The seven pillars of terminology

Sedm pilířů terminologie HERIBERT PICHT 1. Ú V O D Vycházíme-li z předpokladu, že jedním z nadřazených cílů terminologie je systematický přenos znalostí, pak první tři pilíře představují slova „systematický“, „znalosti“ a „přenos“. Lze to znázornit takto: Fig. 1 Ačkoli mají tyto tři pilíře zásadní význam a jsou považovány za nosné prvky každého terminologického úsilí, ať už teoretického, nebo aplikovaného, čtvrtý pilíř, „terminologické pracovní metody“, stále chybí a je třeba jej doplnit. Důležitou součástí přenosu terminologie je zaznamenávání a šíření, které obrázek 1 nepokrývá; proto musíme doplnit pátý pilíř – terminografii. Šestý pilíř – nezbytný pro šíření znalostí o terminologii – je věnován vzdělávání a odborné přípravě v terminologii. „Stavba“ terminologie by však byla neúplná, kdybychom opominuli rozsáhlou oblast rozvoje a uplatňování terminologie v širokém kontextu odborné komunikace. Tento sedmý pilíř zahrnuje řadu zdánlivě různorodých činností a dalších otázek; 8 Heribert Picht | The seven pillars of terminology Přesto všechny společně hrají důležitou roli v odborné komunikaci a předávání znalostí, nebo je dokonce umožňují. V následujícím textu se pokusíme podrobněji zabývat obsahem těchto sedmi pilířů. 2. OBJEKT A POJEM Od samého počátku vědeckého výzkumu terminologie zaujímaly objekty a zejména pojmy ústřední místo v terminologickém přístupu, což se široce odráží v terminologické literatuře a v neposlední řadě i v základních terminologických normách na národní a mezinárodní úrovni. Wüster (1959/60 (2001: 22) definoval objekt následovně: Vše, na co se zaměřuje nebo může zaměřovat myšlení člověka, se ve filozofickém jazyce nazývá „předmět“. V tomto smyslu jsou předměty také skutkové stavy. ISO 1087-1:2000 uvádí: Objekt: cokoli vnímatelného nebo myslitelného. Poznámka: Objekty mohou být materiální (např. motor, list papíru, diamant), nemateriální (např. konverzní poměr, projektový plán) nebo imaginární (např. jednorožec). Podrobnější informace jsou uvedeny v ISO 704:2000: Pro účely této mezinárodní normy je objekt definován jako cokoli vnímaného nebo pojatého. Některé objekty, konkrétní objekty, jako je stroj, diamant nebo řeka, se považují za materiální; jiné objekty se považují za nemateriální či abstraktní, například každá podoba finančního plánování, gravitace, schopnosti téct nebo konverzního poměru; další se považují za čistě imaginární, například jednorožec, kámen mudrců nebo literární postava. V rámci tvorby terminologie přesahují filozofické diskuse o tom, zda objekt skutečně existuje v realitě, rámec této mezinárodní normy, a je třeba se jim vyhnout. Předpokládá se, že objekty existují, a pozornost se má zaměřit na to, jak s objekty nakládat pro účely komunikace. A more extended view of the object is presented among others by Budin (1994: 203-208) and Picht (2003: 154-159; 2008: 91-97) where it is argued Terminologija | 2009 | 16 9 že objekt je třeba považovat za jednotku poznání. Zejména v určitých oborech, jako jsou dějiny a archeologie, představují objekty značný počet jednotek poznání, a proto jsou pro terminologii zajímavé. Pokud jde o koncept, akademická diskuse byla mnohem intenzivnější. Lze rozlišit tři přístupy: Koncept jako • jednotka myšlení (nevhodný překlad německého výrazu „Denkeinheit“, protože anglický překlad nezachycuje proces myšlení); • jednotka poznání; • jednotka kognice. Byly navrženy mimo jiné následující definice konceptu jako jednotky myšlení: Wüster (1979: 7): Koncept je tedy prvkem procesu myšlení. Pojem je tedy takovým myšlenkovým prvkem. ISO 1087:1990: Jednotka myšlení vytvořená abstrakcí na základě vlastností společných souboru objektů. Bylo namítnuto, že koncept jako jednotka v procesu myšlení musí být nutně individuálně