Terminology in the Era of Globalisation

Terminologie v éře globalizace SERGIUSZ GRINIEWICZ University of Bialystok Význam terminologie v éře globalizace vyplývá ze skutečnosti, že rychlý růst vědeckých a technických poznatků je dnes prakticky nemožný bez věnování pozornosti stavu terminologie. Speciální lexikální jednotky tvoří více než 90 procent nových slov v moderních jazycích. Vědecká a technická slovní zásoba roste mnohem rychleji než slovní zásoba každodenní řeči, takže v současnosti počet termínů v některých vědních oborech (například v chemii nebo biologii) převyšuje počet běžných slov. Můžeme porovnat následující údaje: úplná, nezkrácená verze Websterova slovníku obsahuje přibližně 700 000 anglických slov; největší ruský sedmnáctisvazkový slovník uvádí přibližně 120 000 slov (ačkoli již existují slovníky obsahující asi 200 000 slov); současně ruská stavební terminologie čítá více než 150 000 slov, moderní biologická terminologie zahrnuje přes milion názvů druhů živých organismů a v chemii známe více než 1,5 milionu látek. V průmyslu se již na počátku 80. let vyrábělo více než 20 milionů typů různých výrobků, z nichž každý měl svůj vlastní zvláštní název. Speciální slovní zásoba již nejen tvoří převážnou část každého rozvinutého národního jazyka, ale je také jeho nejdynamičtější vrstvou. Takzvaná „informační exploze“ – tedy mimořádně rychlý růst toků vědeckých a technických informací – způsobila terminologickou explozi, tedy obrovský nárůst počtu nových termínů. Například na počátku 19. století podle našich výpočtů existovalo přibližně 10 tisíc stavebních termínů; na počátku 20. století jejich počet vzrostl na 30–35 tisíc, zatímco v současnosti může dosahovat 250 tisíc. Děje se tak proto, že každých 25 let se počet věd a vědeckých disciplín zdvojnásobuje a každá nová věda potřebuje vlastní terminologii. Zvážíme-li skutečnost, že accord- 10 Sergiusz Griniewicz | Terminology in the Era of Globalisation ing podle Encyclopaedia Britannica vzniklo ve 20. století až 2 500 nových věd a vědeckých disciplín, pak problém terminologie v 21. století získává svou náležitou podobu. Měli bychom také věnovat pozornost úloze, kterou terminologie různých vědních oborů hraje při utváření našich znalostí okolního světa i nás samých, ačkoli ji vlády obvykle podceňují a opomíjejí (Grinev, 1999). Jedním z hlavních problémů, které bezprostředně souvisejí s globalizací a lze je jasně pozorovat, je nutnost nalézt účinné jazykové prostředky mezinárodní komunikace. Z jazykovědného hlediska existují tři možná řešení problému komunikace v nových podmínkách, a to: - zavedení všeobecně přijímaného umělého jazyka jako prostředku komunikace; - úspěšné vyřešení problému strojového překladu; nebo - výběr jednoho ze stávajících jazyků jako všeobecně mezinárodního jazyka, případně radikální omezení počtu mezinárodních jazyků. Historie pokusů o vytvoření umělých jazyků je poměrně působivá; zahrnuje různé projekty na vytvoření „ideálních“ jazyků, z nichž se však žádný nerozšířil. Stačí říci, že nejpoužívanější umělý mezinárodní jazyk – esperanto – přes své staleté trvání ve skutečnosti nenaplnilo velká očekávání, že se stane všeobecně známým a převládajícím mezinárodním jazykem. Důvodem mohou být zásadní nedostatky při jeho tvorbě – sporné lexikální inovace, absence předběžného posouzení možných fonetických a gramatických problémů pro lidi s různým jazykovým zázemím atd. Ale ani některé účinnější umělé jazyky, jako například occidental, který navrhli poměrně kompetentní a zdatní lingvisté a který má mnoho předností – snadno se mu rozumí i bez rozsáhlých jazykovědných znalostí a dovedností a snadno se učí díky menšímu počtu umělých konstrukcí, jež je třeba si zapamatovat –, se nestaly dostatečně populárními. Tato