Kazimieras Gaivenis – žmogus ir mokslininkas

Kazimieras Gaivenis – člověk a vědec (18. 1. 1934 Stučiai, okres Tauragnai – 11. 7. 2003 Vilnius, Lazdynai) JONAS KLIMAVIČIUS Člověk – Litevec (velký vlastenec), východolitevský Aukštaitiec z okolí Uteny (bez výraznější otevřenosti, bez silnějšího regionálního a nářečního patriotismu). Vědec – jazykovědec, terminolog (v širokém smyslu), také lexikolog (k oběma dodejme –graf), horlivý pracovník v oblasti jazykové kultury, osvětový pracovník a vychovatel v oblasti jazyka. Přišli jsme z dětství jako ze země. Známou pravdu francouzského humanisty 20. století Antoina de Saint Exupéryho láká pootočit a rozšířit po litevsku – z vlastního národa, jeho dějin, vlastního kraje, rodného místa, z rodičovského hnízda, z matčina klína pochází jak ono dětství, tak my všichni. Mladý Jonas Basanavičius, tehdy dítě oslabeného, zchudlého, ale odolného národa, hleděl z rodného Kūšliakalnia, ze širokého „výhledu <...> s vyhlídkou <...> až <...> za <...> Vilkaviškis“, odkud „kouř z lokomotivy na železnici <...> rozechvíval nevýslovné city v mém srdci“ a rodila se touha spatřit širý svět (Basanavičius 1997: 36–37). Když spatřil Litvu, Prusko, Rusko, Bulharsko, Evropu jako celek i Ameriku, už široce rozkročený, široce a hluboko – až do dávnověku! – zahlédl svou rodnou zemi: „Mé rodiště leží ve vsi Ožkabalai, <...>. Pole této vsi se rozkládají na severním okraji tzv. valdajsko-pomořanského pohoří,<...> směrem na západ <...> vede k Prusku. <...> směrem na sever <...> až k břehům Němenu, <...>. Na jih <...> až k Mazursku, <...>“ (Basanavičius 1997: 7). A tak jedenáct stran až do vlastního útlého dětství! Není tedy tento buditel a inspirátor vlastenectví, patriarcha obrozujícího se národa, také velkým univerzalistou – člověkem světového rozhledu? Jeho maličké rodiště leží v širokém vesmíru! Tauragnai Kazimierase Gaivenise se Stučiu gatvė vedoucí do jeho vesnice Stučiai ležely na pomezí někdejších mírumilovných Sélů a později průbojných Litevců, kteří je zlitevštili, s Molė- 218 Jonas Klimavičius | Kazimieras Gaivenis – žmogus ir mokslininkas tami a Labanórem, nejméně osm století – od dob taurů – ve zalesněné a kopcovité krajině jezerního kraje východního Aukštaitijska s Taurapilisem, kostelem a panstvím; roku 1944 téměř vše vyhořelo, zůstala jen fara, záhy předaná škole. Kazimierasovy prožitky z rodného kraje, přírody, rodiny a sousedského prostředí, živě vyvěrající ve vzpomínkách a náladách z jeho vyprávění a výletů s dětmi, působivě a sugestivně podala jeho dcera (Gaivenytė-Butler 2004: 15–25). Takový zůstal i ve městě – v Uteně. O jedné „mladické pošetilosti“ spolužáků, která jim skončila sníženou známkou z chování, tichý Gaiveniokas „s lítostí řekl, že rodičům přivezeme dobrou zprávu“ (Šimkūnas 2004: 46). Rodiči milován – miluje rodiče. Nepřipomíná nám to, jazykovědcům, něco? Dvanáctiletý Jonukas z rodiny Jablonských se při tonutí nejvíc bál, „jak ho matka bude postrádat a oplakávat“ (Balčikonis 1932: XIII). Zraněný J. Basanavičius ještě téhož večera „snad naposledy“ píše „Nejmilejší maminko!