Valentinai Skujiniai atminti

Na památku Valentině Skujinové (2. 10. 1937 – 27. 4. 2015) Mezi bolestí, slzami, smíchem Je mnoho životních cest, Ale všechny zástupy lidí Svedou do společného hradu. (Putinas, báseň „Společný hrad“, 1913) STASYS KEINYS Institut litevského jazyka V poledne 30. dubna 2015 bylo tělo významné lotyšské jazykovědkyně a nejvýznamnější a nejpilnější terminoložky posledních desetiletí Valentiny Skujinové (Valentīna Skujiņa) odevzdáno zemi její rodné Rigy na Lesním hřbitově (Meža kapi). Mezi mnoha kyticemi, které pokrývaly hrob, a věnci a košíky rozmístěnými kolem něj se v záři společného kruhu svíček třpytily také oči bílých litevských růží, přivezených z Vilniusu našimi terminoložkami Albinou Auksoriūtė a Angelė Kaulakienė, jimž srdce velelo vydat se na dlouhou cestu, aby doprovodily na věčnost dobrou známou a kolegyni litevských terminologů. V. Skujinia byla velká vědkyně, pěstovatelka kultury rodného lotyšského jazyka a milovnice své vlasti. Byla prostá, přátelská a výřečná, skvělá organizátorka, navíc dobrá zpěvačka a milovnice cestování, a měla mnoho známých jak ve své rodné zemi, tak v zahraničí. Nebyla vzácnou návštěvnicí; ona 232 Stasys Keinys | Valentinai Skujiniai atminti (1937.X.2–2015.IV.27) Bývala také v Litvě, účastnila se baltistických kongresů, vědeckých konferencí pořádaných ve vědeckých institucích a na vysokých školách i dalších jazykových akcí. Kromě toho terminology a pracovníky pečujícími o jazykovou kulturu v pobaltských zemích spojovaly společné teoretické a metodické semináře pořádané v letech 1976 až 1990 každé dva až tři roky střídavě ve Vilniusu, Tallinnu a Rize; hlavní organizátorkou několika seminářů, které se konaly v Rize, byla Valentina (nejen na těchto seminářích bylo běžné oslovovat se navzájem pouze křestními jmény). V. Skujinia nastoupila na vědeckou dráhu ještě během studia lotyšského jazyka a literatury na Lotyšské univerzitě, v posledním (pátém) ročníku, roku 1959, kdy byla přijata do Ústavu jazyka a literatury Lotyšské akademie věd. Po absolvování univerzity záhy získala oblast nikdy nekončících prací na lotyšské terminologii, k níž jí přibyla také péče o jazykovou kulturu, vyžadující soustavnou pozornost. Toto dvojí břemeno nesla V. Skujinia vytrvale více než padesát let a postupovala v ústavu po služebním žebříčku od laborantky až po vedoucí skupiny pro terminologii a jazykovou kulturu; po obnovení nezávislosti Lotyšska se stala vedoucí oddělení terminologie v Ústavu lotyšského jazyka. Od roku 1961 byla zároveň vědeckou tajemnicí Terminologické komise Lotyšské akademie věd, od roku 1992 její místopředsedkyní a od roku 1999 předsedkyní. Také cesta V. Skujinie k vědeckému uznání stoupala vytrvale vzhůru. Roku 1969 obhájila kandidátskou disertaci z filologie „Tehnisko zinātņu terminu veidošana latviešu valodā“ („Tvorba termínů technických věd v lotyštině“). V teoretické monografii Latviešu terminoloģijas izstrādes principi („Zásady zpracování lotyšské terminologie“), vydané roku 1993, jsou podrobně rozebrány vnitrojazykové a mez jazykové základy tvorby a uspořádání terminologie a stručně představeny také základy nejazykové. Autorka vychází z činnosti zmíněné Terminologické komise za uplynulých čtyřicet let (z toho třicet let v ní tehdy působila sama), jakož i z terminologických slovníků různých oborů, bulletinů a dalších publikací, které byly za tu dobu vydány. Za tuto zásadní souhrnnou práci o lotyšské terminologii byl V. Skujinie téhož roku udělen titul doktorky filologických věd. Roku 1994 byla V. Skujinia zvolena korespondentkou Lotyšské akademie věd a o tři roky později její řádnou členkou (v letech 2000–2012 byla rovněž členkou senátu Akademie). Od roku 1995 byla také členkou Mezinárodního institutu pro terminologický výzkum (IITF) ve Vídni a několika dalších lotyšských i mezinárodních institucí. Terminologija | 2015 | 22 233 V. Skujinia byla velmi pracovitá a činorodá vědkyně. Ačkoli hlavním směrem její teoretické i praktické práce byla po celou dobu vědecké činnosti lotyšská terminologie, věnovala mnoho času také lotyšské jazykové kultuře, jejímu zakotvení a kvalitě jakožto státního jazyka (po řadu let byla členkou komisí pro státní jazyk), vědeckému jazyku a odbornému vyjadřování. Rozsah jejího díla lze snadno pochopit, uvědomíme-li si, že kromě zmíněné disertace a monografie napsala ještě několik důležitých knih: slovník latinských a řeckých částí slov