresba vČervnu uveřejněna nebyla. 124 Teige, Karel: Myslivna (linoryt). Červen 1, 1918, č.17, s.241, 7.11. 125 Teige Karel: Landschaft. Die Aktion 8, 1918, č.29–30, s.385, 27.7.; týž: Federzeichnung. Die Aktion 8, 1918, č.31–32, s.440, 10.8. 126 Voriginálu vepsáno nad řádek. OPEN ACCESS JAN WIENDL 253 ([1]915–16), ZPodskalí, tuší, vdruhé řadě pak: Bělice [1]917, tuší, Kostelík vOldřichovci, tuší, Dubovka, perokresba [1]916, Týnice (Městečko na řece) [1]917, Flašinetář [1]918, Křečovice— (Krajina skostelem [1]917), Válcovna [1]918, Rudolfov, tuší, Továrna, tuší, Láska [1]917, Dívčí hlava [1]917, Dívka 1917, Probuzení [1]917, Klaun [1]917 etc. 23. neděle127 Tento týden mi byl velice otravný. 24. pondělí Den ještě hnusný. Jen stručně: jeho vysokoblahorodí pan c. k. vládní rada Jan Šafránek při udílení ředitelské důtky pro stávku na národní svátek 1.máje— osvědčil se býti opět servilním, bezpáteřným apodlým.128 25. úterý Nic— nudím se!! Otravuji se!! Chystám se na prázdniny. Vydání mám obrovská, jen co dá člověk za barvy— linoleum vyjma malé vzorky vůbec není!! ČERVENEC 1918 VNEVEKLOVĚ129 1. července První dny vNeveklově byly dny uklízení— ošklivé dny to jsou, než se udělá pořádek. Ale přece jsem ivnich pracoval. Ještě včervnu tedy jsem udělal II. stav kresby: Na plesu aII. stav Krajiny světrným mlýnem. Ta, ač velmi pěkná, nezdařila se mi tak, jak jsem očekával. Někdy ji zase musím zkusit. Dnes jsem udělal Myslivnu akvarelem. Nedopadla též podle mého chtění, ale je to přece velice dobrá věc.— Mimo to musím napsat, že už je sehnáno herectvo pro Čapkovu Hru lásky osudnou.130 Gilles— Zamrazil, Trivalin— Brožek, Dr. More— Pechač, Scaramouche— Garkisch, Brighel la— Prokop, Isabella— sl. Marková, Zerbine— sl. Hlávková. Brighella aZerbine jsou obsazeny však velmi nouzově. Zato zcela jsem spokojen, aani ne jen zhereckých důvodů, se sl. Markovou.131 Je to výtečné venkovské děvče, ne sice inteligentní, avšak velmi chytré. Taková dobrá, živoucí [přeškrtnuté nečitelné slovo] husopaska to je. Nabízeli jsme totiž roli Isabellinu sl. Škvorové, což bylo by ještě lepší; ta však mi řekla, že odjíždí bohužel koncem července do Mělníka. 127 Voriginálu podtrženo vlnovkou. 128 Srov.též pozn.27 a35. 129 Zápisky jsou součástí školního linkovaného sešitu nadepsaného „Deník [voriginálu podtrženo modrou tuší], / Červenec, srpen, září 1918 / Karel Teige / Neveklov [1]918.“, obsahujícího zápisy zčervence až prosince 1918. Rovněž nadpis stránky Červenec 1918 vNeveklově je voriginálu podtržen modrým akvarelem. Text záznamu z1.července je— na rozdíl od všech ostatních, psaných tuší— psán obyčejnou tužkou. 130 Lásky hra osudná bratří Čapků, napsaná vroce 1910 apoprvé publikovaná vLumíru 1911 vžánru komedie dell’arte, je typem lidového divadla. Iztěchto důvodů byla často dávána ochotnickými soubory. Srov.též pozn.81. 131 Sousloví „se sl. Markovou“ vepsáno nad řádek. OPEN ACCESS 254 SLOVO A SMYSL 32 2. července Dnes prší celý den. Čtu Šrámka132 apřekládám Molièrovu aktovku Médecin volant,133 jež se bude hrát zároveň sČapky. 3. středa134 Dnes dopoledne jsem maloval menší akvarel: Městské zákoutí aodpoledne jsem udělal větší obraz Domy. Snad to nejsou prablbé věci— snad, ale netěší mne to příliš. Velice je to vzdáleno od toho, jak si představuji, že má obraz vypadat. Velice blízký zato je tomu, tuším— ten Větrný mlýn. Vše je to bolestné tápání, avše avše, jen ne najíti sebe— což existuji vůbec! Sebe jsem dosud vobrázcích velmi málo uplatnil. Aktomu všemu ještě má stará vada: úžasná nespolehlivost autokritiky. No, ostatně tyto obrazy, jako Městské zákoutí aDomy, jsou jaksi jen vedlejším, odklizovým produktem. Chci udělat několik hlavních věcí, asi vtom žánru, jako je Myslivna. Blížím se již více než rok podivně korfismu,135 přitom však hledím za něčím zcela novým, očem tuším, že bude evropským novým uměním. Nevím ovšem, co se zatím jedná ve Francii— vNěmecku je dekadence kumštu úžasná abojím se, že unás, vyjma Špály asnad Zrzavého, též. Co bude to nové? Bude to „pryč od kubismu“? Vpodstatě snad nikoliv, neboť duch tu bude po válce zcela kubistický vsvětě, víc než kdy jindy. Neboť budou zde nové, aktivní, svobodné ačinorodé republiky, socialismus asprávně orientovaný amerikanismus. Tedy to bude [škrt nečitelného slova] opět takový hlučný amnohohlasý „salut au monde“,136 to nové umění. Vždyť idíla vážných umělců, pokud vím, konfrontována sválkou, stala se naopak ještě prononcovaně modernější— důkazem toho jest například velice moderní báseň Šrámkova: Cesta zRombonu všestém čísle Června,137 mnohé básně Neumannovy, ati oba, ač velmi moderní básníci, jsou přece jen ze starší generace— nepatřejí ani k„strejcům“ (Čapkové, Bartoš, Hofman, Špála etc.)138— natož knám. Zato však je dílo— hlavně malířské— Jos. Čapka válkou, ovšem válkou vhinterlandu,139 poněkud dezorientováno. Jeho Žebráků si vskutku nemohu mnoho ceniti.140— Apři tom všem bude to nové, vskutku nové umění. Nebude-li to kubismus, bude to nebude to jistě návrat kněčemu bývalému. Kubismus afuturismus, částečně ineoimpresionismus aněco zexpresionismu jest základem dnešní tvorby. 132 Může jít obáseň Cesta zRombonu, publikovanou v6.čísle Června (viz pozn.57) ze sbírky Splav (1916). 133 Molière: Le Médecin volant (1645), fraška Molièrovy kočovné společnosti, česky přeložená až roku 1919 Karlem M.Klosem jako Létavý lékař. Teigeho překlad se nepodařilo dohledat. 134 Slovo „středa“ vdataci psáno voriginálu obyčejnou tužkou. 135 Orfismus, též orfický kubismus, jde opojem, který byl vumění poprvé užit vroce 1912 francouzským básníkem Guillaumem Apollinairem, který tak charakterizoval malby Roberta Delaunaye, jež připodobnil kbájnému antickému hrdinovi Orfeovi, básníku, symbolu prolínání různých uměleckých druhů. 136 „Salut au monde“— pozdrav světu, citát zWhitmanových Stébel trávy. 137 Viz pozn.57 a132. 138 Míněna generace Osmy aUměleckého měsíčníku, popř. spolku Umělecké besedy— Koliba. 139 Hinterland— zázemí. 140 Žebráci— série linorytů zroku 1918, kde Josef Čapek zachytil lidi na okraji společnosti; práce vznikaly od roku 1916 vsouvislosti se společenskou situací vdobě války. OPEN ACCESS JAN WIENDL 255 Apři tom Derain, Friesz, Rousseau, Seurat!!! Mimo ty dva obrázky jsem udělal návrh na kolorování linolea: Myslivna. Byli jsme vlékárně. Zdá se,— ještě však ne definitivně, že se mi poštěstilo [škrt nečitelného slova], že sl. Mařenka141 bude hrát vMolièrovi.142 4. čtvrtek a5.pátek143 jsem144 docela byl nemocen, ato chřipkou— nikoliv španělskou,145 jak bylo by to časové aexotické, docela důkladnou aprozaickou chřipkou, která mne důkladně totiž potýrala. Vpondělí jsem se nastydl po koupání. 6. sobota Dnes je mi již lépe, vstal jsem zpostele. Předvčírem přijel tatíček zPrahy. Psal mi Honza Štanc apřišlo mi 3.číslo Sturmu.146 Je tam jedna kresba Fillova,147 stále ještě picassovská, atak se nezdá, že by se p. Filla byl také tak „přerodil“ jako jeho pp148 kolegové, Beneš, Kratochvíl etc. Ta kresba, ačkoliv dosti nezáživná aslabá, je přece jen nejlepší zcelého čísla avůbec snad letošního ročníku vedle jednoho, též jen prostředního F.Légera.149 10 7.neděle150 Jsem již zdráv, avšak úžasně zesláblý. Dopoledne jsem strávil na rynku— abyl jsem též sE.Garkischem oficielně jaksi— pozvat apožádat sl. Marii Puchtovou. Neodřekla, anejen to,— – slíbila, že odpoledne přijde na první zkoušku, kamž vskutku se dostavila; jenom učinila vše závislým na svolení— maminčině!! To ovšem doufám není tak zlé, apokud znám sl. Puchtovu, chtěla ivtom hráti divadlo. Je poněkud uličničtější apokrokovější, než aby její poslední instancí byla maminka, která ovšem své dovolení dá,— avšak slečna, ta se ptá na dovolení kdesi zcela jinde.— Jsem rád, že hraje, je velmi vtipná ahezká, krásný exemplář stvořitelův adokonalá uličnice [škrt dvou nečitelných slov], což je důležité— avšak čím to, že letos nemyslím tak— „zeleně“ jako snad vloni apředloním. Že ona je— jaksi „zaopatřená“? To jistě nikoliv, toho bych se sotva lekal anepřekáželo by —. Jsem snad více vybíravý, nevím, ale tak, jak jsem dnes, jsem naprosto neschopen nějakého zamilování anevím též teď nic ohladu. Byly dny, hlavně letos vPraze, kdy byl mi rozhovor, někdy itak směšně ne141 Marie Puchtová. 142 Viz pozn.133. 143 Další zápisky psány obyčejnou tužkou. 144 Voriginálu text výjimečně následuje za datací. 145 Narážka na epidemii španělské chřipky, tragicky se šířící tehdejší Evropou, vlistopadu 1918 jí podlehl např.český malíř ateoretik Bohumil Kubišta. 146 Der Sturm 9, 1918, č.3, vyd. 15.6. 147 Kresba Emila Filly Zátiší slahví je na titulní straně časopisu, včísle převážně dřevoryty alinoryty Marie Uhdenové, Hanse Mattise-Teutsche, Georga Schrimpfa aj. 148 Zkratka pro slovo páni. 149 Teige míní zřejmě kresbu Akt francouzského kubistického malíře Fernanda Légera (1881–1955) z2.čísla Sturmu ročníku 1918. 150 Voriginálu za datací vykřičník. OPEN ACCESS 262 SLOVO A SMYSL 32 23. úterý Dnes jsem namaloval akvarel. Nevím ještě, jak ho nejvhodněji nazvat. Buď Na návsi, nebo Stromy na návsi či Náves se stromy. Je to dosti slušné, ale nic pěkného azvláštního to také není. Anení to ani Špála, ani nikdo jiný. Mluví ztoho poněkud ovšem Derain, ale zase souvisí to pěkně sChalupami, Cementárnami, Stromy na svahu, Vzahradě, Soumrak etc. 24. středa Diem perdidi.176 Dopoledne jsem se proválel na posteli aodpoledne jsem mazal karty, marjáš acvička, ahrál jsem klavír. Čtu Hebbelovy básně aJuditu— amohu říci, lektura těchto knih připraví člověku přešťastné chvíle —. Dnes navečer je zkouška na bratry Čapky.177 25. čtvrtek Dnes jsem namaloval akvarelem Větrný mlýn atotéž nakreslil tuší. Oboje, hlavně ta kresba, je dosti slabé. Čtu různé krátké novely, jako Vildrac, Mercereau, Bloy, Theer, Charles Louis Philippe ajiní. Vnoci na dnešek měl jsem velice zmatený aprazvláštní sen. Zdálo se mi, že jsem byl vobrovském divadle, jehož hlediště, dosti černé, připomínalo spíše jakousi zasedací síň parlamentu. Také jsem tam poznal mezi publikem Masaryka aZahradníka sKlofáčem. Seděl jsem těsně uproscenia napravo, kde nebylo vůbec lóží; vše vyhlíželo tak jaksi mrtvě nerostné anepříliš vkusné. Vytažení opony jsem neviděl. Sotva jsem obrátil svůj zrak zpozadí hlediště na scénu, uzřel jsem představení již jakoby rozehrané. Veliký herec recitoval monolog. Byl černě oděn, sobrovskou černou maskou. Poznal jsem vněm Vydru od Vinohradského divadla, třebas že se mi zdálo[, že] je kus hrán cizí řečí, nejspíše je to německá scéna. Po monologu se něco dálo, něco velmi pestrého apro oči rozmarného ajaksi bezkonturového. Pak onen černý herec napomenul vobecenstvu [nečitelný znak] jakéhosi buržuu, který vytrvale ahloupě mluvil avyrušoval ostatní. Nato se chopil obrovského oštěpu, donquijotského,178 apoznal jsem auvědomil se, že je to nějaké drama oDon Quijotovi179 (reminiscence na Dykovo Zmoudření180— pravděpodobně).181 Zároveň jsem zaslech hlasitou hudbu azpěv, zaznívající bůhví odkud, ale jistě ne zorchestru, jehož tu vůbec před jevištěm nebylo. Azačly nějaké biz groteskní hry, na j[eji]chž průběh se nepamatuji. Jen vím, jak uprostřed tohoto dění stanul onen černý herec suž obrovskou akrásnou ženou, zahalenou vbělozelený řasnatý plášť srukávy, který jí sahal až po kotníky nohou, nahých vsandálech 176 „Diem perdidi“— Promarnil jsem den. 177 Judita— tragédie Christiana Friedricha Hebbela, napsaná 1839, premiéra 1840, považována za jeho nejvýznamnější dílo; „zkouška na bratry Čapky“— srov.pozn.130. 178 Voriginálu psáno „don Quichottského“. 179 Voriginálu psáno „Don Quichottovi“. 180 Dyk, Viktor: Zmoudření Dona Quijota (1913, premiéra 1914). 181 Voriginálu Teige zcela výjimečně použil hranaté závorky. Jelikož používáme hranatou závorku pro označení edičních vpisků akomentářů uvnitř originálního textu, původní hranaté závorky vtomto případě měníme na kulaté. OPEN ACCESS JAN WIENDL 263 a. Onen černý herec promlouval kní cosi temným amálo srozumitelným hlasem. Patrně vyzvání kspolečné182 účasti na na těchto divných rejích ahrách. Žena svolila Tu apodávala mu nadzdviženou paži, aby na ni připjal jakousi pásku, obdobnou hodinkám na ruku, neb pásku, jakou nosívají hráči lawn-tenisu. Zároveň zdvihla poněkud hnutím úžasně spanilým ajemným druhou a, pravou ruku, atím rozevřel se jí dlouhý její plášť na nahém těle, které se objevilo vpruhu dvou po vertikál hebkého aornamentovaného jeho okraje. Tyto vertikály splývaly sjejích ramen právě přes r bleděrudé pupence překrásných prsů dolů. Avtomto pruhu zářila bělost jejího masa, vlnila se její hruď snepříliš markantními aprsy, klenulo se její břicho asvětlo tak divně abstraktní ařekl bych imaginární, neskutečné plazil vlnilo se po její kůži okolo pupku astékalo vodopádem přes krásně utvářená stehna, kolena ah holeně jejích zcela ksobě přiražených nohou. Apod klenbou břicha jevila se rozkošná tmavost sdrobnou rýhou pohlaví. Tak stála tu sčerným hercem nějakou chvíli, pak se objali, on pohleděl do její usměvavé tváře ado temné žluti vlasů— adali se do středu hrůer, tanců arejů. Tu nebylo opět viděti již kontur. Jen pohyb beztvarých, pestrobarevných plošek amezi nimi se občas mihlo cosi plastického arozeznatelného, jako mužská ruka vtmavém rukávě až po loket, jako vztažená jako kpři p nějakém konvenčním tanci, jindy necelé obličeje, nahý ženský prs, rozhoupaná ňadra vmodré haleně. Čím se děj avše, co bylo pro oči, stával zmatenější, tím důrazněji astím větší výrazností zněla smutná hudba— symfonická— neboť přicházela odjinud než dění na scéně, kde jsem nepozoroval kulis, arozmáhala se jaksi na úkor dramatu, chtějíc je snad vůbec pohltiti. Na jevišti reje neustávaly, naopak, trvaly věčně, avšak já jsem zvolna věnoval všechnu pozornost [nečitelné písmeno] hudbě, jež zaplnila všechen prostor, hlediště, anapjala ta jakousi tmavou ne aneprodyšnou kůži přes černá zábr zjednoho zábradlí balkonů na druhá. Takže existovala tu samojediná, hlediště pozbylo svých rozměrů apřede mnou nebyla než nehmotná čerň na všechny strany. Tance, které na jevišti snad neustaly jásat— já onich nevěděl. Ahudba přestala býti již hlasem houslí, viol, lesních rohů, čel atrubek— byl měnila se mírně atemně, aslyšel jsem tak tisíce duší, slyšel jsem několik nesouvislých slov [nečitelná přeškrtaná slova] války, ji[přeškrtané nečitelné slovo] lidská ajakoby pověrčivá183 tvář shlíží na mrtvé lány sírově žluté země. Vzlyk milionů vojáků. Smrt člověka.