Terminology and text linguistics

Terminologie a textová lingvistika ÁGOTA FÓRIS Károli Gáspár University, TERMIK Evropská asociace pro terminologii KLÍČOVÁ SLOVA: termín, koncept, terminologie, text, textová lingvistika 1. ÚVOD Základní funkcí jazyka je kódovat, uchovávat a předávat poznatky nahromaděné společností. Struktura jazyka a složité procesy jeho užívání jsou zkoumány různými způsoby v jednotlivých lingvistických disciplínách. Terminologie a textová lingvistika zkoumají aspekty užívání jazyka z různých hledisek a různými metodami. Výzkum terminologie se zaměřuje na termín a považuje jej za základní jednotku. Ve výzkumu textové lingvistiky se zkoumá text. V obou přístupech je důležité, jaký typ informace zkoumaná jednotka obsahuje a jakým způsobem ji obsahuje. Termíny jsou součástí textu. Extraktory termínů například vycházejí z úlohy termínů v textu; používají různé metody, například vytváření seznamů lexikálních jednotek nebo jejich kolokací na základě četnosti jejich výskytu v textu, případně při extrakci termínů zohledňují jiné vlastnosti textu. V obou oborech bylo vyvinuto několik modelů pro provádění studií a formulování zjištění. Tyto modely byly mnohokrát podrobně popsány (např.: Mel’cuk, Žolkovskij 1970; Dressler 1971; Halliday, Hasan 1976; Petőfi 1979; Beaugrande, Dressler 1981; Károly 2007; Sager 1990; Laurén, Picht 1993; Temmerman 2000; Budin 2001; Cabré 2003). V poslední době získalo v Maďarsku zvláštní význam studium maďarských učebnic a bylo publikováno několik prací o pedagogickém zkoumání textů, z nichž většina jsou kvantitativní studie. K tomuto směru výzkumu jsem se připojila studiemi takzvané „kvalitativní terminologie“ a hledala aspekt textové lingvistiky, který by bylo možné propojit s Terminologija | 2011 | 18 51 v kontrastu s terminologií (výsledky byly publikovány ve výzkumných zprávách a částečně ve Fóris 2006, 2010b). Další oblastí, kterou jsem zkoumala, jsou bezškálové sítě terminologie a slovníků (např.: Fóris 2007, 2008). Sítě se vyskytují v textech na několika úrovních. Struktura textu je sítí, která zajišťuje kohezi. Síť mezi pojmy vytváří koherenci, jež se projevuje jako konfigurace znalostí utvořená z pojmů. Sítě přítomné uvnitř textu jsou propojeny s vnějšími sítěmi, například se sítí znalostí autora, sítí předchozích znalostí příjemce a jejich intertextovým zázemím. Beaugrandeovo a Dresslerovo dílo Úvod do textové lingvistiky poskytuje základ pro srovnání a kontrastování určitých aspektů textové lingvistiky a terminologie. Cílem tohoto článku je proto pojednat o otázkách, které hrají rozhodující roli při kódování a dekódování znalostí v textu. 2. TEXTOVÁ LINGVISTIKA A TERMINOLOGIE Text vzniká pomocí verbálních a psaných znaků jazyka. Text nejen kóduje informace, ale také zajišťuje jejich šíření v prostoru a čase. V závislosti na povaze informací mohou mít texty různou strukturu a délku. Text vždy existuje v nějaké fyzické podobě, objevuje se v omezeném prostoru a čase, jeho kognitivní síť vztahů je však neomezená v prostoru i čase. Text kóduje informace o pojmech prostřednictvím termínů; proto je při studiu textů třeba věnovat zvláštní pozornost roli termínů v textu. Texty lze studovat z různých hledisek. Studie zaměřená na určitý cíl může odhalit obecné principy struktury textů, vazby mezi textem a přirozeným jazykem, vztah struktury textu k zakódovaným informacím nebo vztah textu k dalším složkám komunikačního procesu. Výzkum v textové lingvistice přinesl řadu poznatků o těchto tématech (např.: Mel’cuk, Žolkovskij 1970; Dressler 1972; Beaugrande, Dressler 1981, 2002; Petőfi 1990). Terminologie a textová lingvistika zkoumají otázky kódování a šíření znalostí z různých východisek a různými přístupy. Terminologické studie se zaměřují na termín, který považují za základní jednotku. Tyto studie pokládají text vytvořený v procesu kódování za daný a určují roli termínů při zpracování informací. Studie textové lingvistiky se zaměřují na text jako na předmět výzkumu. Text je 52 Á. Fóris | Terminology and Text Linguistics zkoumán v rámci komplexní sítě vztahů při zpracování informací a jsou popisovány rysy vnitřních i vnějších vlivů. V tomto přístupu se termín objevuje implicitně jako jazyková složka, která prostřednictvím jazykového kódu organizuje kognitivní obsah informací. Oba výzkumné přístupy mají společný bod: studium uchovávání a