Terminas prie termino. III

Termín za termínem. III JONAS KLIMAVIČIUS Lietuvių kalbos institutas KAPOTA Aktuální historie termínu kapotas v litevštině oficiálně končí jeho zavedením. V periodickém tisku je to poněkud jinak – ještě dnes si tu lze přečíst: nastoupí do auta, nastartuje motor, otevře kapotu Sav se TV 2005 48 70. Celé to mohlo skončit mnohem dříve. A začalo to také mnohem dříve, nikoli však termínem. Stejně jako u mnoha výpůjček zasáhlo litevštinu jen okrajově a fragmentárně. Nezačalo to automobilem ani letadlem. LKŽ V 1959 kapotà (z pol. kapota) – „krátký svrchní oděv bez rukávů (obvykle teplý, kožešinový), vesta; kabátek, blůza“ je doloženo z Mūsninků, Debeikiů a Šalaka (zachyceno v lexikografii: kapota, ēlē (sermėga) – svārki. węgierka, kapota. kanomъ M 1894), zatímco varianta kapòtas (z rus. kanom) je doložena z Rokiškisu a Giedraitů (vých. aukšt. kapotkinas, ačkoli byla slyšena, nebyla zaznamenána); další varianta ²kapòtė (srov. kapka 2) se významově výrazně liší – „stará sváteční ženská čepička z tmavé látky, kterou se nosilo bez šátku“ Kupiškis. Objevuje se také ve slovnících cizích slov: kapotas (pr.) – „dámský domácí ranní župan, župan“ TŽŽ 1936; 4) „dámský domácí oděv, blůza, župan“ TŽŽ 1951. V úzu spisovného jazyka tento kapotas existoval převážně jako exotismus (byť ne příliš vzdálený) – obvykle v překladech, např.: Je třeba vědět, že i Abakijův Abakijevičův plášť byl terčem posměchu úředníků; dokonce mu bylo odňato jméno pláště, a říkali mu kapotas N.GogR III 1954 148. Dlouho nemohl [Čičikov] rozeznat, jakého pohlaví je ta osoba [Pljuškin] – mužského, či ženského. Její šaty byly velmi neurčité, podobné ženskému kapotasu; na hlavě měla kapuci N. GogR V 1954 131. Významy nejsou zcela přesně srozumitelné – srov. rus. kanom 1. „domácí ženské šaty volného střihu“ // zast. „ženský nebo mužský 172 Jonas Klimavičius | Terminas prie termino. III „svrchní oděv bez stažení v pase“ // „plášť francouzských vojáků“ (< franc. capote; poprvé zaznamenáno v akademickém slovníku ruského jazyka z roku 1847) ССРЛЯ V 1956, 1. zast. palaidinis (dámský župan) RLKŽ I 1967, 1. zast. palaidinis, volné šaty [volného střihu] RLKŽ II 1983; pol. kapota – kapota; svrchní oděv; župan LeLieŽ 1979, pol. kapotka zast. – klobouček se stuhami LeLieŽ 1979, franc. capote – 1) plášť s kapucí, 2) vojenský plášť, 3) dámský klobouček PLKŽ 1976 a bohužel 2) kapota, odklápěcí kovový kryt [3) hovor. capote anglaise – kondom] PLKŽ 20041. Franc. 1capot, ve významu oděvu doloženo od roku 1576, roku 1688 získalo variantu capote (stejného původu jsou také cape, capeline, capuchon, cappa) – nejprve ve významu různých oděvů (a námoř. „pláště s kapucí“), od roku 1839 také ve významu „vozidla se snímatelnou nebo sklopnou střechou“, ačkoli podobně jako tento druhý význam se již od roku 1819 užívá také 1capot (námoř. „plachta chránící před deštěm“) (Robert 1993). Pouze TŽŽ 1951 zaznamenává kapotas ve významech 1) „odklápěcí kovový kryt, který chrání horní část motoru před prachem a atmosférickými srážkami“ a 3) „kryt, který dává leteckému motoru aerodynamický tvar“; zde je patrné i to, jak se tyto významy vyvinuly – 2) „teplý vlněný nebo prošívaný (vatovaný) kryt, který chrání motor před přílišným vychladnutím“, jakož i úzká souvislost tohoto významu s významem 4) kapotas „dámský domácí oděv, <…>“. Význam „kryt motoru nákladního automobilu“ už tento přejatý výraz neuvádí LKŽ V 1959 – x kapotas 2. Kapoto není ani v DŽ 1954, 1972, 1993. TechnŽ 1949 uvádí kanom – (motorový) kryt [о кожух – obal, kryt (stroj.)], PolŽ 1959 – (motorový) kryt. PolŽ 1984 však uvádí kanom aut. – kryt, kapotas. Rus. kanom – tech. kapotas, kryt, krycí plášť RLKŽ I 1967, ale 2. tech. kryt, obložení RLKŽ II 1983. Kapoto neodmítá ani TŽŽ 1969, pouze mění ekvivalent – 1) „kryt, <…>“ (stejně tak TŽŽ 1985), pouze TŽŽ 2001 uvádí antvožas – „odklápěcí kovový kryt, <…>“. PATŽ 1995 také 1 Blízký význam (snad ne bez vzájemného působení) mají slova kabōtas z pol. kabat – dnes zast. 1) „přední díl oděvu (mužský oděv)“, 3) star. „košile oblékaná odsouzeným k trestu smrti“ LeLieŽ 1979] „takový oděv“: Na ryzém koni, v medvědím kabátu Pakruojis (LKŽ V 1959), kobotas (t. kabat < lot. capatus) – bezrukávový teplý ženský oděv: vesta“ (také Kabelka 1964); srov. kapotas – LKŽ VI 1962 uvádí doklady ze slovníků P. Rūgise, K. Milkause, F. Nesselmanna a A. Jušky; v živém jazyce je doložen u K. Donelaitise v Metai: O když tu a tam spatříme tvůj kabát. Pak se nám jevíš jako vrabec sedlácký Pl 113–114. My, když nám slunce příliš mnoho horka přichystá, / tu v tom okamžení buď kabát si oblékneme Žr 67–68 (Donelaitis 1977), a také ve sbírce S. Daukantase Dainės Žemaičių: Na hnědých koních pod medvědím kabátem (č. 101). Ve skutečnosti jde o výpůjčky jiného původu – orientální slova, která přes Peršany, Araby a Evropu – přes střední řečtinu, bulharštinu, srbštinu, češtinu, polštinu a ruštinu – dorazila až sem (Фасмер II 1986). Terminologija | 2006 | 13 173 již nabízí kryt motoru – kanom двигателя – bonnet (GB); hood (US) – Motorhaube – capot. Protikodifikačně postupovaly VL,LVKATŽ 1996: kapotas – Haube, Verkleidung, kapota motoru – Motorschutzhaube, Motorverkleidung a kryt motoru – Motorhaube, Motorschutzhaube, Motorverkleidung. CivilAvŽ 1996 uvádí kryt, kryt – cowling: cowl – kanom. Kapoto není v TechEnc II 2003, uvádí se pouze kryt – „vnější plášť stroje, přístroje, mechanismu či zařízení – pouzdro, kryt, víko“. Mimochodem, zde je to zpracováno stejně jako rus. кожух – „vnější plášť (pouzdro, kapota, poklop) stroje, přístroje, mechanismu, zařízení, <...>“ ПС 1976, 1989. Kapoto nėra nei KPP₁ 1976, nei KPP₂ 1985, o TT 1992 kapotas svet.: variklio kapotas (= variklio antvožas) tech., o KP 4 L1 2005 kapotas svet. ntk. = tech. antvožas, dangtis: gaubtas. Takže kapotas byl po nekrátkém kolísání z technické terminologie již vytlačen. Upřesňování jeho náhrad však možná ještě není u konce. STRES, EUSTRES, DISTRES Hans Selye vytvořil teorii stresu v roce 1936. Do Litvy dorazila se zpožděním. Termín vyvolával pochybnosti. A. Novodvorskis v článku Slova-fetiše cituje: stres determinuje urgentní intervenci. Je přesvědčen (a redakce s tím zřejmě souhlasí), že angl. stress „napětí, důraz, přízvuk (= přízvuk)“ nemá pro Angličany žádnou specifickou povahu, a proto by nám mělo stačit napětí; specifický význam jsme si „vytvořili sami tím, že jsme určitým cizím slovům přisoudili jakýsi fetišistický charakter a vybavili je neobyčejnými vlastnostmi, které vůbec nemají“ (Novodvorskis 1973: 13). Tak se to jevilo; jsou případy, kdy tomu tak skutečně je. Neuvědomili jsme si hned, že H. Selye přece vytvořil v zásadě nový pojem, a nikoli pouze poněkud terminologizoval existující slovo stress. Je ovšem podstatný rozdíl, když si jej jiné jazyky přejaly. Místo mechanického závěru, že i ony měly použít domácí ekvivalent anglického stress, bylo třeba vážně zvážit, zda zde vůbec platí nějaké obecné pravidlo a zda je to možné právě v tomto případě – bez sémantických ztrát, bez rizika dvojznačnosti apod. V tomto případě je třeba mít především na paměti, že angl. stress má ve srovnání s litevským įtampa velmi širokou mnohoznačnost, téměř blízkou homonymii: 1) tlak, stlačování, 2) napětí; obtíže, 3) důležitost, význam, smysl, 4) přízvuk, 5) hud. akcent, rytmický přízvuk ALKŽ 1975. Hranice mezi významy jsou velmi zřetelné a vzdálenosti mezi nimi značné. Tvrdit, že stress ve významu „stav organismu