— Není— — Není vyloučeno, že by se to dalo slušně zpracovat literárně: měl bych se aspoň toho chopit— je to jen stéblo sice, avšak ijá nejsem víc než tonoucí— při mém [přeškrtané slovo] nedostatku invence— avůbec snad všech literárních schopností avloh— 26. pátek Udělal jsem linoleum malé adosti slabé: Uvody. Večer byla zkouška na Čapky apak na Molièra. Ta začala až v½ 10 abyla prováděna za světel— 2 svíček!! Pak ještě jsme šli, asi v11 hodin, všichni si zazpívat na Hříště anarchistické písně. Psal mi Štulc. 182 Slovo vepsáno nad řádek. 183 Slova „jakoby pověrčivá“ vepsána nad řádek. OPEN ACCESS 264 SLOVO A SMYSL 32 27. sobota Psal mi— Rückl. Nic. Diem perdidi.184 Nemilá pauza vmé práci. Neboť je mnoho starostí sdivadlem. Žádost itext programu je již zaslán do Benešova.185 Večer byla zkouška na „Čapky“. 28. neděle Dopoledne nic, nuda. Odpoledne cesta smladou společností na candrbál do Stranného186 na pouť. 29. pondělí187 Dopoledne jsem si naškicl malinkou věc. Budu otom co nejdříve pracovat. Mám též obrovskou chuť psát prózu, cítím, že bych přece jen něco svedl, třebas by to snad bylo jen— jaksi soukromé, subjektivní, že by si totiž nikdo jiný snad zcelku toho nic nevybral, jen právě několik podařených či méně podařených detailů. Ale ať. Nejsem spisovatel, anemohu napsati dobré věci, poněvadž neovládám métier, řemeslnou stránku literatury, ale přece jen cítím velikou touhu psát, třebas jen sobě srozumitelné věci,— ale psal bych rád. Avskutku, kdy na to nemám. Apřece jsem dnes ani nemaloval. Byl jsem nějak ospalý. Apak, zima na komoře. Jest studený den, takový, ojakém praví Renard vPovídkách zpřírody,188 že je ustřižený na obou koncích. Vše je dneska podzim. Ikvětiny za okny mi pozvolna vadnou. Navečer psal jsem Štulcovi aČelakovskému, jenž mi poslal včera lístek. Přišla mi nová Aktion. Číslo 29/30. Je to Sonderheft Josef Eberz aněkteré kresby mají opravdu jisté kvality, zato však ty dřevoryty jsou slabší. Literárně tam není celkem nic. Polemika sWaldenem ze Šturmu. VInhalt der vorigen Nummer vidím, že jsem tam měl reprodukci kresby. Je tam: Karel Teige: Landschaft.189 Ten sešit se však ztratil na poště, já jej nedostal —. Večer zkouška na Molièra. Předem Přemýšlím, co hráti druhého. Musí to být něco lehčího, avšak přece velmi moderní. Kdybychom jen disponovali slušnějšími dekoracemi! Míti závěsové dekorace, nebál bych se hráti tu Verhaerenovo Svítání!!190 To bylo by odvážné. Jinak tedy béřu vúvahu: Šrámek: Léto, [přeškrtané slovo], Červen, Dyk: Smuteční hos184 „Diem perdidi“— promarnil jsem den. 185 Pro uvedení divadelní inscenace potřebovaly divadelní soubory zajistit nezbytná povolení, která uděloval patřičný okresní úřad, zde tedy úřad vBenešově. Postup byl zpravidla takový, že divadelníci museli nejprve zaslat okolkovanou žádost opovolení, vníž bylo uvedeno datum amísto konání; pokud šlo odivadelní hru, tak její název, případně itext (srov.též Wögerbauer, Michael— Píša, Petr— Šámal, Petr— Janáček, Pavel (eds.): Vobecném zájmu. Cenzura asociální regulace literatury vmoderní české kultuře 1749–2014. Academia, Praha 2015). 186 Stranný— obec nedaleko Neveklova. 187 Udatace voriginálu čára modrým akvarelem. 188 Renard, Jules: Povídky zpřírody (Histoires naturelles, česky Moderní bibliotéka, Praha 1912). 189 Teige, Karel: Landschaft. Die Aktion 8, 1918, č.27/28, s.357, 13.7. 190 Verhaeren, Émile: Svítání (Les Ambres, 1898, česky 1905, kolektivní drama), spolu se sbírkami Přeludné krajiny (1893) aChapadlovitá města (1895) tvoří triptych tzv.sociální poezie. OPEN ACCESS JAN WIENDL 265 tina, Posel, Premiéra, Epizoda, Bartoš: Souboj, Hilbert: Pěst, Psanci, Vina,191 nebo něco ruského realistického. Není bez vlivu na to chtění t něco ještě hrát ta okolnost, že svým stykem častým se sl. Puchtovou míním dobýti pozice K.Ondráka, přičemž si ovšem nechci vté pozici tak naivně počínati jako on. Tu pozici, ale až po dobytí, pak slehkým srdcem přenechám komukoliv jinému, třebas opět jemu,— je dobrá tak na jedny prázdniny adost. Ostatně ani tehda nepokládal bych ji za výlučně svůj majetek— má na ní právo [nečitelné písmeno] ijiný, neboť sl. Puchtová je skutečně velmi hezká, že je ji pro jednoho škoda.192 Ale Ondrák má velmi hloupé azastaralé názory, kdežto já jsem liberálnější.— K.Ondrák již nyní přemýšlí snad na konce: svíčky, páter, svatba, křtiny. Brrrr!! Kde se přemýšlí takto, to není příliš vkusné. Ostatně vjejich známosti je mnoho zařízeno podle vkusu Ondrákova, jenž vskutku má gusto obchodního příručího apřepjatého okresního krasavce, jímž také jest —. 30. úterý Namaloval jsem akvarel Továrna— snad není to tak slabé, ale spokojen nejsem. Musím se konečně jednou pustit do těch studií podle přírody, snad to přinese mi nějaké osvěžení aoživení. 31. středa Dopoledne nic. Odpoledne byla unás sl. M.Puchtová. Byla též asi ¾ hodiny vmém pokoji, kdež jsem jí ukazoval obrázky. Můj postup proti ní, resp.proti Ondrákovi vvelmi pěkně pokračuje. Anejzajímavější je, že ona se vůbec nebrání aútoky vůbec neodráží. Myslím, že iona se mnou již něco obmýšlí, jako já sní. Ato asi proto, že si sní iproti ní [přeškrtané slovo/slova] dost chytře počínám. Zcela jinak, než je vNeveklově zvykem. Neříkám jí, jak je půvabná aspanilá, jako říkají Nevekláci. Příliš vtipně bavit se sní též nejde, neboť c’est erudition et la culture qui manquent à elle.193 Ale zdá se, aje to téměř jisto, že do konce léta situaci Ondrákovu vjejím osrdí tak důkladně pocuchám, že bude ten mít vzimě dost práce si ji zase zrestaurovat. Ale teď již, když jsem vlastně ani akci tu nepočal, mám již jistou kořist zní. Slečna Puchtová sama osobě hovoří zcelého našeho hereckého ensemblu nejvíce194 se mnou, chce hráti vdruhém představení, které ještě zamýšlíme, ato asi Šrámkovo Léto!, děkuje mi vždycky velice vřele za půjčení knih, jako Zářivé hlubiny, Krakonošova zahrada, Červen, Osyka Šrámkova195 etc. Ivýběr těch knih, které jí právě půjčuji, je tendenční. Konečně vedle jiných přívětivostí, které pro mne nachází akteré já zpolitiky ne vždy oplácím, lituje 191 Dramata Fráni Šrámka Léto (1915) aČerven (1905), Viktora Dyka Smuteční hostina (1906), Posel (1907), Premiéra (1905), Epizoda (1906), Jana Bartoše Souboj (1917), Jaroslava Hilberta Pěst (prem. 1905, původně 1898 snázvem OBoha), Psanci (1899) aVina (1896). 192 Teige byl vté době čtenářem knihy Charlese Alberta Volná láska, kterou spolu sBaudelairovými Květy zla aŠaldovými Boji ozítřek považoval za tři klíčové knihy svého středoškolského mládí. Volná láska vyšla česky poprvé vroce 1910 vPraze v edici Knihy Června vpražském vydavatelství Novotný aPříhoda vpřekladu S.K.Neumanna (pod pseudonymem Petr Pohan). 193 „[…] c’est erudition et la culture qui manquent à elle“, česky „[…] tím, co jí chybí, je vzdělání akultura“. 194 Slovo vepsáno nad řádek. 195 Šrámek, Fráňa: Osyka (1912, soubor novel), viz též pozn.68. OPEN ACCESS 266 SLOVO A SMYSL 32 velice, že já netančím anechci tančit: prý by se mnou tak ráda tančila. Je vidět, že má akce nebude bezúspěšná. ŘÍJEN 1918 1. úterý Nový život si slibuji tento měsíc. Neboť ta druhá polovina září— to bylo něco příšerného aohavného. Co se ze mě stalo? Nejbohapustší tlachal ažvanil, velikolepý pepík alenoch! Nic neudělat! Tak krást pánu bohu čas! Vita brevis, ars vero longa.196 Můj život zde, vPraze, můj život mezi lidmi, kontakt slidmi— nějak mne vytrhuje od práce. Jsou tu silné impulzy někdy, ale nezpracuji je, avšak daleko spíše vše pusté abanální. Chystám se na obrazy akresby, které neudělám, chci psát prózu, kterou nepíši anenapíši— můj bože, můj bože! Mnohým je vinna škola… je to ničemné otupování se, těžko snesitelný je ipři mém nicnedělání adůsledném ignorování školy. Štěstí, že je to poslední rok. Ale co potom. Také ošklivá otázka,— přemýšleti, kjakému zaměstnání apovolání budu odsouzen— ale nechme jí, není snad prozatím akutní. Moje dni vNeveklově byly snad jako řada telegrafních tyčí— tak šly prázdně za sebou— snad, ač říkám si, že tomu tak nebylo, mnohem krásnější byly,— ale tu byly aspoň prázdné ana mně bylo, abych je svou prací vyplňoval. Ale zdejší dny, co by vše mi mohly přinésti! Ani nevím, zdali více než dni venkova, rozhodně však něco jiného: ale jdou mimo mne, dotýkají se mne, po naléhají, zároveň však rozptylují atříští. Můj den je zmrtvělé dopoledne školy— apak tříšť chvil. Procházka, lektura, hovor spřáteli alidmi, rendez-vous, divadlo, kavárna: toť fragmenty dne aztracených hodin. Práce!!! Malování!! Akdyž tam ještě ktomu vše to, co jsem kdy namaloval, je tak, tak směšně nepatrné, filigránské aprázdně formalistické. Plno chyb anezmoženo. Těch několik naturalističtějších kreseb je opravdu bez chyb— to dovedu. Ale co to je?! Takové hnidy! Takové nuly! Avážnější atěžší věc— [dvě obtížně čitelná slova]. Cítím to— aje to strašné. — Dneska byl jsem vdivadle na Hilbertově Falkensteinu.197 Je to krásná věc, přes několik chyb,— hlavně na konec. 2. středa Mluvil jsem se Štulcem aWachsmannem. UWachsmanna jsem viděl nové jeho věci— má krásné akvarely ze Sázavy azOndřejova, hodně výborných kreseb. 3. čtvrtek Ve škole boje proti pitomému popovi— Růžičkovi, budou míti zítra dohru uKropáčka. Nemám ovšem chuti nějak se pohádat, neboť je to zcela marné. Kropce nelze ani přesvědčiti, ani porazit, nedá se sním totiž mluvit. Byl jsem si uČapků vypůjčit Uhdeova Henri Rousseaua astuduji to.198 196 „Vita brevis, ars longa“, česky: Krátký je život, umění věčné. 197 Hilbert, Jaroslav: Falkenstein (historická drama opěti dějstvích, prem. 1903). 198 Uhde, Wilhelm: Henri Rousseau. Eugène Figuière, Paris 1911. OPEN ACCESS JAN WIENDL 267 5. sobota Byl jsem na schůzi důvěrnického sboru Mladé české inteligence socialistické.199 6. neděle Nakreslil jsem: Plachetní loďky. 7. pondělí Komorní hudba, na programu výborný Glazunov apřekrásný Dvořákův kvartet Es-dur. Psal mi Stanec. Píši Honzovi Štancovi.— Čtu Aischylos: Der gefesselte Prometheus.200 Vnovém čísle Června je krásné Wachsmannovo linoleum: Dáma vmantilce aošklivá kresba Konůpkova. Literárně je tam slušná báseň Vladykova, hezká próza Vančurova, dále pokračování Bubu zMontparnassu aNebeského eseje. Konečně dva výborné články Neumannovy.201 8. úterý Dnes jsem měl zase druhou hodinu piána.— Mluvil jsem sKlikou. Říkal, že vyměřil špatně štoček, udělali ho vPolygrafii příliš veliký anevejde se na pohlednici. Totiž ten od té Krajiny, 1916, aproto musím mu přinést novou nějakou kresbu,— povídal, že toho štočku příležitostně použije, že vydá nějakou ročenku, nebo tak něco. Byl jsem odpoledne uWachsmanna— ukazoval mi své návrhy, jimiž se zúčastní soutěže Artělu.202 Jsou to velice pěkné věci— měl by jistě veliké naděje anároky na cenu. 199 Toto sdružení se dosud nepodařilo specifikovat. Podle všech indicií, podobně jako uspolku Česká socialistická inteligence (srov.pozn.223), se však jedná ojednu zaktivit souvisejících se snahou levicových stran obsáhnout zvláště na sklonku války azejména po válce svou členskou základnou co nejširší spektrum soudobé společnosti, tedy nejen dělnictvo (srov.pro příklad článek Inteligence do strany! vsociálnědemokratickém Hlasu lidu z20.11.1918, č.94, s.3). Mladá česká inteligence socialistická, ojejíž schůzi důvěrnického sboru/výboru (srov.pozn.216) Teige píše, je tedy nejspíše sdružením vznikajícím vrámci Československé strany socialistické, založené vbřeznu 1918 na základě spojení sociálních demokratů, národních socialistů, anarchokomunistů adalších menších politických subjektů na levici, organizované právě na základě sborů důvěrníků, kde byla zejména zpodnětu národních socialistů věnována zvýšená péče (nejen) stranické mládeži, srov.např.aktivity Ústředního výkonného výboru [socialistické] mládeže, stranického sekretariátu československého socialistického studentstva, sídlícího na podzim 1918 na pražském Václavském náměstí č.42, apod. 200 Česky Upoutaný Prométheus. Nákladem České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost aumění, Praha 1914. 