Pirmojo lietuviško fizikos vadovėlio 90-metis

Angelė KAULAKIENĖ 90. VÝROČÍ PRVNÍ LITEVSKÉ UČEBNICE FYZIKY Počátky litevské fyzikální terminologie lze nalézt již v polovině 19. století, kdy byly v novinách "Keleivis iš Karaliaučiaus broliams lietuvininkams žinias parnešęs" (1848–1880) otištěny články, v nichž byli čtenáři seznamováni s patrně nejdůležitějšími fyzikálními objevy konce 18. a počátku 19. století (elektromagnetická indukce, zákon zachování energie, jevy magnetismu atd.) a s novými zařízeními a přístroji (parní stroj, telefon, telegraf, teploměr aj.). Tehdejší fyzika a technika byly navzájem velmi úzce propojeny. Fyzika byla považována za teoretický základ techniky. Proto se v popularizačních článcích o fyzice v "Keleivis" a později ve vydávané "Aušra" (1883–1886) objevovalo mnoho termínů, které lze zařadit jak do fyzikální, tak do technické terminologie. Teprve na konci 19. a počátku 20. století, kdy se objevily původní i překladové litevské učebnice fyziky, lze hovořit již pouze o dalším vývoji fyzikální terminologie, který zčásti ovlivnili tři popularizátoři přírodních věd tohoto období. Byli to Petras Vileišis, Juozas Adomaitis-Šernas a Jonas Šliūpas. Petras Vileišis (1851–1926), žinomas švietimo ir kultūros veikėjas, yra pirmojo lietuviško fizikos vadovėlio "Populariškas rankvedis fizikos" autorius. Rašydamas populiarinimo knygeles, jis pasirašinėdavo įvairiais slapyvardžiais: P. Neris, Nėris, Nerys, Ramojus, Giedrius, Gintautas, Svalė ar tik P.N., L., G. Kartais visai nepasirašydavo arba nurodydavo savo artimesnių draugų inicialus, pavyzdžiui, Vl.S. (Vladas Stulginskis)1. Juozas Vileišis aiškina, jog P. Vileišis taip darė, norėdamas parodyti rusų valdžiai, jog tos knygelės yra ne vieno, bet daugelio asmenų darbas2. 1 Aničas J. Petras Vileišis: 1851–1926. V., 1993. P. 104. 2 Vileišis J. Spaudos laisvė ir inž. Petras Vileišis. K., 1927. P. 8. 69 Učebnici "Populiariškas rankvedis fizikoz" podepsal pseudonymem P. Nerio3. Učebnici poslal J. Šliūpasovi do Ameriky, aby tento "rankvedį" vydal. J. Šliūpas však, protože měl jen nepatrnou, primitivní tiskárničku, nedokázal knihu P. Vileišise vydat; spokojil se pouze s tím, že ve svém "Lietuviškajame balse" otiskl dva její úryvky, "Balsas" (tj. zvuk) a "Šviesa". Rukopis P. Vileišise se později dostal ke knězi A. Milukasovi, který v Senandore (stát Pensylvánie) založil nakladatelství knih a časopisu "Dirva". Roku 1899 A. Milukas skutečně vydal P. Vileišisův "Populiariškas rankvedis fizikoz". K části nákladu knihy A. Milukas před titulní list vlepil ještě jeden titulní list s těmito bibliografickými údaji: "Dirva" Nr. 2, kn. 9, balandis. "Populiariškas rankvedis fizikoz". P. Nerio". Kniha se tak proměnila v číslo časopisu. Později, roku 1905, tuto učebnici P. Vileišis po drobných pravopisných úpravách znovu vytiskl již ve své tiskárně "Vilniaus žinių"4. Letos si tedy připomínáme 90. výročí první litevské učebnice fyziky vytištěné v Litvě. Učebnice P. Vileišise byla tehdy příznivě hodnocena. Takto byla v roce 1899 v novinách "Tėvynė" hodnocena kniha "Populiariškas rankvedis fizikoz": "Je to důležitá a užitečná knížečka s mnoha