organizace znalostí. Navzdory rozdílným přístupům a výzkumným metodám lze zjištění začlenit do společného rámce; vzájemně se doplňují a posilují. V průběhu poznávání se utvářejí pojmy, které mapují prvky světa, a tyto pojmy se v procesu myšlení strukturují do systému, aby bylo možné snadno pracovat s rozmanitostí světa. Jazykovým znakem pojmu je termín a systém vytvořený klasifikací termínů se nazývá terminologie. Význam je neoddělitelnou součástí termínu a v terminologických databázích, slovnících, normách atd. se popisuje prostřednictvím definic. Článek Pierra Lévyho o odpovědnosti intelektuálů upozornil výzkumníky působící v různých oborech na význam terminologických otázek. Maďarský časopis nazvaný Információs Társadalom (Informační společnost) věnoval tomuto tématu celé číslo (2008/4). Lévy spatřuje jednu z překážek využití potenciálu kolektivní inteligence ve velké rozmanitosti a roztříštěnosti symbolických systémů; konkrétním problémem je rozmanitost a neslučitelnost klasifikačních systémů obecně a terminologie zvláště (Lévy 2007: web, Lévy 2008: 9). Terminologie hraje významnou roli v teoretickém i empirickém výzkumu a přesné rozpracování a popis terminologie jsou základem vědecké klasifikace a vědeckých teorií. Znalosti se předávají prostřednictvím jazyka a odborné texty nepředávají pouze znalosti, ale také technické a terminologické normy. „Texty jsou navíc nejrozšířenějším prostředkem vědeckého zkoumání a diskuse. Status teorií a modelů ve většině věd není o nic lepší než status přijatého způsobu diskurzu. Sami vědci nemohou být členy vědecké komunity, dokud si neosvojí její konvence diskurzu a argumentace“ (Beaugrande, Dressler 1981: 211–212). Z výše uvedeného vyplývá, že je vhodné přistupovat k odborným textům jak z hlediska textu, tak z hlediska pojmu. Tento článek se zaměřuje na vztah mezi texty a termíny, které obsahují za účelem předávání informací. Cílem tohoto přístupu je zkoumat roli termínů v textu. Terminologija | 2011 | 18 53 3. STANDARDY TEXTUALITY Lze rozlišit několik typů a forem textu; texty mohou být vytvářeny k různým účelům (lyrická báseň nebo servisní příručka), mohou mít různý rozsah (vícesvazková kniha nebo telegram) atd., všechny vytvořené texty však sdílejí určité společné rysy. Tyto charakteristické rysy jsou známy jako standardy textuality. Tyto principy se vztahují k rysům přítomným v jazykových strukturách, pojmových vztazích, aspektech komunikace a systému kognitivních procesů a odrážejí se v textech. V lingvistickém přístupu ke zkoumání rysů textů nejsou termíny výslovně pojednávány, jsou však vždy implicitně přítomné při rozpoznávání pojmových vztahů (vztahů mezi pojmy). Beaugrande and Dressler (1981) consider a piece of writing to be a text if it is used in discourse and meets the seven standards of textuality. These are cohesion, coherence, intentionality, acceptability, informativity, situationality and intertextuality. Although these seven standards are widely known, in what follows I will discuss them in detail (by quoting) and elaborate on their terminological aspects. 1. „První standard se bude nazývat KOHESÍ a týká se způsobů, jimiž jsou složky POVRCHOVÉHO TEXTU, tj. skutečná slova, která slyšíme nebo vidíme, vzájemně propojeny v rámci posloupnosti. Povrchové složky závisí jedna na druhé podle gramatických forem a konvencí, takže kohese spočívá na GRAMATICKÝCH ZÁVISLOSTECH“ (Beaugrande, Dressler 1981: 3). Kohese je pojem zaměřený na text, což znamená, že se projevuje v povrchových prvcích textu (v jeho gramatických a lexikálních prvcích a rysech), jak se objevují ve fyzické podobě textu (mluvené nebo psané). Lze ji zkoumat lingvistickými metodami. Halliday a Hasan chápou kohesi jako gramatické a lexikální vztahy; zavádějí a vysvětlují pojem lexikální kohese, který naznačuje, že pojmová síť textu tvoří kohesi (Halliday, Hasan 1976: 238–239; Hasan 1984). Hasan rozlišuje dva typy lexikální kohese: obecnou lexikální kohesi a momentální vztahy. Takové vztahy lze a je třeba zkoumat jak v textech obecného jazyka, tak v textech psaných pro specifické účely. Zkoumání lexikálně-sémantických vztahů je důležité také z terminologického hlediska, neboť označení termínu, který odkazuje na pojem, se v textu obvykle objevuje jako určitá lexikální jednotka. Příjemce bude text považovat za koherentní 54 Á. Fóris | Terminology and Text Linguistics celek, pokud termíny, které obsahuje, aktivují stejný mentální obraz (pojmy a pojmové vztahy) založený na jeho či jejím předchozím vědění. Termíny proto významně přispívají ke kohesi textu tím, že předávají pojmové informace. Jazyková složka termínu umožňuje začlenit termíny jako nezbytné prvky jazykového kódu do kohese textu (Fóris 2010a). 