Keletas minčių apie terminų standartizaciją

TERMINOLOGIJA, MOKSLO KALBA IR DABARTIS Kazimieras GAIVENIS NĚKOLIK MYŠLENEK O STANDARDIZACI TERMÍNŮ Standardizace termínů v posledních dvou třech letech ukázala, že úspěch této práce závisí především na tom, jak tvůrci norem chápou termíny, která slova a jejich spojení za termíny považují a jak je vybírají, systematizují, klasifikují a definují. Tvůrci terminologických norem navíc často dělají ještě jednu metodickou chybu: domnívají se, že při přípravě normy pro určitou oblast je třeba terminologii znovu posoudit a přepracovat a dobré termíny nahrazovat ještě lepšími. Ve skutečnosti to není třeba, protože termíny mohou v zásadě normalizovat pouze příslušné terminologické komise, nikoli jednotliví tvůrci terminologických norem. Při definování termínů se nejčastěji volí tři rozlišovací znaky tohoto pojmu: 1) vědecká povaha pojmu; 2) přesně vymezený význam a 3) specifičnost pojmu. Žádný z těchto znaků sám o sobě ještě nevyjadřuje současné pojetí termínu. Například nikdo nepochybuje o tom, že lze mluvit o sportovní terminologii, ale většina pojmů z této oblasti není vědecká. Specifičnost pojmu je znakem jeho profesního užívání. Ani ta však neurčuje, zda slovo patří do terminologie, protože v profesním jazyce nejsou jen termíny, ale také profesionalismy, žargonismy a jiná slova. Termíny se tedy od běžných slov (netermínů) odlišují nikoli jedním znakem, ale souhrnem několika znaků. Termín není nějaké zvláštní slovo či slovní spojení, nýbrž slovo nebo slovní spojení, které má zvláštní pojmenovávací, neboli nominativní, funkci. Proto je z mnoha gramatických synonym běžného jazyka třeba pro terminologii vybrat jen ta nejvhodnější. Například lze říci kartáč na boty, kartáč botám, kartáč na čištění bot, čisticí kartáč na boty, kartáč k čištění bot atd. Všechna tato synonyma v zásadě neodporují gramatickým normám, ale pro terminologii a terminologické normy se v tomto případě nejlépe hodí pouze kartáč na boty – slovní spojení s genitivem vyjadřujícím účel. Proto termino- 6 logové při schvalování terminologických norem často upravují a přepracovávají dlouhé názvy vyjádřené různými pády. V terminologii se složené pojmy obvykle pojmenovávají víceslovnými termíny. Například soubor deseti terminologických norem schválených v roce 1993 obsahoval celkem 908 termínů. Z nich bylo 230 jednoslovných, 468 dvouslovných, 150 trojslovných, 39 čtyřslovných, 13 pětislovných, 6 šestislovných a 2 sedmislovné. Když jsme tento soubor porovnali se souborem 0,016 termínů z ruských technických terminologických norem2, zjistili jsme, že naše termíny jsou o něco kratší. V ruských terminologických normách tvoří jednoslovné termíny 10,16% (u nás 25,3%), dvouslovné 36,16% (u nás 51,5%), trojslovné 26,99% (u nás 16,5%), čtyřslovné 15,54% (u nás 4,2%), pětislovné 6,48% (u nás 1,4%), šestislovné 2,96% (u nás 0,6%) a sedmislovné 0,84% (u nás 0,2%)3. Je samozřejmé, že toto srovnání může být jen přibližné, protože soubory mají různou velikost. Každopádně je však z tohoto srovnání patrné, že termíny v našich normách svou stručností nezaostávají za terminologií některých jiných jazyků. V praktické terminologické činnosti se obvykle rozlišují dva druhy vztahů mezi pojmy: hierarchické a nehierarchické vztahy. Nejčastější hierarchické vztahy jsou vztahy rodově-druhové a vztahy celek-část. První vztahy jsou v terminologii několikanásobně častější než druhé. Oba tyto vztahy lze znázornit stupňovitými diagramy, např.: a) rodově-druhové vztahy a b) vztahy celek-část: 1 Děkujeme asist. A. Noreikaitė za poskytnutí statistických údajů. 