Nové mýty o starých bozích. Ze stěn pohřební komory kněze Iufay

NoVé mýtY o starých boZích PES XX/2018 57 Královský očistný rituál a iufaova hadí mytologie Iufaova hrobka3 je datována do doby 26.–27. dynastie (přelom 7. a 6. století př. n. l.) a patří mezi tři doposud prozkoumané velké šachtové hrobky v Abúsíru.4 Její pohřební komora, přístupná hlavní šachtou, leží asi 20 m pod povrchem a je téměř celá vyplněná velkým vápencovým sarkofágem s plochým víkem. Uvnitř tohoto sarkofágu se nacházel ještě antropoidní bazaltový sarkofág. Stěny pohřební komory i oba sarkofágy jsou téměř Nové mýty o starých bozích. Ze stěn pohřební komory kněze iufay Renata Landgráfová – Diana Míčková1 Takzvaný královský očistný rituál je rituální text, částečně doložený na papyrech z Římské doby, a to v několika verzích (viz Schott 1957; Quack 2013: 129–134). Kromě popisu samotného rituálu a instrukcí k němu se v něm objevují četné odkazy na mytologické události spojené především se stvořením světa; tyto mýty však doposud nebyly známy z žádného staroegyptského pramene. V šachtové hrobce kněze Iufay v Abúsíru, datované do sajsko-perské doby, je zmíněný rituál zapsán přes celou severní stěnu pohřební komory a část stěny východní, avšak v rozsáhlejší podobě, než je znám z doposud objevených papyrů. Iufaova verze je doplněna několika dalšími rituálními texty, ale také čtyřmi delšími texty zabývajícími se mytologickým pozadím tohoto rituálu.2 Obr. 1 Mořští hadi – Hajšešové s doprovodnými obětními formulemi a textem (foto M. Frouz) / Fig. 1 Sea serpents – Hayshesh creatures with their accompanying offering formulas and text (photo M. Frouz) PES_CLANKY_2018.indd 57 14.8.18 9:38 58 PES XX/2018 NoVé mýtY o starých boZích celé popsané náboženskými texty (v případě sarkofágů z vnější i vnitřní strany). Nevyzdoben zůstal pouze strop pohřební komory, část západní stěny a víko vnějšího vápencového sarkofágu; zřejmě se tak stalo z důvodu Iufaovy předčasné smrti.5 Výzdoba Iufaovy hrobky je velice pozoruhodná, neboť kromě částí dobře známých náboženských textů, jako jsou například Texty pyramid, Texty rakví nebo Kniha mrtvých, se zde nachází velké množství textů doposud zcela neznámých. V tomto článku bude pozornost věnována severní a východní stěně Iufaovy pohřební komory, na níž je zaznamenán královský očistný rituál spolu s několika dalšími doposud neznámými texty, které tento rituál doplňují. Pozornost bude soustředěna především na čtyři texty zabývající se mytologií, která s tímto rituálem úzce souvisí. Pomineme-li nápisy z Iufaovy hrobky, nejdelší dochovaná (a v současné době jediná publikovaná) verze královského očistného rituálu pochází z p. Berlin P 13242.6 Jak již název napovídá, hlavním účelem tohoto obřadu byla rituální očista krále, případně jiné osoby, pro kterou byl rituál prováděn.7 Konal se pravděpodobně před nějakou významnou (náboženskou) událostí. O jakou událost se přesně jednalo, však není jasné. Obsahově je text velice těsně spjat s náboženskými představami týkajícími se kultovního centra v Héliopoli a zdá se, že mohl být součástí korunovačních rituálů. Jedná se zřejmě o týž obřad, zmiňovaný na Vítězné stéle (Cairo CG 48862) krále Pianchiho (cca 745–713 př. n. l.). Je v něm popisována panovníkova pouť do města Héliopolis. Zde „se očistil v chladném jezeře a omyl svou tvář ve vodách (dosl. řece) Nunu, v nichž omyl svou tvář Re“ (Pianchiho stéla 101–102, viz Grimal 1981: 131), poté obětoval slunečnímu bohu a vstoupil do jeho svatyně (Kákosy 2002: 323). Právě tato zmínka o Reově očistě, kterou panovník svým způsobem opakuje a napodobuje, poukazuje na mytologické pozadí královského očistného rituálu. Na žádném z papyrů není rituál doložen celý, konec a začátek vždy chybí. Iufaova verze obsahuje celkem třináct textů, z nichž první se skládá ze dvou