Geneze a zahraniční recepce Umění překladu Jiřího Levého

Geneze azahraniční recepce Umění překladu Jiřího Levého Jelizaveta Getta Univerzita Karlova [email protected] THE GENESIS AND INTERNATIONAL RECEPTION OF THE ART OF TRANSLATION BY JIŘÍ LEVÝ The article overviews the evolution of The Art of Translation by Jiří Levý starting with the genesis of the original Czech version, which can be considered the culmination of the author’s academic career. The first foreign languages the book was translated into were German and Russian. Since the Czech original was strongly imbedded in the Czech culture and literature, the translation required adaptations to the target cultures. The paper aims to trace the translation process of Levý’s publication with the main focus on its German version. Together with the Czech original, this version served as the basis for the second Czech edition. the final part of the article focuses on the international reception of Levý’s masterpiece and introduces its recent translations into foreign languages. KLÍČOVÁ SLOVA: Jiří Levý— literární překlad— translatologie— překladatelství— český strukturalismus Jiří Levý— literary translation— translation studies— translation practice— Czech Structuralism DOI: https://doi.org/10.14712/23366729.2021.1.1 Umění překladu— dílo nejvýznamnějšího českého teoretika překladu, Jiřího Levého, je pozoruhodné nejen zhlediska svého obsahu, ale také vývoje. Český originál Umění překladu vyšel roku 1963 azáhy vzbudil pozornost ivzahraničí. Jako první se objevil jeho německý překlad roku 1969, paralelně probíhal také překlad díla do ruštiny. Příprava obou verzí vyžadovala rozsáhlé úpravy na rovině jazykové ipragmatické, neboť teze prezentované voriginále byly pevně spjaty sčeským literárním prostředím. Levý za tímto účelem původní verzi Umění překladu výrazně upravil. České ukázky překladatelských jevů vyměnil za německé aruské analogie, kromě toho dílo aktualizoval arozšířil odalší poznatky. Německá verze tak poprvé představila Levého myšlenky vzahraničí apozději posloužila spolu soriginálem jako podklad pro druhé české vydání Umění překladu, jež roku 1983 připravil Karel Hausenblas. Bez ohledu na to, že od publikace první edice uběhlo skoro šedesát let, neztrácejí teoretické úvahy prezentované vUmění překladu na aktuálnosti, ba naopak. Během posledního desetiletí bylo toto dílo vrůzném rozsahu překládáno do dalších jazyků, nyní je znovu čteno aobjevováno. OPEN ACCESS 10 SVĚT LITERATURY 63 Tento článek si klade za cíl probádat genezi zejména první části Umění překladu azachytit jednotlivé etapy vývoje dané publikace vnárodním izahraničním kontextu. Zvláštní pozornost je věnována vzniku jejího německého překladu ajeho konfrontaci sčeskými edicemi. Sběr badatelského materiálu pro tuto studii probíhal také formou archivního výzkumu apolostrukturovaných rozhovorů. Primární výzkum byl následně doplněn translatologickou analýzou akritickou analýzou diskurzu. GENEZE PRVNÍ EDICE UMĚNÍ PŘEKLADU Cesta kprvnímu vydání Umění překladu (1963) započala již vpadesátých letech. Tuto monografii lze považovat za kulminaci Levého dlouhodobé interdisciplinární badatelské činnosti.1 Za první souvislou stať, jež obsahuje základy Umění překladu, lze pokládat článek „Oněkterých zákonitostech překladatelské věrnosti“, který roku 1953 vyšel vperiodiku Slovo aslovesnost askládá se ze tří kapitol.2 První znich, „Umělecké dílo apřekladatelovy pracovní postupy“, rozebírá dialektiku věrnosti avolnosti překladu, kníž autor uvádí paralelu obecného ajedinečného. Tento výklad se téměř překrývá skapitolami „Překladatelovy pracovní postupy“ a„Celek ačást“, jež se vUmění překladu (1963) nacházejí na začátku části „Reprodukční věrnost“.3 Článek dále pokračuje kapitolou snázvem „Národní adobová specifičnost“. Pasáž se stejným názvem je vUmění překladu (1963) umístěna mezi kapitoly „Překladatelovy pracovní postupy“ a„Celek ačást“. Tato pasáž obsahuje výklad kpřevodu prvků, které jsou voriginále historicky adobově podmíněny, jako například měrné jednotky, oslovování či reálie, pro které cílový jazyk nemá ekvivalent.4 Poslední kapitola článku, „Překladatelská metoda akoncepce“, zahrnuje myšlenky později prezentované vkapitolách „Přestylizování předlohy“ a„Dvojí norma vpřekladu“.5 Další významnou část, která se později objevila vUmění překladu, Levý publikoval vperiodiku Slovo aslovesnost roku 1955. Článek nese název „Překladatelský proces— jeho objektivní podmínky apsychologie“ askládá se ze tří kapitol. První znich, „Objektivní podmínky překladatelského procesu“, se věnuje nesouměřitelnosti jazykových systémů avUmění překladu (1963) odráží obsah kapitoly „Přestylizování předlohy“.6 Druhá kapitola článku, „Psychologie překladatelského procesu (základní rys)“, upozorňuje na nezbytnost rozlišovat mezi objektivní skutečností askutečností díla, což uvozuje následující výklad kpřekladatelské interpretaci. Ostejné problematice vUmění překladu pojednává kapitola „Pochopení předlohy“.7 Vtomto příspěvku se tedy rýsuje pozdější struktura obsáhlého celku „Překladatelský proces“ (1963). 1 Umění překladu obsahuje ipoznatky ze strukturální lingvistiky aestetiky. 2 Levý 1953, s.63–80. 3 Levý 1963, s.72–90. 4 Tamtéž, s.77–85. 5 Tamtéž, s.38–48, 52–58. 6 Tamtéž, s.38–48. 7 Tamtéž, s.25–30. OPEN ACCESS JELIzAVETA GETTA 11 Poslední část článku, „Psychologie překladatelského procesu (druhotné tendence)“, rozebírá postupy, knimž překladatel během své práce inklinuje. Tyto překladatelské postupy vUmění překladu obsahuje kapitola „Styl umělecký apřekladatelský“.8 Článek „Překladatelský proces— jeho objektivní podmínky apsychologie“ (1955) se stává základem skript Kapitoly zteorie ametodiky překladu, jež Levý vytvořil sBohuslavem Ilkem apublikoval roku 1956. Mezi článkem askripty lze pozorovat jen nepatrné rozdíly vpříkladech, na nichž jsou vykládané překladatelské jevy demonstrovány. Například role jazykové podmíněnosti je včlánku doložena pouze Bělinského kritikou francouzského překladu Gogola,9 zatímco skripta (1956) na stejném místě přidávají citát Edwarda Sapira kproblematice jazykového relativismu.10 Oproti článku je rovněž ve skriptech rozvedena ukázka překladu Čapkových vyjádření zvukových představ.11 Do skript byla dále nově přidána část věnující se překladu knižního názvu,12 která se téměř beze změny objevuje ivpublikaci Umění překladu, kde je pouze doplněna ovztah ideologického stanoviska překladatele při převodu knižních názvů.13 Další skripta, Úvod do teorie překladu, Levý vydal roku 1958. Tentokrát se jednalo omonografii, jež de facto kopírovala strukturu článku „Umělecké otázky překladu“, publikovaného roku 1957 vperiodiku Česká literatura. Ten, sdrobnými odchylkami, zahrnuje obsah kapitol „Stav teoretického myšlení ootázkách překladu“, „Překladatelský proces“ a„Realismus vpřekladatelství“ zpozdější publikace Umění překladu.14 Úvod do teorie překladu Levý komentuje slovy: „Shrnuji některé ze svých prací oteorii uměleckého překladu, které tvoří soustavný celek, aby byly přístupny vsouborné podobě.“15 Tato práce obsahuje čtyři kapitoly ajiž velmi zřetelně připomíná následnou publikaci Umění překladu, respektive její první část.16 Překladatel Levého stěžejního díla do ruštiny, Vladimir Rossels, tato skripta označil za jednu ze dvou základních etap, jež vedly ke vzniku Umění překladu. Pro vydání [Umění překladu] 1963 byla tato varianta přepracována adoplněna opřehled literatury zoblasti dané problematiky, podrobné výzkumy specifiky jednotlivých žánrů překladové literatury, versologickou část apříklady konkrétní analýzy překladatelských problémů. Již napsané kapitoly byly značně rozšířeny, takže ze 110 stran strojopisu vzniklo dílo vrozsahu 14 tiskových archů. Zde dal autor svému dílu také precizní hierarchickou strukturu.17 8 Tamtéž, s.91–104. 