Odpověď I. Hancockovi (kritika textu I. Hancocka „The East European Roots of Romani Nationalism“)
Abstract
61
Full text
Odpověď I.Hancockovi (kritika textu I.Hancocka „The East European Roots of Romani Nationalism“)1 Jiří Lípa2 Píši Vám vreakci na článek Iana Hancocka „Východoevropské kořeny romského národnostního hnutí,“3 zvláště pak na jeho kritiku neromských autorů prezentované vpodkapitole „Neromské postoje kromské jednotě.“ Osoby kritizované Hancockem rozděluji do čtyř skupin. Nejprve se budu zabývat Hancockovými výpady proti následujícím ciganologům: Britům Doře Yates aBrianu Vesey-Fitzgeraldovi, Američanu Werneru Cohnovi aMaďaru Józsefu Vekerdimu; zadruhé se budu detailněji zabývat Hancockovou kritikou adresovanou mé osobě; za třetí se zmíním oČechovi Jaroslavu Susovi anakonec bych rád učinil poznámku kHancockem zmiňovanému Heinrichu Himmlerovi. VHancockově pohledu pramení „vina“ diskutovaných autorů zjejich tvrzení, že Cikáni netvoří celek anesměřují kjednotě sostatními Cikány. Je pravda, že je možné najít několik málo zapálených Cikánů aneromských organizátorů Cikánů, kteří roztroušeni vrůzných zemích vykonávají aktivity odpovídající tomu, co Hancock nazývá „romský národnostním hnutím“. Není překvapivé, že jejich reakce na skutečnost, že Cikáni byli nuceni žít po celá staletí jako vyděděnci na okraji evropských společností, jsou přehnané. Tito aktivisté sice prohlašují, že hovoří za Cikány, ovšem ipřes určité organizační úspěchy mají stále na Cikány jako celek vliv jen velice nepatrný. Fakt, že organizovat Cikány je nesmírně náročné, můžeme vidět nakonec ivsamotném Hancockově článku. Řada věcí, které tito organizátoři Cikánů plánují, jsou od každodenních starostí většiny Cikánů velice vzdálené. Jedním znejoblíbenějších projektů některých ztěchto organizátorů, onějž většina Cikánů nejeví zájem, je vytvoření spisovného cikánského 1 Voriginále nenese Lípův text žádný název aje předznamenán pouhým „Vydavateli“. 2 Lípa, Jiří— „To the Editor“, Nationalities Papers Vol. XXI, No.2, 1993, str.269–272. 3 Hancock, Ian: The East European Roots of Romani Nationalism, Nationalities Papers, XIX, No.3, zima 1991, str.251— 267. Vzhledem ktomu, že Hancock (ojehož termín se zde ivcelé stati jedná) vodpovídajících souvislostech nacionalizmus definuje jako „pocit sdílené identity určité skupiny lidí aztohoto pocitu vyplývající snahu danou identitu posílit azískat uznání coby odlišná populace, kterou vočích majoritní společnosti spojují společné historické, kulturní, jazykové, politické, náboženské ajiné další vazby.“ (Hancock, I.— The East European Roots of Romani Nationalism, in: Crowe David & Kolsti, John, eds.— The Gypsies of Eastern Europe, New York, 1991, str.133–150, zde str.133), rozhodl jsem se překládat termín „nationalism“ vdaných souvislostech jako (cikánské) „národnostní hnutí“. Náročnější čtenář nechť tuto informaci uchová vpaměti; (pozn.překl.). OPEN ACCESS
