Lietuvių ir latvių terminologija: istoriniai ryšiai ir gretinamieji tyrimai

doi.org/10.35321/term29-09 Litevská a lotyšská terminologie: historické vztahy a srovnávací výzkum1 REGINA KVAŠYTĖ Akademie Šiaulské univerzity ve Vilniusu, Ústav lotyšského jazyka Lotyšské univerzity ORCID id: https://orcid.org/0000-0002-7247-7022 ÚVOD Na konci druhého a na začátku třetího desetiletí 20. století — v Lotyšsku v roce 1919 a v Litvě v roce 1921 — byly zřízeny terminologické komise, které začaly uspořádávat terminologii svých zemí a rozvíjet teorii litevské a lotyšské terminologie. Uznává se, že litevským i lotyšským terminologům mohly při této činnosti pomoci zkušenosti sousední země a údaje druhého baltského jazyka. Cílem výzkumu je pojednat o historických skutečnostech svědčících o snaze litevských a lotyšských terminologů o spolupráci a o srovnávacím výzkumu litevské a lotyšské terminologie. K dosažení tohoto cíle byly stanoveny tyto úkoly: 1) zdůraznit přání litevských a lotyšských terminologů využívat vzájemně své zkušenosti, jak se odráží v dějinách terminologie; 2) systematizovat údaje o současném srovnávacím výzkumu litevské a lotyšské terminologie; 3) zjistit další formy vzájemné komunikace mezi litevskými a lotyšskými terminology. Byly použity deskriptivní a referující metody; výzkumnými zdroji byly vědecké a populárně-vědecké publikace z Litvy a Lotyšska, jakož i periodika. 1. SPOLEČNÉ RYSY DĚJIN LITEVSKÉ A LOTYŠSKÉ TERMINOLOGIE Historický vývoj Litvy a Lotyšska ovlivňovaly různé faktory, vyskytovala se však období, kdy v obou zemích probíhaly podobné procesy. To platí i pro terminologii, která se „začala rychle rozvíjet ve druhé polovině 19. století spolu s národem a 1 Článek byl připraven v rámci projektu 2. etapy Státního výzkumného programu Letonika latviskas un eiropiskas sabiedrības attīstībai Mūsdienu latviešu valodas lietojums un attīstība (č. VPP-LETONIKA-2022/1-0001). Terminoloģija | 2022 | 29 169 …utvářením spisovného jazyka, kdy aušrininkové a varpininkové v jedné zemi, mladolatci v druhé a další vzdělanci seznamovali veřejnost s vědeckými poznatky prostřednictvím článků v periodikách a psaním či překládáním knih s vědeckým obsahem a začali vydávat učebnice“ (Labanauskienė 2008: 39). Již tehdy existovaly práce popisující vztahy mezi litevštinou a lotyštinou. Výjimečnou úlohu měl Jurgis Ambraziejus Pabrėža, neboť „v rukopisných slovnících J. A. Pabrėži „Waardaa tayslyynee Augimiu“ (1834) a „Taislós augimiu“ (1843) se nacházejí lotyšská jména rostlin – to je počátek vztahů mezi litevskou a lotyšskou rukopisnou terminografií“ (Labanauskienė 2008: 39) (podrobněji o lotyšských názvech rostlin v uvedeném slovníku viz Labanauskienė 2004, 2006). K rozšiřování lotyšské slovní zásoby využíval litevské jazykové zdroje publicista, lingvista a pedagog Atis Kronvalds ( Atis Kronvalds), básník, publicista a lingvista Juris Alunanas (Juris Alunāns). „Ve druhé polovině 19. století pokračuje formování terminologie a poznávání jazyků prostřednictvím rukopisných překladových slovníků: ‚Litevský–lotyšský slovník‘ (1872, nedochoval se) lotyšského společenského činitele, lingvisty a literáta A. Dyrikise (A. Dīriķis), ‚Lotyšský–litevský–polský slovník‘ (asi 1875) litevského etnografa, kněze a lingvisty A. Jušky, který s ním úzce spolupracoval, a ‚Lietuviszkai–latviszkai–lenkisz kai–rusiskas žodynas‘ (1894) lingvisty a kněze M. Miežinise“ (Labanauskienė 2008: 42–43) (podrobněji o slovníku Mykolase Miežinise viz Labanauskienė 2014; o všech třech slovnících viz Zemzare 1961). To je část dosavadní práce, o niž se mohly opírat terminologické komise2 založené ve 20. století v Lotyšsku a Litvě za účelem výzkumu a standardizace vědecké terminologie. Lotyšský příklad podnítil založení podobné komise v Litvě (podrobněji o činnosti prvních TK viz Auksoriūtė 2011, 2021; Kvašytė 2021a, 2021b; Kvašytė 2020b). Významně k tomu přispěl Jonas Jablonskis, který v prosinci 1920, ještě před založením TK, představil nejnovější číslo lotyšského periodika Švietimo Darbas, měsíčníku ministerstva školství, Izglītības Ministrijas Mēnešraksts (IMM; měsíčník ministerstva školství)3, a napsal: „U ministerstva školství [v Lotyšsku – pozn. aut.] existuje Terminologická komise, která stanovuje termíny pro různá vědní odvětví; komise má několik sekcí (přírodovědnou, obchodní, filozofickou, 2 Dále se zkráceně používají označení LT TK a LV TK, případně TK. 3 Měsíčník lotyšského ministerstva školství vycházel v letech 1920–1939. 