v boji se škodlivými činiteli“ přesně odpovídá významu 2 slova įtampa, zatímco význam 1 slova įtampa je „napětí, soustředění sil a pozornosti při práci“ DŽ 174 Jonas Klimavičius | Terminas prie termino. III 1993 je poměrně neopatrné. Logičtější by bylo – stres se od napětí (i když nejen od něj samotného) liší. Historie pojmenování pojmu se vyvíjela poněkud rozporuplně. Mimochodem, ALKŽ 1975 neuvádí medicínský význam slova stress. MedŽ 1980 stress – stresas – įtampa – cmpecc. Je třeba mít na paměti, že medicína už měla (a stále má) pojmy související s napětím: tensio – tenze: 1. tlak, stlačení, 2. napětí; pružnost, tensio muscularis – svalové napětí (stahujících se svalů), tensor – napínací sval; intensioitas – intenzita – napětí, intensiuvus – intenzivní – napjatý; molimen – 1. napětí, 2. napjatá činnost, 3. nevolnost MedŽ 1980. Např.: napětí cév povolí GV 1981 102. Pojem a termín napětí však nikdy nebyly a nejsou odlišné od stresu. LTE X 1983 již bez litevského ekvivalentu uvádí pouze stresas – „stav psychického a fyziologického napětí člověka a zvířat, vznikající v důsledku změny vnějších podmínek nebo vnitřních poruch (stresorů). <...> Stres se projevuje fyziol. změnami (srdečního rytmu, krevního tlaku, dýchání, svalového tonu, elektrické aktivity mozku), poruchou koordinace pohybů a činností, emočním napětím, strachem, frustrací, někdy i úplnou dezorganizací činnosti <...>“. Ačkoli H. Selye obecně „vysvětloval stres jako adaptační syndrom – mobilizační reakci organismu na nemoc“ LTE X 1983, která má „3 stadia: alarm, rezistenci (odolnost) a vyčerpání“ M ir G 1978 12 38, ačkoli „mírné stresy podporují životní funkce organismu“ a „stres může být prospěšný nebo škodlivý“ MedEnc II 1993, předkládání pouze mezinárodního termínu stresas však vysvětlení ještě více vzdaluje pojmu „napětí“: „Stres může být způsoben fyz. nebo psychickým traumatem, nemocí“, „stres v chování se může projevovat ztrátou sebekontroly, nečinností apod.“ MedEnc II 1993. Stres má také svou fyziologii: Stres je nepříjemný emoční stav, při němž psychologické faktory vyvolávají biochemické změny v organismu LA 1998 77 11. V populárních textech lze najít tvrzení, že stres může vyvolat lhaní a že kvůli stresu se mohou objevit lupy... PsichŽ 1993 zmiňuje informační stres – „když člověk kvůli příliš velkému množství informací není schopen plnit úkoly, nestíhá přijímat správná rozhodnutí potřebnou rychlostí, zvláště když za důsledky těchto rozhodnutí nese největší odpovědnost“. Lze skutečně vyvodit, že stresas se kvantitativně i kvalitativně liší od napětí – jde už také o neschopnost napětí snést. Při užívání termínu stresas se nehodí vysvětlovat jej dokonce ani jako napětí, např.: Na člověka neustále působí napětí, kterému se říká stres M ir G 1978 12 38. Ačkoli LKŽ XIII 1984 již uznává stresas jako „reakci organismu na působení nepříznivých faktorů, napětí“, DŽ 1993 však u hesla stresas odkazuje na įtam- Terminologija | 2006 | 13 175 pa 2. Poněkud blíže pravdě by bylo stresas. přetížení Dnvd 1991 36 5. Ale přepětí by bylo pouze dílčím případem stresu. Proslulá propagátorka bylinkářství E. Šimkūnaitė se pokouší nazývat stres zcela nářečním slovem užsitrenkimas: Druhá moc květů – jejich vůně: od starostí, od těžkostí, od zhroucení (stresů), od trápení M ir G 1990 7 38, srov. užtrenkti 5. // přen. „otřást, sklíčit“: Tei[p] užtrenkia žmogų, ne verkia, ne nieko (když dojde k velkému neštěstí) Radviliškis (LKŽ XVI 1995). To je spíše „frustrace“... Eikime prie vidinių kalbos dalykų. Stresas turi savo mikrosistemą: Hansas Seljė (1907–1982) – Kanados patologas fiziologas, klasikinės streso teorijos kūrėjas (1936), „Stresas be distreso“ ir kitų knygų autorius M ir G 1990 1 34. Tam tikrų rūšių stresas, autoriaus vadinamas „eustresu“, mums naudingas M ir G 1990 1 34. Distresas – „nemalonus, kenksmingas, trikdantis veiklą stresas“ PsichŽ 1993. Stresorius – „streso būseną sukeliantis veiksnys“: fiziologiniai stresoriai – „(pvz., labai didelis fizinis krūvis, aukšta ar žema temperatūra, skausmas, pasunkėjęs kvėpavimas)“ ir psichiniai stresoriai, „t. y. veiksniai, turintys individui signalinę reikšmę (pvz., grėsmė, pavojus, įžeidimas, informacijos perteklius)“ PsichŽ 1993. Skiriama keletas streso rūšių ir porūšių: fiziologinis ir psichologinis (informacinis ir emocinis) Psi-chŽ 1993, taip pat streso formos: impulsyvus, slopinamas, generalizuotas. Periodikos vartosenoje pasitaiko ir daugiau junginių: nervinis stresas LA 1998 190 13, Sav su TV 2006 48 26, psichomotorinis stresas Bion 2006 2 20, psichosocialinis stresas Vd 2006 48 21, socialinis stresas Vd 2006 48 22, oksidacinis stresas MkslL 2002 10 14, lėtinis stresas M ir G 1991 8 36, nuolatinis stresas LA 1998 212 24, tarnybiniai ir buitiniai stresai L ir M 1987 28 3, streso situacija M ir G 1987 1 23, streso būsena VL 1998 37 6, stresinė situacija VL 1998 37 6, MkslL 2000 15 10, Vd 2003 41 43, stresinė būsena LA 1995 58 17, MkslL 2000 15 10, stresinė reakcija NŽA 2003 11–12 633, streso hormonai Vd 2003 41 43, 2006 9 53, „streso hormonai“ – adrenalinas, noradrenalinas, kortizolis Sav su TV 2006 49 24, streso faktorius Sav su TV 2001 19 4, antistresinis mineralas Vd 2006 16 41. Pasitaiko, bet dar, išskyrus šnekamąją kalbą, nepaplitęs stresuoti: netvirtų žingsneliu amžinai stresuojantieji pasuka „pas bobutę“ KV 1998 19 21. Taigi stresas jau įsitvirtinęs. Jestliže stres vyvolává velmi výrazné změny elektrického napětí organismu, či dokonce buňky, může být sám označován jako napětí? Stres může postihnout M ir T 1974 10 20, vzniknout M ir G 1987 1 23, stres lze někomu nahnat LR 1996 2 18 3, vyvolat TMtr 1987 1 P6, LA 1996 167 24, prožít LA 1998 232 7, přežít LA 1998 190 13, lze odstranit stresový 176 Jonas Klimavičius | Terminus prie termino. III stav LA 1995 58 17, stresu se lze zbavit LA 1996 217 11. Nahnat někomu napětí, zažívat napětí, vydržet napětí – to je neslýchané. Tento rozdíl svědčí ve prospěch rozlišování mezi napětím a stresem. Lze konstatovat transterminizaci, známou a uskutečněnou mimo litevštinu: stress – působení, stres: stres ze sucha, tepelný stres, stres ze salinity, osmotický stres AugBiolŽ 1998, stres rostlin LA 1998 222 19, stresový stav rostlin LA 1995 58 17; antropogenní stres: [sociálně-ekonomické prvky v krajině se neberou v úvahu, zkoumají se pouze důsledky lidských zásahů do přírodních složek krajiny a předpovídá se, jak se budou v budoucnu měnit v důsledku antropogenního stresu, <...> M ir G 1984 3 8. I to opět svědčí ve prospěch stresu. Determinace je nejasná, nezřetelná, např.: duševní stres L ir M 1984 44 7, duševní stresy KB 1984 7 62; Litevské drůbežnictví zažilo skutečný stres. Muselo urychleně dohánět <...> Vd 2000 41 18. Existují nejasné případy – možná nejasné i samotným uživatelům – (ačkoli jde spíše o transterminizaci), např.: protože deště byly slabé, hrozny unikly „vodnímu stresu“ LA 1994 179 8; v naší době zesílil pouze určitý sociální stres – ztráta motivace M ir G 1990 1 34. Světová ekonomika slibuje mnoho, ale zároveň přináší velké napětí a stres LA 1998 199 6. Po konstatování, že stres zdomácněl, a uznání jeho přesnosti, a tedy i potřebnosti, je přesto třeba poznamenat, že zpočátku bylo více a později se také vyskytovaly různé souvislosti stresu s napětím. Zpočátku se poměrně často, přestože se užívá výraz stresas, tento výraz jednoduše odvozuje od napětí: Další vlastnost nervového systému – rovnováha – pomáhá snášet velké náhlé napětí. — — — Člověk musí při hrozícím nebezpečí velmi napnout své psychické a často i fyzické síly. Postihuje ho takzvaný stres M ir T 1974 10 20. Jakýkoli stres vyvolává nemoc <...