2 Б о л к о в а И. Н. О краткости стандартизованного термина // “Научно-техническая терминология”. М., 1989. 4. С.13. 3 Zbývající termíny mají spojkové členy. 7 V návrzích norem pro terminologii jsou dvouslovné složené termíny, jejichž základní složka označuje celek – stroj, zařízení, přístroj – a vedlejší složka jeho část (součást), někdy nepřímo vyjadřovány termíny typu „adjektivum s příponou -inis, -ė + podstatné jméno v nominativu“, např.: pavarinis → pavaros sraigtas, automobilinis → automobilio variklis apod. Význam složky takového termínu se vyjadřuje takzvaným genitivem vztahu celku a části. K vyjádření druhu se v našem jazyce používají některé gramatické prostředky. Jedním z nich jsou určité tvary adjektiv a příčestí. Tyto tvary nemají všechny naše jazyky, a proto se najdou lidé, kteří je neuznávají ani v terminologii. Ve skutečnosti bývá často obtížné určit, zda je v termínu třeba určitý tvar, či nikoli. Obecně jsou však tyto tvary v terminologii potřebné. Označují stálý druhový rozlišovací znak. Například gyvenamasis namas může být v určité době neobydlený, přesto se však stále nazývá gyvenamuoju namu. Geriamojo vandens se nyní nemusí nikdo napít, přesto to stále bude geriamasis vanduo, tj. voda určité jakosti. V „Dabartinės lietuvių kalbos gramatikoje“ (V., 1994) se uvádí, že protiklad určitých a neurčitých tvarů adjektiv není příliš výrazný ani důsledný; uvádějí se příklady i z terminologie, např.: saldus ir rūgštus pienas, bet saldieji ir rūgštieji pipirai, juodieji ir baltieji serbentai aj. (s. 175). Ve skutečnosti není třeba pro označení čerstvého ani kyselého mléka určitého tvaru adjektiva, protože se jím pojmenovává přechodná vlastnost pojmu. Kromě toho mohou být v terminologii druhové protiklady vyjádřeny nejen antonymy, ale i jinými druhovými termíny, např.: baltoji nykštukė (hvězda) – juodoji nykštukė (hvězda); juodieji metalai – spalvotieji metalai; juodoji rinka, baltieji suodžiai, baltosios eilės – zde žádné druhové protiklady nejsou. Určité tvary nejsou v terminologii potřeba pouze tehdy, má-li druhový přívlastek ještě vlastní příslovečný přívlastek, např.: lengvasis betonas (něm. Leichtbeton, angl. light-weight concrete), ale ypatingai lengvas betonas (něm. besonders leichtes Beton, angl. very light concrete). Obecně se v návrzích terminologických norem určité tvary adjektiv a příčestí užívají přibližně v normě, ale jsou případy, kdy chybějí, i kdy se jich užívá nadměrně. Někteří zpracovatelé terminologických norem překládají chybějící litevské termíny z jiných jazyků a domnívají se, že překlad termínů znamená přenesení jejich významu i formy z cizojazyčných ekvivalentů- 8 -zatímco ve skutečnosti překlad termínů znamená pouze přenesení významu (terminologického významu); shoda či neshoda formy termínů závisí na příbuznosti jazyků. Například název anglické normy zní „Asphalt Concrete Mixtures and Asphalt Concrete for Road Construction“. Při překladu je nutné použít nikoli název napodobující anglickou konstrukci „Asfaltbetonio mišiniai ir asfaltbetonis automobilių keliams“, nýbrž původní litevské slovní spojení („Automobilių kelių asfaltbetonis ir jo mišiniai“). Podle normy Litevské republiky „Terminologijos principai ir metodai“ (Lietuvos RST 1115–90) má definování terminologických pojmů několik cílů: 1) charakterizovat pojem na určité úrovni abstrakce; 2) odlišit tento pojem od sousedních pojmů; 