Tomáš ČERNUŠÁK a kol., Papežství a české země v tisíciletých dějinách
Abstract
188
Full text
188 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 2/2017 Přemíra citací vytváří navíc dojem mentorování asnižuje čtenářskou přitažlivost, kterou ještě snižují hodnotově infikované věty. Suk jakoby čtenáři potřeboval vnutit svůj pohled na komunistickou diktaturu. Snad iproto je celá kniha psána oznamovacím stylem prakticky bez otázek, které by čtenáře stimulovaly kdalšímu uvažování. Takováto forma je možná vhodná kvyprávění příběhu politického střetu, bohužel se nehodí kanalýze proměny myšlení. To mě vede kúvaze, zda autor vknize vlastně odpovídá na nějakou širší otázku. Vzhledem ktomu, že si sám žádnou fakticky neklade, je možné oní uvažovat za něj. Jaký byl důvod potřeby expertního vědění aproč získali ekonomové takový symbolický kapitál, že svým diskurzem ohrožovali panství komunistické strany? Byl větší vliv ekonomů dán růstem jejich počtu aprofesionalizací nebo jen ústupem utopických představ? Stačí připomenout, že mezi Rozsypalovou aŠikovou reformou uplynulo zhruba sedm až deset let, ale role ekonomů se měnila, což mohlo být dáno spíše vlivem založení Vysoké školy ekonomické vpadesátých letech než jen ideologickou oblevou. Stejně tak se můžeme ptát, do jaké míry se jednalo ogenerační odpor, neboli kdo vlastně zcelé ekonomické obce formoval reformní diskurz? Kupříkladu Michael Voříšek ukazuje, že vpřípadě sociologie se jednalo vnadpoloviční většině oskupinu jedinců narozených ve dvacátých letech apodstupujících kvalifikaci vpoválečném období.18 Suk sice popisuje destalinizaci uŠika avěnuje se stručně osudům některých starších ekonomů, ale strukturální obraz nám neposkytne. Podobně bychom se mohli ptát, zda ekonomie nebyla jedním zpolí, ve kterém se mohl realizovat maskulinní potenciál potlačený zestátněním podnikání. Vekonomickém diskurzu se totiž na rozdíl třeba od sociologického či uměleckého prakticky až na výjimky nevyskytovaly ženy. Jiřímu Sukovi nelze upřít odvahu, sjakou se pustil do této čtenářsky ne zrovna přitažlivé oblasti historie. Bohužel bez sevřenějšího konceptuálního uchopení asystematické analýzy končí jeho pokus na půli cesty. Výsledkem je, že zatímco knihy J.Zatlina, M.Landsmana či P.Caldwella se čtou jako fascinující příběh selhání konkrétní verze evropské modernity, akniha M.Voříška jako poměrně hutná explikace jedné formy vědění, tak Sukovy Veřejné záchodky nic podobného nenabízí. Mnohem spíše jde oshrnutí známého příběhu reformy sobčasným zajímavým postřehem. Ondřej Táborský Tomáš ČERNUŠÁK akol., Papežství ačeské země vtisíciletých dějinách, Praha, Academia, 2017, 450 s., ISBN:978-80-200-2638-5 Vztahy sřímskokatolickou církví tvoří pro české země, ať už byly samostatným politickým útvarem nebo součástí většího státního celku, po více než tisíc let jednu znejpalčivějších otázek, která se dodnes dotýká rozmanitých oblastí života. IvEvropě 21.století, kde hraje náboženství zdánlivě epizodní roli na pozadí demografické krize, 18 Voříšek rovněž provádí zajímavou komparaci českých apolských elit sociologického provozu, při níž zjistil relativně nízký věk uprvně zmíněné. Něco takového však Suk čtenáři své knihy bohužel neposkytuje. Viz M.VOŘÍŠEK, The Reform Generation, s.281–289. OPEN ACCESS
MICHaEL duRčÁK 189 krize identity adalších problémů postmoderního světa, však dokáže otázka vztahů se svatopetrským stolcem akřesťanstvím obecně kompletně ovládnout alespoň na čas českou veřejnou debatu. Posledními příklady tohoto fenoménu budiž kauza svyretušovanými kříži řeckých kostelů na výrobcích supermarketu Lidl arozhodnutí pražského magistrátu, který zakázal obnovení mariánského sloupu na Staroměstském náměstí, čemuž předcházela nešťastná politizace celé kauzy, vníž se projevily ostré antiklerikální tendence části české veřejnosti. Do této situace vstupuje se svou kolektivní monografií osmičlenná skupina historiků ahistoriček pod vedením Tomáše Černušáka, která si klade za cíl poučit apřiblížit široké veřejnosti rozmanité vztahy mezi malou středoevropskou zemí anejmocnější náboženskou institucí na světě, aniž by výsledná práce ztratila odborný ráz. Otevírá se nám tu krátký exkurz do dlouhé historie kulturních, politických aosobních vztahů, které přinesl některý ze zlomových okamžiků českých dějin. Ať už šlo odesetiletí husitských válek, bitvu na Bílé hoře anáslednou rekatolizaci nebo perzekuci věřících vdobách komunistické totality, vždy sehrála instituce obklopující římského biskupa naprosto klíčovou roli. Kniha je rozdělena na celkem devět podkapitol, úvod azávěr, které se postupně věnují zkoumáním vztahů mezi papežstvím ačeskými zeměmi jako badatelskému problému anásledně vztahům od období christianizace území Velké Moravy, až po krátké nastínění polistopadových vztahů mezi Vatikánem aČeskoslovenskem, resp.nástupnickou Českou