2. „Druhý standard se bude nazývat KOHERENCÍ a týká se způsobů, jimiž jsou složky TEXTOVÉHO SVĚTA, tj. konfigurace POJMŮ a VZTAHŮ, které jsou základem povrchového textu, vzájemně přístupné a relevantní. POJEM lze definovat jako konfiguraci vědění (kognitivního obsahu), kterou lze v mysli <...> vybavit nebo aktivovat s větší či menší jednotností a soudržností. VZTAHY jsou SPOJENÍ mezi pojmy, které se vyskytují společně v textovém světě: každé spojení by neslo označení pojmu, k němuž se váže. <...> Někdy, i když ne vždy, nejsou vztahy v textu výslovně uvedeny, to znamená, že nejsou PŘÍMO AKTIVOVÁNY povrchovými výrazy“ (Beaugrande, Dressler 1981: 4). Koherence je pojem zaměřený na text také v tom smyslu, že se projevuje ve fyzické existenci textu a lze ji zkoumat a stanovovat pomocí lingvistických nástrojů. Tato druhá charakteristika řadí tento standard textuality – spolu s kohesí – do oblasti lingvistiky. Tento rys se vztahuje ke kognitivnímu obsahu textu, který se v širokých mezích projevuje v prostoru i čase. Kognitivní obsah je zprostředkováván pojmy a jejich porozumění usnadňují vztahy mezi nimi. Termíny označující pojmy nesou specifické a časové vazby mezi prvky vědění zakódovanými v textu. Významným účelem vědeckých textů je koherentní představení pojmového systému kognitivního obsahu. Termíny – jako označení pojmů a zároveň nositelé jejich významu – hrají v textech důležitou roli; jejich přesné a důsledné používání koherenci usnadňuje. 3. „Třetí standard textuality by se tedy mohl nazývat INTENCIONALITA a týká se postoje tvůrce textu, že soubor výskytů má tvořit kohezní a koherentní text, který slouží k naplnění záměrů tvůrce, například k šíření vědění nebo k dosažení CÍLE stanoveného v PLÁNU“ (Beaugrande, Dressler 1981: 7). Intencionalita je považována za pojem zaměřený na uživatele v tom smyslu, že ačkoli tento princip charakterizuje text, neboť je zprostředkován jazykovým kódem, jeho zkoumání i důvod jeho existence leží mimo jazykové rysy textu. Tvůrce textu stanovuje Terminologija | 2011 | 18 55 soudržnost a koherence, které slouží záměru textu. Z toho vyplývá, že účel textu určuje, jak se soudržnost a koherence projevují; důležitými faktory jsou například cílová skupina a cíl textu: odborný text může být určen odborníkům s rozsáhlými znalostmi dané oblasti nebo studentům, kteří se teprve seznamují se základy. Tento standard textuality je proto klíčovým rysem odborného textu, neboť záměrem autora každého takového textu (např. článku, učebnice či normy) je předat příjemci konkrétní obsah a určité množství znalostí. Znalosti, které má autor textu, tvoří prostřednictvím používání termínů základ záměrnosti. Autor textu vybírá ty části, které odpovídají jeho záměru. Cílené soudržnosti a koherence lze dosáhnout vhodným výběrem termínů a jazykových struktur. Záměrnost přesahuje fyzická omezení textu a opírá se o vztahy mezi pojmovými systémy autora a příjemce. Autor utváří pojmový obsah a jazykovou strukturu textu na základě vlastních znalostí a znalostí, které připisuje příjemci, a tím se ustavuje soudržnost a koherence. Abychom tedy vytvořili soudržný a koherentní text, musíme znát (nebo alespoň předpokládat) znalosti příjemce a termíny, v nichž jsou tyto znalosti zakódovány. 4. „Čtvrtým standardem textuality je AKCEPTABILITA, která se týká postoje příjemce textu: soubor výpovědí má tvořit soudržný a koherentní text, který je pro příjemce nějak užitečný či relevantní, například umožňuje získat znalosti nebo spolupracovat na plánu. I zde můžeme udržování soudržnosti a koherence ze strany příjemce považovat za samostatný cíl, pro nějž může být podle potřeby doplněn materiál nebo tolerována narušení. Operace VYVOZOVÁNÍ <...