“ (Basanavičius 1970: 744), protože si ho, svého prvorozeného a tehdy jediného syna, který se „narodil in asphyxia“, po hodině oživeného, „velmi zvykla rozmazlovat a milovat“ (Basanavičius 1997: 17, 12). Osmnáctiletý mladík byl při pohřbu šestileté sestřičky Marutė, „neslýchaně krásné“ a „nesmírně milé“, po jejím uložení do země „tak strašně zarmoucený“, že málem upadl (Basanavičius 1997: 12). Dojemný lyrik, velký neoromantik, odolný Litevec Jonas Aistis, který zůstal ve Francii bez drahé vlasti i bez domova, usnul únavou na podlaze na lyonském nádraží a probudil se s „těžkým snem: vyschlý rybník či jezero plné napůl udušených breughelovských ryb a jiných groteskně odporných tvorů; na druhém břehu toho bahna a vody, na protějším svahu, mě zoufale vyzývá otec, abych se vrátil domů. A tak několik let, noc co noc...“ (Aistis 1991: 354). Taková – byla!.. – naše humanitní generace, takové dědictví zanechala. A – díky Bohu! – nejsme sami. Uveďme jen jeden pozoruhodný příklad – Epameinónda, velkého vojevůdce thébské demokracie, jenž byl podle Michela de Montaigne „třetím a, <...>, nejvýznamnějším“ z „trojice nejvýznamnějších mužů“; „nikdo nevěděl více a nemluvil méně než on“ [mluvil tak málo jako on], ale „co řekl, to nikdo nedokázal říci lépe“ (Montenis 1983: 130). Před bitvami vždy navrhoval mírovou dohodu, po nich vždy propouštěl zajatce – ovšem beze zbraní –, ale největší radostí jeho života nebylo největší a rozhodující vítězství v bitvě u Leukter (sám zemřel na následky zranění), nýbrž radost rodičů z tohoto vítězství (Монтень 1979: 672). Všude na světě byli vždy lidé s velkým srdcem. Téměř vždy jich však bylo příliš málo... Terminologija | 2014 | 21 219 Toks ir K. Gaivenis. „Gabus artistas“ (Iv onis 2004: 59), „poetiškos dvasios žmogus“ (Keinys 2004: 38), Universitete – gal ir ne be gerbiamo profesoriaus Juozo Balčikonio įtaigos – palinksta į kalbą – į gimtąją tarmę (Gaivenis 2004: 71), nors pasidomi ir Konstantino Sirvydo, rytiečio anykštėno, morfologinėmis tarmybėmis (Gaivenis 2004: 67). Gyvenimas „vienodas, bet nenuobodus“ (Gaivenis 2004: 67). Pirmakursio pareiškimas laiške mokyklos draugui – „tampu pesimistu ir materialistu <...> skeptiku“ (Gaivenis 2004: 65) – veikiau tik platesnė gyvenimo, taigi ir jo tamsiosios pusės, tarp kita ko, ir įsistiprėjančios silpnosios lyties pajauta. Tolydžio ji įvairiapusiškesnė – yra ir „slapčiomis pasiųsti žvilgsniai“ (Gaivenis 2004: 69), ir – po pusantrų metų, baigiant studijas: „praeities nesugrąžinti, o dabartis šioje srityje nieko gero nežada“ – lieki „Dobilėlio penkialapio“ draugijoje (Gaivenis 2004: 72). Po ukončení studií v roce 1959 a nástupu vědecké práce v Institutu litevského jazyka a literatury působil velmi krátce jako onomastik – i to zanechalo stopu –, brzy se však stal terminologem a zůstal jím natrvalo – jako pevná součást oboru. Dar užgriebęs darbovės dalyką – afiksų terminizaciją (1964), jau nuo 1963-iųjų pradeda skelbti straipsnius apie sudėtinius terminus, o 1969 m. apgina labai savarankiškai parašytą šios temos disertaciją (išsamiausi disertacijos straipsniai – 1968 m. ir po gynimo – 1975 m. ir net 1998 m.). Greitai susirgęs, ilgai sveiko. Po návratu do vědecké práce pracoval ještě více a v různých směrech. Jeho jazyková zkouška v rámci kandidátského minima, kterou složil s výborným výsledkem, byla zařazena mezi ty nejlepší. Disertací si vytříbil teorii a praxi vědeckého výzkumu; na nesčetných poradách a konzultacích o terminologii okusil všelijakou trpkost práce na tvorbě a úpravách terminologie. V časopise Logos, který přinesl Jonas Kruopas, se seznámil s terminologickou teorií Stasise Šalkauskise (1983), stejně jako s řadou prací ruské a lotyšské terminologie a s několika západními; sám se chystal vytvářet teorii litevské terminologie. Hlavní práci se však nevěnoval soustavně osamoceně; souběžně s ní – nikoli před ní ani po ní – a dokonce střídavě s velmi rozsáhlou, téměř každodenní praktickou vědeckou prací na tvorbě, standardizaci a rozvoji terminologie, jejím teoretickém zdůvodňování a hodnocení; v letech nezávislosti také v oblasti terminografie, standardizace termínů a terminologické databáze. Hlavní směr byl vždy na zřeteli, K. Gaivenis k němu však postupoval zdaleka a širokým obloukem – zajímaly ho různé teoretické otázky jazyka vědy jako celku – například nespecifické vyjadřování modality (1986) či pokus vybrat jeden ze dvou profesionalismů 220 Jonas Klimavičius | Kazimieras Gaivenis – žmogus ir mokslininkas sampratą ir nušviesti jų santykį su terminija ir žargonizmais (1985), taip pat terminų vaizdingumas (1991) ir antropomorfiniai terminai (1989), terminų antonimija (1989) ir jų pragmatika (2000). Eita ir ne be atodairos į liaudinę specialiąją leksiką (1983) ir sąsajas su ja – terminizaciją ir determinizaciją (1997). Tai buvo ilgi ir įvairiapusiai, bet daugeliu atžvilgių nuodugnūs, grįsti paskui jau ir tarptautine patirtimi tyrinėjimai. Taip prieita prie principų – tai str. „Bendrieji lietuvių terminijos kūrimo ir norminimo principai“ (1979) – pirmieji mėginimai juos kurti, šiuolaikiniai tarptautiniai ir šiuolaikiniai lietuvių. Dviem straipsniais rėpia kalbinius ir loginius terminų reikalavimus – taisyklingumą, tikslumą, darbinį patogumą (1994) ir du terminų norminimo principus – grynumą ir pastovumą (1996) ir priduria ekstralingvistinius – grynumo, autoriteto, efektyvumo, arba paveikumo, sistemiškumo ir paplitimo (statistinį) (1996, su Angele Kaulakiene). Obzory teorie terminologie rozšiřovaly její dějiny. O něco dříve než již zmíněné pojednání o teorii S. Šalkauskise vyšel článek „Činnost J. Jablonského v terminologických komisích“ (1982). Velmi rozsáhlá a úspěšná terminotvorná činnost samotného J. Jablonského zůstala K. Gaivenisovi nepovšimnuta, nezkoumána (jinými zkoumána) a neoceněna. Vyzdvihování S. Šalkauskise nad J. Jablonského je podle mého názoru čistě formalistické – J. Jablonskis teorii nenapsal. Měl ji však, sám se jí řídil a předal ji dál. Teorie S. Šalkauskise spočívala v Logose, nyní v jeho svazcích spisů a patrně zůstane v dějinách. Formální hodnocení jsou nepodložená a nelze je obhájit. A sám K. Gaivenis velmi správně poznamenává: „praktická činnost S. Šalkauskise při uspořádávání termínů v nejednom případě odporuje jeho zveřejněným teoretickým terminologickým zásadám“ (Gaivenis 1983: 136), a když prohlédl jeho slovníky – filozofický (1983) a pedagogický (1996) –, konstatuje nejen to, že se mnohé jeho novotvary neujaly, ale také že měly „nevýraznou slovotvorbu“ (Gaivenis 1996: 90). K. Gaivenis nepřistupuje jako už nejedna primitivní mysl – neujalo se, tedy bylo to špatné –, ale navíc si uvědomuje, že někdy tomu tak bylo jen proto, že význam tehdy ještě nebyl zralý, nebyl uvědomovaný (například žiūra se znovu objevilo snad po půlstoletí a značně se ujalo, dokonce ve více než jednom významu). K. Gaivenis však výstižně postřehl také jistý formalismus S. Šalkauskise, třebaže jej takto nenazval – „pojmenovával umělé pojmy“ (Gaivenis 1996: 90). K. Gaivenis