republikou. Vzhledem kobrovskému rozsahu zkoumané látky asnaze přiblížit titul širší veřejnosti se však monografie nevyvarovala některých dílčích problémů. První znich nejde na vrub autorům, ale nakladatelství Academia. Drtivá většina knih vydaných vediční řadě Historie vychází vbrožované vazbě, vzhledem květšímu formátu nepříliš kvalitní atrvanlivé— ivzhledem kvyšší pořizovací ceně knih znakladatelství Academia by neměla být pevná vazba luxusem, nýbrž standardem.19 Dalším problémem je velká disproporčnost celé publikace. Například vztahům mezi papežstvím ačeskými zeměmi po roce 1918 je věnováno necelých padesát stran, přičemž vztahům vdobách komunistické nadvlády ztoho pouhých dvacet. Apro popsání polistopadových vztahů si autor vystačil spouhými čtyřmi stranami. Je to škoda ivzhledem ktomu, že autor zmíněné kapitoly Jaroslav Šebek má bohaté badatelské zkušenosti například se zkoumáním prvorepublikového katolicismu, což dokázal ve své poslední knize.20 Lze namítnout, že opronásledování církve adalších důležitých tématech 20. století existuje velké množství literatury, avšak kté se širší veřejnost, pro kterou je recenzovaný titul zamýšlen, pravděpodobně neuchýlí avzhledem knaléhavé potřebě dodnes objasňovat aseznamovat širší spektrum společnosti sproměnlivými postoji církve astátu vobdobí první republiky aobou totalit měl být výše zmíněnému období vymezen větší prostor. Ostatně dlouhý stín dávných sporů, jako například již výše zmíněná debata oznovu vztyčení mariánského sloupu nás zaměstnává dodnes. Třetím problémem je roztříštěnost publikace atéměř úplná absence některých témat, což je však naprosto pochopitelné vzhledem knemožnosti uchopit zkou19 Stejným problémem trpí také například edice 21. století stejnojmenného nakladatelství. 20 Jaroslav ŠEBEK, Za Boha, národ, pořádek, Praha 2016. Michael Durčák OPEN ACCESS
190 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 2/2017 mané období komplexně na tak malém prostoru. Téměř úplně stranou, svýjimkou jedné malé podkapitoly, tak zůstává například kulturní výměna mezi katolickou církví ačeskými zeměmi, která, idíky italské menšině sídlící především vPraze, vzkvétala přes dvě stě let apřinesla řadu barokních uměleckých skvostů, jimiž se Česká republika chlubí dodnes. Stálo by za zvážení, zda by si zmíněné téma nezasloužilo vlastní, soběstačnou publikaci, ačkoliv by spadala spíše do dějin umění než do historiografie. Jedním dechem je však nutno dodat, že kromě nastíněných drobných neduhů kniha Černušáka aspol. předsevzatý úkol splnila. Za zmínku stojí citlivé včlenění více než šedesáti různorodých vyobrazení, která jsou přirozenou součástí textu anetvoří pouze obrazovou přílohu na konci knihy nebo změť křídového papíru uprostřed publikace, jak bývá zvykem vanglosaském prostředí. Čtenář dostává do rukou ucelenou akvalitní publikaci, která slouží jako vstupní přehled do problematiky, jíž se mohli začít historici zabývat skutečně kvalifikovaně až na konci 19. století, když se rozhodl papež Lev XIII. konečně otevřít brány Vatikánského tajného archivu odborné veřejnosti. Michael Durčák Jugendbegegnung anlässlich des Gedenktages für die Opfer des Nationalsozialismus (Berlín, Pirna, 23.—27. ledna 2017) Upříležitosti Dne památky obětí nacismu, který každoročně připadá na 27. leden, uspořádal německý Spolkový sněm na konci ledna 2017 již dvacáté první setkání mládeže— Jugendbegegnung. Ve spolupráci návštěvnického centra Spolkového sněmu aněmeckých izahraničních občanských iniciativ, spolků apamátníků bylo do Berlína pozváno 80 mladých lidí zvíce než deseti zemí, kteří se vrámci svého studia či dobrovolnické činnosti aktivně zabývají obdobím nacionálního socialismu. Pozvání obdrželi rovněž mladiství, kteří se ve škole či místě svého bydliště angažují proti projevům antisemitismu, rasismu axenofobie. Díky spolupráci Památníku Terezín aÚstavu českých dějin se Jugendbegegnung pravidelně účastní istudenti astudentky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.21 Vrámci rozmanitého pětidenního programu se mezinárodní skupina mladistvých intenzivně zabývala tématem, kterému bylo Jugendbegegnung zasvěceno, tentokrát tzv.nacistické „eutanazii“. Mezi lety 1939 a1945 bylo na území „třetí říše“ systematicky zavražděno přibližně 300 000 osob spsychickým či fyzickým postižením. Ve většině případů se jednalo opacienty léčebných ústavů. Nacistický režim vnich spatřoval „balastní existence“ a„neužitečné žrouty“, jejichž životy nejsou „hodny žití“. Podáním smrtící injekce, cíleným vyhladověním či zplynováním měla být těmto lidem zprostředkována „smrt zmilosrdenství“. Kromě těchto „eutanazních“ programů byly vnacistickém Německu ve snaze ozachování „zdravého národního těla“ prová21 Oposledních dvou setkáních informovali vHOPu 8, 2016, č.1 Michal Kurz aJiří Neminář, vHOPu 8, 2016, č.2 Andrea Stehlíková. OPEN ACCESS