Keletas L. Ivinskio augalų pavadinimų

Albina AUKSORIŪTĖ Ústav litevského jazyka NĚKOLIK NÁZVŮ ROSTLIN OD L. IVINSKISE Názvy rostlin rostoucích odedávna v Litvě jsou nám běžné a známé a botanickými odborníky jsou poměrně dobře ustálené; přivážené rostliny se však poměrně často nazývají politevštěným latinským názvem, když se nenajde, a někdy ani nehledá, odpovídající litevský název rostliny. Tento článek navazuje na téma názvů květin zpracované v článcích otištěných v Terminologijos č. 6 a 8 (Vinauskienė 2000: 98–104; Gaivenis 2001: 140–142). Nejvíce o tomto tématu psal K. Gaivenis a navrhoval nejčastěji nově utvořené litevské názvy rostlin (Gaivenis 1997: 46–48; 2001: 140–142). Dobře utvořená a motivovaná neologická pojmenování by mohla latinské výpůjčky velmi dobře nahradit, není však vždy nutné vytvářet nová slova; bylo by možné připomenout také názvy navržené prvními tvůrci litevských názvů rostlin, jako byli J. A. Pabrėža a L. Ivinskis, a některé z nich doporučit k užívání. Tento článek pojednává o některých názvech rostlin vytvořených v 19. století osvícenským žemaitským autorem Laurynasem Ivinskisem, pro něž se dnes užívají politevštěné latinské názvy. Ve druhé části svého největšího přírodovědného díla Prigimtūmenė, nazvané Žolėmina, předložil L. Ivinskis systematický seznam hub a rostlin, v němž pojmenoval více než 2520 rodů (podrobněji viz Jankevičius, Jankevičienė 1962: 151–163; Auksoriūtė 1998a: 102–110; 1998b: 32–40). Právě z tohoto rukopisu jsou v článku uvedeny názvy rostlin navržené L. Ivinskisem. K. Gaivenis ve článku „Několik poznámek k terminologii systematiky“ navrhl novotvary jako náhradu některých latinských výpůjček: pluoštažiedė (Veltheimia), papartūnas (Pteris), žiedūnėlė (Exacum) (Gaivenis 2001: 141–142). Litevské názvy týchž rodů však najdeme také v rukopisu L. Ivinskise, např.: Weltheimia – žalsviėsis ~ žalsvėsis (:žalsvas + -ėsis), Pteris – plunksneris ~ plunksnerys (:plunksna + -erys), Exacum – sūblas ~ sūblas. Tvoření posledního názvu L. Ivinskise je nejasné: neznámé je základové slovo i slovotvorný formant, avšak tvoření prvních dvou lze vysledovat, přestože jejich motivace není přesná. 95 Motivaci názvů navržených K. Gaivenisem lze díky jejich jasnému tvoření a přesné motivaci snadněji prosadit v úzu než neobvyklé názvy rostlin, které L. Ivinskis navrhl před více než 130 lety. Některé názvy užívané L. Ivinskisem by však mohly nahradit dnes používané politevštěné latinské názvy. Např.: Adiantas (Adiantum) – skarūnis ~ skarūnis (: skarti + -ūnis). Tato kapradina byla tak pravděpodobně pojmenována kvůli členitým listům. Příponu -ūnis převzal L. Ivinskis z nářečí ūnininků ve svém rodném Žemaitsku. V díle Prigimtmėneje uvedl poměrně mnoho názvů rostlin utvořených pomocí této přípony. Celiozija (Celosia) – (pol. Grzebionatka, kurzy grzebień), skiauterūnas ~ skiauterūnas (: skiauterė + -ūnas). Je to květina z čeledi laskavcovitých, jejíž květenství připomíná kohoutí hřebínek; při tvoření názvu tedy bylo vhodně zvoleno základové slovo i poměrně produktivní slovotvorný formant. Etionema (Aethionema) – (něm. Steinkresse), antkuolis ~ antkūlis (: ant- + kūlis „kámen“). Květina se pěstuje v alpinkách, její motivace je tedy jasná. Heliotropas (Heliotropium) – (pol. Tomilek, slońcowkwiat, slonecznica, brodawnik; něm. Sonnenwende), kwepenė ~ kvepenė (: kvepia + -enė). Květy rostliny voní a obracejí se ke slunci, takže motivovanější by pro ni byl