Ką Jablonskis padarė geografijai ir kas su tuo daroma

TERMINOLOGIE A SOUČASNOST Jonas KLIMAVIČIUS Institut litevského jazyka CO JABLONSKIS UDĚLAL PRO GEOGRAFII A CO SE S TÍM DĚLÁ Jubilejní připomínky Jonase Jablonskise jsou pro terminologii potěšující (Piročkinas 2000; Gedrimas 2000). Co Jablonskis udělal pro terminologii, není nová otázka. Nejprve je třeba zmínit dosud živá svědectví (Žemaitis 1956; Žemaitis 1966; Šikšnys 1962). Vedle svědectví pamětníků jsou údaje a zvláštní výzkumy, byť nedokončené, velmi významné. To však ještě není všechno – je třeba zkoumat také pojablonskijskou část tohoto terminologického procesu, podporovat ji a posilovat, protože jinak může mít dobrý začátek ošklivý konec. Generace po Jablonskisovi mohou a musí svědčit o životě terminologie, kterou vytvořil. A ten je zase neoddělitelný od osudu národa a státu – stejně jako Jablonskisovo dílo. Jedenáct let po Jablonskisově smrti postihla Litvu znovu okupace, vyvražďování národa (genocida), ztráta státnosti a jazykový útlak. Při svědectví je tedy třeba hodnotit právě s ohledem na to. Příležitost vyslovit dlouho zrající myšlenky se naskytla jakoby náhodou – v době tohoto výročí se lopotím s připraveným novým školním slovníčkem geografických termínů. Z Jablonskisových terminologických základů jsem v něm našel téměř jen ruiny. Už tedy není možné nic odkládat. Samozřejmě, nezačalo to tím slovníčkem – jak věda o geografii, tak školní geografie i rozmanitá překladová cestopisná literatura svým názvoslovím někdy nevědomky, někdy i vědomě sklouzávaly k ruskému modelu. Geografická terminografie byla poměrně bohatá, z věcného i jazykového hlediska měla značný význam jak pro vědu, tak pro školu. V roce 1956 vyšel „Slovník geologických a fyzickogeografických termínů“ V. Gudelise (red. Ch. Lemchenas; rusko-litevský, s litevským rejstříkem; 220 s.), revidovaný Terminologickou komisí Ústavu litevského jazyka a literatury [GirFGŽ]. Nakladatelství „Šviesa“ (pedagogické literatury) vydalo tři slovníky – dva překladové a jeden původní: v roce 1972 – S. Agapova, 7 Encyklopedický „Geografický slovník“ S. Sokolova a D. Tichomirova (přel. V. Kvietkauskas, red. E. Subačienė), doplněný o litevské termíny překladovým redaktorem V. Gudelisem, je v anotaci nakladatelství určen žákům, zatímco v předmluvě k litevskému vydání také studentům a vyučujícím (272 s.) [GeogrŽ]; roku 1987 – „Slovník-příručka fyzické geografie“ A. Solovjova a G. Karpova (přel. F. Ylevičienė a J. Žukauskienė, překlad recenzovala A. Laigonaitė, red. L. Junevičienė), redigovaný A. Basalykasem (216 s.) [FizGŽŽ]; roku 1994 – „Encyklopedický geografický slovník“ S. Vaitekūnase (red. S. Drabavičius), doporučený ministerstvem kultury a školství (256 s.) (EncGŽ]. Ani jeden z těchto tří slovníků nebyl schválen a žádný z nich nebyl široce recenzován odborníky a jazykovědci v tisku. Existují přitom problémy s normováním i rozpory mezi těmito slovníky. Litevská jazykověda se oprávněně pyšní tím, že Jablonskis výrazně politevštil základní geografické termíny. Jeho pokračovatelům však po několika desetiletích chyběl Jablonskisův kompas a řídili se jinými orientačními body. Ani po deseti letech od obnovení nezávislosti není snadné ani vědcům uvědomit si, že v desetiletích sovětské éry se litevština užíváním mezinárodních slov přibližovala ruštině. Hlavní část novotvarů Jablonskisovy geografické terminologie se soustřeďuje v „Našem slovníčku“ Rygiškių Jonas z roku 1918: poledník, rovník, pól, obratník, světadíl, ledovec, sopka, obzor. Pouze sopka a oceán se objevují již také v Jablonskisově překladu „Stručného popisu Země“ S. Mečiuse z roku 1906 (Piročkinas 2000 11: 16). Je to patrné i z údajů LKŽ. Osud Jablonskisových termínů a přístup k nim poměrně dobře ukazují litevské slovníčky a slovníky mezinárodních slov. Dobrým začátkem je již SNŽŽ Jurgise Šlapelise z roku 1907. Bez synonym a bez jakéhokoli vysvětlení uvádí vulkanas – ugnikalnis. To znamená, že Jablonskisův litevský termín byl pevně přijat. Lze jen litovat, že téhož roku 1907 přináší „Polsko-litevský-ruský slovník“ J. Ambraziejuse variantu ugniakalnis (s nevhodnou spojovací samohláskou), která se pak opakovala ještě v několika dalších slovnících (LKŽ XVII). Dále: okeanas, oceanas – vandenynas, didžiūris, didelės marios. Didelės marios je třeba považovat za vysvětlení, nikoli za ekvivalent. Didžiūris není v LKŽ II doloženo, ale je tam didžiūris – již u J. A. Pabrėžy, později také u A. Lelise, jakož i 8 didmaris – L. Ivinského, didžmaris – z „Aušry“ z roku 1884, didmarė – z jiných písemností. Synonyma jsou obecně zbytečná a tato kvůli nedostatečné distinktivnosti nemohou být rovnocenná Jablonského vandenynas 2. „hojná vodní plocha, velká voda, vody“ je uvedeno v LKŽ XVIII, byť s opatrnou značkou nj.(?), z nářečí (Gríškabūdis, Pagėgiai, Marijampolė, Alytus, Tverėčius). Mimochodem, z míst blízkých Gríškabūdisu, Jablonského rodišti – Slavikai a Lekėčiai – je zaznamenáno také sniegynas 1. „velké množství sněhu; pole pokryté sněhem“ (LKŽ XIII). Zdálo by se, že k žemynas vede přímá cesta, ale ještě ne: kontinentas znamená pevnou zemi, rozsáhlou plochu pevné země. Kietžemis je také v „Lietuviškos ir angliškos kalbų žodyne“ A. Lelise (3. doplněné vyd., Chicago, 1915): kietžemis – continent (ale také kontinentas – continent, continent – kontinentas, sausžemis, rovněž terra firma – sausžemis, kietžemis. Sausžemis bylo poprvé použito (LKŽ XII) ve slovníku M. Miežinise „Lietuviszkai–latviszkai–rusisz kame žodyne“ (Tilžė, 1894): sausžemis – sausžeme – ląd – мамерик. SNŽŽ uvádí tropiky – grįžračiai; tropickou zemi, tropickou oblast – zemi tropů neboli grįžračiai – teplou zemi; grįžračiai neboli tropiky jsou „pásy kolem Země po obou stranách rovníku, až k místům, kam slunce dosahuje při zimním a letním slunovratu. Mezi oběma obratníky je po celý rok horké počasí“. Grįžratis se užívalo také v litevsko-anglickém slovníku A. Lelise: grįžratis, -čio – tropic (a také tropikas – tropic), tropic – zeměp. grįžratis, tropikas, spojené s významem „Velký vůz“, A. Tatarė, V. Kudirka (grįžratis Plókščiai), zatímco v nejširším smyslu „Velkého vozu“ se používá grįžoratas v Sintautai, Rasėiniai, Kvedarna, Kaltnėnai, Priekulė (grįžoratas Gargždai), dále grįžo ratas v Tilžė, grįžo vežimas