Terminų trumpumo principas: vertinimas ir taikymas terminų tvarkyboje

Terminologija / Terminology 2025, Nr. 32, p. 1–39 Turinio nuoroda / Contents link ISSN 2669-2198 (elektroninis / online) ZÁSADA STRUČNOSTI TERMÍNŮ: HODNOCENÍ A UPLATŇOVÁNÍ V TERMINOLOGICKÉ SPRÁVĚ Zásada stručnosti termínů: hodnocení a uplatňování v terminologické správě RAMUNĖ VASKELAITĖ Institut litevského jazyka E-mail: [email protected] ORCID ID: https://orcid.org/0000-0001-6063-9699 Oblasti vědeckého výzkumu: litevská terminologie; výzkum norem a úzu spisovné litevštiny. https://doi.org/10.35321/term32-08 ANOTACE Článek se zabývá jednou ze zásad terminologie – zásadou stručnosti termínů, která je považována za zásadu jak tvorby termínů, tak jejich správy. Nejprve je shrnuto hodnocení této zásady v litevských terminologických pracích s cílem odhalit její možné problematické aspekty a faktory, které mohou problémy způsobovat, a poté se pozornost zaměřuje na údaje o délce termínů, jež ukazují, jak se zásada stručnosti uplatňuje v pracích zaměřených na různé směry terminologické správy. KLÍČOVÁ SLOVA: termín, terminologické zásady, zásada stručnosti, počítačová terminologická správa, lexikografická terminologická správa, textová terminologická správa. ABSTRAKT Článek se zabývá jedním z terminologických principů – principem stručnosti termínů, který je považován za princip tvorby termínů i jejich správy. Nejprve je představeno hodnocení tohoto principu v litevské terminologii s cílem určit jeho možné problematické aspekty a faktory, které mohou problémy způsobovat; poté se pozornost přesouvá k údajům o délce termínů, které ukazují, jak se princip stručnosti projevuje v různých směrech správy terminologie. KLÍČOVÁ SLOVA: termín, principy terminologie, princip stručnosti, počítačová správa termínů, lexikografická správa termínů, textová správa termínů. Copyright © 2025 Ramunė Vaskelaitė. Vydal Litevský jazykový institut. Tento článek je článkem s otevřeným přístupem a je šířen za podmínek licence Creative Commons Attribution, která umožňuje neomezené používání, šíření a reprodukování v jakémkoli médiu, pokud jsou uvedeni původní autor a zdroj. // Vydal Litevský jazykový institut. Tento článek je s otevřeným přístupem a je šířen za podmínek licence „Creative Commons“ Attribution, které umožňují neomezeně používat, šířit a reprodukovat obsah v jakémkoli médiu za uvedení autora a zdroje. Obdrženo: / Gauta: 2025-09-26. Přijato: / Priimta: 2025-11-13. 1 ÚVOD Princip stručnosti termínů je formulován jako jeden z terminologických principů uplatňovaných jak při tvorbě termínů, tak při jejich správě. Reálná terminologická data však ukazují, že terminologické principy nejsou vždy a ne všechny dodržovány, a některé z nich, stejně jako samotná tradiční terminologie, jsou proto již delší dobu výrazně kritizovány (viz např. Temmerman 1997; 1998; Myking 2001; Cabré 2003). Objevují se nové přístupy, a s nimi i nové principy (viz např. Temmerman 2000). Některé principy předpokládané tradiční terminologií zpochybňují také litevští terminologové, například princip jednoznačnosti termínů, formulovaný na počátku terminologické vědy jako jeden ze základních principů: podle něj má každý termín označovat pouze jeden pojem a každý pojem by měl být pojmenován pouze jedním termínem (např.: Keinys 2013; Mitkevičienė 2020). Princip stručnosti termínů však přinejmenším v litevské terminologii dosud větší pozornosti nevzbudil. Objevují se k němu určité poznámky, ale v samostatné práci tento princip zkoumán nebyl. Tento článek se zaměřuje právě na princip stručnosti termínů. Jeho cílem je prozkoumat, zda je problematický jako princip správy termínů. Za tímto účelem je provedeno dvoufázové šetření. Nejprve se na základě poznámek k tomuto principu či stručnosti termínů uváděných v litevské terminologii zjišťuje, zda je problematické teoretické hodnocení tohoto principu, a vymezují se možné faktory jeho problematičnosti. Jakmile se tyto faktory projeví, některé z nich se ověřují analýzou reálných dat o správě terminologie, která tak odhaluje, zda se uplatňování principu stručnosti při správě termínů liší. Protože se zde nepředkládá vědecká studie ani monografie, nýbrž pouze odborný článek, není cílem teoretické části práce shromáždit všechny poznámky k otázce stručnosti termínů uváděné v litevských terminologických pracích. Pozornost se soustřeďuje především na základní litevské terminologické práce, v nichž jsou k dané otázce uvedeny různé poznámky. Zaměření se obrací k publikacím z konce 20. a 21. století, zahrnuty jsou však také některé práce vydané o něco dříve, které mohou osvětlit utváření pojetí principu stručnosti v litevské terminologii. Terminologie označující jak hlavní předmět této práce, tak celý soubor terminologických principů se značně liší, což vyvolává problém, jak zkoumaný předmět pojmenovat. Principy probírané v terminologických pracích se označují jak jako terminologické principy (např.: ISO 704-87; Noreikaitė 1994; Klimavičius 2003: 12; TŽR 2007), tak jako terminologické požadavky (např.: Keinys 2005 [1987]: 459; Gaivenis 2014 [1994]: 206), dále jako požadavky na termíny (např. Gaivenis 2014 [1994]: 206–213) nebo jako požadavky kladené na termíny (např.: Keinys 2005 [1994]: 262). Obdobně se pojmenovávají i jednotlivé principy; princip, jímž se zabývá tento článek, se označuje jako princip stručnosti (např. Gaivenis 2014 [1990]: 406) nebo jako požadavek stručnosti (např. Gaivenis 2014 [1997]: 195, 238). Zdá se, že základní složka termínu požadavek se častěji vyskytuje ve vzdělávacích pracích nebo v pracích zaměřených na tvůrce termínů (např.: TV 2006: 2; Bielinskienė ir kt. 2014: 145; Mickienė, Briaukienė 2016: 47), zatímco při diskusích o teoretických otázkách terminologie se zřejmě častěji užívá termín princip. Neplatí to však ve všech případech. Například obsáhlý článek Kazimierase Gaivenise publikovaný v roce 1979 nese název „Obecné 2 lietuvių terminijos kūrimo ir norminimo principai“ (Gaivenis 2014 [1979]: 107–117), o kitas į teorinius terminologijos principų svarstymus orientuotas jo straipsnis – „Kalbiniai ir loginiai terminų reikalavimai“ (Gaivenis 2014 [1994]: 206–213). Sinonimų neišvengiama net ir viename darbe. Vis dėlto, atsižvelgus į minėtą polinkį, kaip bendrąjį čia renkamasi vartoti terminų trumpumo principo terminą (taip pat ir sutrumpintą trumpumo principas), tik aptariant kitų autorių darbus bus pavartojamas ir jų vartotas terminas. Šalutinis termino dėmuo beveik neįvairuoja. Terminas ekonomijos principas ar ekonomiškumo principas, vartojamas kalbant apie lietuvių bendrinės kalbos norminimo principus, lietuvių terminologijos darbuose retas. Jį vartojo K. Gaivenis (2002: 96–97), lygindamas terminologijos principus su bendrinės kalbos norminimo principais. HODNOCENÍ PRINCIPU Rozdíly v teoretickém hodnocení O tom, zda je princip stručnosti termínů považován za princip terminologie, lze usuzovat především z výčtu či rozboru těchto principů. Při jejich výčtu se princip stručnosti obvykle uvádí. Například v Mokomosios terminologijos žodynėlis, do něhož je zařazen termín terminų reikalavimai (požadavky na termíny), se mezi požadavky uváděnými při jeho vysvětlování – snadnost používání, systémovost, stylistická neutralita, správnost a přesnost – zmiňuje také stručnost (Kvašytė 2005: 79), což znamená, že se považuje za princip stejné kategorie či úrovně jako ostatní uvedené požadavky. Stasys Keinys při hodnocení terminologie knihovnictví a bibliografie nejprve také vyjmenovává požadavky kladené na termíny a mezi nimi uvádí i stručnost: „Na termíny se klade řada různých požadavků – jednoznačnost, přesnost, systémovost, správnost, objektivita (emocionální neutralita), stručnost, transparentnost (jazyková odůvodněnost významu) atd.“ (Keinys 2005 [1996]: 246)1. V metodické učebnici Lietuvių terminologijos aspektai jsou požadavky na termíny probírány samostatně a jedním z nich je i stručnost (Mickienė, Briaukienė 2016: 49–50). Na začátku knihy se při probírání pojmu termínu rovněž uvádí, že „každý termín musí být správný, přesný, systémový, stručný, stylisticky neutrální a pohodlný z hlediska tvoření“ (Mickienė, Briaukienė 2016: 12). Aušra Rimkutė-Ganusauskienė (2023: 19–24) ve vědecké studii usiluje o stanovení terminologické hodnoty názvů oděvů užívaných v pramenech z počátku 21. století; předtím probírá kritéria2, podle nichž budou hodnoceny, tedy požadavky kladené na termíny, mezi nimiž je i požadavek stručnosti. To, že je princip stručnosti považován za jeden z principů terminologie, vyplývá také z poznámek uváděných v různých terminologických pracích. Například již v článku z roku 1969 K. Gaivenis (2014 [1969]: 521) napsal, že složený termín může být správně utvořený, logicky smysluplný a vědecky motivovaný, avšak pro praktické užívání nevhodný kvůli své velké 1 Zkracování všude provádí pouze autorka článku. 2 K. Gaivenis (2014 [1996]: 225), aptardamas terminologijos principus, kreipė dėmesį į tai, kad kriterijaus terminas vartotinas, kai kalbama apie ko nors vertinimą pagal principus; kriterijus – tai vertinimo pagrindas, arba matas. 3 rozsáhlosti, např. greito veikimo kietiklis (= greitasis kietiklis). Princip stručnosti považovala za důležitý také Albina Auksoriūtė, když pojednávala o nepřesnostech v užívání složených termínů: „Je důležité, aby byl termín nejen jednoznačný, správný, přesný a vhodný z hlediska tvoření, ale také stručný. Zvláště důležité je, aby složené termíny byly co nejjasnější a nejkratší“ (Auksoriūtė 1996: 48). Popisná slovní spojení označila za jednu z nepřesností při užívání složených termínů a tvrdila, že by se měla „zkrátit a terminologizovat“ (Auksoriūtė 1996: 48). S. Keinys při hodnocení názvů oddělení knihoven také uvedl, že „je lépe, pokud je to možné, nazývat věci jednodušeji a stručněji“ (Keinys 2005 [1993]: 363). Když pak probíral dvojjazyčný slovník ruských a estonských názvů profesí a funkcí, za jeho kladný rys označil skutečnost, že estonští terminologové usilovali o zachování tradiční jazykové tendence k jednoduchým, slovně nepřetíženým názvům, a dodal: „Stručnost, kompaktnost a jednoznačnost termínů jsou v každém ohledu žádoucí“ (Keinys 2005 [1981]: 342). Podle něj není nutné měnit název profese pokaždé, když se technologie byť jen trochu změní; například pekař může být nadále nazýván kepėju, přestože by mu dnešní technologie umožňovala říkat pusiau automatinės bandelių gamybos linijos operatoriumi a zítra nejspíš zase nějak jinak (Keinys 2005 [1981]: 341–342). Při hodnocení termínu grupės kuratoriaus, který se začal užívat, S. Keinys (2005 [1974]: 443) tvrdil, že nahrazením do té doby široce užívaného termínu grupės vadovas se pouze poškozuje jazyková ekonomie – kratší slovo se nahrazuje delším. Při přehledu malířských termínů uvedl, že terminologie doporučuje vyhýbat se dlouhým slovům a všude, kde je to možné, užívat kratší; místo daugiasluoksninės tapybos se tedy má užívat daugiasluoksnė tapyba, tím spíše, že v tomto případě je kratší slovo také správnější (Keinys 2005 [1972]: 389). Jak je tedy vidět, pojem stručnosti se vztahuje jak k počtu slov tvořících termín, tak k délce slov. Z hlediska tohoto druhého aspektu považoval S. Keinys za zvláště výhodné pro terminologii tvoření slov koncovkami: odvozeniny s koncovkou mají oproti odvozeninám s příponou tu výhodu, že koncovky slovo nikdy neprodlužují (Keinys 2005 [1995]: 19); podle něj jsou odvozeniny s koncovkou „pro terminologii, dalo by se říci, ideální“ (Keinys 2005 [1979]: 79). Složeniny zase pomáhají vyhnout se víceslovným termínům, tedy umožňují tvořit „poměrně krátké druhové názvy, které pomáhají zabránit hromadění přívlastek“ (Keinys 2005 [1983]: 130). To, že se princip stručnosti nevztahuje pouze k počtu slov tvořících termín, dokládají i pokusy vysvětlit pojem principu stručnosti nebo definovat termín. Například v terminologickém slovníčku, kde jsou požadavky na termíny vysvětleny jako znaky, podle nichž se termín tvoří, hodnotí se jeho vhodnost a soulad se stanovenými normami (Kvašytė 2005: 79), je pojem označovaný termínem trumpumas (stručnost) vysvětlen jako „snaha vyjádřit všechny znaky charakteristické pro pojem kratší podobou termínu“ (Kvašytė 2005: 84). K. Gaivenis (2002: 96) při charakteristice principu stručnosti tvrdil, že „přednost mají kratší jazykové jednotky“. Pokusy trumpumo principo (princip stručnosti) definovat nebo vysvětlit pojem, který tento termín označuje, jsou však v litevské terminologii vzácné. Tento pojem se obvykle považuje za samozřejmý. Nevysvětlují se ani pojmy „krátký termín“ a „dlouhý termín“, takže hranice mezi krátkými a dlouhými termíny není jasně vymezena. 4 S. Keinys (2005 [1979]: 79), išsamiai aptardamas trumpumo požiūriu „idealiai tinkančią“ galūninę lietuviškų terminų darybą, minėjo terminologijos mokslo pradininką Dmitrijų Lotę, teigusį, kad termino trumpumo reikia siekti taip pat, kaip ir jo tikslumo, ir šį reikalavimą taikiusį ne tik patiems terminams, bet ir jų darybos afiksams, pvz., priesagoms. Rusų terminologų darbų cituojama ir kituose ankstesnio laikotarpio lietuvių terminologijos darbuose, kur pateikiama vienokių ar kitokių pastabų dėl terminų trumpumo principo. Iš to būtų galima spręsti, kad jie galėjo turėti įtakos formuojantis trumpumo principo ar jo svarbos vertinimui lietuvių terminologijoje. Juolab kad D. Lotė, kaip nurodoma K. Gaivenio (2002: 117), pirmasis suformulavo reikalavimus terminams, tarp jų įtraukdamas ir trumpumo reikalavimą. K. Gaivenis ir tiesiogiai įvardija, kad pokario metais lietuvių terminologija daug priklausė nuo rusų terminologijos, nes „[T]eorinės literatūros iš užsienio beveik negaudavome“ (Gaivenis 2002: 110). Sám K. Gaivenis však zřejmě zastával k otázce stručnosti termínů opatrnější stanovisko. V obsáhlé práci vydané v roce 1979 Bendrieji lietuvių terminijos kūrimo ir norminimo principai (Obecné principy tvorby a normování litevské terminologie), v níž se poprvé pokusil uspořádat či formulovat „současné principy litevské terminologie“3, není princip stručnosti vyčleněn jako samostatný, přestože se uvádí, že už Kazys Girnius při pokusu formulovat požadavky kladené na vědeckou terminologii zmínil také, „že název má být krátký, neboť dlouhé vícesložkové názvy značně ztěžují jejich užívání“ (Gaivenis 2014 [1979]: 108). K. Gaivenis v tomto článku formuloval celkem deset samostatných principů4, avšak princip stručnosti mezi ně nezařadil. Zmínil jej pouze po formulaci 7. principu, který se zaměřuje na správnost termínu a snadnost jeho používání, a dodal: „Obecně se na termíny kladou ještě tyto dodatečné požadavky: a) stručnost, b) zvučnost, c) jedinečnost, d) přeložitelnost do jiných jazyků atd.“ (Gaivenis 2014 [1979]: 115). Z toho by vyplývalo, že autor článku považuje princip stručnosti pouze za dodatečný, nikoli za princip stejné úrovně jako ostatní formulované principy. Princip stručnosti jako samostatný princip není probírán ani v pozdějším článku K. Gaivenise věnovaném otázce terminologických principů – v textu „Kalbiniai ir loginiai terminų reikalavimai“ (Jazykové a logické požadavky na termíny), vydaném v roce 1994, ačkoli se v úvodu článku uvádí, že „nejdůležitější a nejčastěji zmiňované jazykové požadavky na termíny jsou tyto: správnost, přesnost, systémovost, stručnost, snadnost používání, emocionální neutralita atd.