Jakub ZOUHAR — Petr POLEHLA, The Itinerarium Romanum of Ignatius Swieteczky O. P. A Critical Edition and Translation of a Travel Diary of 1777, Roma 2021
Abstract
144
Full text
144 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 2/2022 dojem, že maximálně vyčerpala problematiku, přinejmenším vpolském prostředí. Gieysztorovo pojetí však bylo odlišné. Díky interdisciplinárnímu charakteru své metody mohl nahlížet na téma zcela jinou optikou, díky čemuž posunul odvětví skokově kupředu. Přihlédnutí kfenomenologii náboženství Mircei Eliadeho, sémiotice Vjačeslava Ivanova aVladimira Toporova aneokomparatistice Georgese Dumézila umožnilo zmíněný posun kupředu. Celá problematika dostala živější barvy, přesnější kontury aznačnou plasticitu. Mytologie Slovanů od svého původního vydání ovlivnila množství badatelů. Přesto, že netvoří kompaktní uskupení (vlastní historickou školu), není jejich význam nijak malý. Za pokračovatele Aleksandera Gieysztora jsou považováni například Jack Banasz kiewicz aStanisław Rosik. První přímo navazuje na Gieysztora arozšiřuje poznání především prostřednictvím nejstarších pramenů dynastie Piastovců. Pracuje svědeckou komparací astrukturální analýzou aje autorem množství odborných článků amonografií (například Podanie oPiaście iPopelu).2 Stanisław Rosik se orientuje spíše na identifikaci vazeb slovanského náboženství araného křesťanství. Mimo to vydal monografii tematicky orientovanou na mnohohlavnost slovanských bohů (Udział chrześcijaństwa)3 ajejich solární aspekty. Aleksander Gieysztor zanechal voblasti bádání oslovanském náboženství výraznou anesmazatelnou stopu. Jeho přístup kpráci ovlivnil další generace vědců, přičemž někteří byli přímo jeho žáci. Vrcholně profesionálním způsobem poodkryl roušku neznáma atrvale vyvrátil zjednodušené pohledy na slovanskou mytologii. Na závěr cituji slova Georgese Dumézila: „Každý teologický amytologický systém má nějaký význam apomáhá společenství, které jej vyznává, porozumět aakceptovat sebe sama, vzbudit hrdost na to, co bylo, adůvěru vto, co je aco přijde.“ Jiří Tarant Jakub ZOUHAR— Petr POLEHLA, The Itinerarium Romanum of Ignatius Swieteczky O.P.ACritical Edition and Translation of aTravel Diary of 1777, Monumenta Ordinis Fratrum Praedicatorum Historica XXXIII, Roma, Institutum Historicum Ordinis Prædicatorum— Angelicum University Press, 2021, 622 s., ISBN 978-88-99616-43-4 Jakub Zouhar aPetr Polehla, odborní pracovníci Katedry pomocných věd historických aarchivnictví (Filozofická fakulta Univerzity Hradec Králové), jsou již známou azavedenou dvojicí badatelů, jež propojuje historické, archivářské afilologické kompetence, které aplikuje zejména na církevní témata období raného novověku. Zmínit můžeme například jejich nedávno vydaný přehled církevní historiografie křesťanského Západu, dovedený od počátků až do konce osvícen2 Jacek BANASZKIEWICZ, Podanie oPiaście iPopielu: studium porównawcze nad wczesnośredniowiecznymi tradycjami dynastycznymi, Warszawa 1986. 3 Stanisław ROSIK, Udział chrześcijaństwa wpowstaniu policefalnych posągów kultowych uSłowian zachodnich, Wrocław 1995. OPEN ACCESS
