Překladatelské problémy a posuny v překladu Umění překladu do němčiny: srovnávací analýza

ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 103, 2021, Č.2, S. 244–261 Překladatelské problémy aposuny vpřekladu Umění překladu do němčiny: srovnávací analýza1 Jelizaveta Getta (Praha) TRANSLATION PROBLEMS AND SHIFTS IN THE GERMAN TRANSLATION OF UMĚNÍ PŘEKLADU: ACOMPARATIVE ANALYSIS The paper focuses on analysis of the Czech original work Umění překladu (The Art of Translation) in comparison with its German translation. The Czech original came out in 1963 and it soon became an object of widespread international attention. It was first translated into German in 1969. Since the Czech original was largely based on Czech culture and literature, the translation required adaptation for the German readership, including extensive editing on linguistic as well as pragmatic levels. This was done by the author together with the German translator Walter Schamschula. The article overviews the genesis of the German translation and compares the two versions, mainly focusing on translation problems met and shifts made during the translation process. KEYWORDS Jiří Levý, translation studies, translation analysis, translation shift, German KLÍČOVÁ SLOVA Jiří Levý, translatologie, translatologická analýza, překladatelský posun, němčina DOI https://doi.org/10.14712/23366591.2021.2.5 1. ÚVOD Cílem tohoto článku je předložit výsledky komparativní translatologické analýzy Umění překladu ajeho překladu do němčiny: Die literarische Übersetzung: Theorie einer Kunstgattung. Český originál Umění překladu vyšel roku 1963. Vpublikaci kulminují poznatky získané díky Levého dlouhodobé badatelské práci voboru literární adivadelní vědy, komparatistiky, versologie ateorie překladu. Záhy po publikaci originálu Umění se objevily požadavky na jeho zprostředkování zahraničním čtenářům— nejprve německým aruským. Roku 1969 vyšel německý překlad knihy, jejž vypracoval Walter Schamschula; vroce 1974 byla publikována ruskojazyčná verze Umění překladu, kte1 Tento článek vznikl sfinanční podporou grantu poskytnutého GA UK č.68420 snázvem „Překladatelská evoluce Umění překladu: Komparativní analýza českého originálu ajeho německého překladu, doplněná okomentáře překladatele ke spolupráci sautorem Jiřím Levým“, řešeného na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Afiliace: Jelizaveta Getta, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. OPEN ACCESS JELIZAVETA GETTA 245 rou připravil Vladimir Rossels. Oba překladatelé během překladatelského procesu sLevým aktivně spolupracovali, konzultovali terminologii apraktické ukázky, které byly primárně určené pro české čtenáře, aproto pevně spjaté sčeskou literaturou ikulturou. Pro obě vydání musel být originál (1963) výrazně adaptován zlingvistického ipragmatického hlediska. Levý sám původní verzi rozšířil onové poznatky, kterých nabyl během své další badatelské činnosti, adoplnil informace osituaci vpřístupech kpřekladatelství, jeho výuce apraxi vmezinárodním kontextu. Německá verze jako první zprostředkovala Levého teoretické úvahy apojmy zahraniční veřejnosti. Vzhledem ktehdejší politické izolaci východního bloku askutečnosti, že většina Levého díla byla napsána vminoritním jazyce, se německá edice Umění překladu stala de facto jediným zdrojem Levého teorie pro západní translatology. Prostřednictvím německého překladu se Levého myšlenky dostaly např.do hispanofonní alusofonní oblasti. Funkci primárního či sekundárního zdroje pro zahraniční recepci plní německá verze dodnes. Článek se po nastínění geneze německého překladu Umění překladu bude věnovat konkrétním přístupům kpřekladu první části tohoto díla se zvláštním zaměřením na nejvýraznější překladatelské problémy aposuny. 