“ (Gaivenis 2014 [1994]: 206). Opravdu, o pár let později byl vydán text, který K. Gaivenis připravil společně s Angelem Kaulakiene, 3 To, že šlo o první pokus formulovat „současné principy litevské terminologie“, vyplývá z autorovy poznámky, že „dosud se nikdo nepokusil uspořádat obecné ani zvláštní principy tvorby a normování litevských termínů“ (Gaivenis 2014 [1979]: 113). O dřívějších pokusech formulovat principy pojednávají práce Jono Klimavičiuse (2003), Stasia Keinysa (2012 [1967]: 29–56), Albiny Auksoriūtė (2024: 35–42) aj. 4 Formulace ukazují, že přinejmenším některé probírané terminologické principy jsou formulovány spíše jako pravidla, například: „3. Potřebu terminologického pojmenování vyzdvihují a stanovují odborníci příslušného oboru. Jazykovědci radí, jak daný pojem lépe pojmenovat“ (Gaivenis 2014 [1979]: 114). 5 článek „Extralingvistické principy normalizace termínů“ 5 by naznačoval, že z hlediska normalizace terminologie je princip stručnosti považován za důležitý. Přesněji řečeno, stručnost je zde zmíněna při pojednání o jednom z principů pokládaných za extralingvistické – o statistickém principu hodnocení termínů, který je charakterizován tak, že nejrozšířenější jazykové jevy jsou považovány za ty, které nejlépe odpovídají normě (Gaivenis 2014 [1996]: 233). Při tvrzení, že statistické kritérium pomáhá hodnotit také stručnost termínů, se v tomto článku uvádí Zipfův zákon, podle něhož je délka slova či termínu nepřímo úměrná četnosti jeho užívání; následně je vyvozen tento závěr: „Relativní délka termínů tedy ukazuje buď na jejich novost, nebo na jejich nedostatečnou normalizaci“ (Gaivenis 2014 [1996]: 233). Z toho by vyplývalo, že relativně dlouhé termíny jsou považovány za nedostatečně normalizované a normalizované termíny by měly být krátké. Jinde je tato myšlenka formulována přímočařeji: čím rozvinutější a normalizovanější je terminologie, tím více by v ní mělo být kratších termínů (Kaulakienė, Makariūnienė 2014 [1999]: 36). Článek K. Gaivenise „Pár terminologických drobností“, napsaný v roce 1991, však ukazuje, že autor nebyl ochoten považovat stručnost za nezbytný požadavek terminologie. Dokládá to jeho polemika s názorem ruské terminoložky: „Ruská terminoložka I. Volkova považuje jednoznačnost, stručnost a jazykovou správnost termínů za nezbytné požadavky terminologie, zatímco všechny ostatní požadavky (systematičnost, motivovanost, snadnost praktického užití atd.) za fakultativní. Podle našeho názoru to není zcela přesné. Požadavek stručnosti lze sotva považovat za nezbytný“ (Gaivenis 2014 [1991]: 195). Poté, co upozornil, že ne všechny dlouhé termíny užívané v textech odborného jazyka jsou skutečně termíny a že naopak odborné termíny lze v textu zkracovat, dospívá autor článku k poměrně kategorickému závěru: „Každý termín musí být slovotvorně a gramaticky správný, ale ne každý musí být krátký. Existují určité skupiny termínů (názvy variet v terminologii rostlinné systematiky, termíny klasifikace půd atd.), které vůbec nemohou být jednoslovné ani dvouslovné. Termín tedy musí být takový, jaký vyžaduje daný systém pojmů“ (Gaivenis 2014 [1991]: 196). K. Gaivenis tuto myšlenku rozvíjí také ve své knize z roku 2002 Lietuvių terminologija: teorijos ir tvarkybos metmenys. Při pojednání o terminologických principech v kontextu principů normování spisovného jazyka v ní autor rovněž polemizuje s ruskou terminoložkou Irinou Volkovou a jako jeden z argumentů uvádí, že nejsou stanoveny normativní délkové meze slova či slovního spojení: „Požadavek stručnosti lze sotva považovat za nezbytný. Nejsou přece stanoveny normativní délkové meze jednotlivého slova ani nominativního slovního spojení“ (Gaivenis 2002: 43). Jak lze usuzovat z krátkého pojednání o principu stručnosti v této knize, jeho uplatňování se zřejmě omezuje na generické termíny: „Například pro pojmenování generických pojmů jsou vhodnější jednoslovné termíny než termíny složené. Mezinárodní terminologické kodexy některých oborů doporučují pro pojmenování druhových pojmů pouze dvousložkové názvy. Názvy variet v terminologii rostlinné systematiky také nemohou být kratší než tříslovné 5 Zde jsou extralingvistické principy normalizace termínů charakterizovány jako „přímo nesouvisející s jazykovým systémem, nýbrž s názory společnosti, jejích jednotlivých skupin či osobností, s jejich postojem k terminologii, jakož i s uplatňováním metod jiných věd při normalizaci termínů“ (Gaivenis 2014 [1996]: 229–230). 6 terminai“ (Gaivenis 2002: 43). Išeitų, kad šis lietuvių terminologas trumpumo principo nelaikė pagrindiniu, universaliu, visai terminijai ar net kiekvienam terminui taikytinu terminologijos principu. Na druhé straně věnoval pozornost sklonu ke zkracování termínů patrnému v textech. Například tento sklon byl zaznamenán v článku z roku 1980 o jazyce odborných článků – píše se v něm, že odborný jazyk vykazuje zvláště výraznou tendenci k úspornosti, a proto se v něm vyskytuje mnoho specifických eliptických konstrukcí a zvláštních zkratek a vytvářejí se různé útvary z termínů a symbolů (Gaivenis 2014 [1980]: 576). V článku K. Gaivenise z roku 1990 se zase uvádí, že „v textu lze a je třeba termíny zkracovat. Lze je zkracovat dvěma způsoby: 1) stahováním dlouhých složených (víceslovných) termínů a vypouštěním některých jejich složek a 2) vytvářením písmenných a slabičných zkratek“ (Gaivenis 2014 [1990]: 406). V práci z roku 2002 Lietuvių terminologija: teorijos ir tvarkybos metmenys tento autor také píše, že v učebnici automobilismu lze místo složeného termínu vidaus degimo variklis užít jednoslovný termín variklis, protože zkracování v mnohém souvisí se stylistikou odborného jazyka (Gaivenis 2002: 43). V této práci však K. Gaivenis nakonec předkládá toto shrnutí: „Obecně jsou stručnost termínů a jejich zkracování aktuálnější pro oblast užívání než pro oblast fixace“ (Gaivenis 2002: 44). Z toho by vyplývalo, že stručnost i zkracování se vztahují spíše pouze k užívání termínů, zatímco v jejich fixaci, kterou se podle vysvětlení K. Gaivenise uvedeného jinde rozumí uvádění termínů v terminologických slovnících, normách, terminologických databázích či jiných terminologických zdrojích6, není princip stručnosti nezbytný (srov. autorovo tvrzení, že termín musí být takový, jaký vyžaduje daný systém pojmů). Sklonu ke zkracování termínů v textech, ale také k jejich prodlužování, se věnují i další práce, které rozlišují pojmy stručnost termínu a zkracování termínu (viz Mitkevičienė 2015: 55–56). Asta Mitkevičienė (2024: 2) však v jedné ze svých nejnovějších prací upozorňuje, že se termíny zkracují nejen v textech, ale také při správě terminologie (při jejím vytváření, překládání, normalizaci a standardizaci) – i zde se hledá kratší výrazové prostředky pro pojmy. Z toho by vyplývalo, že snaha o stručnost je důležitá nejen pro užívání termínů, ale i pro jejich správu. Z toho, co bylo probráno, je tedy zřejmé, že teoretické hodnocení principu stručnosti termínů v litevské terminologii není zcela jednotné ani bezproblémové. Na jedné straně je stručnost považována za princip stejné úrovně jako ostatní terminologické principy, nebo se dokonce vyčleňuje jako jednoznačně žádoucí, na druhé straně se hodnotí obezřetněji – označuje se pouze za doplňkový princip. Na jedné straně se má za to, že je důležitější pouze pro užívání termínů, na druhé straně se poukazuje na to, že snaha o stručnost je důležitá i pro správu termínů. Rozdílnost se ostatně odráží také v místě, které je tomuto principu vyhrazeno v klasifikaci terminologických principů. Při jejich dělení na jazykové a logické se princip stručnosti řadí mezi jazykové (Gaivenis 2014 [1994]: 206). O jeho jazykové povaze svědčí také 6„Badatelé jazykových terminologických problémů se před 15–20 lety zajímali především o takzvané termíny z oblasti fixace, tj. termíny převzaté ze slovníků, norem, terminologických databází a dalších terminologických zdrojů“ (Gaivenis 2014 [1986]: 154). Je pravda, že termín fiksacijos se v litevské terminologii užívá poměrně zřídka a pojem, který označuje, ani jeho vztah k pojmu označovanému termínem terminų tvarkybos se samostatně nevysvětlují. 7 Při pojednání o tomto principu se uvádějí poznámky, například již zmíněné opření o Zipfův zákon, podle něhož bývají nejčastěji užívaná slova či jejich spojení v jazyce krátká, nebo postřeh o tendencích k jazykové ekonomii projevujících se v jazyce. Princip jazykové ekonomie je zahrnut také do souboru principů a kritérií normování spisovné litevštiny (BKTP 1997) a při stanovování principů terminologie se z nich vychází. Například K. Gaivenis (2002: 90) uvádí, že všechny se víceméně hodí také k normování terminologie, jen některé je třeba ještě zpřesnit, konkretizovat a přizpůsobit potřebám terminologie. V jiné publikaci, kde se požadavky na termíny rovněž rozdělují na jazykové a logické, je však požadavek na stručnost termínů řazen nikoli k jazykovým, nýbrž k logickým (Kvašytė 2005: 79). Objevují se také tvrzení, z nichž vyplývá, že by zde neměl být zásadní rozpor – stručnost je důležitá z hlediska jazyka i logiky: „Dlouhé, příliš rozšířené termíny škodí ekonomii vyjadřování (a myšlení) <...>“ (Mickienė, Briaukienė 2016: 49). Rozdíly v názorech na důležitost principu stručnosti, které se rýsují z tohoto přehledu, i kolísání patrné v klasifikaci principů by však naznačovaly, že tento princip není bezproblémový. Možné faktory problematičnosti Z kolísání při zařazování principu stručnosti do příslušné skupiny principů by bylo možné usuzovat, že rozdíly v přístupu k tomuto principu by mohla způsobovat samotná povaha terminologie, tj. její souvislost jak s jazykem, tak s logikou. Jiné poznámky uváděné při pojednání o principu stručnosti či o dalších tématech by však naznačovaly, že opatrné hodnocení tohoto principu může být dáno tím, že jeho uplatňování při tvorbě či správě termínů je přinejmenším v některých případech obtížné. Štai K. Gaivenis (2022: 100–108), be bendrųjų terminų norminimo principų, mini ir specialiųjų taisyklių bei principų, kurie „reglamentuoja skirtingų terminijos sričių ar jos mikrosistemų tvarkybą“. O tokios specialios taisyklės, pvz., jo minimos chemijos nomenklatūrai taikomos IUPAC aprobuotos taisyklės, reglamentuoja ir pavadinimų sudarymą. 1994 m. skelbtame K. Gaivenio straipsnyje „Tarptautinių terminologijos principų taikymas mūsų terminijai“, kur iškeltos tarptautinės terminų tvarkybos sudaromos problemos, irgi kreiptas dėmesys į tai, kad kai kurių sričių ar mikrosistemų terminų tvarkybą reglamentuoja atitinkamą terminų sandarą numatančios tarptautinės terminų tvarkybos taisyklės. Pvz., ji numatoma tarptautiniuose botanikos, zoologijos nomenklatūros kodeksuose (Gaivenis 2014: [1994]: 214). Tame straipsnyje minima net tokių tarptautinės terminų tvarkybos rekomendacijų, kurios numato, kad naujai atsirandančioms sąvokoms būtų suteikti pavadinimai, kuriuos būtų galima perimti į kitas kalbas be pakeitimų arba mažai ką pakeitus (Gaivenis 2014 [1994]: 216). Be to, kaip atkreipiamas dėmesys, Tarptautinė standardizacijos organizacija (ISO) standardizuoja ne tik atskirų sričių terminus, bet ir terminologijos principus bei metodus. Išeitų, kad bent tam tikrų sričių terminijoje taikyti trumpumo principą gali būti keblu dėl atitinkamo terminų tvarkybos reglamentavimo. 8 Be to, tame K. Gaivenio (2014 [1994]: 215–216) straipsnyje pastebima, kad tarptautiniuose terminų kodeksuose dažnai būna nurodyta terminus nacionalinėmis kalbomis versti, o specialistai terminų vertimą dažnai supranta tiesiogiai, kaip gramatiškai adekvatų vertimą. Į specialistų polinkį terminus versti, o ne juos kurti, kreipiamas dėmesys ir kitur, net jei šis polinkis su tarptautinės terminų tvarkybos reikalavimais ir nesiejamas (pvz.: Gaivenis 2002: 85; Keinys 2004: 234–235; Zaikauskas 2014). O tai rodytų, kad trumpumo principo taikymo trikdis galėtų būti originalo kalbos terminų sandara. Antai S. Keinys, dar 2004 m. atkreipęs dėmesį į tai, kad per pastaruosius keliolika metų ne vienos srities tekstų daug daugiau verčiama nei kuriama („šiuo atžvilgiu, galima sakyti, beveik grįžta į XVI amžių, kai irgi vyravo tekstų vertimas, o ne kūryba“), kartu pastebi, kad vertimo praktikoje ryškėja tendencija savos kalbos terminus kuo labiau priartinti prie originalo kalbos terminų, bijant nuo jų nutolti (Keinys 2004: 234–235). Be verčiamų tekstų gausos, lietuvių terminologų jau seniai pastebimas ir mokslo ar technikos raidos skatinamas terminų daugėjimas (Gaivenis 2014 [1982]: 121). O dabar, vadinamosios globalizacijos sąlygomis, kaip rodytų kad ir standartizuojamos terminijos aptarimas (pvz.: Skujina ir kt. 2006; Bl̇iūdžuvienė, Černiauskaitė 2021), terminų gausa jų tvarkybos požiūriu tampa sunkiai suvaldoma. Tai irgi galėtų būti trumpumo principo taikymo trikdis. Judita Džežulskienė (2010: 7–8), irgi atkreipdama dėmesį į globalizacijos veiksnį, mini sąvokų sudėtingėjimą. Tiksliau, ji teigia, kad šiuolaikinėse terminų sistemose sudėtingesnėms sąvokoms reikšti nebepakanka vienažodžių terminologinių vienetų, prireikia pagrindinę sąvoką tikslinti, plėsti, detalizuoti dar keliais dėmenimis, todėl ir randasi daugiažodžiai terminai. Minėdama daugiažodžius terminus kaip būdingiausią šiuolaikinės mokslo leksikos bruožą, autorė teigia, kad jie „paprastai atsiranda jau susiformavus pagrindinėms terminų sistemoms, kai randasi naujų reiškinių, reikalaujančių esamų terminų modifikacijos. Tokių terminų reikšmės motyvuojamos baziniais terminais, o struktūros išplečiamos kitais dėmenimis. Daugiažodžiai terminai kartais gali būti laikomi kurio nors dvižodžio termino dėmens detalizacijos rezultatu“ (Džežulskienė 2010: 7). Z dalších poznámek k otázkám stručnosti termínů či principu stručnosti vyplývá, že možnou překážkou uplatňování tohoto principu by mohl být jeho střet s jinými terminologickými principy, například s principem správnosti. Ačkoli se tvoření slov považuje za výhodné pro terminologii díky možnosti vytvořit kratší termín, některé články z dřívějšího období je zároveň ukazují jako častý zdroj vzniku nesprávných termínů. Například v článku z roku 1981, který přehledově pojednává o školních terminologických slovnících, se uvádí, že téměř v každém litevském školním terminologickém slovníku lze najít termíny s nesprávným tvořením a jejich varianty (Gaivenis 2014 [1981]: 461). V článku z roku 1994 je jako jeden z nejčastějších případů nesprávné tvorby termínů zmiňována nepřesná volba typu či kategorie tvoření, daná uplatněním principu pseudoanalogie, například: bebrimvietė, ugniaatsparumas (Gaivenis 2014 [1994]: 206–207). Rozpor mezi principy stručnosti a správnosti, který tak vzniká, je v některých případech pojmenován i přímo: „Ne vždy je jedno slovo lepší než slovní spojení. Například nezbývá než místo přídavného jména gerakokybiškas užít výraz geros 9 kokybės, místo nesprávně utvořeného termínu beatliekinė technologija – technologija be atliekų, místo slova bepilietis – asmuo be pilietybės atd.“ (Gaivenis 2014 [1988]: 705). V článku z roku 1990, který pojednává o jednoslovných neologismech často tvořených z mezinárodních komponentů nebo vznikajících jejich částečným překladem, například lazerostimuliacija, a navrhuje nahrazovat je dvouslovnými výrazy, například lazerinė stimuliacija, se uvádí názor, že v takovém případě je přesto třeba dát přednost principu správnosti: „Těm, kdo by se domnívali, že taková normativní úprava odporuje principu stručnosti termínů, bychom chtěli říci, že princip správného tvoření termínů je důležitější než stručnost“ (Gaivenis 2014 [1990]: 406). Některé poznámky uváděné při pojednání o termínech či terminologii naznačují, že rozpor může vzniknout také mezi principy stručnosti a systémovosti. Například v článku z roku 1995 se píše, že termíny s elektro- není vždy nutné nahrazovat příslušnými dvouslovnými termíny, avšak pokud se užívá složený termín, například elektros kibirkštis, bude systematičtější i apdirbimas elektros kibirkštimi než termín elektrokibirkštinis apdirbimas (Gaivenis 2014 [1995]: 638), který by, jak je patrné, byl o jednu složku kratší. Uvádí se také, že kratší termín nemusí splňovat kritéria jasnosti a čistoty, například: „Ne každý jednoslovný termín je lepší než víceslovný. Například jasnější a litevské jsou termíny automobilių dalys (nikoli autodalys), automobilių dažai (nikoli autodažai), automobilių lenktynės (nikoli autolenktynės) a podobně.