>. Pokud se tedy nenaučíme využívat své vnitřní rezervy, budeme se každým rokem cítit hůř, naše psychoemoční napětí poroste. Žijeme v neustálém strachu o práci, rodinné vztahy apod. Strach napíná naše svaly a svírá naše pohyby. Svalové napětí se přenáší na psychiku a většina z nás se neumí uvolnit. Proto jsou dnes místnosti psychologické úlevy životně důležité KmT 1989 164 3. <...> spáchal sebevraždu, protože neunesl trvalý stres způsobený namáhavou prací LA 1998 212 24. Trvalý stres udržuje náš organismus v napětí; tento stav zaznamenává mozek a informuje o něm imunitní systém Vd 2006 9 53. Ani tyto citáty, ani další přečtené texty k tomuto tématu neukazují, že by někde alespoň nějaké napětí, mimochodem terminologicky nedefinované, bylo považováno buď za jediné, nebo za jedno z několika 2 Terminologija | 2006 | 13 177 stres příčin, anebo stresu nějakým následkem, jeho součástí. To je opět argument ve prospěch stresu. Neobvyklé je toto spojení, ačkoli pochází od lékaře: Pro současný život je příznačné časté stresové napětí a množství informací TMkt 1980 26 3. Č. Grizickas. Proto se od samého počátku až dodnes často staví vedle sebe napětí a stres: Napětí a stresy vyčerpávají nervovou soustavu, oslabují srdce Šm 1977 11 45. Nejčastěji se spojují spojkou „a“: mé již podlomené zdraví takové napětí a stresy nevydrželo Šv 1990 7 18. V těchto časech napětí a stresů LA 1993 31 10. <...> lidé s vyššími příjmy trávili více času činnostmi spojovanými s negativními emocemi, jako jsou napětí a stres Vd 2006 29 31 (přel. z angl.!). Není však jisté, že jde o dva pojmy, srov.: <...> zemřel na infarkt, jehož příčinou (nikoli příčinami – J. K.) byl stres a napětí LA 1994 1436. Spojuje se také spojkou nebo, což už svědčí o rozdílnosti pojmů: Každodenní život a psychologické konflikty však často vyvolávají emoční stres nebo chronické emoční napětí. To vše zase vytváří velmi příznivou půdu pro vznik psychosomatické patologie, tj. neurogenních onemocnění TMr 1987 1 P6. <...> na odolnost dětí mohou mít vliv také stresy nebo napětí ve vzájemných vztazích v rodině LA 1996 213 3. Zde stojí za povšimnutí také množné číslo – stresy (napětí má pouze jednotné číslo). Závěr by nejspíš zněl, že se stres od napětí oddělil, ale určitá souvislost zůstala. Bylo by však třeba jasnějšího rozlišení. V úzu má stres i jiné, ne zcela jasné souvislosti, např.: Měli bychom se vyhýbat negativním emocím, stresům, <...> Šm 1984 7 34; emočně-stresová psychoterapie VN 1988 26 2. Stav stresu a deprese je opravdu nežádoucím hostem VL 1998 37 6. <...> je bolestné, když je třeba propustit mladé lidi, <...>. Pro ně je takový můj vynucený krok skutečným šokem. Mně by to možná bylo snazší – už jsem podobné stresy zažil Sav 1994 11 7. Když se dostane do otevřeného prostoru, zažije šok i novorozenec. – – – Stres zažitý při narození se bude projevovat po celý život. Předpokládá se, že tito lidé budou agresivnější LA 1998 85 21. <...> uplynuly tři měsíce od velmi bolestivého traumatu, zvláště pro člověka v pokročilém věku – smrti manžela či manželky. Na stupnici stresu se takové trauma hodnotí jedním z nejvyšších počtů bodů. <...>, <...>, <...> na smrt se nelze připravit. Vždy přichází nečekaně, neohlášeně. Reakcí živých na ni jsou slzy, hluboký smutek a truchlení. Často se smutek, který nebyl plně vyjádřen, a neprolité slzy promění v depresi a různé tělesné nemoci LA 1993 97 14. Závěr by zde zněl, že ačkoli je stres v medicíně skutečně jasně vymezeným pojmem, v populárním úzu a 178 Jonas Klimavičius | Terminas prie termino. III i sám stres a jeho vztahy k napětí a dalším medicínským pojmům – depresi, euforii, apatii, frustraci, traumatu, šoku nejsou tak jasné, jak by měly být. Celkově však stres přesahuje hranice medicíny a v životě je téměř kulturním jevem: „Ve specializované i krásné literatuře je dnes těžké najít jiné slovo, které by se používalo tak často k označení nejrůznějších silných prožitků a duševního i tělesného nepohodlí jako stres. Stres se stal téměř symbolem současného života. Ačkoli problém stresu u nás i v zahraničí důkladně zkoumají lékaři, biologové, fyziologové, biochemici, biofyzici, psychologové, sociologové, a dokonce i filozofové, zdaleka ještě není vyřešen,“ tvrdí lékař Vytautas Meška (M ir G 1986 8 26). V recenzi ruského překladu díla H. Selyeho (Селье Г. Стресс без дистресса. – М.: Прогресс, 1982. – 126 с.) Laima Gudaitýtė, která mimochodem upozornila i na důležité věci neuvedené v mnou citované lékařské literatuře [„H. Selye rozlišuje dvě základní reakce, jimiž organismus udržuje stálost svého vnitřního stavu: syntoxické (při nichž se negativní vliv ignoruje a organismus se s ním snaží smířit) a katatoxické (při nichž se s ním bojuje)“ DorVert 1982: 311], uvádí, že „druhá, eticko-filozofická [část] knihy rozvádí obecné mravní principy, které z toho podle autora nevyhnutelně vyplývají“ (DorVert 1982: 310), a činí velmi široký závěr: „Jejím cílem je formulovat morální kodex, který odhaluje smysl života a ukazuje zásady chování umožňující nejlépe vyjádřit vlastní ‚já‘ a dosáhnout co nejoptimálnějšího (= optimálního) souzvuku v mezilidské komunikaci“ (DorVert 1982: 310). KOSTRA A SKELET Škola už několik desetiletí učí: kostra. Sotva ji člověk dokončí (a někdy ani to), zaplaví ho prostřednictvím novin, překladů a obecně překládaných textů skelet a kostry téměř vymizí. V sovětské éře silně ovlivňovala užívání mezinárodních slov v litevštině ruština. Rusové mají také vlastní slova – остов (: starorus. остати) – „to, co zůstává“ (srov. останки – „ostatky“, nář. „zbytky“), a také костяк (: кость „kost“), ale velmi často užívají скелет. Vyskytují se i pozoruhodné věci: остов – 2. костра (животного – zvířete), skelet RLKŽ II 1983 [RLKŽ IV 1985 „pasitaíso“: скелет – 1. skelet, kostra (человека – člověka), <...>, скелетный – 1. skeletový, kosterní, ale скелетные мышцы – kosterní svaly RLKŽ IV 1985]. Často dokonce i jazykovědec napíše: skelet, kostra – jako by to bylo jasnější. Velmi dobře se kostra (J. Basanavičius užíval výraz lavonkauliai) drží v archeologii – podporována termínem kostrové hroby LEnc IX 1940 553, DŽ 1993 (na rozdíl od žárových hrobů). Terminologija | 2006 | 13 179 V písemných pramenech jsou kostry známy nejméně sto let (Vrp 1898 13). SNŽŽ 1907 – kostry – kosti, skelet, smrtka a skelet (gr.) – „kosti sestavené tak, jak byly uloženy v živém těle“; kostra, smrtka. Kostra se označuje také prostě jako kosti, a zřejmě podle polského kościec a ruského костяк vytvořil Jonas Balvočius-Gerutis (1842–1915) výraz kaulynas 2 (LKŽ V 1959), zatímco hybrid A. Jušky a Mosėdisu kaulyčia 2. [srov. také kaulinyčia 3. „smrtka(?)