2. GENEZE NĚMECKÉHO PŘEKLADU UMĚNÍ PŘEKLADU Překlad Umění překladu do němčiny iniciovalo záhy po publikaci českého originálu frankfurtské nakladatelství Athenäum. Pověřilo jím Waltera Schamchulu, jenž se díky svému bilingvnímu česko-německému původu astudiu slavistiky jevil jako nejvhodnější kandidát. Vrozhovoru Schamschula uvedl, že vycházel nejprve pouze zčeského originálu (1963), během překládání však narazil na komplikace spojené spevnou vazbou českého originálu na českou literaturu akulturu, jež se projevovala zejména vpraktických příkladech, na kterých Levý ukazoval vykládané překladatelské jevy.2 Následovala spolupráce překladatele sautorem, oníž se Schamschula zmiňuje vpředmluvě kněmeckému vydání. Překladatel sLevým konzultoval zejména převod terminologie, která vzhledem kLevého novátorským myšlenkám apůvodu včeském strukturalismu mnohdy neměla vněmčině odpovídající ekvivalenty. Ty proto musely být nově vymyšleny (Schamschula in Levý, 1969, s.11). Dle překladatele Umění překladu do ruštiny Vladimira Rosselse Levý pro ruský překlad, vznikající paralelně sněmeckým, přepracovával jednotlivé kapitoly aty pak překladateli do Moskvy posílal (Rossels in Levý, 1974, s.16). Schamschula si však na kompletní přípravné rukopisy nevzpomíná, dle něj se jednalo pouze ojednotlivé stránky obsahující adaptované příklady pro německé publikum.3 Odvou upravených verzích českého textu pro překlad do němčiny aruštiny píše taktéž Zuzana Jettmarová vpředmluvě ke čtvrtému českému vydání Umění překladu (Jettmarová, in Levý 2012, s.9). Levého srovnávací práce pro úpravu rukopisu kněmeckému překladu je patrná zarchivních materiálů uložených vjeho osobního fondu, jejž spravuje Archiv Masa2 Rozhovor sWalterem Schamschulou, Skype: Praha–Huntsville, 17.6.2020. 3 Rozhovor sWalterem Schamschulou, Skype: Praha–Huntsville, 17.6.2020. OPEN ACCESS 246 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 103, 2021, Č.2 rykovy univerzity. Jako příklad uveďme ručně psané poznámky ke kapitole „Übersetzung von Theaterstücken“ („Překládání divadelního dialogu“). Právě ta byla pro německé vydání přepracována nejvýrazněji. Ještě před vydáním německé verze Umění překladu vyšel německý překlad této kapitoly samostatně vperiodiku Babel. Včásti snázvem „Die semantischen Kontexte“ („Významové kontexty aslovní jednání“) Levý na překladu Macbetha ukazuje důležitost vystižení dramatické ironie. Voriginále pro názornost uvádí překladatelská řešení J.V.Sládka, O.Fischera aE.A.Saudka (Levý, 1963, s.130–131). Německá verze ukázku zachovává, ale místo českých překladatelů dosazuje překladatele německé, ato R.Flattera, A.W. v. Schlegela, E.Ortleppa adále také M.Maeterlincka (Levý, 1969, s.139–140). Ve svých poznámkách Levý porovnává překlad prezentované ukázky celkem upěti německých překladatelů, znichž tři následně vybral do publikace. Vpoznámce nefiguruje pouze Schlegel.4 Pro názornost viz Příloha č.1. Další stupeň Levého adaptační práce lze pozorovat vkolážích, jež sestavoval zčeského originálu (1963) anově přidaného textu, určeného kpřekladu speciálně pro německou verzi. Jedna zkoláží zpracovává výklad ke kapitole „Interpretation der Vorlage“ („Interpretace předlohy“), kde Levý připouští, že během překladu se může do popředí dostat motiv, jenž byl voriginále upozaděn (Levý, 1963, s.35). Německá verze zde dodává také zmínku omožnosti začlenění polemiky do překladu atento postup demonstruje na německé verzi Verlainovy básně „Le Rossignol“ („Die Nachtigall“), již roku 1930 vyhotovil Georg von der Vring (Levý, 1969, s.53–54). Archivní dokument obsahuje ukázku překladu básně, česky psaný komentář, jenž byl následně přesně převeden do němčiny, avýstřižky z37.a36.strany českého originálu Umění překladu (Levý pro německou verzi informace řadí vjiném pořadí než voriginále), které byly do německé verze taktéž začleněny (Levý, 1969, s.54). Zároveň Levý zvýkladu pojednávajícím otom, jak překladatel může překlad ovlivnit