možnost však možná nespadá do působnosti terminologické vědy, třebaže některé zásady tvoření nových slov jsou v podstatě stejné, zatímco další dvě možnosti přímo souvisejí s terminologickými problémy. Dalším řešením je strojový překlad. Hlavní překážka na cestě k účinnému strojovému překladu spočívá ve skutečnosti, že ve slovnících my Terminologija | 2006 | 13 11 najít množství ekvivalentů zdrojového termínu. Jak bylo zmíněno v některých publikacích (Grinev, 1999), pokud slovník uvádí pouze jeden ekvivalent zdrojového termínu, je úkol překladatele poměrně snadný, přesto se však musí ujistit, že navrhovaný ekvivalent má stejný význam jako zdrojový termín. Situace se zkomplikuje, existují-li dvě varianty překladu zdrojového termínu. S rostoucím počtem pravděpodobných variant překladu se ještě více komplikuje. Takové seznamy ekvivalentů často zahrnují synonyma, varianty i zcela odlišné termíny vedle sebe, a tím uživatele slovníku naprosto matou. I při překladu do mateřského jazyka a při dokonalé znalosti rozdílu mezi navrhovanými variantami překladatel nutně neví, které synonymum je kodifikováno, a je tedy vhodnější. Při překladu z mateřského jazyka musí překladatel řešit velmi obtížný problém rozlišování mezi úplnými ekvivalenty, variantami, částečnými a podmíněnými ekvivalenty nebo zcela odlišnými termíny, které jsou ve slovníku často uvedeny v náhodném pořadí. V mnoha případech autor terminologického slovníku pečlivě, avšak bez kritického posouzení zaznamená příležitostně používané termíny a představí je jako varianty překladu; tento jev obvykle označuji jako „embarras de richesses“. Práce překladatele je tak skutečně náročná. U strojového překladu je situace ještě složitější, protože výběr ekvivalentu je pak zcela formální – obvykle se nabídne první z nich. Systematické porovnávání národních terminologií při tvorbě slovníku tento proces usnadňuje a vede ke spolehlivějším výsledkům. Umožňuje získat jasnou představu o existujících synonymních a kvazisynonymních vztazích mezi termíny v rámci národních terminologií, vybrat nejvhodnější termíny ze skupiny synonym, stanovit spolehlivé ekvivalenty pro překlad odpovídající skupiny synonym a zajistit zpětnou převoditelnost. Nejdůležitější však je, že umožňuje minimalizovat počet ekvivalentů zdrojového termínu a v mnoha případech ponechat pouze jeden ekvivalent. Tento problém bohužel zdaleka není vyřešen a současné tendence v tvorbě slovníků dávají důvod ke skepsi. Posledním řešením je volba jednoho z existujících jazyků. Globalizace průmyslu, ekonomiky, kultury, a dokonce i každodenního života vede ke vzniku nových podmínek pro existenci a vzájemné působení národních jazyků. Jednou z nich je dominance některých jazyků, zvolených jako prostředky 12 Sergiusz Griniewicz | Terminology in the Era of Globalisation mezinárodní komunikace. V našich dějinách nastala období, kdy dominoval jeden z prestižních jazyků: ve středověku byla latina univerzálním jazykem vzdělanosti, stejnou úlohu zastávala na Východě arabština; v 18. a 19. století byla francouzština jazykem vzdělaných lidí po celé Evropě. Nyní, od druhé poloviny 20. století, se angličtina postupně stává dominantním jazykem na celém světě. Současně můžeme pozorovat úbytek aktivně používaných jazyků. Podle výpočtů OSN přibližně 2 500 z nyní fungujících 3 000 jazyků během tohoto století vypadne z aktivního užívání. Možná se mnou nebudete souhlasit, ale některé jazyky mají jen malou šanci na přežití. Horečné pokusy o oživení a zachování národních jazyků, které prakticky téměř neexistují, jsou v mnoha případech ve skutečnosti házením perel sviním. Ve skutečnosti jsou však odsouzeny k zániku pouze ty jazyky, jejichž užívání je již značně omezené (například jazyky jedné vesnice). V