170 Regina Kvašytė Lietuvių ir latvių terminologija: istoriniai ryšiai ir gretinamieji tyrimai právní a tak dále). Lidé, které tyto společenské záležitosti zajímají, se sdružují u ministerstva školství – pracují také v jeho jednotlivých terminologických sekcích <...>“ (Jablonskis 1933a: 225)4. J. Jablonskis dále podrobně vysvětluje, za jakým účelem a kým byla komise ustavena, jak pracuje a jak a kde zveřejňuje projednané termíny: „V novinách, v jejich jednotlivých číslech, se zapisují určité termíny rusky, německy a lotyšsky“ (Jablonskis 1933a: 225). Ačkoli se hovoří o měsíčníku označeném jako noviny, v němž se zveřejňovaly návrhy termínů, je třeba říci, že se tak dělo také v oficiálním deníku Valdības Vēstnesis (Vládní věstník)5. J. Jablonskis upozorňuje i na to, jak se ověřuje vhodnost termínů přijatých komisí: „Když komise zveřejňuje návrh termínů, obrací se prostřednictvím školských novin [IMM – pozn. aut.] na lidi, kteří dané věci rozumějí, a žádá je, aby v případě nesouhlasu s některým termínem komise navrhli místo něj vlastní termíny, které by se lépe hodily do ‚seznamů termínů‘ určených pro potřeby veřejnosti. Poté, co komise do stanovené lhůty (komise tuto lhůtu uvádí v článku v periodiku) obdrží připomínky zvenčí, znovu projedná sporné termíny a nakonec je zveřejní pro potřeby veřejnosti“ (Jablonskis 1933a: 225). J. Jablonskis vyzývá k návštěvě a seznámení se s činností komise, aby bylo možné zkušenosti převzít v Litvě: „Lotyšským příkladem se můžeme řídit i my. Někdo by měl, možná, také odjet do Lotyšska – seznámit se na místě s touto prací jejich ministerstva školství“ (Jablonskis 1933a: 225–226). Článek byl v časopise otištěn ještě před založením TK. Zdůrazňuje se význam a smysl takové činnosti (zvláště je kladen důraz na vzdělávání): „Tam, kde se tak postupuje v mladém státě, nemůže být takový ‚nepořádek v terminologii‘, s nímž se nyní setkávají různí naši autoři učebnic“ (Jablonskis 1933a: 225). Za pozornost stojí také skutečnost, později v poněkud upravené podobě uplatněná při práci TK – návrh a potřeba využívat výsledky práce Lotyšů: „N. B. V našem vydavatelském výboru nebo ve skladu ministerstva by mělo být uloženo také několik výtisků všech těch publikací, které Lotyši vydali pro školy...“ (Jablonskis 1933a: 226). Později, 27. února 1921, J. Jablonskis v celostátním a politickém deníku Lietuva (č. 46) připomíná, že myšlenka na ustavení TK byla veřejně vyslovena již v roce 1920: „Vánoční číslo ‚Lietuvos‘6 přineslo tento 4 Všechny citáty jsou uvedeny v původním znění a pravopis nebyl upravován; byly pouze odstraněny různé technické úpravy zvýraznění, prostrkání apod. 5 Oficiální deník lotyšské Rady ministrů vycházel v letech 1919–1940. 6 Viz Lietuva 282(564), 1920-12-24, 6 (Jablonskis 1933c). Terminologija | 2022 | 29 171 … jeden článek. Nyní, po dvou měsících, je opět třeba hovořit o téže věci: dosud se nic neudělalo…“ (Jablonskis 1933b: 226). Zdůrazňuje se, že „před Vánocemi se už něco dělalo: při škol. min. se ustavila terminologická komise, která se podle tehdejších očekávání konečně začne skutečně zabývat otázkou naší terminologie. Instituce nebo obory vědy a práce, kterým záleží na vlastních termínech, byly vyzvány, aby si ve svém rámci, jak se psalo i v „Lietuvoje“, zřídily samostatné terminologické komise <...>“ (Jablonskis 1933b: 227). Článek dále pokračuje ve zprostředkovávání lotyšských zkušeností: „Ministerstvo školství tím, že tuto terminologickou záležitost svěří své zvláštní komisi a zapojí do této práce další komise pracujících, jde či by šlo ve stopách lotyšského ministerstva školství: tam při ministerstvu školství pracuje, jak lze soudit z lotyšských novin a vyčíst z jejich písemností, a pracuje, řekněme, úspěšně a ve velmi širokém rozsahu „terminologická komise“. S touto hlavní terminologickou komisí jsou v kontaktu různé další terminologické komise státního aparátu… Práce těchto komisí se tam zveřejňuje každý měsíc nebo téměř každý měsíc v orgánu ministerstva školství [IMM – pozn. aut.] a informují se o ní různé složky státní správy i hlavní státní noviny7. Směsice termínů tam, zdá se, neexistuje: termíny těchto komisí, stanovené společně s komisí ministerstva školství, jsou závazné pro všechny složky státního aparátu; o terminologickou práci se tam zajímá vzdělaná veřejnost i škola a tato práce, jak je vidět, přináší velmi dobré výsledky…“ (Jablonskis 1933b: 227–228). Činnost LT TK od samého počátku provázely poznámky související s prací lotyšských terminologů a uspořádáním terminologie, které byly zaznamenávány v zápisech z jednání (TKP)8. Například téměř dva roky po zahájení činnosti TK se v zápisu č. 51 z jednání dne 4. ledna 1923 objevuje záznam o tom, jak mají být termíny zveřejňovány a jak připravovat seznamy termínů předkládaných k posouzení: „Bylo rozhodnuto i nadále zveřejňovat nejprve litevské termíny a vysvětlovat je v cizích jazycích, a pokud to nebude obtížné, alespoň v několika. V novinách se má zveřejnit výzva, aby osoby, které předkládají termíny k práci Komise, připojovaly, kde to bude možné, vedle litevských termínů také termíny alespoň v několika cizích jazycích.