vlastním stylistickým laděním, vyškrtává úvodní větu avynechává příklady vázané na české prostředí (viz Příloha č.25). Do téměř kompletního německého rukopisu Umění překladu Levý zanášel změny menšího rozsahu. Korektura, jež se nachází varchivu Masarykovy univerzity, obsahuje omise aadice, návrhy na změnu lexikálních výrazů ataké grafické úpravy. Po komparaci této korektury spublikací německé verze lze konstatovat, že většina změn byla zohledněna. Jako příklad poslouží archivní dokument odpovídající tiskové straně 41 německé verze Umění překladu.6 Jedná se okapitolu „Die Entstehung des literarischen Werks und seiner Übersetzung“ („Vznik literárního díla apřekladu“), konkrétně ovětu: „Das Bestreben, diese Unterschiede zu begrenzen, ist das größte Problem der Übersetzerarbeit […].“ (česky: Snaha tyto rozdíly omezovat je největší problém překladatelské práce; přel. azvýr. autor). Levý vkorektuře místo „diese 4 Archiv Masarykovy univerzity, Osobní fond Jiřího Levého, B 34— Poznámky kteorii překladu, Karton 1. 5 Archiv Masarykovy univerzity, Osobní fond Jiřího Levého, B 34— Poznámky kteorii překladu, Karton 2. 6 Archiv Masarykovy univerzity, Osobní fond Jiřího Levého, B 34— Poznámky kteorii překladu, Karton 1. OPEN ACCESS JELIZAVETA GETTA 247 Unterschiede zu begrenzen“ (česky: tyto rozdíly omezovat) navrhuje: „diese Unterschiede sind wie möglich in Grenzen zu halten“ (česky: těmto rozdílům je třeba nastavit co nejpřísnější hranice; přel. autor). Publikovaná verze zní: „Das Bestreben, diese Unterschiede möglichst in Grenzen zu halten, ist das Hauptproblem der Übersetzerarbeit […].“ (česky: Snaha nastavit těmto rozdílům co nejpřísnější hranice je hlavním problémem překladatelské práce; přel. azvýr. autor). Finalizaci německého překladu Umění překladu zkomplikovalo Levého náhlé úmrtí na začátku roku 1967. Korektury sice svědčí otom, že překlad byl hotový ještě za jeho života, dle Schamschuly však vpřekladu zbývalo ještě několik problematických záležitostí, které vyžadovaly konzultaci sautorem. Schamschula rovněž doplnil bibliografii aupravil některé poznámky vsouladu spodklady, které od Levého dříve obdržel.7 3. PŘEKLADATELSKÉ PROBLÉMY APOSUNY VPŘEKLADU UMĚNÍ PŘEKLADU Pro německé vydání Levý český originál výrazně přepracoval, přizpůsobil zejména ukázky vykládaných překladatelských jevů německému literárnímu apřekladatelskému prostředí. Tyto úpravy pak posílal do Frankfurtu, anebo onich spřekladatelem diskutoval během osobních setkání.8 Adaptace zasahovala do několika jazykových rovin— grafické, lexikální ipragmatické. Specifický okruh překladatelských problémů tvořil převod odborné terminologie, jež povětšinou vychází zčeského strukturalismu, vněkterých případech se ale jedná oLevého neologismy (Schamschula, in Levý 1969, s.10–11). Cílem následujících kapitol je aplikovat Levého teoretické úvahy apojmy na překlad jeho vlastního díla avyhodnotit, jakým způsobem ado jaké míry byly teze prezentované voriginále Umění překladu při jeho překladu reflektovány. Během analýzy vyjdeme zterminologie, kterou Levý užívá vUmění překladu (1963) asouboru posmrtně vydaných studií Bude literární věda exaktní vědou? (1971). 3.1 ROVINA GRAFICKÁ— TRANSKRIPCE Voriginále Umění překladu Levý vymezuje tři hlavní druhy překladu; jedním znich je transkripce neboli přepis. Transkripce je dle autora nutná při překladu prvků, kde význam, tedy činitel obecný, zcela zmizí azůstane pouze složka zvláštní (forma). Jako příklad těchto prvků uvádí vlastní jména psaná vhláskovém systému odlišném od jazyka překladu. Zároveň upozorňuje: „Jako překladatelský postup lze uznat jen přepis, nikoli opis. Oba postupy se kryjí jen tehdy, převádí-li se mezi jazyky, které mají společné písmo. […] Je zřejmé, že např.pro přepis ruských jmen se překladatel bude řídit pravidly běžné 7 Rozhovor sWalterem Schamschulou, Skype: Praha–Huntsville, 17.6.2020. 