“: Kaulinyčia sedí pod mostem, nechoď tam, chytí tě! Varniai (LKŽ V 1959)]. V meziválečném období napsal přírodovědec Jurgis Elisonas: Podpůrné orgány neboli kosterní soustava LKŽ XII 1981. LKŽ III 1956 u kostry neuvádí nářeční zkratky. Škola tedy skutečně rozšířila a naučila: kostra. Je to jednoznačně litevské slovo, jeho motivaci však poněkud zatemňuje drobná nejasnost ve slovotvorném základu – zda pochází od griauti, nebo od grūti se střídáním kořenové samohlásky. Vydejme se proto po cestách sémantiky a motivace příbuzných slov, aby se kostra i celý její slovní okruh staly důvěrněji známými a živějšími. Pirmiausia tai – griaumedis (: griauti Urbutis 1978: 192) – 1. „išgrįuvęs medis girioje“, A. Juškos žodynas (t. y., gri(u)v)medis“?); griaumenys „medžių prigrūvęs tankus miškas“: Vėtra jį nunešė toli toli, į girių griaumenis, į laužyną Tauragė. Išleidau dukrelę už griaumenų, už girių griaumenų Skaudvilė; griovà 3. „išgrįuvęs raiste medis; išvarta“ Nemunaitis, Merkinė, Ródūnia [1. „dauba, lėnkė; tarpukalnė, griovys“, 2. „grūvantis upės krantas; skardis“]. Pagal formą ir reikšmę artimas taip pat retas griaučias (1) „drūtas, aukštas ąžuolas (nukirstas)“ Panevėžys (be sakinio) (LKŽ III 1956). Sémanticky blízkých, avšak původem vzdálenějších slov je mnohem více. Význam 2 slova griaumedis „tvrdé, nezvučné a nepružné dřevo“ (Veliuona, Girkalnis) je dokonce vyložen slovem graudus, které se v tomto významu ve spisovném jazyce neužívá; tím se naznačuje souvislost se slovem grūsti (u F. Kuršaitise 'grūisti), nikoli však s grūti ani griauti. Sloveso grūsti má významy 1. „drtit, třít, rozmělňovat, mlít“, 2. „tlouci“: Děti takhle bouchají do dveří, 3. „bít, trápit, soužit“, 4. „strkat, dávat, cpát, mačkat“, 5. „nést, vézt, přepravovat“, 6. „hnát, pohánět“, 7. zvrat. „tlačit se, jet, vlézat, lézt“, 8. zvrat. „hlučet, bušit, řádit, lomozit“; sémanticky je blíže nikoli k grūti, nýbrž k ¹griauti: 1. „bořit, rozbíjet; ničit“, 2. přen. „něco dělat velmi intenzivně, něco podnikat, spěchat někam, něco přepravovat“, 3. zvrat. „prodírat se, tlačit se, lézt“ (LKŽ III 1956). Graudus nář. 3. „tvrdý, nepružný; křehký, drtivý, křupavý“: Křehký smrk se při štípání drolí Ūpnikai. Křehká sekera se rychle rozbije Lioliai (užívá se také v Gaurė, Kietavas, Kvėdarna a Palanga; slovník A. Jušky; zpěvník V. Kalvaičio, s. 93). Len je křehký, proto se jen tak láme Tryškiai. Takové křehké tělo! Valkininkai (také 180 Jonas Klimavičius | Terminus prie termino. III (používají Kabėliai). Graudus ir silpnas yra žmogaus prigimimas M. Daukšos Postilė (162). Dar nebu vau matęs medžio, taip graudžiai lūžtančio (Upyna) má jasnější motivovanou variantu – mimochodem i jednoznačnou – 3graudus „křehký“: Ąžuolai graudūs medžiai Seirijai. Graudus sienas Mósėdis. Rudmesės tokios graudžios valgyti Viekšniai (užívají se také ve Skuodasu, Šatėse, Telšiai, Endriejavas, Veiviržėnai). Lze se domnívat, že stejného původu je pouze velmi vzdálené antonymum 2graudus „krutý, drsný“: Graudūs laikai Ylakiai, graudi širdis raštai, tj. „tvrdý“, přičemž „tvrdý“ a „křehký“ jsou jak podobné, tak i polární vlastnosti. Ještě bychom se měli vrátit ke slovu griaumedis 3. scom. ve významu „velký, mohutný člověk nebo věc; neohrabanec, neforemná věc“ Geistarai, Alksnėnai, Barzdai, Sintautai, Šakiai, Lekėčiai, Skirsnemunė, slovník A. Jušky. Čím je motivovat – „grūti“, „griauti“ nebo „grūsti, gr(i)audus“? Existuje také griómedis „starý, seschlý člověk či zvíře“ Geistarai. Velmi lokálně známé griauma scom. 1. „velký, nevzhledný člověk“ (Ūdriijà) může být sémantickým vývojem od griaumà 2. „ten, kdo hřmí“ Nemunaitis (: griaumoti „bručet; mluvit hlubokým hlasem“; meška griaumoja Ālovė, jaučiai griaumoja Miroslavas // žmogus griaumoja Nemunaitis, Ālovė, Alksnėnai – snad z griausti + riaumoti). Není jasné, jak vykládat: griauslinis „velký, nevzhledný člověk“ Kalnalis a griaušala „nešika“: Ką tu imsi tą griaušalą – tau mergų bus ne jos vertės! Alksnėnai (srov. aūšena, aūšelis, aūšėjus „fackovací panák, hlupák, ňouma“). Jasnější, byť obtížně spojitelné s kterýmkoli z nich – grūti nebo griauti – jsou ještě další pejorativní označení osob: grióva, řidčeji griovà 6. scom. „neobratný člověk nebo zvíře; nemotora“: E, su tokiu grióva dar kas eis šokti – kojas numindžiotų! Žvirgždaičiai. Kumelė didelė – baisi grióva Ālovė. Kokia čia karvė – kaip grióva Alytus, také 1grióvas Gizai, grióvelis Viduklė, dále grióvainis „hloupá žena“ Radviliškis, griovėklis, -ė „člověk s nevzhledným chováním, neotesanec; griaumedis“ slovník A. Jušky. grióveldıs Žemaičių Kalvarija; 1grìúva scom. „griova“ slovník A. Jušky, griùvelis, -ė „ten, kdo se stále hroutí; troska, hadrník“ Gruzdžiai, Salantai, griùsna scom. „ten, kdo se snadno hroutí; troska, rozvalenec“ Baisogala, griūnis, -ė srov. griūsna: Griūnis yra santiža, sutižęs žmogus slovník A. Jušky. Stejného původu, avšak s výraznou změnou samohlásky v kořeni (snad starší?), jsou: gréva scom. „mohutný člověk; pařez, neohrabanec, griaumedis“ Geistarai, Keturvalakiai, Alksnėnai, Vilkaviškis, Naumiestis, grévaiša Užventis, grévalas „rozvalenec“ Rietavas, grévalis Veiviržėnai, grévelis slovník A. Jušky, grevélda 1. Stačiūnai, Klovainiai, slovník A. Jušky, grevéida slovník A. Barona, grevéza Eržvilkas, grevézdas Grūžiai Terminologija | 2006 | 13 181 srov. gremeždas 2. (gremėždas nebo gramoždas „starý, neskladný nějaký předmět, krám“: gramėti „s rachotem padat“ Skardžius 1941: 102 s odkazem na K. Būgu), grėvas scom. „grėva, neohrabanec“ Salamiestis, Subačius, Smilgiai, Adolfas Sabaliauskas (LKŽ III 1956). Je třeba zmínit ještě řadu slov sémanticky souvisejících s křehkostí, lámavostí, neohebností a zároveň tvrdostí, stejně jako s nerovností a hranatostí: grauždūs (4) 1. „tvrdý (o dřevě); tvrdý ve vrstvách, po vrstvách měkký“: Grauždus medis sunku pjaut Varėna. Grauzdus medžias trapus Garliava. Kūnas labai graudus – kad kiek, tai ir suskeidėja Valkininkai (2. „zlý, prudký, hrozný, krutý; hrubý“); ¹gríaudėti: pagriaudėti „stát se poněkud hřmotným, křehkým“: Pagriaudėjusi duona senam neįkandama Tvėrai, sugriaudėti „stát se křehkým; zkřehnout“: Sugriaudės minklė po pečių, ir bus keptas čiulkinys Gegrėnai. Dále by následovala sémantická skupina křupavosti a krustovitosti: griaudiniai „chlebové kůrky“ Vie kšn iai; ³griaūdinti: apgriaūdinti „opražit, zapéct“ Žemaičių Kalvarija, pagriaūdinti „opéct, přismahnout“ Vie kšn iai; griaušti, griaušta, griauḍo „křupat“ Akmenė, Tirkšliai, Vie kšn iai; griauzdas „krusta“ (zmrzlá země) Luokė; griau kšlinis „hrbolatý, nerovný“: griau kšlinis kelias Gegrėnai; griau kšlus 1. „chlebová kůrka; krusta“ Šilalė (graukšlys Trakų r. Onuškis), 2. „tvrdá hrouda; krusta“ Žygaičiai; griaunà 2. „chlebová kůrka, škraloup, kůra“ východní aukštaitština (1. „hrana, okraj, kraj“ Dusetos, 3. obvykle mn. „žebra“ Vyžuonos, Jūžintai, Dusetos). Velmi osobité je vzácné grautas „hrubý štěrk, obvykle nabíraný z podemletých říčních břehů“ Vaškai (LKŽ III 1956) – připomíná dokonce slovo griaučiai. Griaučiai není jediným slovem s tímto významem (vedle již zmíněného kaulyno a podobně) – existují griobai, grioblai, grobai, grėbčiai, grebėstai a další. Nejširší užití má gróbai, ačkoli slovo grobàs má nejvíce významů – nář. 1. „žebro“ (také grobkaulis, groblas; srov. také grobelis „maso z hrudi se žebry“), 2. obvykle mn. „kosti člověka nebo zvířete, kostra, kosti“ [také groblai, grioblai; ¹grėblai Raseiniai (!); griobai Geistarai, Gižai], 3. mn. „kostra nějaké věci, skořepina, laťování“ Seirijai, Puns kas [také groblai, grioblai; ¹grėblai Raseiniai (!)], 4. scom. „velmi vyhublý člověk nebo zvíře“ (také gróbanas, srov. ještě grióba „budižkničemu, nemotora, neohrabanec“ Šiauliai), zatímco žem. 5. „střevo; konečník“; mn. „vnitřnosti“ [také M. Daukšos Postilė (163), slovník F. Kuršaitise] – v podstatě jde už o homonymum. Zcela zřetelný slovotvorný základ má grėbčiai (: grėbti, grėbti) „kosti, kostra, rám“ Dysna, Tverečius; grebėstai „holé kosti, kostra“: Vilkai karvę suėdė, tik grebėstus 182 Jonas Klimavičius | Terminas prie termino. III našel Marcinkónys, krokve 2. „krovní kostra“: Krokve shořely, zůstaly jen stěny Dūkštas (1. „tyč přibíjená vodorovně na krokve“, také grebėzdas). 