3) určit vztahy pojmu k jiným pojmům, aby bylo možné vymezit jeho místo v systému; 4) vyčlenit pojem za účelem normování termínů. V praktické terminologické práci se nejčastěji používají intenzionální a extenzionální definice. První typ definic uvádí nejbližší rodový pojem, který již byl definován nebo je všeobecně znám, a znaky charakterizující pojem jako druh tohoto rodu (a). Druhý typ definic vyjmenovává druhové pojmy náležející k téže úrovni abstrakce (b). Např.: a) bibliografický záznam – bibliografické a další údaje o dokumentu (jeho části nebo skupině dokumentů) uvedené stanoveným způsobem, podle nichž jej lze identifikovat a vyhledat v katalogu4; b) kovy zemin – Al, Sc, Y, La5. Pro terminologické normy jsou typičtější definice prvního typu, zatímco definice druhého typu se vyskytují pouze v terminologických slovnících. Intenzionální definice jsou nejčastěji klasické definice definitio per genus proximum et differentiam specificam. V těchto definicích může být druhových rozdílů uvedeno více než jeden; může jít o několik znaků. Je tomu tak proto, že někdy nelze nalézt jediný znak, který by definovaný objekt odlišoval od všech ostatních objektů a v podstatě odhaloval jeho obsah. Chyby v definicích termínů v normách nejčastěji vznikají z nesprávného chápání vztahu mezi definovaným a definujícím pojmem. 4 Projekt LST 1350: 1994. 5 Dauksas K. Chemijos žodynas. V., 1960. 9 …ku. Například optický termín čočka nelze definovat takto: „Čočka je optické zařízení ohraničené dvěma vypuklými povrchy.“ Zvolený rozlišovací znak „dva vypuklé povrchy“ je zde vlastní pouze některým čočkám. Povrchy mohou být různé: oba vypuklé, oba duté, jeden rovný a druhý vypuklý, jeden dutý a druhý vypuklý atd. Přesnější definice čočky by tedy mohla znít takto: „Čočka je optické zařízení se dvěma povrchy, které lámou světelné paprsky.“ Chybný definiční kruh vzniká tehdy, když je objekt definován pojmem, který se sám stává srozumitelným teprve na základě definovaného pojmu. Například termíny narkotikai (a) a narkozė (b) nelze definovat takto: a) „léčivé látky, které vyvolávají narkózu“, jestliže b) znamená „stav organismu vyvolaný narkotiky“. Termíny nelze definovat slovy označujícími kategorie odlišného druhu nebo neslučitelné významy, např.: valkšnumas – „případ, kdy se tuhé těleso plasticky deformuje vlivem dlouhodobého zatížení nebo napětí“. Termín valkšnumas označuje trvalou vlastnost materiálu, zatímco slovo atvejis označuje pouze jednotlivou a nahodilou událost. Takovou definici je tedy třeba opravit, např.: valkšnumas – vlastnost tuhého tělesa plasticky se deformovat vlivem dlouhodobého zatížení nebo napětí.“ Někdy se tvrdí, že takzvané záporné definice jsou chybné. V terminologii však nejsou vždy nesprávné. Záporné definice se používají v případech, kdy podstatu obsahu termínu (pojmu) tvoří záporný znak, např.: nepataisomoji yda – vada, kterou nelze technicky opravit a jejíž oprava by byla ekonomicky neúčelná. V definicích terminologických norem se nemají používat složitá souvětí ani různá modální slova či jiné vsuvky, např.: obvykle, výjimečně, hlavní, poměrně, především atd. Na závěr bychom chtěli zdůraznit, že naše zkušenosti se standardizací terminologie jsou zatím malé. Teprve se učíme této zajímavé a perspektivní práci na uspořádávání terminologie. Rada pro normalizaci Litvy by proto měla vydávat více dočasných terminologických norem a jejich zpracovatelé by se měli více zajímat o zkušenosti zemí, které se touto prací zabývají již dlouho. 10