říkání Textů pyramid, PT 356 a PT 455 (Sethe 1908: 298–306, 472–474). Následující Iufaovy texty 3–8 jsou totožné s verzemi na dochovaných papyrech, text 2 a texty 9–13 jsou však doloženy pouze v Iufaově hrobce. Kromě jednotlivých říkání rituálu se na severní stěně Iufaovy hrobky nacházejí ještě dva texty, které sice nejsou přímo součástí královského očistného rituálu, ale svým obsahem jsou mu velice blízko. Poslední část výzdoby severní stěny pohřební komory tvoří zmiňovaná mytologie. Mytologické texty jsou zde celkem čtyři. Každý je doplněn vinětou a na ní jsou většinou ve formě hadů zobrazena božstva či božské bytosti, o nichž se v nápisech hovoří. Tyto bytosti jsou označeny jmény a případně nějakými kratšími přípisky. Struktura všech uvedených textů je podobná dalším příkladům z Iufaovy hrobky, které se mytologickými hady zabývají (viz Landgráfová – Janák 2016: 71; Janák – Landgráfová 2017) – každý z textů začíná jménem a popisem daného božstva, pokračuje popisem místa, kde přebývá, a poté následují buď rituální instrukce či mytologie spojená s danou bytostí a případně výhody, které plynou člověku z toho, pokud tuto bytost zná anebo správně provede obřady. mořští hadi – hajšešové (obr. 1) Viněta tohoto textu vyobrazuje dva hady s hrošími hlavami, umístěné na hranatých podstavcích. Každý z hadů je označen jménem HAjSS{S}, Hajšeš,8 a přípiskem nTr sanx bA m Xr.jt-nTr, „bůh, který způsobuje, že ba9 (člověka) může žít v říši mrtvých“. U obou hadů je pak uvedena obětní formule tohoto znění: Htp-dj-nswt n nTr pn mnx mH wAD-wr, „oběť, kterou dává král tomuto znamenitému bohu, který plave (v) moři“, a seznam obětin, které jsou těmto božským bytostem předkládány, ve formě tabulky.10 Text popisuje tyto dva hady takto: PES_CLANKY_2018.indd 58 14.8.18 9:38 NoVé mýtY o starých boZích PES XX/2018 59 (1) nTr aA n zp-tp.j wn=f m qd pn nt.{t}j (2) m sS Velký bůh prvního okamžiku, jenž má tuto podobu, která je (zde) vyobrazena. {gm} <dSr>.tj rn=f Jeho jméno je Rudý.11 tp=f m rr.t m (3) xsbD jw=f mj djdj (4) m-Xnw a.t n.t mH 70 r rA=s nb (5) r rA n wAD-wr m HAw-nb.wt Jeho hlava je (jako) hlava hrošice (barvy) lapisu lazuli, (tělo) má jako hematit a je uvnitř komnaty měřící sedmdesát loktů u každé své brány u ústí moře u Hau-nebut.12 ky (6) mjt.j{t}=f r rA n wAD-wr m Sn-rxy.t m qd (7) pn nt.{t}j m sS Další stejný jako on je u ústí moře v Šen-rechyt,13 v této podobě, která je (zde) vyobrazena. jw mw Hr sA=sn (8) m Hrr(.t) n.t mH.w jw Xr.w(9)=sn m pa.w n.w xt Voda nad jejich hřbety je plná květů lnu14 a spodní strany jejich těl jsou v plamenech ohně. jn.w r (10) ab jm=sn nms.t 4 n.t bjA wab(11)=f jm Nechť jsou k očistě přineseny čtyři nádoby nemset z nebeského kovu,15 aby se jimi mohl (zemřelý) očistit. anx bA=f m Xrj.t-nTr jAw=f (12) Hr-tp tA Jeho ba bude žít v říši mrtvých poté, co dosáhne vysokého věku na zemi. Htp-dj-nswt jT r jn mw jpn m (13) nms.t 4 m mAT m jbr (14) t Hnq.t pA.t nms.t 4 TmH.w mH m Hknw (15) bAs 4 n.w S{n}<s>r mH m jbr (16) snTr kA rA DA.t Oběť, kterou dává král: Nechť je vzata a přinesena tato voda spolu se čtyřmi granitovými nádobami nemset s olejem iber, chlebem, pivem a chlebem pat, čtyřmi nádobami nemset z červeného okru s olejem hekenu, čtyřmi nádobami bas z alabastru naplněnými olejem iber, (s) kadidlem, býky, husami a jeřáby. rdj(.w) Hr mw (Toto vše) nechť je položeno na vodu (pro tohoto boha).16 Podobně jako mnoho dalších hadích božstev v Iufaově hrobce jsou Hajšešové označeni jako „velký bůh prvního okamžiku“, tedy jako božstva stvořitelská či alespoň přítomná na samém počátku světa.17 Rovněž se zdá, že i Hajšešové (stejně jako ostatní hadí bytostí severní stěny Iufaovy pohřební komory) představují kromě bohů také nebeská tělesa: Rudá barva odkazuje k barvě východu slunce (Neugebauer – Parker 1960: 49), modrá barva