201 Wachsmann, Alois: Dáma vmantile (linoryt). Červen 1, 1918, č.15, titulní strana, 3.10.; Konůpek, Jan: Objetí (kresba). Červen 1, 1918, č.15, s.209, 3.10.; Vladyka, L.P.: Píseň. Červen 1, 1918, č.15, s.206, 3.10.; Vančura, Vladislav: Ráj. Červen 1, 1918, č.15, s.205–206, 3.10.; Philippe, Charles-Louis: Bubu zMontparnassu (7.díl). Červen 1, 1918, č.15, s.206–208, 3.10.; Nebeský, Václav: Duch aforma moderního umění (3.díl). Červen 1, 1918, č.15, s.212–214, 3.10.; Neumann, S.K. (Civis Bohemicus): Rusko alux ex oriente. Červen 1, 1918, č.15, s.203–205, 3.10.; týž: Nezdvořilé hovory skritikou III. Gamma čili dobrá vůle. Červen 1, 1918, č.15, s.208–211, 3.10. 202 Významné sdružení českého užitého umění adesignu, působící vletech 1908–1935. OPEN ACCESS 268 SLOVO A SMYSL 32 9. středa Klika mi aWachsmannovi dal otisky našich štočků— vmém případě té Krajiny 1916 aDívky na plesu. Ta Dívka na plesu se Wachsmannovi nej velice líbí, snad nejlépe ze všech mých kreseb. Místo té Krajiny dal jsem Klikovi pro pohlednice kresbu Dům vhorách. 10. čtvrtek Včera byl unás pan dr. Oldřich Flégl, jenž je vPraze na dovolené. Půjčil mi italské— vlastně české letáky. 12. sobota Karel Vaněk dal Klikovi pět kreseb pro výběr pro pohlednice. Jsou to však bohužel velmi slabé věci. Přečetl jsem Gercena: Zonoho břehu,203 pak čtu Hardt: Ninon von Lenclos.204 13. neděle Nic, vpátek— tuším— jsem udělal akvarel: Milešov, který se Wachsmannovi hodně líbil. Má ovšem do sebe něco příjemného, ale má hodně chyb— avůbec, nic ton není, kýč. Čtu Cubistes Futuristes Passéistes,205 které mám vypůjčeny prostřednictvím Wachs manna od dr. V.Nebeského.— Zudálostí „světodějných“ mám ovšem velikou radost, na zítřek se těším, apak hlavně na prohlášení České republiky.206 14. pondělí Jak směšné je počínání policie!207 Jak směšné je vše, co dnes ještě ta dokonávající bestie rakouská dělá! Amarné azbytečné! Večer jsem byl vkomorním koncertě. Na programu byl překrásný Bach aCésar Franck, pak průměrný Wolf ašpatný Guilmant. Mluvil jsem se Štulcem. 203 Gercen, Alexandr Ivanovič: Zonoho břehu. Jan Laichter, Praha 1908; voriginálu Teigem psáno Herzen. 204 Hardt, Ernst: Ninon von Lenclos (drama ojednom aktu). 1905. 205 Coquiot, Gustave: Cubistes, Futuristes, Passéistes. Essai sur la Jeune Peinture et la Jeune Sculpture. Libraire Ollendorf, Paris 1914. 206 Na 14.října 1918 zorganizovala Socialistická rada vČeských zemích generální stávku. Na společných shromážděních sociálních demokratů ačeských socialistů byla čtena proklamace Socialistické rady, vníž vedle protestů proti vývozu potravin zčeských zemí byla prohlášena samostatná republika. Tyto aktivity však nebyly zcela dobře koordinovány sprozatímní československou vládou anenabyly oficiální platnosti. 207 14. října bylo Národní radou československou oznámeno dohodovým státům, že rozhodnutím ze dne 26.9.1918 se ustavila prozatímní československá vláda sT.G.Masarykem jako prezidentem. Národní radu jako prozatímní vládu zemí československých uznala pak oficiálně dne 15.10. Francie, 23.10. Velká Británie, 24.10. Itálie apod. Generální stávka stejně jako tyto zprávy rezonovaly mezi domácím obyvatelstvem, které se srocovalo na veřejných prostranstvích; tato shromáždění byla na několika místech rozehnána rakouskou policií. OPEN ACCESS JAN WIENDL 269 15. úterý Radost ze zpráv znovin. Dnes vyšlo první číslo Českého slova.208 Včera jsem byl uKliky. Donesl jsem mu Vaňkovu kresbu— ale je dost slabá. Na nakladatelském prospektu je už ohlášeno našich šest kreseb. Dnes odpoledne jsem udělal akvarel Vyšehrad, ale ještě hůře dopadl než ten Milešov. Tóny jednotlivé to má už zcela uspokojivé, ale vinou— asi— špatného už, válečného papíru to vyhlíží velmi ošklivě. Akdyby se mi nějak— což doufám, až to budu zase malovat, podařilo zmoci tuto technickou závadu, je další otázka, bude-li obraz za něco stát— neboť ikompozičně mu ledacos překáží. Jsou věci, které nezmohu. Vidím, že moje nadání je velmi slabé. Co svedu…? Prostřední naturalistickou kresbu, tu udělám bez chyb. Ale jakmile se odhodlám knějaké závažnější slohové práci, ihned narazím. Tu atam poštěstí se mi něco skorem prostředního jako Chalupy, Stromy na svahu, Krajina, Krajina světrným mlýnem aještě lepší Zlatý rok— ale ito vše má spoustu chyb. Jsem tím nešťasten. Hledám, ale kcíli nepřicházím. Aikdyž se Milešovka celkem Wachsmannovi líbila— nezanechává ve mně než tristní dojem porážky. Apřece nemohu zůstati při takových naturalistických kresbách, které tedy dovedu, když celá má bytost je namířena jinam. Ana poli opravdové práce jsou moje výsledky negativní asměšné. Ať nikdo mi nemluví, že také podlehnouti je čestné acenné: přece nemá smyslu míti před sebou jen seznam porážek, prohraných bitev!! Je to úžasně smutné. Nemohu se ani náležitě kmalování soustřediti. Rozhovory slidmi mne rozesmutňují taktéž velice. Jeden je starý fakír ažije pro posmrtné straky na vrbě, druhý nevěří vůbec vcity aje ne[j]surovější materialista, vysmívá se ideálům— například isocialismu, vidí včlověku sobecké zvíře— atakový je bohužel imůj [začerněné slovo] prý nejlepší učitel!209 Je strašně smutno mi po nějaké debatě sním. Vůbec je těžko psáti ojeho kacířství proti duchu. Ajak dovede se vysmát všemu nejvyššímu, jak dovede insinuovat vysokým idejím nízké úmysly, jak vidí ve všem egoismus aziskuchtivost, nenávist kbližnímu aprávo násilí, prý docela správné apřirozené. Jeho život nepostavil si cíle aúčelu, je to život bez myšlenky… Jaká,— zač asi může stát jeho vědecká činnost, když jako člověk se nepovznesl ani na tu nejnižší kulturní úroveň. Když opravdu je vůbec akulturní, jen trošku německé civilizace je vněm.— Ale tím odbočuji iod toho, co jsem si chtěl zapsat osvém malování,— jako celým svým žitím zapadajícím pod data tohoto aminulého měsíce odbočuji nějak vůbec od malování. Od sebe zkrátka odbočuji. Prolézám zdneška do zítřka— ale uniká mně mnoho okamžiků— kdy se mi zdá to vše tak jasné, vše tak… nu jen to namalovat ajen tak napsat, ale nedojde ktomu, sen se ztratí— aživot je zase prázdnější. Apřece jak bylo by nutno neustále malovat, aby se kněčemu došlo. Cožpak jsem vskutku ktomu odsouzen, abych se pachtil za nedostupnými [přeškrtané slovo] metami, abych celý život nepoznal štěstí podařené práce? Což musí být můj život opravdu marný apochybný? Je to omyl, že maluji? Jsem snad toliko nějaký Kunstfreund,210 který omylem se dal též do malování. Snad přece jen nikoliv. Když je to přece můj osud, nemohl bych být živ bez malování, ikdyž nezdary mi způsobují hořké dny. 208 Deník České strany národně sociální, vydáván začal být 1.března 1907. Vprůběhu první světové války bylo jeho vydávání zastaveno, obnoveno bylo až vříjnu 1918. 209 Voriginálu slova „prý nejlepší učitel“ vepsána nad řádek tužkou; zkontextu deníků iširších souvislostí není zcela jisté, koho má Teige na mysli. 210 Kunstfreund— amatér, milovník umění. OPEN ACCESS 270 SLOVO A SMYSL 32 16. středa Některé kresby ve skicáčku, dnes udělané, slibují, že se znich dá něco udělat. Koupil jsem Ropšin: Kůň bílý ačtu to.211 17. čtvrtek Vnovém Červnu mám ohlášeno: že vdalších číslech otištěna budou nová linolea J.Čapka, B.Kubišty, V.Špály aK.Teigeho.212 Neumann mi říkal, že Myslivna má býti včísle 17.213 Vtomto čísle je slabý Kremlička, praohavný Kotík, nejohavnější, co kdy vČervnu bylo, ještě horší než ten Konůpek minule anež moje věci, aslušný Zrzavý. Literárně je tam překrásná báseň Šrámkova, próza Weinerova, pokračování Philippova románu aNebeského článku, dosti správná kritika Čapkova Sovy aNeumannova— rovněž [přeškrtané slovo]— Zrzavého. —214 Přišel mi objednaný J.Čapkův Sohn des Bösen.215 Je tam hodně kreseb alinolejí, znichž nejlepší je: Lesní krajina, Dívka, Koupání, Toaleta, Dívčí hlava aNámořníci.— Večer jsem byl na schůzi důvěrnického výboru Mladé české inteligence socialistické.216 Po schůzi jsem byl sjednou „sestrou“— nevím, jak se vlastně jmenuje— je zUměleckoprůmyslové školy— vkavárně Viktorii,217 kde jsme se hádali okubismus.— Čtu Němcové pohádky apřináší mi to mnoho šťastných chvil— aŠrámkovu předrahou Osyku!! 18 čtvrtek. pátek Vnové Aktion jest: Schmidt Rottluff: slabé, Schuller, slabé. Wetzel— slabé, Grimm, slabé, Goetz: slabé, Beye: slabé, Skotarek: slabé, J.Čapek, pěkné, Seiwert, slabé, Schwimmer, slabé, Kaufmann: slabé, Modersohn, slušné.218 Literárně je tam Urzidi211 Ropšin, V.: Kůň bílý. Bohumila Minaříková, Edice slovanských autorů, Praha 1910, přel. Stanislav Minařík; druhé vydání 1919 pod titulem Kůň plavý. 212 Zpráva vtiráži Června: „Příští číslo vyjde 7.listopadu. Vdalších číslech otiskneme nová linolea B.Kubišty, J.Čapka, V.Špály aK.Teigeho.“ Červen 1, 1918, č.16, s.218, 17.10. 213 Teige, Karel: Myslivna (linoryt). Červen 1, 1918, č.17, s.241, 7.11. 214 Kremlička, Rudolf: Kresba. Červen 1, 1918, č.16, s.217 [titulní stránka], 17.10.; Kotík, Pravoslav: Milenci (dřevoryt). Červen 1, 1918, č.16, s.221, 17.10.; Zrzavý, Jan: Ticho (kresba). Červen 1, 1918, č.16, s.225, 17.10.; Šrámek, Fráňa: Snad kdesi za Piavou. Červen 1, 1918, č.16, s.222–223, 17.10.; Weiner, Richard: Hlas vtelefonu. Červen 1, 1918, č.16, s.219–222, 17.10.; Philippe, Charles-Louis: Bubu zMontparnassu (12.díl). Červen 1, 1918, č.16, s.223–226, 17.10.; Nebeský, Václav: Duch aforma moderního umění (dokončení). Červen 1, 1918, č.16, s.228–230, 17.10.; Čapek, Karel: Zpěvy domova. Červen 1, 1918, č.16, s.227–228, 17.10.; S.K.N. (= Neumann, S.K.): Jan Zrzavý, malíř. Červen 1, 1918, č.16, s.226–227, 17.10. 215 Čapek, Josef: Der Sohn des Bösen. Der rote Hahn— Verlag der Wochenschrift Die Aktion, Berlin-Wilmersdorf 1918; překlad prózy Syn zla ze souboru Lelio, přeložil Otto Pick. 216 Viz pozn.199. 217 Kavárna Viktoria na Malostranském náměstí. 218 Práce Schmidt-Rottluffa vtomto čísle není, jde zjevně oTeigeho omyl. Dále číslo zahrnuje: Schuller, W.: Begräbnis (dřevoryt). Die Aktion 8, 1918, č.39–40, s.497, 5.10.; Wetzel, Ines: Aktstudie (dřevoryt). Die Aktion 8, 1918, č.39–40, s.498, 5.10.; Grimm, Walter O.: Das Mädchen (dřevoryt). Die Aktion 8, 1918, č.39–40, s.500, 5.10.; Goetz, A.: Dřevoryt. Die Aktion 8, 1918, č.39–40, s.502, 5.10.; Beye, Bruno: Dřevoryt. Die Aktion 8, 1918, č.39–40, s.504, 5.10.; Skotarek, W.: Dřevoryt. Die Aktion 8, 1918, č.39–40, s.505, 5.10.; Čapek, OPEN ACCESS JAN WIENDL 271 lův článek: Junge Tschechische Malerei, ne nejsprávnější. 219 ~ ~ ~ ~ ~ ~ Dnes jsem udělal hodně miniaturních kreseb. Doufám, že se dá na tomto podkladě pracovat aspoň trošku. 20. sobota. neděle Udělal jsem nějaké kresby, ale není to nic. Mluvil jsem sVaňkem, Wachsmannem aZrzavým. Odpoledne jsem byl uŠtulce— dostal španělskou chřipku, tak ležel. 21. pondělí220 Čtu Barbussův Oheň avelmi se mi to líbí.221 Píši Brožkovi, Štulcovi aPfemfertovi. Rád bych pracoval, ale nemám ani koruny na tuš!! 22. úterý Psal mi K.Štulc— poslal mi psaní po svém bratru Jarkovi. Na procházce jsem byl sJarkou Štulcem aMirkou Novákem. Mluvil jsem též se Zavadilem. Večer jsem byl na důvěrné schůzi oprohlášení polské samostatnosti222— dostal jsem legitimaci vodbočce Čes. soc. inteligence.223 Finančně jsem naprosto zhuntován, ale na práci se těším, snad se kní přece dostanu. Kreslím sice trošku, ale nic to není. Nechci se do ničeho příliš opravdového pouštět, to skoro až po válce, až člověk bude mít možnost materielní dělat, co chce; dnes teď bych rád ustálil do definitivnějších forem akvarelem takový Větrný mlýn, Vyšehrad aněco podle kreseb. Rád bych totiž dal něco do Artělu,224 anemám prozatím opravdu nic, nečiním tak ze skromnosti. Konečně chci obeslat výstavu pomocného výboru,225 doufejme poslední, odkud bude jistě odmítnutí, asnad izúčastnil bych se, bude-li možno okolnostmi, Vánoční výstavy, kterou pořádá Pfemfertova Aktion.226— 23. středa Překládám Arcosovu prózu Pressentiment227 avnoci jsem napsal náběh kjedné básni. Josef: Dřevoryt. Die Aktion 8, 1918, č.39–40, s.506, 5.10.; Seiwert, F.W.: Dřevoryt. Die Aktion 8, 1918, č.39–40, s.509 a512, 5.10.; Schwimmer: Dřevoryt. Die Aktion 8, 1918, č.39–40, s.513, 5.10.; Kaufmann, Julius: Hände (dřevoryt). Die Aktion 8, 1918, č.39–40, s.516, 5.10.; Modersohn, Paula: Landschaft (dřevoryt). Die Aktion 8, 1918, č.39–40, s.520, 5.10. 219 Urzidil, Johannes: Junge tschechische Kunst. Die Aktion 8, 1918, č.39–40, s.505–509, 5.10. 220 Za datací vlnovky perem. 221 Barbusse, Henri: Oheň (Le feu, 1916, česky vpřekladu Hanuše Jelínka 1917) 222 Tzv.druhá Polská republika vznikla na podzim 1918 atrvala až do roku 1939. 223 Legitimace se nedochovala, srov.pozn.199. 224 Soutěž, viz pozn.202. 225 Výstava pomocného výboru, srov.pozn.104. 226 Vánoční výstavu přispěvatelů revue Aktion uspořádal Franz Pfemfert poprvé vroce 1917. Není známo, zda byly Teigeho práce na této výstavě instalovány. 227 Arcos, René: Pressentiment. Povídku shodou okolností téhož roku přeložil Bohuslav Reynek po názvem Předtucha pro 30.číslo Florianových Nova et Vetera. OPEN ACCESS 278 SLOVO A SMYSL 32 bacha na hudebním soiré: byl tam Jaroslav Křička se svou paní, doktor Štěpán, Zítek, pak nějaký Jar. Tomášek, mladý avelmi nadaný skladatel, vůbec sympatický člověk, jen trošku málo energický asamostatný: dohovořili jsme se spolu celkem dobře. Ještě tam byl Polívka, rovněž komponist, pak nějaký houslista Šeda avelkohubý aprotivný jakýs Krupka. Vneděli jsem mluvil navečer sV.Štulcem asl. Novákovou. Dnes, vpondělí jsem byl večer vkomorní hudbě— program byl dosti nezáživný: Po koncertě jsem debatoval cestou na Vinohrady se sl. Táňou; asice okulturnosti užen, na podkladě svého včerejšího výroku, že neznám kulturní ženu, který jsem řekl před sl. Z.Novákovou. Sl. T.