Čím se lze inspirovat z vlastní minulosti
Abstract
71
Full text
Čím se lze inspirovat zvlastní minulosti Radek Suda „…minulost působí na přítomnost avšechny formy života mají své kořeny vminulosti. Minulost není nikdy statická, ježto ji přítomnost stále mění tím, že zní vybírá aasimiluje vhodné součásti“ Michael Buchowski1 Minulost sociální práce působí na současné pojetí avnímání tohoto oboru aumožňuje nám přemýšlet osoučasné české sociální práci jakožto ovědeckém oboru, odborné činnosti ioblasti se značným potenciálem ke kultivaci společnosti. Je ale potřeba, abychom byli schopni při přemýšlení skutečně využít nám dochované historické zkušenosti ajejich studiem být schopni se vyvarovat opakování některých chyb, případně navázat na dobrou praxi atu modifikovanou vsoučasné době ajejím kontextu pak znovu aplikovat, zavádět, nebo rozvíjet. Sociální práce má velmi hluboké kořeny, avšak až srokem 1918 se začala veškerá činnost postupně přeměňovat vprofesi azobdobí tzv.První republiky, provázené hospodářskou krizí, ústící vobdobí druhé světové války aválečnou okupaci našeho území Německem se přenesla bez ztrát na odbornosti až kúnorovému puči vroce 1948, který se této profesi stal téměř osudným. Tento na dlouhé období čtyř dekád umožnil významnou změnu vkurzu aplikace sociální práce jako činnosti, primárně zaměřené na kompenzaci, na rozdíl od toho, jak se vyvíjela ve zbývající nám kulturně blízké části světa. Itak sociální práce jako profese, zejména díky jejím představitelům, sociálním pracovníkům, obstála avkontextu společenských souvislostí, atím ivynucených negativních změn vprvních letech se dočkala dalšího převratu vroce 1989 isvé obnovy. Vobdobí První republiky lze se zájmem sledovat samotné pojetí sociální péče jako oblasti, kterou tehdejší Československo uvádělo vpraxi sociálně politická opatření na— oproti dnešnímu stavu— rozsáhlém území spojujícím značně rozdílná území, jak do úrovně hospodářského aspolečenského rozvoje, tak vnárodnostní akulturní oblasti. Inspirativní pro nás může být skutečnost, že ačkoliv jsou po celou historii našeho státu výdaje do sociální oblasti vždy kontroverzním tématem, převládala snaha oefektivnost výdajů veřejných prostředků vjejich adresném využití, nikoliv vprostém snižování. Stejně tak oblast dříve využívaného institutu domovského práva, které vsoučasné době bývá často nesprávně používáno, ato vkontextech jiných než opatření sociální politiky. Častost řešení témat odpovědnosti či garance za jednotlivá sociálně politická opatření ukazuje, nakolik byla vždy komplikovanými apřevádění jednotlivých intervencí vrámci nástrojů sociální politiky zúrovně nejnižší na úrovně nejvyšší (rozuměj vrámci vertikálního pojetí uspořádání sociální 1 Michał Buchowski: Několik ponaučeni zvýznamu historie vhistorii středoevropské etnologie, in Sociologický časopis/Czech Sociological Review, 2007, Vol.43, No.1 (s.160–165) OPEN ACCESS
72 FÓRUM SOCIÁLNÍ PRÁCE 1/2018 práce) aopačně zase značí neustálou snahu nalézt optimální způsob zajištění intervencí sociální práce na úrovni ktomu nejvhodnější. Vrámci uspořádání sociální práce lze ocenit zejména fungování akoexistování oblasti veřejnoprávní asoukromoprávní, kdy byla hranice mezi těmito dvěma oblastmi zřetelnější aodpovědnost státu ajednotlivých subjektů sociální politiky, resp.sociální práce byla uchopitelněji formulována. Pro současné snahy odalší apevnější etablování profese sociálních pracovníků lze nalézt inspiraci vkontextu dobových snah opropojení vědy, vzdělávání apraxe sociální práce, což může být ipřípadným zdrojem pro současné kroky vrámci debaty ovyšší míře profesionalizace, zvýšení odborné úrovně sociální práce anásledně také zvýšení společenské prestiže imíry finančního ohodnocení sociálních pracovníků. Voblasti vzdělávání je inspirující to, jak se vdobě trvající necelé tři dekády podařilo úspěšně projít procesem ustanovení oboru se specializovaným avysoce odborným vzdělávacím systémem, zvláště vezmeme-li