“ (Gaivenis 2014 [1995]: 636–637). Více autorů zmiňuje také rozpor, který může vzniknout mezi principy stručnosti a přesnosti (např.: Mickienė, Briaukienė 2016: 49; Rimkutė-Ganusauskienė 2023: 22), a článek Alvyda Umbrase z roku 2013 věnovaný desátému výročí fungování Terminologické banky Litevské republiky (dále jen Terminologická banka) ukazuje, jak se tento rozpor projevuje ve správě terminologie, přesněji při správě terminologie právních předpisů v Terminologické bance. Podle autora se při projednávání a správě termínů právních předpisů na zasedáních Terminologické subkomise Státní komise pro litevský jazyk (dále jen VLKK) usiluje o co největší soulad termínů s definicemi; aby termín definici odpovídal, je často třeba jej prodloužit, takže například gamintojas byl pro nedostatečnou přesnost nahrazen výrazem civilinių pirotechnikos priemonių gamintoju (Umbrasas 2013: 108–109). Ukazuje se tedy, že při snaze o přesnost termínu je obtížné zároveň dosáhnout jeho stručnosti. A skutečně, když A. Umbrasas pojednává o termínech právních předpisů spravovaných v Terminologické bance, zmiňuje také termíny složené z více než desítky slov; za nejdelší označuje osmnáctislovný termín žemdirbių, miško savininkų, vietos veiklos grupių narių, kitų kaimo gyventojų ir jų konsultantų neformaliojo tęstinio profesinio mokymo programa (Umbrasas 2013: 113). Podle autora by jej dvouslovný termín mokymo programa nenahradil, protože by podle definice byl příliš široký. V jiném článku A. Umbrase (2023: 159), vydaném v roce 2023 u příležitosti dvacátého výročí fungování Terminologické banky, je zvlášť pojednáno také o několika krátkých termínech z Terminologické banky; z tohoto pojednání vyplývá, že například termín programa je v Terminologické bance zaznamenán ve 20 článcích různých právních předpisů, norem a slovníků. Zdá se tedy, že krátký termín může být víceznačný, přičemž jednoznačnost je, jak známo, rovněž považována za jeden z principů terminologie. 10 Sám autor, který odhalil rozpor mezi zásadou stručnosti a dalšími terminologickými zásadami vznikajícími při úpravě terminologie právních předpisů, označuje v obou článcích za hlubší příčinu, která se za ním skrývá, specifičnost pojmů právních předpisů, např.: „Vznik dlouhých – popisných – termínů je podmíněn specifičností pojmů právních předpisů. Podle definic jsou krátké termíny sotva možné“ (Umbrasas 2013: 114, viz také 2023: 165). Specifičnost právních pojmů či právního jazyka jako možnou překážku univerzálního uplatňování zásady stručnosti naznačuje také tvrzení v dalším autorově článku, že jazyk právních předpisů se liší od jazyka vědy (Umbrasas 2022: 122). A skutečně, teoretické koncepce rozvíjené či rozvíjené terminology v jiných zemích, například terminologická teorie Stanisława Gajdy, by naznačovaly, že terminologie neboli odborná slovní zásoba může být členěna na vědeckou, administrativní, lidovou, politickou, hovorovou apod. (viz Gaivenis 2002: 133), takže mezi vědeckou a administrativní terminologií by mohly být určité rozdíly. Také statistický výzkum četnosti slov, který na několika litevských textech zkoumal, nakolik lze Zipfův zákon použít na krátké litevské texty, by naznačoval, že terminologie administrativního jazyka může být specifická a vyznačovat se delšími termíny. Jak se zde zjistilo, v článku o informačních technologiích nebo v povídce Jonase Biliūnase Joniukas jsou nejčastěji se opakující slova velmi krátká, zatímco v kapitole trestního zákoníku tvoří velkou většinu nejčastěji používaných slov slova delší než čtyři znaky (Bružaitė, Rekašius 2016: 64). Článek A. Umbrase „K otázce požadavků na termíny právních předpisů a jejich definice“, zveřejněný v roce 2022 a pojednávající o terminologických požadavcích kladených na termíny v právních předpisech, však odhaluje ještě jeden faktor, který může ovlivnit uplatňování zásady stručnosti v terminologii. Uvádí se v něm, že „v právu je důležitá formální regulace vyjadřování a dodržování pokynů a doporučení týkajících se vyjadřování“ (Umbrasas 2022: 122), zároveň se však ukazuje, že terminologické požadavky kladené na právní předpisy stanoví právě právní předpisy. Z toho vyplývá, že obtíže při uplatňování zásady stručnosti v terminologii právních předpisů může způsobovat nejen specifičnost pojmů právních předpisů, ale i zvláštnosti úpravy této terminologie, tj. skutečnost, že úpravu terminologie právních předpisů regulují právní předpisy. Z přehledu požadavků je sice patrné, že požadavky kladené na terminologii v právních předpisech se zdánlivě shodují s obecnými terminologickými zásadami uváděnými v terminologických pracích, zásada stručnosti termínů však v doporučeních pro přípravu litevských právních předpisů výslovně uvedena není, přestože se jasně říká, že termíny musí být přesné (Umbrasas 2022: 124–125). V obecných požadavcích na tvorbu terminologických slovníků (TŽR 2007) je zásada stručnosti zmíněna: „Termíny se tvoří a normují v souladu s obecnými terminologickými zásadami a normovacími kritérii: správnosti, přesnosti, systémovosti, stálosti, snadnosti tvoření, čistoty, s t r u č n o s t i, stylistické neutrality atd.“ (TŽR 2007). Již v článku A. Umbrase z roku 2013 se však upozorňovalo, že některé dlouhé termíny právních předpisů uvedené v Terminų bankas balancují na hranici definice; v článku z roku 2023 je tato myšlenka rozvedena podrobněji. Přesněji řečeno, na příkladech dlouhých termínů se zde uvažuje o tom, že ne všechny termíny právních předpisů uvedené v tomto zdroji počítačové správy terminologie lze považovat za skutečné termíny; jejich míra terminologičnosti není stejná. 11 Například míra terminologičnosti schváleného slovního spojení prvky infrastruktury pro zásobování pitnou vodou a nakládání s odpadními vodami, které jsou nebezpečné pro zdraví lidí a (nebo) životní prostředí je podle autora vyšší než u spojení povinná forma státního cenného papíru, kolkové známky, jízdenky pro osobní dopravu, úředního označovacího znaku, tiskopisu dokumentu (Umbrasas 2023: 161), zatímco míra terminologičnosti termínů obsahujících vedlejší větu, jako je ztráty z poskytování služeb doručování periodických publikací předplatitelům v obcích a městech, které spadají do řídce a středně hustě osídlených obytných oblastí, je velmi nízká – takové vyjádření je typické pro definice (Umbrasas 2023: 162). A. Umbrasas však také poukazuje na to, že v Terminų bankas se na rozdíl od tradiční terminografie nevyhýbají uvádění takových termínů či konstrukcí: poskytují se odborníkům, protože se pro ně ne vždy podaří ihned najít vhodnější termíny, a s očekáváním, že se časem mohou objevit. Tím se odhaluje rozdíl mezi tímto zdrojem pro správu terminologie a tradičními terminologickými pracemi – terminologickými slovníky. Z toho plyne, že ačkoli autor vysvětluje dlouhé termíny uvedené v Terminų bankas specifičností pojmů právních předpisů, alespoň některé z nich by bylo možné vysvětlit rozdíly mezi počítačovou a terminografickou správou termínů nebo zvláštnostmi Terminų bankas jako zdroje počítačové správy terminologie. K takovému předpokladu by mohl vést také A. Umbrasasův rozbor porovnávající délku schválených termínů právních předpisů zveřejněných v Terminų bankas s délkou termínů uvedených v terminologických slovnících. Autor, který údaje ze slovníků čerpal z Terminyno, terminologické databáze litevského jazyka vytvořené Ústavem matematiky a informatiky a zahrnující 27 slovníků vydaných v letech 1965–20037, ukázal, že termíny uvedené v terminologických slovnících jsou mnohem kratší (Umbrasas 2013: 117). Určité výpočty délky termínů ovšem předložili také autoři monografie Automatické rozpoznávání a definování termínů litevského jazyka8 a jejich údaje ukazují, že vezmeme-li pouze schválené termíny právních předpisů z oblasti školství a vědy, jejich délka se neshoduje s obecnými údaji o délce termínů právních předpisů, které uvádí A. Umbrasas (Bielinskienė a kol. 2015: 65). Určitý vliv na uplatňování zásady stručnosti by tedy zdánlivě mohla mít i oborová oblast. Autoři monografie se však přiklánějí k závěru, že struktura termínů z různých oborů se příliš neliší (Bielinskienė a kol. 2015: 65). K. Gaivenis přesto rovněž poznamenal, že „statisticky by se měly porovnávat pouze terminologické údaje ze stejných oborů, protože průměrná délka termínů z různých oborů se může výrazně lišit“ (Gaivenis 2002: 98). Z této rešerše by každopádně vyplývalo, že v některých případech nebo u některých terminologií může být uplatnění zásady stručnosti obtížné. K problémům při jejím uplatňování mohou přispívat náležitá regulace správy termínů, nárůst počtu termínů a s ním spojené možné výzvy pro správu terminologie, přibývání překládaných textů a související vliv terminologie jiných jazyků, narůstající složitost pojmů, která vede k potřebě rozšiřovat již používané kratší termíny, a možné rozpory mezi zásadou stručnosti a dalšími 7 Kaip nurodyta A. Umbraso (2013: 97) ir matyti iš VLKK interneto svetainėje pateikto Terminyno aptarimo (https://vlkk.lt/naujienos/kitos-naujienos/atnaujinta-lietuviu-kalbos-terminyno-programa), šį terminų duomenų bazę, į kurią buvo dedami geriausi įvairių sričių terminų žodynai, nebepildoma. 8 Tyto výpočty jsou představeny také v článku zveřejněném v roce 2012 v časopise Terminologijos (Rimkutė 2012). 12 terminologických principů, zvláštností pojmů nebo rozdílů funkčních stylů. Pokud jsou takové faktory skutečně významné, mohly by být příčinou zdrženlivého postoje k významu principu stručnosti v terminologii či při terminologické práci, a tedy i dříve zmíněných rozdílů v přístupu. Na druhou stranu mohou být faktorem působícím potíže či rozdíly při uplatňování principu také rozdíly v jeho teoretickém hodnocení. Zda faktory problematičnosti zdůrazněné v tomto přehledu skutečně ovlivňují uplatňování principu stručnosti v terminologii či při terminologické práci, by bylo třeba prozkoumat. Zdá se, že podrobněji byly rozpracovány pouze výzkumy, které mohou odhalit vliv jiných jazyků na délku litevských termínů, tj. srovnání struktury termínů v litevštině a v jiných jazycích (např.: Džežulskienė 2010; Litevkienė 2013; 2014; 2015; Smirnova, Rackevičienė 2016; Mockienė, Rackevičienė 2018; Zavistanavičienė 2019). V tomto případě se pozornost soustředí na uplatňování principu stručnosti při terminologické práci, tj. pomocí zdroje terminologické práce z různých oblastí se dále pokusíme ověřit jeden z faktorů vyplývajících z tohoto přehledu, totiž možný vliv oblasti terminologické práce či jejího zdroje. Posuzovat se to bude podle ukazatelů délky termínů, přičemž se zde zaměříme pouze na počet slov, z nichž se termín skládá. Předtím budou samozřejmě pojednány výzkumy relevantní pro zkoumanou otázku. UPLATŇOVÁNÍ PRINCIPU V TERMINOLOGICKÉ PRÁCI V RŮZNÝCH OBLASTECH Výzkumy dokládající uplatňování principu Zda se princip stručnosti uplatňuje stejně ve zdrojích terminologické práce v různých oblastech, nebylo v litevské terminologii samostatně zkoumáno. Určité předpoklady k tomu však lze formulovat na základě dvou již zmíněných prací, které přinášejí také srovnávací údaje: článku A. Umbrase z roku 2013 o terminologické práci v Terminų bankas a monografie Automatické rozpoznávání a definování termínů litevského jazyka. Některé publikace, v nichž jsou termíny zkoumány z hlediska struktury, navíc uvádějí údaje o délce termínů v konkrétním zkoumaném zdroji (např.: Andriuškaitė 2000; Keinys 2002; Zemlevičiūtė 2003; 2004; 2005; 2016; Šilobraitaitė 2008; 2009; 2011; Umbrasas 2010; Babickienė 2012). Srovnání údajů uvedených v těchto pracích by mohlo být východiskem pro zkoumání uplatňování principu stručnosti v současné terminologické práci. V publikacích, které při zkoumání termínů z hlediska jejich struktury uvádějí také údaje o délce termínů, se často vychází z termínů obsažených v textech (učebnicích, odborných článcích apod.) nebo v nich používaných. Konkrétní číselné údaje o délce termínů nejsou vždy uvedeny; navíc není vždy dostatečně jasné, nakolik odrážejí textovou terminologickou práci, která je charakterizována jako systematizace a normování termínů při psaní, překládání a redigování různých textů (Gaivenis 2002: 84; Kvašytė 2005: 80), a nakolik terminologické užívání. Z těchto výzkumů však obecně vyplývá, že v různých litevských textech se nejčastěji vyskytují dvouslovné termíny, méně často jednoslovné a ještě méně často trojslovné; termíny sestávající z více než tří slov jsou vzácné. Že takové pořadí četnosti jednoslovných až trojslovných termínů a nízký počet termínů delších než trojslovných představují určitou zákonitost litevské terminologie, naznačuje také poznámka v článku z roku 2001. S. Keinys zde při rozboru jazykovědných termínů užitých v roce 1901 13 v Mluvnici litevského jazyka vydané pod jménem Petro Kriaušaitis uvádí, že mezi nimi tvoří dvouslovné termíny přibližně dvě třetiny, jednoslovný je téměř každý čtvrtý termín a ostatní termíny nedosahují ani desetiny; častější z nich jsou trojslovné, mnohem vzácnější čtyřslovné. Zároveň poznamenává, že tento poměr jednoslovných a víceslovných termínů „odpovídá obecnému sklonu naší terminologie“ (Keinys 2012 [2001]: 141). A skutečně, výzkumy často ukazují právě takové pořadí četnosti jednoslovných až trojslovných termínů a malý počet termínů delších než trojslovných, a to i při zkoumání terminologie z různých období. Například při zkoumání právních termínů používaných v kodexech platných v letech 1918–1940 se uvádí, že dvouslovné termíny tvoří 53 procent veškerého zkoumaného materiálu a trojslovné 16 procent; údaje o jednoslovných termínech v procentech uvedeny nejsou, avšak jejich označení za „třetí nejpočetnější typ termínů“ umožňuje usuzovat, že jednoslovné až trojslovné termíny jsou zde podle velikosti skupiny seřazeny takto: dvouslovné, jednoslovné, trojslovné (Umbrasas 2010: 137, 187). Termíny delší než trojslovné, zde označované jako víceslovné, tvoří podle uvedených údajů pouze 4 procenta veškerého zkoumaného materiálu (Umbrasas 2010: 211). Stejné pořadí ukazují také jazykovědné termíny z Vybraných spisů Jonase Balčikonise, které zkoumala Ramunė Andriuškaitė (2000): ve dvou svazcích nalezla 65,11 procenta dvouslovných termínů, 23 procent jednoslovných a 10,14 procenta trojslovných. Stejné pořadí mají také ekonomické termíny zkoumané Zofijí Babickienė v článku z roku 2012, které autorka vybrala z webových stránek a dvou slovníků ekonomických termínů. Z celkových 765 termínů, které se rozhodla pojednat, tvoří podle autorky 53 procent termíny sestávající ze dvou slov, jednoslovné termíny představují 28 procent a všechny ostatní 19 procent; z posledně jmenovaných však vyčleňuje trojslovné termíny (je jich 110), které jsou tedy i zde třetí největší skupinou termínů. V tomto případě jsou zahrnuty také práce terminografické terminologické práce, avšak termíny ze slovníků a z webových stránek jsou zkoumány společně, takže není jasné, zda se u ekonomických termínů používaných v internetových textech a uváděných ve slovnících termínů liší uplatňování principu stručnosti. Navíc se zde po zjištění malého počtu čtyřslovných termínů dodává, že nejde o skutečné termíny, nýbrž se označují jako popisná pojmenování (Babickienė 2012: 60). Jinde badatelé zkoumající terminologii různých zdrojů při nálezu malého počtu