v Šilutė, grįžulo (grįžulo v Dusėtos, Salamiestis) ratai v Šeduva, grįžulo ratai v Kudirkos Naumiestis, grįžalo ratai v Grūžiai, grįžinio ratai v Geistarai (srov. grįžulas / grįžulas ve slovníku F. Kuršaitise, grįžalas / grįžalas v Betýgala, grįžas 1. / grýžas ve slovníku F. Kuršaitise – „tyč zařízení pro otáčení vozu, k níž se zapřahá kůň“) LKŽ III. Do seznamu Šlapelisových aktivních litevských náhrad za mezinárodní termíny je třeba zařadit také saulėgrįža – grįžračių, skryté v hesle a samostatně ve slovníčku neuvedené (není tam ani heslo solsticijos). J. A. Pabrėža odůvodnil tropiką výrazem solsticija – saulgrįžvieta (LKŽ XII). SNŽŽ: gletčeras – ledynas, velké plochy ledu na vysokých horách, které pomalu kloužou do údolí“. K výrazům ekvatoriui, meridianui a horizontui Šlapelis ekvivalenty neuvádí, pouze vysvětlení: 9 ekvatorius – „pomyslný pás kolem Země, který dělí zemský povrch na severní a jižní polokouli“, meridianas – „pomyslná čára, která vede po zemském povrchu od jednoho pólu k druhému“, horizontas – „celá plocha země až k obloze, kam až dohlédne oko“. Polius se však, jak jsme právě viděli, užívá, ale ve slovníčku nemá ani ekvivalent, ani vysvětlení. Ačkoli je třeba ještě některé věci zvlášť objasnit a upřesnit (to není tématem tohoto článku), už nyní je třeba zdůraznit jasně litevizační zaměření Šlapelisova slovníčku (asi polovinu tvoří mezinárodní slova, asi polovinu barbarismy, různé výpůjčky a jejich ekvivalenty, jakož i litevská slova, která možná ještě nebyla srozumitelná ve spisovném jazyce) – nejen předkládání litevských neologismů Jablonského, dalších předchůdců či souputníků, ale někdy i jeho vlastních snah. Pozdější slovníčky a slovníky přidaly už jen něco málo, ba přešlapovaly na místě, neposunuly se dál, jak mohly a jak měly. Slovník STŽŽ z roku 1923, vydaný pod pseudonymem (obsahuje pouze mezinárodní slova), uvádí meridianas – dienovidinis, ale také vysvětluje: „zemský glóbus je rozdělen na 180 kružnic, které protínají oba póly a <...>“ (polius nebyl zařazen). Většinou se spokojil pouze s ekvivalenty: horizontas – akyratis, paralelė – lygiagretė, vulkanas – ugnikalnis; okeanas (oceanos) – má ještě dvě další podoby – jūros; vandenynas (to je krok zpět); stejně tak kontinentas – sausuma, žemė, ale žemynas tu ještě není. Ekvatorius je pouze vysvětlen jako „střední pás zeměkoule, nejteplejší místo“, pusiaują tu ještě není. Ve slovníku SNŽŽ J. Norkuse z roku 1924 (litevská slova tvoří asi 6%) se uvádí kontinentas – žemynas, sausuma; horizontas – akiratis, „ta část zemského povrchu až k obloze, kterou vidíš očima; jen vzdálené viditelné okraje, kde se země jakoby stýká s nebem; hranice vědy či poznání“. Slova ekvatorius, meridianas, okeanas, paralelė, polius, tropikai, vulkanas však chybějí. Znamená to, že už nejsou aktuální – že náhrady již byly přijaty a vžily se? Skutečnost, že slovníček neobsahuje matematické termíny, které byly díky Jablonského úsilí nahrazeny litevskými výrazy, činí takový předpoklad alespoň trochu pravděpodobným. V rozsáhlém TŽŽ z roku 1936 jsou uvedeny různě: některé pouze s ekvivalenty: ekvatorius – pusiauja(s); okeanas – 1. vandenynas; vulkanas – 1. ugnikalnis; paralelė – lygiagretė; sugreitinimas; sulyginimas; jiné také s vysvětlením: horizontas – akiratis, „pomyslná čára spojující zemi s nebeskou klenbou“; kontinentas – žemynas, „rozsáhlá část pevniny, kterou ze všech stran obklopují moře a oceány“; meridianas 10 – dienovidinis; „představovaná dlouhá zakřivená čára, procházející oběma zemskými póly a protínající rovník v pravém úhlu; <…>“; polius – 1. zemský pól; „pomyslný konec zemské osy“; tropikai – 1. atogrąžos, „čáry zeměpisné šířky, probíhající rovnoběžně ve vzdálenosti 23° 28′ na jih a na sever od rovníku“; 2. „území mezi těmito čarami“, atogrąžų kraštai; glėčeris, zeměp. glėtčeris – ledynas, „který pomalu sestupuje z horských vrcholů do údolí“. Podání v prvním poválečném vydání – TŽŽ z roku 1951 – je podobné, pouze litevský ekvivalent je někdy vyznačen tiskem: rovník – zemský pás – 1) „kružnice pomyslně vedená po povrchu zeměkoule, stejně vzdálená od obou zemských pólů; <…>“; 2) <…>; meridián – poledník, <…>; oceán – 1) světový oceán, <…>; gléčeris – ledovec, <…>; nevyznačeno však: kontinent – světadíl, <…>; pól – 1) zemský pól, <…>; solstice – astr. slunovrat, <…>; vulkan – sopka, <…>. Ekvivalent výrazu tropický je podivně useknutý až na samý konec: tropy – 1) „dva pomyslné kruhy rovnoběžné s nebeským rovníkem a vzdálené od něj o 23° 27′ (…), v nichž se ve dnech slunovratů nachází Slunce“; 2) „země ležící mezi obratníky, s horkým podnebím“, obratníky; ačkoli tropický – 1) obratníkový, ležící mezi obratníky; <…>. Paralela – pouze 1) geom. rovnoběžka, <…>, zatímco 3) geogr. – „každá z kružnic pomyslně vedených po zeměkouli, <…>“. Horizont – 1) obzor, <…> (viditelný h.), ale 2) <…> (skutečný h.), pouze 6) obzor; horizonty – (budoucí) perspektivy. Pozoruhodný je rozpor: ačkoli pól – 1) zemský pól, ve výkladu rovníku se však uvádí pól, nikoli zemský pól; ačkoli solstice – astr. slunovrat, ve výkladu tropů se však uvádí solstice (sluneční zastavení). Ekinokcija – bez ekvivalentu. V TŽŽ z roku 1969 není patrný žádný zásadní pokrok. Pouze paralelė – 2) zeměp. lygiagretė – <…>. Došlo dokonce k ústupu – přibyly zbytečné definice: vulkanas – „geologické útvary“, ugnikalniai, vznikající <…>; solsticija už zůstala bez ekvivalentu. V žádném případě nebyla použita značka psn., poprvé zavedená v dějinách litevských slovníků mezinárodních slov právě v tomto vydání (nebyla připojena ani k basketbolo, které je v takovém slovníku obecně nežádoucí). Ani TŽŽ z roku 1985 nepřináší zásadní zlepšení. Bez vysvětlení jsou uvedeny pouze kontinentas – žemynas, okeanas – vandenynas, polius – 1. zeměp. 