62 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 2/2023 jazyka.4 (Ačkoli se současné cikánské či romské dialekty vyvinuly zjednoho jazyka, jejich vzájemná srozumitelnost je dnes buď velice malá anebo vůbec žádná. Jako důsledek tohoto faktu by tak nutně muselo vzniknout několik spisovných cikánštin). Ve skutečnosti má gramotnost mezi Cikány jen velice krátkou tradici. Protože všichni Cikáni, pokud stále ještě hovoří romani, se již vraném věku stali bilingvními vjazyce jejich hostitelské země, považují za samozřejmé, že se jejich děti učí číst apsát vjejich druhém jazyce (tj.nikoli vromani). To neznamená, že by Cikáni neměli mít spisovný jazyk. Jen je třeba, aby byl hned na počátku jakéhokoliv pokusu ojeho vytvoření vzat vpotaz reálný odhad skutečné lingvistické situace Cikánů. Hancockova kritika mé osoby pramení zmé recenze5 Krume Kepeskiovy aSaip Jusufovy mluvnice cikánštiny vydané ve Skopje6. Má obecná námitka k této mluvnici makedonské romštiny zněla — tehdy inyní—, že vytváří falešný dojem, že Cikáni sdílejí jeden spisovný jazyk. Ve skutečnosti spisovná romština dosud neexistuje. Jedním zkonkrétních případů tohoto nerealistického přístupu je například to, jak se sestavitelé mluvnice makedonské romštiny vyrovnávají svypůjčenými slovy (vtomto případě zmakedonštiny). Jedním zunikátních rysů Cikánů je to, že každý dialekt cikánštiny takovými výpůjčkami oplývá, což je výsledek specifických lokálních historií Cikánů. Zapálení představitelé „romského národnostního hnutí“ přesto sní ovytvoření „spisovné“ cikánštiny, která by se mohla ve všech ohledech rovnat spisovným jazykům, které za sebou mají stovky let vývoje. Vduchu této myšlenky vyloučili autoři mluvnice makedonské cikánštiny zživé cikánštiny, se kterou začínali, většinu vypůjčených výrazů anahradili je slovy zhindštiny. Proč zhindštiny? Zjevně měli za to (stejně jako další představitelé „romského národnostního hnutí“), že takový krok logicky vyplývá zfaktu, že cikánština ahindština jsou příbuzné jazyky. Nevadilo jim, že slova zhindštiny, která začlenili do své „spisovné“ cikánštiny jsou Cikánům nesrozumitelná, aže jejich velké množství dělá jejich „spisovnou“ cikánštinu cizím jazykem ipro ty Cikány, na základě jejichž dialektu (nebo dialektů) byla vytvořena. Protože se integrace Cikánů do ne-cikánských společností zrychluje, užívání cikánštiny (anebo přesněji, jejích dialektů) bohužel postupně upadá. Jakožto specialista na dialekty cikánštiny jsem samozřejmě pro udržení všech dialektů cikánštiny naživu. Tvrzením, že mluvnice makedonské cikánštiny představuje „spisovný“ cikánský jazyk, se vytváří iluze, že scikánštinou je vše vpořádku. Ve skutečnosti je ale makedonská „spisovná“ cikánština zbytečný nerealizovatelný výtvor. Současně stím zůstává aktuální situace ohrožených živých dialektů cikánštiny neřešena. Právě ztěchto důvodů jsem pro Newsletter of the Gypsy Lore Society (North American Chapter) napsal praktický program toho, co podle mého názoru bylo pro cikánštinu— mnohem spíše než ono upevňování samolibých iluzí podobných těm, které zastávají představitelé „romského národnostního hnutí“— skutečně potřeba udělat. 4 Viz např.„Forming aNew Gypsy Spirit: Will Sanskrit Help?“ The New York Times, srpen 27, 1990, str. A4. 5 Newsletter of the Gypsy Lore Society, North American Chapter, 5, No.3, 1982, str.1, 3, 4, 7. 6 Kepeski, Krume— Jusuf, Saip: Romani gramatika— Romska gramatika, Skopje: Nasa Kniga, 1980. OPEN ACCESS