4. „zbytečná, rozpadlá věc; krám“ (také grebėzdas 1), 5. nář. „neohrabaný člověk; grebėzdas“ (také grebėzdas 2, grebėzda 2, grebėzas, grebėža). Souvislost se slovesem grebti nejlépe asi dokládají výrazy greblai „hřeben pro česání koní“ Liudvinavas, Šventėžeris, grėblos (2) Gegrėnai, Renavas, Raseiniai (LKŽ III 1956). [LKŽ III 1956 považuje výraz grėblius „navršená cesta přes močál; násyp“ (Nedzingė, Marijampolis, Daugėliškis) za výpůjčku z pol. grebla (pol. znamená také „příkop“!), ale grõblius „násyp, násep cesty“ (Kuktiškės, Vidiškės, Tverėčius). Výrazy gróblis (Serėdžius, Betygala, Šėta) se nepovažují za polské; jsou snad všechny litevské a jejich významy jsou výsledkem sémantického vývoje?]. Kontaminační (?) útvar je grėzdai 2. „kostra“: Kam se podíváš, všude samé grėzdai (kosti) Kiduliai (1. „strop stodoly z tyčí, tyče naskládané vysoko na půdě, aby se na ně něco ukládalo“, srov. grėdas 2 Alksnėnai, Miroslavas. SinŽ 1980 uvádí také synonymum pro kostru kriauklai. Podle údajů LKŽ VI 1962 znamenají kriauklai 1. „kosti, kostra“ a krauklai 1 totéž v žemaitském nářečí [také kriauklas 1. „žebro“, kráuklas 1. „žebro“, dále kriau kaulis S. Daukantas, kráuk aulis slovník A. Barona, 'kriauklys 3. „žebro“ Joniškis; kriauklai 2. „hrudní koš“ (4. „šířka vrchní části koňské zádě; křížová oblast“), kriauklinė 1. „hrudní kosti, hrudní koš“, 2. „maso s hrudními kostmi, žebry“, krauklinė „hrudní koš, hrudník“]. Dále jde o kostru věcí: kriauklai 3. „kostra nějaké věci“, kráuklai 2. přen. „hlavní části“: Bez slámy je střecha jen samá kostra Šakyna; kriauklas 2. „krokev, vaznice“. Existuje také krėklai 1. „kostra“ Raseiniai, Žygaičiai, Girdamas (2. „bok skoleného zvířete, žebra“ Valkininkai, ²krėklas „hrudník“ M. Mažvydas, J. Bretkūnas, M. Daukša), také krėkliai 3. „kostra budovy, rám“ Gaurė, 'krėklas 1. „krokev“ ve východních aukštaitských nářečích (2. obvykle v množném čísle, zdrobněle „prutovina košové kostry“), kreklinis „horní stěnová kláda, o niž se opírají krokve; krokevní“, kreklà „krokev“, krėklė „krokev“; krekvà ir krėkvas „krokev“ v dzukských nářečích. Stejně jako u řec. skeleton [skeleton (sōma) – „vysušené (tělo)“] se zde vyskytuje také množství významů souvisejících s vysycháním apod. – „kůra, strup“: kr(i)augžlys, kriauglė, kr(i)aukšlė, kriaukalas 2, krauklys, 'kriauklys 6, 'krėklius, 'kriauklys 4. „vyschlý, zmrzlý, ztvrdlý předmět“, kriauklas 7. „vyschlý, zmrzlý kus bláta“, 'kráuklai 5. „zmrzlé hroudy na cestě, zmrzlá zem“, krau̇kšlas 1. „zmrzlá hrouda, zmrzlá zem“, kraukšlai „ostrý zmrzlý povrch“, kregžlė „ostrý zmrzlý povrch“, kraukšlė 1. „tenký, vysušením zmrzlý led, suchý led“, kráukla „podpovrchová vrstva ztvrdlá sloučeninami železa; kraulis“; označení osob- Terminologija | 2006 | 13 183 vání – kriauka „ten, kdo je vyschlý, zchátralý“, kriaukšlys 2. „vyschlý člověk, vychrtlina“, kriaukšlelis nář. „hubený, sešlý, věčně vyhublý člověk“, kriauklinis 1. „hubený člověk“, 2. „chudák, unavený člověk“, krauklenyčia „velmi hubený člověk“. SinŽ 1980 uvádí také nářeční žertovný výraz kabakštai – LKŽ V 1959 „kostra, kosti“: Zbyly jen kabakštai (kosti), vyschlé a vyzáblé, masa už není slovník A. Jušky. Některé z těchto lidových synonym se v různých obdobích pokoušeli používat v terminologii nebo běžném jazyce: groḃliai (kostra) – roku 1903, Antanas Vileišis (Zemlevičiūtė 2003: 92); Cepelín je vynálezce německé vzducholodi. <...>. Cepelín má kovovou kostru (kriauklus). Celá kostra je z vnější strany potažena plynotěsnou bavlněnou tkaninou (Untulis 1927: 139). Je třeba opravit několik drobností, ale všechny pravopisné hrubosti (grebčiai) zůstávají nedotčeny. Hrubosti (skelietas) zůstanou stejné i po stovky a stovky let, dokud bude litevština trvat (Būga I 1958: 556). Kosterní části lodi (griaučiai) budou dál vyčnívat z písku (raš tai) LKŽ VI 1962. Mnoho těchto synonym uvádějí některé dvojjazyčné slovníky: костяк – 1. kostra, skelet, grobai, kriauklai RLKŽ I 1967; остов – 1. anat. skelet, kostra, groblai RLKŽ II 1967; скелет – 1. skelet, kostra (...), грёдай RLKŽ IV 1985. V rozhodujících desetiletích ustalování slovní zásoby a terminologie spisovného jazyka nebyl k dispozici normativní slovník. Předběhly jej slovníky cizích slov. Tehdy také převládl skeletas – 1. „kostra, kosti člověka nebo zvířete zbavené masa“, 2. přeneseně „osnova, zárodek, hlavní rysy jakéhokoli díla; také velmi hubený člověk nebo zvíře“ TŽŽ 1936; 1) „kostra, soubor kostí a chrupavek těla obratlovce; u bezobratlých různé opěrné útvary, např. vápenitý krunýř ostnokožců“, 2) *kostra; hlavní tvrzení nějakého díla; plán, osnova“ TŽŽ 1951. Velmi podobně je tomu i v normativním DŽ 1954 – skeletas 1. „soubor kostí a chrupavek těla obratlovce, kostra“: lidská kostra, 2. přen. „hlavní tvrzení nějakého díla; plán, osnova“, zatímco griaučiai – 1. znamená pouze „skeletas“ (hlavním synonymem je tedy skeletas!..), 2. přen. „hlavní části“: kostra shořelého automobilu, 3. přen. „osnova, náčrt“: kostra literárního díla. TŽŽ 1969 je téměř stejné jako TŽŽ 1951, jen skeletas – 2) *kostra něčeho, rám; <...>“. DŽ 1972 uvádí jak skeletas, tak griaučiai v zásadě stejně jako DŽ 1954. V TŽŽ 1985 se mezinárodní a litevský výraz vyrovnávají: skeletas – „kostra“; stejně tak v TŽŽ 2001. A DŽ 184 Jonas Klimavičius | Terminas prie termino. III 1993 už převaha litevského slova: kostra – 1. „soubor kostí a chrupavek (nebo útvarů jim podobných) živočicha, skelet“: kostra mamuta (2. a 3. přen. – jako DŽ 1954), zde už je i přídavné jméno kosterní → kostra 1: kosterní hrob. Ale kolik ještě skeletů v dvojjazyčných slovnících!.. Ani v anatomii nebylo snadné prosadit kostru: Kostra a zákonitosti její stavby, ale: Kosti, pravidelně spojené vazy pojivové tkáně a chrupavkami, tvoří kostru neboli skelet zvířete; vnější a vnitřní kostra, ale: V kostře se rozlišují dvě hlavní části: axiální a periferní neboli končetinový skelet GA 1967 35; dále už jen skeletas GA 1967 35 (nx), 36 (nx), 37 (nx), 51 (nx), 52 (nx), 87, 92, 108; u ptáků jedině griaučiai GA 1967 366, ale opět skelet křídla GA 1967 369; v knižním Rejstříku litevských termínů – griaučiai 373 (ale v knize se nenajde!..), zatímco skeletas chybí; Kostra tvoří soustavu pák spojených klouby s různou pohyblivostí. Kostra obratlovců se nachází uvnitř těla pod kůží, mezi svaly (vnitřní skelet). — — Kostra, skeletum, je soustava pevných útvarů organismu, tvořená kostmi, chrupavkami a pojivovými spoji, které je propojují, a plnící mechanickou funkci ŽA 1972 61; dále se vyskytují samostatné výrazy kostra trupu, končetin, ruky ŽA 1972 85, 148, 155, ale ve fylo- a embryogenezi – kostra hladké svaloviny, příčně pruhované kosterní svaly, příčně pruhovaná kosterní svalovina ŽA 1972 48, 50; přestože se užívá kostra pojivové tkáně, také membranózní kostra (membranózní skelet), chrupavčitá kostra (chondrální skelet), kostěná kostra (osální skelet), a pouze desmální skelet ŽA 1972 64; dále axiální skelet, skeletogenní [tj. kostrotvorná tkáň – J. K.] tkáň ŽA 1972 85; existuje také kostra ploutve, dále skelet, kostra, skelet... ŽA 1972 149; kostra, skelet – „systém pevných útvarů organismu člověka a zvířat, které plní mechanické funkce (ochrannou, opěrnou a pohybovou)“: vnější a vnitřní (i končetinové a ploutvové), membranózní, chrupavčitá, kostěná LTE IV 1978; skeletum – skeletas – griaučiai – скелет (a skeletisatio – skeletizace – krajní vyhublost – скелетизация, крайнее истощение), exoskeleton – exoskelet – vnější kostra (vlasy, nehty, peří aj., chitinový obal hmyzu) – экзоскелет, внешний скелет MedŽ 1980; skeletas – jinak griaučiai MedEnc II 1993, griaučiai (lat. skeletum), skeletas MedEnc I 1991. Zdálo se, že tím bude litevská záležitost uzavřena: systema skeletale – kostra, skeleton axiale – axiální kostra. skeleton appendiculare – přídavná kostra, skeleton cruris – kostra bérce. skeleton pedis – kostra nohy VAnat,HirET 1998. Ale znovu kostra, Terminologija | 2006 | 13 185 kostra VLE VII 2005 (a mnozí nepochopí, že pro encyklopedie je příznačné uvádět i vedlejší, dokonce zastaralé termíny). V přeložených i nepřeložených novinových zprávách převažuje kostra: <...