> názorně ukazuje, jak příjemci podporují koherenci tím, že sami přispívají k významu textu“ (Beaugrande, Dressler 1981: 7–8). Akceptabilita je pojem zaměřený na uživatele; hodnotí text z pohledu příjemce. Ačkoli jde o rys spojený s příjemcem, zároveň hodnotí text tak, jak se projevuje ve vztazích mezi textem a příjemcem. To, zda se ustaví soudržnost a koherence textu, závisí na příjemcích, jejich znalostech, cílech a zájmech. Použití příliš zjednodušených struktur nebo struktur, které jsou při vytváření povrchové podoby textu pojmově příliš složité, výrazně ovlivňuje jeho 56 Á. Fóris | Terminology and Text Linguistics použitelnost pro příjemce. Nevhodná úroveň termínů a vztahů mezi nimi může u příjemce znemožnit vytvoření koherence, a tím omezit akceptabilitu. Akceptabilita textu je určována vztahem mezi předchozími znalostmi příjemce a znalostmi zakódovanými v textu; lze jí dosáhnout prostřednictvím sdíleného souboru termínů. 5. „Pátý standard textuality se nazývá INFORMATIVNOST a týká se toho, do jaké míry jsou výskyty v předkládaném textu očekávané, či neočekávané, známé, či neznámé/jisté. <...> Zpracování vysoce informativních výskytů je náročnější, ale zároveň také zajímavější. Je třeba dbát na to, aby se zpracování ze strany příjemců nepřetížilo natolik, že by byla ohrožena komunikace“ (Beaugrande, Dressler 1981: 8–9). Informativnost je rovněž pojem zaměřený na uživatele a také rys, který se projevuje v textu a lze jej hodnotit z pohledu příjemce. K témuž textu lze přistupovat různě v závislosti na předchozích znalostech příjemce. Znalosti zakódované v učebnici musí například odpovídat kapacitě přijímajících studentů zpracovávat informace. Je-li v textu příliš mnoho nových informací (pojmových či jazykových), příjemci je nemusí zvládnout zpracovat; je-li jich příliš málo, text je nudí. Předchozí znalosti, věk atd. cílové skupiny jsou proto klíčovými faktory informativnosti. Optimální informativnosti textu lze dosáhnout koherentním používáním známých termínů a přizpůsobením informací nesoucích nové pojmy a termíny stávajícím znalostem příjemce. 6. „Šestý standard textuality lze označit jako SITUATIVNOST a týká se faktorů, díky nimž je text RELEVANTNÍ pro SITUACI, v níž se vyskytuje“ (Beaugrande, Dressler 1981: 9). Situativnost je pojem zaměřený na uživatele, který se týká vztahu daného textu k vnějšímu světu v situaci, v níž se text vyskytuje. Dosažení situativnosti významně ovlivňuje vztah mezi termíny vyskytujícími se v textu a termíny obvykle používanými v dané situaci. Například v přátelském rozhovoru může být použití formálních či poetických termínů vnímáno jako ironické nebo urážlivé. Ve vědeckém článku mohou odborné termíny ztížit porozumění textu, zároveň však usnadňují komunikaci v dílenském prostředí. Terminologija | 2011 | 18 57 7. „Sedmým standardem textuality je INTERTEXTUALITA a týká se faktorů, které způsobují, že využití jednoho textu závisí na znalosti jednoho či více dříve zpracovaných textů. <...> Intertextualita obecně odpovídá za vývoj textových typů jako tříd textů s typickými vzorci charakteristik“ (Beaugrande, Dressler 1981: 10). Intertextualita je pojem zaměřený na uživatele, který charakterizuje vztah textu k jiným textům, jež příjemce již dříve zpracoval. Příjemce snadněji rozpoznává vztahy v textech, které mají podobné standardy textuality; uplatnění podobných rámců, schémat a plánů (tamtéž, s. 90) zpracování textu výrazně usnadňuje. Existence různých typů textů (recept, vědecký článek, technická brožura, román atd.) je výsledkem snahy tvůrců textů vytvářet intertextové charakteristiky, které snižují náročnost zpracování pro příjemce. Intertextualita má zásadní význam pro texty standardů a učebnice. Vzdělávání průběžně buduje pojmový a terminologický systém, a proto je role propojení mezi texty klíčová. Například pojem čísel se utváří v průběhu několika let. Zpracování textu, který obsahuje nový termín (např. iracionální čísla), se opírá o jiné texty (o přirozených číslech, celých číslech a zlomcích), které byly zpracovány již před lety, a předpokládá jejich znalost. Taková propojení často nejsou v textu výslovně uvedena a příjemce si při jeho zpracování vybavuje znalosti nezbytné k jeho porozumění. V učebnicových textech je důležité vytvářet vhodně intertextově propojené texty, které splňují požadavky koherence. Kvalitně napsané učebnice předmětů vyučovaných ve veřejném školství splňují požadavek intertextuality jak jednotlivě, tak jako celek, neboť navazují na předchozí učebnicové texty jak svou strukturou, tak obsahem. Všech sedm výše popsaných standardů textuality je důležitých pro roli, kterou texty hrají v komunikačním procesu. Různé texty lze hodnotit různými přístupy, a proto mají v jednom případě větší význam jiné principy než v případě druhém. Při tvorbě textu je však třeba dodržovat každý standard a při hodnocení textu je nutné vzít v úvahu všechny. Účinek každého principu je třeba posuzovat podle dané situace. Kvantitativní výzkumné metody umožňují zkoumat povrchovou strukturu textu. Pečlivě naplánované studie podrobností koheze poskytují cenné údaje, které lze využít při tvorbě a hodnocení textů. 