8 Rozhovor sWalterem Schamschulou, Skype: Praha–Huntsville, 17.6.2020. OPEN ACCESS 248 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 103, 2021, Č.2 transkripce. Oopis ale nemůže jít již tam, kde slovo voriginále je již samo fonetickým přepisem zcizího grafického systému.“ (Levý, 1963, s.75) VUmění překladu se Levý několikrát odvolává na sovětskou překladatelskou školu auvádí výroky sovětských lingvistů, literárních vědců, umělců ajiných odborníků, kteří se ve své badatelské činnosti překladatelskou teorií apraxí zabývali. Zmiňuje jejich jména adíla. Občas také komentuje příklady překladatelských řešení mezi ruštinou ajinými jazyky, nebo se na ruskou kulturu odvolává za účelem ukázky kulturních rozdílů. Pro originál Umění překladu bylo ruské lexikum transkribováno dle dobových pravidel české transkripce. Včeské transkripci však ruské výrazy pronikly ido verze německé. Uveďme na tomto místě některé znich. Kapitola „Výběr slov“ ukazuje příklady jazykové nesouměřitelnosti. Jeden znich představují ruské reálie, pro něž vjiných jazycích přesný ekvivalent neexistuje. „Kde mateřský jazyk nemá protějšek kcizímu speciálnímu termínu, nezbude než užít pojmu bezprostředně mu nadřazeného, […] např.šarovary (široké nohavice), krupčatka (jemná pšeničná mouka)“ (Levý, 1963, s.96, zvýr. autor). Vněmecké verzi zní daný úsek následovně: „Wo die Muttersprache kein Äquivalent zu einem fremden Spezialbegriff (besonders zu typisch nationalen Wendungen) hat, bleibt keine andere Möglichkeit, als den ihm unmittelbar übergeordneten Begriff zu wählen […] z. B. das russische šarovary— breite Hosen; krupčatka— feines Weizenmehl […].“ (Levý, 1969, s.113, zvýr. autor) Vzhledem ktomu, že písemné podoby češtiny aněmčiny se od sebe odlišují, ato zejména voblasti diakritiky, může převzetí české transkripce do verze německé vzbudit uněmeckého čtenáře dojem, že azbuka užívá stejná pravidla diakritiky jako čeština, neboť česká slova jsou vněmecké verzi uváděna ve stejné podobě jako ruská. Tuto shodu lze pozorovat vtéže kapitole („Výběr slov“), kde Levý krátce před zmínkou onepřeložitelnosti ruských reálií uvádí překladatelské obtíže při převodu bohatého slovníku Karla Čapka (Levý, 1963, s.95). Vněmecké verzi daná slova zaznívají včeské podobě aza nimi vzávorce stojí jejich přibližný německý překlad: „Die Übersetzungen vrčící (knurrend) (2 ×), bručící (brummend) (1 ×) und bzučící (summend, surrend) (1 ×) bewahren zwar den verlebendigenden Charakter der Vorstellung, sind jedoch viel geläufiger und haben nicht die typisch Čapeksche Katzenzartlichkeit.“ (Levý, 1969, s.114, zvýr. autor) Vojedinělých případech do němčiny pronikla odlišná podoba ruských slov, než je uvedena včeském originále Umění překladu. Český originál vkapitole „Podvojnost přeloženého díla“ uvádí ruské příjmení „Lebeděv“ sdiakritikou (Levý, 1963, s.59), německý překlad ji však odstraňuje auvádí „Lebedev“ (Levý, 1969, s.73). Překladatel Schamschula vrozhovoru zmínil, že podobu transkripce ruských slov plně převzal zpřípravných podkladů, vnichž Levý daná slova neuváděl vazbuce, ale přepsal je do české transkripční podoby. Dle Schamschuly ve finální podobě překladu OPEN ACCESS JELIZAVETA GETTA 249 (atedy itranskripce) sehrálo značnou roli nakladatelství, které provedlo předtiskové úpravy.9 3.2 ROVINA LEXIKÁLNÍ— ROZKOLÍSANÝ PŘEKLAD TERMINOLOGIE Jiří Levý při psaní Umění překladu vycházel zejména zterminologie českého strukturalismu.10 Vněmeckém překladu lze pozorovat nejednotný přístup kpřekladu některých termínů, jehož motivaci na základě provedené translatologické analýzy odvozuji ze tří hlavních skutečností: 1) Ryze jazykové rozdíly mezi češtinou aněmčinou vyplývající zjejich typologické odlišnosti aznemožňující stejný překlad termínu vrůzných kontextech; 2) Skutečnost, že Levého práce, byť vychází zpromyšlené teoretické báze, vyniká čtivostí, „jež má za následek, že si čtenář mnohdy neuvědomí, že mu autor předkládá řadu odborných termínů ateoretických konceptů“ (Jettmarová, 2012, s.5–12); 3) Situační specifika spojená spřerušením spolupráce překladatele sautorem vdůsledku Levého náhlého úmrtí. Následující podkapitoly jsou věnovány konkrétním příkladům rozkolísaného převodu terminologie. 