neologismus L. Ivinskise sulėtra, uvedený v LBŽ 1938 (: saulė + -ėtra), ten je však utvořen pomocí velmi vzácné přípony -tra, ačkoli podle P. Skardžiause byla pravděpodobně zděděna již z dávných dob (Skardžius 1996: 301). Tiarelė (Tiarella) – (pol. Ciekawka), tasžuklis ~ lašūklis (: lašas + -ūklis). Základové slovo tohoto názvu L. Ivinskis pravděpodobně převzal podle polského ekvivalentu (pol. ciec – „téct, kapat“, cie-ky – „tekutý, tekoucí, kapalný“). Odvozeniny s příponou -ūklis jsou stejně jako zmíněné odvozeniny s příponou -ūnis typické pro Žemaity (Vitkauskas 1977: 102–104). V katalozích „Florexlit pavasaris“ z let 2000, 2001 a 2002 bylo nalezeno mnoho názvů inzerovaných druhů rostlin, jejichž rody se označují latinskými výpůjčkami a nehledají se za ně litevské ekvivalenty. Některým z nich přitom L. Ivinskis již dal litevské názvy, a stálo by za to si je připomenout. Např.: Agapantas (Agapanthus < řec. agape – „láska, záliba“, anthos – 96 „květ“ BVŽ 1998) – rostlina z čeledi česnekovitých (Alliaceae) pocházející z Jižní Afriky, statná a okrasná, se vzpřímenými pevnými stonky a okolíkovitým květenstvím; listy má úzké a dlouhé. V katalozích jsou názvy druhů této rostliny uváděny nejednotně: v katalogu z roku 2000 je druh Agapanthus africanus nazván skėtiniu agapantu, zatímco v katalogu z roku 2001 se pro tentýž druh používá termín afrikinis agapantas (BVŽ – skėtinis agapantas). L. Ivinskis této rostlině dal jméno pākēltis ~ pakeltis (: pakelia + -tis); možná ji tak nazval kvůli květenstvím vyzdviženým vysoko nad listy. Vytrvalá rostlina z čeledi áronovitých (Araceae) árón italský (Arum italicum) je oblíbený pro své krásné zelené listy se smetanově zbarvenou žilnatinou a neobvyklý květ i plodenství. L. Ivinskis nazval jeho rod razgūtras ~ razgytras (: razgė + -ytras) (pol. Obrazki, aronek). Tento název je utvořen již zmíněnou příponou -tra; za základní slovo je vzato žemaitské sloveso razgytis „plést se, proplétat se“ (LKŽ XI 1978). Vytrvalá bylinná oddenkatá rostlina kana (Canna) má neobyčejně krásné květy a listy a kvete celé léto. Po odkvětu se tvoří plod – tobolka s velkými tmavohnědými semeny. Její druh indinė kana (Cana indica) se nejčastěji pěstuje v květinových záhonech, lze jej pěstovat i na balkonech. Tuto květinu patřící do čeledi kaninių (Cannaceae) nazýval J. A. Pabrėža pypytė LBŽ, zatímco L. Ivinskis pro ni navrhl termín lėndrielė ~ lendrelė (: lendrė „rákos“ (DūnŽ 1976: 172) + -ėlė) (pol. Pociorecznik, kwiatotrzcina, trzcinokwiat), pravděpodobně podle polských ekvivalentů (pol. trzcina „rákos“). Květině z čeledi kaparovitých (Capparaceae) kleome (Cleome), pocházející z Jižní Ameriky, dal L. Ivinskis jméno pōnarwis ~ ponarvis (: po- + narvas). Motivace názvu není jasná. V katalozích je propagován druh této rostliny dygioji kleomė (Cleome spinosa), vysoká letnička, jejíž květy mohou být bílé, růžové, třešňově červené nebo fialové a na vrcholcích stonků jsou uspořádány do mnohokvětých, vzpřímených hroznů. Gomfrena (Gomphrena) – laskavcovité (Amaranthaceae) je nenáročná luční květina milující slunce, obzvláště vhodná k tvorbě suchých kytic. Jednoletá rostlina s pýřitými listy má jasně zelené listy a jednu nebo několik bílých, růžových či červenofialových květních hlávek. 