Štulcová postavila se přirozeně na stranu sl. Novákové, ale dalo se sní otom diskutovat daleko lépe než sNovákovou— jeť mi vůbec neskonale sympatičtější— byť by ji spor vehnal místy, hlavně zpočátku, do atitudy vskutku hněvivé azlé. 28. úterý Dnes je můj svátek: dostal jsem Neumannovy Zpěvy zrozvratu,260 velice krásné, a40K[orun]. 29. středa Opravovali jsme matickou kompónu. Mám zní, dive divů: dobrou. 30. čtvrtek Dnes odpoledne jsem byl uHoffmannů. SDášou jsme se bavili velice dobře, avšak také jsem jí pomáhal, vlastně téměř udělal českou domácí kompónu. 31. pátek Večer jsem byl na koncertě vRudolfině na Sukovu večeru. Hráli samé jeho mladé věci, ve všem jest ještě Dvořák, ale jsou to úžasné věci již tak, apomyslím-li, že klavírní kvintet komponoval jako 17letý! Co ty jsi udělal v17 a18 letech: proč si na to nedovedu odpovědít?— Mluvil jsem sdr. Štěpánem, Hoffmannem, Dášou H.[offmannovou], Sukem, M.Novákem, Löwenbachem, Štulcovýma asl. Novákovou. SRPEN 1919 […] 1. srpna 1919261 Počínám zase po dlouhé době— letos jsem ještě nepsal262— pokračovati ve svých zápiscích. Není mi možno vynechati ten více než půl rok jen tak, aniž možno všeho se dotknouti. Byl pro mne celkem značně prostý amálo jsem pracoval. Namaloval jsem sice něco, ale nevyniká to zmé úrovně, alespoň ne přespříliš. VPraze urobil jsem 260 Neumann, S.K.: Zpěvy zrozvratu. Básně 1914–1918. Fr. Borový, Praha 1918. 261 Úvodní zápis podtržen vlnovkou. 262 Jde oevidentní přepsání, sešit obsahuje zápisky zledna aúnora 1919. OPEN ACCESS JAN WIENDL 279 tyto akvarely: nevím ani, spadá-li poslední, definitivní stav Větrného mlýnu aZámeckých schodou do 1918, ale zdá se mi, že ano, že jsou ovánocích udělány. Vždyť jsem vlastně vPraze neudělal za celý půl rok nic nového: vše bylo jen dopracováním starých věcí. Jak Městys, nepodařený akvarel podle snesitelnějšího linolea, později uveřejněného vRepublice,263 tak ani Cesta lesem nebo jak už se to jmenuje, malovaná sice pod dojmem Sukovy symfonie Zrání aFantazie,264 takto věc obstojnější; ani Polní cesta iMatuška sirá Země azcela nepodařený Dům vhorách nejsou nové práce, nýbrž zpracování starších kreseb, buď dokonce už obrázků, nebo, ale to méně, jen starších zámyslů. Polní cesta iMatuška sirá Země znamenají vmém díle značnou heterogennost; bylo to úsilí velmi lyrické adestrukce adekompozice optické tváře krajiny je naprostá. Ale jsou to věci příliš subjektivní anásilnické. Ta krajinářská láska, konec konců vždy klidná atichá, ke krajině, je vnich zcela popřena. Místo ní nastupují výbojné lyrické elementy, ale to není malba, tím méně krajinářství. Konečně jsem ještě ustálil definitivněji Vyšehrad. Co se týká mé práce literární, beletristicky jsem nenapsal vůbec nic. Psal jsem nějaké články, pak poznámky kPhilippovu románu pro Červen, ale Neumann, když se zmocnil Kmene,265 to zařadil tam, takže to bylo otištěno vprvém sešitě 3.ročníku.266 Později jsem mu pro Kmen psal— těsně před maturitou— delší studii oApollinairovi, která vyšla včíslech 8 7–8,267 pak referát oGautierově knize oBaudelairovi, jejíž český překlad právě vyšel uSrdce,268 v8.čísle,269 akonečně oprázdninách počátkem července jsem napsal článek Poznámky kPhilippovu románu II., který vyšel v10.–11. čísle.270 Překládal jsem také trochu Apollinairovy básně, znichž jeden, Zázrak války, byl otištěn v14.čísle Června II.271 Mimo to jsem dodělal překlady Mercereauova Jara (vKmeni číslo 5.)272 aZakletého praporu (vČervnu č.13.2.).273 Vstudentském časopise Ruch měl jsem společně sK.Vaňkem, jenž tam byl také vredakčním svazku, výtvarný referát na starosti, kamž jsem napsal tyto věci: Dětské kresby, Červen 1, Výstava Trampotova aKubíčkova, Nové časopisy.274 263 Viz pozn.275. 264 Viz pozn.240. 265 Literární akulturní týdeník Kmen vydával od roku 1917 Fr. Borový vPraze vredakci F.X.Šaldy, od 3.ročníku (1919/1920) se redakce ujal S.K.Neumann. 266 Teige, Karel: Poznámky kPhilippovu románu. Kmen 3, 1919, č.1, s.2–4, 8.5. 267 Teige, Karel: Guillaume Apollinaire. Kmen 3, 1919, č.7, s.51–53, 19.6.; č.8, s.61–62, 26.6. 268 Národní knihkupectví anakladatelství Alois Srdce. 269 Teige, Karel: Théophile Gautier, Charles Baudelaire. Kmen 3, 1919, č.8, s.62, 26.6. 270 Teige, Karel: Poznámky kPhilippově románu II. Kmen 3, č.10–11, s.78–79, 24.7. 271 Apollinaire, Guillaume: Zázrak války. Červen 2, 1919, č.14, s.121, 5.6., přel. K.Teige. 272 Mercereau, Alexandre: Jaro (báseň). Kmen 3, 1919, č.5, s.33–34, 5.6., přel. K.Teige. 273 Mercereau, Alexandre: Zakletý prapor (próza). Červen 2, 1919, č.13, s.118–119, přel. K.Teige. 274 Ruch— časopis Svazu středoškolského studentstva československého. Vycházel dvakrát měsíčně, vredakci pracovali např.Zdeněk Kalista, Artuš Černík či Karel Vaněk. Časopis tiskla společnost Grafia vPraze. Texty Karla Teigeho: Dětské kresby. Ruch 1, 1919, č.2, s.38, 20.2.; Červen. Ruch 1, 1919, č.5, s.106, 19.9.; Výstava malíře J.Trampoty asochaře Jóži Kubíčka. Ruch 1, 1919, č.6, s.130, 24.4.; Nové časopisy. Ruch 1, 1919, č.6, s.131–132. Do druhého ročníku časopisu Teige rovněž přispěl článkem Nová díla ve výtvarném umění. Ruch 2, OPEN ACCESS 280 SLOVO A SMYSL 32 Též vbřeznu začala vycházet Republika, do níž jsme byli pozváni, Ludvík Vaněk dokonce do redakce.275 Zprvu byla týdeník, pak čtrnáctideník, až zanikla včervnu anení jí příliš škoda. Hlavně ze začátku, kdy byla velmi blbá. Bylo to hotové pêle- -mêle, mladá generace tam měla být zastoupena, anehledělo se na to, že není hlavně vmalbě pojítka mezi nejlevějším křídlem, které představujeme my,276 aostatními, kteří též imezi sebou cítí veliké propasti. Tak jestliže vedle tří mých věcí (linolea: Krajina, Stromy, Aёllo),277 ajednoho Vaňka iWachsmanna,278 byly soustavně přinášeny práce naturalističtější skupiny mladých jako Rada, Sedláček, Moravec, Kubíček, Troníček etc., musel časopis naprosto pozbýti jednotného charakteru, atak nebyl listem nikoho apro nikoho: nemohl vyhověti žádné zobou skupin ani jejímu obecenstvu. Ostatně jsme [to] za Republiku my modernější dost odnesli, nejvíce já. ZMoravy, slavné matky „ach jakého to koňstva“,279 došel list od jakési Paní Marie Bubelové, snad dokonce spisovatelky, kterým redaktor Mil. Novotnému oznamuje, že si nepřeje dále předplatit Rep., poněvadž „… pobuřuje člověka přímo ty kresby čmáranice p. Teigeho. Obávám se, že příště pustí kocoura, jemuž namočí ťapky vinkoustě, přes papír ana1919, č.2, s.33–34, 13.10. Toto číslo bylo zároveň posledním číslem tohoto studentského časopisu. 275 Časopis Republika poprvé vyšel 5. února 1919. Periodicitou byl založen jako týdeník, vycházet měl každou středu, odpovědným redaktorem se stal Miloslav Novotný (publikoval zde též beletristické texty pod pseudonymem Karel Jesenský). Tištěn byl v Grafii v Praze, štočky vyráběl podnik Jana Štence. Časopis měl sloužit jako platforma sdružující soudobé nejmladší, generačně sourodé, avšak různými ideovými či estetickými preferencemi roztříštěné autory. V úvodním slovu, které podepsali Václav Gutwirth, Jiří Haussmann, Benjamin Jedlička, Jaroslav Jíra, Josef Kodrle, Alois Moravec, Miloslav Novotný a Ludvík Vaněk, toto bylo deklarováno dokonce jako programové stanovisko. Od března 1919 se však časopis začal potýkat sadministrativními atechnickými potížemi, rovněž smalým okruhem abonentů. Ukazovalo se stále jasněji, že programová teze usilující oto, být platformou velice heterogenní skupiny mladých, není ideální základem pro praktickou redakční politiku. 2.dubna 1919, od čísla 7., se změnila redakce časopisu (ovšem bez konkrétního uvedení nových jmen, odpovědným redaktorem stále zůstával M.Novotný), časopis začal vycházet nákladem B.M.Kliky jako čtrnáctideník. 10.číslem (21.května 1919) pak bylo vydávání časopisu zastaveno. 276 Jeden zjasných signálů formování pevně ideově iesteticky založené generační anázorové skupiny, jenž vyústil do vzniku Devětsilu. Kromě sebe Teige míní Ludvíka aKarla Vaňkovy, Ladislava Vladyku, Ladislava Süsse, Aloise Wachsmanna, Josefa Friče aj. Zdalších autorů— literátů avýtvarníků, kteří do Republiky přispívali aoctli se zrůzných důvodů mimo Teigeho komentář— můžeme jmenovat například Jaroslava Seiferta, Aloise Moravce, Vojtěcha Sedláčka, Jiřího Haussmanna, Miroslava Jirdu, Lva Blatného, Vlastimila Radu, Karla Troníčka, Pravoslava Kotíka, Vojtěcha Sedláčka ad. Ze spoře zastoupených zahraničních autorů byl tištěn Alexandre Mercereau či Georges Duhamel. 277 Teige, Karel: Krajina (linoryt). Republika 1, 1919, č.5, s.37, 12.3.; Aёllo (linoryt). Republika 1, 1919, č.5, s.39, 12.3.; Stromy (linoryt). Republika 1, 1919, č.5, s.40, 12.3. 278 Vaněk, Karel: Skica. Republika 1, 1919, č.5, s.56, 12.3.; Wachsmann, Alois: Lesbos. Republika 1, 1919, č.5, s.33, 12.3. 279 Ironická narážka na zlidovělou píseň Moravo, Moravo… („Moravo, Moravo, Moravičko milá! / Co ztebe pochází: chasa ušlechtilá! / Chasa ušlechtilá, žádostivá boje! / ajaké to koňstvo rodí půda tvoje!“). OPEN ACCESS JAN WIENDL 281 zve to třeba ,Paříž za mírové konference‘. Vím, že mnohý, aby se nezdál nechápavý aneznalý ke směru futuristů (sic!), nazve shledá to výtečným, znamenitým. Já bych mu ale hezky po valašsku za to nadala, aproto aby toho byl ušetřen, neposílejte mi prosím už nic.“ To je asi text, který mám ostatně přesně opsán. Zdá se, že byl šťavňatější; nepamatuji se již. Typicky moravské. Na tu událost, jakož ina jiné osudy Republiky, složil kdosi vredakci popěvek: Píše se nám píše až [z] moravský říše píše paní Bubelová ………… že Tge jí leží vbřiše. Mimo to jsem odnesl si na hřbetě ještě jedno. Vjakémsi plátku Převrat280 byl asi velice duchaplný epigram na mne, kvůli jedné básničce loňské, otištěné vprvním čísle Republiky.281 Dověděl jsem se otom pouze anečetl jsem to. Bylo tam asi takové něžnosti, jako že mám místo mozku marmeládu apod. Ale něco dobrého nám přece Rep. vynesla. Trošičku první popularity, když bylo naše vystoupení přece jen trošku kompaktnější, ačkoliv ani tam jsme se nesjednotili úplně. Zliterárních věcí byly tam znaší skupiny básně aprózy obou bratří Vaňků, báseň Fričova, článek Süssův, amé 3 básničky,282 mimo to též moderní práce Vladykovy, 280 Převrat— časopis středoškolského studentstva, vycházel vPraze od 15.března do 15.května 1919. Realizována byla čísla 1 až 3–4. Veden byl studenty zejména zokruhu vinohradského reálného gymnázia. Vycházel nejprve jako čtrnáctideník, posledním dvojčíslem 3–4 pak jako „neperiodický časopis“. Epigram, okterém Teige píše, včasopise ovšem publikován nebyl. 281 Teige, Karel: Navečer vparku. Republika 1, 1919, č.1, s.2, 5.2. („Docela malý svět, / svět večera vparku. / Všeru se zavírá lilijí květ. // Svět docela malý! / Ujezírka stály / dívky vbílých šatech / atrhaly poslední růže. / Vmých oknech je bledé nebe, / celé bledé nebe je vmých očích, / tesklivě bledé zrcadlení, šepot vodotrysku, / první hvězda,— tam nad smuteční vrbou, / vočích mám bledé nebe, / červánky se mi mdle do dlaní kladou, / zrcadlí se vmé sklenici, / ajá se mohu napít bledé oblohy / ze sklenice. //— Nesmírná obloha umne je, mezi tichým nábytkem / avšemi věcmi. / Nesmírná obloha objímá můj zcela malý svět.“ 282 Bratří Vaňkové: Česká vlajka. Republika 1, 1919, č.1, s.3–4, 5.2.; titíž: Šáteček. Republika 1, 1919, č.2, s.10–11, 19.2.; titíž: Stud. Republika 1, 1919, č.5, s.35–36, 12.3.; titíž: Sklenice vody. Republika 1, 1919, č.8, s.67–68, 16.4.; Vaněk, Ludvík: Nádraží (báseň). Republika 1, 1919, č.4, s.26, 5.3.; Vaněk, Karel: Idyla poschodí (báseň). Republika 1, 1919, č.3, s.18, 26.2.; týž: Ojaru (báseň). Republika 1, 1919, č.5, s.54, 12.3.; týž: Okno (báseň). Republika 1, 1919, č.9, s.75, 7.5.; Frič, Josef: Tak tu klečím… (báseň). Republika 1, 1919, č.1, s.2, 5.2.; Süss, Ladislav: Červen (referát). Republika 1, 1919, č.6, s.46, 19.3.; Teige, Karel: Navečer vparku (báseň). Republika 1, 1919, č.1, s.2, 5.2.; týž: Jablka jsou zralá… (báseň). Republika 1, 1919, č.5, s.34, 12.3.; týž: Vojákova píseň (báseň). Republika 1, 1919, č.9, s.75, 7.5.; Vladyka, Ladislav: Molo (báseň). Republika 1, 1919, č.8, s.67, 16.4.; týž: Nová ulice, Nedělní výlet (básně). Republika 1, 1919, č.10, s.91, 21.5.; Čapek, Karel: Na zámku (próza). Republika 1, 1919, č.8, s.60–66, 16.4., pokrač. č.9, s.76–83, 7.5.; Toman, Karel: Ty prosté věci… (báseň). Republika 1, 1919, č.8, s.59, 16.4.; Vančura, Vladislav: Polní hlídač (próza). Republika 1, 1919, OPEN ACCESS 282 SLOVO A SMYSL 32 K.Čapkovy, Toman, Vančura, Mixa, Hora.— Obstojný referát onás napsal Gamma do České stráže283 aRutte do Cesty,284 kde vykládá dosti hloupě iširoce. Rovněž vNár. listech byla noticka K.Čapka.285 Celkem bylo vlastně zásluhou naší skupiny, že Republika kritiku neodnesla daleko hůře, ba smrtelně, neboť si více všímali nás, kdož jsme fakticky alespoň pro moderní lidi tvořili cennější stránku. Jinak nevynikla Republika nikterak nad Cest Sladko je žíti,286 které svůj díl zaslouženě dostalo.287 č.10, s.101–102, 21.5.; Mixa, Vojtěch: Filozofka (próza). Republika 1, 1919, č.10, s.92–97, 21.5.; Hora, Josef: Na tygří kůži (báseň). Republika 1, 1919, č.8, s.59–60, 16.4. 