Jan ZdIcHYnEc 145 ství.1 Jakub Zouhar je především odborníkem na dominikánský řád aintelektuální dějiny 18.století zpohledu katolické církve, Petr Polehla je klasickým filologem zabývajícím se latinskými raně novověkými texty, mimo jiné také raně novověkým divadlem. Vanotované knize se pustili do prvního tiskového vydání originálního latinského cestovního deníku dominikána Ignáce Swieteczkého, který navíc doprovodili anglickým překladem— vědomě tedy cílí na širší evropské, snad isvětové publikum. Ostatně značná recepce této edice se dá očekávat idíky místu vydání apodpoře dominikánského řádu: lze konstatovat, že jen málo církevních historiků zČeské republiky se může pochlubit knihou vydanou vŘímě. Tato edice mimo jiné doplňuje stále pokračující ediční řadu zpráv papežských nunciů zčeských zemí2 aje cenným příspěvkem zejména kcírkevním akulturním dějinám druhé poloviny 18.století, vnímané spíše jako doba osvícenství aobrození, vníž už se působení církevních řádů velká pozornost nepřisuzuje, pokud se nehovoří ojejich rušení. Asamozřejmě je to také kvalitní svědectví očesko-italských vztazích, ovnímání centra katolického světa cestovatelem ze střední Evropy. Cestovním zprávám adeníkům z18.století se vposlední době věnuje značná pozornost, ať už jde oobecnější práce sledující fenomén cestovních průvodců3 nebo častější díla analyzující (aeditující) jedno konkrétní dílo.4 Včeském prostředí se sledovaly literární cestopisy spíše zdoby humanistické, jak dokládají například práce Hany Bočkové aMarkéty Melounové věnované cestám do Svaté země5 nebo pohled vymezené skupiny cestovatelů na české země, jako obraz anglofonních cestovatelů analyzovaný Hanou Ferencovou.6 Přímo cestujícím kněžím ařeholníkům (smobilitou řeholnic se vpramenech setkáváme pochopitelně méně) se ale pozornost věnovala spíš omezeně, svýjimkou (například) studií Pavla Zahradníka.7 Swieteczký se vroce 1777 vydal přes české arakouské země adnešní Slovinsko do Itálie na generální kapitulu svého řádu, přičemž navštívil mimo jiné Milán či Řím 1 Jakub ZOUHAR— Petr POLEHLA, Přehled církevní historiografie na Západě do konce osvícenství, Červený Kostelec 2017. 2 Viz Alena PAZDEROVÁ— Anna OHLÍDALOVÁ— Rudolf SANDER, Epistulae et acta nuntiorum apostolicorum apud imperatorem 1592–1628 I.Epistulae et acta Caesaris Speciani 1592–1598, I–III (1592–1594), Praha 2015. 3 Srov.rozsáhlý sborník se širokým časovým záběrem: Gilles CHABAUD— Évelyne CO HEN— Natacha COQUERY— Jérôme PENEZ (edd.), Les Guides imprimés du XVIe au XXe siècle. Villes, paysages, voyages, Paris 2000. 4 Susanne DAUB (ed.), Kunstdenkmäler in Latium und der Toskana. Beschreibungen und Bewertungen des Jesuiten Daniel Papebroch aus den Jahren 1661–1662. Erstedition, Übersetzung, Kommentar, Köln— Weimar— Wien 2016. 5 Markéta MELOUNOVÁ— Hana BOČKOVÁ (edd.), Kryštof Harant zPolžic aBezdružic. Putování aneb Cesta zkrálovství českého do města Benátek, odtud po moři do země Svaté, země jůdské adále do Egypta avelikého města Kairu I–II, Česká knižnice 91/I–II, Brno 2017. 6 Hana FERENCOVÁ, Čechy aMorava očima anglických cestovatelů 1570–1800, Olomouc 2018. 7 Srov.za všechny Pavel ZAHRADNÍK, Cesta cisterciáckých opatů do Cîteaux roku 1765, in: Aleš Zářický (ed.), Historie 2006. Sborník prací z12.celostátní studentské vědecké konference konané 7.–8.prosince 2006 vOstravě, Ostrava 2007, s.70–83. Jan Zdichynec OPEN ACCESS
