Evropské přátelství překladatelů a básníků Fischera a Spira
Abstract
211
Full text
EVROPSKÉ PŘÁTELSTVÍ PŘEKLADATELŮ ABÁSNÍKŮ FISCHERA ASPIRA Thirouinová, Marie-Odile (ed.). « Avous de cœur… » André Spire et Otokar Fischer 1922−1938 / „Ze srdce váš… André Spire aOtokar Fischer 1922−1938“. Komentáře Marie-Odile Thirouinová aKateřina Čapková, předmluva Marie-brunette Spire. praha: památník národního písemnictví, 2016, dva svazky, 520 a417 s. Milena fučíková pedagogická fakulta University Karlovy [email protected] Méně známá korespondence překladatele, básníka, germanisty Otokara Fischera (1883−1938) sfrancouzským básníkem apřekladatelem André Spirem (1868−1966), kterou připravila Marie-Odile Thirouinová, vzbuzuje dojem kvalitní evropské dvojjazyčné publikace. Originální francouzská korespondence, obsahující 79 dopisů Andrého Spira Otokaru Fischerovi a54 dopisů Otokara Fischera Andrému Spirovi, je doplněná českým překladem Naděždy Macurové avychází knižně francouzsky ičesky vůbec poprvé (2016). Vydavatelskou institucí je Památník národního písemnictví (edice Depozitář), českou část publikace recenzovali Aleš Pohorský aJiří Pelán, francouzskou část Xavier Galmiche aAntoine Marès. Doplňující informace český čtenář najde vpředmluvě Marie-Brunette Spirové (s.8−15), ivkomentářích Kateřiny Čapkové (s.20−54) aMarie-Odile Thirouinové (s.55−91). Vpředmluvě „André Spire aOtokar Fischer ve vzájemném zrcadlení“ připomíná Marie-Brunette Spirová (dcera básníka Andrého Spira) Fischerovu židovskou identitu jako vůbec první podmínku vytvoření vztahu mezi Fischerem aSpirem. Autorka upozorňuje na termíny, které se hned při prvním čtení ve vzájemné korespondenci obou mužů opakovaně objevují: „židovství“ (s.8), „judaismus“ (s.9), „duše moderního Žida“ (s.9), „židovská hrdost“ (s.11), „židovský umělecký výraz ve francouzštině“ (s.11) apod. Jako tezi zde autorka předkládá jisté utajené vrstvy židovství českého germanisty, potažmo iFischerovo niterné hledání vlastní složité identity právě vobdobí tohoto rodícího se dlouholetého přátelství (16 let) se Spirem, jenž byl na rozdíl od svého pražského přítele vžidovské identitě již dlouho apevně zakotven. Fischer se podle Marie-Brunette Spirové vůči politickému sionismu kriticky vymezuje, což ale autorka předmluvy považuje za určité Fischerovo nepochopení sionismu: „Jestliže Fischer říká, že je mu sionismus cizí, je to proto, že ho možná nechápe ve stejném smyslu jako jeho přítel“ (s.13). Marie-Brunette Spirová připomíná iryze osobní obdiv obou literátů jednak kpoezii ajednak kpřekladatelskému řemeslu. Plodem přátelství se stane: „Fischer vydaný francouzsky vrevuích Europe aMenorah ave Spirově knize Quelques Juifs et demi-Juifs (Několik Židů apolovičních Židů), Spire představený čtenářům vněkolika článcích na stránkách pražského českého aněmeckého tisku, ve Fischerově sbírce Hlasy avkrásné bibliofilské knížce Hebrejské melodie přeložené Fischerem“ (s.15). Ve svém komentáři „Úvahy ožidovství anacionalismu vkorespondenci Otokora Fischera“ vnímá Kateřina Čapková Fischera jako složitou osobnost, která ve svém OPEN ACCESS
212 SVĚT LITERATURY 60 vztahu kžidovství tíhne nakonec přece jen kobecně lidskému nadnárodnostnímu ideálu. Akonečně sama editorka Marie-Odile Thirouinová vkomentáři „André Spire aOtokar Fischer: přátelství básníků ve střetu sdějinami“ mluví ohistorickém kontextu pražského kulturního prostředí, orozdílné osobnosti obou pisatelů dopisů, jakož iobásnické technice ipřekládání poezie. Ponechme stranou teoretické úvahy oFischerově židovství asionismu (tj.ojeho občanských ipolitických postojích akritické „konkretizace“ angažovanosti vrůzných obdobích jeho života vkulturním kontextu Prahy dvacátých atřicátých let) aspolu sFischerem konstatujme, že „překlad vzniká skoro vždy pro někoho“ (přednáška Opřekládání básnických děl zroku 1929). Fischer, jak je dobře známo, přeložil pro české čtenáře zfrancouzštiny Villona, Corneille et Molièra, zněmčiny Schillera, Nietzscheho, Kleista, Wedekinda asamozřejmě Fausta. Jako překladatel navázal Otokar Fischer na překladatelské školy Josefa Jungmanna aJaroslava Vrchlického. Podle citovaných slov Josefa Čermáka šťastně spojil vědeckou aliterární činnost sčinností uměleckou. Přes rozdílnost charakteru formálního vnímání básnického překladu, ve kterém Fischer dává přednost pevnému rýmovému schématu nad volností verše, kterou má naopak voblibě Spire, dochází mezi Pražanem aPařížanem kpřátelskému souznění: „Jaké štěstí pro básníka, když nalezne jiného básníka, který mu rozumí“ (s.68). Překlad básní podle obou totiž směřuje spíše krovnocennému „přebásnění“ než k„doslovnosti“, spíše k„významové věrnosti“ než kpouhému překladu. Přátelský vztah vychází ze vztahu překladatele kživému překládanému autorovi. Fischer píše v1.dopise z3.