11 pól, ale 2. astr. – bez pólu; rovnoběžky nemají geografický význam vůbec (jen 2. geom. rovnoběžka). V tomto slovníku se kromě značky hov. zavádí také nevhod. (tj. nedoporučované), avšak tato značka nebyla v uvedených případech použita (jako například ledovec nevhod. – ledovec – <…>), ani nebyl vůbec vysvětlen její účel a způsob užití. Kupředu pokročil pouze horizont – 1. obzor (ale 6. „šíře znalostí, myšlenek, možností a činnosti, perspektivy“ – bez obzoru). V letech 1999–2000 se ve TŽŽ udělal krok vpřed: okean, ledovec chybí – patrně jako nepotřebné; bez vysvětlení jsou jako synonyma uvedeny: tropy, obratníky; slunovrat, slunovrat; kontinent, světadíl (ale kontinentální: 1. pevninský, související se světadílem, kontinentem, např. -ní usazeniny – <…>; -ní podnebí – <…>; -ní svah – <…>); také pól: 2. astr., geogr. pól; jako rovnocenné, ale s vysvětlením jsou uvedeny: meridián, poledník – <…>; rovník, rovník – <…>; vulkán, sopka: 1. <…> (ačkoli 2. -y mn. astr. „činné a vyhaslé sopky na planetách a jejich měsících; <…>“); rovnodennost, ekvinokce – <…>; horizont: 1. obzor – <…> (ačkoli 7. přen.: a) „rozsah znalostí, myšlenek“, obzor, <…>); rovnoběžka ani v tomto slovníku nemá geografický význam (jen 1. geom. rovnoběžka). U probíraných slov nebyla ani jednou použita značka užití nevhod. Ani v tomto slovníku – stejně jako ve všech předchozích slovnících cizích slov – se žádným způsobem lexikografického zpracování ani žádnou obecnou poznámkou čtenáři nenaznačuje, že by český ekvivalent mohl být rovnocenný mezinárodnímu slovu, nebo dokonce vhodnější než ono. A protože ve slovnících cizích slov stojí na prvním místě cizí slovo a ekvivalent až za ním, čtenáři se automaticky podsouvá, že i v jazyce je ekvivalent pouze druhořadý, pomocný a méně hodnotný. Ani školní slovník cizích slov se nijak nevymyká, ačkoli by pedagogické cíle měly být samozřejmou součástí jeho poslání. V MTŽŽ z let 1995 a 1998 jsou bez vysvětlení uvedeny dvojice: rovník – rovník, kontinent – světadíl, oceán – oceán, rovnoběžka – 2. rovnoběžka, vulkán – sopka; s vysvětlením: ekvinokce – rovnodennost (…), slunovrat – slunovrat (…), v opačném pořadí: horizont – 1. <…>, obzor, meridián – <…>, poledník; ekvivalent pouze v textu vysvětlení: tropy – „pásy obratníků, které leží na obratníkových rovnoběžkách“ (v podstatě – 12 rovnoběžkách“ (v podstatě – idem per idem); bez českého ekvivalentu: pól – 2. „místo nejsilnějšího projevu“: pól chladu; ledovec – „ledovec sestupující z hor“. Škola (dokonce i gymnázium) stále nemá výkladový slovník spisovného jazyka pro výuku (ačkoli existují školní frazeologické slovníky, slovníky synonym a antonym), ale slovník cizích slov už má! Ve školství se opakuje obecná situace – veřejnost se rozsáhlého slovníku cizích slov dočkala už v roce 1936, zatímco slovníku spisovného jazyka až v roce 1954 (DŽ1). Nejen samotný MTŽŽ, ale i jeho „Předmluva“ jednostranně vede žáky a učitele k internacionalismům, nikoli k litevským výrazům, dokonce ani k rovnováze. „Předmluva“ zdůrazňuje možnost „začlenit se prostřednictvím mezinárodních slov do prostředí jevů, které sjednocují svět“ (MTŽŽ 1998: 3) a tvrdí, že „věda, která je společná celému světu, velmi často užívá jako termíny tatáž slova“ (MTŽŽ 1998: 3). Litevština je však představena jako méněcenná – jako „odpradávna jazyk rolníků“ (MTŽŽ 1998: 3). Uvidíme zde, že rolnické slovo rovník se skvěle hodí jako náhrada za rovník a podobných příkladů je bezpočet. MTŽŽ o tom ale nic neříká. Cíl slovníku je vymezen úzce a jednostranně – „pomoci objasnit významy takových nejběžnějších slov“ (MTŽŽ 1998: 3). Zvlášť neuvážené a neopatrné je tvrzení, že mateřský jazyk, vytváří-li si vlastní termíny, činí tak pouze „vedle přejímaných mezinárodních slov“ (MTŽŽ 1998: 3), a jejich hodnota je „rolnická“: „Ve vědeckém jazyce se nejčastěji užívá mezinárodní slovo, zatímco při mluvení se říká litevsky“ (MTŽŽ 1998: 4) – tak tomu skutečně bývalo, ale už není: dnes se mezinárodní výrazy užívají v mluveném projevu dokonce více než v písemném. Jen „někdy je mezinárodní slovo zcela vytlačeno“ (MTŽŽ 1998: 4) litevským, například už pilot, nikoli aviátor. Autor „Předmluvy“ ale neví, jak dnes pilota vytlačuje pilot. Také pokud jde o stylistiku, jsou uváděny nesprávné rady, nepříznivé pro litevská slova: „nesmysl je slovo poněkud hrubého stylu, a proto se mu při zdvořilém hovoru vyhýbáme“ – pak už tedy nonsens! (MTŽŽ 1998: 4). Avšak v DŽ3 a DŽ4 není nesmysl nijak stylisticky označen a je vysvětlen litevským slovem „bezsmyslnost“, na rozdíl od DŽ1 – „absurdnost, bezsmyslnost“, DŽ2 – „bezsmyslnost, absurdnost“. Pro K. Būgu a J. Balčikonise nebylo nesmysl hrubostí ani nezdvořilostí: Dnes už není slušné chlubit se takovými nesmysly K. Būga. On mě 13 hezky pohostil a poznamenal, že mám oči úplně klidné a v řeči nemám žádné nesmysly J. Balčikonis (LKŽ VIII). Ve slovníku Stasyse Šalkauskise „Obecná filosofická terminologie“ (1937, 1938), projednávaném v terminologické sekci Litevské jazykové společnosti, je nesmysl – franc. absurdité, non-sens, něm. Unsinn, rus. бессмыслица termínem (S. Šalk R II 164). P. Skardžius ve své knize „Tvoření slov v litevštině“ (1943) považuje nesmysl za novotvar (Skardžius 1996: 590), to však není zcela přesné. Snad lze nesmysl považovat za odvozeninu s předponou ne- jen podmíněně (LKG I 1965: 428). Přesná formální shoda se slovem sąmo-ne může být druhotná – nesmysl je nejspíše spisovná varianta vzniklá podle nářečních variant: nesąmonis ve slovníku A. Jušky (srov. i příd. jm. nesąmonus – nejen 1. „nerozumný, neuvážený“, ale také 2. „nevynalézavý“ ve slovníku F. Kuršaitise), nesąmanis ve slovníku A. Jušky, v písňové sbírce A. Jušky, nesuomonė v Naumiestisu, nesuomonis v Serėdžiu, nesuomanis ve slovníku A. Jušky (LKŽ VIII). Že nesmysl není zrcadlovým odrazem slova sąmonė s negací, jasně ukazuje sémantický rozdíl – vedle nesmyslu se vůbec nehodí přídavné jméno nesąmoningas ve významu „bezsmyslný“ (začalo se užívat, ale J. Šukys je v rozhlasové jazykové chvilce oprávněně zkritizoval). Prosazování nonsensu v MTŽŽ je zjevně v rozporu s doporučením DŽ₃ a DŽ₄: nonsensas – viz nesmysl (DŽ₁ a DŽ₂: nonsensas – „bezsmyslnost, nesmysl“). Nedávno vydaný „Výkladový slovník litevštiny“ se 7000 nejčastěji užívanými slovy (na obálce „Výkladový slovník litevského jazyka“, sestavila Aldona Mackevičienė. – V., UAB „Gimtinė“, 2001, 512 s.) – „první litevský tezaurus se synonymy a antonymy“ (ŠA 2001 36 11) – by snad mohl částečně zaplnit mezeru po školním výkladovém slovníku. V jeho „Předmluvě“ se však o účelu, výběru synonym ani normativním uvádění synonymních termínů neříká ani slovo. Pojednávané termíny jsou uváděny nejednotně: poledník + meridián (taková je technika uvádění synonym), rovnoběžka (jen „rovnoběžná