Классификации терминосистем

Klasifikace terminologických soustav ВЛАДИМИР ЛЕЙЧИК Státní institut ruského jazyka A. S. Puškina Ve známém článku B. N. Golovina „Typy terminologických soustav a kritéria jejich rozlišování“ (Golovin 1981) jsou rozebrány klasifikace terminologických systémů (terminologických soustav) na základě následujících znaků: 1) vztah termínů k oblastem pracovní činnosti lidí; 2) vztah termínů k profesnímu členění každé z těchto oblastí; 3) vztah termínů k vědeckým směrům, školám a metodám; 4) vztah termínů k osobním systémům vědeckých názorů či koncepcí. B. N. Golovin navíc vyčlenil jako základ dělení soustav vlastní lingvistické znaky termínů a rozdělil terminologické soustavy také na „kodifikované“ a volné. Tato kritéria klasifikace terminologických soustav neztratila dodnes na aktuálnosti; současné poznatky terminologické vědy však umožňují problém klasifikace souborů termínů dále rozvíjet a zdokonalit seznam kritérií pro jejich vymezování a vzájemné odlišování. Lze se domnívat, že prvním a hlavním základem klasifikace terminologických soustav je jejich kognitivní povaha: pomocí termínů se zobrazuje poznávání a vědění v určité oblasti. Důležité přitom je, že se nejprve živelně a postupně, s hromaděním poznatků, utváří terminologie, kterou lze zachytit v běžném slovníku termínů (přesněji předtermínů) uspořádaném abecedně. Takové zachycení souboru termínů, které má čistě popisný charakter (tj. terminologie), se později za určitých podmínek přeměňuje v terminologickou soustavu, v níž jsou explicitně odhaleny objektivní vazby mezi termíny, jejich hierarchie, vztahy nadřazenosti a podřazenosti i asociační vztahy. Přeměna terminologie v terminologickou soustavu se stává mož- 10 Владимир Лейчик | Классификации терминосистем nou, když se vytvoří teorie, která popisuje a vysvětluje zákonitosti v dané speciální oblasti (například objev periodické soustavy chemických prvků D. I. Mendělejevem vedl k tomu, že terminologická soustava zahrnula dříve známé názvy prvků, jako jsou золото, железо, медь, a dále se buduje podle jednotného principu: менделевий, франций aj.). Jestliže v této oblasti vzniknou dvě či více teorií, utvoří se více než jedna terminologická soustava, které mohou obsahovat stejné termíny, avšak s odlišným obsahem (termín масса v Newtonově a Einsteinově fyzice). Poznamenejme, že B. N. Golovin nerozlišoval mezi terminologií a terminologickými soustavami a domníval se, že „terminologie je systémová především proto, že systémový je svět...“ (Golovin 1981: 4). Současná věda toto stanovisko nepřijímá a považuje kognitologii za antropocentrickou: právě člověk vnáší (různou) uspořádanost do chápání zákonitostí objektivního i subjektivního světa. Odtud plyne možnost vytvářet individuální autorské terminologické soustavy (například terminologickou soustavu glossematiky L. Hjelmsleva). Za druhé kritérium klasifikace terminologických soustav považuje současná věda obsahový princip. V důsledku poznávacích procesů vzniklo ve XX více než 200 jazyků pro speciální účely – funkčních jazyků v rámci každého rozvinutého národního jazyka; tyto funkční jazyky zobrazují systém poznatků v jednotlivých oblastech vědy, techniky, výroby, ekonomiky a společenských vztahů a jako jednu z lexikálních tříd využívají termíny, které ztělesňují obecné speciální pojmy dané oblasti. Jazyky pro speciální účely jsou dynamické a rozvíjejí se spolu s prohlubováním a zpřesňováním poznatků a se změnami vědeckých a pragmatických cílů jejich používání. Současná věda zase nepovažuje termíny za statické, nýbrž za dynamické entity (znaky), které se obsahově, formálně i funkčně rozvíjejí spolu s uvedenými jazyky, a někdy je dokonce předbíhají (tzv. prognostické termíny, jako кварк; tento termín vznikl před objevem příslušné hypotetické částice). Terminologické soustavy se v zásadě strukturou shodují s jazyky pro speciální účely; v některých případech však mohou terminologické soustavy zobrazovat komplexní oblasti (ekologie aj.) (Vergitina 2006) nebo Terminologija | 2008 | 15 11 užší, dílčí systémy speciálních pojmů (terorismus, narkobyznys) (Archipova 2006). Třetím kritériem pro vytvoření klasifikace terminologických soustav je lingvistické hledisko. Termíny jsou slova nebo slovní spojení některého přirozeného jazyka a od běžně užívaných lexikálních jednotek se liší pouze zvláštní funkcí; podle současných vědců mají všechny znaky lexikálních jednotek: sémantiku, slovotvornou a morfologickou strukturu, motivovanost, variantnost ve všech podobách (Složenikina 2005), existenci synonym, antonym, paronym apod. Jediný rozdíl spočívá v tom, že se tyto znaky mohou projevovat specificky, s