květů lnu by mohla souviset s oblohou. Stejní tvorové (bohužel bez přípisku) jsou vyobrazeni jeden v severní a druhý v jižní části astronomického stropu chrámu v Esně (Sauneron 1969: Fig. 1; Lieven 2000: 16.12 a 173). Podobné bytosti, pojmenované jako Hajšeš (též Jašeš), se objevují na dvou sarkofázích z Ptolemaiovské doby, a to na sarkofágu Vedžahora (Louvre D11, Buhl 1959: 100–104) a Imenia (Cairo JE 13/1/21/1, Buhl 1959: 90–92). V prvním případě jsou tito bohové označeni jako Jašeš Horního Egypta a Jašeš Dolního Egypta. V Iufaově hrobce jsou vyobrazeni dva totožní hadi, vyvozujeme z toho tedy, že i v ní se jedná o hada „severního“ a „jižního“. Přesný význam vyobrazení těchto tvorů zůstává neznámý. Texty na podstavcích hadů na Vedžahorově sarkofágu jsou částečně paralelní k těm Iufaovým a společně dokládají základní vlastnosti těchto tvorů. Před severním Jašešem je vyobrazen vztyčený had se čtyřmi záhyby těla a stojí u něj popisek: Dd-mdw jn jn.j-a=f nTr-aA m Xr.jt-nTr rx rn n psD ( ), „Pronáší ,Ten, jenž přináší svou pažiʻ,18 velký bůh v říši mrtvých, který zná jméno Zářícího“. Na podstavci pod Hajšešem je nápis: nTr sanx bA m Xr.jt-nTr dj=f anx bA n wsjr Hm-nTr wDA-Hr.w ms.w Hr.t-xpS=s(?) mAa(.t)-xrw, „Bůh, který způsobuje, že ba může žít v říši mrtvých. Nechť způsobí, aby žilo ba Usira (tj. zemřelého) kněze Vedžahora, zrozeného Heretchepšesetou (?)19, ospravedlněnou“. Také před jižním Jašešem stojí vztyčený had, tentokrát s popiskem Dd-mdw jn jm.j-nsr.t nTr-aA m dwA.t [sHD] Hr n jm.jw j{q}<g>r.t, „Pronáší ,Ten, jenž je v plamenechʻ, velký bůh v podsvětí, který [ozařuje] obličeje těch, kteří jsou v říši mlčení“. Podstavec mořského hada nese nápis: nTr sanx bA m Xr.jtnTr dj anx bA n wsjr Hm-nTr wDA-Hr.w ms.w Hr.t-xpS=s(?) mAa(.t)-xrw, „Bůh, který způsobuje, že ba může žít v říši mrtvých. Nechť způsobí, aby žilo ba Usira (tj. zemřelého) kněze Vedžahora, zrozeného Heretchepšesetou (?), ospravedlněnou“.20 Na Imeniově sarkofágu jsou obě bytosti vyobrazené v podobných scénách, jen před nimi namísto hadů stojí bohyně Ibat a Negajet, jen velmi zřídka doložené bohyně spojené s oplakáváním zemřelého (Leitz 2002 I: 212; Leitz 2002 V: 365). Hajšešové jsou zde popsáni jako podsvětní božstva, která „oživují stíny a spojují ba s tělem v říši mrtvých a způsobují, že ba může žít v říši mrtvých, (božstva) tajemné podoby v kraji mlčení“ (Kákosy 1987: 7–9). Tyto tři doložené páry mořských hadů sdílejí několik společných rysů. Zejména je to spojení s životem ba zemřelého v říši mrtvých, vyjádřené dokonce v doslovně shodné formulaci. Na Vedžahorově rakvi je severní Jašeš označen jako Zářící (psD) s determinativem brodivého ptáka ( či ). To pravděpodobně implikuje, že je jeho záře červená (a spojuje ho to s Iufaovým Hajšešem, označeným jako dSr.tj, „rudý“). Pouze v Iufaově případě se uvádí, že mořští hadi plavou v moři; zde i na obou rakvích Ptolemaiovské doby jsou zároveň umístěni do říše mrtvých (Xr.jt-nTr). V článku věnovaném nejstarším dokladům vyobrazení mořských koníků ve starém Egyptě (obr. 2) nenašel John Taylor (2007: 405–416) žádné spojení mezi jejich nejstaršími vyobrazeními z 22. a 25. dynastie a Hajšeši/ Jašeši z ptolemaiovských rakví. Rovněž vyjádřil domněnku, že jde o bytosti, které se zcela liší nejen podobou, ale i významem (Taylor 2007: 416). Jelikož Iufaovi mořští PES_CLANKY_2018.indd 59 14.8.18 9:38 60 PES XX/2018 NoVé mýtY o starých boZích hadi představují chronologický mezičlánek, je na místě Taylorovu hypotézu krátce revidovat. Mořští koníci 22. dynastie21 mají zřetelně koňskou hlavu a hadí tělo s velkým záhybem v oblasti břicha, připomínající tělo skutečného mořského koníka.22 Nedoprovázejí je žádné texty. Mořští koníci z 25. dynastie23 se těmto prvním dokladům podobají, nadále mají koňské hlavy, nestojí však již