9 Levý 1955, s.65–87. 10 Levý— Ilek 1956, s.5. 11 Tamtéž, s.31. 12 Tamtéž, s.37. 13 Levý 1963, s.110. 14 Tamtéž, s.9–63. 15 Levý 1958, s.3. 16 Kniha je rozdělena do dvou částí, první se zabývá obecnými otázkami překladatelské teorie apraxe, druhá se soustředí na překlad poezie. 17 Rossels in Levý 1974, s.10–11. OPEN ACCESS 12 SVĚT LITERATURY 63 Rossels považuje ioriginál zroku 1963 spíše za krok kmezinárodní verzi Umění překladu (podrobněji viz kapitola „Zprostředkování Umění překladu pro ruské aněmecké čtenáře“).18 Na tomto místě je nutné rovněž jmenovat Levého dvě zásadní badatelské práce, ato kandidátskou disertaci „Vývoj překladatelských metod včeské literatuře“ (1957) ahabilitační práci „Základní otázky teorie překladu“ (1958), vrámci nichž autor provedl výzkum nezbytný pro sestavení Umění překladu. Do Umění překladu se promítly také poznatky zLevého dlouholeté srovnávací práce, jejíž výsledky byly shrnuty vdesítkách studií analyzujících vyjadřovací styl autorů, jejichž jména vukázkách uvedených vUmění překladu figurují. Jako příklad jmenujme dílo Karla Čapka, Walta Whitmana, nebo Williama Shakespeara.19 ZPROSTŘEDKOVÁNÍ UMĚNÍ PŘEKLADU PRO RUSKÉ ANĚMECKÉ ČTENÁŘE První edice Umění překladu záhy vzbudila zájem zahraniční odborné veřejnosti, ato nejprve vzápadním Německu. Frankfurtské nakladatelství Athenäum opřeklad požádalo Waltera Schamschulu, kterého považovalo za vhodného kandidáta díky jeho dvojjazyčnému česko-německému původu astudiu slavistiky. Dle Schamschulových slov překladatelský proces započal vroce 1965. Paralelně bylo Umění překladu překládáno do ruštiny.20 Této úlohy se zhostil Vladimir Rossels. Ruská verze díla vyšla roku 1974 vmoskevském nakladatelství Progress. Rossels vpředmluvě kruské edici píše, že charakter Umění překladu představoval pro překladatele zjiných zemí problémy, neboť jeho originál byl orientován na analýzu českého literárního apřekladatelského prostředí. Dle Rosselse proto překladatelé, kteří chtěli dílo zprostředkovat do svých národních jazyků, Levého požádali ozměnu charakteru příkladů apřiblížení textu čtenářům cílových kultur.21 Schamschula se rovněž vpředmluvě kněmeckému vydání vyjadřuje kpřekladatelskému procesu aspolupráci sautorem. Levý se dle Schamschuly na adaptaci německé verze velmi aktivně podílel. Překladatel sautorem konzultoval zejména převod terminologie, která vzhledem kLevého novátorským myšlenkám mnohdy neměla vněmčině odpovídající ekvivalenty. Ty proto musely být nově vymyšleny.22 Rossels navíc připouští možnost přípravy mezinárodní verze Umění překladu: 18 Rossels in Levý 1974, s.13. 19 Např. Levý, Jiří. „Čapkův Loupežník aShakespeare“. Jazyk aliteratura 3. Sborník Vysoké školy pedagogické vOlomouci, 1956, Praha: SPN; Levý, Jiří. „Walt Whitman včeských překladech“, Host do domu 11, 1955, č.2, s.513–515. 20 Schamschula tak soudí dle Levého publikace Západní literární věda aestetika, vníž se nachází věnování datované rokem 1966, kdy se sLevým potkali vBrně (sdělení e-mailem dne 7.7.2020). Rossels vpředmluvě kruskému překladu píše otom, že sLevým oruském překladu diskutoval roku 1965, orok později byly přeloženy některé kapitoly díla, které vyšly ve sborníku Tetradi perevodčika (Rossels in Levý 1974, s.13). 21 Rossels in Levý 1974, s.13. 22 Schamschula in Levý 1969, s.11. OPEN ACCESS JELIzAVETA GETTA 13 Levý proto začal uvažovat otřetí, mezinárodní variantě díla— zpočátku chtěl pouze změnit příklady, ale nakonec zjistil, že by si každá taková změna vyžádala velké zásahy anásledné zpřesnění závěrů.23 Jettmarová vpředmluvě ke čtvrtému vydání Umění překladu píše odvou verzích textu pro překlad do němčiny aruštiny,24 ve sborníku Mozaiky překladu uvádí, že verzi pro německý překlad Levý dokončil vroce 1967.25 Hausenblas vpředmluvě ke druhému vydání Umění překladu hovoří oúpravách, které Levý speciálně pro německé vydání provedl.26 Rossels vpředmluvě kruskému překladu Umění