různou mírou výraznosti (například antonymie je podle V. P. Danilenka v oblasti termínů rozvinuta dokonce více než v běžné slovní zásobě a slovotvorné morfémy mají zejména v jazyce chemie – a odpovídajících chemických termínech – velmi jemné členění: серный, сернистый, серноватый, серноватистый). V každém případě umožňuje přítomnost substrátu přirozeného jazyka u termínů (Lejčik 1986) (vedle logického suprastrátu a terminologické podstaty) chápat termíny jako součást slovní zásoby kteréhokoli přirozeného jazyka. Jinou věcí je, že kromě vlastních lingvistických znaků souborů lexikálních jednotek se u terminologických soustav objevují i specifické znaky, které je odlišují od běžných lexikálně-sémantických skupin: rozvinutější syntagmatika – termínů tvořených slovním spojením je více než jednoslovných termínů; přísnější hierarchičnost realizovaná ve vztazích nadřazenosti a podřazenosti; široké užívání znaků-symbolů, znaků-indexů aj. To však neznamená, že by se termíny dnes, stejně jako před 50 lety, považovaly za zvláštní slova; jsou pouze slovy se zvláštní funkcí, jak o tom psal ve svém známém článku G. O. Vinokur. Lingvistické hledisko klasifikace terminologických soustav se uplatnilo ve specifickém způsobu jejich konstruování na základě čtyř možných principů: 1) princip překladu terminologických soustav (přeložených terminologických soustav), kdy se soubor termínů buduje analogicky k témuž souboru v jiném přirozeném jazyce (letecké termíny v různých jazycích podle termínů námořnictví, původně v němčině: корабль – воз- 12 Владимир Лейчик | Классификации терминосистем dušní loď, posádka plavidla – posádka letadla, na palubě plavidla – na palubě dopravního letadla); 2) princip opory o vlastní zdroje příslušného přirozeného jazyka – při tvoření termínů a celé terminologické soustavy se využívají zákonitosti lexikální, slovotvorné a syntaktické – v termínech-ustálených slovních spojení; přitom se nevylučuje přejímání z jiných jazyků ani zapojování internacionalismů (terminologická soustava medicíny s původními ruskými termíny typu žaludek, srdce a mezinárodními termíny typu tuberkulóza, pneumonie); 3) princip terminologizace běžné slovní zásoby (přestavba, glasnosť); 4) princip spojování terminologických soustav při utváření komplexních oblastí (půdy, výnosnost a podnikatelská činnost v systému agrobusinessu – v terminologické soustavě zemědělské ekonomiky) (Ордоокова 2003). Kromě toho lingvistickým, nebo lépe řečeno logicko-lingvistickým základem pro klasifikaci terminologických systémů je jejich dělení na terminologické systémy, které se skládají převážně z termínů-slov nebo z termínů-slovních spojení. Praxe svědčí o tom, že prvních je velmi málo: termíny-slova se vyskytují především ve „starých“ terminologických systémech, konstruovaných na základě principu opory o vlastní zdroje nebo na základě terminologizace běžně užívaných slov. Ve skutečnosti jde většinou o prvky terminologických systémů takových oblastí, které jsou předmětem všeobecného zájmu: meteorologie («Jaké je dnes počasí?»), medicína-anatomie, obchod; v podobných terminologických systémech se používají specializovaná obecně známá slova (náledí – ledovka; ruka – zlomenina; kroupy – mouka). Ve všech moderních jazycích pro speciální účely převažují terminologické systémy sestávající z termínů-slovních spojení, přičemž počet slov, která tyto termíny obsahují, se podle výpočtů vědců může pohybovat od dvou do patnácti jednotek v závislosti na oblasti poznání a/nebo činnosti. Přitom je třeba připomenout, že B. N. Golovin a představitelé jeho školy nazývali tyto rozsáhlé konstrukce termíny řeči a domnívali se, že se časem různými způsoby zkracují a mění v krátké termíny jazyka. V poslední době se názor na tyto jednotky změnil. Zaprvé bylo potvrzeno, že v mnoha oblastech nejednoslovné termíny tak také zůstávají nejednoslov- Terminologija | 2008 | 15 13 nými (většinou jde o technické vědy a oblasti činnosti: elektrotechniku, strojírenství a také některé humanitní vědy). Zadruhé se ukázalo, že mezi uvedenými konstrukcemi lze rozlišit termíny-slovní spojení a spojení dvou či více termínů, které fungují společně a vytvářejí ustálené útvary. Tak například státní norma pro termíny charakteristik rotujících elektrických strojů standardizovala taková slovní spojení, jako například: Časová konstanta změny přechodných elektromagnetických veličin v podélné ose při zkratovaném vinutí kotvy synchronního stroje (ГОСТ 17154–71). Nemluvě o tom, že tato konstrukce obsahuje nejméně pět termínů, které se částečně překrývají (přitom jsou některá slova vynechána, aby se neopakovala), jde o ustálená spojení označení objektů a