zabarvený, a proto nemůže být skutečně univerzálním odrazem obecně přijímaného názoru odborné komunity (viz Dahlberg 1985 a Picht 2004). Je navržena následující definice konceptu jako jednotky myšlení: Koncept je utvářen individuálními představami a znalostmi myslícího člověka; jednotlivé složky znalostí a představ, z nichž se skládá, nemusely být nutně podrobeny intersubjektivnímu ověření a mohou být mylné; jeho životní cyklus závisí na kognitivních změnách, k nimž dochází v mysli myslícího člověka. The concept as a unit of knowledge has been introduced by Dahlberg (1985: 140). She claims: 10 Heribert Picht | The seven pillars of terminology Pojem je jednotka znalostí, která v jazykové podobě zahrnuje ověřitelné a nezbytné predikace o daném objektu. Begriff je jednotka znalostí, která v jazykové podobě shrnuje ověřitelná, nezbytná tvrzení o vybraném Gegenstand. Nejnovější verze normy ISO 1087-1:2000 zní: Pojem: jednotka znalostí vytvořená jedinečnou kombinací charakteristik. Podle našeho názoru je tato definice ISO poměrně chudá na znalosti a pokrývá pouze část informací relevantních pro definovaný pojem. Proto nabízíme následující definici: Pojem tvoří všechny charakteristiky (úseky znalostí), které odborná komunita v určitém okamžiku intersubjektivně uznává a na nichž se shoduje; má životní cyklus určovaný dynamikou poznávání. Kromě výše uvedených definic lze pojem chápat jako jednotku poznávání. Zatímco pojem jako jednotka znalostí je během svého životního cyklu víceméně stabilní a jednotka myšlení se mění podle myslitele a jeho znalostí v daném okamžiku, pojem jako jednotka poznávání je důležitý v okamžiku pojmových změn, které jsou výsledkem rozvoje našich znalostí. Proto navrhujeme následující definici: Pojem jako jednotka poznávání: jednotka znalostí, jejíž životní cyklus skončil, a proto bude podléhat změnám určitého počtu charakteristik v souladu s dynamikou poznávání; výsledkem bude nová a nezávislá jednotka znalostí. Je zřejmé, že předmětem uložení v terminologické databance může být pouze pojem jako jednotka znalostí. 3. ZPŮSOBY ZNÁZORŇOVÁNÍ OBJEKTŮ A POJMŮ Kromě materiálních objektů, které se mohou znázorňovat svým materiálním vzhledem, potřebují všechny ostatní typy objektů a všechny pojmy jako komunikační prostředek znak. Norma ISO 1087-1:2000 definuje „označení“ takto: Terminologija | 2009 | 16 11 Znázornění pojmu znakem, který jej označuje. Poznámka: V terminologické práci se rozlišují tři typy označení: symboly, pojmenování (jména) a termíny. Tato definice není chybná, je však příliš úzká a navíc obsahuje rozpor. Zaprvé nejsou znakem znázorňovány pouze pojmy. Zadruhé seznam označení v poznámce rozhodně není úplný a navíc obsahuje „pojmenování (jména)“, která obvykle označují objekty. Formy znázornění objektů a pojmů jsou uvedeny na obrázku 2. Obr. 2 Neverbální znázornění dále zahrnují znaky vnímané sluchem, čichem a chutí, například výstražný signál při zavírání dveří vlaku, látku přidávanou do plynu, aby jej bylo možné vnímat, a denaturovaný líh. Další podrobnosti viz Laurén, Myking, Picht (2008: 109f). Je zřejmé, že termín je zdaleka nejčastějším verbálním znázorněním pojmu. Existují však případy, například v architektuře, anatomii a několika technických oborech, kdy je převládajícím způsobem znázornění kresba 12 Heribert Picht | The seven pillars of terminology znázornění. Kresba může být dokonce povinná, například při žádosti o stavební povolení. Definice a vysvětlení jsou nezbytné, když je třeba sdělit, objasnit nebo dokonce pevně stanovit obsah (intenzi) pojmu, například v normě nebo v přísně kontrolovaném jazyce, jako je tomu například při komunikaci v leteckém provozu. Popisy by se měly používat pouze pro objekty. Protože objekty jsou i osoby a události, působí zvláštně definovat