3.2.1 VĚRNÝ, VOLNÝ ADOSLOVNÝ PŘEKLAD Jako první příklad pozoruhodného překladatelského řešení uveďme převod termínu „věrný překlad“ ajeho odvozenin. Levý sdanými výrazy operuje zejména vkapitole „Dvojí norma překladu“, kde vysvětluje rozdíl mezi volným avěrným překladem. Ve většině případů napříč celým dílem je adjektivum „volný“ do němčiny přeloženo slovníkovým ekvivalentem „frei“, „věrný“ adjektivem „treu“. Odvozené výrazy od těchto dvou adjektiv byly ivněmecké verzi vytvořeny odvozováním. Vkapitole „Překladatelovy pracovní postupy“ se píše: „Voblasti zvláštního, tj.při těsné závislosti na jazykovém materiálu adobovém nebo národním prostředí, […] volný avěrný překlad se ostře diferencují.“ (Levý, 1963, s.74, zvýr. autor). Do němčiny byl tento úsek převeden svýše uvedenými ekvivalenty: „Die freie und die treue Übersetzung unterscheiden sich scharf.“ (Levý, 1969, s.88, zvýr. autor). Vjednom případě však místo adjektiva „treu“ stojí „wortgetreu“, jehož zpětný překlad do češtiny zní „doslovný“.11 Levý voriginále Umění překladu mezi překladatelskou věrností adoslovností rozlišuje, což naznačuje závěrem kapitoly „Dvojí norma vpřekladu“: „[…] krása avěrnost bývají často stavěny do protikladu, jako by se vylučovaly. Vylučují se však jen tehdy, rozumí-li se krásou líbivost apravdivostí doslovnost“ (Levý 1963, s.56). Zde německý překlad rozlišování mezi „treu“ a„wortgetreu“ zachovává (Levý, 1969, s.71). Nejednotnost lze pozorovat včásti, kde jsou rozebírány pracovní postupy překladatelů dle těchto dvou charakteristik. „Věrný překlad se upíná na momenty zvláštní. 9 Rozhovor sWalterem Schamschulou, Skype: Praha–Huntsville, 17.6.2020. 10 Vzápadní translatologii byl český strukturalismus považován za pokračování ruského formalismu (Jettmarová, 2016, s.95). 11 Dle internetového slovníku Lingea: https://slovniky.lingea.cz/nemecko-cesky/wortgetreu (27.8.2020). OPEN ACCESS 250 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 103, 2021, Č.2 Proto připouští jen výměnu jazykového materiálu aostatní prvky směřující kjedinečnosti zachovává jako součást koloritu, často na úkor srozumitelnosti, tj.na úkor obecného významu“ (Levý, 1963, s.73). Do němčiny bylo tentokrát adjektivum „věrný“ převedeno adjektivem „wortgetreu“, tedy zpětně přeloženo: „doslovný“ (Levý, 1969, s.86). Ačkoliv na tomto místě nebyla dodržena terminologická jednotnost, zkontextu souvětí vyplývá, že zde byl pojem „věrný překlad“ užit ve smyslu překladu doslovného, anikoliv překladu pravdivého.12 3.2.2 NEOLOGISMUS „IDEOVĚ ESTETICKÝ (OBSAH)“ Větší rozkolísanost vykazuje překlad pojmu „ideově estetický obsah“, případně pouze adjektiva „ideově estetický“. Ve většině případů jej Schamschula překládá doslovně, tedy „ideell-ästhetisch“. Vkapitole „Vznik literárního díla apřekladu“ zaznívá: „Jako výsledek subjektivního výběru apřetvoření prvků objektivní skutečnosti vzniká umělecké dílo, nebo přesně řečeno jistý ideově estetický obsah […]“ (Levý, 1963 s.18, zvýr. autor). Vněmecké verzi je zde „ideově estetický obsah“ přeložen doslovně, tedy „ideell-ästhetischer Inhalt“ (Levý, 1969, s.35). Vněkterých případech se však překlad daného termínu odlišuje. Jako příklad uveďme pasáž ze stejné kapitoly, vníž Levý rozebírá vliv jazyka na konkretizaci textu. Jazykový materiál dle Levého „nezůstává bez vlivu na ideově estetický obsah, jehož je nositelem“ (Levý, 1963, s.21, zvýr. autor). Německý překlad místo výrazu „ideově estetický obsah“ dosazuje substantivum „Mitteilung“ (Levý, 