to nikdy nedělal – jeho terminologická teorie a praxe kráčely ruku v ruce. Kromě S. Šalkauskise vyzdvihl K. Gaivenis závažné základy terminologie u Ramūnase Bytautase a lidovou i vědeckou terminografii Jurgise Elisonase. Terminologija | 2014 | 21 221 Įdomus ir netikėtas straipsnelis „Vydūnas ir fizikos terminija“ (1993). Surasta terminijos įvairenybių Vinco Kudirkos, Vaižganto, Zigmo Žemaičio, Tado Ivanausko veikloje (2000). Pastebėti ir įvertinti Pauliaus Slavėno, Kazio Daukšo, Leono Mulevičiaus, savo mokytojo Jono Kruopo terminologijos darbai ir darbeliai. Monografie Lietuvių terminologija: teorijos ir tvarkybos metmenys vyšla až v roce 2002, poté co autor dokončil všechny ostatní práce. První kapitola „Vlastnosti termínů a požadavky na ně“ (13–49) obsahuje ve srovnání s články také nová témata; v kapitole „Způsoby uspořádávání termínů“ (63–87) se již objevila podkapitola „Počítačové uspořádávání termínů“ a v kapitole „Zásady a pravidla tvorby a normalizace terminologie“ (89–108) jsou již rozděleny na obecné (jako pro celý spisovný jazyk) a zvláštní zásady a pravidla. Obsáhlá kapitola „Směry, školy a významní badatelé terminologie“ (110–135) je celá nová. Některé nové věci v monografii vznikly úpravou starší verze z článků, někdy podle mého názoru zbytečně a bezdůvodně. V období od disertace k monografii napsal velmi mnoho nejrůznějších prací o terminologii a opravdu nemálo dalších prací z jazykovědy. Vše ani nelze vyjmenovat; k posouzení všeho je třeba důkladně prostudovat Rinktinius raštus. Lze vyzdvihnout jen to, co už tehdy bylo pro K. Gaivenise velmi příznačné a pro litevskou terminologii skutečně významné. Neměl příležitost zkoumat tvoření termínů – formou disertace ani studie. Právě on se však z nepočetného kruhu terminologů po celou dobu nejvíce zajímal o neologii (neologismy) a novotvorbu (tyto věci jasně rozlišoval) – sbíral je ze slovníků, encyklopedií aj., předkládal výběrové seznamy – celkem několik set výrazů – a opravoval nebo odmítal nesprávné: „Novotvar jako novotvar“ (1974). Pravidelně zveřejňoval různé aktuální směsice témat, téměř vždy s nějakým teoretickým podkladem, například „Zákruty rozvoje terminologie: – Několik společných rysů terminologie. – Co je v terminologii možné a co nemožné. – Klady a zápory specializace afixů“ (1973). Když se podíváme na terminologie jednotlivých oborů, téměř všude vidíme na prvním místě či nejčastěji terminologa Kazimierase Gaivenise, nejšířeji a nejdůsledněji se však věnoval přírodním vědám. Patří sem inovace v botanické systematice (1985), názvy rodů a druhů (1985), poznámky k terminologii systematiky rostlin a hmyzu (2001) i názvy hmyzu (1979) a ryb (1995). V nejednom případě a z různých hledisek zkoumal technickou terminologii (1972, 1975, 2 2 2 Jonas Klimavičius | Kazimieras Gaivenis – žmogus ir mokslininkas 1981, 1990, 1994). A co teprve fyzika, chemie, vojenství, hudba...? Při překladu páté části Filosofijos žodyno (1975, 488 s.) se nepochybně díval očima zkušeného terminologa. K. Gaivenis všude hledal terminologická témata a všude nacházel terminologické problémy, řekněme dokonce i ve spisech Kazimierase Būgy a Ernsta Fraenkela. Při psaní disertace napsal také jakousi zvláštní terminologickou recenzi „O uvádění složených termínů a definic ve Slovníku současné litevštiny“ (1966). Ve vydání tohoto slovníku z roku 1972 „K. G