58 Á. Fóris | Terminology and Text Linguistics Kvalitativní výzkumné metody umožňují zkoumat pojmy, znalosti zakódované v textech a jejich vzájemné vztahy v textu. Abychom rozhodli, zda text splňuje požadavky na zakódování, uchovávání a šíření pojmů, musíme zkoumat jeho obsah, nikoli pouze jeho povrchovou strukturu. To zahrnuje zkoumání vnitřních pojmových systémů zakódovaných v textu i vnějších pojmových sítí (tj. celého pojmového systému dané oblasti), které jsou s nimi propojeny. Tyto pojmové vztahy se projevují v termínech, k nimž textová lingvistika přistupuje z hlediska standardů textuality a terminologie na základě vlastností termínu. Oba přístupy zdůrazňují význam pojmových aspektů při hodnocení textů. 4. V Ý Z N A M A S M Y S L Vzhledem k tomu, že známe základní pojmy textové lingvistiky a terminologie (např. pojem, význam), je třeba podrobněji se zabývat úlohou textů a termínů ve složitém komunikačním procesu. Při zkoumání obsahu textů hraje klíčovou roli koherence. Koherence umožňuje porozumět vztahům mezi termíny a usnadňuje předávání kognitivního obsahu textu. Abychom mohli zkoumat kognitivní obsah, musíme blíže rozvést pojem významu. Beaugrande a Dressler (1981: 84) rozlišují mezi významem a smyslem následujícím způsobem: „Jestliže se významem označuje potenciál jazykového výrazu (nebo jiného znaku) reprezentovat a sdělovat znalosti (tj. virtuální význam), pak můžeme smyslem označit znalost, která je skutečně sdělována výrazy vyskytujícími se v textu. Mnohé výrazy mají několik virtuálních významů, avšak za běžných okolností mají v textu jen jeden smysl. Není-li zamýšlený smysl ihned zřejmý, jedná se o neurčitost. Trvalou neurčitost lze označit jako víceznačnost, pokud zřejmě nebyla zamýšlena, nebo jako polyvalenci, pokud tvůrce textu skutečně zamýšlel sdělit více smyslů současně“ (Beaugrande, Dressler 1981: 84). V pojetí textové lingvistiky Beaugranda a Dresslera je smysl jazykového výrazu konkrétní realizací prvku virtuálního významu. Například termín otec může mít v daném textu jeden z následujících významů: předek, který zplodil dítě; přísný vychovatel dítěte; starostlivý a láskyplný opatrovník dítěte. V kterémkoli daném textu se termín otec vyskytuje v jednom z výše uvedených smyslů. Terminologija | 2011 | 18 59 Skutečnost, že vztah mezi významem a smyslem není jasný, dokládají případy, kdy jsou „cizí slova“, která již zakořenila ve slovní zásobě jazyků pro specifické účely, nahrazována „maďarskými slovy“. V přejímajícím jazyce mají cizí slova často pouze jeden virtuální význam, a proto je jejich smysl v textu jednoznačný, zatímco jejich ekvivalenty v cílovém jazyce mají často několik virtuálních významů, takže si příjemce není jistý, v jakém smyslu je daný výraz použit. Právě tehdy se čtenář setkává s nejednoznačností. Totéž platí, pokud se student pokouší určit smysl obecného jazykového slova užitého v textu na základě jednoho z jeho virtuálních významů. Porozumění založené na obecném jazykovém významu slova může být jednoznačné pouze tehdy, je-li jeho význam v obecném jazyce i v jazyce pro specifické účely (LSP) stejný (všechny jeho významy jsou totožné). Nejednoznačnost nastává, pokud student z několika virtuálních významů nevybere ten, který je potřebný k rozluštění sdělení textu. Proto je velmi důležité předávat ve škole nejen znalosti daného oboru, ale také jeho odborný jazyk a jeho normový systém. Situace překladatele v procesu překladu je velmi podobná: musí mezi možnými virtuálními významy v cílovém jazyce nalézt ten skutečně vhodný, který odpovídá smyslu výchozího jazyka. Je třeba poznamenat, že rozlišení významu a smyslu se v odborné literatuře sémantiky a pragmatiky vyjadřuje různými označeními, například: lexikální význam a aktuální význam. Rozlišení povrchové a hluboké struktury, případně jazykových a pojmových rozdílů mezi kulturami, lze rovněž vztáhnout k této dichotomii. Terminologie