vzpřímeně na ocase jako mořští koníci, ale leží na břiše jako hadi. Mořský koník na Besenmutově rakvi má již zcela hadí tělo s celkem třemi záhyby a nad hlavou přípisek jm.j dwA.t, „Ten, jenž je v podsvětí“ (Miatello 2016: 34, Fig. 22). Vysvětlení, proč se z mořského koníka stal had, máme před očima, pokud si uvědomíme preferované umístění mořských koníků v době 25. dynastie – na ramenou antropomorfních rakví pod širokým náhrdelníkem zemřelého. Obr. 2 Vývoj zobrazení mořského koníka v Egyptě od 22. dynastie do Římské doby. Vysvětlivky: a. Džedchonsuiufanch (22. dynastie); b. Padiamon (25. dynastie); c. Besenmut (25. dynastie); d. Iufaa (26. dynastie); e. Vedžahor (Ptolemaiovská doba); f. Esna (Římská doba) (kresba J. Malátková) / Fig. 2 Development of the depiction of the sea-horse in Egypt between the Twenty-second Dynasty and the Roman Period. Legend: a. Djedkhonsuiufanch (Twenty-second Dynasty); b. Padiamun (Twenty-fifth Dynasty); c. Besenmut (Twenty-fifth Dynasty); d. Iufaa (Twenty-sixth Dynasty); e. Wedjahor (Ptolemaic Period); f. Esna (Roman Period) (drawing J. Malátková) Obr. 3 Uroboros, Reru a Reret s hieroglyfickými přípisky udávajícími jejich jména (foto M. Frouz) / Fig. 3 The uroboros, Reru and Reret with hieroglyphic labels containing their names (photo M. Frouz) PES_CLANKY_2018.indd 60 14.8.18 9:38 NoVé mýtY o starých boZích PES XX/2018 61 V okamžiku, kdy mořský koník ztratil své charakteristické tělo a získal tělo hadí, mohl být snadno reinterpretován do zcela hadí podoby a získat jinou než koňskou hlavu. Nejméně v sajsko-perské době však zůstával spojen s mořem a vodou, jak Iufaův text dokazuje. Stručné texty na sarkofázích Ptolemaiovské doby nedovolují v tomto směru dělat žádné závěry – „vodní“ původ tvora jménem Hajšeš v této době mohl být zcela zapomenut, možná je to však jen důsledek selektivního dochování dokladů. uroboros (obr. 3) Na vinětě tohoto textu je zobrazen uroboros, tedy had požírající vlastní ocas. Má hroší hlavu a je pojmenován „Had“ či „Červ“ (Leitz 2002 II: 192). Urobora se z každé strany drží bytost v podobě hrocha: Bytost vpravo je označena jako Reret a bytost vlevo jako Reru.24 Za hrochem stojícím vlevo jsou vyobrazena dvě další božstva s lidskými těly a šakalími hlavami; první z nich se jmenuje „Re, jenž je ve své síni“ a druhé „Plamen v Domě plamene“. Nápis pod vinětou popisuje vyobrazené bytosti. Je zde však ještě uveden doposud neznámý mýtus, který se k těmto božstvům vztahuje. Tento text je ze všech mytologických kompozic na severní stěně Iufaovy pohřební komory nejdelší a nejobsáhlejší, ale také nejobtížnější k porozumění. Popis urobora a mýtus, který se k němu vztahuje, provázejí zkratkovité odkazy a nejasné pasáže, jež je vzhledem k absenci jakéhokoli paralelního textu a zvláštnostem psaní Pozdní doby často obtížné interpretovat. Celý text se skládá z několika vrstev. Část z nich tvoří komentáře k originálu či mýtu, které do něj byly zřejmě časem včleněny a staly se jeho standardní součástí.25 (1) nTr fnD.w rn=f Bůh, jehož jméno je Had; jw nTr.w m-x.t=f Dd ntr m rn=f nbj.t m Hw.t-nbj.t ra jm.j-zH=f rr.w rr.t za ním jsou bohové a (každý) z nich je nazván svým jménem: „Plamen v Domě plamene“, „Re, jenž je ve své síni“, Reru a Reret. ntr aA <pw> n zp-tp.j m pXr S qbH m jwnw <Je to> velký bůh prvního okamžiku a obepíná chladné jezero v Héliopoli. ntf dj mw On je ten, kdo poskytuje vodu. 2 sd=f m rA=f m qd pn nt{t}.j m zS Jeho ocas je v jeho tlamě v této podobě, která je (zde) vyobrazena. nTr.w jm.jw-xt ra Hr gs.wj=f Bohové, kteří chrání Rea, jsou po obou jeho stranách. xpr.n xpr(.w) nb jm=f Dr-a jw Aw r Dd=s<n> jw qd jr.j <Hr> mk.t Vše stvořené vzniklo skrze něj (již) na počátku, (neboť) je delší, než lze vypovědět, a takováto podoba ochraňuje (vše). PES_CLANKY_2018.indd 61 14.8.18 9:38 62 PES XX/2018 NoVé mýtY o starých boZích jr 3 rf S pf aAa.n rA=f jw js sw m zAa pw n tA tm wn jn ra Hr wab=f jm=f Hr ja jr.tj=f jm=f m Dr.tj=f Co se týče onoho velkého chladného jezera, které vyplivla jeho ústa – neboť on je vskutku trámem celé země26 –, Re se v něm očistil a očistil své oči svýma rukama. wn jn 4 x<f>t.j Hr mnmn Xr rd.wj=f jw=f Dd=f tA jr.j=k m TA jr.j=k wn(?) jtm.w Pak se nepřítel roztřásl pod jeho nohama, když (Re) pravil: „Země je proti tobě, muž je proti tobě, (?) Atumův!