1969, s.33), jež ve zpětném překladu do češtiny znamená „sdělení“.13 Stejný německý překlad byl užit ipro termín „ideové aestetické hodnoty“, jenž figuruje vsouvislosti spřekladatelovým pojetím originálu: „Stejně jako východiskem překladatele nemá být text originálu, ale ideové aestetické hodnoty vněm obsažené, stejně také jeho cílem by neměl být text, ale určitý obsah […]“ (Levý, 1963, s.23, zvýr. autor). Německý překlad: „Wie für den Übersetzer nicht der Text des Originals der Ausgangspunkt sein soll, sondern die Mitteilung, die in ihm enthalten ist, […]“ (Levý, 1969, s.40). Vněmčině ičeštině se sdělením rozumí čistě informativní zpráva či oznámení,14 zatímco Levý do ideově-estetického obsahu zahrnuje ideově estetické hodnoty díla, „tj.náladové ladění, ironické či tragické podbarvení, útočné zaměření na čtenáře či suché konstatování apod.“ (Levý 1963, s.26). 12 „Proto [věrný překlad] připouští jen výměnu jazykového materiálu aostatní prvky směřující kjedinečnosti zachovává jako součást koloritu, často na úkor srozumitelnosti, tj.na úkor obecného významu (Levý, 1963, s.73). 13 Dle internetového slovníku Lingea: https://slovniky.lingea.cz/nemecko-cesky/Mitteilung (27.8.2020) 14 SSJČ: https://ssjc.ujc.cas.cz/search.php?hledej=Hledat&heslo=sd%C4%9Blen%C3%AD&sti=EMPTY&where=hesla&hsubstr=no (27.8.2020); DWDS: https://www.dwds.de/wb/ Mitteilung OPEN ACCESS JELIZAVETA GETTA 251 3.2.3 OPIS, PŘEPIS AKOPIE Tato podkapitola se zaměřuje na rozdílné překlady termínů „přepis“, „opis“ a„kopie“. „Přepis“ Levý řadí mezi tři základní typy překladu apoužívá jej synonymně spojmem „transkripce“. Vkapitole „Překladatelovy pracovní postupy“ jej charakterizuje následovně: „[…] [T]ranskripce, přepis, je nutný tam, kde význam, tedy činitel obecný, úplně zmizí“ (Levý, 1963, s.74). Vněmčině se na tomto místě objevuje přesný slovníkový překlad obou výrazů; za substantivum „transkripce“ je dosazeno „Transkription“, „přepis“ Schamschula překládá jako „Umschrift“ (Levý, 1969, s.88). Pro termín „opis“ vněmeckém překladu figuruje substantivum „Abschrift“. Můžeme jej pozorovat například při převodu věty: „Jako překladatelský postup je však možno uznat jen přepis, nikoliv opis (Levý, 1963, s.75, zvýr. autor). Německy: „Als ein übersetzerisches Verfahren kann man indessen nur die Umschrift anerkennen, nicht aber die Abschrift“ (Levý, 1969, s.90, zvýr. autor). Dialektika přepisu aopisu však voriginále Umění překladu není aplikována pouze na převod grafické formy slova, ale také metrické soustavy verše. „Orozhodování mezi přepisem aopisem jde vlastně také uústřední otázky básnického překladu[…]“ (Levý, 1963, s.76, zvýr. autor). Zde Schamschula „přepis“ překládá pojmem „Transkription“ a„opis“ substantivem „Kopie“ (česky: kopie). Substantivum „kopie“ voriginálu Umění překladu zaznívá také, ale vodlišném kontextu. Vkapitole „Národní adobová specifičnost“ jej Levý užívá pro to, aby vyjádřil nemožnost ryzí totožnosti originálu apřekladu: „Literární dílo je fakt historicky podmíněný atedy neopakovatelný, mezi originálem apřekladem nemůže být vztah totožnosti (dva duplikáty nebo duplikát akopie).“ Dle Levého by „takový požadavek vedl kdoslovnému překladu, knaturalistické kopii sociálních, dobových ilokálních dialektů, […]“ (Levý, 1963, s.79). Německá verze zde překládá ekvivalentem „Kopie“ (Levý, 1969, s.93). Lze si položit otázku, zda „kopie“ ve smyslu „opisu“ nebyla vněmčině zvolena kvůli rozšíření tohoto výrazu ina překlad metrické soustavy. Tato změna však při výkladu totožného převodu metrické soustavy není dodržena konstantně. Závěrem Levý konstatuje, že „může mít totéž metrum vobou jazycích jinou zvukovou aestetickou hodnotu apak je přednější zachytit, přepsat tuto zvukovou stopu, než mechanicky ‚opsat‘ metrum“ (Levý, 1963, s.76, zvýr. autor). Schamschula zde pro verbum „přepsat“ volí „transkribieren“ (transkribovat), zatímco pro „opsat“ ekvivalent „abschreiben“ (opsat) místo „kopieren“ (kopírovat): „[…] [F]alls jedoch größere Unterschiede bestehen, kann das gleiche Metrum in beiden Sprachen einen verschiedenen klanglichen und ästhetischen Wert haben, und dann ist es besser, diesen klanglichen Wert zu erfassen und zu transkribieren, als mechanisch das Metrum ‚abzuschreiben‘.