osobu, jako je Einstein, nebo událost, jako je potopení Titaniku. Lze je popsat a tyto popisy často obsahují údaje o čase a prostoru, které v definici chybějí. Stejně důležité jsou terminologická slovní spojení (něm. „Fachwendung“), například „to draw a bill“ („vystavit směnku“). I tyto konstrukce představují pojmy, protože v jednom jazyce může být pojem vyjádřen tímto způsobem a v jiném běžným termínem; navíc jej lze definovat. Charakteristické je, že sloveso nelze nahradit, aniž by se změnil označovaný pojem. Při překladu těchto spojení je navíc nelze překládat slovo od slova, například anglické „to die intestate“ → německé „ohne Hinterlassung eines Testaments sterben“. Tyto konstrukce lze charakterizovat jako termíny sui generis a jako takové je zpracovávat v termínové databázi. Symboly a vzorce se mohou objevovat ve verbálních i neverbálních znázorněních podle toho, zda se používají v mluveném, nebo psaném textu; například znak „%“ je třeba vyslovit v projevu nebo při tlumočení a vzorec jako NaCl může mít obě podoby v mluveném textu. Notace lze používat jak pro objekty, například v katalogu muzea, tak pro pojmy v klasifikaci, například v MDT. 4. SYSTEMATIZACE A USPOŘÁDÁNÍ ZNALOSTÍ První dva pilíře poskytly kognitivní a komunikační materiál na úrovni pojmů a objektů. Lze jej přirovnat k atomizovaným znalostem bez zjevných vztahů mezi jednotlivými entitami. K dosažení vyšší úrovně pojmově souvislých znalostí je zásadní systematizace neboli uspořádání. Velmi záhy v historickém vývoji terminologie jako vědního oboru byla rozpoznána nutnost uspořádávat pojmy. Schlomann již na počátku minulého století sestavil systematicky uspořádané slovníky v technických oborech. Wüster v několika pracích, Terminologija | 2009 | 16 13 vytvořil soudržný teoretický rámec pro pojmové uspořádání. Systematizace pojmů je dnes nepostradatelnou součástí terminologické vědy a terminologické práce. Základem každého pojmového uspořádání jsou vztahy, které mohou existovat mezi pojmy. Vztahy mohou být logické nebo ontologické. První jsou založeny na podobnosti pojmů; všechny podřazené pojmy nadřazeného pojmu obsahují/dědí celý obsah pojmu nadřazeného; specifikace je doplněna alespoň jedním dalším znakem. Rozdělení na určité úrovni určuje zvolené kritérium dělení. Systém pojmů vytvořený pouze na základě logických vztahů bývá obvykle „uzavřený“, což znamená, že se dělení ukončí, jakmile v daném okamžiku nejsou známy žádné další podřazené pojmy. Ontologické vztahy mají zcela odlišnou povahu. Na rozdíl od logických vztahů, které jsou založeny na abstrakci, odrážejí vztahy vnímané v okolním, myšleném či představovaném světě. Nejčastějšími vztahy jsou: vztah část–celek (se silným místním zabarvením), vztah následnosti (s výraznými časovými prvky), vztah příčinnosti, vztah přenosu, genetický vztah, vztah vzájemné závislosti a další. Některé typy vztahů jsou v určitých oborech dominantní, v jiných se vyskytují jen zřídka. Povaha ontologických vztahů je zřejmá při porovnávání různých ontologických vztahů; například ve vztahu přenosu lze nalézt prvky vztahu následnosti (právní kroky při koupi nemovitosti); genetický vztah často zahrnuje prvky příčinnosti (uvažujme posloupnost „vejce – kuře – slepice“) atd. Pro ontologické vztahy je charakteristické, že se neřídí kritérii dělení v logickém smyslu. Musí být stanoveny pragmaticky v souladu s cílem strukturování; například systém pojmů uspořádaný podle vztahu část–celek je teoreticky otevřený, protože (teoreticky) se dělení hmotných objektů zastaví až u částí atomu. Aby byla struktura flexibilnější, tj. aby v jednom pojmovém systému spojovala různé relevantní aspekty, může systém obsahovat kombinaci vztahů, takzvaný smíšený systém. V takovém případě musí být přechod od jednoho vztahu k druhému