> hory koster v prohlubních Soščice LA 1991 215 6. <...> vykopáno 150 koster LA 1994 162 1. Nalezena kostra pračlověka LA 1998 244 24. Rostoucí dítě potřebuje křemík, aby se <...> vytvořila pevná kostra LA 1998 187 11. <...> zkamenělé kostry pterosaurů LA 1999 106 22. Kostry dvou lidí vykopané v Jekatěrinburgu roku 1992 byly připsány ruskému carovi Mikulášovi a následníkovi Alexandrovi, zavražděným bolševiky LA 1999 120 24. <...> bylo nalezeno od tisíce do 7 tisíc dětských koster LA 1999 153 26. <...> nalezeny kostry šesti pohřbených lidí ŠA 2002 14 11. <...> pod základy nalezena lidská kostra ŠA 2002 14 11. V hlubokém podzemí ukazuje průvodce turistům několik koster VŽ 2004 35 15. <...> proměnil se v živou kostru Sav su TV 2006 48 15. Japonští vědci vytvořili robotický exoskelet, který pomůže starým lidem chodit a dokonce zvedat těžší předměty Vd 2005 52 49. V přeneseném významu se nejčastěji užívá pouze kostra: Není třeba hledat kostlivce minulosti ve skříních „Villonu“ LA 2000 27 12. Samotné hlasování nestačí, aby se Litva stala nezávislou – dosud tu vládne byrokratický řev a kostra demokracie ŠA 2001 13 3. Historický román není určen k tomu, aby se z kostí seškrábalo maso, nýbrž aby se na historickou kostru navrstvily svaly, protkaly nervy, rozproudila krev a vdechl minulosti život Vd 2005 5 57. Roku 1999 vydalo nakladatelství „Vaga“ knihu Williama Somerseta Maughama Koláče a pivo aneb kostlivec ve skříni (přel. Virgilijus Čepiejus). To je skutečná jazyková skeletizace (skeletizace – krajní vyhublost MedŽ 1980). Postihuje i novinové články o osteopatické–muskuloskeletální medicíně a diagnostice, například: <...> všechny orgány slouží muskuloskeletálnímu systému, <...>. Díky činnosti muskuloskeletálního systému můžeme pracovat – <...> Gyv 1999 1 3. Když nezůstane litevská kostra a svalstvo, pak se i litevská slova sloužit, díky navlékají na cizí kopyto. A zní to dokonce jako Litevská asociace manuální muskuloskeletální medicíny LA 1999 246 12. Skeletální natažení LA 1998 182 14 – to je jako zlomenina nohy... Kostra je zde vzácností: roku 1886 se náčelník Apačů a vůdce posledního velkého indiánského povstání Džerotimas vzdal generálu Nelsonu Mailzovi v Arizonském Kaňonu koster LA 1999 173 32. A tu stojí na prahu chrámu. Pod jeho nohama se rozprostírá nekonečná pustina posetá bílými kostrami vyhlazených kultur ŠA 2001 5 11. Net TŽŽ II 2000, nors skeletas – griaučiai, bet TŽŽ I 1999 kanoja – 1. „eskimų valtis iš banginio skeleto“. 186 Jonas Klimavičius | Terminas prie termino. III Kostry (pomíchané s kostrami) jsou i jiné: kostry rozsivek (diatomitových řas) TechEnc I 2000 409. Korálové útesy – <...> ostrovy vzniklé nahromaděním <...> vápenitých koster korálů a jiných organismů, na povrchu pak i živých korálů VLE X 2006. Jsou i ještě neobyčejnější: Prostory mezi nefrony vyplňuje pojivová tkáň, která jakoby tvořila kostru ledviny InkstL 1971 6. Bohužel se zde stále často objevuje kostra oční bulvy ŽA 1972 607, kostra molekuly TechEnc II 2003 322; <...> základ buněčné kostry tvoří zvláštní systém nejjemnějších vláknitých prvků. <...> tvoří ji poměrně složité komplexy vláknitých bílkovin. <...>. Systém je velmi úsporný – vykonává-li společnou práci opěrného a pohybového aparátu, zastupuje v buňce také „kostru“, „klouby“ a „svaly“, přesto se nadále nazývá pouze buněčnou kostrou – cytoskeleton M a G 1979 10 7. Tato neobvyklejší kostra se nazývá také stroma (řec. stroma – „podložka, podestýlka“): kostra duhovky neboli stroma ŽA 1972 609; stroma – biol. 1) „základ orgánu živočišného organismu neboli kostra, tvořená neformovanou pojivovou tkání, v níž jsou buňky schopné množení a vývoje, a také vláknité struktury, které podmiňují její podpůrnou funkci“, 2) „bílkovinný základ erytrocytů“ [dále také 3) a 4)] TŽŽ 1969; 1. „opěrný útvar orgánů živočicha, kostra, na níž jsou rozmístěny prvky těchto orgánů“ TŽŽ 1985 (rovněž TŽŽ 2001); ve vědách o vnitřních orgánech stroma – (orgánu, buňky) kostra, stroma, stroma – kostra. stroma VAnat,HirET 1998. Francouzsky griaučiai znamená karkasas. Litevské slovo griaučiai lze použít v anatomii. „Griaučiai“ je však poměrně univerzální výraz. Vyskytuje se hojně ve stavebnictví, architektuře, sochařství, technice, dokonce i v oděvnictví. Zde se však kostra odsunula stranou. Zajímavé je jen to, že se sáhlo po francouzském výrazu – franc. car-casse: karkas – 1. „drátěná obroučka dámského klobouku a stínidla“, 2. „v sochařství při modelování určitá kostra udržující proporce modelovaného díla“, 3. „střely starobylých děl“, 4. „kovová kostra lodě nebo železobetonových domů“ TŽŽ 1936. Později se podoba přizpůsobuje litevštině a mění se pořadí významů: karkasas – 1) „kovová nebo dřevěná kostra nějaké stavby (domu, lodě, letadla)“, 2) „hlavní část automobilové pneumatiky – tkanina napuštěná gumou a pokrytá tenkou gumovou vrstvou“, 3) „starobylý zápalný projektil ve tvaru vaku se zápalným zařízením, vyztužený železnými pásy ve tvaru obruče“, 4) „strom z čeledi jilmovitých; má velmi tvrdé dřevo, a proto se mu říká železný strom; používá se k výrobě dřevěných Terminologija | 2006 | 13 187 dechových nástrojů a různých dalších výrobků; <...>“ TŽŽ 1951; 1 karkasas 1. „kostra nějaké stavby (...) <...>“ (2. chybí!, zato °karkasas – bot. „strom z čeledi jilmovitých <...>“) DŽ 1954; karkasas – nezbytný význam chybí v TŽŽ 1969, znovu se objevuje v DŽ 1972: karkasas – „kostra nějaké stavby (...) <...>“, také karkasas – pouze „kostra výrobku, konstrukčního prvku, budovy, <...>“ TŽŽ 1985 (stejně i TŽŽ 2001); podobně karkasas – „kostra nějaké stavby (...) <...>; kriauklai“ (a kriauklai – 1. nář. „kostra, kosti“, 2. „kostra, skelet nějakého předmětu“, srov. kriauklas – 1. nář. „žebro“, 2. vých. „hřeben, skořápka, slupka“) DŽ 1993. Podobně i v terminologii: karkasas – „kostra výrobku, konstrukčního prvku, budovy, která jí dává tvar, pevnost, stabilitu, <...>“ LTE V 1979; karkasas – carcass, framework, ossature – Skelett, Gerüst, Gerippe – ossature, carcasse, charpente, gros œuvre– каркас: železobetonový, dřevěný, kovový, ocelový, z tenkostěnných profilů, rámový, stěnový, tuhý, montovaný StatŽ 2002; skeleton construction – rámová konstrukce: dřevěná, železobetonová nebo ocelová konstrukce – kostra, <...> ALKAiškArchŽ 2004; karkasas – „kostra budovy, konstrukce či výrobku, <...>“ TechEnc II 2003, rámová budova, rámová stěna TechEnc II 2003; karkasas – „kostra budovy, konstrukce, sochy nebo jiného výrobku. <...