února 1922 věcnou žádost: „Vážený pane, byl byste tak laskav azaslal mi své drama Samaël …“ (s.76), již otři měsíce později se ve Spirově dopise z15.května 1922 objevuje slovo přátelství: „Jsem šťastný, že se naše srdce setkávají aže nás spojuje poezie. − Moji nejlepší přátelé nepocházejí zdětství či zmé přízně, ale jsou zoblasti literatury“ (s.80). Oba se nejprve seznamují avyjasňují si své vztahy kjazykům, které ovládají, např.vdopise z11.listopadu 1922 Fischer píše: „mým řemeslem je být profesorem německé literatury na naší české univerzitě“ (s.91, ve francouzské verzi je věta podtržená, včeské je psaná kurzivou). Oba literáti se setkávají vPaříži už vzáří 1923. Vzáří 1927 Fischer píše: „Vy [patříte] kfrancouzskému duchu. […] Ano, příteli, jsem Čech, moje inspirace je česká“ (s.175). Osvé práci oba píšou stručně. Vroce 1927 se Fischer např.jakoby mimochodem zmiňuje otom, že se vNárodním divadle bude hrát Faust vjeho překladu aže učinil nový objev jménem Villon. Jedním zvelkých Fišerových témat je jeho sen žít výhradně jako básník avěnovat se plnou silou své vlastní poezii. Tento nadmíru pracovitý překladatel přitom Spirovi skromně píše: „všechno, na co se vsoučasnosti zmůžu, je moje vědecká práce, nějaké recenze apřeklady“ (s.97). Korespondenci dominuje zajímavá reflexe opřekládání poezie, Fischer např.objasňuje Spirovi německé středověké výrazy zHeinových básní, chválí jeho „krásné překlady“ (s.106), koriguje Spirovo nesprávné použití slova Židé („to by bylo příliš, to by byla politika, to by byl sionismus“, s.111). 25.září 1924 oznamuje Spire Fischerovi vydání jeho básní vrevue Europe. Spire se včervnu 1925 zastavuje vPraze. Oba se vkorespondenci také dohodnou na překladu čtyř Spirových básní do češtiny, které pak konečně vroce 1927 vPraze vycházejí (Hebrejské melodie). Můžeme upozornit ina poslední, 137. dopis Fischerův zúnora roku 1937, kdy se vědec, OPEN ACCESS
MILENA fUČÍKOVá 213 básník apřekladatel zotavuje znemoci avěří, že bude přechodná. Znovu se snadšením pouští do práce. Vbřeznu 1938 Fischer podlehne nemoci avyčerpání. Korespondenci doplňuje ediční poznámka, popis korespondence, příloha, biografie abibliografie obou autorů, resumé, jmenný rejstřík, rejstřík názvů časopisů anovin, obrazová příloha. Pozoruhodné (třebaže do češtiny nepřeložené) jsou iúvodní texty obou autorů obásnickém díle toho druhého. Originálním dokumentem je isoupis básní obou básníků ajejich vzájemných překladů (Fischer přeložil šest Spirových básní, Spire přeložil celkem čtyři Fischerovy básně) ibezprostřední možnost srovnání překladů soriginálem, znichž upozorňujeme na Spirovu báseň Jardins (Zahrady), kde se Fischerovo překladatelské umění snad nejtěsněji snoubí sjeho vlastní básnickou praxí, např.vužití spojení „buisson ardent“ (česky Hořící keř), což je inázev Fischerovy básnické sbírky zroku 1918: Hledej— anenajdeš— hlas, po němž sluch tvůj touží, tam, ohnivý kde sloup vtrnitém keři vzplál“. Cherche, sans y trouver, une voix qui te parle, Au milieu des épines, dans un buisson ardent (s.298–299). Publikaci nemůžeme upřít zásadní kvality, zjevná je péče věnovaná přípravě dvojjazyčné knihy (celkem 937 stran). Zásluhou Marie-Odile Thirouinové se před námi ukazuje intimní obraz evropského přátelství mezi francouzským angažovaným básníkem André Spirem zPaříže aOtokarem Fischerem, velkým českým překladatelem Villona aFausta zPrahy. Zajímavým faktem zůstává, že jde patrně jen ojeden zmnoha kamínků vmozaice Fischerovy svébytně mnohoznačné identity. Český germanista židovského původu, básník apřekladatel uměl totiž psát, jak se zde ukazuje, také krásné francouzské dopisy svým přátelům zPaříže. OPEN ACCESS