vyznačen, například notací. (Příklad: 1.2-3 → 2 znamená, že 1.2 je podřazený pojem pojmu 1 a 3 je částí pojmu 2). ISO 1087-1:2000 definuje systém pojmů takto: Soubor pojmů uspořádaných podle vztahů mezi nimi. 14 Heribert Picht | The seven pillars of terminology ISO 704:2000 Terminologická práce – zásady a metody, stejně jako Arntz/Picht/Mayer (2009), poskytují stále podrobnější informace o systémech pojmů. Méně přesně vymezeným způsobem uspořádání je uspořádání podle ontologie. Dříve již bylo nabídnuto několik definic. Někteří autoři považují ontologii za totožnou se systémem pojmů, zatímco jiní zahrnují mnoho dalších aspektů uspořádání znalostí. Protože tato oblast stále vyžaduje další výzkum a vyjasnění pro terminologické použití, uvedeme pouze dvě definice představené na Workshopu o terminologii, modelování pojmů a ontologii ve Vaase v roce 2006 (EAFT–NordTerm): Ontologie: filozofická disciplína • Studium toho, co (možná) existuje • Studium povahy a struktury reality • Doména entit • Kategorie a vztahy • Charakteristické vlastnosti Ontologie: teoretický nebo výpočetní artefakt • „explicitní a formální specifikace konceptualizace“ (Gruber) • Konkrétní artefakt vyjadřující zamýšlený význam slovní zásoby z hlediska povahy a struktury entit, na něž odkazuje. 5. T E R M I N O L O G I C K Á P R Á C E Norma ISO 1087-1:2000 definuje terminologickou práci takto: Práce zaměřená na systematický sběr, popis, zpracování a prezentaci pojmů a jejich označení. Tato definice přináší první představu o jednotlivých úkolech; nemůže však sloužit jako vodítko pro samotný pracovní postup. Než nastíníme obecné fáze pracovního postupu, musíme objasnit pojmy sémaziologický a onomaziologický přístup. V prvním případě je středem pozornosti termín, zatímco onomaziologický přístup se zaměřuje na pojem. Uvádí se, že terminologie používá onomaziologickou pracovní metodu. To však zcela neodpovídá skutečnosti, protože se podle pracovní fáze uplatňují oba přístupy. Terminologija | 2009 | 16 15 Jednotlivé fáze lze zhruba načrtnout takto: Výběr oboru nebo jeho části Shromáždění a vyhodnocení dokumentačních materiálů Excerpce kandidátů na termíny z textů a dalších relevantních informací (sémaziologický krok, protože jediným ukazatelem existence pojmu v kontextu je jeho reprezentativní forma) Předběžná systematizace do podoby hypotetického systému pojmů Terminologická analýza pojmů, včetně ověření předběžného systému pojmů, jeho úplnosti a správného zařazení pojmu do systému (onomaziologický krok) Analýza a propracování reprezentativních forem (sémaziologický krok): objasnění synonymie gramatické informace o každém termínu registr termínu regionální užití termínu další příslušné informace, např. výběr ilustrace Formulace definic v souladu se systémem pojmů. Systém definic musí odrážet systém pojmů (onomaziologický krok). Zaznamenání terminologických údajů. Tento krok tvoří průsečík s terminografií. Výše uvedený pracovní postup odráží deskriptivní terminologickou práci. Jakýkoli preskriptivní zásah, např. standardizace terminologie, musí vycházet z deskriptivní terminologické práce, v níž je popsána pojmová a reprezentační skutečnost. Získané údaje představují východisko pro jakoukoli harmonizační nebo standardizační činnost. Rozsah a míru zásahu (zde znázorněné pouze jako příklad stupňování) lze ilustrovat modelem na obrázku 3. Uprostřed modelu jsou navíc uvedeny některé sociolingvistické faktory. 