JIří LíPA 63 To, co Hancock cituje jako ilustraci mého domnělého „nepřátelství“ vůči „romskému národnostnímu hnutí“ pochází právě zmého návrhu. Zde jsou některé relevantní výňatky ztohoto programu: — Ciganologové by měli usilovat ozachycení skutečné mizející cikánské kultury ajazyka ve všech jejich lokálních variantách, aby je zachránili pro bohatství výtvorů lidského ducha. — Mnoho zpřevládajících interpretací cikánských kultur7 nebo jejich určitých aspektů není bohužel založeno na objektivních analýzách reality, ale spíše na předem hotových představách, které snad mohly být odvozeny zpozorování jiných etnických skupin, ovšem na Cikány je aplikovat nelze. — Co si dnešní situace žádá (samozřejmě kromě potřeby zlepšit materiální situaci Cikánů), je zaznamenání mnoha spontánních apůvodních textů týkajících se jakýchkoli témat ze skutečného života Cikánů, ve všech živých dialektech romani, ato ve skutečné podobě jejich komunikace, tedy bez jakékoliv eliminace vypůjčených prvků abez umělého zavádění nových výrazů. Všechny takové texty by sloužily jak ne-cikánským, tak cikánským badatelům jako zdroj skutečné živé romštiny. Mnohé ztěchto textů by navíc obsahovaly informace ocikánských institucích azvycích. Pokud se vprocesu hledání rodilých pomocníků ajich výcviku pro tento úkol objeví literární talenty, tím lépe. Ovšem dokonce ani vtakovém případě bych nespěchal soznačením jejich cikánštiny za „spisovný jazyk“, alespoň pokud bereme vážně význam termínu „spisovný jazyk“. Postulovaná existence [tvorba] „spisovné“ cikánštiny by omezila potenciální spisovatele— mluvčí jiných dialektů než toho, který bude náhodně označen za „spisovnou“ cikánštinu. Náš cíl by přitom měl být opačný: povzbuzovat ke psaní ve všech dialektech všech variet cikánského jazyka. Systematická práce na tomto projektu může někdy vbudoucnu vést ktomu, že se objeví skutečná cikánská literatura, ato pravděpodobně vněkolika formách. — Myšlenka „vytvoření‘ spisovné cikánštiny (vjedné nebo více podobách, bez ohledu na to, na kterém dialektu nebo kombinaci dialektů bude vytvořena) se může zdát být vsouladu sněkterými trendy moderní doby. Ve skutečnosti se ovšem jedná opouhé hračkaření, plýtvání energií amateriálními prostředky, kterých vciganologii není nazbyt. Zatímco se uměle vytvářejí chybějící atributy, které mají vočích snílků abyrokratů vytvořit zCikánů etnickou menšinu vkonvenčním smyslu slova, ztrácejí se nám před očima nenahraditelné hodnoty cikánské kultury.8 (Kurzívou jsem psal slova, která Hancock vybral pro ilustraci /na straně 256/ mé domnělé „viny“.) 7 Na tomto místě je voriginále uvedeno jednotné číslo; vsouladu se zbytkem věty, jakož isLípovým textem zNewsletteru, odkud výňatek pochází, opravuji na plurál (pozn.překl.). 8 Newsletter of the Gypsy Lore Society, North American Chapter, 6, No.1, 1983, str.8 a9 (tj.Lípa 1983a); viz též mou odpověď včísle 3 (str. 2) téhož ročníku Newsletteru (tj.Lípa 1983b). OPEN ACCESS
64 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 2/2023 Uvedených názorů se držím doposud. Kdyby Hancock přijal objektivní přístup, zjistil by, že jsem psal vzájmu skutečné cikánské vernakulární kultury, na niž by se měl soustředit zájem představitelů „cikánského národnostního hnutí“ především. Hancock odkazuje na Jaroslava Suse jakožto ciganologa. Ten jím ale není. Jeho kniha9 je aplikací teorie národnosti, tak jak byla proklamována marxisty sovětského typu. Jejím hlavním zdrojem bylo oficiální rozhodnutí komunistického vedení Československa opolitickém statusu Cikánů. Na základě oficiálních