čtyřslovných či delších termínů nebo názvů poznamenávají, že „u nejméně části z nich lze jejich považování za termíny zpochybnit“ (Umbrasas 2010: 211) nebo že jde o popisná vyjádření (Zemlevičiūtė 2016: 402). Je samozřejmé, že konkrétní ukazatele velikosti skupin se, jak je patrné i z několika zde uvedených čísel, liší (a to i způsobem vyjádření: někde se uvádí počet termínů, jinde velikost skupiny v procentech). To by mohlo naznačovat určité kolísání v uplatňování principu stručnosti, avšak ze dvou zřetelných společných rysů, totiž z totožného pořadí jednoslovných až trojslovných skupin termínů podle jejich velikosti a z malého počtu termínů delších než trojslovných, lze usuzovat, že uplatňování principu stručnosti v různých zdrojích vykazuje podobnosti. Jak je vidět, upřednostňují se poměrně krátké termíny: převažují dvouslovné a jednoslovné, trojslovných je méně a ještě delší termíny nejsou rozšířené. Výzkumy terminologie některých zdrojů z dřívějších období však ukazují také výraznější sklon ke stručnosti, tj. poměrně vysoký podíl jednoslovných termínů. Například při zkoumání vydaného v roce 1886 v Tylži 14 V terminologii aritmetických učebnic bylo uvedeno, že jednoslovné termíny nalezené v tomto zdroji tvoří až 42,2% všech nalezených termínů, zatímco dvouslovné spolu s trojslovnými 57,8% (Šilobritaitė 2011: 156, 161); při zkoumání termínů aritmetické sbírky úloh vydané v roce 1885 v Tilžė bylo navíc přímo uvedeno, že většinu všech termínů tohoto zdroje – 64,5% – tvoří jednoslovné termíny (Šilobritaitė 2009: 187). Zřejmě proto se objevují i výkyvy v označování trojslovných termínů: někde se i ty už nazývají víceslovnými (např. Gaivenis 2014 [1981]: 594; [1988]: 615), jinde se však za víceslovné považují pouze čtyřslovné či delší termíny (např. Keinys 2002; 39; Umbrasas 2010: 211). Tyto výkyvy se však objevují také při zkoumání současné terminologie, tj. i její trojslovné termíny jsou v některých pracích označovány jako víceslovné (např. Džežulskienė 2010; Babickienė 2012: 60), což by naznačovalo, že rozdílné označování trojslovných termínů nemusí souviset s vývojem terminologie. Ať tak či onak, tato práce se nezabývá aspekty vývoje terminologie, proto zde nebudou podrobněji probírány ani porovnávány práce poskytující údaje o délce termínů z dřívějších období; dále se pozornost zaměří na dvě práce zmíněné na začátku této podkapitoly, které umožňují posoudit uplatňování principu stručnosti v současné správě terminologie či v úzu. V jedné z nich, totiž v monografii Lietuvių kalbos terminų automatinis atpažinimas ir apibrėžimas, se rovněž konstatuje převaha jednoslovných až trojslovných termínů a malý počet delších termínů. Tato práce chce upozornit na deskriptivní správu terminologie, konkrétně na jednu z jejích větví – správu terminologie založenou na korpusech, v níž se „pozornost přesouvá od normování termínu k již užitému termínu a jeho analýze v korpusu, tj. v reálném úzu“ (Bielinskienė a kol. 2015: 19); za tímto účelem se pokouší uplatnit metodiku automatického výběru termínů z korpusu: termíny z oblasti vzdělávání a vědy se pro Švietimo ir mokslo terminų žodynui a Švietimo ir mokslo terminų ontologijai vybírají z korpusu s použitím příslušné metodiky. Po výběru termínů jsou uvedeny také údaje o jejich délce a tyto údaje jsou porovnány s údaji z jiných zdrojů. Jak je patrné, i terminologie vybraná na základě korpusu potvrzuje dvě dříve zjištěné obecné tendence: největší podíl všech vybraných termínů z oblasti vzdělávání a vědy tvoří dvouslovné termíny (474), následují jednoslovné (155, přibližně 20%), až po nich trojslovné (125, 16,03%); korpusová analýza zjistila podstatně méně čtyřslovných termínů z oblasti vzdělávání a vědy, konkrétně 22, a pouhé 4 pětislovné termíny (viz Bielinskienė a kol. 2015: 61–64). Tyto výsledky však mohla ovlivnit samotná metodika výběru termínů: po automatickém výběru možných termínů z korpusu byly dále zpracovány s ohledem na obecné tendence ve struktuře termínů, tj. analyzovaly se pouze termíny odpovídající určité gramatické struktuře, nejvýše sedmislovná slovní spojení atd.; následně termíny z oblasti vzdělávání a vědy vybíral expert (podrobněji viz Bielinskienė a kol. 2015: 54–61). Ať tak či onak, údaje o délce termínů získané tímto způsobem jsou v monografii porovnány s výpočty A. Umbrase a je konstatováno, že výsledky se podobají údajům o termínech ve slovnících, které uvádí (Bielinskienė a kol. 2015: 65). A skutečně, výsledky výpočtů délky termínů uváděných v terminologických slovnících, které A. Umbrasas předložil ve svém článku z roku 2013 na základě 27 slovníků, ukazují, že největší podíl 15 všech termínů v těchto slovnících tvoří dvouslovné termíny, menší podíl jednoslovné, ještě menší trojslovné, zatímco čtyřslovných a delších termínů je ve slovnících málo (Umbrasas 2013: 117). V tomto případě se již hodnotí práce terminografické správy terminologie, avšak i na jejich základě se zjišťují dvě zákonitosti, které se projevují především v terminologii vyskytující se v textech. Zdálo by se tedy, že mezi terminografickou a textovou správou terminologie (nebo jejím územ) nejsou výraznější rozdíly v uplatňování principu stručnosti. Ve stejné práci A. Umbrase jsou však, jak již bylo zmíněno v první části tohoto článku, uvedeny také údaje o délce termínů právních předpisů spravovaných v Terminų bankas. Správa terminologie v Terminų bankas, jak uvádí i autor článku, zahrnuje nejen termíny právních předpisů (Umbrasas 2013: 99–100), avšak v článku z roku 2013 pojednává podrobněji právě o správě termínů právních předpisů a uvádí také výpočty délky termínů těchto předpisů, přesněji údaje o délce termínů právních předpisů uvedených v Terminų bankas, které projednala a schválila Terminologijos pakomisė a které získaly status schváleného termínu; v srpnu 2013 jich bylo 9 056 (Umbrasas 2013: 113). Z uvedených čísel i příkladů vyplývá, že tyto termíny jsou podstatně delší, což lze posoudit podle několika ukazatelů. Zaprvé, jak vyplývá z tabulky 1 uvedené níže, poměrně velkou část těchto termínů tvoří termíny čtyřslovné, tedy přibližně 15%, a ještě větší část termíny pětislovné a delší. Těch bylo zjištěno až přibližně 19%, ačkoli, jak již bylo zmíněno, i čtyřslovné termíny se v jiných zdrojích uvádějí zřídka. Při porovnání schválených termínů právních předpisů s termíny ve slovnících A. Umbrasas (2013: 117) uvádí, že ve slovnících tvoří čtyřslovné termíny pouze přibližně 3% a pětislovné a delší pouze přibližně 1%. Tabulka 1. Porovnání délky termínů uvedených v Terminų bankas a v terminologických slovnících, 2013 Zdroj termínů 1 slovo 2 slova 3 slova 4 slova 5 a více slov Terminų bankas (schválené termíny právních předpisů) ~ 10% ~ 32% ~ 24% ~ 15% ~ 19% Terminologické slovníky ~ 32% ~ 52% ~ 12% ~ 3% ~ 1% Šaltinis: A. Umbrasas (2013: 113, 117); sudaryta autorės. Za druhé, pořadí skupin jednoslovných až trojslovných termínů je i v tomto případě jiné, než jaké bylo zjištěno v jiných pracích: ačkoli mezi termíny právních předpisů spravovanými v Terminologické bance převládají dvojslovné termíny, trojslovných termínů je výrazně více než jednoslovných, tj. tvoří přibližně 24%, zatímco jednoslovné tvoří přibližně 10%. Jednoslovné termíny početně převyšují dokonce i čtyřslovné termíny (srov. přibližně 10% a přibližně 15%), stejně jako pětislovné a delší termíny (srov. přibližně 10% a přibližně 19%). Ve vybraných terminografických zdrojích, které autor porovnával, trojslovné termíny jednoslovné nepřevyšují, přesněji, trojslovných termínů je zde jen přibližně 12%, zatímco jednoslovných je až přibližně 32%. Jednoslovné termíny nepřevyšují ani čtyřslovné termíny, ani skupinu pětislovných a delších termínů (viz tabulku 1). 16 Za třetí, nejen číselné údaje, ale i příklady ukazují, že Terminų bankas uvádí schválené termíny právních předpisů, které jsou mimořádně dlouhé. Jako nejdelší A. Umbrasas uvádí osmnáctislovný termín zmíněný již v tomto článku: program neformálního dalšího profesního vzdělávání zemědělců, vlastníků lesů, členů místních akčních skupin, dalších obyvatel venkova a jejich poradců; zmiňuje však i další termíny složené z více než tuctu slov. Na rozdíl od běžné praxe v pracích uvádějících údaje o délce litevských termínů se při určování délky termínu započítávají také pomocná slova, takže nejdelší termín by se po jejich vynechání z výpočtu zkrátil na sedmnáctislovný. O pětislovných a delších termínech Terminų bankas, které hodnotí, autor sám říká, že čím více slov termín obsahuje, tím méně takových termínů je mezi schválenými termíny právních předpisů. Dokládá to i jeho tabulka (údaje z ní vybrané pouze pro pětislovné a delší termíny jsou uvedeny v tabulce 2). Termíny složené z více než tuctu slov se však v jiných zdrojích nezaznamenávají; už šesti slovné termíny se uvádějí poměrně zřídka a jen ojediněle (např. Zemlevičiūtė 2004: 349). K. Gaivenis (2002: 17) uvedl, že nejdelší termíny ve slovnících a normách jsou sedmislovné, avšak jinde při pojednání o schválených termínech norem autor zmínil pouze dva sedmislovné termíny, které se v nich vyskytly (Gaivenis 2014 [1995]: 221). Tabulka 2. Pětislovné a delší termíny právních předpisů uvedené v Terminų bankas podle počtu slov, 2013 Počet slov tvořících termín | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 18 Počet termínů | 719 | 385 | 265 | 142 | 86 | 53 | 35 | 12 | 6 | 6 | 3 | 2 | 1 Šaltinis: A. Umbrasas (2013: 113); sudaryta autorės. Údaje A. Umbrase o terminologii právních předpisů spravované v Terminų bankas a jeho srovnání s údaji o délce termínů uváděnými ve 27 slovnících termínů z různých oborů, stejně jako srovnání předložené zde, tedy ukazují, že terminologie právních předpisů spravovaná v Terminų bankas se od terminologie uváděné (či užívané) v jiných zdrojích značně liší, což se projevuje v několika ukazatelích: v převaze tříslovných termínů nad jednoslovnými, v mnohem větším počtu termínů delších než tříslovné a ve výjimečné délce termínů. Soudě podle těchto ukazatelů se zde princip stručnosti uplatňuje podstatně jinak než ve zdrojích terminografického či textového zpracování termínů. Autor vysvětluje delší termíny uváděné v Terminų bankas, než je běžné v tradiční terminografii, specifičností právních pojmů. Již v předchozí části tohoto článku však byla vyslovena domněnka, že uplatňování principu stručnosti mohou ovlivňovat také rozdíly mezi počítačovým zpracováním termínů a terminografickým zpracováním. Právě faktor směru zpracování termínů se zde rozhodujeme ověřit, a proto volíme zdroje zastupující několik různých směrů zpracování; jedním z nich bude 17 Terminų bankas, zdroj počítačového zpracování termínů. Přesněji řečeno, v návaznosti na srovnání, které zahájil A. Umbrasas, ale také s využitím dalších zdrojů zde porovnáme, zda se v tomto zdroji počítačového zpracování termínů princip stručnosti skutečně uplatňuje jinak než v jiných zdrojích zpracování termínů. Posuzovat to budeme podle ukazatelů délky termínů, přičemž se v tomto případě zaměříme pouze na počet slov tvořících termín. Zkoumané zdroje a specifika výběru dat Abychom porovnali, zda se princip stručnosti skutečně uplatňuje různě v pracích zaměřených na různé směry zpracování termínů, využíváme zde celkem zdroje ze tří směrů zpracování termínů – počítačového, terminografického a textového. Práce ze čtvrtého z obvykle uváděných směrů zpracování termínů, standardizace (viz: Gaivenis 2002: 63–87; Mickienė, Briaukienė 2016: 58–63), nejsou zahrnuty jednak kvůli omezenému rozsahu článku, jednak proto, že by se mohly stát předmětem samostatného výzkumu. Počítačové zpracování termínů zde, jak již vyplynulo, zastupuje Terminų bankas, terminografické dva slovníky ekonomických termínů a textové dvě vysokoškolské učebnice (budeme jim říkat učebnice). Počet srovnávaných zdrojů tedy není velký, ale ani neusilujeme o velký počet. Naopak se chceme omezit na terminologická data z jediného oboru – ekonomie –, protože již při výkladu teoretického hodnocení principu stručnosti vyšlo najevo, že pro terminologii různých oborů může být charakteristická různá délka termínů. Konkrétně z tabulky uvedené v monografii Automatické rozpoznávání a definování litevských termínů, která uvádí údaje o délce nikoli celkového souboru, nýbrž pouze schválených termínů právních předpisů z oblasti vzdělávání a vědy (Bielinskienė ir kt. 2015: 64), je patrné, že se neshodují s celkovými údaji A. Umbrase. Například schválené tříslovné termíny právních předpisů z oblasti vzdělávání a vědy nepřevažují nad jednoslovnými (tříslovných je 23%, jednoslovných 21,6%) a ani čtyřslovných termínů z oblasti vzdělávání a vědy není mnoho (4,1%). To by nás mělo vést k výběru zdrojů, které zpracovávají termíny téhož oboru, a k zaměření na zpracování ekonomických termínů. Zmíněné dva vybrané slovníky termínů jsou Výkladový anglicko-litevský slovník ekonomie (dále AEŽ), sestavený Davidem Pearcem a vydaný v roce 2006; v předmluvě se uvádí, že obsahuje 2 800 slovníkových hesel, a výkladový Slovník ekonomických termínů Rūty Vainienė (dále ETŽ), vydaný v roce 2008, na jehož obálce je uvedeno, že obsahuje přibližně 1 400 termínů. Slovník sestavený D. Pearcem je rovněž označen jako výkladový, je však překladem (podle podrobnosti uváděných definic by jej bylo možné přirovnat dokonce k encyklopedickému slovníku); bude-li proto třeba tento slovník v textu odlišit od druhého výkladového slovníku, budeme jej nazývat přeloženým AEŽ. Z ekonomických učebnic vybíráme učebnice pokrývající kurz makroekonomie: Makroekonomie Kaunaské technologické univerzity (KTU 2008) a Makroekonomie Vilniuské univerzity (VU 2017). Z Terminų bankas, stejně jako v článku A. Umbrase z roku 2013, přebíráme pouze termíny právních předpisů; v tomto případě však vybíráme jen ty, které jsou v Terminų bankas označeny jako termíny z oblasti ekonomie. Stejně jako v článku A. Umbrase jsou hodnoceny pouze schválené 18 Termíny se statutem termínu. Jisté tendence v uplatňování principu stručnosti by samozřejmě mohlo ukázat i srovnání schválených termínů s nedoporučenými termíny, avšak kromě Terminų bankas se odkaz ntk. u hodnocených termínů uvádí pouze v jednom ze slovníků termínů, zatímco v druhém slovníku a v obou učebnicích se takový statut termínům definovaným v těchto zdrojích nepřisuzuje. Srovnání údajů z tohoto hlediska je tedy obtížné. Termíny z právních předpisů z oblasti ekonomie, které mají statut schváleného termínu, budou dále pro stručnost označovány také jako termíny spravované v Terminų bankas, ačkoli správa termínů v Terminų bankas samozřejmě zahrnuje nejen termíny z právních předpisů. Zde porovnávané údaje z Terminų bankas jsou o více než deset let novější než údaje probírané v článku A. Umbrase – jde o schválené termíny z právních předpisů z oblasti ekonomie, které byly v tomto zdroji pro správu termínů uvedeny v září 2025. Je pravda, že ačkoli zvolené zdroje k porovnání zastupují různé směry správy termínů, může se zdát, že je sjednocuje hodnocení termínů prováděné VLKK. A skutečně, jak termíny ve slovnících, tak termíny v učebnicích jsou v Litvě posuzovány a hodnoceny VLKK, jinými slovy, tato instituce je kodifikuje. Kodifikaci termínů ve slovnících stanovují Obecné požadavky na tvorbu slovníků termínů (TŽR 2007) a Pravidla hodnocení slovníků termínů (TŽT 2004), schválené VLKK; hodnocení jazyka učebnic, včetně termínů, upravuje Popis postupu hodnocení jazykové správnosti učebnic vysokých škol, schválený protokolárním usnesením VLKK, podle něhož VLKK hodnotí učebnice také z hlediska terminologie (AMVA 2015). Také litevská Terminų bankas je zdrojem správy termínů normativní povahy: termíny v ní obsažené připravují terminologické komise zřízené ve státních institucích, avšak posuzuje a hodnotí je podkomise pro terminologii VLKK (viz: Umbrasas 2013; 2023). Ačkoli tedy správa termínů zahrnuje nejen jejich kodifikaci⁹, může se zdát, že z hlediska kodifikace jsou všechny zde vybrané zdroje k porovnání stejné. Výše uvedené požadavky na tvorbu slovníků termínů jsou však závazné pouze pro slovníky zadávané VLKK a vysoké školy rovněž samy rozhodují, zda učebnice předloží k hodnocení; VLKK tedy z hlediska terminologické kvality nehodnotí termíny ve všech slovnících ani učebnicích. Vybrané slovníky termínů a učebnice právě nemají potvrzení o tom, že by je tato instituce hodnotila, ačkoli všechny byly redigovány a recenzovány odborníky. Z vybraných zdrojů jsou tedy hodnoceny VLKK pouze termíny uvedené v Terminų bankas (v tomto případě ty, které mají statut schváleného termínu)¹⁰. Terminų bankas se však od zdrojů terminografické či textové správy termínů liší i z jiných důvodů. Jak uvádí 9 Ve slovníčku termínů se uvádí, že správa termínů je jejich systematizace a kodifikace s ohledem na požadavky kladené na termíny (Kvašytė 2005: 80). 