283 G. (= Gamma): Nejmladší pokolení. Česká stráž 2, 1919, č.15, s.8, 17.4. Vlistu Československé strany pokrokové Gustav Jaroš mimo jiné napsal: „[…] Program listu, lze-li jej zvát programem, je stručný aprostý: Jsme mladí achceme skupit kol sebe mladé, ukázat, že jsme, že je nejmladší generace. Jsme mladí, aproto nás zajímá vše, znepokojuje vše. Trpíme ve své mladé poctivosti bahnem okolním, jsme nadšení příliš; přijmeme mezi sebe každého, kdo za svou prací stojí cele apoctivě, bez rozdílu směru. Takový ‚program‘ je zcela pěkný atřeba nyní vyčkat, jak jej mládež bude provádět; dojista ukáže, že ji doopravdy zajímá vše, doopravdy znepokojuje vše, že opravdu trpí ve své poctivosti, že je doopravdy nadšena příliš. Tato slova všecka ji zavazují napínat své síly; dle toho, jak celkem vážně hledí na život, lze mít důvěru, že síly své opravdu napne kvěcem větším atrvalejším. Co tuto mládež vyznačuje, je způsob mluvy, sloh— improvizační, volící slova prostá, co nejprostší, vázaná do kratičkých větiček, ale přes tu prostotu dávající hádanky, sloh napovídavý, záhadný, jenž nutí čtenáře číst dvakrát, domyšlovat adociťovat sám. Nejprostší slova— smysl rafinovaně ukrytý, vtomto protikladu je značka stylu této mládeže, která podobně vyjadřuje se včásti výtvarné; atýž styl, jevící se vbásních ibásnické próze, je ivčláncích nebeletristických, které jsou vmenšině, jak se umládeže rozumívá zpravidla. Nejmladší generace arci neobchází se bez některých omylů, které nerad na ní vidím […], tak překlad zMercereaua, tak několik prací bratří Vaňků, které jsou pouze slabými padělky mladistvých, ale duchaplných vyzývavostí, jimiž před několika lety začínali svou literární dráhu bratří Čapkové. Nyní, kdy týdeníček se změní na větší čtrnáctideník (nákladem Klikovým), bude moci mládež ryzeji avýznačněji ukázat, co umí. Tedy nyní víc chtít! víc dělat! atak najisto dočkáme se nové významné kapitoly iliterární ivýtvarné.“ 284 Rutte, Miroslav: Glosy knašemu uměleckému životu. Cesta 1, 1919, č.40, s.1106–1107. Rutte zde píše: „Republika […] je listem skupiny mladých novotářů, jejichž cílem je umění nové výrazem, obsahem itechnikou. Jest to jakýsi Červen nejmladších, kteří vmnohém nápodobí, mnohé chvatně apřekotně zažívají avmnohém zaměňují rozmar za uměleckou hodnotu anásilnou nebo neukázněnou improvizaci za odvahu nové formy.“ 285 -k. (= Čapek, Karel): Hlídka časopisecká. Národní listy 59, 1919, č.68, s.2, 20.3. Čapek zde mimo jiné píše: „Loňským podzimem začalo jaro časopisů, dodnes vypučela už celá řádka nových listů. Pod názvem Republika byste hledali list politický. Zatím je to čtrnáctidenní lístek mladých spisovatelů amalířů, který sice má svůj politický koutek, avšak tak slabý abezcílný, že nebije do očí; dále kout satiry. Máme radost, vydávají-li mladí svůj list; nemají sice určitého programu, bojí se dokonce, že program by je šněroval, ale verše píší někdy pěkné, apak, hlavně, je nám třeba mladé generace.“ 286 Sladko je žíti— časopis, který vletech 1919–1920 (1.číslo vyšlo 1.března 1919) vydával vnově vzniklém vydavatelství Aventinum Otakar Štorch-Marien. Časopis tiskla Grafia vMyslíkově ulici. Aluzí na báseň Otokara Březiny Ruce (1901) signalizoval Štorch-Ma rien snahu navázat na moderní poezii akulturu přelomu 19.a20.století. 287 Časopisu Štorcha-Mariena Sladko je žíti se velkého kritického ohlasu nedostalo, „díl“, okterém Teige píše, je spíše jeho vnitřní reakcí na konkurenční periodikum (srov.též vzpomínOPEN ACCESS JAN WIENDL 283 To by snad bylo vše omé činnosti. Atedy snad nejpodstatnější zmého života. Ostatek zdůležitějšího zabírají ustavičné avskutku přátelské styky sVláďou Štulcem akamaraderie scelou tou naší párou,288 jako jeho oba bratří, Mirko Novák, Jarda Tomášek, snímž jsme se nověji seznámili,289 velice nadaný muzikant, sl. Nováková, Häuslerová, aposléze Táňa Štulcová, sníž to právě není jen pouhá kamaraderie, jak jsem časem seznal soboustranných symptomů, zejména jednou na výletu do Roztok, kdy jsem se ovšem ulil ze školy. Ve škole se mi ovšem nepřihodilo nic extra. Šlo to vše hladce ajednotvárně. Kmaturitě290 jsem ovšem nedělal vůbec nic, jednak jsem byl vposlední chvíli nemocen dosti nepříjemně, byla to asi malárie, jednak jsem ještě musel vté době psát Neumannovi pro Kmen oApollinairovi aBaudelairovi,291 jak jsem se výše zmínil, což zabralo více než týden času. Maturita sama byla pak bohapustá komedie; matiku jsem výborně vypočítal, zlatiny jsem dostal Tacita, což jsme si několik dní před tím se Zemanem umluvili, zčeštiny rovněž podle přání svého jsem dostal Hlaváčka ačeskou dekadenci. Ve vlastivědě dějepise ovšem otázky selhaly až na jedinou: horopis slov nerostopis Slovenska. Historická byla přímo katastrofální: 1848–1918! Já totiž vůbec nevím nic oporevoluční historii; fundamentálky, punktace, dekrety aústavy, otom nemám zdání, přece však jsem to oddrmolil, sanuje se hlavně na revoluci, kterou jsem znal, asvou velkohubostí jsem celkem vzbudil zdání, že přece něco vím, ač to bylo úžasné! Tak se stalo, že jsem maturitu chytil svyznamenáním, rovněž svýborným prospěchem jsem měl vysvědčení. Tolik oškole. Zaplať bůh, že: komedia finita. Aincipit tragedia?292 Kdož ví? Nu nechme toho! Jinak zdůležitějších faktů mého života byl ten, že jsem vúnoru 1919 vystoupil zřímskokatolické církve azůstal bezvěrcem.293 Aza prázdniny?294 Především malba: Nemohu sem psat, co se mi natrápila, příšerně, hlavně taková Kost. Ale když už vskutku nelze podrobně probrat měsíc červenec, vezmu ho snad ky Otakara Štorcha-Mariena Sladko je žít. Čs. spisovatel, Praha 1966). Spíše slehkou ironií se kčasopisu vyjádřil např.Karel Čapek: „Lístkem mladých je rovněž revue Sladko je žíti, list zcela novopečený; už samo jméno je programem, adokonce povážlivým. Naštěstí obsah nám nic takového nedokazuje.“ (-k. [= Čapek, Karel]: Hlídka časopisecká. Národní listy 59, 1919, č.68, s.2, 20.3.). 288 „[…] scelou tou naší párou“— slangový výraz pro partu, skupinu přátel. 289 Viz záznam z27.ledna 1919. 290 Karel Teige maturuje 17.června 1919 svyznamenáním; od podzimu 1919 se stává posluchačem Filozofické fakulty Univerzity Karlovy— oboru dějiny umění. 291 Srov.pozn.267 a269. 292 „Komedia finitia…“, správně: commedia finita, incipit tragoedia— komedie končí, tragedie se počíná. 293 Podle vzpomínky Karla Teigeho Na Křemencárně, čili příspěvek kembryologii jedné generace (in: Sborník Masarykova státního reálného gymnázia vPraze II. Křemencova ulice 1871–1946, Praha 1948, s.96–101) se jednalo oobecnější jev. Teige píše: „Po převratu byl vhodinách náboženství povyk jako na tržišti apo prudkých ahlasitých diskusích skatechetou jsme hromadně vystupovali zcírkve“ (tamtéž, s.100). 294 Voriginálu sešitu zápis začíná na novém listu, podtrženo vlnovkou. OPEN ACCESS 284 SLOVO A SMYSL 32 až příliš povšechně: neboť tytéž stesky apochybnosti mne budou mořit ivbudoucnosti nadále.295 Konečně tedy míním přistoupit kpravidelným zápisům. 1. pátek Dopoledne nic, odpoledne jsem byl na procházce se Zamrazilem uMstětic aZderadic.296 Přišel mi nový Červen,297 kde je Sukova obstojná báseň, článek polemický oSocialistické radě osvětových dělníků,298 pak Luigi Bertoniho článek ostávkách aMercereauova starší próza zGens de là et d’ailleurs.299 Vzprávách je francouzský protest proti nespravedlivému míru, nové přihlášky ksocialistické radě, mezi nimiž imá, adopis Thákurův, jímž se vzdává anglického šlechtictví.300 2. sobota Přišla mi uBorového objednaná Polanova studie: Se St.K.Neumannem, jež vyšla jako třetí svazek edice Června.301 Čtu to. Je to dobrá práce, ale poněkud povrchně odbývá to úžasné aživné bohatství nové Neumannovy poezie, kterou nerozebírá anehod295 Voriginálu po větě následuje dlouhá oddělující vlnovka na samostatném řádku. 296 Mstětice aZderadice— obce ležící jihovýchodně od Neveklova. 297 Červen 2, 1919, č.22, 31.7. 298 V22.čísle Června z31.července 1919 je na straně 199 publikován dodatek kprohlášení: „Ksocialistické radě osvětových dělníků přihlásili se mimo jiné: Dr. Boh. Vrbenský, E.Milén (Brno), Karel Teige, Vlasta Borek, Ernst Weiss (Mnichov), Otto Pick, Rudolf Illový, J.R.Hradecký, Frant. Durďák (Trenčín), atd., jakož ispolky aorganizace zkomořan, zDuchcova aLomu. Odefinitivní formě sdružení rozhodne valná schůze na podzim, načež uspořádá Rada řadu manifestačních schůzí po celé Republice.“ Socialistická rada osvětových dělníků— volné sdružení levicově založených intelektuálních pracovníků. Vznik iniciovalo provolání Všemu produktivně pracujícímu lidu vČeskoslovenské republice, otištěné spolu sněmeckým překladem na titulní straně časopisu Červen (2, 1919, č.19, s.169–170). Prohlášení, vjehož pozadí stál S.K.Neumann, navazovalo na takový typ zahraničních manifestů, jaký představovala např.Výzva kdělníkům ducha, koncipovaná Romainem Rollandem avyzývající ke spojenectví intelektuálů bez rozdílů orientace (srov.Kmen 3, 1919–1920, č.9, s.68–70, 10.7.). Prohlášení včervnu podepsali Albert Ehrenstein, Jindřich Fleischner, Josef Hora, Helena Malířová, František Němec, S.K.Neumann, Ivan Olbracht, Hugo Sonnenschein, Antonín Sova, Fráňa Šrámek aFranz Werfel. VČervnu z18.prosince 1919 (Červen 2, 1919, č.42, s.375–377) je publikován text Emanuela Vajtauera Návrh pracovního programu pro soc. radu osvětových dělníků, který přináší řadu námětů pro rozvíjení práce tohoto volného sdružení. 299 Mercereau, Alexandre: Gens de là et d’ailleurs. Gens de la terre, gens de la ville, gens de Paris (próza, 1907). 300 Suk, Ivan: Mládí. Červen 2, 1919, č.22, s.193, 31.7.; anonym: Socialistická rada osvětových dělníků. Červen 2, 1919, č.22, s.193–195, 31.7.; Bertoni, Luigi: Stávky. Červen 2, 1919, č.22, s.195–196, 31.7.; Mercereau, Alexandre: Matějovic. Červen 2, 1919, č.22, s.196–198, 31.7; Proti nespravedlivému míru (prohlášení francouzské skupiny Clarté). Červen 2, 1919, č.22, s.198, 31.7.; Ksocialistické radě osvětových dělníků. Červen 2, 1919, č.22, s.199, 31.7.; List Rabindranatha Tagore indickému místokráli. Červen 2, 1919, č.22, s.199, 31.7. 301 Polan, Bohumil: Se St.K.Neumannem. Literární studie. Fr. Borový, Praha 1919. OPEN ACCESS JAN WIENDL 285 notí vůbec dosti přesně, kdežto zbytečně obšírně vykládá mrtvou, starou epochu. Tím ovšem není jasným aúplným portrétem básníkovy osobnosti, mlčíc omnohém, co by ipro malé rozměry knížky bylo radno říci; spíše může sloužit za to, čím měla býti (anení) Čapkova předmluva ke Knize lesů,302 totiž pojítkem mezi minulostí apřítomností, vysvětlujíc minulost, ale ponechávajíc přítomnost načrtnutu jen hruboryse— atak má také cenu avýznam, že nám připomíná snad dosti spolehlivě ty cenné stránky minulosti, které by stejně sneživým brakem většinou upadly vnepaměť,— apřítomnost přece známe důvěrně adokonale. Nakreslil jsem ženský akt, malou kresbičku tuší, je to takto velice špatná věc, ale bude snad snesitelnější amožná [chybí slovo] vchystané kompozici Koupání, kníž má býti detailní studií. 3. neděle Neděle anuda, dva pojmy— téměř synonyma mých letošních prázdnin. Nakreslil jsem si nějaké skici vnáčrtníku, nějaké ženské akty, snad také pod vlivem nudy, proto jsou některé zcela naturalistické. Mají to být takové kresby pro cvik. 4. pondělí Kreslím nějaké hloupé kresbičky, ženské akty většinou, překládám Apollinairovy prózy: Zbožněný churavec aMaskovaný desátník zknihy Poète assassiné.303 Anemám co kouřit, což je velice otravné. 5. úterý Dopoledne nic; jen jsem byl vlékárně říci slečně Puchtové, aby hrála vMolièrovi, kterého chystáme tu, studenti, na 15.srpna. Svolila po určitých, ženských tahanicích.— Odpoledne jsem trošku kreslil tuší, ale jen tak, aby mi ruka neshnila, akresba, již jsem porodil, je vlastně tak zoufalá, že přemýšleti nad ní bylo by smrtelné. Stačí se jen podívat, snad lze bezpečně pochopiti, že jedna taková kresba jasně mluví, ba křičí, že nejsi, nebudeš malířem, jakživ nic nedokážeš, atopíš se, topíš. Leč kdyby bylo lze pochopiti zcela bezpečně, není však tomu tak. Pochyby, ty nepřestávají— není jis302 Čapek, Karel: Cítí-li básník… In: Stanislav K.Neumann: Kniha lesů, vod astrání. Básně 1907–1913. Mánes, Praha 1914; též in: Čapek, Karel: Stanislav K.Neumann: Kniha lesů, vod astrání. Oumění akultuře I.Čs. spisovatel, Praha 1984, s.353–355. Teige naráží na první věty Čapkovy předmluvy, kde Čapek píše: „Cítil-li básník Knihy lesů, vod astrání potřebu, aby jeho nové sbírce předcházela předmluva spojující jeho minulost sjeho dneškem, nechtěl vní míti řečeno více, než co by mohl říci každý, kdo spozorností aláskou sleduje vývoj jeho díla […].“ Krátká předmluva je ovšem spíše reflexí aktuální Neumannovy poe tiky, přihlášením se kjejímu vitalistickému založení, materiálním přírodně „brutálním asmyslným“ obrazům, jež se vážou kpoetice manifestované Almanachem na rok 1914— pokusu oprogramové vystoupení předválečné moderny, na jehož organizaci se Čapkové podíleli akde byl Neumann představen jako doyen ainiciátor české literární předválečné moderny. 303 Překlady nebyly publikovány. Apollinairova kniha Le Poète assassiné, soubor povídek zroku 1914— torzo lyricky pojaté fiktivní autobiografie, vyšla česky snázvem Zavražděný básník vAventinu vPraze 1925 vpřekladu Jaroslava Seiferta aM.Šramla, sobálkou navrženou Karlem Teigem aOtakarem Mrkvičkou. OPEN ACCESS 286 SLOVO A SMYSL 32 toty, ani ne té záporné azdrcující, kterou bylo by možno, byť bolestně arezignovaně, uvítati. Bylo by možno odhoditi svůj život, rozbít jeho dny na střepy, anový, vydati se vstříc jinému štěstí, které by tak snad neprchalo. Ale pochyby anejistoty, které téměř znemožňujíce práci, vyprazdňují tak život azbavují jej smyslu aúčele. Ale neposkytují odvahy prudkým duševním zvratům, které eventuelně vyžaduje ajak naléhavě! srdce irozum ivůle, jen strach je prokletou brzdou. 