obrázky. Bylo by možné ji používat jako učebnici při výuce, a protože litevské učebnice nemáme, může si ji každý pro velký užitek přečíst alespoň takto"5. A také noviny "Vienybė Lietuvninkų" v roce 1899 nejen uvítaly vydání této učebnice, ale stručně pojednaly i o její struktuře. "Konečně jsme se dočkali také učebnice Fiyzikos, byť stručné. Čtenář se z této knihy dozví alespoň o jednoduchých projevech síly, která je přítomna v každé věci. Kniha je rozdělena do 5 kapitol: v první kapitole se píše o svervybė (tíži), ve druhé o teple, ve třetí o zvuku, ve čtvrté o světle a v páté o elektřině. Kniha je velmi užitečná a lze jen přát, aby si ji každý 3 Populiariškas rankvedis fizikoz. Parašė P. Neris. V. "Vilniaus žinių" spaustuvė. 1905. – 100 p. 4 Petronis J. Petras Vileišis. V., 1992. P. 73–74. 5 Tėvynė Mėnesinis laikraštis. Organas susivienijimo lietuvių Amerikoji. Plymouth. Pa, 1899, Nr. 5, P. 148. Ištraukų tekstas visur šiame straipsnyje paliktas autentiškas. 70 přečetl, aby poznal sílu, která udržuje všechny věci6. Za tehdejších podmínek to bylo bezpochyby skutečně pěkně vydané, bohatě ilustrované, poměrně obsáhlé dílo o 100 stranách a po dlouhou dobu snad jediná kniha, v níž byla řada fyzikálních jevů vysvětlena jednoduše a srozumitelně. Například takto se vysvětlují vypařování a chlad: "Nalijme vodu do skleněné nádoby a začněme ji vařit, jak obvykle říkáme. Po chvíli uslyšíme, že voda začíná pískat a klokotat, ze dna nádoby začínají stoupat bublinky, které po dosažení hladiny praskají; budeme-li neustále dobře přikládat do ohně, uvidíme, že se ty bublinky stále zvětšují a nakonec začne všechna voda prudce vřít a pohybovat se, zatímco pára, kterou jsme už předtím mohli trochu zahlédnout, začne prudce stoupat" (s. 56). "Zdá se nám, že chlad je něco jiného než teplo. Ale je tomu skutečně tak? Uprostřed léta, když teplota klesne na 10 nebo 11°, všichni začnou bědovat: Ach, jaká je dnes zima. Pozdě na podzim, když někdy teplota vystoupí na 10 nebo 11°, však všichni říkají: "Jaký krásný teplý den"! Vidíme tedy, že stejné teplo v létě nazýváme chladem, zatímco na podzim teplem. Chlad tedy není nic jiného než teplo, které nestačí k tomu, aby dostatečně zahřálo naše tělo" (s. 51). Z těchto úryvků je patrná autorova snaha co nejvíce si vystačit s vlastními litevskými slovy. Proto je také většina termínů v učebnici převzata z nářečí a starých písemných pramenů (např.: aidas 80, ašis 11, balsas 74, daiktas 63, debesiai 71, medega 3, sluoksnys 65, stipinas 13, šaltinis 44, šviesa 82, tirpimas 52, ukanga 71, žibantis 96 atd.), z předchůdců fyzikální terminologie, tj. z popularizačních článků o fyzice v „Keleivis“ a „Aušra“, např.: apvalumas 19 „objem“, pajėga 12 (pajėga 57) „síla“, naugės 82 „kovy“, svarbė 3 „váha“ atd., anebo si je vytvořil sám P. Vileišis, např.: atvedėjas 97 „hromosvod“, perleidėjas 94 „vodič“ a další. Proto 6 Jednotė Lietuvninkų, týdeník věnovaný literatuře, vědě a politice. Plymouth, Pa. USA, 1899. Č. 7. S. 205. 7 Žr. Populiariškas rankvedis fizykos. V. 1905. 