10 Termíny z jednoho ze zdrojů – učebnice Vilniuské univerzity Makroekonomika – by bylo možné považovat za posouzené a hodnocené VLKK, pokud by byly převzaty z Terminų bankas, protože termíny z učebnic uvedené v Terminų bankas, které jejich autoři vybrali a upřesnili, posuzuje VLKK a její podkomise pro terminologii (Umbrasas 2023: 150). Zde se však termíny této učebnice přebírají přímo z učebnice. Termíny z ostatních zde vybraných zdrojů nejsou v Terminų bankas uvedeny. 19 A. Umbrasas (2013: 118), terminologinis darbas čia dirbamas pasitelkiant elektroninius ryšius, duomenys bet kada gali būti pildomi, atnaujinami, keičiami. O tekstinė terminų tvarkyba nuo kompiuterinės ar terminografinės tvarkybos lyg ir turėtų skirtis tekstinei ar kontekstinei terminų vartosenai būdingais atvejais, įskaitant ir terminų trumpinimą. Jų siekiant išvengti, t. y. šiuo atveju tiriant terminų trumpumą, o ne trumpinimą, iš vadovėlių atrenkami tik juose apibrėžiami ar aiškinami terminai. Vadovėlyje apibrėžiamas ar aiškinamas terminas dažnai tekste dar ir išskiriamas (kitu šriftu ar kt.), šalia jo pateikiamas angliškas atitikmuo, taigi šiuo požiūriu terminų pateikimas vadovėliuose yra panašus į jų pateikimą kitų krypčių terminų tvarkybos darbuose. Panašumą rodo ir tai, kad, apibrėžiant terminą, kaip ir Terminų banke ar terminų žodynuose, gali būti pateikiamas ir termino sinonimas. Šaltiniuose teikiami terminų sinonimai šiuo atveju nevertinami. Aby bylo možné porovnat údaje, termíny, u nichž slovníky termínů uvádějí několik významů, se rozdělují do samostatných hesel, neboť právě tak jsou termíny uváděny v Terminų bankas. Výsledkem je jiný počet termínů, než uvádějí samotné slovníky termínů. Protože cílem je v tomto případě porovnat údaje o terminologii, určitá část údajů uvedených ve slovnících termínů se vyřazuje. Pokud jde o výběr terminologických údajů, je třeba poznamenat, že nejde o snadno řešitelný úkol. Při výběru údajů z Terminų bankas se objevily technické překážky. Výběr údajů z ní komplikuje omezený počet výsledků vyhledávání, které lze zobrazit. Pokud se tedy v poli rozšířeného vyhledávání uvede jako oblast ekonomika a jako statut termínu aprobuotas (tento statut umožňuje odlišit termíny z právních předpisů od termínů ze slovníků a učebnic uvedených v této databázi), zobrazí se pouze celkový počet hesel se schválenými termíny z právních předpisů z oblasti ekonomie a systém navrhne vyhledávání zúžit. Proto se termíny vyhledávaly tak, že se do pole zdroj zadala předpokládaná slova z názvů právních předpisů: įsakymas, įstatymas, nutarimas, projektas. Takto bylo z Terminų bankas shromážděno 910 hesel se schválenými termíny z právních předpisů, což se téměř rovná zde uváděnému celkovému počtu hesel se schválenými termíny z právních předpisů z oblasti ekonomie – 93511. Výběr terminologických údajů ze slovníků termínů komplikuje skutečnost, že se v nich na rozdíl od Terminų bankas uvádějí i jednotky, které nejsou termíny, a otázka terminologického posouzení některých z těchto jednotek je poměrně nejasná. Vlastní jména osob, jako například Friedmanas, Miltonas; Hume’as, Davidas; Keynesas, Johnas Maynardas ETŽ; Pareto, Wilfredo; Lerner, Abba P.; Edgeworth, Francis Ysidro AEŽ, se za termíny samozřejmě nepovažují, a nejsou proto zahrnuta ani do vzorku porovnávaných termínů. Jiná situace je u termínů tvořených z vlastních jmen osob, které se nazývají eponymické termíny, například: Grešamo dėsnis, Fišerio reiškinys, Filipso kreivė ETŽ; Cramerio taisyklė, Eulerio teorema, Lorenzo kreivė ETŽ. V AEŽ se však vyskytují také názvy dokumentů (např.: Bendroji muitų ir prekybos sutartis, Vienodų užimtumo galimybių įstatymas, Federalinės prekybos komisijos įstatymas) a zvláště velkou část hesel AEŽ tvoří vlastní názvy institucí (např.: Nacionalinis ekonominių ir socialinių tyrimų institutas, Islamiškasis 11 Rozdíl vzniká tím, že statut schváleného termínu získaly také termíny z oddělení ekonomie Lietuvos bankas, ale nemusely by se nutně používat v právních předpisech, a proto zde nejsou zahrnuty. 20 rozvojová banka, Finanční korporace pro průmysl a obchod, Mezinárodní asociace zprostředkovatelů dluhopisových obchodů). Otázka vztahu těchto vlastních názvů k termínům není dostatečně jasná. Litevští terminologové sice zaznamenávají tendenci uvádět ve slovnících termínů také vlastní názvy a nepovažují je za termíny (např. Gaivenis 2014 [1969]: 519), zároveň však upozorňují, že vztah vlastních názvů a termínů dosud téměř nebyl zkoumán (např. Gaivenis 2002: 128). V litevské terminologii se za termíny nepovažují ani přídavná jména, příčestí či příslovce, protože podle K. Gaivenise (2002: 31) neplní jednu z nejdůležitějších funkcí termínu – nominativní, tedy pojmenovací. Proto zde nejsou zahrnuty ani tyto výrazy, přestože slovníky termínů uvádějí jednotlivá přídavná jména, příčestí či jejich spojení, např.: anticiklinis, konkuruojantis, silpnai stacionarus, kapitalui imlus AEŽ; apodik­tinis, endogeninis, racionalus ETŽ. Jinak se posuzují zpodstatnělá přídavná jména, příčestí či jejich spojení (např. Mitkevičienė 2022: 7), avšak jinde se o jejich termínové povaze pochybuje (Zemlevičiūtė 2020: 316). V tomto případě se zpodstatnělá přídavná jména a příčestí do souboru porovnávaných termínů zařazují, např.: atleistieji, diskretusis kintamasis, antrasis geriausiasis AEŽ; apdraustasis ETŽ. Do obou slovníků termínů byly zahrnuty také latinismy a galicismy, pouze v přeloženém AEŽ jsou přeloženy, např.: a priori lat. předem, ceteris paribus lat. za jinak stejných podmínek, laissez faire fr. nechte působit. V ETŽ jsou uvedeny v původní podobě, např.: veto, a priori, ab invito, ex ante, force majeure, alter ego. Takové neadaptované výpůjčky z jiných jazyků, stejně jako nenominativní slova a konstrukce užívané odborníky (např. názvy sportovních a vojenských povelů lygiuok kairėn! po du rikiuok!), byly zřejmě navrženy k zařazení mezi profesionalismy (Gaivenis 2014 [1985]: 141), současně se však ukázalo, že samotné pojetí profesionalismu není jednotné. Hranice mezi profesionalismy a termíny tedy také není nejasná. Sám K. Gaivenis (2002: 24; 2014 [1985]: 136–144) po pojednání o užším a širším pojetí profesionalismů zastával názor, že termíny jsou pouze částí profesionalismů a druhá část termíny není. Jako příklady této druhé skupiny uváděl neadaptovaná slova a slovní spojení užívaná v jazyce odborníků určitých oborů, jakož i nenominativní slova či konstrukce užívané v odborném jazyce (Gaivenis 2002: 24; 2014 [1985]: 140–141). Proto se v tomto případě neadaptované nebo do litevštiny přeložené latinismy a galicismy uvedené ve slovnících termínů do souboru porovnávaných terminologických dat nezahrnují. Při vymezení této hranice však vyvstává také otázka vztahu profesního žargonu, kalků apod., které se ve slovnících termínů objevují, k terminologii. Řešení těchto teoreticky složitých otázek ani hodnocení terminologické kvality porovnávaných terminologií podle ukazatelů délky není cílem tohoto článku; do souboru porovnávaných dat jsou tedy zahrnuty další jednotky uvedené jako samostatná hesla ve slovnících termínů, než ty, které byly vyjmenovány zde, pouze některým z nich bude věnována zvláštní pozornost. Při výběru terminologických dat z učebnic způsobovaly zde vyjmenované záležitosti méně obtíží. Ačkoli se i zde vyskytují vlastní názvy osob, institucí či jiných objektů, latinismy a galicismy uváděné ve slovnících termínů, nejsou terminologizovány, až na jednotlivé případy (např. Mezinárodní měnový fond nebo Světová banka KTU 2008). 21 Údaje o délce termínů Po výběru terminologických dat z vybraných zdrojů výše popsaným způsobem byly termíny seskupeny podle počtu slov, z nichž se skládají, a tak byly získány ukazatele délky termínů uváděných ve zdrojích z různých směrů terminologické správy (viz tabulka 3). Při určování délky termínů bylo třeba rozhodnout, zda zahrnout také funkční slova (jak to učinil A. Umbras ve svém článku), nebo je vynechat (jak je obvyklé při uvádění údajů o délce termínů v různých publikacích). Protože cílem je v tomto případě porovnat výsledky s výpočty A. Umbrase, bylo rozhodnuto uvést v tabulce výsledky získané zahrnutím funkčních slov do výpočtů a případné rozdíly, které z toho mohou vzniknout, zmínit zvlášť. Tabulka 3. Termíny podle počtu slov, z nichž se skládají, v pracích z různých směrů terminologické správy Směr terminologické správy | Zdroj terminologické správy | 1 slovo | 2 slova | 3 slova | 4 slova | 5 a více slov | Celkem POČÍTAČOVÁ TERMINOLOGICKÁ SPRÁVA | Terminologická banka Litevské republiky (Terminų bankas) | 105 | 330 | 216 | 119 | 140 | 910 TERMINOGRAFICKÁ SPRÁVA | R. Vainienė. Ekonomikos terminų žodynas, 2008 (ETŽ) | 418 | 632 | 138 | 25 | 9 | 1 222 Aiškinamasis ekonomikos anglų–lietuvių kalbų žodynas, red. D. W. Pearce, 2006 (AEŽ) | 372 (361) | 1 518 (1 501) | 594 (603) | 178 (192) | 54 (59) | 2 716TEXTOVÁ SPRÁVA | Makroekonomika, 2008 (KTU 2008) | 68 | 211 | 116 | 50 | 9 | 454 Makroekonomika, 2017 (VU 2017) | 38 | 170 | 99 | 51 | 23 | 381 Z tabulky 3 je nejprve patrná jedna podobnost spojující všechny zde vybrané zdroje terminologické správy – převaha dvouslovných termínů: nejvíce termínů právě této skupiny bylo nalezeno v obou ekonomických slovnících termínů, v obou učebnicích i v terminologii právních předpisů schválené Terminologickou bankou, z níž byly v tomto případě vybrány pouze termíny, které jsou v tomto zdroji zařazeny mezi ekonomické termíny. Převaha dvouslovných termínů potvrzuje skutečnost zdůrazňovanou v publikacích uvádějících údaje o délce termínů, včetně výpočtů A. Umbrase zahrnujících údaje z 27 slovníků termínů, že v litevštině se nejvíce užívají nebo uvádějí dvouslovné termíny. Způsob výpočtu délky termínů zvolený v této studii má na ukazatele dvouslovných termínů téměř nulový vliv. Do výpočtů 22 Nezahrneme-li funkční slova, za dvouslovné termíny bychom měli považovat také takové termíny uvedené ve slovnících jako vklad na požádání, vstup na trh, nezisková organizace, dluhopis s kupónem, hodnota za peníze ETŽ, vklady na požádání, peníze na požádání, nezajištěný dluh, trh bez zprostředkovatelů, odměna podle výkonu, práce podle pravidel, nekonkurování cenou, necelní překážky, výzkum a vývoj, schopnosti a výdělky, vstupy a výstupy, zvyklosti a praxe AEŽ, dvojici termínů uvedených v Terminų bankas (instituce podřízená ministerstvu a zproštění pokut), termín uvedený ve vysokoškolské učebnici VU investice do zásob, takže ukazatele velikosti skupin dvouslovných termínů uvedené v tabulce 3 by se ještě o něco zvýšily. Z pouhé převahy dvouslovných termínů však samozřejmě nelze usuzovat, že se princip terminologické stručnosti uplatňuje stejně ve všech porovnávaných zdrojích terminologické správy. Je třeba hodnotit i další ukazatele. Tříslovné termíny výrazně převyšují jednoslovné ve všech zdrojích kromě ETŽ sestaveného R. Vainienė. Ve vysokoškolské učebnici VU je jich více než dvakrát tolik, srov. 99 a 38. Jak bylo pojednáno při porovnávání prací uvádějících údaje o délce termínů, převaha tříslovných termínů nad jednoslovnými se ukázala jako charakteristický ukazatel pouze u terminologie právních předpisů spravované v Terminų bankas. V tomto případě je tato převaha patrná i po výběru pouze termínů z oblasti ekonomie z Terminų bankas, zároveň se však ukazuje, že je výrazná i v dalších zdrojích terminologické správy. Ve vybrané terminologii z Terminų bankas je tříslovných termínů dokonce o něco méně, totiž tvoří 23,74% všech termínů z tohoto zdroje, které zde byly vybrány; ve vysokoškolské učebnici KTU je takových termínů 25,55%, ve vysokoškolské učebnici VU 25,98%. Pořadí skupin jednoslovných a tříslovných termínů, které se rýsovalo v přehledu prací uvádějících údaje o délce termínů, tedy v tomto případě potvrzuje pouze výkladový ETŽ sestavený R. Vainienė. Zvolený způsob počítání délky termínů má na tyto ukazatele jen nepatrný vliv – přičtením zmíněných několika termínů ke dvouslovným termínům, což by ukázalo jejich převahu, by se počet tříslovných termínů snížil jen o několik. Čtyřslovné termíny převyšují jednoslovné nejen v terminologii z Terminų bankas, která je zde zkoumána (je jich zde 119, jednoslovných 105). Jejich převaha nad jednoslovnými termíny je patrná také v textovém zdroji terminologické správy – vysokoškolské učebnici VU Makroekonomika (srov. 51 a 38), ačkoli se při zkoumání struktury termínů, jak bylo uvedeno, obvykle konstatuje, že čtyřslovné či delší termíny jsou vzácné. Čtyřslovné termíny uvedené v této učebnici tvoří 13,39% všech ekonomických termínů v ní definovaných. V jiné učebnici je ve srovnání s 68 jednoslovnými termíny také poměrně mnoho čtyřslovných termínů – 50. Tvoří 11,01% všech údajů o ekonomické terminologii vybraných z tohoto zdroje. Vzhledem ke zvolenému způsobu počítání délky termínů jsou však mezi čtyřslovné termíny zařazeny také termín z učebnice KTU operace s cennými papíry a termíny uvedené ve vysokoškolské učebnici VU model akcelerátoru a multiplikátoru, Baumolův a Tobinův model, náklady na cestu do banky a další. Nezahrneme-li funkční slova do výpočtů, byly by tyto termíny hodnoceny jako tříslovné a počet čtyřslovných termínů uvedený v tabulce by se snížil o několik termínů. Na druhou stranu by se zvýšily ukazatele skupin tříslovných termínů. V každém případě ukazatele čtyřslovných a tříslovných termínů ukazují, že tříslovných termínů, které zde budou 23 nazývány delšími termíny, a čtyřslovných termínů, které zde budou nazývány dlouhými termíny, je mnoho nejen v terminologii právních předpisů z oblasti ekonomie spravované v Terminų bankas, ale také v textových zdrojích terminologické správy. V monografii Automatické rozpoznávání a definování litevských jazykových termínů, v níž byly termíny vybrány na základě korpusu, je uveden počet termínů z oblasti vzdělávání a vědy – 22 termínů, což představuje pouze 2,82% všech vybraných termínů z oblasti vzdělávání a vědy. Jak již bylo zmíněno, tento počet však mohl být ovlivněn výběrem termínů: v celém korpusu bylo nalezeno 77 961 potenciálních čtyřslovných termínů; pokud byly za termíny považovány pouze slovní spojení užitá více než sedmkrát, jejich počet se snížil na 760 a odborník z nich vybral 22 termínů z oblasti vzdělávání a vědy (Bielinskienė ir kt. 2015: 63). A. Umbrasas však na základě prací z oblasti terminografické správy stanovil na základě 27 terminologických slovníků podíl čtyřslovných termínů pouze na 3%. I zdroje terminografické správy použité v tomto případě by ukazovaly, že čtyřslovných termínů se v nich uvádí méně. V jednom