“ V uvedeném zápisu je zaznamenáno také přání „pořídit si pro pracovní účely lotyšské [zvýraznil jsem – pozn. aut.] a v jiných jazycích vydané terminologické slovníky“ (TKP 1923). 7 Výše zmíněný deník Valdības Vēstnesis. 8 První zápisy LT TK (TKP č. 1–80) jsou uchovávány v Terminologickém centru Institutu litevského jazyka. 172 Regina Kvašytė Lietuvių ir latvių terminologija: istoriniai ryšiai ir gretinamieji tyrimai Lze předpokládat, že litevské terminology mohl zajímat výsledek práce LV TK – slovník vydaný v roce 1922 Zinātniskās terminoloģijas vārdnīca (Slovník vědecké terminologie). Jde o významné dílo, které vyšlo až poté, co Komise v Lotyšsku ukončila činnost (kvůli nedostatku prostředků v září 1921). Slovník obsahuje terminologii 20 oborů (v obsahu je uvedeno 19 – není zahrnuto veterinářství), rozdělenou do tematických, někdy vícedílných oddílů různého rozsahu: jazykověda, filozofie, právo, národní hospodářství a finance, hudba, malířství, sochařství a stavitelství, přírodní vědy, lesnictví, chemie a chemická technologie, matematika, geometrie a kreslení, fyzika, mechanika a pevnost materiálů, strojírenství a zpracování kovů, elektřina a elektrotechnika, vojenství, námořnictví, knižní průmysl, veterinářství. Celkem slovník obsahuje 8 398 heslových termínů (Baltiņš 2013: 426). Ještě předtím však byly v Lotyšsku vydány specializované soubory domácích a mezinárodních výrazů, například terminologické slovníky námořnictví (1902, 1908), vojenství (1914) a stavitelství (1922) (LILVV 1995). Obecně lze říci, že založení prvních TK i jejich úloha se v každé ze zemí hodnotí podobně. Podle slov současného předsedy Terminologické komise Lotyšské akademie věd Mari Baltiņše (Māris Baltiņš) tak došlo k přechodu od individuální (vykonávané jednou osobou), soukromé (bez zvláštního pověření či povinností) a spontánní (podle chápání konkrétního odborníka a jeho bezprostředních potřeb) tvorby terminologie ke kolektivní činnosti (za účasti mnoha odborníků z daného oboru), plánované (se snahou obsáhnout soubor termínů daného oboru, nikoli vytvářet izolované termíny pro jednotlivé publikace) a institucionalizované (s jasně vymezeným úkolem jednat pod vedením určité instituce) (Baltiņš 2013: 426) (o přínosu LT TK k rozvoji litevské terminologie podrobněji viz Auksoriūtė 2011, 2021). Činnost TK netrvala dlouho ani v Lotyšsku (do roku 1921), ani v Litvě (do roku 1926), je však zřejmé, že Litevcům i Lotyšům nadále záleželo na teorii terminologie a uspořádání terminologie (podrobněji viz Grabis 2006; Keinys 2012; Skujiņa 2002 aj.). Zatímco se ve 20. století v Litvě pohlíželo na Lotyšsko jako na příklad hodný následování v oblasti uspořádání terminologie, v Lotyšsku se občas ozývaly názory, že lotyšští a litevští terminologové spolupracují příliš málo. Například Jānis Endzelynas (Jānis Endzelīns), který se aktivně podílel na uspořádávání lotyšských termínů, ačkoli nepřipravil publikace věnované přímo terminologii (Skujiņa 1972; viz také Labanauskienė 2012), v krátkém článku z roku 1942 v časopise Latvju Mēnešraksts Terminoloģija | 2022 | 29 173 (Lotyšský měsíčník)9 konstatoval, že je třeba litovat toho, že Litevci a Lotyši při vytváření odborné terminologie navzájem nekomunikovali a nekoordinovali svou činnost – byla by to příležitost vytvořit mnoho termínů společných oběma národům (Endzelīns 1942: 547). Vzájemné vztahy udržovali Litevci a Lotyši, stejně jako Estonci, také v emigraci. Jejich činnost přispěla i k rozvoji terminologie – v Německu, kde v Hamburku a jeho předměstí Pinneberg působila v letech 1946 až 1949 Baltská univerzita (lotyšsky Baltijas universitāte), vyšel ekonomický slovník (přesněji by bylo vhodné nazvat jej slovníčkem) Dictionary to Meyer’s Elements of Modern Economics (EME 1946). Do uvedené publikace o 20 stranách, vytištěné rotaprintem, jsou zařazeny jak termíny, tak slova jiných slovních druhů používaná v ekonomii (slovesa, přídavná jména) v angličtině, němčině, estonštině, litevštině a lotyštině. V lotyšském exilovém časopise, měsíčníku Ceļa Zīmes (Dopravní značky)10, zdůraznila lingvistka Velta