přímka“) + paralela (odkudpak?! – J. K.); pól + pól, ale rovník + rovník; obratníky + tropy; sopka + vulkán; obzor + horizont, a horizont + → obzor; oceán + okean, velkoříšsky kniž., zatímco okean + → oceán; světadíl + kontinent – oceán (taková je technika uvádění antonym); ledovce (a 14 ledovce) není; slunečnice 1. + 1. slunovrat, a rovnodennosti (a ekvinokcia) není [nesmysl + absurdita, nonsens, bezvýznamnost, ale absurdita + → nesmysl; bezvýznamný + bezvýznamný, prázdný, absurdní – smysluplný; prázdný 4. + → bezvýznamný; absurdní + → bezvýznamný]. Zcela opomíjena jsou rovnodennosti; příliš vyzdvihován oceán. Nejrychlejší normativní poznámky ntk. = ve slovníku nejsou. Při krátkém pohledu na uvádění dalších mezinárodních slov je patrná jejich neodůvodněná přednost před litevskými, ačkoli jinak se ekvivalentními výrazy nešetří. Zvláštní místo v procesu tvorby litevských ekvivalentů mezinárodních slov, jak z věcného hlediska, tak z hlediska zvláštního určení, zaujímá LTŽA Pranase Skardžiuse (1973). Kniha sice vyšla v Chicagu a v Litvě byla přetištěna až roku 1998 (Skardžius 1998: 425–507). Nejde o žádný slovník mezinárodních slov, nýbrž o zvláštní práci zaměřenou na zavádění a rozvíjení litevské lexiky. V její „Předmluvě“ je však cíl vymezen úzce a ne zcela jasně – jako snaha pomoci těm Litevcům v zahraničí, kteří „si chtějí připomenout litevská slova, namísto nichž se stále častěji užívají mezinárodní slova“ (Skardžius 1998: 433). Rozlišování ekvivalentů a náhrad zde není patrné. V „Předmluvě“ a „Úvodu“ se pracuje pouze s pojmy novotvary a náhrady nebo s formulací užívají se místo. Z příkladů je však odborníkovi jasně patrné, že v některých případech jde o ekvivalenty – synonyma mezinárodních slov, v jiných o úplné náhrady. Je to ale patrné běžnému uživateli? Mimochodem, k novotvarům se řadí také případy, kdy „slova a jejich významy byly převzaty z lidové řeči a specializovány“ (Skardžius 1998: 435), mezi příklady však nenajdeme pouze náramek (podle údajů LKŽ I bylo „specializováno“ už ve slovnících P. Ruigyse a F. Kuršaitise), úroveň (podle údajů LKŽ VII se užívalo od J. Bretkūna až po F. Kuršaitise), tiskárna (podle údajů LKŽ XIII se v živém jazyce vyskytuje jen výraz sýrová tiskárna v Marijampolė, v různých významech však už od nejstarších písemných památek, a ve významu „tiskařský podnik“ již ve slovníku K. Sirvydase), ale také … pravopis (Skardžius 1998: 435–436). Skardžius rozlišuje pouze „široce vžité“ a „méně užívané“ (Skardžius 1998: 436). Dobrou protiváhu představuje jen druhá část LTŽA – rejstřík litevských ekvivalentů, v němž se mezinárodní slova ocitají až na druhém místě, jako by na pozici ekvivalentů. Z výrazů, o něž tu jde, z nějakého důvodu ve Skardžiusově práci chybějí vulkán, ekvinokcium, slunovrat; pouze oceán je uveden s ekvivalentem 15 – oceán; všechny ostatní jsou uvedeny i s výklady (nejprve výklad, poté ekvivalent); ekvátor – <…>; rovník; ledovec; horizont – <…>; obzor, rozhled; kontinent – <…>; světadíl; meridián – <…>; poledník; pól – <…>; zemský pól; tropik – <…>; obratník; a paralela – <…>; rovnoběžka je pouze geometrický termín. Uvádění litevských ekvivalentů až po výkladech, nikoli naopak, autorovu cíli – politevšťování lexiky – rozhodně nepomáhá. Zajímavé je, že mezi 85 slovy, o nichž se říká, že se „široce vžila již před válkou“, je většina výrazů, o nichž tu mluvíme – obzor, zemský pól, obratník, ledovec, rovník, sopka, oceán (Skardžius 1998: 436). Nyní lze shrnout, že v žádném litevském TŽŽ, dokonce ani v LTŽA, není ani nejmenšího náznaku, co jsou ekvivalenty mezinárodních slov a jaký je jejich účel; tím méně se rozlišují ekvivalenty a náhrady. Litevské TŽŽ si nikdy výslovně nekladly za cíl normování lexiky či kultivaci jazyka – jejich cílem bylo pouze vysvětlování. Mezinárodní slova se prostřednictvím výkladů šířila ještě více a ještě rychleji. Ta, která jazyk potřeboval, se samozřejmě šířit měla, šířila se však bez rozlišení všechna, protože se nikdo nesnažil rozlišovat. Zdá se, že ani lingvisté, ani nelingvisté zabývající se terminologií dosud nepochopili (a často je to možná ani nenapadlo), že až do roku 1954 – do vydání prvního normativního slovníku spisovného jazyka, navíc velmi nedokonalého – byly lexikální potřeby uživatelů spisovného jazyka uspokojovány velmi jednostranně, především slovníky a slovníčky mezinárodních slov (nepočítáme-li dvojjazyčné). Taková byla praxe – takové jsou její plody. Mezinárodní slova dále rozmnožovala sovětská představa, že proletářská kultura potřebuje internacionalismy (vždyť toto slovo už začalo vytlačovat obvyklý termín mezinárodní slova). Během desetiletí nezávislosti určitou hráz proti novým mezinárodním slovům – skutečným, častěji však pouze domnělým – postavila Státní komise pro litevský jazyk rozhodnutím č. 42 „O seznamu nových cizích slov, jejichž užívání se nedoporučuje“, později zařazeným do společného Seznamu velkých jazykových chyb (LKKN 1998: 130–132); je třeba zmínit jednu zvláštní práci – VKNS 1998, stejně jako rozsáhlou terminografii a četné články. Výsledky se dostavily, ale nestačí; k rozhodujícímu zlomu nedošlo. Podívejme se nyní, co se dělo téměř půl století v normativní lexikografii a terminografii geografie (a příbuzných oborů). Těžko říci, která strana se o kterou opírala více. DŽ1 1954 16 ir GirFGŽ 1956, pirma, yra beveik bendralaikiai, antra, mūsų kalbamu atveju – beveik viena: GirFGŽ autorius V. Gudelis yra DŽ₁ konsultantas: „Žodyną ruošiant ir korektūrą skaitant konsultavo keliolika atskirų sričių specialistų: <…> moksl. bendr. J. [=V. – J. K.] Gudelis <…>“ (DŽ₁ 1954: IV), o GirFGŽ „peržiūrėjo Mokslų akademijos Lietuvių kalbos ir literatūros instituto Terminologijos komisija“ (GirFGŽ 1956: 2). DŽ₃ 1993 ir EncGŽ 1994 irgi beveik vienalaikiai, tačiau be ryšio. Žinotina, kad DŽ₁ bent kalbininkų nebuvo labai vertinamas, nebuvo jo aklai laikomasi, o tada nesilaikymo gali būti (ir būdavo) ir pagrįsto, ir nepagrįsto, savavališko. Lietuviškos leksikos ugdymo požiūriu DŽ iš esmės nesiskiria nuo TŽŽ – kalba tik apie tarptautinių žodžių dėjimą į žodyną (DŽ₁ 1954: VI; DŽ₂ 1972:V; DŽ₃ 1993: VII), o apie jų atitikmenų ir pakaitų pateikimo tvarką nieko nesako. Jablonskis dal geografii litevský termín dienovidinis. Sovětizace nahrávala