a i v e n i s upravoval termíny, doplňoval je a četl celý text“. V pokulhávajícím Tarp-tautinių žodžių žodyne z roku 1969, který recenzenti kritizovali i hájili, postrádal K. Gaivenis 100 potřebných slov (1981). Upozornil na slova z Vydūnasovy publicistiky, která lexikografové přehlédli (1993). Díval se, jak jsou termíny uváděny dokonce i ve dvojjazyčných slovnících. Napsal řadu recenzí, nejen slovníků termínů (některé sám konzultoval), ale také dvou svazků Lietuvių kalbos žodyno, slovníků synonym a přirovnání, jazykovědné bibliografie... Ohněm své kritiky ničil volnou terminografickou fušeřinu: „MS-DOS – málo užitku; ‚Slovník podnikatele‘, nebo skládka slov?“ V časopisech Kalbos kultūroje, Mūsų kalboje, Gimtojoje kalboje, odborných (Moks las ir technika, Žemės ūkis, Mūsų gamta...) i všeobecných periodikách napsal více než sto návrhů na opravu významů, tvarů, tvoření a syntaxe litevských i mezinárodních termínů, jakož i obecnějších poznámek a doporučení; věnoval se téměř stovce konkrétních jazykových jevů a drobností ve spisovném jazyce, mnohým také vtipným, hravým jazykovým zajímavostem. Články K. Gaivenise se vyznačují jasným, nikoli však přímočarým, nýbrž značně odstíněným výkladem, stylistickou vytříbeností a logičností – sám napsal dokonce článek „Vyjádřit se logicky a litevsky“ (1987). Dobrá kompozice – důslednost, podkapitoly, závěry, nezřídka i epigraf – jako by byla klíčem k článku i k širšímu rozhledu. Vlastních terminografických prací K. Gaivenise bylo velmi mnoho a byly rozmanité, několik z nich také velmi rozsáhlých. Nejvýznamnější – v měřítku celé litevské jazykovědy – je Kalbotyros terminų žodynas, který připravil spolu se Stasysem Keiniem v oboru svého vlastního vědeckého zaměření (1990, 280 s.: K. Gaivenis – 10–121, St. Keinis – 121–243) a který vydalo nakladatelství „Šviesa“, tedy pro školy. První slovník pro studenty vydali v roce 1971 v Pensylvánii William R. Schmalstieg a Antanas Klimas – litevsko-anglicky – měl 116 stran (velký formát). Školní vydání bylo odbornější. Kladnou recenzi napsal také W. R. Schmalstieg. Slovník obsahuje asi 1800 Terminologija | 2014 | 21 223 termínů. V roce 2007 vydal sedmičlenný kolektiv lingvistů vedený Valentinou Skujiņou Valodniecības pamatterminu skaidrojošā vārdnīca (624 s.) – přibližně 2000 termínů. K. Gaivenis věnoval nesmírné množství času a sil terminologickým slovníkům, slovníčkům, sbírkám a příručkám z jiných oborů, na nichž pracoval jako sestavovatel, konzultant, korektor, normotvůrce i recenzent. Jen snad ve třech případech se na titulní stránce ani neuvádělo, že konzultoval nebo prohlédl K. Gaivenis; zato v desítkách případů stálo, že prohlédla Terminologická komise LKLI (později skupina, oddělení), bylo dohodnuto s Terminologickou komisí, projednáno v Terminologické komisi (v jednom případě svévolně napsáno „schváleno“: skupina Institutu skupina k tomu oprávnění neměla). Takové byly tehdejší poměry... Možná, že v některých případech si to sám nepřál ani K. Gaivenis – v labyrintu kolektivního sestavování a projednávání nebylo možné dosáhnout jazykové kvality. Lze celkem snadno odhadnout, kolik práce měl „bez autorského kolektivu, <...>, se velmi aktivně podílel <...