Rūķe (později Rūķe-Draviņa) (Velta Rūķe-Draviņa), která publikovala článek „Valodu tuvināšana Baltijā“ (Jazykové sbližování v Pobaltí), že při vytváření názvů pro nové pojmy je třeba přihlížet ke zkušenostem příbuzného jazyka a volit či vytvářet podobné termíny, neboť slovní zásoba je právě tou jazykovou rovinou, kterou lze nejsnáze cíleně ovlivňovat. Neologismy, názvy moderních pojmů lze snadno vytvářet v terminologických komisích; navíc není nutné sjednocovat starou nomenklaturu, která se již používá jen zřídka (Rūķe 1951: 280). Mimochodem, k těmto otázkám se již dříve, téměř před 20 lety, vyjádřil Pranas SkardžiusIzglītības Ministrijas Mēnešraksts, který rovněž označuje společné užívání termínů za jeden z činitelů jazykového sbližování Litevců a Lotyšů (Skardžius 1934: 356).11 Je třeba uznat, že vývoj vzájemných vztahů mezi litevskými a lotyšskými terminology dosud nebyl náležitě prozkoumán. Ani cíl výzkumu, ani rozsah článku neumožňují věnovat se historii podrobněji; přesto i několik postřehů uvedených v článku opravňuje k domněnce, že Litevci i Lotyši kladně hodnotili potřebu opírat se o druhý baltský jazyk. 9 Časopis o literatuře a umění vycházel v letech 1942–1944. 10 Měsíčník vycházel v zahraničí od roku 1948 do roku 1987: do roku 1952 ve Švédsku, později ve Velké Británii. 11 Autor článku je uveden jménem Francis, ačkoli litevské jméno Pranas by mělo být převedeno do lotyštiny (lotyšštěno) jako Prans. 174 Regina Kvašytė | Lietuvių ir latvių terminologija: istoriniai ryšiai ir gretinamieji tyrimai 2. SROVNÁVACÍ VÝZKUMY LITEVSKÉ A LOTYŠSKÉ TERMINOLOGIE Pozitivní postoj ke vzájemným vztahům baltských jazyků přetrvává i dnes – v Litvě a Lotyšsku byly provedeny (publikovány) různé srovnávací výzkumy litevské a lotyšské terminologie, které lze považovat za počátky srovnávací terminologie. Některé publikace vydané v litevštině i lotyštině v Litvě a Lotyšsku12 se věnují obecným terminologickým otázkám a terminografii, další pak terminologii konkrétních oborů. Z obecných výzkumů lze zmínit článek Solvity Labanauskienėové (2008), již citovaný v historickém přehledu, o paralelách ve formování terminologie v Litvě a Lotyšsku v 19. století, dále články o systému kořene termin- v litevštině a lotyštině, publikované v Litvě (Kvašytė 2013) a Lotyšsku (Kvašīte 2016), a články o prvních LV TK a LT TK (Kvašytė 2021a, 2021b; Kvašīte 2020a). Článek věnovaný terminografii přináší přehled terminologických slovníků vydaných v Litvě a Lotyšsku po obnovení nezávislosti v roce 1990 (Kvašytė 2004b). Pozornost vzbudily téměř současně vydané litevský a lotyšský slovník lingvodidaktických termínů – autorky výzkumu Ana Vulanė (Anna Vulāne) a Regina Kvašytė (Reģīna Kvašīte) pojednávají o zásadách sestavení slovníků, jejich struktuře, souborech termínů a jejich výběru, jakož i o podobnostech a rozdílech mezi terminologickými systémy (Vulāne, Kvašytė 2018). Inga Znotiņa (Inga Znotiņa) zkoumá rozmanitost termínů korpusové lingvistiky označujících korpus textů studentů cizího jazyka (lotyšský ekvivalent valodas apguvēju korpuss) a hledá nejvhodnější termín pro srovnávací výzkum (Znotiņa 2014). Pokud jde o terminografii, je třeba upozornit, že se vyskytují případy, kdy jsou do současných vícejazyčných terminologických slovníků zařazeny litevské a lotyšské termíny. Příkladem je překladový terminologický slovník vydaný v Rize a sestavený podle hnízdového principu Krievu–latviešu–lietuviešu jūrniecības13 juridisko terminu vārdnīca, který autor litevsky nazval Rusų–latvių–lietuvių kalbų jūrinės veiklos teisės terminų žodynu (Bergholcs 2004). V Lotyšsku dále vyšel překladový slovník ekonomických termínů připravený autorským kolektivem, který mezi sedmi jazyky zahrnuje i litevštinu (ETV 1992), a pravděpodobně také slovník Lotyšské zemědělské univerzity (bibliografie vydavatele neuvádí, 12 Při systematizaci materiálu byly shromážděny také údaje o konferenčních příspěvcích a publikovaných tezích, popis výzkumu se však opírá o články, protože vyjmenovat všechny příspěvky a/nebo jejich teze by zabralo příliš mnoho místa; články se navíc často připravují na základě příspěvků. 