vpotaz množství škol, které se na úrovni vyššího avysokoškolského typu vzdělávání oborem sociální práce zabývaly. Zpohledu dobových souvislostí, iniciativy samotných sociálních pracovnic2 atěsnějšího vztahu vzdělavatelů azaměstnavatelů voblasti sociální práce může být pro nás opět zdrojem inspirace, jak navázat na započatou, vdnešní terminologii užívanou tzv.dobrou praxi. Tehdejší diskuse zoblasti teorií ametod sociální práce mě zase nutí, se spíše skeptickým náhledem na situaci, si povzdechnout, že se vtéto oblasti nenacházíme zas omoc dále. Bohužel pro nás, jakožto sociální pracovníky na všech úrovních, je redukování naší praxe na převažující využívání metod sociální práce na mikro-úrovni voblasti případové sociální práce značně limitující. Dovoluji si zde poznamenat, že bychom se měli právě zdebaty orozvoj metodologií iteorií sociální práce, která vté době intenzívně probíhala, poučit aneustat ve snaze orozvíjení aaplikace nových teorií ametod sociální práce pro užití vpraxi. Počáteční rozporuplné vnímání profese, problémy sjejím zakotvením vrůzných institucích, vyžadovaná míra kompetencí, povinností, náročnost, včetně zdravotních rizik, které ssebou výkon profese vté době přinášel, azpůsoby vyrovnávání se stěmito překážkami nám přináší obrázek otehdejších představitelkách oboru ačím se lze inspirovat. Je to kupříkladu neoddiskutovatelná soudržnost, jejich víra vprofesi anasazení pro její postupné etablování se mezi ostatními pomáhajícími profesemi, ato až na úroveň přijímané ikladně vnímané disciplíny. Vkontextu dnešní doby můžeme vrámci dalších srovnání konstatovat, že tehdejší pojetí sociální práce nebylo tak atomizované aprofese jakoby se zaměřovala na skutečné řešení sociálně nepříznivé situace jednotlivců askupin vkomplexu. Dokladem jsou nám dochované kazuistiky, metodické pokyny, dobře popsané příklady, jak bylo téma uchopeno, ato nejen formou poskytování vyžádaných intervencí, ale ijako snaha osystémové opatření při řešení problému vdané lokalitě. Velmi inspirativním je itehdejší snaha hodnotit své případy po uplynutí pěti let od ukončení intervencí ve snaze posoudit dlouhodobý dopad intervence sociální práce avpřípadě negativních výsledků pak hledat možná pochybení vposouzení avolbě přístupů křešení. 2 Vpraktický výkon sociální práce lze mluvit opředstavitelkách, neboť vobdobí, kterým se práce zabývá, se jednalo odominantně tzv.ženskou profesi se všemi konsekvencemi, které ztoho vyplývají. OPEN ACCESS
RadEK SUda 73 Za poučné považuji seznámení se saktivitami, jejichž kontext byl určen dvěma přicházejícími totalitami, ato jak německým Protektorátem Čechy aMorava isnásledky válečného období, stejně jako záhy střídající totalita komunistická přicházející vdůsledku únorového puče vroce 1948. Zhlediska dnešní znalosti totiž lze uvažovat iotom, že tento vývoj předznamenal snad isoučasné problémy, snimiž se voblasti oboru sociální práce stále potýkáme, amy můžeme sledovat jednotlivé kroky nesené totalitní ideologií, které vedly kzániku do té doby fungujících profesních organizací, vzdělavatelských institucí avdůsledku toho téměř ikzániku samotné české sociální práce, ato nikoli vpojmu, ale přímo ve vlastním výkonu apraxi této profese. Sociální práce ajejí podoba se po roce 1948 ocitla pod vlivem ideologie státního zřízení, které principy acíle sociální práce ze své podstaty popírá. Nejen vtextech oficiálních dokumentů establishmentu, ale ivdalších pramenech narážíme na často přítomný kontext využití vlivu propagandy na myšlení dospělých idětí, dosahující ina prameny sekundární, tj.zabývající se demografií či sociologií rodin nebo pedagogického (vzdělávacího) systému vtehdejším Československu. Ačkoliv je nutné nahlížet na zpracované analýzy dokumentů slimity ariziky, které jsou dány subjektivním pohledem autorů do dané etapy dějin vpříslušném odvětví či oblasti avlastní interpretací primárních dokumentů, podařilo se některým současným autorům, zabývajícími se dějinami oboru, rozporovat