> odpovědný redaktor Terminologické komise K. Gaivenis“, když se ve Výzkumném ústavu soudních expertiz připravovala Krátká kriminalistická příručka (1970, 184 s., 243 obrázků, každý s několika až několika desítkami uvedených termínů). V komisi, která sestavila Slovník fyzikálních termínů (1979, red. prof. P. Brazdžiūnas), byl mezi 15 členy uveden i K. Gaivenis. Také byl členem redakční rady Slovníku termínů laserové fyziky (1984, 2. vyd. 1990) a Slovníku termínů vědeckých a technických informací (1983). Teprve ve slovníku z let nezávislosti Slovník termínů radioelektroniky (2000, 1342 s., 19 000 termínů) je mezi 12 autory také lingvista Kazimieras Gaivenis, abecedně první (a další dva lingvisté – naprostá většina jsou terminologové!...) – se značkou autorských práv. Terminologijos taisymai (1992), į kuriuos sudėtas keturių in corpore tuometinių taisytojų ilgų metų triūsas, sudėstytas daugiausia A. Kaulakienės, bet sumanytas, rodos, K. Gaivenio, jo ir palaimintas, nors be ats. redaktoriaus. Beje, kai kurių recenzentų pasirodyta nesuprantant terminologijos. Když lexikograf Antanas Lyberis přizval terminologa K. Gaivenise a později se k nim připojil rusista Vytautas Šernas, vyšel v roce 1985 jejich sestavený Školní litevsko-ruský slovník; s názvem Krátký (místo školní) vyšel také v letech 1989 a 2002. Byl členem redakční rady svazků o terminologii, odborné slovní zásobě a jazyce vědy v časopise Lietuvių kalbotyros klausimai (sv. 16, 22, 24), odpovědným redaktorem sv. 29, odpovědným redaktorem časopisu Terminologijos (sv. 2–7) a redaktorem časopisu Kalbos kultūros. 224 Jonas Klimavičius | Kazimieras Gaivenis – žmogus ir mokslininkas byl členem redakční rady (čísla 36–74), hodně tam také publikoval; v 50 číslech otiskl přibližně 110 článků a kratších textů a vydal zde i přehled „Terminologické otázky a normování v časopise ‚Kalbos kultūroje‘“ (1986). Pracovní záběr, který nelze přesně vyjádřit ani počtem hodin, ani počtem termínů, představovalo projednávání termínů – méně v Institutu, více mimo něj, často i formou výjezdů. Trvalo déle než 40 let. Mimochodem, tehdy se pořizovaly zápisy, zaznamenávaly se však pouze přijaté termíny. A co teprve ti, kdo přicházeli, telefonovali a posílali dopisy se svými terminologickými dotazy. A nejen terminologickými. Jedné velmi důkladné paní, která přišla dát redakčně do pořádku nějaký dokument, přece jen zdvořile řekl: – Tuším, že ten dokument nakonec přijde ke mně (přes vedení Institutu)... Většina lidí byla spokojená a vděčná, při rozloučení se jich sešlo mnoho, několik vděčných osob také napsalo (Trečiokaitė 2004: 48–49; Dudlauskienė 2004: 26–32), dokonce i jedna z mladých terminoložek (Zemlevičiūtė 2004: 56–58). Ale stávalo se ledacos – jednou zdrženlivý a trpělivý Kazimieras parafrázoval zákon Edwarda Murphyho a napsal: „Když všichni kritizují – to je terminologie.“ Po dvaceti letech bych dodal: a veškerý spisovný jazyk. V Institutu byl prvním stálým zaměstnaným terminologem, který se věnoval výhradně terminologii, po dlouhou dobu jediným; později vedl skupinu a nakonec oddělení. Byl duší terminologie – první šel do práce, nerad posílal jiné, a jako vedoucí je posílal do práce, do studené vody i do ohně; poslední se stahoval jen před bouřkami a čertíky. Ukrajoval si čas i z dnů a hodin volna. Přesto ze svých oddechových prací sestavil půvabnou, přitažlivou knížku Pestrý svět slov (1987) a dceři ještě připravil obsáhlou sbírku pro děti Podivuhodné světlo slova (2014). Celého K. Gaivenise a veškerou jeho činnost si představuji jako velkou, velmi pestrou mozaiku, v níž je vidět několik výrazných, dobře umístěných a nevybledajících kamínků a přes všechnu pestrost je přesto cítit soudržnost; jasně z ní vystupuje nezapomenutelný obraz člověka odhodlaného a oddaného hledání vědecké pravdy. Byl snad dokonce vědeckým hrdinou? Rozhodněte sami; já uvedu jen dvě kritéria, která J. Aistis vytyčil v roce 1935: 1. „Hrdina se musí umět obětovat.