16 Heribert Picht | The seven pillars of terminology Obr. 3 (Picht 2005: 189-198) 6. T E R M I N O G R A F I E Základním úkolem terminografie je prezentovat terminologické údaje, např. v knize nebo databázi, a zpřístupnit je tak pro různé druhy využití. Norma ISO 1087 v posledních desetiletích definovala „terminografii“ různými způsoby. Znění verze z roku 1990 je následující: Zaznamenávání, zpracování a prezentace terminologických údajů získaných terminologickým výzkumem. Poznámka: „terminografie“ nahrazuje starší termíny „terminologická lexikografie“ a „speciální lexikografie“. V normě ISO 1087-1:2000 je terminologie definována jako Část terminologické práce zabývající se zaznamenáváním a prezentací terminologických údajů. Terminologija | 2009 | 16 17 Poznámka: Terminologická data mohou být prezentována ve formě terminologických bank, glosářů, tezaurů nebo jiných publikací. Je zřejmé, že zpracování bylo převedeno do oblasti terminologické práce, což se zdá být zcela rozumné, neboť tato činnost náleží k fázi tvorby a k jejím metodám, zatímco zaznamenávání a prezentace se do jisté míry podobají klasické lexikografické práci a jejím produktům. O vztahu mezi terminografií a lexikografií viz například (Laurén, Myking, Picht 1998. chap. 11). V systematicky uspořádaných terminologických produktech se uplatňuje onomaziologický princip, který se projevuje tím, že jeden záznam obsahuje pouze JEDEN pojem spolu s jeho reprezentativními formami a informacemi o místě pojmu v pojmovém systému. Vzhledem k tomu, že dnešní terminologické databanky (TDB) nabízejí širokou škálu možností, pokud jde o uspořádání záznamových formátů, datové kategorie v nich zahrnuté a množství zaznamenávaných informací, zdá se být zbytečné uvádět v tomto příspěvku příklady, protože záznamový formát závisí především na účelu TDB. Lze však rozlišit tři hlavní kategorie dat: • Data o pojmu a jeho systematizaci • Data o reprezentativních formách pojmu • Administrativní data týkající se správy TDB. Norma ISO 12620 Computer applications in terminology – Data categories poskytuje cenné informace o možných datových kategoriích a jejich definicích/popisech. 7. V Z D Ě L Á V Á N Í V T E R M I N O L O G I I Protože je dnes terminologie etablována jako vědní obor s vědeckým výzkumem a odpovídajícími aplikacemi, splňuje požadavky akademické disciplíny, která může být považována za předpoklad studijních a vzdělávacích programů. V 60. a 70. letech, zejména v souvislosti s rostoucím zájmem o LSP a zaváděním studia LSP na některých univerzitách, se ukázala potřeba terminologických studijních složek. V západních zemích však dosud nebyly k dispozici žádné výukové materiály. V Sovětském svazu byly první učebnice vydány již v 50. letech. V západních zemích byl Wüster prvním, kdo nabídl ucelený kurz 18 Heribert Picht | The seven pillars of terminology theoretical terminology at the University of Vienna in 1972. The manuscript of his lectures was edited by H. Felber and published in 1979 (two years after Wüster’s death) under the title Einführung in die Allgemeine Terminologielehre und Terminologische Lexikographie. Since the early 80s, an increasing number of textbooks on terminology have been available in several languages. Protože terminologie je důležitou součástí LSP a LSP jsou zase nepostradatelné pro veškerou odbornou komunikaci, je přirozené, že se terminologie obvykle stala začleněnou a integrovanou součástí studia překladu a tlumočení LSP i studia odborného psaní. V současnosti jsou terminologické studijní složky součástí různých typů studia odborné komunikace, které velmi často zahrnují základy teoretické terminologie a řadu aplikací a nástrojů (např. TDBs, poloautomatickou extrakci termínů) spolu s jejich integrací do komplexnějších systémů. Další informace viz například Picht (1998: 975-982). Profesní profil terminologa vypracovala a zveřejnila organizace Rat für Deutschsprachige Terminologie (RaDT) (2004). 