překladu dále zmiňuje, že ruský iněmecký překlad vycházely zpřipravované mezinárodní verze této publikace.27 Schamschula si dle vlastních slov na žádný kompletní přípravný rukopis Umění překladu, jenž měl sloužit jako předloha pro německou verzi, nevzpomíná. Dle něj se jednalo pouze ojednotlivé stránky, jejichž obsah bylo třeba pro německé publikum upravit obzvlášť výrazně. Předlohou Schamschulovi posloužil český originál Umění překladu publikovaný roku 1963.28 VArchivu Masarykovy univerzity se nacházejí prameny, jež svědčí ozmiňované spolupráci Schamschuly sLevým azároveň nevyvracejí Levého plány vytvořit mezinárodní verzi díla. Jedná se opřepracované stránky, které autor sestavoval zvýstřižků originálu Umění překladu, vyškrtával pasáže, které zřejmě považoval za irelevantní pro světové publikum avpisoval návrhy, jimiž by bylo možné vynechané pasáže nahradit. Někdy stránky zprvní edice Umění překladu (1963) pouze přepracoval. Jako příklad jmenujme úpravu strany 62,29 kde Levý voriginále rozebírá problematiku dvojznačného vztahu překladu kpůvodní literatuře výchozí icílové kultury. Vupravené verzi navrhuje vynechat odstavec popisující literární situaci během národního obrození, neboť se jedná oreálii pevně vázanou na české prostředí. Místo této části uvádí zmínku ointerpretaci Françoise Villona mezi dvěma světovými válkami. Daná změna byla následně zapracována do německé verze. Levý také požadoval odstranění odstavce otom, že překlad může původní písemnictví posilovat, ale může mu naopak ikonkurovat. Svou tezi dokládá na písemnictví národního obrození. Vněmeckém překladu však tato změna není zohledněna zcela důsledně— vynechány jsou pouze příklady vázané na české prostředí. Většina přípravných materiálů se nachází varchivní složce „Zbytky zněmecké verze (při ruské úpravě)“. Levý do přepracovaných stránek zanáší příklady zněmecké literatury, zároveň ale ponechává ukázky vázané na ruskou literaturu. Jako příklad uveďme adaptovanou stranu 137, kde autor upozorňuje na nejednoznačnost jazykového charakteru postav vdivadelním dialogu apro názornost uvádí výňatek 23 Rossels in Levý 1974, s.13. 24 Jettmarová in Levý 2012, s.9. 25 Jettmarová 2016, s.124 a168. 26 Hausenblas in Levý 1983, s.10. 27 Rossels in Levý 1974, s.13. 28 Rozhovor sWalterem Schamschulou, Skype, Praha–Huntsville, 17.6.2020. 29 Levý 1969, s.75–76. Archiv Masarykovy univerzity, Osobní fond Jiřího Levého, B 34— Poznámky kteorii překladu, Karton 2. Stránkování varchivních materiálech se shoduje stištěnou verzí Umění překladu zroku 1963. OPEN ACCESS 14 SVĚT LITERATURY 63 zkomedie Alexandra Ostrovského Bankrot spolu sjeho překlady do češtiny, vnichž jsou ale klíčové postavy ochuzeny osvé sociální anárodní jazykové charakteristiky. Tento příklad je zachován jak vněmecké verzi sodpovídajícím německým překladem,30 tak vruské edici, kde zůstává ikonfrontace sčeským převodem ukázkového příkladu.31 Schamschula považuje zachování příkladů zruské literatury za doklad toho, že německá adaptace vznikala souběžně sruskou.32 Rossels vpředmluvě kruskému překladu Umění překladu explicitně uvádí, že se Levý zároveň pokoušel okompilát určený mezinárodnímu čtenáři.33 Německá aruská verze si odpovídají také vgrafickém rozvržení obou publikací. Jako příklad jmenujme opět pasáž zkapitoly „Překlad divadelních her“,34 rusky „Perevod p’jes“.35 Vněmeckém iruském překladu je použito stejného náčrtku pro zobrazení práce se složitou syntaxí při překladu Hamleta. Tento náčrtek však voriginálu Umění překladu (1963) chybí.36 Shoda grafické stránky tedy rovněž svědčí opříbuznosti německé aruské verze aotom, že vycházely ze souběžných úprav originálu, které Levý pro cizojazyčné edice prováděl. SPECIFIKA PŘEKLADU UMĚNÍ PŘEKLADU DO NĚMČINY Tato kapitola se podrobněji zaměřuje na vymezení specifik spjatých spřekladem Umění překladu do němčiny. Ta lze rozdělit do dvou hlavních skupin: obsahová