146 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 2/2022 adorazil až do Neapole. Na zpáteční cestě projížděl německými oblastmi Svaté říše římské. Poznámky si pravděpodobně zapisoval už během své cesty, ale shromáždil je až sodstupem. Je třeba zdůraznit, že se jedná odosud takřka neznámý pramen, nacházející se ve fondu řádu dominikánů vlitoměřickém Státním oblastním archivu, aopoměrně rozsáhlý rukopis. Doprovází jej edice několika dochovaných, německy alatinsky psaných dopisů Swieteczkého. Na tomto místě nelze převyprávět celý obsah díla, do něhož proniká osobní zkušenost autora. Místy dílo působí velmi živě, až vtipně. Největší pozornost Swieteczký věnuje církevním institucím astavbám, především (ale zdaleka nejen) svého řádu, pochopitelně nejvíce vŘímě. Je zajímavé, že do jeho výkladu spíše jen okrajově vstupují iantické památky (například Koloseum, zmiňované jako amfiteátr, kde se kdysi odehrávaly hry). Zdá se, že Swieteczkého popis je autentický, bohužel se editorům nepodařilo najít jednoznačný zdroj, který mohl být autorovi deníku oporou. Patrně ale nejvíce čerpal zosobního zážitku azkušenosti. Edice je provedena pečlivě ačtenáři dobře poslouží ipřeklad do angličtiny. Neoznačil bych ji však za edici kritickou. Jistě, kdispozici je jen jeden rukopis, ale zdá se mi, že editoři podávají ediční pravidla přece jen příliš zjednodušeně. Vhodné by bylo zohlednit například práce Aleny Bočkové, zejména její rozsáhlou ediční poznámku kedici latinských jezuitských školských her.8 Editoři se snaží především ověrné reprodukování textu, což se jim nepochybně podařilo, aniž by se zabývali přílišnými detaily. Je ovšem otázka, zda je funkční oautorovi deníku hovořit jako o„Ignaziovi Swieteczkém“— nebyla by vhodnější počeštěná forma jména? Snad by bývalo vhodnější (byť nepochybně typograficky mnohem náročnější) editovat přepis apřeklad zrcadlově, aby lépe vyniklo srovnání mezi latinskou aanglickou verzí. Zde bych snad podotkl, že je vždy obtížné překládat pojmy areálie středoevropského (ale iitalského) prostředí do angličtiny— tento překlad je ovšem srozumitelný afunkční, byť mohl být více podložen třeba výklad oužívaných měnách. Domnívám se, že vhodnější je překlad „district“ než „county archives“. Vrozsáhlé knize najdeme jen drobné grafické nepřesnosti vseznamu pramenů aliteratury.9 Určité rozpaky však působí rozsáhlá úvodní studie— jako ne zcela odůvodněné se mi jeví citáty uvádějící celé dílo, odkazující na generální kapituly icestovatelské zkušenosti (například ocestování od Augusta Ludwiga von Schlözera). Úvodní studie přináší řadu zajímavých souvislostí aúvah (ozpůsobu cestování, generálních kapitulách, dominikánech na cestách, cestovních denících)— autoři se však až příliš rozbíhají do různých odboček, třeba odominikánských studiích či opozici latiny v18.a19.století; ty však vzhledem kmnožství témat nutně působí poněkud povrchně. Do jisté míry je opravňuje zaměření na anglosaského čtenáře, ale přece jen například výklad orozdělení Československa se mi jeví jako opravdu nadbytečný. Navíc jsou uváděny spíše jen obecné teze, někdy nahodile řazené (při cestovatelské 8 Srov.Kateřina BOBKOVÁ-VALENTOVÁ— Alena BOČKOVÁ— Magdaléna JACKOVÁ— Martin BAŽIL— Eva PAUEROVÁ— Jan ZDICHYNEC— Zdeněk ŽALUD (edd.), Sv.Jan Nepomucký na jezuitských školních scénách, Theatrum Neolatinum. Latinské divadlo včeských zemích I, Praha 2015, ediční poznámka na s.51–71. 9 Případně vpřepisech, například na s.26 je cuisdam. OPEN ACCESS
