Pierre Bourdieu, Raymond Williams a jejich pokračovatelé

PIERRE BOURDIEU, RAYMOND WILLIAMS AJEJICH POKRAČOVATELÉ Šebek, Josef. Literatura asociálno: Bourdieu, Williams ajejich pokračovatelé. praha: Filozofická fakulta, Univerzita Karlova 2019, 270 s. Dalibor žíla Masarykova univerzita [email protected] Literární teoretik Josef Šebek (* 1980), působící na Ústavu české literatury akomparatistiky FF UK, si ze své pozice kontextologa vnedávno vyšlé knize Literatura asociálno klade otázku míry usouvztažnění literárních textů se současným sociálním diskurzem, kterou reflektuje na díle francouzského sociologa Pierra Bourdieua (1930–2002) ajeho teorii literárního pole ana teorii kulturního materialismu britského literárního teoretika Raymonda Williamse (1921–1988), jakož ina pracích jejich ideových následovníků. Vpředchozím století vytvářela základ přemýšlení oliteratuře pře oto, do jaké míry, nebo jestli vůbec, můžeme literární texty chápat jako součást sociálních kontextů, nebo jsou-li na těchto kontextech nezávislé. Tyto textostředné akontextové přístupy si kladly otázku: Jaké modely jsou dostupné pro zprostředkování vztahu mezi textem ajeho zakotvením do společenského rámce? Josef Šebek ve své knize nabízí přehled myšlenek autorů, jejichž modely tyto aspekty textu postihují avnichž naopak text nestojí vcentru pozornosti. Šebkova prezentace je částečně postavena na dvou rovinách rozdílných stylů reflexivity, kde proti sobě stojí koncepce francouzských autorů akoncepce autorů anglosaských, kteří zaujímají dvě stěžejní pozice kontextového studia literatury. Tento zdánlivý střet pohledů se navzájem propojuje adospívá ke komplementárnosti. Josef Šebek si sám uvědomuje protikladnost tradic amyšlení jednotlivých studovaných autorů. Cílem jeho knihy je proto kriticky nahlédnout na obě tyto teorie, podrobit je komparativní analýze avytvořit pomyslný most pro zprostředkování kontaktu mezi literárním textem ajeho sociálním kontextem. Pozornost je zde upřena na teorie, vnichž se text asociální kontext ustavují vzájemně, jako je tomu například vdílech současného literárního marxismu. Různě kontextově orientované teorie vtextu knihy pak na sebe navzájem kriticky odkazují. Nelze se zde ovšem vyhnout komparaci, protože jedno vyplývá zdruhého avše se vším souvisí. Autor si je vědom obtížnosti popisu vztahu literatury asociální reality. Hrozí totiž, že na literaturu bude nahlíženo veskrze sociálnem. Zabývat se sociálním kontextem literatury totiž znamená věčně oscilovat mezi autonomií aheteronomií literatury ivzdor Bourdieuově pojetí, podle něhož je literatura specifickou sociální praxí akonstituuje jedno zpolí kulturní produkce. Bourdieuova teorie literárního pole je jednou znejkomplexnějších současných literárněvědných koncepcí vztahu mezi literárním textem asociálním kontextem, vníž se jedná opopis literatury jako společenské instituce scílem vytvořit pomyslnou hermeneutiku literatury. Bourdieuova teorie se snaží vysvětlit kreativitu na pozadí OPEN ACCESS DALIbOR žÍLA 191 sociálních podmínek, ukázat předurčenost tvorby na základě její kontextualizace do příslušné konfigurace literárního pole. Ivpostbourdieuovském bádání zůstává autor vcentru pozornosti. Vpřípadě postbourdieuovských pokračovatelů se studium literárního pole jako celku odehrává vprizmatu působení autorského subjektu, který je pro ně určující entitou. Základní rozdíl mezi teorií literárního pole akulturním materialismem spočívá ve vydělovaní literatury ze společenského pohybu uprvého oproti jejímu včleňování do celkového sociálního kontextu udruhého. Literatura utváří společenský pohyb. Williamsův kulturní materialismus postuluje kontinuitu mezi celkovým společenským pohybem aliteraturou ikulturou. Šebek vknize chápe kulturní materialismus jako historismus akontextový přístup orientovaný na politiku apoetiku sociální diference. Oproti Williamsovi Bourdieu věří, že sociální prostor se rozpadá do autonomních sociálních polí, která— ipřes některé homologie— svou historií aproblematikou činí tento prostor disparátní. Nicméně teorie polí akulturní materialismus jsou dvě hemisféry vkomplementárním vztahu. Po představení teorie polí jsou ve druhé atřetí částí Šebkovy monografie nejprve nastíněny jednotlivé teorie, dále pak náhled na ně zpohledu dnešní doby ajejich současný vývoj. Na tyto deskriptivní části navazuje kritický oddíl, který se zamýšlí nad problematikou vyplývající zpředchozí prezentace anad otázkami, které vyvolává. Šebek považuje vrámci svého tázání za zásadní otázku autonomie aprincipů nového nahlížení na díla (exkurze do