vyjadřuje rozdíl mezi virtuálním významem a smyslem takto. Smysl (aktuální význam) termínu se skládá z několika složek: pojem, pragmatická situace a jazyková realizace společně určují smysl (aktuální význam) termínu (Fóris 2010a). Po objasnění smyslu výrazu je třeba objasnit také smysl textu. Text kóduje znalosti pomocí výrazů (termínů). Smyslem výrazu jsou znalosti, které se vyskytují v daném kontextu. Otázkou zde je, jak se tento kumulativní smysl, který můžeme nazvat smyslem textu, aktivuje prostřednictvím užívání výrazů. In Beaugrande and Dressler’s understanding (1981: 84–85), the sense of the text is established through the continuity of knowledge activated 60 Á. Fóris | Terminology and Text Linguistics pomocí termínů; vzniká totiž koherentním uspořádáním termínů a jejich vztahů. Text může být koherentní, a přesto pro příjemce nesrozumitelný (například pokud mu chybějí potřebné základní znalosti), a může se také stát, že text koherentní není, ale příjemce mu rozumí, protože dokáže doplnit mezery v návaznosti. Například pokud učebnice fyziky směšuje perspektivy makrosvěta a mikrosvěta, rozložení informací nebude koherentní, pokud příjemce nezná textový svět obou těchto oblastí (tedy nemá dostatečné znalosti o makrosvětě i mikrosvětě). Při zkoumání vlastností textu se textová lingvistika nevyhnutelně dotýká otázek, na které musí terminologie odpovědět při budování svých teoretických základů. Jednou z nich je definice pojmu jako kognitivní jednotky. „POJEM lze definovat jako konfiguraci znalostí, kterou lze s větší či menší konzistencí a jednotností vybavit nebo aktivovat. Tato definice je operacionální a vychází z nesporného faktu, že uživatelé jazyka mají při užívání určitého výrazu nebo při setkání s ním tendenci AKTIVOVAT přibližně stejný úsek znalostí, tj. umístit jej do AKTIVNÍ PAMĚTI <…>. Rozdíly mezi jednotlivými uživateli jazyka se nezdají být natolik podstatné, aby často působily potíže. Z toho by mělo vyplývat, že význam pojmu je souhrnem jeho možných užití (Schmidt 1978). Mnohé pojmy jsou bohužel natolik přizpůsobivé různým prostředím, že jejich složky a hranice zůstávají poměrně NEOSTRÉ. Definování pojmů proto zahrnuje práci s komparativními PRAVDĚPODOBNOSTMI <….>.“ (Beaugrande, Dressler 1981: 85) Základní jednotkou terminologie je pojem; jeho jazykovým znakem je termín. Když byly tyto základní pojmy zavedeny, empirická zjištění (překlad, kontrastivní lingvistika atd.) ukázala, že charakteristické rysy pojmu a termínu tvoří neostrou množinu. Volný výběr klasifikačních znaků či rozdíly mezi světonázory různých kultur vedou k odlišné kategorizaci téže skutečnosti ve světě. Rysy daného pojmu se liší nejen v různých pojmových systémech jednotlivých kultur, ale také v různých oborech a někdy dokonce mezi různými skupinami odborníků působících ve stejném oboru. Neostrou povahu pojmu lze popsat z terminologického hlediska: aktuální význam termínu se může lišit v Terminologija | 2011 | 18 61 různé komunikační situace (nebo, řečeno výše, aktivuje různé konfigurace znalostí). Vztahy mezi koncepty „tvoří vazbu, která vymezuje užití každého konceptu“ (tamtéž, s. 86). Tato definice konceptu není v rozporu s terminologickým pojetím, neboť popisuje tutéž myšlenku, jakou má terminologie o vztahu mezi jazykovým znakem termínu a rysy konceptu. „Pokud koncepty skutečně mohou podle podmínek aktivace zahrnovat různé prvky znalostí, pak nemohou být primitivními, monolitickými jednotkami. Naopak, koncepty musí mít vlastní složky, které drží pohromadě určitá SÍLA VAZBY.“ (tamtéž, s. 86). Složky konceptů se mohou lišit v myslích různých lidí s různými znalostmi na pozadí; vezměme například konceptuální složky, které si fyzik, chemik a literát mohou spojovat s pojmem atom. 5. Z Í S K Á V Á N Í A O R G A N I Z O V Á N Í Z N A L O S T Í Při diskusi o otázkách kódování a dekódování textu se setkáváme s otázkami ukládání dat v mozku a vyhledávání uložených prvků. Aby mohl producent textu zakódovat znalosti do textu, musí najít potřebné jazykové prvky a pravidla tvorby kódu. Při dekódování musí příjemce z jazykových znaků extrahovat prvky znalostí. Tyto procesy, které probíhají v mozku, se opírají o charakteristické rysy, jež se v textu projevují prostřednictvím standardů textuality. Různé části mozku ukládají jazykové znaky a kognitivní znalosti. Otázkou je, jak se vytváří jazykový