“ (Levý, 1969, s.90, zvýr. autor) 3.2.4 PŘEKLADATELSKÝ PROCES APOSTUP Za zmínku stojí taktéž překlady výrazů „proces“ a„postup“, jež figurují ve výkladu překladatelského jednání během zprostředkování výchozího textu do cílové kultury. OPEN ACCESS 252 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 103, 2021, Č.2 Pozoruhodný je již samotný překlad názvu kapitoly „Překladatelský proces“ (Levý, 1963, s.17), který vněmčině zní „Der Vorgang des Übersetzens“ (zpětný překlad do češtiny: Překladatelský postup), ikdyž má německý jazyk kdispozici substantivum „Prozess“. Substantivum „Prozess“ však vněmčině patří do právnického lexika (právní proces).15 Překlad substantivem „Vorgang“ lze vtomto případě považovat rovněž za univerzálnější řešení, neboť má dva významy: 1) vývoj, průběh událostí a2) způsob práce, jednání.16 Vnásledujícím souvětí, které uvozuje danou kapitolu, Levý vedle sebe užívá obě substantiva: „Nejspolehlivější orientaci otom, před jaké problémy je postaven překladatel, získáme, když teoreticky nastíníme proces, kterým vzniká původní dílo, adalší postup, kterým způvodního díla vzniká překlad“ (Levý, 1963, s.17). Německá edice zde rozlišení mezi „procesem“ a„postupem“ již důsledně dodržuje (Levý, 1969, s.33). Vmnoha případech však variuje překlad termínu „postup“. Jmenujme například pasáž zkapitoly „Celek ačást“, vníž je uvedeno: „Dílčí překladatelské postupy jsou součástí celkové překladatelovy metody, řešení jednotlivostí je podřízeno celkovému přístupu kdílu“ (Levý, 1963, s.89, zvýr. autor). Německý překlad zní takto: „Die Einzelverfahren des Übersetzens sind Teile der gesamten Übersetzungsmethode, die Lösung der Einzelfragen ist dem Gesamtverfahren untergeordnet“ (Levý, 1969, s.107, zvýr. autor). „Dílčí překladatelské postupy “ jsou tu přeloženy jako „Einzelverfahren“. Substantivizované verbum „Verfahren“ se dle korpusového rozhraní Treq nejčastěji překládá jako „postup“,17 dle výkladů ve slovníku DWDS lze „Vorgang“ a„Verfahren“ považovat za téměř synonymní, zejména vtomto kontextu.18 Pojem „Metoda“ byl ve výše uvedeném příkladu do němčiny převeden přesným ekvivalentem „Methode“. Tento ekvivalent se však vdíle několikrát objevuje také při překladu výrazu „postup“. Jeden zvýskytů najdeme rovněž vkapitole „Celek ačást“. Levý píše: „Ukázali jsme, že míra volnosti překladatelova postupu závisí na poměru jedinečného aobecného vuměleckém prvku; […]“ (Levý, 1963, s.89, zvýr. autor). Německá edice zde však sousloví „překladatelův postup“ reprodukuje substantivem „Übersetzungsmethode“ (zpětný překlad: překladatelská metoda). Obdobný případ pozorujeme také vúvodu kapitoly „Princip nerovnoměrné stylizace“, kde je text divadelní hry charakterizován slovy: „Jde spíše osoustavu proměnlivých postupů, podřízených překladatelovu pojetí příslušných dramatických útvarů […]“ (Levý, 1963, s.111, zvýr. autor). Za „soustavu proměnlivých postupů“ je vněmecké edici dosazeno 15 DWDS: https://www.dwds.de/wb/Prozess (12.9.2020) 16 DWDS: „Vorgang“: https://www.dwds.de/wb/Vorgang X „Prozess“: https://www.dwds.de/ wb/Prozess (12. 9. 2020) SSJČ: „Postup“: https://ssjc.ujc.cas.cz/search.php?hledej=Hledat&heslo=postup& sti=EMPTY&where=hesla&hsubstr=no X „Proces: https://ssjc.ujc.cas.cz/search.php?hledej=Hledat&heslo=proces&sti=EMPTY&where=hesla&hsubstr=no (12.9.2020) 17 31,4 procenta celkových výskytů překladatelských řešení hesla „Verfahren“: https://treq. korpus.cz/index.php (12.9.2020). 