>“ VLE IX 2006. V technice však existuje nejen karkasas: остов – karkasas: bezrámový, rámový, polorámový, nosný, karosářský, avšak остов трактора – rám traktoru, остов двигателя – skříň motoru, остов петли – základ smyčky PolŽ 1984. Výkladové slovo karkasas kostra se zde rovněž užívalo a užívá jako termín: kostra, keř – остов (машины) VĮ 1924 75; carcase, carcass – 1. kostra; griaučiai (2. příhradovina), ale také shell – 2. kostra (1. skořápka) ALKStatŽ 1993; kostra – skeleton, framework, fabric – Gerippe, Skelett, Rohbau – ossature, carcasse – остов: budovy, dřevěná StatŽ 2002; kostra trupu lodě LTE VI 1980 331, TechEnc II 2003 674; skeleton – 1. tech. kostra, kriauklai (2. osnova, nákres, plán) HidrotechŽ 2000. Takové kostry nejsou v periodickém tisku vzácné (i když často zbytečně v uvozovkách): nalezeny kostry nejstarších lodí LA 1999 123 4; „kostra“ stavby Vd 2006 23 16, „kostra“ budov Vd 2006 16 31, „kostra“ farmy Vd 2006 16 30, „kostra“ jeviště LA 1999 134 15; „kostra“ dějin Vd 2001 33 41. 188 Jonas Klimavičius | Terminas prie termino. III Zbývající skelet. Přesto se skelet používá v několika terminologiích i bez litevského ekvivalentu: Šaknų sistemos skeletas (priklausomybės metų raštai) LKŽ XII 1981, skeletinės šaknys – „visos stambiosios medžių šaknys“ BTŽ 1965, skeletinės šakos – „stambiosios šakos, iš kurių išauga smulkios, daugiausia vaisinės šakelės“ BTŽ 1965; скелетный – 3. spec. skeletinis, pagrindinis, atraminis: skeletinės šakos RLKŽ IV 1985 (vartojama ir periodikoje), plg.: Vabalai skeletuoja ir apgraužia lapus bei stiebelius AugAps 1974 160 (taip pat 167, 168); skeletiškieji debesys – хребтовидные облака, tarpt. vertebratus MeteorŽ 1975; skelet půdy, zeminy apod.: Částice půdy větší než 1 mm tvoří skelet půdy, zatímco menší částice tvoří jemnozem BŽirDM 1974 30. Jemnozrnná zemina je přirozený disperzní systém složený ze 3 fází: pevné – minerálních částic (skelet zeminy), kapalné – vody, plynné – vzduchu a vodní páry LTE IV 1978 231. Soil skeleton – skelet zeminy ALKStatŽ 1993, skelet zeminy – soil skeleton – Bodenske lett, Bodengerüst – squelette de sol – скелет грунта StatŽ 2002; dále skeletové materiály M ir T 1974 12 50, skeletové písky MG 1975 5 16, skeletová půda – „půda obsahující úlomky hornin a minerálů (o průměru větším než 3 mm), které tvoří půdní skelet. Podle velikosti těchto úlomků bývá s. d. štěrkovitá, kamenitá, oblázkovitá, balvanitá. <···>“ FGŽŽ 1987; скелетная схема – el. skeletové schéma PolŽ 1984 (v ETŽ 1999 však není); skeletové krystaly, které vědci nazývají dendrity KV 1983 15 15 (ve FTŽ 1979 však – dendritický krystal – дендритный кристалл, древовидный кристалл, скелетный кристалл – dendrite crystal, pine(-tree) crystal, skeleton crystal – dendritischer Kristall, Tannenbaumkristall. Skelettkristall); skeletová izomerie, řetězcová izomerie – „varianta strukturní izomerie“ – скелетная изомерия, изомерия цепи – skeleton isomerism, chain isomerism (žádný vlastní skelet tu není, pouze řetězec – „řada přímo spojených atomů“ – цепь – chain) ChemŽ 1997 a 2003, skeletový katalyzátor – „katalyzátor [porézní, kovový katalyzátor – ChemŽ 2003], získávaný rozpuštěním [odstraněním – ChemŽ 2003] neaktivního kovu [katalyticky neaktivních složek – ChemŽ 2003] ze slitiny dvou kovů [ze slitiny kovů – ChemŽ 2003] ChemŽ 1997 – скелетный катализатор – skeletal catalyst, skeleton catalyst, spongy catalyst ChemŽ 1997 a 2003. Terminologija | 2006 | 13 189 Zůstane tu skelet? Někdy tento skelet nahání hrůzu: Při pečení se mění stav bílkovin a škrobu. Když teplota střídky chleba stoupne na 50°C, zrnka škrobu nabobtnají a při 65°C jejich povrch zmazovatí. Zároveň denaturují bílkoviny a vytvářejí cosi jako chlebový skelet ŽUPT 1969 122. Skeleton. Téhož původu je i skeletonas – skeleton set-up – Skeleton, Skeletonfahren – скелетон [také pol. skeleton], rozšířený však z angličtiny – 1. „jednoduchá konstrukce nízkých závodních saní pro jednu osobu bez řídicího zařízení, s nezahnutými běžnými skluznicemi, určených ke sjezdu po ledové dráze z kopce. <⋯>“, 2. „sportovní disciplína – rychlý sjezd z kopce na ocelových saních pro jednu osobu bez řídicího zařízení. Závodník leží na břiše obličejem dolů a řídí saně nohama (hroty na špičkách bot). <⋯>“ STŽ 1996. Ustálené (pouze ve významu „sáně“) už v TŽŽ 1951; v TŽŽ 1969 není, TŽŽ 1985 – 2. „sport. disciplína – <⋯>“. Používají ho dokonce i Němci. Ale pochyby jsou na místě, srov.: Pravidla tohoto sportu jsou prostá: lehnout si na 96 cm dlouhé železné saně bez brzd, které bychom po přeložení do litevštiny nazvali kostrami (?İ – J. K.), a sjet po klikatém ledovém korytě z kopce více než kilometr Šv 1978 14 9. ZÁVĚRY 1. Kapotas se nejprve objevil jako nářeční výpůjčka, jako slovo překladů a slovníků (a varianty kapota, kapotė), označující poměrně různorodé oděvy. Ve spisovném jazyce existoval tento kapotas převážně jako exotismus. Kryt motoru, později kapota – kapotas – je mnohem novější, do spisovného jazyka se neprosadil, ale dostal se do některých terminologických slovníků. Historie této věci končí oficiálním a důrazně prosazovaným vymýcením tohoto kapotas, v úzu však ještě přetrvává a upřesňování i výběr jeho náhrad – antvožas, dangtis, gaubtas – možná ještě nejsou zcela u konce. 2. Stresová teorie, vytvořená v roce 1936, se do Litvy dostala se zpožděním. Samotný termín stresas se v roce 1973 pokusili lehkovážně a hlučně odmítnout, aniž by se na tuto teorii vůbec podívali. Ignorován byl i velký sémantický náklad, který už navrhovaný ekvivalent napětí nese. Když se člověk do této teorie alespoň trochu ponoří a podívá se na celý mikrosystém – stres, eustres, distres, jakož i na valenci slova stres, odlišnou od valence slova napětí, je třeba udělit slovu stres, užívanému v medicínské literatuře i v běžném úzu, dispens jazykových normotvůrců a terminologů. Tím to však nekončí. Prosté napětí a už stres dokáže rozlišit jen lékař, avšak stres, který skutečně překročil hranice medicíny a stal se symbolem globalizovaného života, chce užívat každý, a proto se s ním zachází všelijak. Totéž platí i o lehkovážných pokusech užívat jiné 190 Jonas Klimavičius | Terminas prie termino. III lékařské pojmy – deprese, euforie, apatie, frustrace, trauma, šok. Užívání těchto výrazů neodborníky zde nepřípustně překračuje meze jak znalostí, tak přiměřenosti. 3. Kostra, užívaná již roku 1898 ve Varpe, ačkoli v LKŽ III 1956 není z nářečí doložena, má množství podob a příbuzných slov v živém jazyce. Ve škole se učí: kostra. V anatomické terminologii kostra jen obtížně a dosud ne zcela vytlačila mezinárodní výraz skelet (ten se stále často vyskytuje v překladech). Kostru mají také buňky a molekuly, stejně jako oční bulva, duhovka a ledvina. Zde se stále drží také výraz skelet a někdy se užívá (i synonymně) stroma. „Kostra“ je poměrně univerzální. Ve stavebnictví, architektuře, sochařství a technice se nejčastěji užívá francouzský výraz pro kostru – karkas, ačkoli se používá i prostě kostra. Výraz skelet se užívá bez českého ekvivalentu v terminologii morfologie rostlin, pedologie a v dalších oborech. Jde o přetrvávající reziduum dvojkolejnosti, které lze odstranit, nebo o nepřekonatelný pozůstatek? Ve sportovní terminologii je znám skeleton, „určitý typ závodních saní“. LITERATURA A PRAMENY AĮK/AiškArchŽ 2004: I. Kitkauskienė, N. Kitkauskas. Anglų–lietuvių kalbų aiškinamasis architektūros žodynas. Vilnius. ALKStatŽ 1993: Anglų–lietuvių kalbų statybos terminų žodynas. Sudarė A. Kudžys, A. Rosinas, B. Kudzienė. Vilnius. ALKŽ 1975: Anglų–lietuvių kalbų žodynas. Sudarė A. Laučka, B. Piesarskas, E. Vaitkevičiūtė. Vilnius. AugAps 