kód, aby zprostředkovával znalosti, a naopak, jak se v procesu dekódování kognitivní znalosti propojují s příchozími jazykovými znaky. V kognitivní neurovědě se tento mentální proces, při němž se znalosti ukládají do různých částí mozku a při využití se vybavují, nazývá aktivní paměť (R ಶcsmány 2003, Gósy 2005: 27–71). Poznatky kognitivní neurovědy ukazují, že znalosti organizované v mozku mají síťovou strukturu (Gósy 2005: 193–200), což znamená, že síťová struktura umožňuje rychlý přístup k uloženým znalostem a jazykovým znakům. Na základě svých studií v oblasti terminologie předpokládám, že mentální procesy probíhající v mozku se odehrávají ve zvláštní, takzvané bezškálové síťové struktuře, podobně jako ukládání a vybavování termínů (Fóris 2007). 6 2 Á. Fóris | Terminology and Text Linguistics Tyto sítě se nevyvíjejí náhodně, nýbrž vznikají cílevědomě a jejich zvláštní vlastnosti zajišťují velmi rychlé a spolehlivé fungování. Taková síťová struktura je vhodná k modelování mnoha detailů fungování jazyka a komunikačních procesů. Vnitřní a vnější vazby textu rovněž vytvářejí síť, kterou lze vysledovat v krátkém čase. Referenční systémy tištěných slovníků nebo vyhledávače online slovníků vedou sítí slovníků (Fóris 2008). Konceptuální/terminologické sítě přesahují fyzické hranice textu v intertextualitě, ve vazbách, které vytvářejí kohezi a koherenci, i ve vztazích mezi souborem termínů producenta textu, samotným textem a jeho příjemcem. Znalosti a významy jsou citlivé na kontext a závisí na něm. Znalosti a významy se vždy aktualizují prostřednictvím určitého druhu sítě. Znalosti lze organizovat do sítě různými způsoby; je-li tato síť dobře uspořádána, považuje se text za koherentní. Beaugrande a Dressler (1981: 94) chápou koherenci jako výsledek sítě obsahující koncepty a vztahy: „Koherence bude chápána jako výsledek spojení konceptů a vztahů do SÍTĚ složené z PROSTORŮ ZNALOSTÍ soustředěných kolem hlavních TÉMAT.“ V síti konceptů mají uzly různé funkce. Existují primární a sekundární koncepty. Základem klasifikace je míra, v níž je koncept vhodný pro účely řídicího uzlu, který zajišťuje mentální kontinuitu. Podrobná diskuse o této otázce při studiu textových charakteristik je velmi důležitá, protože termíny v učebnici je třeba vybírat tak, aby aktivovaly správné koncepty zajišťující mentální kontinuitu. Organizace konceptů a vztahů do sítě vede nejen ke konceptuální síti, ale také ke gramatické síti, která hraje významnou roli v kohezi. Dekódování znalostí zakódovaných jazykovým kódovým systémem textu je složitý psychologický proces. Získávání informací není pouhým použitím kódového klíče k rozluštění významu kódů. Mnohé standardy textuality se zaměřují na vztah mezi příjemcem a textem. Dekódování textu je psychologický proces stejně jako tvorba textu a probíhá podle stejných globálních vzorců. Při získávání informací hrají důležitou roli vyvozování, doplňování a znalost konvencí tvorby textu. Terminologija | 2011 | 18 63 Text může splnit svůj účel, pokud je dekódování dokončeno. Úspěšnost dekódování závisí na tom, zda jsou příjemci obeznámeni se znaky a kódovým klíčem, tedy s přijatými způsoby vyjadřování. Přenos znalostí může být účinný pouze tehdy, pokud je příjemce schopen porozumět obsahu textu. Toto porozumění závisí na tom, zda si příjemce osvojil normy daného typu textu; terminologické normy jsou v tomto ohledu zásadně důležité. Z Á V Ě R V rámci textové lingvistiky jsem se zaměřil na vztah mezi strukturou textu a uchovávanými informacemi. Ze sedmi standardů textuality hraje při studiu odborných textů hlavní roli koherence. Koherence textu se chápe jako síť vztahů mezi pojmy; důležitou roli v ní hraje význam termínů a jejich funkce v textu. Termíny hrají důležitou roli ve standardech textuality. Informační obsah textu je zakódován v síti tvořené termíny. Textovělingvistický model Beaugranda a Dresslera popisuje tok informací v systému vztahů v textové síti. V modelu vystupují termíny jako nositelé konfigurací znalostí (pojmů). Terminologie vychází ze vztahu mezi pojmem a termínem a vytváří model komunikačního procesu, který zahrnuje také různé vztahy v textu. REFERENCES Beaugrande R. de, Dressler W. 1981: Introduction to Text Linguistics, London/New York: Longman. Beaugrande R. de, Dressler W. 2002: Introduction to Text Linguistics. http://www.beaugrande.com/introduction_to_text_linguistics.htm (09.10.2011) Budin G. 2001: A critical evaluation of the state-of-the-art of terminology theory. – ITTF Journal 12 (1–2), 7–23. Cabré (Castellví) M. T. 2003: Theories of terminology. Their description, prescription and explanation. – Terminology 9 (2), 163–200. Dressler W. 1972: Einführung in die Textlinguistik, Tübingen: Max Niemeyer Verlag. Fóris Á. 2006: A terminológiai szemlélet a tankönyvek minőségi megítélésében. [Terminological perspectives in the qualitative assessment of coursebooks.]