“ 2. „Hrdina musí prorazit slupku rutiny“ (Aistis 1991: 165). Copak tomu tak nebylo? Jenže Aistisův esej se ne nadarmo jmenuje „Cestu hrdinovi!“ a říká se v něm: 1. „Je těžké být hrdinou, na kterého nikdo nečeká.“ 2. „Měli bychom hrdinům umetat cestu.“ 3. „Je třeba hrdinu včas rozpoznat“ (Aistis 1991: 165). Žil mezi námi, my jsme žili vedle něj. Taková byla naše, humanitní, generace; takový odkaz zanechal K. Gaivenis a takový zanecháváme i my. Už 12 let s Gaivenisovými osnovami— Terminologija | 2014 | 21 225 — jehož osnovy utkal. Není těžké už spatřit nějaké prošlápnutí či chybu, ale nejsou právě osnovy, tkanina tím nejdůležitějším – nepotřebujeme jich víc? Nemluvě o útku. Kolik let ještě potrvá, než vznikne nová tkanina teorie terminologie? Budou stačit disertace z dějin terminologie, články v Terminologijos, pragmatika terminografie a terminologické databáze? Kdo z mladší generace má dnes tak pevné a úzké spojení teorie s praxí? Už 24 let máme Slovník lingvistických termínů. Všech šest pádů obou čísel denně skloňujeme slovo výzvy; není právě tento konkrétní případ výzvou? Kdy se dočkáme odpovědi? Vám, neoterminologové, kladu tyto otázky! Ti, kdo už mají doktorát i ti, kdo na něm pracují! A také pracovníci jazykové kultury, kteří zůstali bez Kalbos kultūros – od náročných časů závislosti, roku 1961, tedy už více než 50 let. My i vy jsme první linií živého kontaktu lingvistů se společností a národem. Končí 25. rok nezávislosti a 14. rok nového tisíciletí všemožných svobod, práv a dobra, tedy míjejí – a míjejí stále rychleji. Vergilius dobře věděl a navždy vyslovil, co se tehdy děje: – – – Tak všechno osud táhne ke zlému a nutí nás kráčet jen zpět. Nepřijde postterminologie a postjazyková postkultura – s kořeny vyschlými a větvemi uschlými? Dost slov a otázek! Je čas na větší činy! ŠALTINIAI Gaivenis K., Lyberis A., Šernas V. Mokyklinis lietuvių–rusų kalbų žodynas, Kaunas: Šviesa, 1985. Gaivenis K., Lyberis A., Šernas V. Trumpas lietuvių–rusų kalbų žodynas, Kaunas: Šviesa, 1989; 2002. Gaivenis K. Margas žodžių pasaulis, Vilnius: Mokslas, 1987. Gaivenis K., Keinys St. Kalbotyros terminų žodynas, Kaunas: Šviesa, 1990. Terminologijos taisymai. Parengė K. Gaivenis, A. Kaulakienė, St. Keinys, J. Klimavičius, Vilnius: Mokslas, 1992. Gaivenis K. Lietuvių terminologija: teorijos ir tvarkybos metmenys, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla, 2002. Kazimieras Gaivenis. Bibliografijos rodyklė. Sudarė A. Noreikaitė, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla, 2003. Iš Kazimiero Gaivenio laiškų klasės draugui Jonui Ivoniui. – Terminologijos istorijos ir dabarties problemos, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla, 2004, 62–74. Gaivenis K. Rinktiniai raštai, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla, 2014 (naudotasi redaguojamu rankraščiu). Gaivenis K. Nuostabioji žodžio šviesa, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla, 2014. LITERATŪRA (TIK CITUOTA) Aistis J. 1991: Dievai ir smūtkeliai. Apie laiką ir žmones. Mil fordo gatvės elegijos, Vilnius: Lietuvos rašytojų sąjunga. Balčikonis J. 1932: Trumpas gyvenimo aprašymas. – Jablonskio raštai 1. Red. J. Balčikonis, Kaunas: Švietimo ministerijos leidinys, XI–XXVIII. 