jejich vlastností, což je pro některé oblasti poznání – a tedy i terminologické soustavy – v současné etapě rozvoje vědy, techniky a technologií velmi typické. Lingvistická klasifikace terminologických soustav, včetně klasifikace založené na zjišťování převahy termínů-jednoslovných výrazů či termínů-slovních spojení v té či oné terminologické soustavě, je mimořádně důležitá pro analýzu a racionalizaci metod terminologie (Лейчик 2002). Dalším základem pro klasifikaci terminologických soustav, který souvisí s předchozím, je konečně jejich rozdělení na „kodifikované“ a volné, podle definice B. N. Golovina. Řečeno současným jazykem, jde o terminologické soustavy, které mohou a mají být standardizovány, uspořádány, harmonizovány (stručněji – unifikovány), a o soustavy, u nichž jsou tyto postupy nepodstatné. Je zřejmé, že jakýkoli druh unifikace přispívá ke zdokonalování terminologických produktů, v určitých případech to však není tak důležité (zejména v společenských a humanitních vědách), zatímco v jiných případech je to nezbytné. Výčet klasifikací terminologických soustav se neomezuje na výše uvedené typy. V monografii Terminovedení jsou zmíněny i další (Лейчик 2007: 118–138), zejména sociolingvistická klasifikace a také klasifikace podle složení termínů z hlediska jejich jazykové struktury a logických znaků. Zároveň výše uvedené stručně charakterizuje současný 14 Владимир Лейчик | Классификации терминосистем stav problematiky v porovnání s rokem 1981, kdy byl publikován zmíněný článek B. N. Golovina. Jak vidíme, vědec mnohé předpověděl v utváření terminologie jako samostatné vědní disciplíny. Další rozvoj této disciplíny, založený na kognitivním přístupu a jejím začlenění do teorie jazyků pro specifické účely, umožňuje upřesnit teze článku i koncepci B. N. Golovina jako celek (srov. řadu článků ve sborníku materiálů z konference z roku 2006 Vědecké dědictví B. N. Golovina a aktuální problémy současné lingvistiky (Научное наследие Б. Н. Головина... 2006). ZÁVĚRY В развитие статьи Б. Н. Головина «Типы терминосистем и основания их различения» (1981) на базе современных концепций терминоведения предлагаются четыре главные классификации терминосистем: когнитивная, содержательная, лингвистическая, нормативная. ЛИТЕРАТУРА Архипова И. А. 2006: Экстра- и интралингвистические особенности формирования и развития немецкого подъязыка служб безопасности на материале терминологии терроризма и наркобизнеса. Автореферат канд. дис., Омск. Веригитина И. В. 2006: Терминология системного комплекса научных экологических знаний. деривационно-семантический аспект. Автореферат канд. дис., Краснодар. Головин Б. Н. 1981: Типы терминосистем и основания их различения. – Термин и слово. Межвузовский сборник, Горький, 3–10. ГОСТ 17154-71, 1971: Машины электрические вращающиеся. Характеристики, расчетные параметры и режимы работы. Термины и определения. Издание официальное. Изд-во стандартов, Москва. Лейчик В. М. 1986: О языковом субстрате термина. – Вопросы языкознания 5, 87–97. Лейчик В. М. 2002: Термины-фразеологизмы в ряду номинативных словосочетаний терминологического характера. – Научно-техническая информация. Сер.2, №12, 33–37. Лейчик В. М. 2007: Терминоведение: Предмет, методы, структура. Изд. третье, Москва. Научное наследие Б. Н. Головина и актуальные проблемы современной лингвистики. Материалы научной конференции. – Изд-во Нижегородского гос. ун-та им. Н. И. Лобачевского, Нижний Новгород, 2006. Ордакова Ф. М. 2003: Основные принципы формирования отраслевой терминологии. – Актуальные проблемы английской лингвистики и лингводидактики. Сб. научных трудов. Вып. 2, Москва, 102–116. Сложеникина Ю. В. 2005: Термин: семантическое, формальное, функциональное варьирование. Москва. TERMINŲ SISTEMŲ KLASIFIKACIJOS Plėtojant B. Golovino straipsnyje „Terminų sistemų tipai ir jų skyrimo pagrindai“ (1981) iškeltas idėjas ir remiantis šiuolaikinėmis terminologijos koncepcijomis siūlomos keturios pagrindinės terminų sistemų klasifikacijos: kognityvinė, pagal turinį, lingvistinė, norminamoji. Terminologija | 2008 | 15 15 CLASSIFICATIONS OF TERMINOLOGICAL SYSTEMS Developing the ideas in the article by B. N. Golovin “Types of Terminological Systems and the Basis for their Distinguishing” (1981) and applying modern concepts of Terminology Science, in this article the four main classifications of terminological systems are suggested: cognitive, semantic, linguistic and normative. Gauta 2008-10-25 Владимир Моисеевич Лейчик Государственный институт русского языка им. А. С. Пушкина ул. академика Волгина, д. 6 117485 Москва, Россия Эл. почта: [email protected] 16 Владимир Лейчик | Классификации терминосистем