asituační. Obsahová specifika spočívala vpevném sepětí díla sčeským prostředím. Největší roli zde hrály překladatelské problémy na lexikální apragmatické rovině. Situační specifika jsou spojena stehdejší politickou situací apřerušením spolupráce překladatele sautorem vdůsledku autorova náhlého úmrtí. Lexikální rovinu reprezentují zejména termíny lokalizované do němčiny poprvé, což se odráží ina nejednotnosti převodu některých znich. Jako příklad uveďme pojem „překladovost“.37 Jedná se ojeden zLevého neologismů, který později ve svém díle rozvedl Anton Popovič.38 Levý pojem „překladovost“ definuje dvěma způsoby, ato 1) jako skutečnost, že je dílo překládáno, anebo 2) jako hodnotu překladu, která vzávislosti na jeho kvalitě může být kladná či záporná. Do němčiny Schamschula daný pojem překládá jako „das Übersetztsein“,39 což by se do češtiny dalo zpětným překladem doslovně převést jako „být přeložen“, na jiném místě je užito adjektivního substantiva „das Übersetzerische“, tedy „to překladové“,40 přičemž vobou příkladech byl tento pojem uveden ve smyslu hodnoty překladu. 30 Levý 1969, s.149. 31 Levý 1974, s.204–205. 32 E-mailová korespondence sWalterem Schamschulou, 7.7.2020. 33 Rossels in Levý 1974, s.13. 34 Levý 1983, s.161. 35 Levý 1974, s.178. 36 Vněmeckém překladu se ukázka nachází na straně 128, vruském viz strana 180. 37 Levý 1963 s.60. 38 Popovič 1983, s.177. 39 Levý 1969, s.74. 40 Tamtéž, s.76. OPEN ACCESS JELIzAVETA GETTA 15 Dle archivních materiálů měl Levý alespoň některou zverzí německého rukopisu pro kontrolu kdispozici. Korektury, jež se nalézají vArchivu Masarykovy univerzity, však Schamschula dle vlastních slov od Levého neobdržel.41 Vosobním fondu Jiřího Levého se nachází korektura německého rukopisu, kam autor zanesl zejména úpravy týkající se lexika, české diakritiky vpříkladech agrafické stránky. Ojediněle se zde vyskytují irozsáhlejší zásahy— doplnění nebo vynechávky. Nutno ale zároveň konstatovat, že některé pasáže se vhotovém překladu odlišují od původního rukopisu inavržené korektury. Jako příklad uveďme překlad následujícího souvětí: „Text díla se společensky realizuje aumělecky působí teprve tehdy, je-li čten.“42 Vrukopisu německého překladu původně stálo: „Der Text eines Werks wird in der Gesellschaft der Leser realisiert und wirkt als Kunstwerk erst dann, wenn er gelesen wird.“ Levý vkorektuře navrhuje místo „Gesellschaft der Leser“ (doslovný překlad: „společnost čtenářů“) užít výrazu „Leserpublikum“ (doslovný překlad: „čtenářské publikum“).43 Finální překlad však obsahuje formulaci Kulturmilieu des Lesers (doslovný překlad: „kulturní prostředí čtenáře“).44 Nejvýraznější adaptaci obsahové složky zhlediska pragmatického si žádaly příklady, jimiž jsou Levého teoretické teze vUmění překladu doprovázeny. Levý je upravoval dle relevance pro německé publikum, snažil se zejména onalezení co nejpřesnějších paralel vykládaných překladatelských jevů včeské aněmecké překladové literatuře. Včeském originálu vkapitole „Interpretace předlohy“ Levý demonstruje překladatelský subjektivismus na úryvku Saudkova překladu hry Jak zkrotit saň. „Za místní jména vokolí Stratfordu [Saudek] dosazuje kraj zblízkosti svého vlastního rodiště auvádí na scénu Franči Posekanou zDráteníku nebo ves Mokrou Loučku.“45 Podobnou tendenci Levý našel vněmeckém prostředí uHeinricha Zschokkeho. Mezi dokumenty vArchivu Masarykovy univerzity se nachází strojově psaný úryvek ze Zschokkeho překladu Molierérova díla Precieuses ridicules. Levý kněmu připojil poznámku: „Místo Franči Posekaná zDráteníku“. Kromě samotného překladu tu vyjmenovává projevy Zschokkeho překladatelského subjektivismu. Tento úryvek byl do německé verze zapracován jen zčásti. Zatímco vněmecké edici se dočteme pouze otom, že Zschokke do překladu vkládal své osobní literární sympatie aantipatie,46 Levého poznámka se navíc odvolává přímo na příklady poněmčování, jež přesně odpovídají Saudkovu přístupu včeském originále. Lze si tedy klást otázku, zda překladatel či editor tento vzkaz před vydáním německé verze obdržel.47 41 E-mailová korespondence sWalterem Schamschulou, 7.7.2020. Schamschula po prohlédnutí zaslaných skenů dané korektury uvedl, že od Levého nedostával materiály na průklepovém papíře, zčehož usoudil, že konkrétně tato korektura kněmu nedorazila. 