8. S E D M Ý P I L Í Ř Sedmý pilíř tvoří aplikace úzce související s terminologií nebo činnosti, které jsou bez terminologie nemyslitelné. V tomto článku je třeba zmínit dva příklady: lokalizaci a terminologické plánování, ačkoli do sedmého pilíře patří také témata jako terminologie a autorské právo, terminologie a management znalostí, terminologie v klasifikacích a tezaurech, historický vývoj terminologie, různé teoretické přístupy k terminologii, terminologie a kognice atd. Ve skutečnosti by byl k podrobnějšímu přiblížení obsahu sedmého pilíře zapotřebí přinejmenším rozsáhlý článek. Lokalizace softwarových programů je dnes důležitou aplikací terminologie, jejímž cílem je přizpůsobit jazyk programu, např. angličtinu, jiným jazykům, a umožnit tak jeho používání v dalších zemích a na dalších trzích. Lokalizace není pouhým překladem, ale také kulturním přizpůsobením a harmonizací termínů a výrazů používaných v šablonách v jiném jazyce. Vynikající přehled o lokalizaci nabízí Reineke/Schmitz (Hrsg.) (2005). Terminologické plánování jako součást jazykového plánování má mnoho různých Terminologija | 2009 | 16 19 Má různé podoby a cíle a probíhá na různých úrovních. Všem úrovním je společný záměrný zásah do stávajícího stavu terminologie (plánování korpusu). Předpokladem veškerého jazykového a terminologického plánování je však existence jazykové politiky, která určuje statusové plánování jazyka. Terminologickou standardizaci na mezinárodní, regionální a národní úrovni lze považovat za jednu z forem terminologického plánování, jehož cílem je zlepšit odbornou komunikaci ve standardizovatelných oborech. Příkladem naprosto nezbytného mezinárodního preskriptivního terminologického plánování je například jazyk používaný při řízení letového provozu. V tomto případě jsou klíčové bezpečnostní důvody a otázka přijetí uživateli je nesporná. Úsilí o terminologickou harmonizaci vyvíjené mezinárodními a/nebo národními podniky nemusí být nutně méně přísné. Rozsah použití určité terminologie je však omezen na dokumenty daného podniku a případně přizpůsoben typu odborné komunikace, např. komunikaci mezi odborníky nebo komunikaci se zákazníky. Kromě zlepšení kvality komunikace přispívá terminologie daného podniku k povědomí o něm a k jeho přijetí. Další, zcela odlišnou formou terminologického plánování, obvykle na národní úrovni, je vytváření či zdokonalování terminologií pro příslušné obory v jazyce, který dosud postrádá danou terminologii, nebo v němž je stávající terminologie nedostatečně rozvinutá a neslouží účelům předávání znalostí v daném jazyce. Pro terminologické plánování je stejně důležité, aby si jazykové společenství uvědomovalo rostoucí nebo dosud příliš dominantní vliv jiného jazyka na jazyk domácí. Příkladem tohoto povědomí je dokument Domänenverlust im Deutschen (RaDT: 2005). Teoretičtěji založenou analýzu tématu „ztráta domény“ a zejména „dynamika domény“ lze najít v článku Sprache, Domäne und Domänendynamik (Laurén et al. 2004: 5–13). 9. Z Á V Ě R Cílem tohoto přehledu bylo přiblížit složky terminologické oblasti a zviditelnit jejich vzájemnou závislost. Propojenost prvních pěti pilířů je snad nejzřetelnější, neboť vynechání jedné složky činí jakoukoli smysluplnou 20 Heribert Picht | The seven pillars of terminology terminologickou práci či výzkum obtížnými, nebo dokonce nemožnými, protože jsou tyto složky natolik úzce provázány. Šestý pilíř poskytuje základ pro přípravu dostatečného počtu pracovníků, kteří mohou udržovat a dále rozvíjet terminologickou práci a teoretický výzkum. Ačkoli se sedmý pilíř zabývá poněkud odlišnými otázkami, všechny úzce souvisejí s terminologií, jsou pro ni relevantní a často dokonce závisí na přínosu terminologické práce a výzkumu. REFERENCES Arntz R., Picht H., Mayer F. 2009: Einführung in die Terminologiearbeit. 