13 Doslova námořnictví. Terminologija | 2022 | 29 175 tato domněnka však vychází z toho, že publikace vydaná v Jelgavě – slovník technologií živočišné výroby Lopkopības tehnoloģijas terminu vārdnīca:vācu–angļu–lietuviešu–latviešu (LTTV 2001)14 – vyšla. V Litvě vyšla publikace zahrnující termíny obou baltských jazyků – Aplinkos apsaugos žodynas EnDIC 2004, kterou vydalo Ministerstvo životního prostředí (o litevských a lotyšských názvech rostlin se ve slovníku hovoří, viz Labanauskienė 2009, 2010). V metodické příručce ve formě slovníku, kterou vydala Šiauliaiská univerzita a která je určena studentům terminologie, jsou uvedeny lotyšské ekvivalenty heslových termínů (Kvašytė 2005b). Z konkrétních vědních oborů se dosud velké pozornosti z hlediska srovnávání těšily litevské a lotyšské lingvistické termíny. Články věnované jak srovnávání obecnějších lingvistických termínů, tak termínům jednoho z lingvistických podoborů – dialektologie – vyšly v Litvě (Балоде 1985; Kvašytė 2005a), zatímco články publikované v Lotyšsku podrobně rozebírají gramatické termíny označující slovní druhy a zvratná slovesa (Kvašytė 2019, 2020a). Nejvíce byly nicméně zkoumány stylistické termíny. Část uvedených výzkumů vyšla ve sborníku článků Lietuvių ir latvių gretinamosios stilistikos klausimai z roku 2006, který spojil litevské a lotyšské vědce ve výzkumu srovnávací stylistiky obou baltských jazyků (Kvašytė 2004a, 2006; Kvašytė, Župerka 2006), a také v publikacích vydaných v Lotyšsku (Kvašytė 2004a, 2007, 2013). Ke stylistice (jednomu z funkčních stylů – odbornému stylu) lze přiřadit srovnání termínů přejatých z angličtiny a užívaných v ekonomii, ačkoli uvedenou studii lze chápat také jako výzkum anglicismů v oblasti ekonomie (Kvašytė 2004b). Litevští terminologové Stasys Keinys a S. Labanauskienė i lotyšská terminoložka Linda Pietė (Linda Piete, nyní – Kurminia) zkoumali z komparativního hlediska botanické termíny zaznamenané v různých pramenech v různých obdobích, především názvy rostlin (Labanauskienė 2006; Labanauskienė 2004, 2009, 2010, 2014; Keinis, Labanauskienė 2004; Pietė 2007; Kurmina 2010). Výsledkem zájmu o další aktuální oblast současné terminologie je kapitola v monografii Lietuviškos informatikos ir kompiuterijos terminijos tyrimai věnovaná analýze litevských a lotyšských počítačových termínů (autorka S. Labanauskienė) (Auksoriūtė ir kt. 2018: 352–407). 14 Údaje o slovnících pocházejí ze studie Vārdnīcu izstrāde Latvijā (1991–2010) (Šmite 2012). 176 Regina Kvašytė Lietuvių ir latvių terminologija: istoriniai ryšiai ir gretinamieji tyrimai Současné srovnávací výzkumy litevské a lotyšské terminologie se zabývají obecnými otázkami vědních oborů a terminografií, stejně jako terminologií konkrétních oborů či podoborů – botaniky (názvy rostlin), ekonomie a informačních technologií. Zvláštní pozornosti se těší lingvistika (dialektologie, gramatika, stylistika), dále lingvodidaktika a korpusová lingvistika. V Litvě i Lotyšsku jsou také terminologické slovníky, které zachycují termíny obou jazyků. 3. VZTAHY LITEVSKÝCH A LOTYŠSKÝCH TERMINOLOGŮ Ráda bych vyzdvihla ještě několik prací, které přímo nesouvisejí se srovnáváním litevské a lotyšské terminologie, ale odrážejí vztahy mezi terminology a již se staly součástí nedávné historie. Všechny mají za cíl seznámit s úspěchy terminologů druhého baltského národa a s aktuálními otázkami terminologie. Dosud jsou výraznější v Litvě; byly zde například zveřejněny recenze publikací lotyšských terminologů: monografie Valentīny Skujiņas (Valentīna Skujiņa) Latviešu terminoloģijas izstrādes principi (Zásady tvorby lotyšské terminologie) (Keinys 2005)15, recenze slovníku Valodniecības pamatterminu skaidrojošā vārdnīca (Výkladový slovník základních lingvistických termínů), vydaného v roce 2007 (Kvašytė 2008, 2009), a také přehled činnosti lotyšských terminologů a bibliografie terminologických slovníků vydaných v Lotyšsku v letech 1990–2000 (Kvašytė 1996, 2001). V časopise Gimtoji kalba vyšel rozhovor s tehdejším předsedou lotyšské terminologické komise Juriem Baldunčiksem (Juris Baldunčiks) o potřebě harmonizované terminologie, kterou sdílejí oba jazyky (Kvašytė, Urnėžiūtė 2015). Vztahy mezi terminology odrážejí i některé osobní zprávy zveřejněné v jejich publikacích – blahopřání V. Skujiņě k jubileu (Labanauskienė 2007) a nekrolog věnovaný jí In memoriam (Keinys 2015). V Litvě vycházejí články lotyšských terminologů, které umožňují seznámit se s aktuálními otázkami lotyšské terminologie a jejího uspořádávání a s tím, jak se zkoumá a uspořádává terminologie různých oborů. Hlavním periodikem věnovaným tomuto tématu je Terminologija (začalo vycházet pod názvem Terminologijos vagos v roce 1994). Členkou redakční rady tohoto časopisu byla v letech 1998–2012 V. Skujiņa (1937–2015) a v letech 2013–2021 J. Baldunčiks (1950–2022). Lotyšsko takové odborné terminologické periodikum nemá, proto litevští 15 Recenzováno bylo první vydání monografie, publikované v roce 1993 (druhé vydání vyšlo v roce 