výrazu meridianas – Rusové totiž nedostali ruské slovo a proletářská kultura byla nakloněna internacionalismům. Největší protijablonskiovský čin však bohužel spáchala normativní lexikografie – DŽ₁ 1954 i DŽ₂ 1972 uvádějí jako zcela rovnocenné: dienovidinis – „pomyslná čára procházející póly zeměkoule [! – J. K.] a protínající rovník kolmo“; meridianas DŽ₁ (v DŽ₂ velmi podobně); a meridianas – „pomyslná čára procházející zemskými póly a protínající rovník v pravém úhlu“ DŽ₁ (v DŽ₂ velmi podobně); dienovidinis. Geografická terminografie je dokonce litevštější – GeogrŽ 1972 a EncGŽ 1994 dávají přednost domácímu slovu (avšak tiskem zvýrazňují mezinárodní: dienovidinis, meridianas; a meridianas – viz dienovidinis. Lze dodat, že „Rusko-litevský slovník meteorologických termínů“ M. Mikalajūnase a „Astronomický slovník“, který sestavil Antanas Juška, postupují odlišně: меридиан – meridianas, dienovidinis MeteorŽ 1975; dienovidinis, meridianas ir dangaus dienovidinis, dangaus meridianas AstrŽ 1984. DŽ₃ 1993 dává přednost litevskému termínu: meridianas – viz dienovidinis, ačkoli mezinárodní slovo ještě zcela nevylučuje. Rovnoběžka se do geografie zcela zákonitě dostala z geometrie. V „Našem slovníčku“ Jono Rygškiase je pouze přídavné jméno lygiagretis, tę a jeho abstrak- 17 tato rovnoběžnost (vše s geometrickou ilustrací). Bohužel jako geografický termín není zaznamenána ani v LKŽ VII. Tak je tomu i v DŽ1 – rovnoběžka 1. „přímka, která leží v jedné rovině s jinou přímkou a neprotíná se s ní“; paralela; zatímco pro geografii se uvádí paralela 3. „pomyslná čára na zeměkouli rovnoběžná s rovníkem“ (1. geom. „přímka či rovina rovnoběžná s jinou přímkou či rovinou“; rovnoběžka). DŽ2 rovnoběžka – rovněž 1. „přímka, <…>“, avšak bez synonyma paralela ve výkladu (ačkoli slovník obsahuje také paralelu 1. geom. „<…>“; rovnoběžku); a geogr. – paralela 2. GeogrŽ – rovnoběžky, paralely, paralely – viz rovnoběžky, EncGŽ uvádí pouze rovnoběžky, paralely. MeteopŽ параллель – paralela, rovnoběžka, AstrŽ – rovnoběžka, paralela, také nebeská neboli denní rovnoběžka; zemská neboli geografická rovnoběžka. DŽ3 dává přednost litevskému termínu: paralela 3. geogr. viz rovnoběžka 2 (zatímco paralela 2. zast. = rovnoběžka 1). MatŽ 1994 uvádí litevský termín rovnoběžka (a u paralely – viz rovnoběžka), stejně tak rovnoběžník (a u paralelogramu zast. – viz rovnoběžník), ačkoli v tomto mikrosystému jsou i nevyhnutelné internacionalismy – paralelismus, paralelizovatelnost, paraleloedr, paralelogon, paralelotop. Soužití termínů různého původu – litevských a mezinárodních – v mikrosystému je zcela běžný a normální jev. Když se takto pletou termíny, vždy na to doplácejí litevské výrazy, a pak dochází k velmi nepříjemným věcem. Doktor věd například napíše do novin meridián, noviny se pokusí výraz politevštit, ale použijí nikoli správný upravený výraz poledník, nýbrž jeho antonymum rovnoběžka: <…> bylo dohodnuto rozdělit povrch Země rovnoběžkami (meridiány) po 150 na 24 pásem. Nulté pásmo leží mezi rovnoběžkou 7,5° východně a rovnoběžkou 7,5° západně od Greenwiche LA 1998 212 5 (oprava – 213 5). Jablonskis obohatil geografii tím, že upravil slovo z živé řeči (nářečí) pusiaujas (srov. pusiaujas 1. „pas“, také pusiauji, pusiaujus a nesklonné podstatné jméno ³pusiau LKŽ X). Ruština vlastní výraz nemá, a proto takzvaná dvojjazyčnost, tj. omezování práv mateřského jazyka, vedla k užívání slova ekvatorius. DŽ1 a DŽ2 uvádějí oba výrazy jako rovnocenné: pusiaujas 2. geogr. – <…>; ekvatorius, o ekvatorius – pusiaujas. GeogrŽ dává přednost pusiaujui, ale k pusiaujo připojuje i ekvatorinę juostą (tam, kde se užívá mezinárodní slovo, se tedy litevský genitivní tvar – ekvatoriaus juosta – rychle vytrácí), zatímco EncGŽ uvádí už oba přídavné tvary: pu- 18 siaujinė juosta, ekvatorinė juosta. FizGŽŽ uvádí ještě ekvatorius – viz pusiau-jas, ale již ekvatorinė juosta, pusiaujo juosta; ekvatorinis klimatas, pusiau jūrinis klimatas, avšak již pouze ekvatoriniai miškai, ekvatorinis oras. MeteorŽ экватор – экваториус, полушария, AstrŽ – полушария, экваториус; nebeský pusiaujas, nebeský ekvatorius; Galaktikos pusiaujas, Galaktikos ekvatorius. Neujasněné normování nakonec neuspořádal ani DŽ₃ – pusiaujas 2. geogr. <...>, ale také ekvatorius – geogr. pusiaujas. Jablonskis se možná nesetkal se slovem subekvatorinis. Slovo pãpusiaujė (pãpusiaujės sritis) vytvořil A. Vireliūnas (LKŽ IX). Protože podstatné jméno subekvatorius ve skutečnosti neexistuje, bylo by vhodnější slovo priepusiauinis, je také snazší. Jestliže však my, pokorní ctitelé Jablonského, ale často ne příliš věrní a málo tvořiví žáci, tento malý krok neuděláme, hrozí nebezpečí i pusiaujui. Jablonskis přizpůsobil geografii výraz z živé řeči ašigalis (ašigalis 1. „konec osy“ Dūsetos, Daugailiai – LKŽ I₂). Ruština vlastní výraz nemá, a proto byl ašigalis, podle Skardžiuse před válkou již široce zavedený, po válce vytlačován z užívání. DŽ₁ ašigalis – 2. žemės polius, o polius – 1. žemės ašigalis, DŽ₂ ašigalis – 2. žemės polius, o polius – 1. ašigalis – tedy bez jakékoli normy, ačkoli se od Jablonského odchýlil. GeogrŽ dává přednost litevskému termínu: ašigalis, geografinis polius, EncGŽ rovněž – ašigaliai, poliai, AstrŽ – ašigalis, polius; dangaus ašigaliai, dangaus poliai; Galaktikos ašigaliai, Galaktikos poliai. Dokonce MeteorŽ полюс – ašigalis, polius: Žemės ašigaliai, ale užívá už pasaulio polius, ekliptikos polius; něco jiného je magnetinis polius, ledo polius, šalčio polius – ašigaliai nemohou být tam, kde neexistuje jejich protiklad pusiaujo. DŽ₃ rozlišuje: ašigalis 2. geogr., astr. „konec osy nebeského tělesa“, zatímco polius 2. „místo nejsilnějšího výskytu“: šalčio, šilumos polius, ledų, vėjų polius. Existuje také přídavné jméno ašigalinis: ašigalinė kelionė DŽ₁, ašigalinė naktis DŽ₂, DŽ₃, ačkoli existuje také poliarinis DŽ₃ (AstrŽ polinė pašvaistė, polinis nuotolis – nesmysl), a také poliarininkas, poliariatis DŽ₃ – soužití. Jablonskis vytvořil a dal geografii termín atogrąža. Ruština však vlastní výraz nemá, a tak se i do litevštiny prostřednictvím dvojjazyčnosti valily výrazy tropikai. Počáteční vydání DŽ není jablonskiovské: atogrąžos jsou „teplé zemské pásmo, do poloviny kolem rovníku z obou stran“; dausos; ale také tropikai – 1. <...