226 Jonas Klimavičius | Kazimieras Gaivenis – žmogus ir mokslininkas Basanavičius J. 1970: Rinktiniai raštai, Vilnius: Vaga. Basanavičius J. 1997: Mano gyvenimo kronika ir nervų ligos istorija. 1851–1922 m., Vilnius: Baltos lankos. Dudlauskienė N. 2004: Prisimenanti lietuvių terminologijos puoselėtoją m. dr. Kazimierą Gaivenį. – Terminologijos istorijos ir dabarties problemos, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla, 26–32. Gaivenis K. 1983: S. Šalkauskio terminologijos teorija. – Lietuvių kalbotyros klausimai 22. Lietuvių specialioji leksika, 128–136. Gaivenis K. 1996: Apie du tarpukario laikų terminų žodynėlius. – Terminologija 3, 89–96. Gaivenytė-Butler J. 2004: Yra ten namas mėlynom langinėm vienišas... – Terminologijos istorijos ir dabarties problemos, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla, 15–25. Ivონis J. 2004: [Iš klasės draugo dienoraščio]. – Terminologijos istorijos ir dabarties problemos, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla, 59–61. Keinys S. 2004: Žiupsnis minčių apie Kazimierą Gaivenį ir jo metą. – Terminologijos istorijos ir dabarties problemos, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla, 33–40. Montenis M. 1983: Esė. Vert. D. Drobytė, Vilnius: Mintis. Šimkūnas R. 2004: Kazimierui našų nereikėjo. – Terminologijos istorijos ir dabarties problemos, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla, 45–47. Trečiokaitė A. 2004: Kazimierą Gaivenį prisimenant. – Terminologijos istorijos ir dabarties problemos, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla, 48–49. Žemlevičiūtė P. 2004: Žmogus, kurį visuomet atsiminsiu. – Terminologijos istorijos ir dabarties problemos, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla, 56–58. Montėn M. 1979: Onmbi 1–2, Москва: Наука. KAZIMERAS GAIVENIS AS A PERSON AND A SCIENTIST As a person – patriotic Lithuanian from Rytų Aukštaitija (East Highland) region (without the openness characteristic to this ethnic group and without a clear regional and dialectal patriotism). As a scientist – a linguist as well as terminologist and terminographer, an educator on the issues of language. Such linguists establish contact with the society. His most prominent works are his doctoral thesis Sudėtiniai terminai dabartinėje lietuvių kalboje (Complex terms in the modern Lithuanian) (1969), a monograph Lietuvių terminologija: teorijos ir tvarkybos metmenys (Lithuanian terminology: an outline of the theory and ordering) (2002) and Kalbotyros terminų žodynas (Dictionary of linguistics) (together with Stasys Keinys, 1990). A close relationship between the theory and practice of terminology and terminography is a feature of Gaivenis’ scientific activities. Being a head of the Terminology Department (previously Terminology Group) at the Institute of the Lithuanian Language he was a soul of Lithuanian terminology and its spiritus movens. In many aspects he was the first or the only. Gauta 2014-12-10 Jonas Klimavičius Erfurto g. 56-14 LT-04107 Vilnius, Lietuva Terminologija | 2014 | 21 227