18 Vněmeckém překladu jsou obě překladatelské varianty použity ve smyslu způsobu práce překladatele; DWDS: „Verfahren“: https://www.dwds.de/wb/Verfahren (12.9.2020). OPEN ACCESS JELIZAVETA GETTA 259 Vněmčině zní citované souvětí takto: „Der Schriftsteller greift nach einem Mittel, das am präzisesten und anschaulichsten seinen Gedanken ausdrückt, der erfahrene Stilist begnügt sich mit dem bequemsten Ausdruck und macht damit den Inhalt seines Gedankens ärmer“ (Levý, 1969, s.111, zvýr. autor). Vpřekladu si lze všimnout, že české adjektivum „neumělý“ bylo převedeno adjektivem „erfahren“, jehož ekvivalent zní „zkušený“.23 Německý překlad tedy tendenci užívat vpřekladu nejobecnější výrazy naopak vztahuje na zkušené, tedy dobré překladatele. 4. ZÁVĚR Vtomto článku byly prezentovány výsledky translatologické srovnávací analýzy první části českého originálu Umění překladu ajeho německého překladu. Německá edice se stala první cizojazyčnou verzí dané publikace, apředstavila tak poprvé teoretické úvahy apojmy zakladatele české translatologie, Jiřího Levého, zahraniční odborné veřejnosti. Překlad díla se vyznačoval úzkou spoluprací překladatele Waltera Schamschuly sautorem. Jiří Levý původní verzi pro německé publikum výrazně adaptoval ataktéž rozšířil onové poznatky voboru. Vzhledem kpevné návaznosti originálu na české literární ipřekladatelské prostředí bylo nutné text německému publiku přizpůsobit jak na mikrotextové, tak makrotextové rovině. Překladatelské problémy ana jejich základě vzniklé posuny prostupují rovinu grafickou, lexikální ipragmatickou. Na rovině grafické stojí za pozornost zejména přístup překladatele ktranskripci ruských apelativ aproprií. Rovina lexikální vykazuje rozkolísanost při převodu některých termínů, na rovině pragmatické sehrály roli posuny vedoucí kadaptaci díla pro cizí prostředí, ato zejména zobecnění, substituce avnitřní vysvětlivka. Vojedinělých případech došlo rovněž kvýznamové záměně některých výrazů. Zprostředkování Umění překladu do němčiny představuje pozoruhodný překladatelský počin zněkolika důvodů. Jedná se opřeklad vědecké publikace, jež sama pojednává opřekladu ateorii demonstruje na praktických příkladech těsně vázaných na české prostředí. Rovněž je tento případ mimořádný zhlediska úzké spolupráce mezi autorem apřekladatelem. Právě tato specifika do budoucna otevírají prostor také pro srovnání českého originálu Umění překladu sjeho dalšími překlady— verzí ruskou, srbochorvatskou či anglickou arovněž kontrastování německé verze sverzí portugalskou, pro niž se německá edice stala jedinou předlohou. 23 Dle výkladu vDWDS: https://www.dwds.de/wb/erfahren#2 aověření vinternetovém slovníku Lingea: https://slovniky.lingea.cz/nemecko-cesky/zku%C5%A1en%C3%BD (14.9.2020). OPEN ACCESS 260 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 103, 2021, Č.2 LITERATURA Jettmarová, Z. (2016): Mozaiky překladu. Praha: Karolinum. Levý, J. (1963): Umění překladu. Praha: Československý spisovatel. Levý, J. (1969): Die literarische Übersetzung: Theorie einer Kunstgattung. Přel. Walter Schamschula. Frankfurt am Main/Bonn: Athenäum Verlag. Levý, J. (1971): Bude literární věda exaktní vědou? Praha: Československý spisovatel. Levý, J. (1983): Umění překladu. 2.vyd. Praha: Panorama. Levý, J. (1998): Umění překladu. 3.vyd. Praha: Ivo Železný. Levý, J. (2011): The Art of Translation. Přel. Patrick Corness. Amsterdam/Philadelphia: John Benjamins Publishing Company. Levý, J. (2012): Umění překladu. 4.vyd. Praha: Apostrof. Levyj, I. (1974): Iskusstvo perevoda. Přel. Vladimir Rossels. Moskva: Progress. Štícha, F. (2015): Česko-německá srovnávací gramatika. Praha: Academia. Jelizaveta Getta | Ústav translatologie, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy | Hybernská 3, 110 00 Praha 1 ORCID ID: 0000-0001-7688-1762 [email protected] PŘÍLOHA 1 OPEN ACCESS JELIZAVETA GETTA 261 PŘÍLOHA 2 OPEN ACCESS