mnoha případech by zánik znamenal pouze změnu statusu – z jazyka na dialekt, jak se zřejmě nedávno stalo s moldavštinou, která byla prohlášena za dialekt rumunštiny. Zároveň můžeme pozorovat zcela opačný proces – některé dialekty, například katalánština a galicijština ve Španělsku či provensálština ve Francii, získaly status úředních jazyků. Zánik národních jazyků může mít dvě příčiny – nejpřirozenější z nich je zužování oblasti užívání národního jazyka, které jej promění v místní dialekt; druhou je vliv blízce příbuzného jazyka s historicky podmíněným a tradičně širokým spektrem funkcí (jako tomu bylo v případě ukrajinštiny a běloruštiny, které byly koncem 80. let téměř zcela vytlačeny ruštinou). Z toho vyplývá, že přežívající jazyky rozšíří svou funkční oblast a počet jejich mluvčích vzroste i mimo země jejich původu (jako zajímavost lze uvést, že v současnosti tvoří Britové i Rusové národnostní menšiny mezi rodilými mluvčími příslušných jazyků). S počátkem mezinárodního užívání některých existujících jazyků se setkáváme s problémem jejich efektivního využití. A zde vyvstává otázka jazykové politiky národního státu. V současnosti můžeme pozorovat, že některá politická rozhodnutí týkající se jazyka v nově vznikajících státech mají pouze krátkodobé politické důvody a zcela ignorují přirozené tendence jazykového vývo- Terminologija | 2006 | 13 13 a nelze ji proto brát vážně. Je tedy nezbytné vypracovat fundovaná, nestranná doporučení založená na analýze přirozených procesů vývoje a zejména mezinárodního vzájemného působení jazyků. Takové doporučení by se mělo v první řadě týkat terminologie, protože zaprvé lze tuto část slovní zásoby regulovat nejsnáze (odborná slovní zásoba je pravděpodobně jedinou částí jazyka, kterou lze vědomě ovlivňovat a řídit) a zadruhé může regulace odborné slovní zásoby výrazně podpořit rozvoj vědy a techniky. Když hovoříme o menšinových jazycích – a podle názoru prof. Pusztaye, který zazněl na říjnové mezinárodní konferenci „Terminologie národních jazyků a globalizace“ (Vilnius, 2006), bychom za ně měli považovat dokonce i jazyky s 10 miliony rodilých mluvčích –, měli bychom podle našeho názoru vzít v úvahu alespoň dva faktory. Zaprvé může počet lidí hovořících státními jazyky menších států, například pobaltských, výrazně vzrůst díky lidem jiných národností, kteří si tyto jazyky osvojují. Zadruhé patří k nejúčinnějším způsobům, jak zabránit zániku příbuzných menšinových jazyků, jejich konvergentní vývoj, který zvyšuje šance na jejich přežití. Je zajímavé, že čistě politická rozhodnutí z dvacátých let minulého století, která prohlásila národními jazyky to, co tehdy byly dialekty téhož jazyka, ztížila, ale nemohla znemožnit komunikaci mezi národy zemí Střední Asie. Avšak to, co nedokážou nepříznivé podmínky, přírodní katastrofy ani katastrofální politická rozhodnutí, mohou dokázat sami lidé: bezmyšlenkovité a nekoordinované přejímání slov z různých jazyků – arabštiny, ruštiny, angličtiny, němčiny a perštiny – vede k prohlubování rozdílů mezi někdejšími dialekty, a tím i k horšímu vzájemnému porozumění. Konvergentní politika předpokládá, že se budou uplatňovat již existující zásady přejímání: – transliterace je vhodnější než transkripce, protože dnes se většina přejímání uskutečňuje v písemné podobě; – při přejímání je třeba věnovat pozornost spíše formě než významu, protože význam se mění (s rozvojem nebo změnou příslušného pojmu) mnohem snáze než forma; – aby se přejatá slova co nejsnáze začlenila, lze zjednodušit jejich podobu a vyhnout se shlukům souhlásek a hiátům, které 14 Sergiusz Griniewicz | Terminology in the Era of Globalisation mohly způsobovat problémy při výslovnosti; přizpůsobovat koncovky tak, aby odpovídaly přijímaným gramatickým