97 na vzpřímených, pevných stoncích. V Prigimtūmenė je pro ni uvedeno jméno Prigimtūmenėje sèghuwis ~ segluvys. Tvoření je nejasné. Nejčastěji se pěstuje dobilinė gomfrena (Gomphrena globosa) BVŽ; jen tento druh se v různých publikacích nenazývá vždy stejně, například se používá kalkovaný druhový přívlastek rutulinė gomfrena (TG 1996: 112). V publikacích se liší pravopis názvu druhu rostliny z čeledi lipnicovitých (Poaceae (Gramineae)): někde kiaušininis lagūras (BVŽ; TG 1996: 143), jinde kiaušininis laguras („Florexlit pavasaris“ 2002). Listy této trávy jsou porostlé jemnými chloupky a ploché; krátké a husté květenství připomíná zaječí ocásek. L. Ivinskis k pojmenování dotyčného rodu (Lagurus<řec. lagos – „zajíc“, oyra – „ocas“ BVŽ) používal slovo szièwis ~ šievis, jehož tvoření není jasné. Vytrvalé bylinné rostlině z čeledi agávovitých (Agavaceae) tuberóze vonné (Polianthes tuberosa, lat. Polianthes<řec. polios – „bělavý“, anthos – „květ“ BVŽ), která se nejčastěji pěstuje v interiérech, jsou vlastní příjemně vonící květy. V Prigimtūmenė je uveden název Prigimtūmenėje gausūtvis ~ gausūtvis (: gausus + -ūtvis) (pol. Wielotka). Základní slovo mohlo být zvoleno buď podle polského názvu (pol. wielki „velký, veliký“), nebo kvůli jejím četným květům; slovotvorný formant -ūtvis je neobvyklý a pro litevštinu netypický. Vytrvalé bylinné rostlině z čeledi agávovitých (Agavaceae) tuberóze vonné (Polianthes tuberosa, lat. Polianthes<řec. polios – „bělavý“, anthos – „květ“ BVŽ), která se nejčastěji pěstuje v interiérech, jsou vlastní příjemně vonící květy. V Prigimtūmenė je uveden název Prigimtūmenėje gausūtvis ~ gausūtvis (: gausus + -ūtvis) (pol. Wielotka). Základní slovo mohlo být zvoleno buď podle polského názvu (pol. wielki „velký, veliký“), nebo kvůli jejím četným květům; slovotvorný formant -ūtvis je neobvyklý a pro litevštinu netypický. Keř z čeledi komulovitých (Buddlejaceae) budleja pochází z Číny. Její druh komule Davidova (Buddleja davidii) roste rychle a téměř všude, i v chudé půdě; má charakteristický tvar a podlouhlá, hustá květenství. Pro pojmenování rodu této rostliny navrhoval L. Ivinskis termín sājstris ~ saistris (:? saistė „svazoval, upevňoval, zachytával se“ + -ris). Motivace názvu není příliš jasná. Kryptomerie (Cryptomeria<řec. skrytý – „skrytý, chráněný“, díl – „část“ BVŽ) – strom z čeledi taksodiovité (Taxodiaceae) rozšířený ve východní Asii; jeho druh kryptomerie japonská (Cryptomeria japonica) se pěstuje i u nás. L. Ivinskis rod označil slovem nejasného původu a motivace nèrtis ~ nertys (:? nerti + -tys). Projednávané rostliny jsou zahrnuty ve Botanikos vardų žodyną, kde jsou pro ně stejně jako v katalozích uvedeny latinské výpůjčky. Další čtyři rostliny ve zmíněném slovníku nejsou; v „Florexlit pavasaris“ se i tyto rostliny označují latinskými výpůjčkami. L. Ivinskis pro jejich pojmenování navrhl v Prigimtūmenėje vlastní vytvořené názvy. 98 Kardiosperma (Cardiospermum) je jednoletá popínavá rostlina, jejíž dekorativní nafouklé blanitě oplodněné tobolky ve tvaru srdíček o průměru až 3 cm vydrží od července až do prvních mrazů. Hodí se k ozelenění balkonů a zídek i k tvorbě suchých kytic. L. Ivinskis této rostlině dal pěkné litevské jméno – szirdoklė ~ širdoklė (: širdis + -oklė) (pol. Serdusznik, serduszek). Odvozeniny od jmen s příponou -oklis jsou vzácné; spisovnému jazyku jsou trochu povědomé pouze jako názvy rostlin (LKG 1965: 358). V katalozích jsou inzerovány dva druhy cibulnatých květin eukomisů: dvoubarevný eukomis (Eucomis bicolor) a podzimní eukomis (Eucomis autumnalis), které lze pěstovat na zahradách. V knize „Květiny v našich domovech“ je popsán další druh této rostliny – Eucomis comosa (GMN 2001: 30), u něhož je uveden pouze latinský název. Jde o cibulnatou rostlinu s růžicí dužnatých, světle zelených listů a vzpřímenými hustými hrozny květů, které kvetou koncem léta; v zimě tato květina odpočívá. Rod pojednávané rostliny L. Ivinskis nazýval termínem prōplaukis ~ proplaukis (: pro- + plaukas) (pol. Warkocznica), snad podle polského termínu (pol. warkocz – „cop“), motivace předpony pro- je však nejasná. Moluccela jemná je jednoletá květina vhodná k pěstování na záhonech i k tvorbě suchých kytic. V Prigimtuomenė byl tomuto rodu přidělen název nejasného tvoření dōmetis ~ domėtis (Molucella). Formant -ėtis by bylo možné vyčlenit, základové slovo však není známo. L. Ivinskis by svým navrhovaným litevským jménem gražulas mohl nazvat kalikarp (Callicarpa bodineri; srov. řec. kallos – „krása“, karpos – „plod“) – keř vysazovaný pro hustě rostoucí, ozdobné bobule krásné barvy, které na něm zůstávají i po opadu listů. Název pojednávané rostliny gražulas ~ gražulas (: gražus + -ulas) vytvořil L. Ivinskis pomocí přípony -ulas, která „většinou označuje konkrétní výsledek děje, nástroj nebo nějakou věc“ (Skardžius 1996: 184). Je třeba zmínit ještě několik pokojových květin popsaných v knihách Květiny v našich domovech a Pokojové květiny, jejichž názvy jsou politevštěné latinské názvy. L. Ivinskis pro ně ve své knize Prigimtuomenė uvedl vlastní novotvary. Achimenė (GMN 2001: 26, 34; KG 1997: 130) (Achimenes<gr. a – „ne“, cheinon – „žiema“ BVŽ) – tai gentis, skiriama gesnerijinių (Ges- 99 neriaceae) čeledi, která zahrnuje několik druhů kvetoucích květy všech odstínů růžové, purpurové, žluté a bílé barvy. V zimě jejich stonek usychá a na jaře znovu raší. L. Ivinskis této květině dal název žyblonis ~ žyblonis (odvozené od žibliotis „vzplanout“ (LKŽ XX) + -onis) (pol. Ognipłoń), možná přitom vycházel z polského názvu (pol. ognić się – „hořet, plápolat; blýskat se“), ale slovotvorba není zcela jasná. Prigimtūmenėje je uveden termín swėtnas ~ švelnas (: švelnus + -as) pro označení rodu Cineraria. Druh tohoto rodu je v knize Květiny v našich domovech nazýván smíšená cinerárie (GMN 2001: 75). Kvete od zimy do jara; velké listy rostou v růžici a nad nimi se tyčí dlouho vytrvávající velké květy podobné kopretinám, různých barev. Gardenia jasminoides (KG 1997: 183) rūšis pateikta be rūšinio pažyminio – tik gardenija. Žydi dideliais pilnaviduriais baltais arba kreminiais žiedais, išsimėčiusiais tankiame višžaliame krūmelyje. L. Ivinskis šią gentį vadino žodžiu kūmpotris ~ kumpotris (:? kumpas „lenktas, kreivas“ + -otris). Stefanotis (Stephanotis <řec. stephanos – „věnec, koruna“, oys, otos – „ucho“ BVŽ) – popínavá rostlina z čeledi klejichovitých (Asclepiadaceae), kterou L. Ivinskis pojmenoval nejasným termínem stąpas ~ stapas. Její druh stefanotis mnohokvětý (Stephanotis floribunda) (GMN 2001: 25) kvete na jaře a v létě v hroznech omamně vonících bílých a narůžovělých kvítků podobných hvězdičkám; jeho listy jsou zaoblené a lesklé. V uvedené knize Pokojové květiny je uveden pouze latinský název tohoto rodu Stephanotis floribunda (KG 1997: 236). Před více než 130 lety tedy Žemaitijec Laurynas Ivinskis používal pro některé rostliny, které se dnes v různých publikacích označují politevštěnými latinskými výpůjčkami, vlastní litevské termíny. Novotvary L. Ivinskise pojednané v tomto článku lze rozdělit