z terminologických slovníků – ETŽ – jich je pouhých 25, což představuje 2,05% terminologických údajů v tomto slovníku. Pokud by se termíny jako den osvobození od daní, volný vstup na trh, poměr ceny a zisku, malé a střední podnikání považovaly za tříslovné, počet čtyřslovných termínů uvedených v tomto ETŽ by se snížil ještě o devět. Ve srovnání s jednoslovnými termíny je čtyřslovných termínů méně také v překladovém AEŽ, 178 ku 372. Přesto je jich zde více, než se obvykle uvádí v údajích o délce termínů, totiž 6,55% všech terminologických údajů vybraných z tohoto slovníku. Tříslovné termíny uvedené v tomto slovníku však stejně jako v Terminų bankas a v obou učebnicích převyšují jednoslovné: tříslovných termínů je 594, jednoslovných 372. Z uvedené tabulky je patrné, že v závorkách jsou uvedeny i ještě vyšší počty tříslovných a čtyřslovných termínů v překladovém AEŽ. To souvisí se zvláštnostmi uvádění terminologických údajů, totiž se skutečností, že některé termíny jsou v tomto slovníku uváděny tak, že určité jejich složky jsou uvedeny v závorkách, např.: (investiční) diverzifikace portfolia, tvůrce trhu s (cennými papíry), pravidlo (přijímání) rozhodnutí, stanovení přibližné (rovnovážné ceny), poměr hotovosti (k vkladům). Při pojednání o praxi sestavování terminologických slovníků se upozorňuje, že v terminologických slovnících existuje tendence uvádět v závorkách různé informace (Umbrasas 2008: 223). V tomto případě není snadné určit důvod takového způsobu zápisu. Jak naznačuje srovnání anglických a litevských termínů uvedených ve slovníku, mohlo jít o to uvést složku, kterou anglický termín neobsahuje, srov.: factor reversals a (výrobní) zaměnitelnost faktorů, portfolio balance approach a metoda (investičního) portfoliového salda, market maker a tvůrce trhu s (cennými papíry). Na druhou stranu mohlo jít o snahu sladit principy přesnosti a stručnosti – uvést dlouhou i krátkou podobu termínu. Případy přidávání či vypouštění složek termínu se obvykle zaznamenávají v textech a spojují se s textovým či kontextovým užíváním termínů (např. Mitkevičienė 2015), avšak jak je vidět, v tomto případě jsou dlouhá a krátká podoba termínu uvedeny v takzvaném fixačním zdroji – terminologickém slovníku. Mimochodem, A. Mitkevičienė (2024) také nedávno poznamenala, že různé případy zkracování termínů nejsou terminografii cizí, a zároveň napsala, že určit, kdy se termín zkracuje a kdy prodlužuje, 24 obtížné. Autorka tedy rozlišuje šest skupin alternativních termínů s různým počtem složek a případy, jako jsou zde uvedené, označila jako vypuštění lexému vs. přidání lexému (Mitkevičienė 2024: 5). Aniž bychom podrobněji rozebírali otázky teoretického hodnocení těchto případů z hlediska terminologie ani důvody jejich uvedení v tomto slovníku, upozorňujeme zde pouze na to, že takové uvedení v tomto případě ztěžuje určování délky termínů. Termín artutinis (pusiausvyros kainų) nustatymas lze například hodnotit jako dvojslovný, budeme-li jej považovat za případ zkrácení termínu, i jako čtyřslovný, budeme-li jej považovat za případ rozšíření termínu. Proto jsou v tabulce 3 uvedeny dvojí údaje. Vzhledem k tomu, že termíny z AEŽ se složkami psanými v závorkách jsou uvedeny pouze v samotném slovníku, zatímco v příloze „Rejstřík litevských termínů“ tyto složky chybí, první údaj v tabulce představuje výsledek výpočtu délky termínů bez složek psaných v závorkách a druhý údaj ukazuje, kolik termínů v dané skupině by bylo, kdyby se započítaly i tyto složky. Jak je patrné, počet jednoslovných a dvojslovných termínů by se snížil, zatímco počet trojslovných a čtyřslovných termínů by se zvýšil. Čtyřslovné termíny by v takovém případě tvořily 7,07%. Vrátíme-li se k ukazatelům, podle nichž zde posuzujeme podobnosti a rozdíly v uplatňování principu stručnosti, tedy přejdeme-li ke skupině pěti- a víceslovných termínů, lze konstatovat, že v terminografických i textových zdrojích správy termínů je termínů této skupiny málo: v ETŽ jich je pouhých 9 (tedy jen 0,75% termínů uvedených v tomto výkladovém slovníku), v přeloženém AEŽ 54 (1,99%) a v učebnici KTU 11 (2,43%). O něco více takových termínů je uvedeno v přeloženém AEŽ, avšak obsahuje také podstatně více terminologických údajů, tj. bylo vybráno 2 716 termínů, a pěti- a víceslovné termíny tak tvoří pouze 1,99% veškeré jeho terminologie. Je pravda, že v jedné učebnici je termínů této skupiny o něco více – 23, což představuje 6,04% ekonomických termínů definovaných v této učebnici. Z tabulky 3 je však patrné, že podle ukazatele pěti- a víceslovných termínů se nejvíce odlišuje zde porovnávaná terminologie Terminų bankas. Pěti- a víceslovných termínů je v ní dokonce více než čtyřslovných (srov. 140 a 119) a také více než jednoslovných (srov. 140 a 105). Ačkoli tedy rozbor skupin trojslovných a čtyřslovných termínů ukázal, že delších a dlouhých termínů je poměrně mnoho i v jiných zdrojích, ukazatel skupiny pěti- a víceslovných termínů svědčí o tom, že nejdelší termíny jsou typické pro terminologii Terminų bankas zde zahrnutou do srovnání. Porovnání jednotlivých ukazatelů na druhou stranu ukazuje, že se tato terminologie nejvíce liší právě pouze podle ukazatele pěti- a víceslovných termínů. Převaha trojslovných termínů nad jednoslovnými se projevuje také jako vlastnost typická pro ostatní zdroje správy termínů; zdroje správy textové ekonomické terminologie navíc vykazují poměrně výraznou tendenci uvádět čtyřslovné ekonomické termíny. Podrobnější analýza skupiny pěti- a víceslovných termínů by ukázala, že ze 140 ekonomických termínů uváděných v Terminų bankas, které jsou zde zařazeny do skupiny nejdelších termínů, je jich nejvíce tvořeno právě pěti slovy – je jich 59. Uvedeno je zde však také 43 šestislovných a 27 sedmislovných termínů. Jak uvádí A. Umbrasas ve svém článku z roku 2013, mezi schválenými právními termíny z ekonomické oblasti zařazenými v Terminų bankas se však termínů tvořených tuctem či více slovy najde jen několik. 25 Nejdelší je třináctislovný termín viešojo pirkimo–pardavimo sutarties arba preliminariosios viešojo pirkimo–pardavimo sutarties sudarymo atidėjimo terminas. V ostatních zdrojích je nejdelší termín devítislovný, totiž kvalifikuotoji įstatinio kapitalo dalis ir / arba balsavimo teisių dalis v ETŽ; obecně jsou však v nich termíny delší než pěti slov vzácné. Například v přeloženém AEŽ, kde je uvedeno 54 termínů z této skupiny, je pěti slov tvořeno hned 47 termínů, šestislovných je pouze pět a nejdelší je zde osmislovný termín profsąjungų narių ir ne narių darbo užmokesčio skirtumai. Jak vyplývá z tabulky 3, dvojslovné termíny tvoří více či méně polovinu ekonomických termínů uváděných v jednotlivých zdrojích. Podstatně méně jich je mezi zde porovnávanými termíny z Terminų bankas (330 z 910), zatímco podstatně více mezi termíny přeloženého AEŽ. Podíl jednoslovných termínů se rovněž liší: v učebnici VU tvoří jednoslovné termíny 9,97% ekonomických termínů, které jsou v ní definovány nebo vysvětleny; mezi zde vybranými termíny z Terminų bankas je jich 11,54% a v učebnici KTU 14,98%. Podle podílu jednoslovných termínů se však zřetelně odlišuje výkladový slovník sestavený R. Vainienė: jednoslovné termíny v něm tvoří 34,21% všech terminologických údajů tohoto slovníku. Jak se ukazuje, tento slovník je nejen jediným z posuzovaných zdrojů, v němž se skupiny jednoslovných až trojslovných termínů podle své velikosti řadí do obvykle uváděné posloupnosti, ale také zdrojem vyznačujícím se hojností nejkratších termínů. Kromě toho je zde ve srovnání s celkovým počtem termínů uvedeno velmi málo čtyřslovných i pěti- a víceslovných termínů, což by naznačovalo, že se v tomto terminografickém zdroji správy termínů princip stručnosti skutečně uplatňuje. Údaje o délce termínů uváděných v tomto slovníku se téměř shodují s průměrem zjištěným A. Umbrasem na základě výpočtů délky termínů obsažených ve 27 terminologických slovnících různých oborů: v těchto slovnících bylo zjištěno přibližně 32% jednoslovných termínů, zatímco v ETŽ jich je 34,21%; dvojslovných termínů 52% oproti 51,72%; trojslovných přibližně 12% oproti 11,29%; čtyřslovných přibližně 3% oproti 2,05%; a pěti- a víceslovných přibližně 1% oproti 0,74%. V jiném z porovnávaných terminologických slovníků – přeloženém AEŽ – však jednoslovné termíny tvoří 13,70%, tedy mnohem méně než v ETŽ i než celkový průměr; trojslovné termíny výrazně převažují nad jednoslovnými a tvoří 21,87%. Již bylo zmíněno, že je zde uvedeno také více čtyřslovných termínů. Dvojslovných termínů je ovšem v tomto slovníku více (1 518 z 2 716); tvoří 55,89%. A. Umbrasas (2013: 113), atkreipęs dėmesį į termino daugiažodžiai terminai svyravimus ir prie daugiažodžių terminų priskyręs taip pat ir trižodžius terminus, suskaičiavo, kad 2013 m. Terminų banke pateikti aprobuoti teisės aktų daugiažodžiai terminai sudarė 57 proc. Šiuo atveju vertinant tik ekonomikos terminams priskirtų teisės aktų terminų ilgį, ta persvara būtų kiek mažesnė – 52,20 proc. Kaip leido spręsti ir atskirų rodiklių vertinimas, pagal bendrą daugiažodžių terminų rodiklį nuo šio šaltinio pernelyg nenutoltų abu tekstinės terminų tvarkybos šaltiniai: VU vadovėlyje pateikti trižodžiai ir ilgesni ekonomikos terminai sudaro 45,41 proc., KTU vadovėlyje – 38,55 proc. Kiek labiau pagal teikiamų daugiažodžių terminų rodiklį skiriasi AEŽ – jame trižodžių ir ilgesnių terminų yra 30,41 proc. Tačiau 26 Takových termínů je ve výkladovém ETŽ mnohem méně – 14,08. Ačkoli se v tomto případě porovnává pouze dvojice terminologických slovníků, i z nich je patrné, že princip stručnosti může být v terminografických zdrojích pro správu terminologie jednoho oboru uplatňován různě, i když oba slovníky ekonomických termínů vyšly v podobné době: překladový AĖŽ v roce 2006 a ETŽ sestavený R. Vainienė v roce 2008. Rozdíly v uplatňování principu stručnosti v překladovém slovníku by samozřejmě mohly být dány právě jeho překladovým charakterem. Cílem však v tomto případě není zjistit, co způsobuje podobnosti či rozdíly v uplatňování principu stručnosti. To by bylo třeba zkoumat samostatně (např. porovnáním anglických a litevských termínů uvedených v AĖŽ, zkoumáním doporučení pro správu terminologie v různých směrech a podrobným rozborem samotné terminologie). V tomto případě bylo po prozkoumání teoretického hodnocení principu stručnosti cílem pouze ověřit, zda se uplatňuje stejně při správě terminologie v různých směrech, a to na základě ukazatelů délky termínů. Zaměření pouze na termíny jednoho oboru a porovnání různých ukazatelů jejich délky ukázalo, že se vyskytují rozdíly, ale také určité podobnosti. Na rozdíl od toho, co bylo možné vyvodit z porovnání jiných prací uvádějících údaje o délce termínů, se terminologie ekonomie schválená a uváděná v Terminų bankas odlišuje nejvíce pouze podle ukazatele nejdelších termínů – pěti- a vícečlenných. Dlouhých (čtyřčlenných) i delších (tříčlenných) termínů je však mnoho také v textových zdrojích pro správu ekonomické terminologie; tříčlenné termíny převažují nad jednočlennými i v jednom z terminologických slovníků. Z porovnání dvou zdrojů lze usuzovat, že terminologické slovníky obecně uvádějí kratší ekonomické termíny, ale i toto srovnání ukazuje, že rozdíly v uplatňování principu stručnosti mohou existovat také při terminografické správě terminologie. Protože cílem zde není určit příčiny zjištěných rozdílů v uplatňování principu stručnosti, samotná terminologie se ani nezkoumá podrobněji. Přesto je třeba upozornit na několik jejích rysů, které jsou z hlediska stanoveného cíle relevantní. Některé rysy terminologie Ukázalo se, že terminologie z Terminų bankas, která byla porovnávána, se od terminologie uváděné v jiných zdrojích pro správu terminologie nejvíce liší podílem nejdelších – pěti- a vícečlenných – termínů. Alespoň část dlouhých termínů, jak bylo upozorněno při diskusi o pracích uvádějících údaje o délce termínů, terminologové hodnotí jako popisné termíny. Proto je vhodné prozkoumat právě tuto skupinu termínů, tj. ověřit, zda převahu pěti- a vícečlenných termínů – která dokládá rozdíly v uplatňování principu stručnosti (je jich více pouze než dvoučlenných termínů) – v tomto zdroji pro správu terminologie nezpůsobují právě takové termíny. Tím spíše, že článek A. Umbrase zveřejněný v roce 2023 odhalil, že se jejich zařazování do tohoto počítačového zdroje pro správu terminologie nevyhýbá. Pojem popisného termínu je ovšem, stejně jako pojem krátkého či dlouhého termínu, v terminologii poměrně nevyhraněný. Diskuse o ekonomických termínech naznačuje, že za popisné se zřejmě považují všechny čtyřčlenné termíny. Po uvedení příkladů, jako jsou příjmy z finanční investiční činnosti, rozdělení obyvatelstva podle příjmů, odstupné a náhrady, zákon klesajícího mezního užitku, se shrnuje, že 27 iš tikrųjų tai nėra tikrieji terminai – jie vadinami aprašomaisiais (Babickienė 2012: 60). Kitokią aprašomojo termino sampratą rodytų K. Gaivenio (2014 [1994]: 205) aptariamas terminų skirstymas: nurodęs, kad sudėtiniai terminai gali būti dvižodžiai, trižodžiai ir apskritai daugiažodžiai, pavyzdį neregistruotųjų vertybinių popierių rinka autorius pateikia kaip daugiažodžio termino pavyzdį, o kaip vadinamuosius aprašomuosius sudėtinius terminus mini kopūstai po dobilu, išėstų į vikių ir avižų mišinį žaliajam pašarui ir nacionalinių pajamų sukūrimo, paskirstymo, perskirstymo ir galutinio panaudojimo balansas. A. Umbrasas (2023: 162–163), aptardamas Terminų banke teikiamus terminus terminiskumo požiūriu ir kreipdamas dėmesį į terminiskumo sąvokos neaiškumus, svarsto, kad termino už išlap­tintos informacijos apsaugą atsakingas asmuo terminiskumas didesnis nei termino asmuo, atsakingas už radioaktyviųjų šaltinių fizinę saugą terminiskumas, nes jame nėra skyrybos ženklų, pažyminys teikiamas terminams įprastesnėje prepozicijoje. Mažo terminiskumo terminais autorius būtų linkęs laikyti žodžių junginius su šalutiniais sakiniais, pvz., užsieniečiai, kuriems suteikta papildoma apsauga ar laikinoji apsauga Lietuvos Respublikoje, ar konstrukcijas, į kurias įtraukta komentuojamojo pobūdžio informacija, pvz., leidimas vežti radioaktyviąsias atliekas, išskyrus radioaktyviąsias atliekas, susidariusias branduolinio kuro ciklo metu. Lygindamas terminus vyriausybės vertybinio popieriaus, banderolės, keleivinio transporto bilieto, oficialiojo žymėjimo ženklo, dokumento blanko privalomoji forma ir žmonių sveikatai ir (arba) aplinkai pavojingi geriamojo vandens tiekimo ir nuotekų tvarkymo infrastruktūros elementai, jis linksta manyti, kad pastarojo junginio terminiskumas didesnis bent jau todėl, kad juo apibūdinamas vienas objektas, nėra išvardijimo. Tačiau A. Mitkevičienė (2019) yra paabejojusi ir dėl terminų, kurių sujungiamuosius dėmenis sieja alternatyvūs jungtukai ir (ar) arba ir (arba), terminiskumo. Albinas Drukteinis (2011), nagrinėdamas dviejuose terminų žodynuose teikiamus jūreivystės sudėtinius terminus, regis, būtų linkęs kreipti dėmesį į dėmenų raiškos įvairovę. Pasak jo, „[S]udėtiniams terminams būdingi kilmininkai yra abstraktesni, o vadinamieji semantiniai linksniai (naudininkas, įnagininkas, vietininkas) santykį perteikia konkrečiau, santykio konkretumo ypač pasiekiama prielinksninėmis konstrukcijomis. Tokia terminų raiška rodo nepakankamai susiformavusią terminiją, artimą specialiosios kalbos vartosenos frazėms, bet nebendrinančią sąvokų santykio pagal termino reikalavimus ar polinkius“ (Drukteinis 2011: 252). Vis dėlto įvairesnės raiškos terminų nagrinėjant įvairių sričių terminiją fiksuojama jau ir tarp trižodžių terminų (pvz.: Akelaitis 2008; Džežulskienė 2010; Gaivenis 2014 [1975]), juolab tarp už juos ilgesnių terminų (pvz., Mockienė, Rackevičienė 2018). Protože neexistují jasná kritéria pro odlišení popisných či málo terminologických termínů od skutečných termínů, zaměříme se zde na pěti- a vícečlenné ekonomické termíny uváděné v Terminų bankas, které nejsou typické pro ostatní zde zkoumané zdroje pro správu terminologie. Mezi pěti- a vícečlennými termíny uváděnými v jiných zdrojích (stejně jako v dalších skupinách termínů) byl nalezen pouze jeden termín, jehož složky spojují alternativní spojovací výrazy a/nebo, a/nebo: podíl kvalifikované části základního kapitálu a/nebo podíl hlasovacích práv ETŽ. Mezi dlouhými 28 V Terminologické databance bylo v tomto případě nalezeno pět takových termínů, např.: poskytovatel služeb v oblasti výzkumu a/nebo experimentálního vývoje, pohledávky věřitele zajištěné zástavním právem a/nebo hypotékou, dodavatel potravinářských výrobků a/nebo nápojů. Uvádí se zde také 10 termínů se spojenými členy, které obsahují spojky nebo, anebo, včetně nejdelšího lhůta odkladu uzavření smlouvy o veřejné zakázce nebo předběžné smlouvy o veřejné zakázce, srov. také: nesoulad orgánu posuzování shody nebo jeho činnosti, obchodní funkce svěřená státem nebo obcí. V jiných zdrojích terminologické správy se takové termíny nenašly ani mezi pěti- a víceslovnými termíny, ani v jiných skupinách termínů. Je pravda, že termíny, jejichž členy spojuje souřadicí spojka a, jsou rozšířené nejen mezi pěti- a víceslovnými ekonomickými termíny uváděnými v Terminologické databance. V této skupině Terminologické databanky jich je 26, např.: kandidát na člena Evropského hospodářského a sociálního výboru, instituce provádějící státní politiku v oblasti technologií a inovací, veřejná služba pro malé a střední podniky. V překládacím slovníku AEŽ, který obsahuje 54 pěti- a víceslovných termínů, jich je 24, např.: rozdíly v odměňování členů a nečlenů odborových svazů, dvojí zdanění a jeho zrušení, cenový a mincovní mechanismus drahých kovů. Mezi 51 ekonomickými termíny této skupiny nalezenými v učebnici VU jich je 11. V terminologii jsou takové termíny zaznamenávány již dlouho, např. v článku z roku 1968 (Gaivenis 2014 [1968]: 44). Jak je patrné i z uvedených příkladů, většina z nich vzniká spojením dvou slov touto spojkou, zatímco případů takzvaného výčtového spojení je jen několik. Patří sem termín uvedený v Terminologické databance analýza silných a slabých stránek, příležitostí a hrozeb, a termíny uvedené v jiných zdrojích analýza předností, slabých stránek, příležitostí a hrozeb ETŽ, systém plánování, programování a financování, schéma struktury, chování a výkonnosti, cla, spotřební daně a ochranné poplatky, Lewisův, Feiův a Ranisův model AEŽ. Rozmanitost vyjádření pěti- a víceslovných ekonomických termínů tvořených závislostním způsobem, které jsou uvedeny v Terminologické databance, není velká, pokud za toto hledisko považujeme vedlejší členy termínů vyjádřené jinými pády nebo předložkovými konstrukcemi než přídavným jménem, adjektivním slovem či genitivem podstatného jména. Několik termínů je utvořeno připojením dativu, akuzativu nebo infinitivu k hlavnímu či vedlejšímu členu termínu, např.: projekt vyvlastnění pozemku pro potřeby společnosti, pomoc při překonávání finančních obtíží právnické osoby, zadavatel náležející do systému ústředních subjektů státní správy, maloobchodní podnik s významnou tržní silou, instituce podřízená orgánu veřejné správy, uvedení hnojivého výrobku na trh Litevské republiky. Jeden termín je utvořen s příslovcem: dočasně nezakázané úvěrové riziko vývozu. Několik dalších termínů je utvořeno pomocí předložkových konstrukcí: dluh na základě postoupeného nároku jiné instituce, rozhodnutí o úvěrovém limitu kupujícího, oznámení o zahájení posuzování vlivů na životní prostředí, dlouhodobý kontakt s lidskou pokožkou, zvláštní státní záruka za záruční instituci. Mezi vedlejšími členy ostatních pěti- a víceslovných termínů tvořených závislostním způsobem však zjevně převažuje genitiv (podstatných jmen, přídavných jmen či adjektivních slov), např.: sekundární způsob zajištění splácení úvěru, věřitel ovlivněný plánem restrukturalizace podniku, tabákové výrobky 29 velkoobchodní sklad. Vedlejší členy některých termínů jsou vyjádřeny výhradně genitivem, např.: lhůta odkladu uzavření koncesní smlouvy, lhůta odkladu splacení emise dluhopisů, posouzení systému kontroly objemu odměrné nádoby, orgán posuzování shody elektronické identifikace, organizátor elektronické aukce pronájmu nemovitého majetku, doplnění seznamu obnovovaného státního nemovitého majetku, příjemce záruky záruční instituce zaručené státem, kvalifikační zkouška správce restrukturalizace podniku, riziko nákladů na správu insolvenčního řízení právnické osoby, velkoobchodní sklad tabákových výrobků. Podobný trend je patrný i v dalších zde zkoumaných zdrojích, které obsahují poněkud více pěti- a víceslovných termínů. Například v překládacím slovníku AEŽ, jenž obsahuje 54 pěti- a víceslovných termínů, je z 30 termínů, jejichž členy jsou spojeny pouze závislostním vztahem, u 12 termínů vedlejší členy vyjádřeny výhradně genitivem, např.: produkční funkce s konstantní elasticitou substituce, tvorba hrubého domácího fixního kapitálu, výnos diskontovaného peněžního toku, směnné relace obchodu s naturálním zbožím, produkční funkce s variabilní elasticitou substituce. Případy jiného vyjádření závislých členů jsou méně časté, např.: obchod s výrobky s nízkými mzdovými náklady, nahrazení krátkodobého dluhu dlouhodobým dluhem, metoda reálných nákladů v mezinárodním obchodě. Z již uvedených příkladů dlouhých termínů z Terminologické databanky, jako je uvedení hnojivého výrobku na trh Litevské republiky, vyplývá, že některé dlouhé termíny uváděné v Terminologické databance zahrnují také vlastní názvy geografických objektů či podniků, včetně názvů symbolických; srov. také: územní plán Litevské republiky, účastnice Dohody o Evropském hospodářském prostoru, dokument o schválení evropského technického posouzení, daňový nedoplatek převedený na akciovou společnost Turto bankas, nesplacená částka půjčky zaručené společností „Invega“. V terminologii jiných zdrojů jsou takové případy vzácné i mezi kratšími termíny: státní organizace výroby ve východní Evropě, smíšená společnost zemí východní Evropy, Dow Jones index, Financial Times akciové indexy podle pojistné matematiky, Financial Times průmyslový cenový index (jak bylo uvedeno při popisu výběru dat, jednotlivá vlastní jména nebyla do vzorku porovnávaných dat zahrnuta). Takové termíny jsou tedy typičtější pro skupinu dlouhých ekonomických termínů uváděných v Terminologické databance. Jak navíc ukazuje příklad daňový nedoplatek převedený na akciovou společnost Turto bankas, do termínu se zahrnují také obecná označení, zatímco z několika málo takových termínů uvedených v jiných zdrojích vyplývá, že obecné označení se vynechává. Termíny utvořené s osobním nebo místním jménem jsou však charakteristické pro jiné zdroje terminologické správy. V obou učebnicích je definován termín Kobova a Douglasova produkční funkce. V učebnici VU také Harrodův-Domarův model ekonomického růstu. V překládacím slovníku AEŽ jsou definovány dlouhé termíny Heckscherova-Ohlinnova metoda mezinárodního obchodu, teorie nákladů kapitálu Modiglianiho a Millera, Cobbova-Douglasova produkční funkce, rozšířené Dickey-Fullerovo kritérium. Je pravda, že ve skupinách nejdelších termínů je jich málo, avšak mezi krátkými termíny se vyskytují obzvlášť často. Například mezi dvouslovnými termíny uvedenými v AEŽ jich je 98, např.: Bayesovy metody, Cramerovo pravidlo, Wagnerův zákon, Engelova 30 zákon, Okunův zákon, Engelova křivka, Eulerova věta, Juglarův cyklus, Kalmanova filtrace, Keynesův plán, Rawlsova spravedlnost, Pigouova daň. Většina těchto termínů je odvozena od osobních jmen, jsou zde však i toponymické termíny, například: rakouská škola, lausannská škola, chicagská škola, bruselská konference. ETŽ mezi dvouslovnými termíny obsahuje 28 takových termínů. Přestože je jich poměrně mnoho i mezi delšími, trojslovnými termíny (AEŽ – 29, ETŽ – 28), definice uváděné v učebnicích by ukázaly, že takové termíny mohou být způsobem, jak se vyhnout ještě delšímu, takzvanému popisnému ekonomickému termínu, například: „Vztah mezi mírou nezaměstnanosti a objemem hrubého národního produktu zaostávajícího za potenciálním HNP matematicky prokázal v roce 1960 významný americký makroekonomický badatel Arthur Okun <...>. Tato teorie byla přijata kladně a v ekonomické vědě je známa jako Okunův zákon.“ Okunův zákon (Okun’s law) tvrdí, že existuje pravidelný negativní vztah mezi procentním poměrem skutečného HNP (Y) k potenciálnímu HNP (Yp) a rozdílem mezi skutečnou a přirozenou mírou nezaměstnanosti“ VU 2017. Ve srovnání s terminologií Terminų bankas, jak ukazuje nejen analyzovaná skupina dlouhých termínů, ale i další skupiny termínů, jsou takové termíny zcela netypické. Byl nalezen pouze jeden termín vytvořený z osobního jména: Celsijaus temperatūra. Při porovnání skupin pěti- a víceslovných termínů se také odlišuje několik ekonomických termínů uvedených v Terminų bankas, v nichž je vlastní název zahrnut jako zkratka, například: negarantovaná část emise dluhopisů uzavřené akciové společnosti ILTE, limit odpovědnosti uzavřené akciové společnosti ILTE, výplata záruky uzavřené akciové společnosti ILTE. V jednom z termínů je zkratka napsána v závorkách: obchodník na tržišti postižený pandemií koronaviru (COVID-19). Jednotlivé termíny s členy zapsanými pomocí písmenných, symbolických, nebo dokonce grafických zkratek jsou uváděny i v jiných zdrojích. U některých z nich takový zápis, jak lze usoudit z termínů příspěvek sjednaný do 2 let, příspěvek za výpovědní dobu až do 3 měsíců včetně, bankovnictví se 100% rezervami VU 2017, souvisí pouze se způsobem zápisu termínu. Obtížnější je hodnotit jiné termíny, jejichž člen zapsaný pomocí písmenné nebo symbolické zkratky nemá slovní ekvivalent, například upravený koeficient vícenásobné korelace R2 (více viz Mitkevičienė 2024). Termíny vytvořené pomocí zkratek se však na rozdíl od samotných zkratek obvykle za termíny považují. Například K. Gaivenis (2014 [1968]: 35) při výkladu gramatických konfigurací termínů sestávajících ze dvou nebo tří členů zmínil také termíny, jejichž vedlejší členy jsou vyjádřeny písmeny nebo číslicemi (např.: α-částice, přechod n–p), ačkoli dodal, že mají s nomenklaturou mnoho společného. Termíny s takovými členy jsou tedy zahrnuty i do souhrnných údajů o délce termínů, přičemž člen termínu zapsaný zkratkou nebo číslicí se počítá jako samostatné slovo. Z terminologického hlediska je obtížnější hodnotit zkratky zastupující celý termín; v analyzovaných zdrojích se takové případy vyskytují, například: FT-SE 100, MV = PT, LIBOR AEŽ. Ve výkladovém slovníku sestaveném R. Vainienė, v němž je zaznamenáno pouze devět pěti- a víceslovných termínů, je takových 31 termínů hned 17, například: EBIT, EBITDA, BALTIX, INCOTERMS, LIFO, VILSE, LITIN-10, P1, P2, P2, P3. Jak upozorňuje také A. Mitkevičienė (2024), jejich hodnocení je obtížné a dosud nedostatečně prozkoumané, proto tyto případy nebyly zahrnuty do souboru údajů o správě porovnávaných termínů. Je však zřejmé, že slovní ekvivalenty těchto zkratek by byly delší, a tím by se poněkud zvýšil i počet dlouhých termínů v ETŽ, která ukázala tendenci upřednostňovat zvláště krátké termíny. ZÁVĚRY Princip stručnosti termínů, formulovaný jako jeden z terminologických principů použitelných jak při tvorbě termínů, tak při jejich správě, se v litevské terminologii podrobněji nerozebírá. Zkoumání jeho teoretického hodnocení však ukázalo, že toto hodnocení není zcela jednotné. Na jedné straně je stručnost považována za princip stejné úrovně jako ostatní terminologické principy, nebo je dokonce vyzdvihována jako důležitý princip; na druhé straně je považována pouze za princip doplňkový. Na jedné straně je pokládána za aktuální pouze pro užívání termínů, na druhé straně se poukazuje na to, že požadavek stručnosti je relevantní také pro správu termínů. Systematizace poznámek k principu stručnosti termínů uváděných v různých pracích ukázala, že mezi možné faktory způsobující jeho problematičnost patří příslušná regulace správy termínů, nárůst počtu termínů a výzvy, které může přinášet pro jejich správu, nárůst překládaných textů a s ním související vliv terminologie jiných jazyků, složitější pojmy, kvůli nimž vzniká potřeba rozšiřovat již používané kratší termíny, možné rozpory mezi principem stručnosti a dalšími terminologickými principy, zvláštnosti pojmů či rozdíly funkčních stylů. Pokus ověřit, zda uplatňování principu stručnosti může být ovlivněno takovými faktory, jako jsou rozdíly v zaměření správy termínů nebo zvláštnosti konkrétního zdroje správy, a posoudit to na základě ukazatelů délky ekonomických termínů uváděných v různých zdrojích správy termínů, ukázal, že tento princip se obecně uplatňuje nestejně i při správě termínů z jedné oblasti, existují však také určité podobnosti. Ačkoli srovnání prací uvádějících údaje o délce termínů naznačuje, že se obvykle zaznamenává více jednoslovných než trojslovných termínů, zde porovnané údaje o správě ekonomické terminologie ukazují, že trojslovných termínů se uvádí mnohem více než jednoslovných, s výjimkou jednoho terminologického slovníku. Ve zdrojích zastupujících textovou správu termínů je poměrně vysoký také podíl čtyřslovných ekonomických termínů a v jednom z nich čtyřslovné termíny dokonce převažují nad jednoslovnými. Na rozdíl od předpokladu, který bylo možné vyslovit na základě pojednání o správě termínů z právních předpisů v Terminų bankas a srovnání dalších prací uvádějících údaje o délce termínů, se tedy delší (trojslovné) i dlouhé (čtyřslovné) ekonomické termíny hojně uvádějí nejen v Terminų bankas při správě terminologie právních předpisů, ale také v ekonomických vysokoškolských učebnicích zastupujících textovou správu termínů; trojslovné termíny převažují nad jednoslovnými i v jednom z ekonomických terminologických slovníků použitých ve výzkumu. Podle podílu nejdelších termínů, tedy pěti- a víceslovných, se však odlišuje ekonomická terminologie právních předpisů spravovaná v Terminų bankas; právě tento ukazatel by poukazoval na rozdíly v uplatňování principu stručnosti. 