6. středa Dva akvarely, dvě obrovské porážky!! První, Továrna, je ve své bědnotě poněkud lepší, ale druhý [—] Akt, je přímo nesnesitelný. Do zoufalého přemítání nad těmito neúspěchy zapadlo psaní od Štulce, aponěvadž zároveň došlo oznámení Celního úřadu, že zásilka knih leží vPraze, psal jsem [m]uihned odpověď, jež tedy byla izáminkou kúvahám velice zlým osobě asvém malování. Nemám ani chuti, ani úmyslu ji ještě rozšlapávat. 7. čtvrtek Ustavičné hlavolamy omalbě nechtějí přestat. Když nic, tož se mi zdálo, že aspoň má poctivost aopravdové úsilí, snímž jsem vposledních dnech— ne sice maloval, ale aspoň přemýšlel [–] je poněkud [inkoustovou kaňkou znečitelněné slovo]. Na základě tohoto povážlivého objevu rostla sebedůvěra— apoctivost ihned, podlomena nafoukaností, zmizela. Avýsledek jsou sebevražedně blbé kresby, které jsem dnes namaloval. 8. pátek Člověk nemůže býti dobré mysli, čte-li stále proklaté zprávy znovin, příboj ukrutné reakce, lumpáctví ašovinismu „demokratické“ československé republiky, jejíž pád bude pro pokrok socialismu stejně významný jako pád Pruska. Čte-li se— noviny se nestydí tento škandál otisknout— že byl na udání zatčen Němec, jenž vDuchcově nesmekl při české hymně, tu se zatínají pěstě vzteky; ato není jediná zpráva, jež tak člověka zarazí azahanbí. Tisíce je jich. Nemluvě ani opodlých politikách státu vzhledem ksocialismu asovětovým republikám,304 intervenčnictví, ničemnost reakce v Uhrách, 304 Republiky sovětského typu vznikaly po vzoru ruského bolševického státu vroce 1919 po celé střední Evropě. První znich představovala Maďarská republika rad (MRR, ruský pojem sovět, vyjadřující formu základního organizačního uspořádání, byl do češtiny přeložen jako rada, čili šlo orepubliky sovětů), trvala od 21.března 1919 do 1.srpna 1919. Jednalo se onejdéle se udržující útvar, skrze který se bolševici pokusili přenést ruskou revoluci do zemí střední azápadní Evropy. Vůdcem MRR se stal Béla Kun; zpočátku byla expanzivní strategie MRR amaďarské Rudé armády úspěšná. Maďarští bolševici zabírali území ČSR aRumunska, což je vehnalo do válečného konfliktu ze sousedními státy, smenší úspěšností zde intervenovaly rovněž některé západoevropské země. Na zabraných územích se maďarští bolševici pokusili zavést principy diktatury proletariátu atřídního teroru azakládat podobně založené státní útvary, jako vpřípadě velmi krátce existující Slovenské republiky rad (SRR, od 16.6. do 7.7.1919 scentrem vPrešově, představitelem byl český novinář aaktivista Antonín Janoušek). Vlétě 1919 však maďarská Rudá armáda podlehla síle vojenských jednotek napadených států, Kun prchl do Rakouska apoté do sovětského Ruska aMRR zaniká. Vbřeznu 1920 vyhlašuje maďarský parlament Maďarské království, jeOPEN ACCESS JAN WIENDL 287 která ostatně— snad naštěstí aza vyučenou, bude naší republice hodně drahá, dražší než— „lupič“ Béla Kun— ale iunás stranické záležitosti socialismu jsou bídnou aprokletou brzdou. Opravdu, na tak mizerném světě je těžko něco milovati; těší mne trochu zprávy orevolučních (doufejme, že jimi jsou) stávkách, hlavně vAnglii, neboť ve Švýcarsku asi upadají, ačkoliv přímá vzpoura byla by účinnější abyla by rozhodným signálem: všem opravdovým socialistům by musilo být jasno, co počíti. Unás bychom jich mnoho nenašli. Unás socialista přemítá ochotněji oparlamentním systému dvou komor ao„silném“ prezidentu a„silné“ armádě než osvětovém řízení— otom se nesmí špetnout— nemyslí-li vůbec jen na žvasty akandidatury. Ale mužná jsou slova francouzských socialistů, kteří se po válce velmi krásně probouzí. Ani vNěmecku to není tak zlé, ovšem je to veliká kletba soc. demokracie. Sympatičtí jsou toliko antinacionální socialisti aspartakovci.305—— Moje malířská situace se snad lepší, ale faktem, prací, tato hypotéza podepřena není. Pochybovačná krize snad dostoupila vrcholu— aty otázky už nebolí. Zdá se spíše, že je to ovšem pouze přechodná únava myslit, ale něco jsem si vskutku odpověděl— aje tu knovým myšlením jistá odhodlanost adůvěra. Až se dostanu ksoustavné práci!! Na to se úžasně těším! Začít vlastně znova! Alespoň mnoho zkušeností odhodit, dospěti odvahy! Bude ovšem nutno ještě předtím mnoho amnoho dělat, dožít ten starý svět. Zdá se, že je to jinošství— anyní že nastupuje mužný svět dvaceti let. Mnoho se musí experimentovat, abudu konečně pracovat olejem. To bude takové hic rhodus, hic salta306 pro mne. 9. sobota Včera vedle bídných zpráv z[nečitelné přeškrtané slovo] Uher potěšilo mne, že anglická intervence je nadobro pohřbena.307— Nenamaloval jsem nic. 10. neděle Události naplňují člověka smutkem aveškero počínání buržoazie, zejména zlotřilost české, národně demokratické, obrovskou anesmiřitelnou nenávistí;308 vskutku, třídní boj bude muset být neúprosný. Takové lotrovské psaní Weinerovo vLidových hož regentem se stává admirál Miklós Horthy, který se klíčově podílel na porážce bolševiků, zavádí poté tzv.bílý teror. Podobným státním útvarem se stala Bavorská republika rad (BRR), existující od 7.4.1919 do 3.5.1919, na jejímž vedení se podíleli zejména anarchisté aradikální socialisté. BRR byla vojensky potlačena, její představitelé (Gustav Landauer, Ernst Toller, Eugen Leviné), byli zatčeni, padli vboji, případně byli posléze popraveni. 30.června proběhl ve Vídni neúspěšný pokus obolševický převrat azaložení Rakouské republiky rad (RRR). Mladí čeští radikální intelektuálové pochopitelně vznik aexistenci těchto republik vítali. 305 Viz pozn.245. 306 „Hic rhodus, hic salta“— Zde je Rhodos, tady skákej, odpověď člověku, který slibuje, co by dokázal jinde, nikoli však na tomto místě vtento čas (zEzopovy bajky). 307 Viz pozn.304. 308 Vojenská účast československých jednotek, jejich snaha udržet celistvost území republiky, potlačení maďarských bolševiků aj. byly demokratickými politiky apublicistikou vykládány jako první zúspěchů mladé republiky; radikálními levicovými intelektuály to bylo vnímáno spíše jako zakrývání problémů, které se vburžoazním státě začaly brzy po jeho vzniku hromadit. OPEN ACCESS 294 SLOVO A SMYSL 32 EDIČNÍ POZNÁMKA Při ediční přípravě deníkových záznamů Karla Teigeho jsem se pokusil vyjít vstříc dvěma základním požadavkům: přiblížit text současnému čtenáři, apřitom zachovat nesporný osobitý ráz této ojedinělé památky. Vycházel jsem přitom zurčitého rysu, který považuji za typický pro Teigeho vpozdějších desetiletích publikované texty, jež se uchovaly vrozpětí rukopis— tištěná verze. Tedy že autor prokazatelně, vduchu progresivistického stanoviska, vycházel vstříc aktuálním jazykovým normám, neutkvěl tudíž na určité úrovni gramatického úzu, aže pečlivě připravoval své texty kpublikaci. Zároveň jsem se však pokusil uchovat nezaměnitelný charakter těchto ryze osobních zápisků (příznačné jevy jako chvatnost, která mnohdy informace sděluje glosou, někdy až na hranci šifry, naproti tomu naopak na řadě míst stojí důsledně rozepisovaná úvaha), jejichž publikaci autor ovšem zjevně nepředpokládal. Na pozadí tohoto ambivalentního východiska jsme tedy zvolili následující pravidla edičního postupu. Upravujeme: — Opravujeme bez komentáře občasné zjevné pravopisné chyby. — Rušíme/doplňujeme interpunkci (zvláště čárky členící souvětí) všude tam, kde by gramaticky ne/měla být. — Sjednocujeme nejednotné psaní římských aarabských číslovek ve prospěch arabských. — Sjednocujeme verzálky na počátcích jednotlivých deníkových záznamů aunázvů děl (básní, obrazů), ato tam, kde není pochyby akde je to doložitelné. — Sjednocujeme psaní iniciál křestních jmen (Vl. > V., St. > S.). — Stahujeme příslovečné vazby typu: beze všeho > bezevšeho, po druhé > podruhé, přede vším > především apod. — Přepisujeme apravopisně aktualizujeme všechna cizí slova ajejich dobově podmíněný zápis (impressionism > impresionismus, hôtel > hotel, skizza > skica, illustrace > ilustrace, clown > klaun, toiletta > toaleta, qualita > kvalita, quarta > kvarta, ensemble > ansámbl, attituda > atituda apod.) — Jazykové jevy, které jsou bezpříznakové apodléhají proměnám, měníme podle aktuální jazykové normy (poesie > poezie, filosofie > filozofie, resultát > rezultát, gymnasium > gymnázium, napiala > napjala apod.). Tam, kde norma umožňuje dvojí způsob zápisu (progresivnější/archaičtější způsob, např.diskuse/diskuze), ponecháváme archaičtější způsob. — Sjednocujeme psaní cizích příjmení podle aktuálního úzu (Philippea > Philippa, Nietzschea > Nietzscheho, Arkos > Arcos). — Sjednocujeme psaní názvů vydaných děl (sbírka, próza) či uváděných divadelních kusů, názvy výstav, píšeme je kurzívou. — Odstraňujeme nepravidelné anesoustavné užívání uvozovek unázvů děl (výtvarných prací, básní, próz, koncertů apod.). — Sjednocujeme formu zápisů datace jednotlivých deníkových zápisů. — Všechny cizojazyčné texty (citáty) překládáme vpoznámkách pod čarou. OPEN ACCESS JAN WIENDL 295 Zachováváme: — Zachováváme původní odstavcové členění textů. — Respektujeme osobité využití interpunkce (konkrétně pomlček avlnovek), členících ačasto isvým způsobem specificky „rytmizujících“ adynamizujících text zápisků. — Zachováváme občasné užívání infinitivů na -ti, popř. slovesných tvarů typu „jest“, neboť jde často ozjevně příznakové rysy (záměrná, někdy iironizující patetizace stylu). — Zachováváme vpůvodním znění rovněž soudobé slangové studentské výrazy (ulejzající, kómpa, výba apod.); pokud předpokládáme ztížené porozumění jejich významu, ozřejmujeme jej vpoznámkách pod čarou. — Zachováváme škrty voriginálu, ato buď formou přeškrtnutého čitelného slova, nebo označením jeho znečitelnění voriginálu prostřednictvím hranaté závorky akomentáře vní [přeškrtané nečitelné slovo]. — Pokud je voriginálu část textu vepsána jako vsuvka, upozorňujeme na tuto skutečnost vpatřičné poznámce pod čarou. — Zachováváme podtržená slova voriginálu supřesněním způsobu tohoto zvýraznění vpoznámce pod čarou (pokud jde například oakvarel, tuš apod.) — Zachováváme rovněž zkratky, které autor voriginálu užívá, přičemž je převádíme podle aktuální jazykové normy (Drem > dr., na př. >např., str. > s.), popřípadě— pokud si nejsme jisti, že jim čtenář porozumí— rozepisujeme je pomocí hranaté závorky, např.K[orun]. — Ponecháváme originální podobu některých křestních či pomístních jmen (např.Daša, vRudolfině), ponecháváme rovněž různorodé psaní křestních jmen (buď vrozepsané podobě, nebo viniciále), dobově či místně podmíněných substantivních či verbálních tvarů (např.předloním, přispívatel, psat, pamatuji se, všade apod.), ponecháváme rovněž kolísání určitých typů slov (předvčírem/předevčírem). — Zachováváme původní způsob psaní číslovek či numerických výrazů (2× apod.) — Jakékoli ediční vstupy přímo do textu označujeme prostřednictvím hranatých závorek, nebo rozepisujeme komentář vpoznámkách pod čarou. OPEN ACCESS 296 SLOVO A SMYSL 32 JMENNÝ REJSTŘÍK Rejstřík nezaznamenává vlastní jména využitá vtitulech děl, vnázvech institucí; nepodchycuje rovněž ani autory titulů sekundární literatury. Pokud se nepodařilo dohledat patřičnou informaci (jde zvl. odata narození či úmrtí), údaj není uveden. Adler, Paul (1878–1946), pražský německy píšící prozaik apřekladatel židovského původu. Aischylos (525–456 př. n. l.), řecký dramatik. Albert, Charles (též Charles-Albert, vl. jm. Daudet, Charles Victor Albert Fernand, 1869–1957), francouzský anarchistický asocialistický novinář apublicista. Andrássy, Julius (Gyula) ml. (1860–1929), rakousko-uherský politik, vroce 1918 krátce ministr zahraničí Rakouska-Uherska. Apollinaire, Guillaume (1880–1918), francouzský básník, klíčová osobnost moderního avantgardního básnictví. VKmeni (3, 1919, č.7, s.51–53, 19.6.) vroce 1919 otiskne Teige stať Guillaume Apollinaire (Několik poznámek kčeskému překladu Pásma). Arbes, Jakub (1840–1914), spisovatel anovinář. Arcos, René (1880–1959), francouzský básník apřekladatel, člen skupiny L’Abbaye de Créteil (Opatství créteilské), umladých českých básníků počátku dvacátých let bohatě reflektované. Bach, Johann Sebastian (1685–1750), německý hudební skladatel, završitel barokního hudebního stylu. Barbusse, Henri (1873–1935), francouzský prozaik, novinář apolitik. Protiválečný román, stejně jako jeho výrazná komunistická aprosovětská orientace (roce 1917 založil protiimperialistickou organizaci Clarté, sdružující levicové intelektuály různých zemí), kBarbussovi přitahoval evropskou, zvláště mladou levicovou inteligenci. Bartoš, Břetislav (1893–1926), malíř, spoluzakladatel uměleckého spolku Koliba (1914)— protějšku pražské Umělecké besedy. Bartoš, Jan (1887–1955), pedagog, spisovatel, literární historik akritik. Baudelaire, Charles (1821–1867), francouzský básník apřekladatel, první zřady tzv.prokletých básníků, klíčová osobnost evropské poezie. Podle vlastního Teigeho tvrzení byly Baudelairovy Malé básně vpróze, Šaldovy Boje ozítřek aVolná láska Charlese Alberta třemi knihami, které nejmocněji utvářely jeho duchovní svět vdobě středoškolských studií. Baxa, Bohumil (1874–1942), ústavní právník, profesor československých právních dějin, rektor Masarykovy univerzity aděkan její právnické fakulty, politik asenátor Národního shromáždění