Bourdieuovy teorie estetična) ateorii kulturní spotřeby areprodukce. Tyto otázky autor studuje arozvíjí postbourdieuovské přístupy na základě revizí teorie literárního pole vsoučasné frankofonní sociologii literatury na příkladech Jacquesa Duboise, Anny Boschettiové nebo Alaina Vialy. Dále se zaměřuje na díla současných sociologů literatury navazujících na Bourdieuovo dílo. Gisèle Sapirová ve své knize La guerre des écrivains (Válka spisovatelů) aplikuje teorii polí na pozdější vývoj francouzského literárního pole, Pascale Casanovová ve Světové republice literatury rozvíjí pojetí Weltliteratur inspirované koncepty literárního pole akulturního kapitálu. Bernard Lahire, autor knihy La condition littéraire: La double vie des écrivains, teorii literárního pole opouští avěnuje se „literární hře“. Jérôme Meizoz se pak soustřeďuje na otázku sebeprezentace autora azavádí pojem literární postura. Následně se Šebek věnuje kulturnímu materialismu. Představuje nám Williamsovy teorie kultury aliteratury anavazuje Alanem Sinfieldem ajeho pojetím problematiky vrovině sexuální disidence aliterárních queer studií. Uvšech zmiňovaných autorů představuje Bourdieuova teorie literárního pole hlavní teoretickou imetodologickou základnu. Tuto teorii aplikují ve svých dílech, rozvíjejí ji nebo ji inkorporují do vlastních teorií. Dále Josef Šebek věnuje pozornost propojení sociálně-kontextového zkoumání literatury aqueer problematiky Sinfieldových děl. Vzávěrečné části knihy studuje autor vkomparativním duchu klíčové otázky teorie zprostředkování mezi literárním textem asociálním kontextem. Šebkova publikace se tedy zaobírá především reflexí akomparací jednotlivých teoretických modelů. Kompendiem ke druhé atřetí části jsou pak dvě interpretační kapitoly sloužící coby exkurzy do zkoumání ať už autorské postury, nebo „politického čtení“. Jedná se oaplikování studovaných teorií na konkrétní literární díla. Šebek na příkladu předmluvy krománu Myši Natálie Mooshaberové Ladislava Fukse využívá Meizozovu posturu. Zahrnout české dílo do pojednání ofrancouzských aanglosaských literárních teoriích nicméně působí do jisté míry nepatřičným dojmem. Šebek nakládá OPEN ACCESS 192 SVĚT LITERATURY 64 s Fuchsem spíše po meizozovsku, než by se snažil aplikovat bourdieuovské postupy. Vpřípadě druhého exkurzu pak Šebek nahlíží na Fuchse pouze optikou Giorgia Agambena, který ale vrámci knihy není vůbec analyzován. Čtenář by zde spíše očekával pohled na Fuchse prizmatem literárních queer studií vzhledem kpřítomnosti jejich zástupce Alana Sinfielda vmonografii anáslednému rozboru queer motivů ve Fuchsově díle. Cílem Šebkova díla je především provést kritickou srovnávací analýzu teorie literárního pole akulturního materialismu aposkytnout výklad současných kontextově orientovaných přístupů, ať už francouzských, nebo anglosaských, rozvíjejících teorie Pierra Bourdieua aRaymonda Williamse. Většina rozebíraných autorů nebyla doposud vrámci českého kontextu známa. Publikace se tedy pokouší osplacení pomyslného dluhu atyto autory postbourdieuovské sociologie akulturního materialismu českým čtenářům konečně představuje. To se týká především Raymonda Williamse. Záměrem práce přitom není podat úplný výčet autorů navazujících na Bourdieuovo dílo arozvíjejících jej. Autor pečlivě vybírá ústřední osobnosti pokračovatelů azprostředkovává jejich myšlenky, které neopomine efektivně shrnout vzávěru každé kapitoly. Zkoumá, kam se ubíralo postbourdieuovské bádání po formulaci teorie polí ajaké nové koncepty ssebou přineslo. Šebkova kniha je zdařilým počinem, který přehledně přibližuje českým čtenářům dva hlavní směry sociologického přístupu kliteratuře, Bourdieuovu teorii polí, ake kultuře, Williamsův kulturní materialismus. Hlavní předností práce je, že se snaží danou problematiku nejen představit, ale že ji isociálně kontextově rozvíjí asleduje zájem oni ajejí vývoj, nad kterým se kriticky zamýšlí ahodnotí jej. Jedinou výtkou je diskrepance mezi studiem děl následovníků Bourdieuových aWilliamsových, znichž autor vybral jen Sinfielda aDollimora. Publikace celkově působí velmi přehledným dojmem apodává důkaz ohloubce autorova vhledu do problematiky ajeho šíři přehledu. Co se týče reflexí Bourdieuova apředevším Williamsova přínosu apřínosu jejich pokračovatelů, jedná se vrámci českého literárněvědného prostředí ounikátní počin, který doposud nemá, co do svého rozsahu, obdoby azajisté přispěje kobeznámenosti domácí literární obce se současnou percepcí těchto dvou významných sociologicko-kulturních proudů ovlivňujících dnešní chápání literatury. OPEN ACCESS