Tarptautinė mokslinė konferencija „Letonika ir kultūrų migracija“

Mezinárodní vědecká konference Letonika a migrace kultur SOLVITA LABANAUSKIENĖ Institut litevského jazyka Ve dnech 23.–24. února 2015 uspořádal Institut lotyšského jazyka Lotyšské univerzity každoroční mezinárodní vědeckou konferenci Letonika un kultūru migrācija, věnovanou připomínce 142. výročí narození lotyšského lingvisty Jānise Endzelīnse (Jānis Endzelīns). Příspěvky byly předneseny v lotyštině, litevštině, angličtině a ruštině. Příspěvek plenárního bloku prvního dne byl věnován představení činnosti J. Endzelīnse v letech 1947–1950. Lotyšská lingvistka Sarma Kļaviņa (Kļaviņa) (Riga) hovořila o obviněních, která byla tomuto světově proslulému baltistovi vznášena, že ignoroval učení „nové jazykovědy“ vytvořené stoupencem marxismu, akademikem Nikolajem Marrem. Ina Druviete (Druviete) (Institut lotyšského jazyka Lotyšské univerzity) seznámila posluchače s rozhodnutím Saeimy Lotyšské republiky z roku 2014 doplnit úvodem (tzv. preambulí) Ústavu Lotyšské republiky z roku 1922, v němž jsou vymezeny ústavní hodnoty. Specialista na onomastiku Ojārs Bušs (Ojārs Bušs) (Institut lotyšského jazyka Lotyšské univerzity) komentoval výklady původu některých lotyšských měst (Priekule, Staicele, Viļaka). Rihards Balodis (Rihards Balodis) a Ināra Opmanė (Ināra Op mane) (Institut matematiky a informatiky Lotyšské univerzity) přednesli informace o možnostech, které nabízejí služby počítačových zdrojů jejich institutu. Příspěvek o výpůjčkách a dědictvích slovanského původu v lotyštině přednesl Igors Koškins (Igors Koškins) (Fakulta humanitních věd Lotyšské univerzity); zaměřil se v něm na onomaziologický aspekt a historické lotyšské slovníky. Zaiga Ikere (Ikere) (Daugavpilská univerzita) přednesla příspěvek na téma „Výklad konotací v lingvistice a komunikační hodnota slova bāleliņš [„chlapec, jetelíček“ – S. L.]“. Toto slovo je folklorní poetismus, který v jazyce médií získal při sarkastickém užití pejorativní nádech. Autorka referátu uvedla příklady užití uvedeného slova, které dokládají jeho emocionální expresivitu. Terminoloģija | 2015 | 22 223 Později práce pokračovala ve dvou sekcích. První sekce se více zaměřila na lexikologii a terminologii. Sandra Gaigalaitė (Vilniuská univerzita) v příspěvku „Prostorový význam litevské předložky per a lotyšské předložky pār“ představila významy uvedených předložek zjištěné na základě shromážděného materiálu. Referát Anitry Ruozė (Roze) (Institut lotyšského jazyka Lotyšské univerzity) přehledně pojednal o původu označení barvy pilka, prvních dokladech v lotyšských lexikografických pramenech (od 17. století) a představil zvláštnosti slovní zásoby a úzu současného jazyka. Sanita Lazdinia (Lazdiņa) (Vysoká škola v Rēzekne) provedla sociolingvistický výzkum, jehož cílem bylo zjistit jazykovou situaci a užívání jazyků v lotyšském pohraničí, srov. estonském. Aida Čižikaitė v příspěvku „Vyjadřování času ve frazeologii“ s využitím Lietuvių frazeologijos žodyną pojednala o tom, jak se čas vyjadřuje frazémy a zda je frazeologie vůbec vhodná k vymezení času, jeho plynutí a lidské existence v čase v doslovném či přeneseném smyslu. Māris Baltiņš (Māris Baltiņš) (Státní jazykové centrum) hovořil o přínosu Lotyšské univerzity v letech její existence 1919–1944. Cílem přednášejícího bylo zhodnotit, jak pracovníci univerzity zabývající se vzděláváním dokázali během prvních 25 let její existence plně zajistit výuku, vytvořit a rozvíjet terminologický systém svého oboru. Přednášející z Litvy Albina Auksoriūtė (Institut litevského jazyka) se zabývala činností Terminologické komise od roku 1951 do konce roku 1971, kdy byla při Prezidiu Akademie věd Litevské SSR založena Terminologická rada. Zdůraznila, že během působení Terminologické komise byly položeny základy další úspěšné standardizace litevské terminologie a ustálily se formy a metodika této práce, které se zachovaly a dále rozvíjejí. Solvita Štekerhofa (Ventspilská vysoká škola) hovořila o vývoji jazyka a terminologie trestního práva pod vlivem ruské a německé právní kultury v prvních lotyšsky vydávaných novinách 19. století „Pēterburgas avīzes“ („Petrohradské noviny“). Příspěvek Anny Vulanės (Anna Vulāne) (Fakulta pedagogiky, psychologie a umění Lotyšské univerzity) byl věnován terminologii didaktiky lotyšského jazyka. Přednášející zdůraznila významné změny lotyšského školství, které začaly na konci 20. století, a pojednala o termínech, jimiž byly doplněny učební pomůcky a metodické publikace (tečkovaná diskuse, aktivní poznámky, karty Proppo, bingo, had aj.); mezi nimi byly jak úspěšně vytvořené či přeložené termíny, tak termíny méně vhodné pro obsah výuky. Poslední příspěvek první sekce, který přednesla Dace Strelēvica-Uošinia (Dace Strelevica-Ošiņa) (Institut lotyšského jazyka Lotyšské univerzity), se zabýval lingvistickou terminologií jako stylistickým prostředkem užívaným v poezii. 