42 Levý 1963, s.20; pokud není uvedeno jinak, zvýraznila J.G. 43 Archiv Masarykovy univerzity, Osobní fond Jiřího Levého, B 34— Poznámky kteorii překladu, Karton 1. 44 Levý 1969, s.37. 45 Levý 1963, s.32. 46 Levý 1969, s.48–49. 47 Archiv Masarykovy univerzity, Osobní fond Jiřího Levého, B 34— Poznámky kteorii překladu, Karton 4. OPEN ACCESS 16 SVĚT LITERATURY 63 Vedle specifik obsahových tvořila velkou skupinu při překladu Umění překladu ispecifika situační. Dle údaje na konci jedné ze stran rukopisu německého překladu měla německá verze vyjít již roku 1967. Zpodoby korektur vyplývá, že německý rukopis byl vtomto roce téměř kompletní, ne však hotový kpublikaci.48 Schamschula vpředmluvě, sepsané roku 1968, uvádí, že poslední, co Levý stihl dokončit, byla předmluva kněmeckému vydání. Předmluvou však Schamschula mínil úvodní kapitolu „Stav teoretického myšlení ootázkách překladu“ (německy: „Der Stand der theoretischen Beschäftigung mit den Fragen des Übersetzens“).49 Levý ji pro německou verzi aktualizoval ktehdejšímu stavu mezinárodního vývoje zhlediska lingvistického iliterárněvědného.50 Úmrtí Levého na začátku roku 1967 mělo následky pro vydání německé iruské verze. Při přípravě ruského překladu posílal Levý Rosselsovi jednotlivé kapitoly orientované na ruské příjemce. Poslední znich do Moskvy dorazily již po autorově smrti.51 Schamschula ve své předmluvě kněmeckému překladu uvádí, že po Levého náhlém odchodu zůstalo vpřipravovaném textu několik nejasností, jež by ještě vyžadovaly konzultaci sautorem. Schamschula tedy překlad dokončoval samostatně, co nejvíce vsouladu smyšlenkami ivyjadřovacím stylem autora. Taktéž aktualizoval mezinárodní bibliografii kteorii apraxi překladu, kníž měl podklady zčeského originálu amateriálů, které mu Levý dal kdispozici vprůběhu spolupráce. Kfinalizaci německého překladu je nutné dodat, že jeho vznik, založený na spolupráci autora spřekladatelem, byl pravděpodobně ovlivněn itehdejší politickou situací. Schamschula se domnívá, že korespondenci sLevým limitovala cenzura, apředpokládá, že některé podklady, jež mu Levý posílal, se do Frankfurtu nedostaly.52 DRUHÉ ČESKÉ VYDÁNÍ UMĚNÍ PŘEKLADU Druhé vydání Umění překladu vroce 1983 připravil pro nakladatelství Panorama Karel Hausenblas. Jako lingvista širokého zaměření se ve své akademické kariéře zajímal ioteo rii apraxi překladu. Svědčí otom stať „Styl apřeklad“,53 recenze Umění překladu (viz níže) ataktéž archivní prameny zosobního fondu Karla Hausenblase, týkající se především teorie překladu, jež si nechával posílat zUniverzity Karla Marxe vLipsku.54 Předlohou kvytvoření druhé české edice Hausenblasovi posloužil německý překlad Umění překladu vkombinaci sčeským originálem zroku 1963. Jednalo se tedy 48 Archiv Masarykovy univerzity, Osobní fond Jiřího Levého, B 34— Poznámky kteorii překladu, Karton 4. 49 Rozhovor sWalterem Schamschulou, Skype, Praha–Huntsville, 17.6.2020. 50 Schamschula in Levý 1969, s.11. 51 Rossels in Levý 1974, s.16. 52 Rozhovor sWalterem Schamschulou, Skype, Praha–Huntsville, 17.6.2020. 53 Hausenblas 1968. 54 Archiv Univerzity Karlovy, Osobní fond Karla Hausenblase. Jako příklad jmenujme text Gerta Jägera: Zur Problematik von Gegenstand und Objekt nebo Oto Kadeho: Kommunikationswissenschaftliche Probleme der Translation. OPEN ACCESS JELIzAVETA GETTA 17 ozpětný překlad zněmčiny doplněný oinformace zoriginálu, jež se do německé verze nedostaly.55 KUmění překladu se Hausenblas vyjádřil roku 1965 vrecenzi „Překládání ateorie literatury (Nad knihou J.Levého Umění překladu)“, již sám však nazývá úvahou. Levému vytýká mimo jiné pojem „realistický překlad“. „Co se rozumí realistickým překladem, není tu však výslovně vymezeno apřiznám se, že dobře nevím, co si pod tím představit.