vdnešní době stále ještě často užívané hodnocení oné doby, ato že sociální práce byla vlepším případě pouze utlumena, vhorším zneužita jen pro společenskou kontrolu aregulaci nepohodlných jednotlivců či skupin, tedy že vpojetí dnešním neexistovala. Ale ona existovala, jen vprvních dvou desetiletích byla výrazně limitována ve snaze její užití aplikovat ve prospěch dosahování politických cílů zaměřených na dosažení komunistickými idejemi konstruované podoby společnosti. Pozitivní změnu vyvolala intenzivní snaha sociálních pracovníků zastávajících mnohdy velmi odlišné politické názory, avšak pevně semknutých při obhajobě profese aprofesní přípravy na úroveň, kterou zastávala před rokem 1948. Těmto snahám výrazně napomohlo společenské oživení 60. let, umožňující „renesanci“ profese. Ztéto doby je dobré si pamatovat, nakolik je veliké riziko zneužití propagandy voboru, který vládne zejména slovem azprostředkováním státem, vprávním řádu upravených, nároků na sociální pomoc. Čili také vjednom znejvíce zneužitelných oborů, neboť pracuje slidmi apro lidi. Vpozitivním smyslu pak odhodlání, soudržnost, vytrvalost ivynalézavost, sjakou se podařilo sociálním pracovníkům— po postupných krocích— restaurovat profesi apozději získat ipodporu stejného režimu, který ji vprvních letech svého nástupu téměř zlikvidoval. Pochopit kontext geneze oboru od jeho rozvoje přes stagnaci až po dynamický, někdy až sebedestruktivní znovu se rozvíjející obor, lze dobře na zajištění praktické výuky ve vzdělávacích programech— tj.nácviku dovedností opřených oteoretické poznatky ainspirovat se dobrou praxí, stejně jako se vyvarovat té chybné. Praxe apraktická výuka včeských podmínkách osciluje od velmi erudovaného, až exaktního pojetí, tedy od studentských individuálních vzdělávacích plánů sdefinovanými cíli akompetencemi kověření, až po pomocné administrativní práce či stínování praktičky/praktika, leckdy však nekvalifikovaného oborově (viz. obory vzdělání, kterými se kvalifikuje absolvent pro výkon sociální práce podle zákona OPEN ACCESS
74 FÓRUM SOCIÁLNÍ PRÁCE 1/2018 č.108/2006 Sb., který je bohužel stále jedinou regulací odborné způsobilosti této profese). Je příkladné, že zařazení studentských praxí bylo realizováno již vprvním zahájeném jednoletém pomaturitním kurzu, kterým se vroce 1918 pod Vyšší odbornou školou sociální péče na Praze 7 započalo speciální vzdělávání sociální pracovníků vČSR3. Pozitivní světlo do rozvoje studentských praxí pod vedením tutora na škole amentorů vpraxi tzv.trenérek praxe iposkytování supervizí studentkám, vnesli manželé Krakešovi (zejména Marie Krakešová) ajimi koncipovaná azakládaná moderně pojatá odborně garantovaná pracoviště— sociální kliniky, jejichž podoba ani přístup nebyly podnes překonány. Velmi inspirativním je, že byla propojena nejen teorie apraxe, ale obé doplněno ovýzkum, respektive otestování efektivity ikvality realizovaných intervencí. Další zinspirací je snaha sociálních pracovníků zachovat zpraktické výuky co nejvíce přínosného napříč likvidační tendencí oboru oficiální politikou státu vdobě poúnorové, přes krátké nadechnutí se vletech šedesátých 20.století avyústění véru normalizační (shrnuto pod hlavičku totalitního režimu vČSR anásledně ČSSR vobdobí let 1948–1989). Zde lze identifikovat jako inspirující ikreativitu sociálních pracovníků, zejména vnávrhu koncepce krajských vzdělávacích středisek, které vnabídkách postgraduálního vzdělávání zaostřují praxi sociálních pracovníků na specifické lokálně rozvinuté jevy/problémy. Alarmující však je, že lze zvývoje posledních čtyřiceti let ivoblasti regulace výkonu SP, definování kvalifikačních předpokladů aobsahu samotné výuky sociální práce vnímat jisté paralely či analogie současné doby sdobou úpadku, chcete-li stagnace. Ale jak se vlidovém rčení hovoří onutnosti si svou historii zopakovat, neponaučí-li se jedinec, skupina, nebo národ zprožitého. Toto nám napovídá, že bychom, jako sociální pracovníci, měli věnovat