71 Mnoho termínů z učebnice P. Vileišise se dochovalo dodnes, např.: aidas 80, srov. FTŽ8, dalelė 41, šviesos lūžimas 173, židinys 396 atd. To vše ukazuje, že autor dokázal mnohé termíny vhodně zvolit. Ze 150 názvů základních pojmů uvedených v učebnici je 110 litevských a pouze 40 přejatých. Litevské termíny tedy tvořily 73% a přejaté 27% všech uvedených názvů. Většina přejatých termínů je řeckého nebo latinského původu, např.: aerostatas 43, srov. řec. aer „vzduch“ a statos „stojící“, elektra 92, srov. řec. elektron „jantar“, molekula 21, srov. lat. moles „hmota“ a zdrobňovací přípona -cula, spektras 88, srov. lat. spectrum „zjev, obraz“. Jen několik termínů bylo přejato z francouzštiny, slovanských či jiných jazyků, např.: izoliatorius 94, srov. franc. isolateur „ne vodič“, syla 3, srov. rus. сила, které bylo ve významu „síla“ užito pouze jednou, například: beru knihu; k jejímu přidržení je zapotřebí větší nebo menší síly (sylos), a to podle její velikosti. Jinak se v takových případech všude používá termín pajėga. Zdá se, že P. Vileišis znal článek K. Obelaitise, který zpochybňuje, zda je vhodné užívat sylą ve významu síly9. Termín syla je navíc uveden jako synonymum pro sílu pouze v závorkách. Obecně se v učebnici poměrně často vedle přejatých výrazů uvádí také litevský ekvivalent, srov. ještě diametras (skersinis) 49, gazas (dujos) 43, sfera (skritulys) 4 atd. Z toho vyplývá, že terminologie učebnice, stejně jako tehdejší fyzikální terminologie obecně (zde se míní termíny z popularizačních článků o fyzice v „Keleivis“ a „Aušra“), spočívala na pevném základě – litevské slovní zásobě. Z hlediska slovotvorby lze její slova rozdělit do určitých slovotvorných kategorií, jimiž se obvykle určují i kategorie samotných termínů. V tomto případě lze rozlišit kategorie dějů, vlastností, jevů, věcí a rozměrů, které souvisejí s určitými rysy pojmenovávání. Jedním z nich je synonymie názvů pojmů. Pojem se obvykle pojmenovává dvěma, někdy třemi jednoslovnými nebo víceslovnými termíny, které se od sebe oddělují čárkou či závorkami. Nejčastěji, jak už bylo uvedeno, jde o přejaté slovo a jeho litevský ekvivalent; srov. také linija (brėžis) 4, metalas (naugės) 45, stričkė (špulė, skri- 8 Fizikos terminų žodynas. V., 1979. – 677 p. 9 O b e l a i t i s K. Jazykové otázky/ Varpas, 1892, č. 8, s. 114–115. 72 dinys) 11 atd. Existují případy, kdy jsou dva synonyma spojena spojkou nebo, např.: měření vlhkosti nebo hygrometrie 69, pramen nebo zřídlo 27, střed nebo centrum 4 a další. Původ takového uvádění synonym je podle mého názoru třeba hledat v „Keleivis“, srov. elektromagnetické dalekopisy neboli telegrafy (1854, 14, 56)¹⁰, hedvábná bublina neboli okulár (1860, 47, 188), bleskový kabel neboli telegraf (1865, 22, 88), a v „Aušra“, srov. bludný oheň neboli bludička (1886, 1, 25), rudy neboli kovy (1883, 10, 256) atd. Druhým zvláštním rysem terminologie učebnice je kategoriální víceznačnost. Vyznačují se jí názvy takových pojmů, které zahrnují vlastnosti náležející současně dvěma logickým kategoriím. Nejčastěji jde o kategorie vlastnosti a velikosti či kvantitativního parametru, méně často o kategorie děje a výsledku. Vlastnost i velikost se v učebnici označují deriváty s příponou -umas, např.: všechny předměty, padají-li prostorem, mají stejnou rychlost 19; <...