možností, proti kterým neexistovalo žádné odvolání, bylo rozhodnuto, že různé skupiny Cikánů vČeskoslovensku nebudou považovány za národnostní menšinu (samozřejmě, že oto méně za národnostní menšiny). Oproti očekávání se Hancock zmiňuje oHeinrichu Himmlerovi zjiného důvodu než toho, že byl šéfem organizace, jejímž cílem bylo systematické vraždění Cikánů. Zpočátku jsem vztahu, který Hancock postuluje mezi Himmlerem alidmi nařčenými znepřátelství k„romskému národnostnímu hnutí“, nerozuměl. Nakonec jsem Hancockovu myšlenku pochopil. Jejím jádrem je toto: Himmler— jak říká Hancock (s.255)— se navzdory svým genocidním záměrům rozhodl, že „určité konzervativní romské rodiny“ budou eliminace ušetřeny, aby byly zachovány jako historická kuriosita. Nerozhodl se ktomu proto, že by se vněm ozval soucit, ale na základě chladnokrevné reflexe. Objektivní vědecký zájem ciganologů kritizovaných Hacockem je pak podle tohoto autora srovnatelný sbezskrupulózními zájmy Himmlera ocikánské rodiny, které se rozhodl ušetřit. Jejich „hříchem“ je pak neuznání existence „romského národnostního hnutí.“ Na objektivním přístupu založená studie otom, co Hancock nazývá „romským národnostním hnutím“ by byla vítaným přínosem do ciganologického bádání10. Hancockův článek ovšem objektivní studium nepředstavuje. Jeho závěry nejsou adekvátně doloženy. Je záměrně vytvořen tak, aby zaujal spíše emoce než logiku.11 Přeložil Marek Jakoubek LITERATURA: 9 Sus, Jaroslav: Cikánská otázka vČSSR. Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1961. 10 Možno doplnit, že vtomtéž čísle Nationalities Papers, kde byl zveřejněn Lípův text, byla na stranách 282–286 publikována itehdy ještě bezejmenná studie Wernera Cohna, posléze nazvaná Mýtus cikánského národnostního hnutí, která je věnovaná právě analýze odpovídajícího fenoménu, ato vintencích velice podobných těm, po nichž volá Lípa (českému čtenáři je překlad této studie již dostupný: Cohn, Werner— Mýtus cikánského národnostního hnutí, in: Jakoubek, Marek /ed./, Cikáni aetnicita, Praha/Kroměříž: Triton, 2008, str.134–143); pozn.překl. 11 Rád bych zde poděkoval páteru Francisi Glimmovi za jeho podněty. COHN, Werner (2008): Mýtus cikánského národnostního hnutí. In: Marek Jakoubek (ed.) Cikáni aetnicita. Praha/Kroměříž: Triton, str.134–143; zangličtiny přeložil Marek Jakoubek. HANCOCK, Ian (1991): The East European Roots of Romani Nationalism. Nationalities Papers, XIX, No.3, zima 1991, str.251— 267. HANCOCK, Ian (1991): The East European Roots of Romani Nationalism. In: David OPEN ACCESS
JIří LíPA 65 Crowe— John Kolsti, (eds.) The Gypsies of Eastern Europe. New York: Routledge, str.133–150. KEPESKI, Krume— Jusuf, Saip (1980): Romani gramatika— Romska gramatika. Sopje: Nasa Kniga, LÍPA, Jiří (1982): [Review of:] Kepeski, Krume— Saip Jusuf. 1980. Romani gramatika— Romska gramatika. Skopje: Nasa Kniga. 220 pp. Newsletter of the Gypsy Lore Society, 5 (3): 1, 3, 4, 7. LÍPA, Jiří. (1983a): Reply to Kenrick. Newsletter of the Gypsy Lore Society, North American Chapter, 6 (1): 8–9; (doplněno překladatelem). LÍPA, Jiří (1983b): Reply to Puxon. Newsletter of the Gypsy Lore Society, North American Chapter, 6 (3): 2; (doplněno překladatelem). SUS, Jaroslav (1961): Cikánská otázka vČSSR. Praha: Státní nakladatelství politické literatury, OPEN ACCESS