ČSR za Československou národní demokracii. Bratr pražského primátora Karla Baxy (1862–1938), synovec Karla Havlíčka Borovského (1821–1856). Popraven vdobě heydrichiády jako účastník protinacistického odboje. Behrens, Franz Richard (1895–1977), německý expresionistický básník. Beneš, Edvard (1884–1948), politik, ministr zahraničí ČSR, vletech 1935–1938 a1945–1948 československý prezident. Beneš, Vincenc (1883–1979), malíř agrafik, ilustrátor, pedagog, přítel Bohumila Kubišty, člen Osmy aSkupiny výtvarných umělců, též SVU Mánes, přispěvatel Uměleckého měsíčníku. Bergson, Henri (1859–1940), francouzský filozof, představitel filozofie života vystupující proti tradici racionalistické aosvícenské filozofie, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1927. Bertoni, Luigi (1872–1947), původem italský anarchistický spisovatel atypograf. Beltramelli, Antonio (1879–1930), italský básník, spisovatel anovinář. Beye, Bruno Wilhelm Heinrich (1895–1976), německý malíř agrafik. Blatný, Lev (1894–1930), ve dvacátých letech člen Literární skupiny vBrně, básník, dramatik, prozaik, divadelní kritik adramaturg, otec básníka Ivana Blatného (1919–1990). Bloy, Léon (1846–1917), francouzský katolický spisovatel apublicista, pamfletik. OPEN ACCESS JAN WIENDL 297 Borek, Vlasta (též Vlastimil, 1886–1952), novinář, překladatel, vydavatel, politický pracovník. Borodin, Alexandr Porfirievič (1833–1887), ruský hudební skladatel období romantismu, člen Mocné hrstky, povoláním profesor chemie avýznamný vědec ve svém oboru. Borovec, Pavel, divadelní ochotník, Praha. Branberger, Jan (1877–1952), hudební vědec, spisovatel aorganizátor. Branbergerová, Doubravka (roz. Černochová, 1885–1945), zpěvačka, pedagožka. Braque, Georges (1882–1963), francouzský malíř asochař, jeden ze zakladatelů kubismu. Brožek, Josef, divadelní ochotník vNeveklově. Bruce, Patrick Henry (1881–1936), americký kubistický malíř. Březina, Otokar (1868–1929), básník aspisovatel, klíčový představitel básnického symbolismu. Formativní osobnost pro vývoj české poezie ve 20.století. Bubelová, Marie (též Máňa Bubelová, 1890), spisovatelka, narodila se na Haliči, poté žila srodiči na Moravě, kolem 1900 se rodina přestěhovala do Prahy. Vletech 1908–1910 se angažovala ve Volné myšlence (jako jednatelka vinohradského výboru VM); přítelkyně ženy Jaroslava Haška (1883–1923) prozaičky anovinářky Jarmily Mayerové-Haškové (1887–1931). Sestra soudobé populární prozaičky Lily Bubelové (1886–1974). Burian, Emil František (1904–1959), básník, publicista, zpěvák, herec, hudebník, hudební skladatel, dramaturg, dramatik arežisér. Člen Devětsilu, vletech 1926–1927 spolupracoval sOsvobozeným divadlem, 1928 založil vlastní Divadlo Dada. Koncem roku 1934 založil divadlo D34 (divadlo provozoval až do roku 1941— D41). Během války vězněn vnacistických lágrech. Cézanne, Paul (1839–1906), francouzský malíř, formativní osobnost moderního výtvarného umění. Cmíral, Adolf (1882–1963), hudební pedagog, publicista, skladatel. Coquiot, Gustave (1865–1926), francouzský výtvarný kritik aspisovatel, jeden ze spolupracovníků sochaře Augusta Rodina (1840–1917). Čapek, Josef (1887–1945), malíř, grafik, ilustrátor, básník aesejista, formativní osobnost rané české výtvarné avantgardy desátých let 20.století, sjeho malířským vlivem se mladý Teige intenzivně vyrovnával; člen Skupiny výtvarných umělců aTvrdošíjných. Čapek, Karel (1890–1938), prozaik, dramatik, publicista apřekladatel, bratr Josefa Čapka, klíčová osobnost pro formování rané české předválečné umělecké avantgardy. Čech, Svatopluk (1846–1908), básník, prozaik, novinář acestovatel, advokát. Čelakovský, Vladimír (1900–1981), kamarád, spolužák zgymnázia vKřemencově ulici (1910–1918), později právník. Černík, Artuš (1900–1953), básník, novinář, publicista, ve dvacátých letech vedoucí kulturní rubriky Rovnosti, spoluzakladatel Devětsilu, vydavatel poetistické revue Pásmo. Čulík, Antonín (1893–1969), bohoslovec, posléze kněz, ochotník zNeveklova (Tloskova). Politický vězeň vpadesátých letech 20.století. Čulík, Stanislav, divadelní ochotník zNeveklova, bratr Antonína Čulíka. Čulíková, divadelní ochotnice zNeveklova, setra Antonína aStanislava Čulíkových. Debussy, Claude Achille (1862–1918), francouzský skladatel, představitel hudebního impresionismu. Delacroix, Ferdinand Victor Eugène (1798–1863), francouzský malíř, významný kolorista. Delaunay, Robert (1885–1941), francouzský kubistický malíř. Derain, André (1880–1954), francouzský malíř, jeden ze zakladatelů fauvismu. Dohnal, divadelní ochotník vNeveklově. Dostojevskij, Fjodor Michajlovič (1821–1881), ruský spisovatel afilozof, jeden znejvýznamnějších světových spisovatelů, vrcholný představitel ruského realismu asoučasně předchůdce moderní psychologické prózy. Duhamel, Georges (1884–1966), francouzský básník aprozaik, lékař, 1906 spoluzakladatel OPEN ACCESS 298 SLOVO A SMYSL 32 umělecké skupiny Abbaye de Créteil (Créteilské opatství), umladých českých básníků počátku dvacátých let bohatě reflektované; posléze představitel konzervativního směru francouzské kultury. Durďák, František (1893–1943), novinář; beletrista; překladatel, zahynul vkoncentračním táboře Mauthausen. Durych, Jaroslav (1886–1962), prozaik abásník, dramatik apublicista, formativní osobnost české katolicky založené kultury, vojenský lékař. Dvořák, Jan, neveklovský ochotník. Dvořák MUC., vroce 1918 místopředseda Svazu českoslovanského studentstva. Dvořák, Antonín (1841–1904), hudební skladatel. Dvořák, Arnošt (1881–1933), dramatik, divadelní režisér apřekladatel. Proslul především jako autor her shistorickou tematikou. Dyk, Viktor (1877–1931), básník, prozaik, dramatik, publicista anacionalistický politik, jeden zpředstavitelů tzv.generace anarchistických buřičů, po 1918 nacionalisticky orientovaný autor. Za první světové války byl členem domácího odboje abyl také signatářem Manifestu českých spisovatelů. Eberz, Josef (1880–1942), německý expresionistický výtvarník. Ehrenstein, Albert (1886–1950), německý levicový spisovatel, od 1941 žijící vUSA. El Greco (1541–1614), španělský malíř řeckého původu, představitel pozdního manýrismu apočínajícího baroka. Erben, Karel Jaromír (1811–1870), básník, archivář, překladatel asběratel českých lidových písní apohádek; čelný představitel literárního romantismu. Ezop (620–564 př. n. l.), je považován za zakladatele řecké bajky. Fabbri, Luigi (1877–1935), italský anarchista, aktivista, spisovatel apublicista. Fauconnier, Henry Le (1881–1946), francouzský kubistický malíř. Feuerstein, Bedřich (1892–1936), architekt, malíř, scénograf Národního divadla, Osvobozeného divadla afilmových scén. Člen Devětsilu, 1923 spoluzaložil architektonickou sekci Devětsilu ARDEV. Fibich, Zdeněk (1850–1900), hudební skladatel, představitel hudebního romantismu. Filla, Emil (1882–1953), kubistický malíř, teoretik výtvarného umění. Fischer, Otokar (1883–1938), germanista, básník adramatik, univerzitní profesor. Flajšhans, Jan (1901), syn filologa Václava Flajšhanse, mladší spolužák Karla Teigeho na gymnáziu vKřemencově ulici (stejně jako Teige studoval vletech 1911–1919, byl studentem paralelní třídy VIII.B), později knihovník vKnihovně Uměleckoprůmyslového muzea vPraze, vrchní odborový rada. Flajšhans, Václav (1866–1950), středoškolský profesor (na gymnáziu vKřemencově ulici působil vprvním pololetí 1891–1892 apoté vletech 1906–1921, vyučoval češtinu alatinu), český filolog aliterární historik, vydavatel staré české literatury. 1900 byl zvolen členem třetí, jazykovědné třídy České akademie věd aumění aroku 1901 se stal členem Královské české společnosti nauk. Podle Teigeho vzpomínky (Na Křemencárně, čili příspěvek kembryologii jedné generace; in: Sborník Masarykova státního reálného gymnázia vPraze II. Křemencova ulice 1871–1946, Praha 1948, s.96–101) patřil mezi profesory, kterých si Teige ajeho spolužáci „oddaně vážili“. Flégl, Oldřich (1886–1944), historik, zabývající se hospodářskými acírkevními dějinami. Fleischner, Jindřich (1879–1922), publicista voboru hospodářské produkce, překladatel. Florian, Josef (1873–1941), vydavatel apřekladatel, formující osobnost českého laického křesťanského kulturního prostředí zvláště vmeziválečné době. Franck, César-Auguste-Jean-GuillaumeHubert (1822–1890), francouzský hudební skladatel. Fresnaye, Roger de La (1885–1925), francouzský kubistický malíř. Frič, Josef (1900–1973), spolužák zgymnázia vKřemencově ulici, přispěvatel časopisu Republika, básník, spoluzakladatel Devětsilu. Dílo Josefa Friče (Básnické sbírky aBásně, OPEN ACCESS JAN WIENDL 299 prózy) vydáno vPraze Triádou vletech 2016 a2018. Friesz, Othon (1879–1949), francouzský malíř, fauvista aimpresionista. Frýdková, divadelní ochotnice, Praha. Gamma (vl. jm. Gustav Jaroš, 1867–1948), český novinář, literární avýtvarný kritik, prozaik aesejista. Garkisch, Arnošt (též Erni), divadelní ochotník vNeveklově. Garkischová, Marie (též Minči), neveklovská divadelní ochotnice. Gautier, Théophile (1811–1872), francouzský básník, dramatik, prozaik akritik. Gellner, František (1881–1914), básník, prozaik, kreslíř, malíř, karikaturista. Gercen, Alexandr Ivanovič (1812–1870), ruský spisovatel apolitický aktivista, hlavní představitel ruského agrárnického radikálně demokratického hnutí usilujícího ozrušení nevolnictví ahlásající specifickou ruskou cestu ksocialismu. Glazunov, Alexandr Konstantinovič (1865–1936), ruský hudební skladatel období romantismu, hudební pedagog. Gleizes, Albert (1881–1953), francouzský kubistický malíř, teoretik afilozof. Goethe, Johann Wolfgang von (1749–1832), německý básník, prozaik, dramatik apolitik. Goetz, Arthur (1885– po 1923), německý expresionistický malíř agrafik. Gogh, Vincent van (1853–1890), nizozemský malíř akreslíř, stylově rozkročen mezi fauvisty, expresionisty, zčásti pak imezi ranou abstrakci. Goya, Francisco (1746–1828), španělský malíř. Grimm, Walter Otto (1894–1919), německý malíř agrafik, narozený vUSA. Guillemot, Alexandre Charles (1786–1831), francouzský malíř aportrétista. Guilmant, Félix-Alexandre (1837–1911), francouzský varhaník askladatel. Gutfreund, Otto (1889–1927), kubistický sochař, člen Skupiny výtvarných umělců, Umělecké skupiny, člen Mánesa, zúčastnil se výstav Tvrdošíjných. Gutwirth, Václav (1896–1968), studentský pracovník, posléze novinář apublicista voblasti technických věd. Hardt, Ernst (1876–1947), německý dramatik, spisovatel apřekladatel. Häuslerová, Emilie (též Emy, Ema, provdaná Linhartová, 1901), Teigeho přítelkyně, jejich korespondence uspořádaná péčí Růženy Hamanové (Hamanová, Růžena [ed.]: Dopisy Karla Teigeho Emy Häuslerové. Literární archiv 1990, č.24, s.189–251). Haussmann, Jiří (1898–1923), básník asatirik, politický satirik. Havel, Václav Maria (1897–1979), pražský stavitel apodnikatel, vletech 1918–1920 předseda Českoslovanského svazu studentstva; otec dramatika, spisovatele aprezidenta Václava Havla (1936–2011). Hebbel, Christian Friedrich (1813–1863), německý básník adramatik. Heemskerck, Jacoba van (1876–1953, celým jménem Jacoba Berendina van Heemskerck van Beest), německá malířka, vitrážová designérka agrafička, spolupracovnice revue Der Sturm. Heřman, Jan (1886–1946), klavírní virtuos, spoluzakladatel Českého tria. Heřman, Miroslav (1903–1971), literární historik, editor, překladatel, knihovník, odborný publicista. Hilbert, Jaroslav (1871–1963), dramatik, spisovatel apublicista, umělecký kritik. Hlaváček, Karel (1874–1898), symbolistický básník avýtvarník, spolupracovník Moderní revue. Hlávková, divadelní ochotnice vNeveklově. Hofman, Vlastislav (1884–1964), architekt, malíř, scénograf, teoretik, od roku 1918 člen uměleckého sdružení Tvrdošíjní, jedna zprofilujících osobností předválečné české avantgardy, teoreticky vystoupil např.vAlmanachu na rok 1914. Hoffmann, syn Karla Hoffmanna. Hoffmann, Camill (1878–1944), spisovatel, posléze československý diplomat, kulturní atašé vBerlíně, 1939 byl vyzván Maxem Brodem kpokusu (neúspěšnému) zachránit gestapem konfiskované archiválie Franze Kafky, které měla vdržení Kafkova přítelkyně Dora Diamantová. Zemřel vkoncentračním táboře Osvětim. OPEN ACCESS 300 SLOVO A SMYSL 32 Hoffmann, Karel (1872–1936), houslový virtuos apedagog, člen Českého kvarteta, srodinou Karla Teigeho byl spřízněn, Teige oněm hovoří jako ostrýci. Hoffmannová, Dagmar (též Daša, provd. Šetlíková, 1901–1978), příbuzná Karla Teigeho, pozdější sekretářka České filharmonie vPraze, překladatelka, dcera Karla Hoffmanna. Holan, Vladimír (1905–1980), básník apřekladatel. Hora, Josef (1891–1945), básník, prozaik, publicista, literární kritik. Vstoupil do redakce Práva lidu, vroce 1921 přešel jako člen KSČ kRudému právu, kde vedl kulturní rubriku. Od roku 1926 byl zároveň jeho odpovědným redaktorem. Po rozchodu skomunistickou stranou (1929— Manifest sedmi) přešel do kulturní rubriky Českého slova. Teigeho kulturněpolitický oponent. Horthy, Miklós (1868–1957), maďarský viceadmirál velící rakousko-uherskému válečnému loďstvu, vroce 1920 byl zvolen regentem Maďarského království, funkci hlavy státu vykonával od 1.dubna 1920 do 15.