“27 xpr ab.w pw Hr Hr.w Xr.w nn pr Xr.j-npr.t pw xr<.t n>pr6.t tw Takto vznikla očista dole i nahoře, dříve než vznikli tento chery-neperet a tato cher<et-ne>peret.28 nDr.xr=f Xnw=f m Dr.tj=f xpr nDr Xn7w=f pw Hr wab=f pr=f Hr mw jw Aw r Dd=sn ms Sw Hna tfnw.t Pak vzal svůj penis do svých rukou – tak došlo k uchopení jeho penisu, díky tomu, že se očistil a vyšel z vod – a byl delší, než lze vypovědět, a byli zrozeni Šu a Tefnut. jn jr.tj=f qmA.n=f sn m-xt xr m rA=f Dd(.w) rn=sn Jsou to jeho dvě oči, které stvořil poté, co vypadly z jeho úst, a poté, co byla vyslovena jejich jména. jSS=f 9 pw hA m jr.tj=f xn(.w) m rA=f Jsou to jeho sliny, které sestoupily z jeho očí, které sestoupily z jeho úst. xpr wn jm pw n jr.t mj mtw.t Dd(.w) 10 r=s sT m sT dp.t Tak se stalo, že oko bylo jako semeno, jemuž se říká Ejakulace, spolu s výměškem úst29. ja.n=f Dr.tj=f m mw m Hsmn m S 11 m mw=f sT=f m snTr Očistil své ruce vodou a natronem, v jezeře se svou vodou, do níž nasypal kadidlo.30 jw=f qmA=f jA{r}.t wt n ja rn ja 12 jn sw r gs=f jm=s Stvořil pahorek balzamování pro toho, jehož jméno je čisté, a ten, kdo ho očistil, ho přivedl, aby tam mohl být pomazán. anx bA pw r nHH wAH pw tp-tA n<n> jnd Toto je život ba navěky, toto je věčné trvání na zemi bez nemocí. rA n gs m nA wp.w n S qbH Říkání pro pomazání při svátcích jezera úliteb. Mytologický příběh, který je zde popsán, se odehrává na počátku času a dávno před stvořením světa, neboť se zde dočítáme o tom, že v jezeře, stvořeném prvotním bohem (Atumem)31 v podobě hada, se očistil sluneční bůh Re ještě předtím, než stvořil ostatní bohy a celý svět. Atum měl jako stvořitelský bůh v egyptské mytologii často podobu hada, podle 175. kapitoly Knihy mrtvých v podobě „mnoha hadů, kteří nejsou vidět“ dokonce přečkal i pád světa do chaosu na konci věků, a byl tak potenciálem nového stvoření (Quirke 2013: 438; Reemes 2015: 66 a pozn. 153). Hadi v podobě urobora představují v egyptské ikonografii nejčastěji ochránce slunečního boha Mehena („Obtáčejícího“) a jejich úkolem je chránit svět před silami chaosu, slunce v jeho nejzranitelnější podobě v nadiru, neboť tam probíhá jeho regenerace ve spojení s bohem podsvětí Usirem, a přeneseně též zemřelé, a dokonce živé lidi.32 I Iufaův uroboros „ochraňuje“ a předurčuje ho k tomu jak jeho velikost, „je delší, než lze vypovědět“,33 tak jeho kruhová, obepínající podoba s ocasem v tlamě. Podle doprovodného textu obtáčí a ochraňuje posvátné jezero v Héliopoli, jehož je sám zdrojem; obraz je však možno interpretovat také jako hada stočeného a chránícího sluneční kotouč.34 V textu je také spojeno dohromady několik staroegyptských představ o stvoření světa: Zároveň zde čteme o stvoření Šua („vzduch“ jako potenciál dalšího tvoření) (Reemes 2015: 179, pozn. 134) a Tefnuty (prapůvodního řádu, pra-maat) (Bickel 1994: 168–176) prostřednictvím masturbace slunečního boha; „vypadnutím z úst“, což je zjevně narážka na jinou verzi téhož mýtu, v níž je Šu vykašlán a Tefnut vyplivnuta.35 Vzápětí se dozvídáme o variantě, v níž jsou tato božstva stvořena skrze magickou moc slov a vyslovení jejich jmen. Na konci textu je také zmíněn prvotní pahorek, prvek z další staroegyptské kosmogonické představy – podle ní se sluneční bůh zjevil na počátečním pahorku, který se vynořil z praoceánu. Takovéto