224 Solvita Labanauskienė Tarptautinė mokslinė konferencija Letonika ir kultūrų migracija Ve druhé sekci Renāte Siliņa-Piņķe (Renāte Siliņa-Piņķe) (Institut lotyšského jazyka Lotyšské univerzity) pojednala o lexikálních germanismech. Rovněž představila strukturu a zdroje vznikající databáze a nastolila několik aktuálních problémů. Zástupkyně Vysoké školy ekonomie a kultury Jūlija Gabranova se zabývala vztahy mezi běloruštinou a lotyštinou a jejich perspektivou v lotyšské lingvistice. Konstatovala, že běloruština má v Lotyšsku malý význam a provedené dotazníkové šetření ukázalo, že ve srovnání se situací na počátku 20. století mladá generace Lotyšů tento jazyk ovládá jen málo. Lingvistka Brigita Bušmanė (Bušmane) z Institutu lotyšského jazyka Lotyšské univerzity představila názvy knedlíků slovanského původu (kliockas ir zacirka a jejich varianty) v lotyšských nářečích. Hostka z Polska Małgorzata Ostrówka (Małgorzata Ostrówka) (Institut slavistiky) hovořila o nápisech na náhrobcích v kraji Latgale (v Rēzekne a Krāslavě), které dokládají přítomnost různých kultur a jazyků. Příspěvek „Jména Lotyšů v Litvě: gramatická podoba a jejich variantnost podle údajů Registru obyvatel LR“ přednesla Daiva Sinkevičiūtė (Vilniuská univerzita). Podle ní mají Lotyši s občanstvím Litevské republiky většinou jednosložková jména, která jsou gramaticky utvořena různě: některá mají obvyklé litevské koncovky, například Oskaras, Rimantas, jiná jsou bez koncovky, například Vaclav, Žigurd, a další jsou zapsána s koncovkou -s typickou pro lotyštinu, například Aivars, Edgars. Přechodnou skupinu tvoří jména s -is, například Arnis, Janis, která jsou typická pro Lotyše a zároveň odpovídají litevštině. Ilga Jansone (Jansone), ředitelka Institutu lotyšského jazyka Lotyšské univerzity, hovořila o tom, jak v roce 1826 při přidělování příjmení rolníkům vznikla malá sémantická skupina příjmení, jejímž základem bylo jiné antroponymum. Sanda Rapa (Institut lotyšského jazyka Lotyšské univerzity) při výkladu desemantizace v lotyšské toponymii zmínila částečnou a úplnou desemantizaci a transemantizaci. Hostka z Institutu regionálních studií Vysoké školy v Rēzekne přednesla příspěvek věnovaný jazykovému obrazu multikulturního a vícejazyčného lotyšského města Daugavpils v 19.–21. století (tj. informacím o městě a jeho obyvatelích, rozmanitosti událostí a procesů, jazykové situaci a jazykových dovednostech občanů, jakož i kulturním dějinám a sociálně-ekonomické situaci určitých lokalit). Beatrise Reidzāne (Beatrise Reidzāne) z Institutu literatury, folkloru a umění Lotyšské univerzity představila výzkum zaměřený na zobrazení vlka a medvěda v lidových písních, přičemž vzala v úvahu, že jde o oblíbené postavy ve všech příbuzných evropských jazycích. Druhý den konference zahájila Ieva Fybiga (Fībiga) (Rīgas klasiskā ģimnāzija). Pojednala o jazyce medicíny a jeho rozvoji ve starověkém Řecku. Podle ní lze texty s lékařskou tematikou považovat za součást antického světa Terminoloģija | 2015 | 22 225 vědeckými texty (srovnáme-li je například s poetickými či epickými texty). Právě v nich se vyskytují pojmy, které se později staly základem moderních lékařských termínů. Tématu lékařské terminologie se dále věnovala Palmira Zemlevičiūtė (Litevský jazykový institut). Představila první litevské periodikum věnované medicíně, které vyšlo až v prvním desetiletí 20. století. Podle referentky by nadšení a obětavost litevských lékařů, kteří psali do časopisu Medicina ir gamta, jejich péče o čistotu a litevskost odborného jazyka a důraz na živý jazyk jako hlavní zdroj terminologie mohly být krásným a žádoucím příkladem pro dnešní pracovníky v oblasti lékařské terminologie. Příspěvek Broniuse Maskuliūnase (Univerzita v Šiauliai) pojednával o užívání diakritických znamének u samohlásek