J. Rákosník, I. Tomeš a kol.: Sociální stát v Československu. Právně-institucionální vývoj v letech 1918–1992

J. RÁKOSNÍK, I. TOMEŠ AKOL.: SOCIÁLNÍ STÁT VČESKOSLOVENSKU. PRÁVNĚ-INSTITUCIONÁLNÍ VÝVOJ VLETECH 1918–1992. PRAHA: AUDITORIUM, 2012. Monografie je shrnutím grantového projektu GAČR nazvaného „Formování avývoj sociálního státu vČeskoslovensku vletech 1918–1992“. Participoval na ní autorský kolektiv, do kterého kromě editorů— kteří napsali větší část textu— patřili ještě J. Biskup (specialista na sociální pojištění), K. Koldinská (specialistka na genderovou problematiku), V. Tkáč (specialista na slovenskou sociální politiku) aD. Novák (specialista na problematiku školství). Kniha má tři části. První se zabývá genezí sociálního státu ajeho vývojovými fázemi ve srovnání svývojem vjiných zemích. Druhá je věnována vývoji sociálního státu vČeskoslovensku během sledovaného období. Třetí část je pak podrobnější analýzou vývoje jednotlivých odvětví sociální politiky vČeskoslovensku, jako jsou zaměstnanost, důchodové pojištění, bydlení, zdraví, vzdělání, rodina achudoba. První adruhá část tedy představují obecný popis koncepce afungování sociálního státu na našem území, poslední část je pokusem opopsání speciálních oblastí sociální politiky československého státu. Práce navazuje na díla málo připomínaných českých klasiků (Engliš, Macek, Wintr, Rašín aj.), zohledňuje koncepce významných starších isoudobých teoretiků cizích isoučasných autorů domácích. Autoři knihy věnují velkou pozornost definici výchozích konceptů (sociální politika, sociální stát). Samotný historický výklad logicky začíná rakousko-uherskými zárodky sociální ochrany, které se dají stopovat až do doby tereziánsko-josefínských reforem apokračuje přes Taaffeho reformy pojistných systémů až ksituaci na prahu první světové války. Při analýze sociální politiky první republiky je vyzdvižena role napojení ČSR na Mezinárodní organizaci práce, která od roku 1919 utvářela mezinárodní standardy sociální ochrany. Zřízení zvláštních státních úřadů (Ministerstva sociální péče, Ministerstva veřejného zdraví, později Ústřední sociální pojišťovna) je viděno jako příznak zvýšené pozornosti, kterou vznikající samostatný stát chtěl věnovat sociální oblasti. Stranou samozřejmě nezůstává úloha odborového hnutí avývoj vpolitických stranách, vjejichž programu hrála sociální témata zásadní roli (sociální demokracie, komunistická strana). Je analyzována ihospodářská krize třicátých let, která státní sociální politiku důkladně prověřila. Období druhé světové války je popsáno jak po stránce domácího vývoje, tak pokud jde okoncepce exilové vlády. Poválečný vývoj je viděn jako „radikální odmítnutí minulosti“, nejen válečné, ale ikrizové doby předválečné. Doba do roku 1956 je případně označena jako sovětizace sociálního státu anásledující doba do roku 1968 je pojata jako období snah oreformu sociálního modelu (zásadnější reformy však spadají do doby několika let před rokem 1968). Normalizační režim (do roku 1989) je charakterizován populistickou sociální politikou. Změny vprioritách sociální politiky po roce 1989 byly dány pravicovou orientací vlády akompetenčními spory mezi českou aslovenskou politickou reprezentací. Speciální část práce, která tvoří polovinu jejího rozsahu, rozvádí do podrobností shora zmíněné obory sociální politiky. Pozoruhodná je zde zejména kapitola týkající se školství, které se ne vždy zahrnuje do sféry sociální politiky. OLdřICH MatOUšEk 119 Kniha je vybavena rejstříkem. Prameny jsou citovány průběžně pod čarou avybrané prameny pak shrnuty vzávěru práce. Práce představuje velmi dobrý přehled ktématu, zpracovaný kompetentními odborníky. Oldřich Matoušek