synkretické verze mýtů (nejen) o stvoření světa jsou pro pozdní období staroegyptských dějin typické,36 neboť jsou vázány na prastaré náboženské koncepty a představy, ale zároveň se prakticky stávají obecně platnými a aplikovatelnými téměř na jakékoli lokální tradice. Chladné jezero, které je popisováno v tomto textu, je ono jezero jmenované v Pianchiho stéle. Je tím naznačena již zmíněná souvislost s korunovačními rituály: Stejně tak jako se sluneční bůh rituálně očistil před stvořením světa a zničením sil chaosu, očišťuje se i faraon před svou korunovací (Quack 2013: 128),37 ostatně každá korunovace nového panovníka představuje zároveň také nový okamžik stvoření a opětovné nastolení dokonalého řádu prvního okamžiku (Reemes 2015: 69). V této souvislosti je zajímavé zmínit ještě jednu paralelu, mytologický papyrus Herveben, Amonovy pěvkyně a vnučky velekněze Mencheperrea z 21. dynastie (p. Cairo P. 133; Piankoff 1949: 129–167). Třetí z celkem šesti scén papyru znázorňuje Herveben přijímající životodárnou očistu z rukou bohů Hora a Sutecha (Piankoff 1949: Pl. III).38 Následně, již očištěna, předstupuje Herveben před slunečního boha Rea a nahlíží na mystérium jeho smrti a obnovy, jehož se také sama stává součástí:39 Mladý, právě znovuzrozený Re je znázorněn dřepící uvnitř kruhu, opsaného klasickým uroborem. Západ slunce symbolizují roztažené paže bohyně nebes Nut v horní části hada, hlava nebeské krávy pod ním a dva sedící lvi dotvářející tvary svých těl symbol horizontu achet (Piankoff 1949: Pl. IV). Třetí PES_CLANKY_2018.indd 62 14.8.18 9:38 NoVé mýtY o starých boZích PES XX/2018 63 scéna Hervebenina papyru je obrazovou verzí královského očistného rituálu, jehož znění zaplňuje celou severní stěnu a přibližně polovinu východní stěny Iufaovy hrobky. Je tedy možné, že stejně jako Herveben je i Iufaa po rituální očistě hoden spatřit akt stvoření, potažmo znovuzrození slunečního boha a přímo se jej účastnit. Urobora v této scéně je nutno „číst“ dvakrát: jako prapůvodního hada obtáčejícího posvátné jezero, jež z něj vzešlo, a jako hada ochránce Mehena, ovinutého kolem slunečního kotouče. Had kotouč chrání, a umožňuje tak jeho nerušenou regeneraci a návrat na ranní oblohu. Ostatně, východ slunce a s ním i Iufaovo vzkříšení do nového života jsou tím, k čemu celá hrobka svou koncepcí jednoznačně směřuje (Landgráfová – Míčková, v tisku). „Ten, který vyšel z Nunu, a jeho následovníci“ (obr. 4) Viněta tohoto textu ukazuje božstvo v hadí podobě a se čtyřmi lidskými hlavami, stočené ve dvou velkých smyčkách. Za ním stojí dvě figury s lidskými těly a hlavami paviánů, každá má na hlavě rohy a mezi nimi je umístěn sluneční kotouč. Přípisek se jménem boha zní „Ten, jenž činí Nuna mocným, ten, kdo činí mocnými velké (vody)“. Obě tato vodstva jsou zmíněna v královském rituálu jako ta, která očišťují krále (Quack 2013: 130). Scéna téměř totožná s vinětou textu, která je vyobrazena v Iufaově hrobce, se nachází na astronomickém stropu chrámu v Esně (Sauneron 1969: 451; Lieven 2000: 174). Význam nejjižnější z celkem šesti scén na astronomickém stropu v Esně (Sauneron 1969: Fig. 1) je značně nejasný, jelikož zde zcela chybí popisky a doprovodné texty (Lieven 2000: 171). Na základě několika jejích částí se Alexandra von Lieven (2000: 171–175) domnívá, že by scéna mohla souviset s nilskou záplavou. To by také odpovídalo jejímu umístění v očistném rituálu, neboť voda je při něm hlavním prvkem. Text sám je spíše popisný než mytologický, byť narazíme i na narativní prvky (např. částici wn-jn).40 Obr. 4 „Ten, který vyšel z Nunu“, a jeho následovníci s přípiskem „Ten, jenž činí Nuna mocným, ten, kdo činí mocnými velké vody“ (foto M. Frouz) / Fig. 4 “The one who emerges from the Nun” and his followers with the label “One who glorifies Nun, who glorifies the