2002). Recenze vyšla v roce 1994 v časopise Terminologijos vagos (znovu otištěna ve výboru v roce 2005). Terminologija | 2022 | 29 177 Publikace terminologů vycházejí v různých sbornících, zpravidla průběžných i jednorázových, připravovaných na základě konferenčních příspěvků, například v časopise Ústavu lotyšského jazyka Lotyšské univerzity Linguistica Lettica a v publikaci Fakulty humanitních věd Lotyšské univerzity Valoda: nozīme un forma (Jazyk: význam a forma). Články připravené na základě příspěvků z kongresu letoniky vycházejí v publikaci Valodniecības raksti (Lingvistické články), zatímco publikace Vārds un tā pētīšanas aspekti (Slovo a aspekty jeho zkoumání) a Valoda dažādu kultūru kontekstā (Jazyk v kontextu různých kultur) obsahují materiály konferencí univerzit v Liepāji a Daugavpils. Litevští a lotyšští terminologové se účastní mezinárodních konferencí pořádaných druhou stranou. V Litvě pravidelně pořádá konference věnované terminologii Terminologické centrum Litevského jazykového institutu; v Lotyšsku se terminologové účastní každoročních konferencí pořádaných k připomenutí výročí narození J. Endzelīnse a Arturse Uozuolse (Arturs Ozols), jakož i konferencí na univerzitách v Liepāji, Daugavpils a dalších. O vzájemných vztazích litevských a lotyšských terminologů svědčí řada různých skutečností. V Litvě a Lotyšsku vycházejí odborné články věnované otázkám lotyšské a litevské terminologie a jejího uspořádání, na konferencích se přednášejí příspěvky a existují také další formy spolupráce. ZÁVĚRY Výzkum ukázal, že v dějinách terminologie v Litvě a Lotyšsku projevovali terminologové zájem jeden o druhého. Z iniciativy J. Jablonského byla v Litvě roku 1921 podle lotyšského vzoru zřízena Terminologická komise, v jejíž činnosti vybízel k využívání lotyšských zkušeností; lotyšští lingvisté J. Endzelīns a V. Rūķe zase upozorňovali, že je třeba usilovat o větší sbližování baltských jazyků. Je nutné přiznat, že dějiny vztahů mezi litevskými a lotyšskými terminology nejsou dostatečně prozkoumány. Několik poznatků uvedených v tomto článku však dovoluje tvrdit, že terminologové obou zemí kladně hodnotili potřebu vzájemně čerpat zkušenosti při tvorbě termínů. Současný srovnávací výzkum litevštiny a lotyštiny zahrnuje obecné otázky terminologie, terminografii a terminologii konkrétních oborů či podoborů – botaniky (názvy rostlin), informačních technologií, lingvistiky, lingvodidaktiky a korpusové lingvistiky. Autoři srovnávacích studií (L. Baluodė, S. Keinys, R. Kvašytė, S. Labanauskienė, L. Pietė 178 Regina Kvašytė Lietuvių ir latvių terminologija: istoriniai ryšiai ir gretinamieji tyrimai (nyní Kurminia), A. Vulane, I. Znuotinia) publikují články v Litvě i Lotyšsku, převážně v litevštině a lotyštině, méně často v angličtině a ruštině. V Litvě a Lotyšsku existují vícejazyčné slovníky, v nichž jsou zaznamenány termíny obou baltských jazyků. V roce 1946 vyšel takový slovníček ekonomických termínů v Německu, kde působila Pobaltská univerzita. Vzájemný styk Litevců a Lotyšů zahrnuje také recenzování terminologických prací, publikování článků věnovaných výzkumu termínů vlastního jazyka, účast na konferencích pořádaných v Litvě a Lotyšsku a publikování tezí příspěvků a konferenčních materiálů. Lotyšští terminologové publikují články v Litvě nejčastěji v časopise Terminologija, v jehož redakční radě Lotyšsko v letech 1998–2012 zastupovala V. Skujinia a v letech 2013–2021 J. Balduņčikas. V Lotyšsku neexistuje obdobná publikace věnovaná výhradně terminologii, a proto články litevských terminologů vycházejí v časopise Linguistica Lettica, ve sborníku kongresu letoniky Valodniecības raksti a dalších publikacích. LITERATURA A PRAMENY Auksoriūtė Albina 2011: Terminologijos komisijos (1921–1926) veiklos apžvalga. – Terminologija 18, 80–91. Auksoriūtė Albina 2021: Terminologijos komisijos įkūrimo šimtmečiui. – Gimtoji kalba 3, 3–9. Auksoriūtė Albina ir kt. 2018: Auksoriūtė Albina, Gaivenytė-Butler Jolanta, Labanavičienė Solvita, Mitkevičienė Asta, Stunžinas Robertas, Umbrasas Alvydas, Zemlevičiūtė Palmira. Lietuviškos informatikos ir kompiuterijos terminijos tyrimai: monografija, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Baltiņš Māris 2013: Terminādes process un principi. – Latviešu valoda, red. A. Veisbergs, Rīga: LU Akadēmiskais apgāds, 415–433. Bergholcs Jons 2004: Krievu-latviešu-lietuviešu jūrniecības juridisko terminu vārdnīca, Rīga: Avots. EME – Slovník Meyerových základů moderní ekonomie, sestavili E. Vērzemnieks, E. Järvesso, E. Gabris, učebnice č. 38, Hamburg: Baltic University, 1946. Endzelīns Jānis 1942: Valodnieka vērojumi. – Latvju Mēnešraksts 6, 01.01.1942., 545.