>, 2. obvykle mn. č. <...>; atogrąžos DŽ₁ (velmi podobně i DŽ₂). GeogrŽ také váhá – atogrą- 19 žos, tropikai; atogrąžų juostos, tropinės juostos; pouze atogrąžų klimatas, atogrąžų oras. FizGŽŽ uvádí atogrąžos, tropikai, ale již tropinė dykuma, atogrąžų dykuma; tropinės juostos, atogrąžų juostos; tropiniai miškai, atogrąžų miškai; pouze tropiniai retmiškiai; tropinio oro masė, tropinis oras; tropinis klimatas; tropinių juostų dykumų zonos; tropinių juostų pusdykumės. Podobně také EncGŽ. MeteorŽ mponuk – tropikas, atogrąža, zatímco AstrŽ – atogrąžos, tropikai; atogrąžiniai metai, tropiniai metai; atogrąžinis mėnuo, tropinis mėnuo. Pouze DŽ₃: tropikas – viz atogrąža, a atogrąža – geogr. <…>, -os mn. č. <…>. Je zajímavé, že i při obhajobě termínu atogrąžos a přídavného jména atogrąžinis se již neopíráme o základ, který položil Jablonskis, nýbrž pouze o zásadu systémovosti: „<…> jestliže <…> nazýváme atogrąžinis, pak chceme i v odvozených termínech najít tento krásný litevský výraz, a nikoli tropikus (drėgnieji tropiniai miškai, tropinio oro masė, tropinės juostos, tropikų miškai)“ Jėrinaitė 1995: 94. Není to však nejsilnější argument – jak již bylo uvedeno, soužití mezinárodních slov s litevskými v mikrosystému není nijak neobvyklé, pokud je ovšem nevyhnutelné. Téměř všude se užívalo subtropikai, subtropinis – Jablonskis zde totiž nic nezanechal, výraz A. Vireliūnase paatogrąžė (LKŽ IX) byl zapomenut a paatogrąžys se objevil v LRKŽ II 1951 v daleké cizině. Přímo zde však byl živý příklad – субтропики, субтропический. Teprve v roce 1972 DŽ₂ procitl a zařadil také termín paatogrąžys, dokonce připojil označení geogr. – „oblast blízká obratníkům“; subtropikai; ale také subtropikai – geogr. „oblasti blízké obratníkům“ (paatogrąžys či paatogrąžiai zde není uvedeno). Ani DŽ₃ nedává přednost litevskému termínu: paatogrąžys „oblast při obratnících“, subtropikai; a subtropikai – geogr. „pásy po obou stranách obratníků“, paatogrąžys: subtropikų kraštai; také subtropinis: subtropinis klimatas. Jablonskis dal geografii termín vandenynas (možná z rodného nářečí). DŽ₁ a DŽ₂ uvádějí vandenynas – <…>; okeanas (DŽ₃ – bez synonyma okeanas), zatímco okeanas – vandenynas (i v DŽ₃). GirFGŽ океан – океан, vandenynas. Pouze GeogrŽ uvádí samotné vandenynas. FizGŽŽ uvádí vandenynas ir vandenyno guolis, vandenynų srovės, vandenynų vidurio kalnagūbriai, ačkoli okeanas – viz vandenynas, avšak pouze okeaninė Žemės pluta, okeaninės įdubos, okeaninės salos, okeaniniai giliavandeniai loviai, okeaninis lovys, okeaninis pusrutulis. MeteorŽ океан – vandenynas, okeanas, ale океаничность – океанишкумас, jūriškumas: okea- 20 ничность климата – klimato okeaniškumas [jūriškumas], океанический климат – okeaninis klimatas. Jablonskis dal dal litevské geografii termín žemynas (podle neúplných údajů LKŽ XX, žemynas 2. „statek, země“ Strūnaitis, Kintai, 3. „nakopaná země, hromada hlíny“ slovník A. Jušky, Rūmiškės). Dokonce i Rusové mají ruské slovo – материк, proletářská kultura však od Litevců i Rusů vyžadovala i n t e r-! Normativní lexikografie žemynui nijak nepomohla: DŽ₁ a DŽ₂ žemynas – <…>; kontinentas; zatímco kontinentas v DŽ₁ – žemynas, <…>, v DŽ₂ – <…>, žemynas. DŽ₁ a DŽ₂ stále v závorkách „vysvětlují“ žemyninį klimatą jako kontinentinis; zatímco kontinentinis v DŽ₁ – žemyninis, <…>, v DŽ₂ – <…>, žemyninis. GirFGŽ континент – kontinentas, материк – žemynas, kontinentas. GeogrŽ kontinentai – viz žemynai; také žemyninės salos, žemyninis ledas; ale žemyninis klimatas, kontinentinis klimatas. FizGŽŽ kontinentas – viz žemynas, ale pouze kontinentinė papėdė, kontinentinė sala, kontinentinės nuogulos, kontinentinė Žemės pluta, kontinentinis atabradas, kontinentinis ledas, kontinentinis pusrutulis, kontinentinis šlaitas; jako synonyma se uvádí pouze kontinentinis klimatas, žemyninis klimatas. EncGŽ – žemynas, kontinentas, ale pouze kontinentinės nuogulos, kontinentinis klimatas, kontinentinis šlaitas. MeteorŽ termín материк neuvádí; континентальность – kontinentalumas: континентальность климата – klimato kontinentalumas, ale континентальный климат– kontinentinis [žemyninis] klimatas. DŽ₃ dává alespoň přednost výrazům žemynui ir žemyniniam, ale ani k mezinárodním synonymům neuvádí litevské ekvivalenty: kontinentas – žemynas, kontinentinis – žemyninis. Dnes se i běžný Litevec přiklání k i n t e r- („5 kontinentai“ jen kvetou!). Jablonskis dal termín ugnikalnis, Rusům žádný ruský nikdo nedal. DŽ₁ a DŽ₂ upřednostňují litevské slovo: ugnikalnis – <…>; vulkanas; slovo vulkanas se však také neodmítá – vysvětluje se synonymem „ugnikalnis“; jen DŽ₃ uvádí vulkanas – viz ugnikalnis. GirFGŽ však вулкан – вулканаѕ, ugnikalnis (všechny ruské termíny obsahují mezinárodní slovo vulkanas). GeogrŽ – naopak: ugnikalnis, vulkanas, ačkoli uvádí pouze vulkaninės salos; FizGŽŽ – ugnikalnis, vulkanas, ale pouze vulkaninė bomba; vulkaninės dujos; vulkaninė sala; vulkaninės uolienos, vulkanitai; vulkaniniai pelenai; vulkaninis stiklas; vulkaninis tufas. Lze 21 připomenout, že „Lietuviškoji enciklopedija“ uměla vytvořit přídavné jméno ugnikalninis: ugnikalninė sala (1939 VII 1433), P. Slavėnas – ugnikalninė Žemės pluta. Také vulkanizmas má svůj ekvivalent – ugnikalnių veikla. Samozřejmě podle zásady soužití existují i vulkanologija, vulkanizacija. Jablonskis dal termín ledynas (srov. sniegynas, vandenynas, žemynas). Dokonce i v ruštině existuje ледник. DŽ₁ však jako termín uvádí glečeris – geograficky „ledovec sestupující z hory“, ačkoli už v jeho definici je litevské ledynas; ve slovníku je také ledynas, avšak bez zeměpisné značky – „obrovské nahromadění ledové hmoty, které se vyznačuje samostatným pohybem“: Šiaurės ledynai. Geografové však předběhli lexikografy: GirFGŽ глетчер – ледник – ledynas; GeogrŽ – ledynas; FizGŽŽ – glečeris – viz ledynas; EncGŽ – ledynas. Bohužel v DŽ₂ i DŽ₃ zůstalo vše zakonzervováno, pouze definice slova ledyno je „upřesněna“ na „obrovské, obvykle pohybující se nahromadění ledové hmoty“. Vedle litevských termínů ledėjimas, apledėjimas, ledynmetis, ledodara, ledotyra, ledjūris, ledkalnis (už ve slovníku F. Kuršaitise), ledlaukis, ledkirtis, ledlaužis je německé glečeris (něm. Gletscher < lat. glacies – „led“; též angl. glacier) zcela zbytečné. Bohužel