Great Waters” (photo M. Frouz) PES_CLANKY_2018.indd 63 14.8.18 9:38 64 PES XX/2018 NoVé mýtY o starých boZích (1) nTr sAx nwn sAx wr Bůh, který činí Nuna mocným, který činí mocnými Velké (vody). {h}<p>r=f m nwn rn=f Jeho jméno je „Ten, který <vy>šel z Nunu“. ra pw m pr=f m nwn m xpr.w=f (2) jsw m mH.t-wr.t Je to Re, když vyšel z Nunu ve své prastaré formě, tedy Mehetveret,41 wn-jn a.wj nwn HA=f zp-2 a ruce Nunu jej obklopovaly, ruce Nunu jej obklopovaly. mAA=sn xpr.w=f jpn m Hw.t-aA.t (3) n.t jwy.t m jwnw m-Xnw Hw.t jw=s-aA=s (4) m qd pn nt{t}.j m zS m-Xnw sbx.t nwn Tuto jeho podobu lze vidět ve Velkém domě42 posvátného okrsku v Héliopoli, v chrámu Iusaas,43 v této formě, v níž je (zde) vyobrazena, v Nunově kryptě:44 (5) jw tp=f m nbw m-HA.t 4 m Hr n pa.t Hr sA=f qbH=f Xr=f (6) m wt{m}<A>45 2 Ha.w=f m bjA Jeho hlava je ze zlata a je v čele čtyř lidských tváří na jeho hřbetě, jeho záhyby jsou pod ním stočené ve dvou smyčkách a jeho tělo je z nebeského kovu.46 jw nTr.wj m-xt=f m (7) Sms=f jr anx wAs m jwnw Za ním jsou dva bohové jako jeho následovníci: ti, kteří vytvářejí život a prosperitu v Héliopoli.47 sqdd=sn xft jtn n ra xd=f (8) xft ra xnt=f xf.t ra m Ax.w r Abd smd.t nb Cestují spolu s kotoučem Rea, když se plaví po proudu, (cestují) s Reem, když se plaví proti proudu, (cestují) s Reem jako ti, kteří září každý svátek prvního a patnáctého dne (lunárního) měsíce.48 bA.wj jpn (9) anx.w n.w ra ntsn jn grH sar hrw m nhp n=f jj m xr(10).w nb m Abd smd.t m aw.t nb(.t) Tato dvě žijící ba Reova – jsou to oni, kdo přinášejí noc a pozvedají den tím, že pro něj porážejí každého, kdo přichází jako nepřítel při svátku prvního a patnáctého dne (lunárního) měsíce v podobě jakéhokoli malého dobytka. bw.t=f pw qq sn Hnusí se mu jíst jej (tj. dobytek).49 Text začíná identifikací hadího božstva ztotožněného s Reem, který vzešel z Nunu, tedy se stvořitelským božstvem Re-Atumem. Stejně jako předchozí had, uroboros, se i tento nachází v Héliopoli, ovšem uvnitř chrámového okrsku, pravděpodobně v podzemní části zdejšího chrámu bohyně Iusaas. Popis hada, který následuje, se neshoduje s jeho vyobrazením, ale odpovídá spíše tomu, jenž se objevuje v šesté hodině knihy Amduat, jedné z tzv. podsvětních knih, které popisují noční cestu slunečního boha. Tento had má skutečně hadí hlavu a na hřbetě čtyři hlavy lidské; ty představují čtyři syny boha Hora (Hornung 1963: 121). Had vyobrazený v Iufaově pohřební komoře a na astronomickém stropě chrámu v Esně měl pravděpodobně původně vypadat stejně jako ten z knihy Amduat. V době mezi Novou říší a sajsko-perskou dobou však došlo k chybné interpretaci popisu – v jejím důsledku přišel o svou hadí hlavu a první z lidských hlav na jeho zádech se stala zároveň hlavou jeho samotného. Kněží, kteří dokument opisovali, tak v určitou dobu měli k dispozici pouze text a vinětu dotvářeli sekundárně podle popisu (který zjevně ne zcela pochopili). Dvě božstva s hlavami paviánů, doprovázející tohoto hada, jsou zřejmě, podobně jako u předchozího textu Reru a Reret, asociována s nebeskými tělesy. Napovídá tomu ostatně i text, který je popisuje jako dvě ba doprovázející slunečního boha na jeho plavbě, a toto spojení se objevuje i v dalších astronomických kontextech (viz Leitz 1991: 8–9). Text o nich dále prozrazuje, že jsou oči (Reovy) v Héliopoli, přinášejí noc a den a září a porážejí nepřátele slunečního boha v době hlavních svátků lunárního kalendáře. Obě postavy mají na hlavě kotouče, s největší pravděpodobností měsíční (Priskin 2015: 26). Jelikož jsou velmi úzce spjaty s lunárními svátky, měli bychom jejich význam hledat právě v lunární sféře. V textech Ptolemaiovské doby jsou zmiňovány okamžiky sns kA.wj, „setkání obou nebeských býků“, tedy chvíle, kdy je na obloze možno spatřit slunce i měsíc zároveň. První z nich, snsn