–547. ETV – Slovník ekonomických termínů v lotyšském, ruském, anglickém, německém, francouzském, litevském a estonském jazyce, sestavil J. Porietis, Riga: Zinātne, 1992. Grabis Rūdolfs 2006 [1953]: Par latviešu terminoloģijas attīstību un izstrādi. – Darbu izlase, Rīga: Latvijas Universitātes Latviešu valodas institūts, 221.–229. Jablonskis Jonas 1933a [1920]: Měsíčník ministerstva školství, č. 11, Riga, 1920 (s. 96), 4 rb. – Jablonského spisy I. Společenské články, red. J. Balčikonis, Kaunas: Ministerstvo školství, 224–226. Jablonskis Jonas 1933b [1921]: O termínech našeho jazyka. – Jablonského spisy I. Společenské články, red. J. Balčikonis, Kaunas: Ministerstvo školství, 226–228. Jablonskis Jonas 1933c [1920]: Záležitost terminologie. – Jablonského spisy II. Záležitosti školství, red. J. Balčikonis, Kaunas: Ministerstvo školství, 211–212. Keinis Stasis, Labanauskienė Solvita 2004: Latviešu augu nosaukumi Lietuviešu botānikas vārdnīcā. – Linguistica Lettica 13, 129.–139. Keinys Stasys 2005 [1994]: Latvių terminologijos tvarkymo principai. – Dabartinė lietuvių terminologija, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 262–264. Keinys Stasys 2012 [1967]: Lietuvių terminologijos kūrimo apžvalga (iki 1940 metų). – Lietuvių terminologijos raida, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 29–56. Keinys Stasys 2015: Valentinai Skujiniai atminti. – Terminologija 22, 232–235. Terminologija | 2022 | 29 179 Kurminą Linda 2010: Eponiminiai augalų pavadinimai latvių ir lietuvių kalbose: darybos būdai. – Leksikografija ir leksikologija 2, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 355–367. Kvašytė Regina 1996: Terminologija Latvijoje. – Terminologija 3, 70–78 [1990–1995 metų žodynų bibliografija]. Kvašytė Regina 2001: 1996–2000 m. Latvijoje išleistų terminų žodynų bibliografija. – Terminologija 8, 152–157. Kvašytė Regina 2004a: Apie lietuvių ir latvių stilistikos terminiją. – Terminologijos istorijos ir dabarties problemos, Kazimierui Gaiveniui atminti, sud. A. Auksoriūtė, ats. red. S. Keinys, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla, 240–249. Kvašytė Regina 2004b: Lietuvių ir latvių ekonomikos terminijos anglybės. – Terminologija 11, 31–51. Kvašytė Regina 2005a: Lietuvių ir latvių tarmės: terminija ir žodynai. – Baltų kalbų tarmės: rašytinis palikimas, sud. J. Švambarytė-Valužienė (ats. red.), R. Kvašytė, A. Stafecka, Šiauliai: Discens, 112–123. Kvašytė Regina 2005b: Mokomais terminologijos žodynėlis, Šiauliai: VšĮ Šiaulių universiteto leidykla. Kvašytė Regina 2006: Lietuvių ir latvių stilistikos terminija gretinamuoju aspektu. – Lietuvių ir latvių gretinamosios stilistikos klausimai. Lietuvièšu un latviešu sastatāmās stilistikas jautājumi, sud. ir ats. red. R. Kvašytė, Šiauliai: VšĮ Šiaulių universiteto leidykla, 54–63. Kvašytė Regina 2008: Valodniecības pamatterminu skaidrojošā vārdnīca. Sastādījis autoru kolektīvs V. Skujiņas vadībā. – Terminologija 15, 242–248. Kvašytė Regina 2009: Valodniecības terminu skaidrojošā vārdnīca [apžvalga]. – Gimtóji kalba 3, 23–24. Kvašytė Regina 2013: Lietuvių ir latvių kalbų terminų su šaknimi termin- mikrosistema. – Terminologija 20, 123–139. Kvašytė Regina 2021a: Apie pirmąsias terminologijos komisijas Lietuvoje ir Latvijoje. – Mokslo Lietuva 7(672), 2021-04-14, 11, 12. Kvašytė Regina 2021b: Apie pirmąsias terminologijos komisijas Lietuvoje ir Latvijoje. – Mokslo Lietuva 8(673), 2021-04-28, 6, 7. Kvašytė Regina, Urnėžiūtė Rita 2015: Baltų kalboms svarbu darni terminijos raida [pokalbis su Ventspilio aukštosios mokyklos profesoriumi, Latvijos mokslų akademijos Terminologijos komisijos pirmininku Juriu Baldunčiku; kalbino Regina Kvašytė ir Rita Urnėžiūtė]. – Gimtóji kalba 12, 11–18. Kvašytė Regina, Župerka Kazimieras 2006: Lietuvių ir latvių funkcinių stilių terminai. – Lietuvių ir latvių gretinamosios stilistikos klausimai. Lietuvièšu un latviešu sastatāmās stilistikas jautājumi, sud. ir ats. red. R. Kvašytė, Šiauliai: VšĮ Šiaulių universiteto leidykla, 65–83. Kvašytė Regina 2004a: Internacionālie lietišķie termini latviešu un lietuviešu vārdnīcās. – Linguistica Lettica 13, 140.–152. Kvašytė Regina 2004b: Lietuviešu un latviešu terminogrāfijas jaunumi. – Valoda–2004: Valoda dažādu kultūru kontekstā, Zinātnisko rakstu krājums XIV, Daugavpils, 121.