RadEK PETříK 147 literatuře je zmiňován třeba iPausaniás!), které nejsou podloženy konkrétními příklady aani dostatečnými citacemi jistě použité areflektované sekundární literatury. Poněkud zjednodušeně působí výklad oosvícenském myšlení (aniž by byly zmíněny recentní práce Daniely Tinkové) amístě dominikánů vněm, sřadou exkurzů kjejich teologii afilozofii (autoři se zaměřují na dominikány ajezuity, sopomenutím dalších řádů). Tento text dává potřebné souvislosti cestovnímu deníku (někdy až nadbytečné), ale jako dějiny duchovního kontextu doby jej číst nelze. Nesouhlasil bych například ani stvrzeními operiferním postavení střední Evropy. Netroufám si hodnotit anglický text po stránce jazykové, ale například si myslím, že je nevhodné hovořit ohabsbursko-lotrinské dynastii jako odomu „Lorena“.10 Jako logické řešení ale vnímám užívání místních jmen: vlatinském znění jsou ponechány Swieteczkého varianty (byť někdy matoucí), vanglické verzi se autoři, pokud možno, pokouší místa identifikovat. Spíše bych uvítal větší soustředění na rukopis samotný, jeho obsah, vnější stránku atřeba ihistorii, další recepci Swieteczkého díla českými dominikány, pokud by se dala zjistit. Snad by se dala důkladněji charakterizovat iosoba Swieteczkého, jeho případné sociální sítě atd. Shrnut je ale průběh generální kapituly, Swieteczkého pohledy na židy, cizince, jeho kulturní postřehy, zprávy oubytování, dopravních prostředcích. Podány jsou (opět možná až příliš podrobně) dějiny rodiny Swieteczkých aSwieteczkého studia— spíše sdůrazem na jejich obecné rámce než na jeho konkrétní osobu. Uvedené výtky jistě neubírají anotované edici na významu. Editoři přinášejí nesmírně zajímavý text doplňující naše povědomí odobě konce 18.století. Přinášejí ovšem také spoustu cenné pramenné látky, jejíž hlubší analýza do jisté míry zůstává ještě úkolem dalšího bádání. Jan Zdichynec Jiří HOFMAN (ed.), Lidé ahradby. Bastionové pevnosti ajejich život, České Budějovice, Veduta, 2020, 176 s., ISBN 978-80-88030-48-5 Kniha Lidé ahradby, jejímž editorem je historik Jiří Hofman ze zájmového sdružení Terezín— město změny, je sborníkem vybraných příspěvků předních odborníků voblasti fortifikací, které byly prezentovány na konferenci „Lidé ahradby— bastionové pevnosti ajejich život“.1 Publikaci tvoří vedle úvodu devět příspěvků (kapitol). Jejich výběr achronologické řazení naznačuje promyšlenou editorskou koncepci knihy. Každá zkapitol stojí na rozdílných metodologických základech azastupuje jiný vědecký přístup aúhel pohledu na fenomén pevností. Obsahová rozmanitost může na první pohled působit nesourodě, ale jednotícím pojítkem je zde problematika bastionového opevnění, hradeb avalů obecně, což se promítlo ido názvu publikace. Kniha 10 Proč je uveden (s.43) německý název uKarlových Varů aTeplic anikoli uChebu? Nemělo by se raději psát „general chapters“ než „chapters general“ (s.45)? 1 Konference byla pořádána vTerezíně dne 30.září 2019 ve spolupráci se Společností pro výzkum dějin vojenství. Radek Petřík OPEN ACCESS