užívaných v lotyštině (1999), studii o derivátech ze slovníku Lettus (1638; první slovník lotyšského jazyka), který sestavil Georg Mancelis, představitel lotyšského písemnictví 17. století, a ze sbírky Phraseologia Lettica (2006), a také několik knih o lotyšském jazyce úředních odborných dokumentů (1993; 1999, 2003, 2014). Ve vědeckých publikacích i obecném tisku zveřejnila přibližně 600 vědeckých a popularizačních článků a kratších textů (o jazykové kultuře, terminologii a dalších oborech); část z nich vyšla ve vědeckých publikacích v Litvě, Rakousku, Dánsku, Estonsku, Kanadě, Rusku, Německu a dalších zemích i v mezinárodních časopisech. Zřejmě právě její aktivní spolupráce s periodickým tiskem a péče o jeho jazyk vedly k tomu, že lingvistka V. Skujinia byla přijata do Lotyšského svazu novinářů. Přínos V. Skujinie lotyšské lexikografii je obrovský. Je jednou z autorek prvního jednosvazkového normativního výkladového slovníku lotyšského jazyka (Latviešu valodas vārdnīca, 1. vydání 1987). Zvlášť plodně pracovala na přípravě terminologických slovníků: její jméno je jako jméno autorky, spoluautorky, vědecké redaktorky či recenzentky a odborné expertky uvedeno přibližně v sedmi desítkách lotyšských terminologických slovníků z různých oborů a vedla přípravu rozsáhlých slovníků ekonomie, managementu a pedagogiky. Vedle nich stojí za zmínku rozsáhlý výkladový a překladový slovník základních lingvistických termínů (Valodniecības pamatterminu skaidrojošā vārdnīca, 2007), který vytvořil kolektiv vedený V. Skujinou a který uvádí ekvivalenty v angličtině, němčině a ruštině. Je třeba dodat, že značnou část lingvistčina času zabralo také sestavování bulletinů s termíny z různých oborů, které doporučovala Terminologická komise Akademie věd, harmonizace norem Lotyšské republiky a další praktické terminologické práce. Mimořádnou aktivitu V. Skujinie jako vědkyně dokládá její účast s referáty na četných vědeckých konferencích v Lotyšsku i v jiných zemích, organizování konferencí, příprava a redakce jejich tezí a materiálů i sborníků vědeckých článků. Velmi zajímavý a, be 234 Stasys Keinys | Valentinai Skujiniai atminti (1937.X.2–2015.IV.27) zajisté nejen pro Lotyše užitečný je časopis Terminologické komise Akademie věd Terminoloģijas Jaunumi („Novinky v terminologii“), který V. Skujinia navrhla a redigovala a jenž vychází od roku 2002 a je věnován praktickým otázkám terminologie. Už dávno bychom i my potřebovali takový časopis či časopisek! Mimochodem, slavná lotyšská terminoložka byla v letech 1998 až 2012 také členkou redakční rady našeho časopisu Terminoloģijos (svazky 5–19). Poslání terminoložky a pracovnice pečující o jazykovou kulturu naplňovala V. Skujinia po dobu přibližně tří desetiletí také podporou lotyšských vysokých škol: Lotyšské univerzity, Liepājské pedagogické akademie (univerzity), Rižské technické univerzity a Lotyšské zemědělské univerzity. V Liepāji jí byl roku 1999 udělen profesorský titul. Mezi hlavní předměty, které V. Skujinia jako pedagožka vyučovala, patřily terminologie a jazyková kultura; příležitostně vyučovala také odborný jazyk a stylistiku. Za zásluhy o lotyšskou terminologii a jazykovou kulturu byla V. Skujinie kromě jiných ocenění udělena cena Jānise Endzelīnse Lotyšské akademie věd (2001), cena Eugena Wüstera Mezinárodního informačního centra pro terminologii (INFOTERM) (2006) a cena Lotyšské akademie věd a fondu akciové společnosti „Grindeks“, posledně jmenovaná spolu s čestným odznakem „Zlatá sova“ („Zelta pūce“) (2007). Při loučení s kolegyní její spolupracovníci z Ústavu lotyšského jazyka napsali: „Opustila nás významná lingvistka – proslulá lotyšská terminoložka a teoretička terminologického výzkumu, autorka mnoha terminologických slovníků, pracovnice v oblasti jazykové kultury a jazykové praxe, upřímná a soucitná kolegyně, energický a pracovitý člověk, který zasvětil svůj život lotyšskému jazyku a národu.“ Na skvělou kolegyni, přítelkyni a pomocnici budou lotyšští terminologové ještě dlouho vzpomínat s úctou a využívat její terminologické práce; přátelé z dob terminologického mládí, které zesnulá podle slov vlastního dopisu ráda vzpomínala, budou dlouho truchlit. Bohužel, jak napsal Vincas Mykolaitis-Putinas (báseň „Fantazijos III“, 1925), Libera! – Libera! – ach, neprobudíš Toho, komu v životě vládne smrt, Tomu, komu se sklánějící stíny slunce Označily čelo kříži smutku. Terminologija | 2015 | 22 2 3 5