zde stále chybí důslednost. Například LTE VI uvádí termín ledynas – „nahromadění ledové hmoty na zemském povrchu, které se pohybuje“ (LTE IV výraz gle(t)čerio vůbec nemá), avšak vedle něj ledynmetis, glacialas; LTE XI – tarpledynmetis, interglacialas. Název vědního oboru glaciologija je možný (stejně tak vědec – glaciologas), ačkoli se už objevuje i ledotyra. Vedle výrazu ledyninio je výraz glacialinis. zcela zbytečný. Jablonskis dal litevský termín akiratis, mnohem lepší než rovněž novotvar regratis, užívaný Vaižgantasem a J. Janonisem, v přeneseném smyslu V. Kudirkou a Vydūnasem (LKŽ XI), a přesnější než akiplotis M. Šal- čius, A. Vienuolis (LKŽ I₂) (podle varianty akiplotas, ve spisovném jazyce známé pouze z příslovce akiplotu; ačkoli DŽ₃ má jen akipločiu – „od oka“), které dnes není ani tak „viditelnou plochou“ v DŽ₂, DŽ₃, jako spíše fyziologickým termínem – campus visionis – „oblast periferního vidění“ MedŽ. DŽ₁ uvádí akiratis a horizontas jako synonyma, nejde však o zcela rovnocenné termíny: akiratis 1. „plocha, kterou lze obsáhnout pohledem, horizont“ (2. „rozsah a šíře znalostí, zájmů“), horizontas – 1. „hraniční čára styku viditelného nebe se zemí a hladinou moře“; akiratis (2. „veškerý viditelný p r o s t o r kolem pozorovatele“; 22 3. přen. „okruh znalostí, myšlenek“, 4. přen. „okruh možností a působnosti“; 5. „výška vodní hladiny v řece či povodí“). V zásadě stejně tak i DŽ₂, DŽ₃. V geografické terminologii však akiračio chybí: GirFGŽ горизонт – горизонtas, GeogrŽ, FizGŽŽ, EncGŽ – horizontas. Pouze MeteorŽ uvádí горизонт – 1. horizontas, akiratis (ale regimasis ir tikrasis – tik horizontas), кругозор – rovněž obojí: akiratis, horizontas. AstrŽ výraz akiratis neuvádí, pouze horizontas, matematinis horizontas – „čára průsečíku nebeské sféry s rovinou kolmou ke směru tíže (rovinou horizontu). Odděluje viditelnou polokouli oblohy od neviditelné“, horizontinė sistema ir horizonto kryptys, jinak ↑ pasaulio šalys. Na závěr analýzy lze uznat již zřejmou věc – zde se poněkud překračují hranice geografické terminologie (ugnikalnis, ledynas; pouze zmíněný ledkalnis), což si v některých případech vyžádaly Jablonskisovy novotvary. Z praktických důvodů by bylo možné zmínit také dva novotvary, které nevytvořil Jablonskis – astronomické termíny saulėgrįža ir lygiadienis. Solsticijos atitikmuo saulėgrįža (existují také rus. солнцестояние, солнцеворот) je ve spisovném jazyce upraveno podle žemaitského slova saulėgrąža Saūgos, Kvėdarna, Laukuva, Pāvandene, Vieksniai (varianty saulėgrąžas Plungė, saulėgrąžai Priekulė, saulėgrąžis DūnŽ, saulagrižtis Subačius aj.), aby se lišilo od spisovného názvu rostliny Helianthus saulėgrąža, známého rovněž ze žemaitštiny – Kvėdarna, L. Ivinskis, M. Miežinis, který má v různých nářečích a písemných pramenech mnoho variant: saulėgrąžas Akmenė, saulėgražė Leipalingis, Druskininkai, saulėgražis Tauragė, Šiauliai, saulegrežis NdŽ, saulegrežė Vydūnas; saulegriža slovník J. Ryteria; saulegrižė Kelmė, saulegrižis LBŽ, saulegraiza Slavikai; saulagrazė západní dz., Klaipėda, saulagrazis Linkmenys, saulagrazte Rūdiškės, saulagrąžtis Valkininkai, saulagrižčia Lazūnai, saulagrįžė Jiežnas, Kriukai, saulagrižis Obėliai; sauliagrižis Dūsetos; sauliadryžis Pilviškiai; saulograža Palomėnė, saulogražas Tirkšliai, Várduva, Žemalė, J. A. Pabrėža, saulogražė J. A. Pabrėža, saulogražis Simnas, saulogrižis Keturvalakiai, Bartninkai; také sáulýžolė, saulàžolė, sáulàžolis, sáulàžolynis; saulėžolė, saulėžolis, saulėžolynis; sáuliažolis, sáuliažolynis; saužolė; sáuline žolė slovník K. Sirvydase, dokonce sáulìne slovník F. Kuršaitise (LKŽ XII). Ekv inokcijos ekvivalent lygiadienis dokonce není zařazen do LKŽ VII; zato je zde lygdienis: Lygdie- 23 nis eina lygiai žemės viduriu A 1884, 255 (žodyne aiškinama „pusiaujas, ekvatorius“ – veikiausiai aiškinant nesuprastą sakinį: Žemės viduriu – pusiauju eina amžinas lygiadienis). Závěry Tvůrce spisovného jazyka Jonas Jablonskis byl také velmi plodným a úspěšným tvůrcem termínů, který nevratně zdomácnil nemálo takzvaných mezinárodních termínů. Jednu jejich skupinu tvoří geografické (a příbuzné) termíny poledník – místo meridián, rovnoběžka – místo paralela, rovník – místo ekvátor, pól – místo polus, obratník – místo tropikus, oceán – místo okeán, světadíl – místo kontinent, ledovec – místo glaciar, obzor – místo horizont (zde lze přidat i náhrady, které nevytvořil Jablonskis: ledovec – místo aisberg, slunovrat – místo solstice, rovnodennost – místo ekvinokcium). Jablonskis zde zašel dále než ruský jazyk (jen материк – земныс, ледник – ледунас, кругозор – akiratis; солнцестояние, солнцеворот – saulėgrįža, равноденствие – lygiad). Zde postupoval spíše jako polština (południk – dienovidinis, równoleżnik – lygiagretė, równik – pusiauja, biegun – ašigalis, zwrotnik – atogrąža, ląd (staty) – žemynas, lodowiec – ledynas; wiadnokrąg – akiratis; równonoc – lygiadienis) a němčina (Längenkreis, astr. Mittagskreis – dienovidinis, Breitenkreis – lygiagretė, Gleicher – pusiauja, Wendekreis – atogrąža, Festland ir Erdteil – žemynas; Sonnenwende – saulėgrįža, Tagundnachtgleichung – lygiadienis). Litevská Jablonského (a dalších) geografická terminologie neměla dostatečnou oporu. Především nebyl včas vydán slovníček geografických termínů (jako tomu bylo u matematických slovníčků). Lexikální potřeby uživatelů spisovného jazyka byly dlouhou dobu uspokojovány pouze slovníčky a slovníky cizích slov, v nichž se žádným způsobem lexikografického zpracování ani žádnou obecnou poznámkou neuvádí, že by některý litevský ekvivalent byl vhodnější nebo dokonce představoval náhradu; obecně se ekvivalenty a náhrady dlouhou dobu přísněji nerozlišovaly. Tyto slovníky tedy jen urychlovaly šíření mezinárodních slov, nikoli litevské slovní zásoby – síto, které měl Jablonskis zpočátku, zmizelo. Později vzniklá normativní lexikografie se od Jablonského odklonila a znovu se k němu vracela, někdy zaostávajíc dokonce i za geografickou terminografií. 