“ Naráží zde na nejasnosti spojené sabsencí definice „nerealistického“ překladu achybějícím dobovým zařazením pojmu. Dle Hausenblase proto nelze určit, zda se jedná orealismus vjeho širokém pojetí, kdy se přívlastkem „realistický“ označuje „všechno zdravé, pokrokové umění všech dob“, anebo se jedná orealismus vužším slova smyslu, tedy směr, který „vnaší literatuře zaujal přední místo vposledních desetiletích 19.století“.56 Na danou výtku Levý reagoval vpřepracované verzi pro německé vydání,57 kdy již do úvodní kapitoly „Die literaturwissenschaftlichen Methoden“ (česky vdruhé edici: „Literárněvědné metody“) zařadil vysvětlení: Pojem „realismus“ ovšem může být chápán buď vliterárněhistorickém významu (jako metoda, která byla vypracována kritickými realisty 18.a19.století), anebo ve významu filozofickém (gnozeologické stanovisko, které odpovídá dialektickému materialismu).58 Levý dodává, že tento pojem užívali někteří sovětští autoři jako náhradu za „adekvátní“ překlad, dále ale uznává, že pro Umění překladu daný výraz ztrácí konkrétní smysl.59 První vydání Umění překladu také obsahovalo samostatnou kapitolu snázvem „Realismus vpřekládání“,60 jež byla pro německou verzi přejmenována avdruhé edici se objevuje pod názvem „Estetické problémy překladu“.61 Její obsah zůstává zachován, čímž Levý dokazuje, že vprvním vydání přívlastkem „realistický“ označoval překlad „adekvátní“ neboli „pravdivý“. Hausenblas dále negativně hodnotí skutečnost, že Levý klade paralelu mezi herectvím apřekladatelstvím, neboť podle Hausenblase je divadelní hra určena kinscenaci, zatímco originální dílo kpřekladu primárně určeno není. Rovněž vytýká rozlišování mezi „textem díla adílem vužším slova smyslu“ apovažuje za nevhodné volit 55 Hausenblas in Levý 1983, s.10. 56 Hausenblas 1965, s.161–162. 57 Levý 1969, s.27–28. 58 Levý 1983, s.34–35. 59 Tamtéž, s.34–35. Jako příklad lze uvést článek Ivana Kaškina „Vborbe za realističeskij perevod“ zroku 1954, jenž roku 1977 vyšel vpublikaci Dľa čitateľa sovremennika: Staťji iissledovanija. IKaškinova definice realistického překladu je však značně neurčitá: „Realistický překlad vyžaduje trojí, ne však jedinou věrnost: věrnost originálu, věrnost skutečnosti avětrnost čtenáři.“ Kaškin toto označení sám považoval pouze za „pracovní název“ (srov.https://modernlib.net/books/kashkin_ivan/dlya_chitatelyasovremennika_stati_i_ issledovaniya/read). 60 Levý 1963, s.49. 61 Levý 1983, s.82. OPEN ACCESS 24 SVĚT LITERATURY 63 ZÁVĚR Vtomto článku byly nastíněny osudy Umění překladu Jiřího Levého počínaje padesátými léty minulého století adruhým desetiletím tohoto století konče. Kpublikaci prvního vydání Umění překladu vroce 1963 vedl autorův dlouhodobý interdisciplinární výzkum, jehož průběžné výsledky se odrážejí včláncích, přednáškách, skriptech iručně psaných poznámkách. Dalším důležitým krokem vgenezi Levého klíčového díla se stalo jeho uvedení do zahraničí, ato nejprve pro německé aruské publikum. Protože byl originál silně spjat sčeským literárním akulturním prostředím, zahrnovala jeho adaptace pro cizojazyčná vydání řadu specifik, jež se týkala obsahu díla iokolností, za kterých překlad vznikal. První zahraniční verze Umění překladu, jeho překlad do němčiny, sehrála stěžejní roli především ze dvou hlavních hledisek; poprvé odhalila Levého teoretické teze apojmy světové veřejnosti astala se spolu sčeským originálem předlohou pro druhé vydání Umění překladu, jež připravil Karel Hausenblas roku 1983. Práce na druhé edici tedy byla rovněž pozoruhodná, neboť vyžadovala relevantní kombinaci obou verzí, překlad vybraných pasáží zněmčiny do češtiny azároveň určitou míru korektorské práce. Druhé české