dostatek prostoru relativizaci potřebného vzdělání, zejména vkontextu silně rozkročeného třetího sektoru, který působí na poli sociálních aktivit či pomoci. Právě někteří zjeho představitelů aktivně se realizujících vintervencích sociální práce, ale kvalifikovaných vjiných oborech, či sotva súplným středoškolským vzděláním disponující aktivisté, „páchají dobro“ aklienty buď pod taktovkou destigmatizace zcela nereálně zbaví odpovědnosti, nebo jiným spíše intuitivním přístupem pracují jak se samotnými klienty, tak se studujícími tento obor na praxích. Vinu lze samozřejmě hledat ve zjednodušujícím pohledu na profesionalizaci sociální práce oficiálních míst, ale také vpůsobení až uměle propagovaného postmoderního relativismu apřiznejme si idílem nedostatku voboru kvalifikovaných vysokoškolských vyučujících realizujících praktickou výuku či teorie ametody sociální práce nebo etické rámce profese. 3 Ačkoliv lze hovořit taktéž osekci aplikované sociologie, kde Masaryková organizuje praktickou výuku např.zapojením studentů do péče oděti amládež při soudech pro děti amladistvé vrámci soudního okresu Prahy 5 přes ne zcela pro budoucí vývoj ideální přiklonění se kzdravotnickému modelu sociálních sester apřevažující tlak na získávání ošetřovatelských kompetencí. OPEN ACCESS
RadEK SUda 75 ZÁVĚR Doufám, že stejně jako já, začíná, případně začne, hledat více sociálních pracovníků ijejich vzdělavatelů nebo zaměstnavatelů vhistorii podporu při identifikaci se srolí aprofesí sociálního pracovníka ataké čerpat pozitivní inspiraci. Introspekce je metodou, kterou lze používat vkaždodenní praxi sociálního pracovníka při případové sociální práci jako součást kvalitativně pojatého zpracování pro evidence based practice. Opačně je tomu, použije-li se pro tvorbu aaplikaci systémových opatření sociální politiky (vmakropraxi státní sociální politiky pak zejména působí tento způsob poznání apoužití „osobní zkušenosti“ jako obecně platný princip pro koncepční práci afunkci systému sociální ochrany obzvláště dramaticky). Atak vduchu aktivismu asnahy přiblížit jednotlivcům— sociálním pracovníkům vprvní linii či mikropraxi— předkládám místo závěru pro naše téma metodou introspekce zkušenost, jak jsem osobně nalezl významnou oporu ataké inspiraci vhistorii české sociální práce zejména při formulování aetablování samostatného útvaru pro rozvoj akoncepci sociální práce na ministerstvu práce asociálních věcí apak, nikoliv však pouze, při formulaci prvních tezí věcného záměru zákona osociálních pracovnících, které byly dány kveřejné konzultaci vprosinci roku 2012. Vroce 2000 jsem zahájil studium sociální práce na Katedře sociální práce Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Ve spektru nabízených předmětů aseminářů, jsem— mimo mnou až aberačně očekávaných psychoterapeutických praktik— vseznamu povinných předmětů zakončených zkouškou také zahlédl ipředmět Historie sociální práce. Na přednáškách Dr. Pavly Kodymové jsem poprvé zaznamenal ijiné osobnosti, než kterou je Dr. Alice Masaryková, zakladatelka nejen oboru sociální práce, ale také— později— profese zdravotní sestry. Vté době jsem ještě netušil, že stouto přední odbornicí na otázky, de facto, novodobé historie sociální práce (historikové prominou, jistě by mě opravili, leč jako novodobou považuji dobu od vzniku samostatného Československa vr. 1918) budu později po absolvování studia agraduování voboru vrámci rigorózního řízení trávit desítky hodin diskusemi omožnostech aplikovat dobrou praxi československé sociální práce první republiky ataké druhé republiky (tj.období protektorátu) do té současné. Mnohé ze snah oaplikaci či rehabilitaci české tradice sociální práce byly koncentrovány do prvotně velmi liberálně pojatého návrhu věcného záměru zákona osociálních pracovnících, vněmž byly instituty jako sociální klinika, pojištění či rekreačně-preventivní péče pro sociální pracovníky. Ztohoto návrhu se stal během času— působením zásahů „zvenčí“— byrokratický