6. verbesserte Auflage, Hildesheim: Olms Verlag. Budin G. 1994: Do we need an Object Theory? – International Conference on Terminology Science and Terminology Planning, Riga, 17–19 August 1992. International IITF-Workshop Theoretical Issues of Terminology Science. Riga, 19–21 August 1992. IITF-Series 4, Vienna: TermNet, 203–208. Dahlberg I. 1985: Begriffsbezeichnungen und Definitionstheorie. – Terminologie und benachbarte Gebiete, 1965–1985, Wien, 137–148. ISO 704:2000 Terminology Work – Principles and Methods. ISO 1087:1990 Terminology – Vocabulary. ISO 1087-1:2000 Terminology Work – Vocabulary. Theory and Application. ISO 12620:2000 Computer Applications in Terminology – Data Categories. Laurén Chr., Myking J., Picht H. (under medverken av Sigurdur Jónsson) 2008: Insikter om insikt. Nordiska termer om fackkommunikation, Oslo: Novus Forlag. Laurén Chr., Myking J., Picht H. 2004: Sprache, Domäne und Domänendynamik. – Fachsprache, 26, Jahrgang/Vol.: Heft 1–2/2004, 5–13. Laurén Chr., Myking J., Picht H. 1998: Terminologie unter der Lupe. Vom Grenzgebiet zum Wissenschaftszweig. Mit Beiträgen von Anita Nuopponen und Nina Pilke. German edition of ‘Terminologi som vetenskapsgren’. Wien: TermNet Publisher. Picht H. 1998: Terminologieausbildung. – Fachsprachen. Languages for Special Purposes. Ein Internationales Handbuch zur Fachsprachenforschung und Terminologiewissenschaft. (HSK 14.1) Herausg.: L. Hoffmann, H. Kalverkämper, H. E. Wiegand in Verbindung mit Chr. Galinski, W. Hüllen. 1. Halbband, Berlin, New York: Walter de Gruyter, 975–982. Picht H. 2003: The Object – a Unit of Knowledge? – Лексикология. Терминоведение. Стилистика. Сборник научных трудов. Посвящается юбилею Владимира Моисеевича Лейчика, Москва–Рязань, 154–159. Picht H. 2004: Überlegungen zum Gegenstand und zum Begriff in der Terminologie. – Pluralität in der Fachsprachenforschung; K.-J. Baumann, H. Kalverkämper (Hrsg.): Forum für Fachsprachenforschung FFF 67, Tübingen: G. Narr Verlag, 313–340. Picht H. 2005: Normative and Descriptive Terminology Work – a Real Dichotomy? – Vital Problems of the English Linguistics and Linguistic Didactics, Moscow: Prometheus Publishing House, 189–198. Picht H. 2008: The Object is a Unit of Knowledge. – Synaps; Fagspråk, Kommunikasjon, Kulturkunnskap. Festskrift for Magnus Brekke: 21/2008. Norges Handelshøyskole, Bergen: Institutt for Fagspråk og Interkulturell Kommunikasjon, 91–97. Rat für Deutschsprachige Terminologie 2004: Berufsprofil – Terminologin, Terminologe. Ausgabe März 2005. Available at Schweizerische Bundeskanzlei, Sektion Terminologie, CH-3003 Bern. Rat für Deutschsprachige Terminologie 2005: Domänenverlust im Deutschen. Stirbt Deutsch als Fachsprache. Ein Thesenpapier. Available at Schweizerische Bundeskanzlei, Sektion Terminologie, CH-3003 Bern. Reineke D., Schmitz K.-D. (Hrsg.) 2005: Einführung in die Softwarelokalisierung. Tübingen: G. Narr Verlag. Wüster E. 1959/60 2001: Das Werden der Welt, schaubildlich und terminologisch dargestellt. – Terminologie und Wissensordnung. Ausgewählte Schriften aus dem Gesamtwerk von Eugen Wüster. H. Picht, K.-D. Schmitz (Hrsg.), Wien: TermNet Publisher, 21–51. Wüster E. 1979: Einführung in die Allgemeine Terminologielehre und Terminologische Lexikographie, Wien. Terminologija | 2009 | 16 21 SEPTYNI TERMINOLOGIJOS RAMSČIAI Pirmasis šio straipsnio tikslas – apžvelgti pagrindines žinijos sritis, kurias apima terminologija kaip teorinė ir taikomoji mokslinė disciplina. Nagrinėjamos sąvokos ir objektai, sąvokų ir objektų vaizdavimo formos, sąvokų tvarkymas ir klasifikavimas, terminologijos darbo metodologija, terminografija, terminologijos mokymas ir plati terminologijos taikymo sritis. Antrasis, dar svarbesnis straipsnio tikslas – išryškinti šių sričių ryšius, sąveiką ir tarpusavio priklausomybę. Gauta 2009-10-07 Prof.em.fil.dr.h.c. Heribert Picht Am Tannenkamp 16 D-27432 Bremervörde, Germany 22 Heribert Picht | The seven pillars of terminology