1974: Augalų apsaugos darbuotojo žinynas. Sudarė S. Pileckis ir I. Žuklys. Vilnius. AugBioLŽ 1998: Trumpas anglų–lietuvių ir lietuvių–anglų kalbų augalų biologijos terminų žodynas. Parengė O. Rupainienė, 1998. Bion: Bionalia (časopis). BTŽ 1965: Botanikos terminų žodynas. Vyr. red. J. Dagys, Vilnius. Būga K. I 1958: Rinktiniai raštai 1, Vilnius. BžirDM 1974: R. Žulienė, V. Makaras. Bendroji žemdirbystė ir dirvožemio mokslas, Vilnius. ChemŽ 1997: Chemijos terminų aiškinamasis žodynas. Ats. red. Z. Mačionis, spec. red. R. Mudėnienė, Vilnius. ChemŽ 2003: Chemijos terminų aiškinamasis žodynas. Pat. ir pap. leid., ats. red. Z. Mačionis, spec. red. R. Mudėnienė, Vilnius. CivilAvŽ 1996: Civilinės aviacijos terminų žodynas. Rengėjai vadovai R. Eriksonienė, J. Klimavičius, Vilnius. DnvD: Dienovidis (týdeník). Donelaitis K. 1977: Raštai, Vilnius. DorVert 1982: Etikos studija – 6. Dorovinės vertybės, Vilnius. DŽ 1954: Dabartinės lietuvių kalbos žodynas, Vilnius. DŽ 1972: Dabartinės lietuvių kalbos žodynas, Vilnius. DŽ 1993: Dabartinės lietuvių kalbos žodynas, Vilnius. ETŽ 1999: Elektrotechnիկos terminų žodynas. Rengimo gr. vad. R. J. Mukulys, moksl. red. A. Smilgevičius, S. Žebrauskas, Kaunas. FGŽŽ 1987: A. Solovjovas, G. Karpovas. Fizinės geografijos žodynas-žinynas, Kaunas. FTŽ 1979: Fizikos terminų žodynas. Vyr. red. P. Brazdžiūnas, Vilnius. GA 1967: A. Pabijanskas. Žemės ūkio gyvulių anatomija, Vilnius. Gyv: Gyvenimėlis (noviny). N.GogR III 1954: N. Gogolis. Raštai 3. Vert. M. Miškinis, Vilnius. N.GogR V 1954: N. Gogolis. Raštai 5. Vert. M. Miškinis, Vilnius. GV 1981: O. Kunčė, R. Kunčė. Grožis visiems. Vert. F. Vengrienė, Vilnius. Terminologija | 2006 | 13 191 HidrotechŽ 2000: K. Baškys, V. Šulga. Anglų–lietuvių kalbų hidrotechnikos terminų žodynas. Vilnius. InkstL 1971: V. Kirsnys. Inkstų ligos ir jų profilaktika. Vilnius. Kabelka J. 1964: Kristijono Donelaičio raštų leksika. Vilnius. KB: Kultūros barai (časopis). KmT: Komjaunimo tiesa (noviny). KP 4.1 2005: Kalbos patarimai 4. Leksika: Skolinių vartojimas (svetimybės, tarptautiniai žodžiai). Sestavila D. Mikulėnienė, Vilnius. KPP, 1976: Kalbos praktikos patarimai. Sudarė A. Pupkis, Vilnius. KPP, 1985: Kalbos praktikos patarimai. Sudarė A. Pupkis, Vilnius. KV: Kalba Vilnius (týdeník). LA: Lietuvos aidas (deník). LėlįeŽ 1979: V. Vaitkevičiūtė. Lenkų–lietuvių kalbų žodynas. Vilnius. Liet IX 1940: Lietuviškoji enciklopedija 9, Kaunas. L a M: Literatūra ir menas (týdeník). LKŽ III 1956: Lietuvių kalbos žodynas 3, Vilnius. LKŽ V 1959: Lietuvių kalbos žodynas 5, Vilnius. LKŽ VI 1962: Lietuvių kalbos žodynas 6, Vilnius. LKŽ XII 1981: Lietuvių kalbos žodynas 12, Vilnius. LKŽ XIII 1984: Lietuvių kalbos žodynas 13, Vilnius. LKŽ XVI 1995: Lietuvių kalbos žodynas 16, Vilnius. LR: Lietuvos rytas (deník). LTE IV 1978: Lietuviškoji tarybinė enciklopedija 4, Vilnius. LTE V 1979: Lietuviškoji tarybinė enciklopedija 5, Vilnius. LTE VI 1980: Lietuviškoji tarybinė enciklopedija 6, Vilnius. LTE X 1983: Lietuviškoji tarybinė enciklopedija 10, Vilnius. M 1894: M. Miežinis. Lietuviszkai–latwiszkai–lenkiszkai–rusiszkas žodynas, Tilžė. MedEnc I 1991: Medicinos enciklopedija 1, Vilnius. MedEnc II 1993: Medicinos enciklopedija 2, Vilnius. MedŽ 1980: V. Astrauskas, S. Biziulevičius, S. Pavilonis, A. Vaitilavičius, A. Vileišis. Medicinos terminų žodynas. Vilnius. MeteorŽ 1975: M. Mikalajūnas. Rusų–lietuvių kalbų meteorologijos terminų žodynas. Vilnius. MG: Mūsų gamta (časopis). M a G: Mokslas ir gyvenimas (časopis). M a T: Mokslas ir technika (časopis). MokslL: Věda Litva (noviny). Novodvorskis A. 1973: Žodžiai teisai. – Kalbos kultūra 25, 12–14. NŽA: Nový okrsek – Ozvěny (časopis). PATŽ 1995: Penkiakalbis automobilinių terminų žodynas. Parengė R. Katalynaitė, A. Klibavičius, R. Lapinskas, G. Paliulis, Vilnius. PLKŽ 1976: Prancūzų lietuvių kalbų žodynas. Sudarė N. Juškienė, M. Katilienė, K. Kazlauskienė. Vilnius. PLKŽ 2004: I. J. Balaišienė. Prancūzų–lietuvių kalbų žodynas, Vilnius. PolŽ 1959: Rusų–lietuvių kalbų politechninis žodynas. Red. kol. p-kas A. Novodvorskis, Vilnius. PolŽ 1984: Rusų–lietuvių kalbų politechnikos žodynas. Sudarė G. Daugėla, spec. red. J. Staniulis, Vilnius. PsiChŽ 1993: Psichologijos žodynas. Spec. red. R. Augis, R. Kočiūnas, Vilnius. RLKŽ I 1967: Rusų–lietuvių kalbų žodynas 1. Paruošė V. Baronas, V. Galinis, Vilnius. RLKŽ II 1967: Rusų–lietuvių kalbų žodynas 2. Paruošė V. Baronas, V. Galinis, Vilnius. RLKŽ II 1983: Rusų–lietuvių kalbų žodynas 2. Sudarė Ch. Lemchenas, Vilnius. RLKŽ IV 1985: Rusų–lietuvių kalbų žodynas 4. Sudarė J. Kardelytė, Ch. Lemchenas, J. Macaitis, A. Mankevičienė, Vilnius. Robert 1993: Le Nouveau Petit Robert: Dictionnaire alphabétique et analogique de la langue française, Paris. Sav: Severní vlastník (týdeník). Sav su TV: Týden s TV (týdeník). SinŽ 1980: A. Lyberis. Sinonimų žodynas. Vilnius. Skardžius P. 1941: Lietuvių kalbos žodžių daryba, Vilnius. SNŽŽ 1997: Svetimų ir nesuprantamų žodžių žodynėlis. Sudarė J. Šlapelis, Tilžė. 192 Jonas Klimavičius | Terminus prie termino. III StatŽ 2002: Statybos terminų žodynas. Moksl. red. A. Kudžys, Vilnius. STŽ 1996: Sporto terminų žodynas. Parengė S. Stonkus, Kaunas. ŠA: Severní Athény (týdeník). Šm: Rodina (časopis). Šv: Maják (časopis). TechEnc I 2000: Technikos enciklopedija 1. Vilnius. TechEnc II 2003: Technikos enciklopedija 2, Vilnius. TechnŽ 1949: A. Novodvorskis, Trumpas rusiškai-lietuviškas techninis žodynas, Kaunas. TMkt: Sovětský učitel (noviny). TMtr: Sovětská žena (časopis; P – příloha Pagrandukas). TT 1992: Terminologijos taisymai. Parengė K. Gaivenis, A. Kaulakienė, St. Keinys, J. Klimavičius, Vilnius. TŽŽ 1936: Tarptautinių žodžių žodynas, Kaunas. TŽŽ 1951: Tarptautinių žodžių žodynas, Vilnius. TŽŽ 1969: Tarptautinių žodžių žodynas, Vilnius. TŽŽ 1985: Tarptautinių žodžių žodynas, Vilnius. TŽŽ I 1999: Tarptautinių žodžių žodynas 1, Vilnius. TŽŽ II 2000: Tarptautinių žodžių žodynas 2, Vilnius. TŽŽ 2001: Tarptautinių žodžių žodynas, Vilnius. Untulis 1927: Skaityk mane. Aš viską žinau. Visiems reikalingas žodynas. Untulio surinktas, Kaunas. Urbutis V. 1978: Žodžių darybos teorija, Vilnius. Vd: Tvář (týdeník). V Anat,HirET 1998: Veterinarinės anatomijos, histologijos ir embriologijos terminai, Kaunas. VĮ 1924: A. Vireliūnas. Įvardai, arba terminai, priimti Terminologijos komisijos, Kaunas. VL: Rolnické noviny (noviny). VLE VII 2005: Visuotinė lietuvių enciklopedija 7, Vilnius. VLE IX 2006: Visuotinė lietuvių enciklopedija 9, Vilnius. VLE X 2006: Visuotinė lietuvių enciklopedija 10, Vilnius. VL,IVKATŽ 1996: A. Žitkutė. Vokiečių–lietuvių, lietuvių–vokiečių kalbų automobilių terminų žodynas, Vilnius. VN: Večerní zprávy (noviny). Vrp: Zvonek (noviny). VŽ: Večerní zprávy (noviny). Zemlevičiūtė P. 2003: Antano Vileišio (1856–1919) medicinos mokslo darbai. – Terminologija 10, 84–106. ŽA 1972: S. Pavilonis, R. Stropus, K. Tamašauskas, A. Urbonas. Žmogaus anatomija, Vilnius. ŽŪPT 1969: G. Kuzmienė, J. Pažarauskienė. Žemės ūkio produktų technologija, Vilnius. ПС 1976: Политехнический словарь, Москва. ЦС 1989: Политехнический словарь, Москва. ССРЛЯ V 1956: Словарь современного русского литературного языка 6, Москва–Ленинград. Фасмер М. II 1986: Этимологический словарь русского языка, Москва. Obdrženo 2006-11-20 Jonas Klimavičius Ústav litevského jazyka ul. P. Vileišia 5, LT-10308 Vilnius E-mail: [email protected] Terminologija | 2006 | 13 193