října 1944. Hradecký, Josef Richard (vl. jm. Josef Roubíček, 1886–1947), prozaik, dramatik, žurnalista. Huysmans, Joris-Karl (1848–1907), francouzský spisovatel, literární avýtvarný kritik vlámského původu. Hviezdoslav, Pavol Országh (1849–1921), slovenský básník, prozaik apřekladatel, formativní osobnost slovenské literatury. Chennevière, Georges (1884–1927), francouzský básník aspisovatel, člen skupiny L’Abbaye de Créteil (Créteilské opatství). Illový, Rudolf (1881–1943), básník, publicista apřekladatel německé poezie, oběť holocaustu. Jakubů, vojenský odvodový rada. James, William (1842–1910), americký psycholog, jeden ze zakladatelů vědecké aempirické psychologie, významný představitel pragmatické filozofie. Janáček, Leoš (1854–1928), hudební skladatel. Janoušek, Antonín (1877–1941), novinář akomunistický aktivista, 20.6.1919 vyhlásil vPrešově Slovenskou republiku rad, od 1922 žil vSSSR vrepublice Čuvašsko, kde se angažoval zejména vsociální oblasti. Jaroš, Bohumil (1856–1924), malíř-krajinář, restaurátor fresek; soukromý učitel kreslení Karla Teigeho. Jedlička, Benjamin (1897–1967), středoškolský profesor, beletrista, kritik, překladatel zitalštiny, španělštiny afrancouzštiny, editor děl J.S.Machara. Jelínek, Hanuš (1878–1944), básník, esejista, kritik aliterární historik, překladatel zvl. zfrancouzské literatury. Jež, Štěpán (1885–1970), středoškolský profesor (Teigeho učitel na gymnáziu vKřemencově ulici), výtvarný aliterární kritik, překladatel; na konci školního roku 1917–1918 odešel na státní reálné gymnázium vinohradské. Jíra, Jaroslav (1896–1968), výtvarný kritik, francouzský dopisovatel ČTK, po 1948 vemigraci. Jiránek, Miloš (1875–1911), malíř agrafik, ovlivněný impresionismem. Jirásek, Alois (1851–1930), prozaik, dramatik apolitik, autor řady historických románů apředstavitel realismu. Jirda, Miroslav (1895–1970), spolupracovník časopisu Republika, překladatel zvl. zfrancouzštiny, středoškolský profesor. Jung, Václav Alois (1858–1927), středoškolský profesor alektor angličtiny na FF UK, překladatel zangličtiny aruštiny, publicista. Kalista, Zdeněk (též Z.V.Kalista, 1900–1982), historik, kritik aesejista, vmládí básník, vedoucí redaktor studentských ageneračně založených časopisů Ruch aOrfeus. Vletech 1921–1923 místopředseda Literární skupiny. Na přelomu desátých advacátých let usiloval oorganizování levicové části nejmladší generace. Kalvoda, Alois (1875–1934), malíř, krajinář. Kandr, Z., divadelní ochotník, Praha. Karásek ze Lvovic, Jiří (1871–1951), básník, prozaik akritik, spoluzakladatel časopisu Moderní revue, jedna zprofilujících osobností českého dekadentně symbolistního umění. Karel, Rudolf (1880–1945), hudební skladatel adirigent, žák Antonína Dvořáka. OPEN ACCESS JAN WIENDL 301 Kars, Georges (1882–1945), německý expresionistický malíř agrafik. Kaufmann, Julius (1895–1968), německý malíř agrafik. Kees van Dongen (vl. jm. Cornelis Theodorus Marie van Dongen, 1887–1968), nizozemský malíř, později tvořící ve Francii. Na jeho tvorbě je vidět silný vliv fauvismu, krátce členem expresionistické skupiny Die Brücke. Kirchner, Ernst Ludwig (1880–1938), německý expresionistický malíř. Kitzler Josef (1891), malíř agrafik, spolupracovník plánovaného periodika Praha. Kleiner, Lomikar (1887), spolupracovník plánovaného periodika Praha. Klika, Břetislav Maria (1884–1958), pražský nakladatel aredaktor, působící vprvní polovině 20.století. Podílel se mj.na vzniku nakladatelského družstva Kmen. Klinger, Max (1857–1920), německý malíř asochař. Klofáč, Václav (1868–1942), politik anovinář, vůdčí osobnost československých národních socialistů. Klos, Karel M. (1888–1967), scenárista apřekladatel. Klusáček, odvodový lékař. Kodrle, Josef, spolupracovník časopisu Republika. Koníček, Oldřich (1886–1932), malíř, postimpresionista. Konůpek, Jan (1883–1950), grafik, malíř, ilustrátor arytec, výtvarný kritik. Kotík, Pravoslav (1889–1970), malíř agrafik. Kráčmera, ochotník vNeveklově. Kramář, Karel (1860–1937), politik, dlouholetý předseda Československé národní demokracie, první ministerský předseda ČSR. Kratochvíl, Zdeněk (1883–1961), malíř, grafik akarikaturista, posléze profesor VŠUP vPraze. Kremlička, Rudolf (1886–1932), malíř, jeden zhlavních členů Tvrdošíjných, krajinář. Kropáček, Jan (zvaný Kropec, 1865–1930), profesor matematiky afyziky na gymnáziu vKřemencově ulici letech 1911–1930; třídní profesor Karla Teigeho. Krupka, Jaroslav (1893–1929), muzikolog adirigent. Křička, Jaroslav (1882–1969), hudební skladatel, bratr básníka Petra Křičky (1884–1949), od 1909 sbormistr Hlaholu, 1918 jmenován profesorem skladby na pražské konzervatoři. Kubicki, Stanisław (1889–1943), polský spisovatel, filozof aexpresionistický malíř, vletech 1918–1920 člen poznaňské expresionistické skupiny Bunt. Kubíček, Josef (též Jóža, 1872–1950), malíř, sochař ařezbář. Kubin, Otakar (1883–1969), malíř agrafik, člen skupin Osma aSkupina výtvarných umělců. Kubišta, Bohumil (1884–1918), malíř, grafik ateoretik, člen skupin Osma aSkupina výtvarných umělců Kučera, Eduard (1884–1956), spolupracovník revue Kmen, prozaik, dramatik aesejista. Kun, Béla (původně Kuhn, 1886–1938), maďarský komunistický politik, po krátkou dobu roku 1919 stál fakticky včele Maďarské republiky rad, republiky sovětského typu utvořené na části území bývalého Uherska. Od dvacátých let vSSSR, jako bolševický komisař má odpovědnost za vyvražďování obyvatelstva na Krymu, popraven vdobě stalinských čistek. Landauer, Gustav (1870–1919), německý anarchista, jeden zvůdců Bavorské republiky rad (BRR), padl vbojích oBRR. Léger, Fernand (1881–1955), francouzský malíř, sochař afilmový tvůrce, představitel kubismu, jehož dílo je ovšem někdy též považována za předzvěst pop-artu. Lenin, Vladimir Iljič (též Lenin, N., 1870–1924), ruský komunistický revolucionář apolitik, vůdce bolševické strany astrůjce říjnové bolševické revoluce; první předseda vlády sovětského Ruska aposléze Sovětského svazu. Leonardo da Vinci (též Lionardo, 1452–1519), italský malíř, čelný představitel renesanční malby. Leviné, Eugen (1883–1919), německý komunistický revolucionář, jeden zvůdců Bavorské republiky rad, popraven ve stadelheimské věznici. Liebknecht, Karl (1871–1919), německý politický aktivista, poslanec Říšského sněmu, OPEN ACCESS 302 SLOVO A SMYSL 32 společně sRosou Luxemburgovou založil revoluční Spartakusbund (Svaz spartakovců), ze kterého se k1.lednu 1919 spoluvytvořila Komunistická strana Německa. Po potlačení povstání spartakovců vlednu 1919 zavražděn. Lionardo viz Leonardo da Vinci Ločák, Karel (1879–1941), nakladatel, vydavatel populárních časopisů, kalendářů avzdělávacích edic (Ločákova knihovnička vzdělávací, Ločákova knihovnička, Ločákova knihovna veršů). Löwenbach, Jan (1880–1972), advokát, hudební kritik, básník, autor libret koperám apřekladatel zněmčiny. Löwenbach, Josef (1900–1962), hudební skladatel ateoretik, člen Devětsilu. Lunačarskij, Anatolij Vasiljevič (1875–1933), marxistický revolucionář, filozof aestetik, sovětský politik, novinář, lidový komisař pro vzdělávání. Luxemburgová, Rosa (1871–1919), německá politická aktivistka, společně sKarlem Liebknechtem založila revoluční Spartakusbund (Svaz spartakovců), ze kterého se k1.lednu 1919 spoluvytvořila Komunistická strana Německa. Vlistopadu 1918, během německé revoluce, vedla Rudou vlajku, centrální tisk levicových revolucionářů. Po potlačení povstání spartakovců vlednu 1919 zavražděna. Machoň, Ladislav (1888–1973), architekt, představitel řady avantgardních směrů (kubismus, art deco, funkcionalismus), mj.autor projektu vily bratří Čapků na pražských Vinohradech. Malířová, Helena (1877–1940), novinářka, spisovatelka, publicistka apřekladatelka. Manet, Édouard (1832–1883), francouzský impresionistický malíř. Marinetti, Filippo Tommaso (1876–1944), italský básník, prozaik adramatik, zakladatel ateoretik futurismu. Marková, divadelní ochotnice vNeveklově. Marvánek, Otakar (1884–1921), malíř agrafik, člen skupin Osma, Skupina výtvarných umělců aTvrdošíjní. Masaryk, Tomáš Garrigue (1850–1937), filozof, publicista, politik, první československý prezident. Matkovský, lékař vojenské odvodové komise. Mattis-Teutsch, Hans (1884–1960), německý, původem rumunský expresionistický výtvarník. Mercereau de la Chaume, Alexandre (1884–1945), francouzský spisovatel abásník, podílel se na činnosti skupiny básníků L’Abbaye de Créteil (Opatství créteilské), snimiž se 1911 rozchází. Vroce 1914 uspořádal vPraze kubistickou výstavu. Metzinger, Jean (1883–1956), francouzský malíř ateoretik umění, jeden ztvůrců kubismu. Byl členem skupiny Section d’Or. Michelangelo Buonarroti (1475–1564), sochař, architekt, malíř, básník, jeden zvrcholných představitelů italské renesance. Michalcová, Marie, známá Karla Teigeho zPrahy. Michalcová, Zdena, známá Karla Teigeho zPrahy. Milén, Eduard (vl. jm. Eduard Müller, 1891–1976), malíř, grafik, ilustrátor, scénograf adesignér. Minařík, Stanislav (1884–1944), překladatel zruštiny apolštiny, nakladatel, spolupracovník S.K.Neumanna— vprvním ročníku časopisu Červen (1918) působil jako odpovědný redaktor. Mixa, Vojtěch (1887–1953), prozaik apublicista; od roku 1934 pracoval ve svazu průmyslníků. Byl členem řady hospodářských, finančních aprůmyslových institucí. Modersohn-Beckerová, Paula (1876–1907), německá malířka, představitelka raného expresionismu. Modráček, František (1871–1960), sociálnědemokratický politik ateoretik, redaktor časopisů Akademie aSocialistické listy. Molière (vl. jm. Jean-Baptiste Poquelin, 1622–1673), francouzský herec, spisovatel adramatik období francouzského klasicismu. Monet, Claude (1840–1926), francouzský impresionistický malíř. Moravec, Alois (1899–1987), malíř, grafik ailustrátor. Morfová, Kristina (Christina) (1889–1936), operní zpěvačka— sopranistka bulharského původu, působící vpražském Národním divadle. OPEN ACCESS JAN WIENDL 303 Mozart, Wolfgang Amadeus (1756–1791), rakouský klasicistní hudební skladatel aklavírní virtuos. Mrkvička, Otakar (1898–1957), malíř, ilustrátor, karikaturista, výtvarný kritik, člen Devětsilu. Myslík, obecní rada. Muna, Alois (1886–1943), sociálnědemokratický aposléze komunistický politik, původně krejčí. Od roku 1919 pomáhal při organizování levice vsociální demokracii, která se pak osamostatnila jako Komunistická strana Československa. Vletech 1922–1924 byl předsedou výkonného výboru KSČ. Nebeský, Jaroslav (1892–1937), Teigeho známý, rodák zNeveklova, diplomatický pracovník, redaktor, umělecký překladatel, vydavatel. Nebeský, Václav (1889–1949), historik moderního umění, výtvarný kritik apublicista, posléze profesor dějin umění na VŠUP vPraze. Jako kritik přispíval vdobě války do časopisů Kmen aČerven, od 1919 spolupracoval sčasopisem Tribuna, 1921–1924 Volné směry. Nejedlý, Otakar (1883–1957), malíř, krajinář, od 1925 profesor krajinomalby na Akademii výtvarných umění vPraze. Němcová, Božena (1820–1862), prozaička, klíčová spisovatelka české literatury 19.století. Němec, František (1902–1963), básník (jeden zvůdčích představitelů avantgardní poezie počátku dvacátých let), novinář, fejetonista aprozaik. Neradová, M., divadelní ochotnice, Praha. Neumann, Stanislav Kostka (pseud. Civis Bohemicus, Petr Pohan, K.Protiva, 1875–1947), básník, publicista, redaktor aorganizátor, formativní osobnost české umělecké moderny aavantgardy devadesátých let 19.století až dvacátých let 20.století; pro okruh generace bratří Čapků ipro nejmladší generaci Karla Teigeho na přelomu desátých advacátých let určující umělec aorganizátor. Neumannová, Kamilla (1874–1956), nakladatelka, první žena S.K.Neumanna, vletech 1905–1931 vydávala prestižní edici Knihy dobrých autorů, kde představovala klíčové zahraniční idomácí modernistické autory. Nezval, Vítězslav (1900–1958), básník, prozaik adramatik, spolu sKarlem Teigem určující osobnost české literární avantgardy dvacátých atřicátých let 20.století. Nietzsche, Friedrich Wilhelm (1844–1900), německý filozof, klasický filolog, básník askladatel. Novák, Mirko (1901–1980), filozof aestetik, Teigeho přítel, seznámil je Antonín Suk vroce 1917, po 1945 profesor estetiky na FFMU vBrně ana FF UK vPraze. Novák, Vítězslav (1870–1919), hudební skladatel. Nováková, Anna (pseud. Ada Nordenová, 1891–1973), operní pěvkyně, sopranistka, sólistka Národního divadla. Nováková, Z., Teigeho známá zPrahy. Novotný, Miloslav (pseud. Karel Jesenský, 1894–1966), odpovědný redaktor časopisu Republika, knihovník, literární historik, editor akritik, publicista, bibliofil, překladatel beletrie zfrancouzštiny aněmčiny. Působil vKnihovně Národního muzea Praha (1924–1951, založil zde literární archiv) avPamátníku národního písemnictví. Ohman, Friedrich (1858–1927), rakouský architekt působící rovněž vČechách, autor návrhu secesního hotelu Central vPraze. Olbracht, Ivan (vl. jm. Kamil Zeman, 1882–1952), spisovatel-prozaik, publicista, novinář apřekladatel. Ondrák, K., divadelní ochotník zNeveklova. Opočenský, Gustav Roger (1881–1949), spisovatel, novinář apísňový textař, příslušník pražské bohémy vletech před první světovou válkou. Ottruba, lékař, rodinný přítel, přímluvce při odvodovém řízení. Pechač, J., divadelní ochotník, Praha. Pechstein, Max (1881–1955), německý expresionistický malíř agrafik. Peroutka, Ferdinand (1895–1938), žurnalista, dramatik aprozaik, klíčová osobnost české meziválečné demokratické žurnalistiky; po roce 1948 vexilu. Ve dvacátých letech kritik mladé marxisticky orientované generace. OPEN ACCESS