24 (Jablonskému je blíže jen DŽ₃). Projevovaly se dokonce dvojí standardy – práce, kterou Jablonskis vykonal, byla známá a uznávaná, lidé se na ni hrdě odvolávali, ale v praxi se od ní bezstarostně vzdalovali. Ani jazykovědci si neuvědomili, že za podmínek rusko-litevské dvojjazyčnosti v sovětské éře se litevština užíváním mezinárodních slov přibližovala ruštině. Nyní je třeba zvláštního úsilí, aby se vychýlená loď narovnala a znovu plula litevským kurzem. Je třeba upozornit na výrazný rozdíl v osudu litevské geografické terminologie oproti matematické: odvěsna – namísto kateta, kolmice – namísto perpendikulára, přepona – namísto hypotenuzy, osa úhlu – namísto bisektrisy, těžnice – namísto mediány, rovnoběžka – namísto paralely, poloměr – namísto radiusu, průměr – namísto diametru) – jde o náhrady, nikoli o souběžné varianty. Mimochodem, i litevština zde zůstala za polštinou (różniczka – diferencial, różnicowanie – diferenciace; całka – integrál, całkowanie – integrace, ačkoli v ekonomii – integrace). Tato skupina zůstala téměř celá neochvějně litevská. To nelze vysvětlit pouze řádem a logikou matematického uvažování. Rozhodující byly především sociolingvistické příčiny – uzavřenost užívání této skupiny termínů. To, co z této skupiny proniklo do širokého úzu, se přiblížilo ruštině: diametr, radius. ZKRATKY PRAMENŮ AstrŽ – Astronomijos terminų žodynas. Sudarė A. Juška. Vilnius, 1984. DŽ – Slovník současné litevštiny. DŽ₁ – 1. vyd., Vilnius, 1954; DŽ₂ – 2. dopl. vyd., Vilnius, 1972; DŽ₃ – 3. opr. a dopl. vyd., Vilnius, 1993; DŽ₄ – 4. vyd., Vilnius, 2000. EncGŽ – V a i t e k ū n a s S. Encyklopedický geografický slovník, Kaunas, 1994. FizGŽŽ – S o l o v j o v a s A., K a r p o v a s G. Slovník-faktografická příručka fyzické geografie, Kaunas, 1987. GeogrŽ – A g a p o v a s S., S o k o l o v a s S., T i c h o m i r o v a s D. Geografický slovník, Kaunas, 1972. GirFGŽ – G u d e l i s V. Slovník geologických a fyzickogeografických termínů, Vilnius, 1956. LA – Lietuvos aidas (deník). LKKN – Lietuvių kalbos komisijos nutarimai, 1977–1998. Vilnius, 1998. LKŽ – Slovník litevského jazyka: 1 (2. vyd.) – 1968; 2 (2. vyd.) – 1969; 3 – 25 1956; 7 – 1966; 8 – 1970; 9 – 1973; 10 – 1976; 11 – 1978; 12 – 1981; 13 – 1984; 17 – 1996; 18 – 1997; 20 (v článku se používají také zkratky tohoto slovníku, který se dosud připravuje), Vilnius. LRKŽ – Slovník litevského spisovného jazyka. Sestavili M. Niedermann’as, A. Senn’as, A. Salys. Heidelberg, 1951. LTE – Litevská sovětská encyklopedie: 4 – 1978; 6 – 1980; 11 – 1983, Vilnius. LTŽA – S k a r d ž i u s P. Lietuviški tarptautinių žodžių atitikmenys, Čikaga, 1973. MatŽ – Matematikos terminų žodynas. Mokslinis red. J. Kubilius. Vilnius, 1994. MedŽ – A s t r a u s k a s V., B i z i u l e v i č i u s S., P a v i l o n i s S., V a i t i l a v i č i u s A., V i l e i š i s A. Slovník lékařských termínů, Vilnius, 1980. MeteorŽ – M i k a l a j ū n a s M. Slovník meteorologických termínů rusko-litevských jazyků, Vilnius, 1975. MTŽŽ – Školní slovník mezinárodních slov. Připravily I. Erm anytė, O. Kažukauskaitė, J. Paulauskas, J. Pribušauskaitė, J. Žiemytė. Kaunas, 1995. II. opravené a doplněné vydání, Kaunas, 1998. SNŽŽ – Slovníček cizích a nesrozumitelných slov: usnadnění pro čtenáře. Sestavil J. Šlapelis. Tilžė, 1907. – N o r k u s J. Slovníček cizích a nesrozumitelných slov, Kaunas, 1924. STŽŽ – M. ir S. Svetimų ir tarptautiškų žodžių žodynėlis, Šiauliai, 1923. ŠA – Severní Athény (týdeník). S. ŠalkR – Š a l k a u s k i s S. Spisy 2, Vilnius, 1991. TTŽ – Slovník mezinárodních slov. Sestavili K. Boruta, Pr. Čepėnas, A. Sirutytė-Čepienė. Kaunas, 1936. – Slovník mezinárodních slov. Redigovali I. V. Liochinas a F. N. Pet rovas, litevské vydání – Ch. Lemchenas. Vilnius, 1951. – Slovník mezinárodních slov. Redigovali I. Liochinas, S. Lokšina, F. Petrovas a L. Šaunianas, litevské vydání – Ch. Lemchenas. Vilnius, 1969. – Slovník mezinárodních slov. Red. V. Kvietkauskas. Vilnius, 1985. – V a i t k e v i č i ū t ė V. Slovník mezinárodních slov 1, 2. Vilnius, 1999, 2000. VKNS – R u d a i t i e n ė V., V i t k a u s k a s V. Nová přejatá slova ze západních jazyků, Vilnius, 1998. LITERATŪRA G e d r i m a s R. 2000: Jonas Jablonskis ir lietuviškoji gamtotyros terminologija. – Gimtoji kalba 12, 4–8. 26 Jėrnaitė J. 1995: Enciklopedinis geografijos žodynas [rec.]. – Terminologija 2, 92–96. LKG I 1965: Lietuvių kalbos gramatika 1, Vilnius. Piročkinas A. 2000: Jonas Jablonskis – naujų žodžių kūrėjas. – Gimtasis žodis 10, 2–6; 11, 14–16; 12, 7–12. Skardžius P. 1996: Rinktiniai raštai 1, Vilnius. Skardžius P. 1998: Rinktiniai raštai 3, Vilnius. Šikšnys M. 1962: Mano lietuvių kalbos pamokos ir atsiminimai apie J. Jablonskį. – Kalbotyra 5, 81–87. Žemaitis Z. 1956: Iš atsiminimų apie J. Jablonskį. – Literatūra ir kalba 1, 32–39. Žemaitis Z. 1966: Lietuviškosios matematikos terminologijos istorija. – Lietuvių kalbotyros klausimai 8, 195–201. WHAT JONAS JABLONSKIS DID FOR GEOGRAPHY AND WHAT IS BEING DONE WITH IT Summary In 1918 the father of standard Lithuanian (and terminology) Jonas Jablonskis met the first independence of the Republic of Lithuania by coining Lithuanian terms of geography dienovidinis (meridian), pusiauja (equator), ašgalis (pole), atogrąža (tropic), vandenynas (ocean), žemynas (continent), ledynas (glacier), ugnikalnis (volcano), akiratis (horizon). However, at that time there was no dictionary of terms of geography and no dictionary of standard Lithuanian, therefore these terms did not have the time to take root. In soviet times, when in its usage of international words the Lithuanian language was getting closer to the Russian language, so called international terms meridianas, ekvatorius, polius, tropikas, okeanas, kontinentas, glečeris, vulkanas, horizontas started choking out those terms. Jablonskis had made them in a way which was closer to Polish and German languages where purification of the language is noticeable. The Russian language has fewer Russian equivalents – only материк – континент, ледник – глетчер, кругозор – горизонт. During the second independence inertia can be observed – good changes require much effort. Terms of mathematics lithuanised by Jablonskis remain almost untouched. It was predestined not so much by the strictness of mathematical thinking, but more by sociolinguistic reasons – the isolation of the usage of terms of this group. Jonas KLIMAVIČIUS Lietuvių kalbos institutas Antakalnio g. 6, 2055 Vilnius E. paštas [email protected] Gauta 2001 09 26 27