moloch stávajícího návrhu, který mj.obsahuje ideu vzniku oddělení kontroly etiky výkonu profese při ministerstvu. Jako by úřad měl kapacity, ato nejen odborné, na to, aby mohl posoudit aexekutivně pak konat vpřípadech porušení etického kodexu aprincipů etiky profese sociální práce. Stávající gestoři nelehkého úkolu připravit finální verzi profesního zákona však neustávají aintenzivně pracují na rozvoji apodpoře profese apracují isfaktem, že návrh nebyl do současné doby politicky „přitažlivý“. Avtéto oblasti není náhodou, že čerpají zosvědčených principů navazující spolupráce. Proto druhý projekt na podporu profesionálního výkonu sociální práce navazuje pod odborným vedením Mgr. Faltysové na původní záměr prvního: zkvalitnění arozvoj praxe, spolupráce napříč OPEN ACCESS
76 FÓRUM SOCIÁLNÍ PRÁCE 1/2018 terénem, celoživotní vzdělávání, vzájemné učení se apod., jejichž modely jsme nalezli vtehdejším životě profesního spolku sociálních pracovnic. Když se setkávám se současnými lektory zletních apodzimních škol sociální práce, majících svůj předobraz vtýdenních vzdělávacích seminářích předcházejících vdobě prvorepublikové celonárodním konferencím, mám radost, že itento model se ustálil azkvalitnil natolik, že sociální pracovníci mají takový zájem, že realizátoři zMPSV musí zájemce, ač neradi, odmítat. Měl bych tu připomenout, že ačkoliv vsoučasné době má mnoho velmi kvalitních materiálů loga ESF ajsou výstupem zprojektů, není náhodou, že se jedná ooficiální metodické materiály MPSV směřované dolů do území pro podporu mikropraxe. Realizace řady metodik pro sociální pracovníky byla inspirována vydávanou metodickou řadou Knížky sociálních pracovnic zdob meziválečných apozdějšími metodikami Federálního MPSV. Avneposlední řadě povazuji za úspěch nejen dr. Kodymové, ale také neskromně svůj adoktora Jiřího Horeckého, že ipo 3 letech stále vycházejí Listy sociální práce, které jsou doplňkem ve spektru periodik vsociální práci. Tento časopis isnázvem vznikl vrámci historizujících večerů na Katedře sociální práce ajeho vzorem byl meziválečný oborový časopis Sociální pracovnice. Začínal jsem závěr tím, že po otevření Karolinky jsem přemýšlel oobsahu. Po setkání sdr. Kodymovou, která vletech mého studia vykonávala ještě funkci tajemnice katedry, jsem neměl ani tušení, jaký ohromný potenciál mohou právě pod její taktovkou vytvořit studenti tohoto oboru při FF UK. Aohlédnu-li se za dobou, kterou trávím vprofesi sociálního pracovníka na různých úrovních praxe, jsem rád za vše, co se podařilo. Apravdou je, že vše zde jmenované, co je dobré afunkční, by se nikdy neobešlo jen sinspirací zdob minulých, bez schopností adovedností řady pro věc nadšených odborníků zoddělení koncepce sociální práce MPSV, mých kolegů akolegyň, externistů zapojených vprojektu Profíci I. ijejich následovníků vProfíci II., kteří jsou považováni za špičky ve svých odvětvích, kde vykonávají činnosti sociální práce. Oodbornících zoblasti teorie apraxe sociální práce nemluvím. Protože historie bývá nespravedlivá ačasto zapomíná na ty, kteří skutečně stáli za velkými věcmi, chci já tímto článkem vzbudit zájem usociálních pracovníků oznalost historie aoty, kteří ji tvořili, ale také pomoci, byť třeba jen do archivu vloženým článkem, který pomůže za 100 let od dnešního dne nějakým podobným nadšencům při formulaci rehabilitace našeho oboru. Ano, otevřeně přiznávám, že ačkoliv jsou předchozí dvě stránky téměř výčtem pozitivních kroků avýstupů, tak se také přiznávám, že nemám vždy úplně veselé myšlenky obudoucnosti našeho oboru. LITERATURA LOVČÍ, Radovan, 2008. Alice Garrigue Masaryková: Život ve stínu slavného otce. Praha, Togga. 485 s. ISBN 978-80-7308-189-8. KODYMOVÁ, Pavla, 2017. Historický náhled na odborné praxe při studiu sociální práce na území ČR. Fórum sociální práce, roč.2017, č.2, s.39−51. ISSN 1804-3070. KODYMOVÁ, Pavla, 2013. Historie české sociální práce vletech 1918-1948. Praha: Karolinum, 132 s. ISBN 978-80-246-2256-9. OPEN ACCESS