paradigmatům; – u nových termínů je třeba upřednostňovat již existující mezinárodní podoby; – v mnoha případech lze při tvorbě nových národních termínů použít všeobecně známé starořecké a latinské morfémy (Grinev, 1987); měly by být doplněny dva nové principy koordinované jazykové politiky, a to: – pro přejímání do příbuzných jazyků by měly být používány stejné zdrojové jazyky; – podoby přejatých slov by měly být, pokud nejsou totožné, co nejbližší; a v případě odlišných národních přípon by měla být zachována důsledná korespondence nových slov s těmito příponami. O problémech národních jazyků nově nezávislých států se nejpodrobněji diskutovalo na počátku 90. let na několika konferencích na Ukrajině (Černovcy 1990, 1991; Kyjev 1992), kde byly analyzovány možnosti konvergentního vývoje příbuzných jazyků a účinné metody a principy zajištění koordinace při rozvoji příbuzných jazyků a všichni byli plni nadšení. Bohužel později nebyly na Ukrajině uplatněny, což vedlo k současné situaci, kdy se v některých případech navrhují terminologie několika národních jazyků, založené na různých principech, ale lišící se podobami používanými v jiných slovanských jazycích, k údivu odborníků. Perspektivy terminologického výzkumu a praktické činnosti v nadcházejícím století by mohly být za příznivých okolností, které povedou k vypracování a uplatňování souboru pravidel pro řízení vývoje odborných jazyků, velmi slibné. Za nepříznivých podmínek bude konec století svědkem nekonečných diskusí o drobných problémech terminologické vědy, zatímco možnost řídit vývoj převážně používaných jazyků bude nenávratně ztracena. Bohužel obecná zkušenost s lidským chováním dovoluje spíše počítat s pesimistickou variantou předpovědi. ZÁVĚRY Jedním z aktuálních lingvistických problémů globalizace je překonávání jazykových bariér. Existují tři možná řešení – přijetí umělého jazyka jako prostředku mezinárodní komunikace, strojový překlad Terminologija | 2006 | 13 15 nebo svěření jedné z existujících jazyků nejvyšších mezinárodních funkcí. Dalším aktuálním problémem je zachování malých národních jazyků, čehož lze účinně dosáhnout konvergentním rozvojem příbuzných jazyků. Současná situace v každém případě vyžaduje uvážlivou státní jazykovou politiku. REFERENCES Grinev S.V. 1987: Terminological borrowings. – Neoterm 7/8, 37–47. Grinev S.V. 1999: On the Principles of Improving Translating Terminological Dictionaries. – Słupskie Prace Humanistyczne. 18a. Słupsk, 95–105. TERMINOLOGIJA GLOBALIZACIJOS EROJE Straipsnyje gvildenami tautinių kalbų terminologijos klausimai dabartinėmis globalizacijos sąlygomis. Nagrinėjami trys požiūriai į kalbos barjerų šalinimo problemas: sprendimą – optimalios dirbtinės tarptautinės kalbos sukūrimas, mašininis vertimas ir vienos iš dažniausiai vartojamų kalbų pasirinkimas tarptautine. Analizuojamos vadinamųjų mažųjų tautinių kalbų išsaugojimo problemos. Ypatingas dėmesys skiriamas giminingų kalbų terminijos konvergencinės plėtros koordinavimo politikos galimybėms. ТЕРМИНОЛОГИЯ В ЭРЕ ГЛОБАЛИЗАЦИИ В статье обсуждаются вопросы терминологии национальных языков в современных условиях глобализации. Рассматриваются три подхода к решению проблемы устранения языковых барьеров – разработка оптимального искусственного международного языка, машинный перевод и выбор одного из наиболее употребляемых языков межнационального общения. Анализируются проблемы сохранения так называемых «малых» национальных языков. Особое внимание уделяется возможностям координированной политики конвергентного развития терминологии родственных языков. Gauta 2006-10-24 Sergiusz Griniewicz University of Białystok Wąska 4, m. 20, Białystok, 15-481, Poland E-mail: [email protected] 16 Sergiusz Griniewicz | Terminology in the Era of Globalisation