do tří skupin. Některé z nich mají nejasné tvoření a/nebo motivaci (sūblas, segluvys, šievis, saistris, nertys, domėtis, stapas), takže je otázkou, zda by dnes mohly nahradit již užívané politevštěné latinské názvy. Tvoření názvů druhé skupiny je poměrně jasné, jejich motivace je však nepřesná (žalsvėsis, plunksnerys, antkūlis, kvėpenė, pakeltis, ponarvis, proplaukis, žyblonis, kumpotris); tyto názvy jsou zajímavými příklady individuálního tvoření L. Ivinskise. Třetí skupinu tvoří novotvary L. Ivinskise s jasným tvořením a motivací (skarūnis, skiauterūnas, saulėtra, 100 lašūklis, širdo klė, gražūlas) – mohly nahradit dnes užívané latinské výpůjčky. K nim lze přiřadit ještě dva názvy rostlin, pouze v pozměněné podobě přizpůsobené spisovnému jazyku: razg ytras > raizg ytras a lendrelė > lendrelė. Jak odborní botanici, tak překladatelé v dané oblasti by tedy měli nahlédnout do rukopisů L. Ivinskise nebo J. A. Pabrėžy, v nichž lze nalézt zajímavé a cenné poznatky, namísto toho, aby volili nejsnazší cestu a přejímali latinské názvy. LITERATURA A PRAMENY Auksoriūtė A. 1998a: Lauryno Ivinskio rankraščiai Krokuvoje. – Terminologija 5. Auksoriūtė A. 1998b: Terminologinis Lauryno Ivinskio palikimas. – Lietuvių kalbotyros klausimai 40. BVŽ 1998: Botanikos vardų žodynas. Sud. R. Jankevičienė, Vilnius. DūnŽ 1976: Vitkauskas V. Šiaurės rytų ūnininkų šnektų žodynas, Vilnius. Gaivenis 1997: Siūlome kelis lietuviškus gėlių pavadinimus. – Kalbos kultūra 69. Gaivenis 2001: Keletas pastabų apie sistematikos terminiją. – Terminologija 8. GMN 2001: Roy Lancaster, Matthew Biggs. Gėlės mūsų namuose, Vilnius. Jankevičius K., Jankevičienė R. 1962: Kai kurie nauji duomenys apie L. Ivinskio darbus lietuviškos botanikos terminijos srityje. – Botanikos klausimai 2. KG 1997: Peter McHoy. Kambarinės gėlės, Vilnius. LBŽ 1938: Lietuviškas botanikos žodynas. Red. J. Dagys, Kaunas. LKG 1965: Lietuvių kalbos gramatika 1, Vilnius. LKŽ 1978: Lietuvių kalbos žodynas 11, Vilnius. LKŽ 2002: Lietuvių kalbos žodynas 20, Vilnius. Skardžius P. 1996: Rinktiniai raštai: Lietuvių kalbos žodžių daryba, Vilnius. TG 1996: Halina Heic. Tarp gėlių: balkono gėlės ir stambliejų augalai, Vilnius. Vainauskienė D. 2000: Apie gėlių, jų spalvų pavadinimus ir kitus dalykus. – Terminologija 6. Vitkauskas V. 1977: Šiaurės rytų žemaičių ūnininkų kai kurie morfoneminiai dialektizmai. – Lietuvių kalbotyros klausimai 17. NĚKOLIK NÁZVŮ ROSTLIN LAURYNA IVINSKISE Shrnutí Článek se zabývá několika rostlinami, které jsou v různých textech označovány pomocí latinských výpůjček. Laurynas Ivinskis, pedagog 19. století, ve svém rukopisu 101 zvaném Prigimtūmenė pojmenoval uvedené rostliny pomocí litevských neologismů. Článek pojednává také o názvech, které jim dal Ivinskis. U některých názvů užívaných Ivinskisem není jasný způsob jejich utvoření ani motivace (domėtis, nertys, saistris, segluvys, stapas, sūblas, šievis), jiné názvy mají jasnou slovotvorbu, jejich motivace je však nepřesná či nesprávná (antkūlis, kvepenė, kumpotris, pakeltis, plunksnerys, ponarvis, proplaukis, razgytras, žalšvesis, žyblonis) a třetí skupina názvů má jasnou jak slovotvorbu, tak motivaci (gražulas, lašūklis, lendrelė, saulėtra, skarūnis, skiauterūnas, širdoklė). Názvy poslední skupiny by mohly nahradit dnes užívané latinské výpůjčky. Albina AUKSORIŪTĖ Lietuvių kalbos institutas P. Vileišio g. 5, LT-2055 Vilnius E. paštas [email protected] Došlo 16. 9. 2002 102