32 Ačkoli se v tomto případě porovnávalo jen málo zdrojů textové terminologické práce – učebnic pro vysoké školy –, jejich údaje by svědčily o podobnostech v uplatňování principu stručnosti. V pracích zaměřených na terminografickou terminologickou práci se, jak lze usuzovat ze srovnání několika zdrojů tohoto zaměření, obecně uvádějí kratší ekonomické termíny. Srovnání dvou zdrojů z jednoho období však také ukazuje, že i v terminografické terminologické práci se mohou vyskytnout rozdíly v uplatňování principu stručnosti. ŠALTINIAI AEŽ 2006: Aiškinamasis ekonomikos anglų–lietuvių kalbų žodynas [Explanatory English–Lithuanian Dictionary of Economics], sud. David A. Pearce, Vilnius: TEV. ETŽ 2005: Ekonomikos terminų žodynas [Dictionary of Economic Terms], R. Vainienė, Vilnius: Tyto alba. KTU 2008: Makroekonomika [Macroeconomics]: vadovėlis ekonominių specialybių studentams, V. Snieška, V. Baumilienė, D. Bernatonytė, J. Čiburienė, A. Juozapavičienė ir kt., 3-iasis patais. ir patiksl. leidimas. TB: Lietuvos Respublikos terminų bankas [Term Bank of the Republic of Lithuania]. Prieiga internete: https://terminai.vlkk.lt. VU 2017: Makroekonomika [Macroeconomics], V. Gavelis, P. Gylys, V. Mačiekus, N. Minkevičienė, R. Paliulytė, E. Ulvidienė, L. Urbšienė, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla. LITERATŪRA Akelaitis Gintautas 2008: Sudėtinių administracinių terminų struktūriniai modeliai [Structural Models of Compound Administrative Terms]. – Specialybės kalba: terminija ir studijos, Vilnius: Mykolo Romerio universiteto Leidybos centras, 5–12. Prieiga internete: https://cris.mruni.eu/server/api/core/bitstreams/c8c34236-02bf-4a9d-a9c5-8075abb5e764/content. AMVA 2015: Aukštųjų mokyklų vadovėlių kalbos taisyklingumo vertinimo tvarkos aprašas [Description of the Procedure for Assessing the Language Regularity of Higher Education Institutions’ Handbooks]. Prieiga internete: https://www.vlkk.lt/aktualiausios-temos/svietimas/vadoveliu-aprobavimas/aukstuju-mokyklu-vadoveliu-kalbos-vertinimo-tvarkos-aprasas?lang=lt. Andriuškaitė Ramunė 2000: J. Balčikonio kalbotyros terminų sandara ir savitumas [The Structure and Distinctiveness of J. Balčikonis’ Terms of Linguistics]. – Terminologija 7, 59–75. Prieiga internete: https://journals.lki.lt/terminologija/article/view/713/804. Apie LRTB: Apie Lietuvos Respublikos terminų banką [About Terminology Bank of the Republic of Lithuania]. Prieiga internete: https://terminai.vlkk.lt/Apie%20LRTB. 33 Auksoriūtė Albina 1996: Sudėtinių terminų vartosenos netikslumai [Inaccuracies in the Use of Compound Terms]. – Terminologija 3, 47–49. Prieiga internete: https://journals.lki.lt/terminologija/article/view/754/845. Auksoriūtė Albina 2024: Lietuviški augalų ir grybų vardai XIX a.: Jurgio Ambraziejaus Pabrėžos ir Lauryno Roko Ivinskio vardynai [Lithuanian Names of Plants and Fungi in the Nineteenth Century: Lists of Names by Jurgis Ambraziejus Pabrėža and Laurynas Rokas Ivinskis]: monografija, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Babickienė Zofija 2012: Ekonomikos terminų gramatinių ir leksinių variantų sklaida: norma ir realybė [Occurance of Grammatical and Lexical Variants of Economic Terms: Standard and Reality]. – Specialybės kalba: gramatika ir logika: mokslinių straipsnių rinkinys, par. G. Akelaitis, Z. Babickienė, V. Mažeikienė, L. Pečkuvienė, Vilnius: Mykolo Romerio universitetas, 51–64. Prieiga internete: https://cris.mruni.eu/server/api/core/bitstreams/938c4e5e-c097-4739-aead-3c16414b8dea/content. Bielinskienė Agnė, Boizou Loïc, Grigonytė Gintarė, Kovalevskaitė Jolanta, Rimkutė Erika, Utka Andrius 2015: Lietuvių kalbos terminų automatinis atpažinimas ir apibrėžimas [Automatic Identification and Definition of Lithuanian Terms], e. leidimas, Kaunas: Vytauto Didžiojo universiteto Kompiuterinės lingvistikos centras. Prieiga internete: https://portalcris.vdu.lt/server/api/core/bitstreams/559abb58-b5d1-4fa5-a907-45af03a3feb3/content. Bielinskienė Agnė, Kazlauskienė Asta, Rimkutė Erika, Tamošiūnaitė Aurelia 2014: Lietuvių bendrinė kalba: normos ir vartosena [Standard Lithuanian: Norms and Usage]: vadovėlis aukštųjų mokyklų studentams, Kaunas: Vytauto Didžiojo universitetas, Versus Aureus. BKTP 1997: Lietuvių bendrinės kalbos tvarkybos principai, kodifikacijos kriterijai ir jų taikymas (VLKK 1997 01 30). Prieiga internete: https://www.vlkk.lt/aktualiausios-temos/kalbos-tvarkybos-principai-kodifikacijos-kriterijai?lang=lt. Bliūdžuvienė Nijolė, Černiauskaitė Violeta 2021: Terminologinių duomenų tvarkybos modelis: Bibliotekininkystės, informacijos ir knygotyros terminų žodynas [Model of Terminological Data Management: Bibliotekininkystės, informacijos ir knygotyros terminų žodynas]. – Knygotyra 77, 306–330. Bružaitė Neringa, Rekašius Tomas 2016: Žodžių dažnių pasiskirstymo analizė skirtingų žanrų lietuvių kalbos tekstuose [Statistical Analysis of Word Frequency Distribution in Lithuanian Texts of Different Genres]. – Lithuanian Journal of Statistics / Lietuvos statistikos darbai 55(1), 61–69. Cabré Castelvi Maria Teresa 2003: Theories of Terminology. Their Description, Prescription and Explanation. – Terminology 9(2), 163–199. 34 Drukteinis Albinas 2011: Sintaksiniai sudėtinių jūreivystės terminų modeliai [Syntactic Patterns of Compound Maritime Terms]. – Res humanitariae 10, 234–255. Džėžulskienė Judita 2010: Prepozicinė ir postpozicinė modifikacija: trižodžių angliškų ir lietuviškų terminų gretinamoji analizė [Pre- and Post-Nominal Modification: A Contrastive Investigation of English and Lithuanian Three-Word Terms]. – Kalbotyra 62, 7–21. Gaivenis Kazimieras 2002: Lietuvių terminologija: teorijos ir tvarkybos matmenys [Lithuanian Terminology: Theoretical and Management Dimensions], Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla. Gaivenis Kazimieras 2014: Rinktiniai raštai [Selected Works], sud. J. Gaivenytė-Butler, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. ISO 704-87: Terminologijos principai ir metodai. Lietuvos RST 1115-90 (ISO 704-87) [Principles and Methods of Terminology. Lithuanian National Standard RST 1115-90 (ISO 704-87)], Vilnius. Kaulakienė Angelė, Makariūnienė Eglė 2014 [1999]: Statistinis terminų trumpumo vertinimas [Statistical Assessment of Term Brevity]. – Kaulakienė Angelė. Terminologija. Terminografija. Terminija: straipsnių rinkinys, Vilnius: Technika, 36–38. Keinys Stasys 2002: Maironis ir mūsų literatūros mokslo terminologija [Maironis and Our Terminology of Literary Science]. – Terminologija 9, 26–54. Prieiga internete: https://journals.lki.lt/terminologija/article/view/682/773. Keinys Stasys 2004: Terminologijos raida, būklė, vaidmuo ir uždaviniai į XXI amžių įžengus [The State, Development, Role and Tasks of Terminology at the Begining of the 21th Century]. – Terminologijos istorijos ir dabarties problemos, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla, 219–245. Keinys Stasys 2005: Dabartinė lietuvių terminologija [Contemporary Lithuanian Terminology], Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Keinys Stasys 2012: Lietuvių terminologijos raida [The Development of Lithuanian Terminology], Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 29–56. Keinys Stasys 2013: Dėl mokslo terminų vienareikšmiškumo supratimo [About Understanding the Unambiguity of the Terms of Science]. – Terminologija 20, 47–55. Prieiga internete: https://journals.lki.lt/terminologija/article/view/471/560. Klimavičius Jonas 2003: Lietuvių terminografija: praeities bruožai, dabarties sunkumai ir uždaviniai [Lithuanian Terminography: Features of the Past, Difficulties of the Present and Tasks]. – Leksikologijos ir terminologijos darbai: norma ir istorija, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla, 259–276. Kvašytė Regina 2005: Mokom asis terminologijos žodynėlis [Educational Terminology Glossary], Šiauliai: VšĮ Šiaulių universiteto leidykla. 35 Litevkienė Nijolė 2013: Lietuviškų trižodžių terminų ir lotyniškų atitikmenų skirties atvejai [Aspects of Differentiation of Lithuanian Three-Word Anatomical Terms and Their Latin Equivalents]. – Profesinės studijos: teorija ir praktika 12, 26–35. Litevkienė Nijolė 2014: Lotyniškų ir lietuviškų sudėtinių anatomijos terminų skirties atvejai [Cases of Difference of Latin and Lithuanian Compound Anatomical Terms]. – Profesinės studijos: teorija ir praktika 13, 73–81. Litevkienė Nijolė 2015: Trižodžių anatomijos derinamojo pažyminio ir nederinamojo pažyminio lietuviškų terminų ir lotyniškų atitikmenų priklausomybė [Aspects of Dependency of Three-Component Terms of Attribute in Concord and Terms of Attribute not in Concord and Their Latin Equivalents]. – Profesinės studijos: teorija ir praktika 15, 42–46. Mickienė Ilona, Briaukienė Birutė 2016: Lietuvių terminologijos aspektai [Aspects of Lithuanian Terminology]: metodinė mokomoji knyga, e. išteklius, Vilnius: Vilniaus universitetas. Prieiga internete: https://www.knf.vu.lt/dokumentai/failai/katedru/lietuviu/Lietyvi%c5%b3_terminologijos_aspektai_2016.pdf. Myking Johan 2001: Against Prescriptivism? The ‘Sociocritical’ Challenge to Terminology. – IITF Journal 12(1–2), 49–64. Mitkevičienė Asta 2015: Kai kurie terminų sinonimijos aspektai [Some Aspects of Synonymy of Terms]. – Terminologija 22, 39–60. Prieiga internete: https://journals.lki.lt/terminologija/article/view/518/608. Mitkevičienė Asta 2019: Sujungiamasis ryšys terminuose: terminai su jungtukais ir (ar), ir (arba) [Coordination in the Structure of Terms With Conjunctions ir (ar), ir (arba) “and (or)”]. – Terminologija 26, 88–102. Prieiga internete: https://journals.lki.lt/terminologija/article/view/379/458. Mitkevičienė Asta 2020: Ar terminų sinonimija yra trūkumas? [Is Synonymy of Terms an Imperfection?]. – Bendrinė kalba 93, 1–19. Prieiga internete: https://journals.lki.lt/bendrinekalba/article/view/899/1112. Mitkevičienė Asta 2022: Terminiai būdvardžiai internetinėje žiniasklaidoje [Terminological Adjectives in Online Media]. – Terminologija 29, 6–22. Prieiga internete: https://journals.lki.lt/terminologija/article/view/2178/2304. Mitkevičienė Asta 2024: Alternatyvūs skirtingo dėmenų skaičiaus terminai [Alternative Terms With Different Numbers of Constituents]. – Verbum 15, 1–15. Prieiga internete: https://www.zurnalai.vu.lt/verbum/lt/article/view/35331/35518. Mockienė Liudmila, Rackevičienė Sigita 2018: Models of Formation of Multi-Word Terms in Legal Acts of a Constitutional Nature in English and Lithuanian. – Terminologija 25, 55–76. Prieiga internete: https://journals.lki.lt/terminologija/article/view/120/108. 36 Noreikaitė Adelė 1994: Lietuvos Respublikos standartas „Terminologijos principai ir metodai“ [Standard of the Republic of Lithuania ‘Terminology Principles and Methods’]. – Terminologijos vagos 1, 99–100. Rimkutė Erika 2012: Automatinis švietimo ir mokslo terminų nustatymas lingvistiniais metodais [Automatic Identification of Science and Education Terms Using Linguistic Methods]. – Terminologija 19, 54–70. Prieiga internete: https://journals.lki.lt/terminologija/article/view/452/541. Rimkutė-Gan ausauskienė Aušra 2023: Aprangos pavadinimai XXI a. 2-ojo dešimtmečio šaltinių pagrindu [Clothing Names: on the Basis of Sources From the Second Decade of the 21st Century], Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Prieiga internete: https://lki.lt/ausra-rimkute-gan ausauskiene-aprangos-pavadinimai-mokslo-studija-2023. Skujina Valentīna, Ilziņa Ilze Irena, Vasiļjevs Andrejs, Borzovs Juris 2006: Terminology Standards in the Aspect of Harmonization for International Term Database. – Terminologija 13, 17–32. Prieiga internete: https://journals.lki.lt/terminologija/article/view/613/704. Smirnova Oksana, Rackevičienė Sigita 2016: ES teisės aktų terminai lietuvių ir prancūzų kalbomis [Terms of the EU Legal Acts in the Lithuanian and French Languages]. – Kalba ir kontekstas 7(1), 129–141. Šilobritaitė Diana 2008: Pirmųjų matematikos žodynėlių terminija [Terminology of First Dictionaries of Mathematics]. – Terminologija 15, 180–196. Prieiga internete: https://journals.lki.lt/terminologija/article/view/600/691. Šilobritaitė Diana 2009: Pirmojo lietuviško aritmetikos uždavinyno terminai [Terms of the First Lithuanian Exercise Book of Arithmetic]. – Terminologija 16, 186 – 197. Šilobritaitė Diana 2011: Petro Vileišio aritmetikos vadovėlio Keturi svarbiausieji veikalai aritmetik os terminai [Terms of Petras Vileišis Textbook of Aritmetics Keturi svarbiausieji veikalai aritmetik os]. – Terminologija 18, 154–164. Prieiga internete: https://journals.lki.lt/terminologija/article/view/420/512. Temmerman Rita 1997: Questioning the Univocity Ideal. The Difference Between Sociocognitive Terminology and Traditional Terminology. – Hermes – Journal of Language and Communication in Business 10(18), 51–90. Temmerman Rita 1998: Why Traditional Terminology Impedes a Realistic Description of Categories and Terms in the Life Sciences. – Terminology 5(1), 77–92. Temmerman Rita 2000: Towards New Ways of Terminological Description. The Sociocognitive Approach, Amsterdam / Philadelphia: John Benjamins. TV 2006: Terminologijos vadovėlis Europos Komisijos Vertimo raštu generalinio direktorato Lietuvių kalbos generalinio direktorato vertėjams [Terminology Textbook for the 37 Translators of the Lithuanian Language Department of the European Commission’s Directorate-General for Translation], Liuksemburgas. TŽR 2007: Terminų žodynų rengimo bendrieji reikalavimai [General Requirements for the Preparation of Terminology Dictionaries]. Prieiga internete: https://www.vlkk.lt/aktualiausios-temos/terminija/terminu-zodynu-rengimo-bendrieji-reikalavimai. TŽT 2004: Terminų žodynų vertinimo taisyklės [Rules for Assessing Terminology Glossaries/Dictionaries]. Prieiga internete: https://www.vlkk.lt/aktualiausios-temos/terminija/terminu-zodynu-vertinimo-taisykles. Umbrasas Alvydas 2008: Atnaujinti Terminų žodynų rengimo bendrieji reikalavimai [Updated Terminų žodynų rengimo bendrieji reikalavimai]. – Terminologija 15, 216–225. Prieiga internete: https://journals.lki.lt/terminologija/article/view/602/693. Umbrasas Alvydas 2010: Lietuvių teisės terminija 1918–1940 metais: pagrindinių kodeksų terminai [Lithuanian Legal Terminology in 1918–1940: Terms of the Main Codes], Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Umbrasas Alvydas 2013: Lietuvos Respublikos terminų bankas: 10 metų po įstatymo priėmimo [Term Bank of the Republic of Lithuania: 10 Years After Passing the Law]. – Terminologija 20, 96–122. Prieiga internete: https://journals.lki.lt/terminologija/article/view/475/564. Umbrasas Alvydas 2022: Teisės aktų terminų ir jų apibrėžčių reikalavimų klausimu [On the Requirements for the Terms of Legal Acts and Their Definitions]. – Terminologija 29, 120–138. Prieiga internete: https://journals.lki.lt/terminologija/article/view/2180/2310. Umbrasas Alvydas 2023: Lietuvos Respublikos terminų bankas: 20 metų po įstatymo priėmimo [Term Bank of the Republic of Lithuania: 20 Years After Passing the Law]. – Terminologija 30, 142–167. Prieiga internete: https://journals.lki.lt/terminologija/article/view/2271/2371. Zaikauskas Egidijus 2014: Terminų vertimo būdai Europos Sąjungos teisės aktų vertimuose į lietuvių kalbą [Procedures for Translating Terms in Translations of Legal Acts of the European Union into the Lithuanian Language]. – Terminologija 21, 71–89. Prieiga internete: https://journals.lki.lt/terminologija/article/view/534/624. Zavistanavičienė Daiva 2019: Statistical Analysis of Structural Types of Terms of Construction. – Inžinerinės ir edukacinės technologijos 1, 146–150. Zemlevičiūtė Palmira 2003: Antano Vileišio (1856–1919) medicinos mokslo darbai ir jų terminija [Antanas Vileišis’ (1856–1919) Works of Medical Science and Their Terminology]. – Terminologija 10, 84–106. Prieiga internete: https://journals.lki.lt/terminologija/article/view/667/758. 38 Zemlevičiūtė Palmira 2004: Naminio gydytojo medicinos terminai [Terms of Medicine in Naminis Gydytojas.] – Terminologijos istorijos ir dabarties problemos, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla, 330–362. Zemlevičiūtė Palmira 2005: Gydymo priemonių pavadinimai daktaro Antano Vileišio medicinos knygelėse [The Names of Treatment Means in Medical Books of the Doctor Antanas Vileišis]. – Terminologija 12, 67–80. Prieiga internete: https://journals.lki.lt/terminologija/article/view/638/729. Zemlevičiūtė Palmira 2016: XVII–XVIII amžiaus Mažosios Lietuvos žodynų terminologinė medicinos leksika [Terminological Medical Lexicon of 17th–18th Century Dictionaries of Lithuania Minor]: monografija, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Zemlevičiūtė Palmira 2020: Medicinos asmenų pavadinimai 1920 metų nepriklausomos Lietuvos pirmajame Medicinos žurnale [Names for Actors in the Medical Field in the 1920 Issues of Medicina, the First Medical Magazine in Independent Lithuania]. – Lituanistica 66(4). Prieiga internete: https://www.lmaleidykla.lt/ojs/index.php/lituanistica/article/view/4364/3438. 39