kA.wj, je východ úplňku, tou druhou je období známé v egyptštině jako psDn. tjw, konjunkce, kdy slunce měsíc zcela zakryje (Priskin 2015: 28). Tyto okamžiky přesně odpovídají lunárním svátkům Abd a smd.t. Obr. 5 Kobra s devíti hlavami s přípiskem „Ten, který je v čistotě, ten, jenž je manifestací Nuna“ (foto M. Frouz) / Fig. 5 Nine-headed cobra with the label “One who is in purity, who is a manifestation of Nun” (photo M. Frouz) PES_CLANKY_2018.indd 64 14.8.18 9:38 NoVé mýtY o starých boZích PES XX/2018 65 mýtus o vzniku posvátné hrůzy (obr. 5) Viněta textu zobrazuje kobru s devíti vztyčenými hlavami, jež je pojmenována jako jm.j ab.w aHa.w pw nwn, „Ten, který je v čistotě, ten, jenž je manifestací Nuna“. Podobná kobra se nachází rovněž v severní části astronomického stropu chrámu v Esně, má však pouze osm hlav (Sauneron 1969: 6, No. 399, A; Lieven 2000: 16). Za textem je zobrazena ještě jedna božská bytost či démon: lidská figura s korunou atef na hlavě a nožem v levé ruce. Je personifikací posvátné hrůzy a text popisuje její vznik. (1) nTr jm.j ab.w nTr-aA m aD nwn Bůh, který je v čistotě, velký bůh v Nunově vodstvu. xpr.n=f mj xpr ra Vznikl stejně, jako vznikl Re. jw=f m qd pn nt{t}.j m zS m (2) maHa.t=f m jwnw m Hw.t-Hsmn m-Xnw S qbH r rA n pr bA Hr=s bA Xr=s Přebývá – v této podobě, která je (zde) vyobrazena – ve své kapli v Héliopoli, v Domě natronu,50 v chladném jezeře u brány (tohoto) domu, nad nímž51 je ba a pod nímž je ba, (3) ja.n ra jm=s m ab.w m-Xnw nwn v němž se očistil Re očistou uprostřed Nunu, n xpr (4) p.t n xpr tA n xpr mdw aSA n ms nTr.w dříve než vznikla nebesa, dříve než vznikla země, dříve než vznikla mnohá slova, dříve než byli zrozeni bohové. wn-jn Hm n nwn Hr jr (5) ab.w n ra Pak Veličenstvo Nuna vykonalo očistu Rea aHa.n jr.n=f xpr.w=f m nTr pn m-Xnw Hw.t (6) Hsmn a on na sebe vzal podobu tohoto boha uprostřed Domu natronu, sHb.n=f m nHb.t=f jr=f a n snD nwn roztáhl svou hruď, jednaje jako vykonavatel (dosl. „ruka“) posvátné hrůzy z Nuna. (7) wn-jn=sn Hr sAx=f xft mA=sn xpr.w=f xa Haa (8) m qd pn ntt (9) m sS Pak byl učiněn mocným, když byla spatřena tato jeho vycházející a jásající forma v podobě, která je (zde) vyobrazena, wn-jn=sn Hr (10) X.t=sn a (všichni) padli na břicho (v úctě). xpr snD pw Takto vznikla posvátná hrůza. I v tomto případě tedy narážíme na motiv očisty slunečního boha na počátku času, dříve než vznikl svět tak, jak jej známe. Sluneční bůh se vynořil v Héliopoli z vod Nunu; podle této verze se však vodstva nacházejí v chladném jezeře v Domě natronu. Dům natronu byl od počátku egyptských dějin spojen s obřadem otevírání úst a pravděpodobně též s pohřebním rituálem, původně se však jednalo o kamennou místnost – sklad rituálních nádob s chladnou vodou pro úlitbu (Kloth 2001: 204–206). Od Pozdní doby může Hw.t-Hsmn v přeneseném významu označovat i chrámové posvátné jezírko (Kloth 2001: 206) a v tomto významu je termín užit i zde. V představách starých Egypťanů bylo každé chrámové jezírko zároveň místem, kde na zemský povrch vyvěrají pravodstva Nunu se vším svým tvořivým potenciálem (Geßler-Löhr 1983: 171). Druhým hlavním motivem textu je aitiologický mýtus52 o vzniku strachu, respektu či posvátné hrůzy z bohů. Podobné mýty se od Pozdní doby dále objevují ve staroegyptských pramenech velice často, jelikož tato doba je typická svou záměrnou archaizací, návratem ke starým tradicím a stále častějšími kněžskými spekulacemi nad prastarými náboženskými texty (viz Manuelian 1994). Zajímavým detailem je personifikace abstraktního pojmu, tedy v našem případě posvátné hrůzy, v lidské podobě, která je u textu dokonce zakreslena (obr. 6). Podle tohoto mýtu na sebe sluneční bůh Re poté, co se očistil ve vodstvech Nunu, vzal podobu devítihlavé kobry a triumfálně PES_CLANKY_2018.indd 65 14.8.18 9:38