–126. Kvašytė Regina 2007: Terms of the Latvian and Lithuanian Stylistics in Comparative Aspect. – Contrastive and Applied Linguistics, Research papers XIV, ed. Andrejs Veisbergs, Rīga: Faculty of Modern Languages, 33–42. Kvašytė Regina 2013: Lietišķais stils latviešu un lietuviešu valodā: terminoloģiskais aspekts. – Aktuālas tendences terminoloģijas teorijā un praksē: rakstu krājums, sast. I. Pūtele, Rīga: LU Latviešu valodas institūts, 6.–16. Kvašytė Regina 2016: Sakne termin- latviešu un lietuviešu terminoloģijā. – Terminrade Latvijā senāk un tagad: Latvijas Zinātņu akadēmijas Terminoloģijas komisijas 70 gadu jubilejas konferencei veltīts izrakstu krājums, Rīga: Zinātne, 71.–76. Kvašytė Regina 2019: Latviešu un lietuviešu atgriezeniskie darbības vārdi: terminoloģiskais aspekts. – Valoda: nozīme un forma 10. Latvijas gramatiskā doma gadsimta gaitā, sast. A. Kalnača, I. Lokmane, Rīga: LU Akadēmiskais apgāds, 92.–104. Kvašytė Regina 2020a: Latviešu un lietuviešu gramatikas termini: vārds, vārdšķira un to nosaukumi. – Valoda: nozīme un forma 11. Gramatika un valodas normēšana, sast. un red. A. Kalnača, I. Lokmane, Rīga: LU Akadēmiskais apgāds, 93.–117. Kvašytė Regina 2020b: Pirmās Terminoloģijas komisijas Latvijā un Lietuvā. – Zinātniskie raksti VI (XXVI). Latviešu terminoloģija simts gados, Rīga: Latvijas Nacionālā bibliotēka, 74.–92. Labanauskienė Solvita 2006: Latviešu un lietuviešu augu nosaukumu sastatīšana J. A. Pabrēžas darbos. Linguistica Lettica 15, 128.–136. Labanauskienė Solvita 2004: Latvių augalų vardai Jurgio (Ambraziejaus) Pabrėžos žodynuose. – Terminologija 11, 145–155. 180 Regina Kvašytė Lietuvių ir latvių terminologija: istoriniai ryšiai ir gretinamieji tyrimai Labanauskienė Solvita 2007: Žymioji latvių terminologė Valentīna Skujiņa. – Terminoloģija 14, 216–218. Labanauskienė Solvita 2008: Lietuvių ir latvių terminologijos formavimasis XIX amžiuje. – Valodniecības raksti 2, 36.–45. Labanauskienė Solvita 2009: Lietuvių ir latvių kalbų augalų vardai Aplinkos apsaugos žodyne EnDic2004. – Terminoloģija 16, 93–115. Labanauskienė Solvita 2010: Sudurtinių lietuviškų ir latviškų augalų genčių vardų darybos ypatumai. – Terminoloģija 17, 54–67. Labanauskienė Solvita 2011: Baltijos šalių floros lietuviškų ir latviškų augalų genčių vardų vedyba. – Terminoloģija 18, 66–79. Labanauskienė Solvita 2012: Jānio Endzelīno terminologinės įžvalgos. – Terminoloģija 19, 173–183. Labanauskienė Solvita 2014: Mykolo Miežinio Lietuviszkai–latviszkai–lenkiszkai–rusiszko žodyno lietuviški ir latviški sinoniminiai bei variantiniai augalų vardai. – Terminoloģija 21, 143–159. LILVV – Latvijā izdotās latviešu valodas vārdnīcas. Bibliogrāfisks rādītājs (1900–1994), sast. M. Banga, G. Cakule, S. Kļaviņa, B. Mūrniece, S. Zariņa, Rīga: Latvijas Universitāte, 1995. LTTV – Slovník termínů technologie chovu hospodářských zvířat: německo-anglicko-litevsko-lotyšský, kolektiv autorů: W. Drochern, S. Baranauskas, I. Kulpyc aj., Jelgava: [b. v.], 2001. Piete Linda 2007: Personvārdi latviešu un lietuviešu augu nosaukumos. – Vārds un tā pētīšanas aspekti 11, 45–53. Rūķe Velta 1951: Valodu tuvināšana Baltijā. – Ceļa Zīmes 8, 275.–282. Skardžus Francis 1934: Lietuvių un latvju valodiskās tuvināšanās iespējas. – Izglītības Ministrijas Mēnešraksts 10, 01.10.1934, 354.–356. Skujiņa Valentīna 1972: J. Endzelīna devums latviešu valodas zinātniskās terminoloģijas attīstībā. – Latviešu valodas kultūras jautājumi 8, 17.–33. Skujiņa Valentīna 2002: Latviešu terminoloģijas izstrādes principi, otrais, labotais un papildinātais izdevums, Rīga: Latvijas valodas institūts. Šmite Astra 2012: Latvijā izdotās vārdnīcas (1991–2010). Bibliogrāfisks saraksts. – Vārdnīcu izstrāde Latvijā 1991–2010, pētījums Jura Baldunčika vad., Rīga: Latviešu valodas aģentūra, 192.–247. TKP – Zápisy Terminologické komise (č. 1–80), 1921–1923. Vulāne Anna, Kvašīte Regīna 2018: Latviešu un lietuviešu lingvodidaktikas terminu vārdnīcas: sastatāmais aspekts. – Linguistica Lettica 26, 93.–117. Zemzare Daina 1961: Latviešu vārdnīcas (līdz 1900. gadam), Rīga: Latvijas PSR Zinātņu akadēmijas izdevniecība. Znotiņa Inga 2014: Valodas apguvēju korpuss: lietuviešu un latviešu termins un definīcija. – Vārds un tā pētīšanas aspekti 18(II), 265.–271. Балоде Лаймуте 1985: О латышской и литовской лингвистической терминологии (сходство и различия). – Lietuvių kalbotyros klausimai XXIV. Mokslo kalbos kultūros ir terminologijos problemos, Vilnius: Mokslas, 11–16. Došlo 2022-09-05 Regina Kvašytė Vilniauská univerzita, Šiauliaiská akademie P. Višinskio g. 25, LT-76351 Šiauliai Lotyšská univerzita, Institut lotyšského jazyka Kalpaka bulv. 4, LV-1050 Riga E-mail: [email protected] Terminoloģija | 2022 | 29 181