> teplo přechází v každém předmětu z jedné částice na druhou různou rychlostí podle množství látky 65. Pak budou všechny úsečky <...> poloměry stejné délky 4 apod. Jsou sice případy, kdy deriváty s příponou -umas označují pouze kvantitativní parametr, určitý objem, např.: tehdy vytlačí tolik vody, kolik samo zabírá prostoru, tj. jednu kubickou stopu 17; <...> je třeba je porovnávat při stejném objemu, nechť je to kvarta 15. Zdá se, že termín apvalumas ve významu kvantitativního parametru, určitého objemu, užíval P. Vileišis podle vzoru „Aušra“, srov. řídká vata nezvětší svůj objem více než dvakrát (1884, 10–11, 353), sádrová hmota při schnutí svůj objem nezvětší (1884, 12, 415) atd. Někdy se vlastnost a velikost či kvantitativní parametr označují jak deriváty s příponou -umas, tak deriváty s koncovkou -is, např.: voda ve válci by měla vystoupit přesně do výšky, do jaké stojí v nádobě 26, <...> voda se v obou nádobách rozdělí rovnoměrně a vystoupí do stejné výšky 22 atd. Od této kategoriální víceznačnosti se začalo upouštět až později, v prvních desetiletích 20. století. V seznamu prof. Ig. Končiause 10V závorkách jsou uvedeny rok, číslo a strana novin. 73 V „Terminai fizikos reikalams“ [Termíny pro potřeby fyziky], otištěném v novinách „Lietuva“ v letech 1923–1924, jsou uvedené termíny vysvětleny takto: 1138. greitis, -čio – скорость (как величина), a 1137. greitumas, -o – скорость (размер скорости), 305. ilgis, -io – длина (как величина), a 306. ilgumas – длина (размер величины) atd. Třetím zvláštním rysem terminologie učebnice je rozlišování rodových a druhových termínů, např.: předmět: hygroskopický předmět 70, pevný předmět 77, kapalný předmět 76 nebo rozpínání 21–22, 43, 58; elektřina: záporná elektřina 93, kladná elektřina 93, přirozená elektřina 94; fontána: přírodní fontána 27, umělá fontána 27; pára: nasycená pára 62, přehřátá pára 62, stlačená pára 62, vodní pára 69; vodič:dobré vodiče 94, špatné vodiče 94; čerpadlo:sací čerpadlo 40, výtlačné čerpadlo 39. Jak je z těchto příkladů patrné, téměř všechna přídavná jména a příčestí (většinou trpná přítomná), která vystupují jako druhové složky víceslovných termínů, mají určité tvary; výjimek je jen několik, např.: síla:výtoková síla 67, tahová síla 12 apod. Autor byl tedy už tehdy přesvědčen o účelnosti užívání určitých tvarů přídavných jmen a příčestí, které vyjadřují rozlišující či druhový rys pojmu. Na druhou stranu mohly mít na autorův postoj vliv termíny užívané již v „Keleivis“: elektrický proud (1851, 11, 43), galvanický článek (1851, 13, 50), hořící páry (1854, 13, 52), voltovská baterie (1851, 11, 43) a další. Lze tedy tvrdit, že „Populiariškas rankvedys fizikos“ [Populární příručka fyziky] obsahuje také zárodky určitého normování terminologie. Zaprvé se u mezinárodních termínů či výpůjček hledaly litevské ekvivalenty, případně se vedle mezinárodních uváděly litevské termíny. Zadruhé byla většina druhových pojmů pojmenována přídavnými jmény nebo trpnými příčestími přítomného času v určitých tvarech. Tyto zárodky normování nepochybně ovlivnily i další vývoj fyzikální terminologie. 74