vydání se pak stalo základem dvou následujících. Zpolitických ijazykových důvodů zůstávalo Levého dílo pro světovou translatologii dlouho téměř nedostupné. Vposledním desetiletí však dochází kjeho renesanci, ato mimo jiné díky novým cizojazyčným vydáním. Tento článek vznikl sfinanční podporou grantu poskytnutého GA UK č.68420 snázvem „Překladatelská evoluce Umění překladu: Komparativní analýza českého originálu ajeho německého překladu, doplněná okomentáře překladatele ke spolupráci sautorem, Jiřím Levým“, řešeného na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Afiliace: Jelizaveta Getta, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. ARCHIVNÍ ZDROJE: Archiv Masarykovy univerzity, Osobní fond Jiřího Levého, B 34— Poznámky kteorii překladu, Karton 1–4. Archiv Univerzity Karlovy, Osobní fond Karla Hausenblase. Státní oblastní archiv, Fond nakladatelství Panorama, pořadové číslo 6, složka: Litfond 1979–1984. LITERATURA: Benešová, Rút. Oto Kade ajeho přínos translatologii. Diplomová práce. Univerzita Karlova. Filozofická fakulta. Praha, 2019. Grygar, Mojmír. Terminologický slovník českého strukturalismu: Obecné pojmy estetiky ateorie umění. Brno: Host, 1999. Hausenblas, Karel. „Překládání ateorie literatury (Nad knihou J.Levého Umění překladu)“. Česká literatura, 13, 1965, č.2, s.155–168. Hausenblas, Karel. „Styl apřeklad“. Dialog, 11, 1968, č.1, s.13–36. Jettmarová, Zuzana. „Bibliografie Jiřího Levého“. AUC Philologica— Translatologica Pragensia, 2018, č.2, s.185–198. Jettmarová, Zuzana. Mozaiky překladu. Praha: Karolinum, 2016. OPEN ACCESS JELIzAVETA GETTA 25 Kitzbichler, Josefine— Lubitz, Katja— Mindt, Nina. Theorie der Übersetzung antiker Literatur in Deutschland seit 1800. Berlin: Walter de Gruyter, 2009. Kittel, Harald (ed.). Übersetzung: An international encyclopedia of translation. Berlin: Walter de Gruyter, 2011. Levý, Jiří. „Oněkterých zákonitostech překladatelské věrnosti“. Slovo aslovesnost, 14, 1953, č.2, s.63–80. Levý, Jiří. „Překladatelský proces— jeho objektivní podmínky apsychologie“. Slovo aslovesnost, 16, 1955, č.2, s.65–87. Levý, Jiří. „Umělecké otázky překladu“, Česká literatura, 5, 1957, č.4, s.379–401. Levý, Jiří. Úvod do teorie překladu. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1958. Levý, Jiří. Umění překladu. Praha: Československý spisovatel, 1963. Levý, Jiří. Západní literární věda aestetika. Praha: Československý spisovatel, 1966. Levý, Jiří. „Die Übersetzung von Theaterstücken“. Babel, 14, 1968, č.2, s.77–82. Levý, Jiří. Die literarische Übersetzung: Theorie einer Kunstgattung. Přel. Walter Schamschula. Frankfurt am Main— Bonn: Athenäum Verlag, 1969. [Levý, Jiří] Levyj, Irži. Iskusstvo perevoda. Přel. Vladimir Rossels. Moskva: Progress, 1974. Levý, Jiří. Umění překladu. Praha: Panorama, 1983. Levý, Jiří. Umění překladu. Praha: Ivo Železný, 1998. Levý, Jiří. Umění překladu. Praha: Apostrof, 2012. Levý, Jiří. The Art of Translation. Přel. Patrick Corness. Amsterdam— Philadelphia: John Benjamins Publishing Company, 2011. Levý, Jiří— Ilek, Bohuslav. Kapitoly zteorie ametodiky překladu. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1956. Marksová, Romana. Miguel Angel Vega ajeho přínos krozvoji translatologie. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta: Praha, 2015. Mračková Vavroušová, Petra. „Soudobá recepce díla Jiřího Levého ve Španělsku aIberoamerice“. AUC Philologica— Translatologica Pragensia, 2018, č.2, s.143–153. Popovič, Anton. Originál— preklad: Interpretačná terminológia. Bratislava: Tatran, 1983. Schultze, Brigitte. „Jiří Levý’s Contribution to Translation Studies as represented in the De Gruyter Encyclopedia Übersetzung, Translation, Traduction“. AUC Philologica— Translatologica Pragensia, 2015, č.3, s.105–112. Šmrha, Jan. André Lefevere ajeho manipulační škola. Rigorózní práce. Univerzita Karlova. Filozofická fakulta: Praha, 2015. OPEN ACCESS