. – Iskolakultúra XVI (5), 79–88. Fóris Á. 2007: A skálafüggetlen hálók nyelvészeti vonatkozásai. [Linguistic approaches of scale-free networks.] – Alkalmazott Nyelvtudomány VII (1–2), 105–124. Fóris Á. 2008: Scale-free Networks in Dictionaries. In Bernal, E. – DeCesaris, J. (eds.) Proceedings of the XIII EURALEX International Congress (Barcelona, 15–19 July 2008). Sèrie Activitats. 20. Barcelona: Institut Universitari de Lingüística Aplicada, Universitat Pompeu Fabra, 1499–1504. Fóris Á. 2010a: Change of paradigm in terminology: new models in KO. In: Gnoli C., Mazzocchi F. (eds.) Paradigms and conceptual systems in knowledge organization. Proceedings of the Eleventh International 64 Á. Fóris | Terminology and Text Linguistics ISKO Conference 23–26 February 2010, Rome, Italy. (Advances in Knowledge Organization Vol. 12.), Würzburg: ERGON VERLAG, 57–63. Fóris Á. 2010b: Tankönyvvizsgálatok terminológiai és szövegnyelvészeti szempontból. [Course book analysis from terminological and text linguistic aspects.] – Magyar Terminológia 3 (2), 229–250. Gósy M. 2005: Pszicholingvisztika. Budapest: Osiris Kiadó. Halliday M. A. K., Hasan R. 1976: Cohesion in English. London: Longman. Hasan R. 1984: Coherence and cohesive harmony. In: Flood J. (ed.) Understanding Reading Comprehension, Delaware: International Reading Association, 181–219. Károly K. 2007: Szövegtan és fordítás. [Text linguistics and translation.] Budapest: Akadémiai Kiadó. Laurén C., Picht H. 1993: Vergleich der terminologischenSchulen. In: Laurén C., Picht H. (eds.). Ausgewählte Texte zur Terminologie, Vienna: TermNet, 493–539. Lévy P. P. 2007: Nouvelle responsabilité des intellectuels. Le Monde Diplomatique. http://www.monde-diplomatique.fr/2007/08/LEVY/15006 (30.09.2011) Lévy P. P. 2008: Az értelmiség új felelőssége a kommunikáció korában. – Információs Társadalom VIII (4), 8–11. Mel’cuk I., Žolkovskij A. 1970: Towards a functioning meaning-text model of language. – Linguistics 57, 10–47. Petőfi J. (ed.) 1979: Text versus Sentence: Basic Questions in Text Linguistics, Hamburg: Buske. Petőfi S. J. 1990: Szöveg, szövegtan, műelemzés, Budapest: OPI. Racsmány M. 2003: Az emlékezet kognitív neuropszichológiája. In: Pléh Cs., Kovács Gy., Gulyás B. Kognitív idegtudomány, Budapest: Osiris Kiadó. Sager J. C. 1990: A Practical Course in Terminology Processing, Amsterdam/Philadelphia: John Benjamins. Schmidt S. 1978: Some problems of communicative text theories. In: Dressler W. (ed.) Current trends in text linguistics, Berlin: de Gruyter, 47–60. Temmerman R. 2000: Towards New Ways of Terminological Description. The Sociocognitive approach, Amsterdam/Philadelphia: John Benjamins. TERMINOLOGIJA IR TEKSTO LINGVISTIKA Nagrinėjant kalbos vartojimo klausimus, terminologijos ir teksto lingvistikos tyrimai remiasi skirtingais požiūriais ir metodais. Terminologijos tyrimuose pagrindinis dėmesys tenka terminui, kuris laikomas pagrindiniu vienetu, teksto lingvistikos tyrimuose – tekstui. Abiem atvejais domimasi, kokią informaciją ir kaip perteikia tiriamas vienetas. Straipsnyje, remiantis R. de Beaugrande ir W. Dressler knyga Introduction to Text Linguistics, atskleidžiamos terminologijos ir teksto lingvistikos sąsajos. Jas tiriant pagrindinis dėmesys kreipiamas į ryšį tarp teksto struktūros ir jame perteikiamos informacijos. Iš septynių teksto požymių ypatingas vaidmuo skiriamas koherencijai, kurią atskleidžia ryšių tarp sąvokų tinklas. Čia didelės svarbos įgauna terminų reikšmė ir jų vaidmuo tekste. Straipsnyje nagrinėjama, kaip tekste užkoduojamos ir iškoduojamos žinios. Trumpai paliesti klausimai, kaip žinios gaunamos, apdorojamos, saugomos ir perduodamos naudojant kalbą. Gauta 2011-11-14 Ágota Fóris Károli Gáspár University, TERMIK Reviczky u. 4., 1088 Budapest, Hungary E-mail [email protected] Terminologija | 2011 | 18 6 5