v jednom z nejrozsáhlejších litevských tisků 16. století – v takzvané Postile Jakuba Morkūnase z roku 1600 Postilėje. Jde o překlad sbírky kázání polského reformátora Mikołaje Reje do litevštiny. V závěru badatel konstatoval, že všechna probíraná písmena jsou v Postile J. Morkūnase Postilėje užívána poměrně nedůsledně a sporadicky. J. Morkūnas vydával především polské knihy a litevskou pravděpodobně vydal pouze tu, o níž se zde hovoří; právě to může být jednou z příčin pravopisné nejednotnosti Postilės. Referát o fonetice („Klasifikace monoftongů v lotyštině a litevštině“) přednesli Jurgita Jaroslavienė (Litevský jazykový institut) a Juris Grigorjevas (Grigorjevs) (Institut lotyšského jazyka LU). Jak uvedli, zabývají se akustickými parametry navrženými různými autory, které se používají k vymezení rozlišovacích akustických rysů; porovnávají univerzálnost jejich použití při klasifikaci samohlásek nejen litevštiny a lotyštiny, ale i dalších jazyků. Inesė Indričānė (Inese Indričāne) a Jolita Urbanavičienė (Litevský jazykový institut) hovořily o spektrální charakteristice explozivních souhlásek. Podle jejich slov je tento výzkum inovativní, protože porovnává údaje ze spektrální analýzy explozivních souhlásek v lotyštině a litevštině za použití stejné, předem dohodnuté metodiky. Odpolední část konference zahájil Maris (Māris) Kūlis (Institut filozofie a sociologie LU). Představil myšlenky italského filozofa a rétora Giambattista Vica, které upozorňují na vliv jazyka na společnost, civilizaci a stát. Ieva Elsberga (Lotyšská univerzita), Sandra Kalniņa (Kalniņa) (Večerní střední škola ve Ventspilsu) a Laura Ritenberga (Riga) rozebíraly současnou interpretaci pojmů kalbinė aplinka a aplinkos kalba. Andris Hiršas (Hiršs) (Institut filozofie a sociologie LU) se zamýšlel nad tím, co znamenal jazyk v metafyzice personalistů z Tartu. Příspěvek Maiji Brēdės (Brēde) (Fakulta humanitních věd LU) byl věnován jazykovým prostředkům vyjadřujícím nejistotu a odhad, 226 Solvita Labanauskienė Tarptautinė mokslinė konferencija Letonika ir kultūrų migracija například regis, manau. Po analýze materiálu z různých diskusních pořadů referentka konstatovala, že jde o neoddělitelnou součást rozhovorů, která odhaluje nejen pochybnosti mluvčího, ale i prostý zvyk. Po přestávce na kávu se příspěvky věnovaly otázkám lexikografie a literatury. Santa Jeranė (Jērāne) (Institut lotyšského jazyka LU) se zabývala dosud méně zkoumanými aspekty struktury slovníků. Referát pojednává nejen o tradiční makrostruktuře a mikrostruktuře, ale zmiňuje také megastrukturu (angl. megastructure), hyperstrukturu (angl. hyperstructure), přístupovou strukturu (angl. access structures), strukturu odkazování (angl. addressing structures), strukturu uspořádání informací (angl. data distribution structure) a další. O litevských a lotyšských synonymních i variantních názvech rostlin v Miežinisově Lietuviszkai-latviszkai-lenkiszkai-rusiszko slovníku hovořila Solvita Labanauskienė (Litevský jazykový institut). Zjistila, že nalezené litevské názvy rostlin jsou rozšířené jak v dialektech hornolitevských, tak dolnolitevských, a M. Miežinis tedy zřejmě názvy rostlin sbíral z živého jazyka při práci v různých oblastech Litvy a Lotyšska. Asta Mitkevičienė (Litevský jazykový institut) se zabývala názvy literárních žánrů a druhů děl v litevských literárněvědných pracích z let 1918–1940. Výzkumnice pojednala o jednoslovných názvech literárních žánrů a druhů děl užívaných v meziválečném období (v době nezávislé Litvy) v litevsky vydávaných knihách o teorii literatury, dějinách litevské literatury a dějinách světové i zahraniční literatury. Závěrečný konferenční příspěvek Reginy Kvašytė (Univerzita v Šiauliai) byl věnován litevské verzi knihy lotyšské spisovatelky Anny Saksové (Anna Sakse) Pasakos apie gėles. Upozornila na jazykové ekvivalenty a zvláštnosti při překladu lotyšských literárních pohádek do litevštiny. Ředitelka Institutu lotyšského jazyka LU I. Jansone hovořila o J. Endzelynovi jako o vědci, který pečoval o vědecký jazyk a jeho systém. Totéž popřála všem účastníkům konference. Sborník tezí příspěvků z této konference byl zveřejněn na internetu. Přijato 2015-08-14 Solvita Labanauskienė Litevský jazykový institut P. Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius E-mail: [email protected] Terminologija | 2015 | 22 227